Národní přírodní park (1999) 392 km2 Sídlo správy: Velykyi Bereznyi Trilaterární Biosférická rezervace Východní Karpaty (1998) CHKO (1977), NP (1997) 298 km2 + 110 km2 (OP) Sídlo správy: Stakčín http://www.sopsr.sk/nppoloniny NP (1973) 292 km2 Sídlo správy: Ustrzyki Górne https://www.bdpn.pl/ NP Poloniny + NP Bieszczadski + NPP Užanskij Vymezení Geologická stavba • Vnější Východní Karpaty Geologická stavba • Vnější Východní Karpaty • Karpatský flyš (hlavě třetihorní - paleogén) • Rytmické střídání vrstev pískovců a jílovců (nebo břidlic) • Různá propustnost vrstev • Různá půdní reakce (kyselé i bazické typy) • Mořský sediment uložený na úpatích strmých kontinentálních svahů Geologická stavba • Karpatský flyš • Zde dva hlavní příkrovy: • Dukelský • Slezský – místy obsahuje melinitové vrstvy (melinit = druh opálu) • Poměrně dobře eroduje – zaoblené hřbety, ale i členité svahy, říční náplavy • Marmarošský diamant – krystaly křišťálu vysrážené v puklinách ve flyši Flyšový ekofenomén • Podmíněn zejména různými vlastnostmi vrstev flyše • Snadná erodovatelnost → členitý reliéf • Sesuvy → cyklická generace bezlesí či řídkolesí → členitý reliéf hřbítků a strží, prameniště Flyšový ekofenomén • Sesuvná flyšová prameniště • Světlé olšiny a jaseniny, nelesní enklávy, někdy kosená luční prameniště • Carex pendula – ostřice převislá • Equisetum telmateia – přeslička obrovská • Pedicularis exaltata – všivec statný • Equisetum arvense – přeslička rolní, Tussilago farfara – podběl jarní Flyšový ekofenomén • Druhově pestré louky • Pestré podmínky prostředí (vlhko i suchu, kyselo i bazično) • Obecně v (pod)horských podmínkách více zachovalých luk • Biodiverzitu zvyšují sesuvná prameniště a mokřady • Orchideje, druhy předintenzivních trávníků, lesní druhy Pedicularis exaltata – všivec statný • Karpatský druh lučních pramenišť a navlhlých předintenzivních luk na flyši • Izolovaně Bílé Karpaty; více Ukrajina a Rumunsko • V celém areálu ohrožený • Nejasný vztah k příbuznému vysokohorskému P. hacquetii – v. karpatskému Flyšový ekofenomén • Jezera hrazená sesuvy • Zejména na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině Náplavy řek flyšové krajiny • Snadná erodovatelnost flyše (materiál) • Vysoké srážky v horách • Rychlý přechod hor do rovin Myricaria germanica – židoviník německý • Štěrkové náplavy hor Evropy (po Kašmír) • V Karpatech místy často, v ČR okraj karpatské arely - Podbeskydí (řeky, výsypky) • Mimo původní areál i invazní Etymologie (nejen) flyšové krajiny Karpat • Často rumunský původ: • Beskyd = hřeben hor • Grapa = příkrá stráň, strž • Grúň = táhlý kopec s travnatými svahy vhodný pro pastvu • Javorina = řídký horský les určený pro pastvu dobytka • Kikula = kuželovitý příkrý kopec • Kýčera = kopec s pastvinami a zalesněným vrcholem • Magura = plochý kopec • Minčol = výrazný vrchol • Polana, polonina = horská pastvina • Príslop = sedlo • Sihla = luční svahový mokřad na prameni, často sesuvný původ • Vnější Východní Karpaty – Bieszczady (PL), Bukovské vrchy (SK), Ukrajinské vrchy (UA) • Soustava zaoblených hřbetů a údolí • Dlouhé hřbety - převaha odolných pískovců • Sníženiny z málo odolného flyše s vyšším zastoupením snadno erodovatelných jílovců a břidlic Geomorfologie Geomorfologie • Nejvyšší kopce: • Poloniny – Kremenec 1221 m n. m. • Bieszczady – Tarnica 1346 m n. m. • Ukrajinské vrchy – Pikuj 1408 m n. m. • Flyšový pseudokras • Rozsedlinové (tektonické pukliny) a vzácně i suťové jeskyně • Jeskyně Kňahyňa, Ďakova a další • Největší nalezený meteorit v Evropě (286 kg) – pád roku 1866 Geomorfologie Vodstvo • Významná pramenná oblast – San, Už • Hlavní Evropské rozvodí (Černé moře vs. Balt) • Říční pirátství Udavy (posouvání rozvodí do Polska) • Snadno erodovatelné flyšové sedimenty • Níže položená erozní báze než řeky v Polsku • Postupné proerodování, posun rozvodí a načepování Klima • Vlhké (místy přes 1200 mm/rok) – nejvlhčí oblast Ukrajiny • Teplejší úpatí (hlavně ze Slovenska a Ukrajiny) • Chladné vyšší polohy (průměrné roční teploty pod 4 °C) Osídlení • Velmi řídce osídlená oblast • V Polsku po válce vyhnáni Ukrajinci, kteří Biesczady osídlovali • Na Slovensku ochranné pásmo vodního zdroje (přehrada Starina) • Na Ukrajině obtížně přístupné pohraniční pásmo Valašská kolonizace • Probíhala hlavně v 15. až 17. století • Salašnictví • Chov ovcí na horských pastvinách (hlavně hrubosrstá mléčná plemena - Valaška) • Vznik od 10. století v Rumunsku, šíření na začátku novověku • Vyšší polohy kolonizují hlavně Valaši, méně domácí obyvatelstvo • Tuto část Karpat kolonizovali také Rusíni od pol. 15. stol. Vegetace • Klimatická horní hranice lesa asi 1250 m n. m. nebo možná výše (pastva) • Výrazně lesnaté území (přes 80 %) • Převažují listnaté lesy (hlavně bučiny) • Poloniny + louky a pastviny v osídlených údolích Lesní vegetace • Zcela převažují bukové a jedlobukové lesy, místy pralesovité • Většinou květnaté → Dentario glandulosae-Fagetum • Chudší typy travní – Carex pilosa – ostřice chlupatá a Festuca drymeja – kostřava horská • Na kyselém flyši ale druhově chudé s acidofyty → Luzulo luzuloides-Fagetum • Karpatské dubohabřiny v nejnižších polohách Lesní vegetace • Suťové lesy • vzácně na kamenitých svazích • Lunaria rediviva - měsíčnice vytrvalá, Phyllitis scolopendrium - jelení jazyk, Taxus baccata – tisem, Symphytum cordatum - kostival srdčitý, Scopolia carniolica – pablen kraňský Lesní vegetace • Olšiny • na pramenech a v nivách toků (Matteucio-Alnetum) • Matteuccia struthipteris - pérovník pštrosí, Leucojum venrum subsp. carpathicum – bledule jarní karpatská Pralesní rezervace • V UNESCO jako „Původní bukové lesy Karpat a staré bukové lesy Německa“ • NPR Stužica • 6 km2 (největší prales Slovenska), snad primární bukový les • Územní ochrana od roku 1908 • Na Ukrajině navazuje rezervace Stužica-Užok • Další rezervace – Rožok, Havešová Nelesní vegetace • Primární bezlesí • Vázané na skalnaté svahy nejvyšších vrcholů a velkoplošné sesuvy (Riaba skala na SK) • Původně asi jen malé izolované enklávy (nejvyšší polohy, sesuvy) • Mírně květnaté subalpínské trávníky s Calamagrostis arundinacea – třtinou rákosovitou a výskytem Euphorbia sojakii – pryšce Sojákova, Tephroseris papposa – starčku sírožlutého a dalších vzácných druhů • Na mělké kyselé půdě i borůvkoviště a jiná acidofilní vegetace • Reliktní výskyt druhů alpínského bezlesí • Poloniny • Pastviny a louky na hřebenech (většinou nad 1000 m n. m.) • Vznik v dobách valašské kolonizace či dříve na místě lesů • Místy vzniklé rozšířením primárního bezlesí • Dnes hlavně problém s neobhospodařováním Nelesní vegetace • Poloniny • Většinou spíše kyselomilná vegetace → převažují acidofyty typické pro vyšší polohy: Nardus stricta – smilka tuhá, Vaccinium myrtillus – borůvka, Calamagrostis arundinacea – třtina rákosovitá, Hypericum maculatum – třezalka tečkovaná apod. • Mnoho typických druhů Východních Karpat: Campanula abietina – zvonek jedlový, Dianthus barbatus – hvozdík vousatý, Viola dacica – violka dácká, • Při absenci obhospodařování zarůstání (borůvky, třtina, smrky…), ale chybí vřes Nelesní vegetace Nelesní vegetace • Mokřady • Často vázány na prameniště při sesuvech (sihly) • Vzácně slatiniště se suchopýry • Rašeliniště (Polsko) – Drosera rotundifolia – rosnatka okrouhlolistá, Oxycoccus palustris – klikva bahenní, Rhododendron tomentosus – rojovník bahenní, Nelesní vegetace • Vlhké louky • Vlhké pcháčové louky s pcháčem potočním (Cirsium rivulare) • Bezkolencové louky s řebčíkem kostkovaným - Fritillaria meleagris • Mírně teplomilné trávníky (bazický flyš) Nelesní vegetace • Mírně teplomilné trávníky (bazický flyš) • Bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), černohlávek dřípěný (Prunella laciniata), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) a další Květena • 1000 druhů cévnatých rostlin v celé biosférické rezervaci • Množství východokarpatských prvků • Oblast východokarpatské flóry, fytogeografická hranice Z a V Karpat nejasná 1 2 3 4 5 Zemanek 1991 Počet východokarpatskských druhů cévnatých rostlin v polských Karpatech Různé pojetí fytogeografické hranice Z a V Karpat 2 4 5 101520 25 Tatry Bieszczady SK PL Druhy typické pro Východní Karpaty • Dácký migroelement • Aposeris foetida – razilka smrdutá • Carex transsilvanica – ostřice sedmihradská • Cirsium waldsteinii – pcháč poloninský • Telekia speciosa – kolotočník evropský • Viola dacica – violka dácká Telekia speciosa – kolotočník ozdobný • Východokarpatsko-balkánský druh (Na Slovensku východ a Veľká Fatra) • Vlhčí lesní lemy a louky, olšiny • V ČR invazní Východokarpatské endemity • Aconitum lasiocarpum – oměj plstnatoplodý • Euphorbia sojakii – pryšec poloninský • Ranunculus carpaticus – pryskyřník karpatský • Syringa josikaea – šeřík karpatský Syringa josikaea – šeřík karpatský • Endemit Karpat Rumunska a Ukrajiny • Pravděpodobně třetihorní relikt, celkem jen 25 populací – naturový druh • Vlhká údolní dna, okraje olšin • V Evropě pouze dva druhy šeříků, jinak střední a východní Asie Jarní aspekt východokarpatských lesů • Dentaria glandulosa – kyčelnice žláznatá • Helleborus purpurascens – čemeřice nachová • Scilla kladnii – ladoňka karpatská • Symphytum cordatum – kostival srdčitý • Scopolia carniolica – pablen kraňský Helleborus purpurascens – čemeřice nachová • Východoevropský druh (na Slovensku a v Polsku jen Východní Karpaty) • Velmi časný předjarmí druh • Květnaté listnaté lesy (bučiny, dubohabřiny) Dentaria glandulosa – kyčelnice žláznatá • Karpatský subendemit (od Moravskoslezských Beskyd dále, izolovaně Podněstří) • Bučiny a jedlobučiny • Spíše vyšší polohy (do nižších někdy splavován) Druhy primárního horského bezlesí • Ukazují na dlouhodobou existenci přirozeného bezlesí (Polsko, Ukrajina) • Nejvyšší skalnaté vrcholy, dosti vzácné • Anemone narcissiflora – sasanka narcisokvětá • Carex rupestris – ostřice skalní • Empetrum hermaphroditum – šicha oboupohlavná • Polygonum viviparum – rdesno živorodé Carex rupestris – ostřice skalní • Arktoalpínský cirkumpolární druh • V Polsku pouze zde (chybí i v polských Tatrách), na Slovensku více • Minerálně bohatší substráty Malakofauna • Mnoho východokarpatských prvků (x chybí některé středoevropské) • Alinda stabilis – vřetenatka karpatská • Carpathica calophana – sklovatka karpatská • Perforatella dibothrion – dvojzubka karpatská • Náročné lesní druhy včetně pralesních, jinak spíše druhově chudé • Bulgarica cana – vřetenka šedivá • Macrogastra latestriata - řasnatka žebernatá a mnoho dalších Bielzia coerulans – modranka karpatská • Vlhčí listnaté lesy s trouchnivějícím dřevem • Karpatský subendemit (na západ po Králický Sněžník) Obratlovci • Kruhoústí, ryby, obojživelníci • Mihule karpatská, hrouzek kesslerův, mlok skvrnitý, čolek karpatský • Plazi • Všechny žijící na Slovensku, včetně užovky stromové • Ptáci - ptačí oblast • Rozsáhlé bučiny – strakapoud bělohřbetý, orel křiklavý, puštík bělavý • Louky – chřástal polní • Savci • Početné populace velkých šelem, zubr evropský Případ zubr • Zubr evropský (Bison bonasus bonasus) • 3 poddruhy – nížinný (přežil), karpatský (†) a kavkazský (+- nepřežil) • Spíše druh polootevřené krajiny (lesní louky pro pastvu) • V Bělověžském pralese zastřelen poslední jedinec ve volné přírodě 1919 • Později už jen jedinci chovaní v zajetí → 1923 založena Společnost pro záchranu zubra → shromážděno posledních 54 jedinců → 7 z nich základ pro obnovu nížinného typu → 1953 už 180 jedinců → od padesátých let reintrodukce v Bělověži, dnes 4500 jedinců v přírodě i v chovech • V Biesczadech reintrodukce v šedesátých letech, na Slovensku od roku 2004 (ze zubří obory Topolčianky) → Dnes asi 300 jedinců, největší karpatská populace Environmentalní problémy • Úpadek hospodaření na poloninách (šíření borůvky, následně třtiny a dřevin) • Holosečná těžba bukových lesů