CÍN A OLOVO CÍN A JEHO VYUŽITÍ ¢měkký bílý kov ¢teplota tání 232 °C, dobrá korozní odolnost, nízká toxicita ¢α-Sn – pod T= 13°C; ß-Sn nad 13°C ¢zpracování většinou ve slitinách ¢Sn patří k nejstarším známým kovům: —nářadí, talíře, konve, církevní předměty — ¢potravinářství – konzervy ¢sklářský průmysl ¢amalgámy cínu – reflexní vrstvy na skle – zrcadla (od 16. stol. do poč. 20 stol.) ¢cínování na železo, měď, litinu —roztíráním zahřátého cínu na povrchu, ponorem v roztaveném cínu, amlagám cínu, elektrochemicky/elektrolyticky ¢ ¢ ¢ — ¢ VÝROBA CÍNU ¢v přírodě se vykytuje v rudách — cínovec (kasiterit) SnO2 — stannin Cu2S.FeS.SnS2 ¢ ¢V ČR (Horní Krupka, Horní Slavkov) ¢SVĚT (Indonésii, Malajsii, Bolívii, Brazílii a Rusku) ¢ ¢žárovou redukci uhlím v šachtových nebo plamenných pecích —SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO — —struska: SnSiO3 + CaO + C → Sn + CaSiO3 + CO MODIFIKACE CÍNU ¢α-cín – šedý, práškový ¢β-cín – bílý cín, obvyklá modifikace stálá nad 13 °C ¢γ-cín – vznik při kolem 160 °C z formy β ¢ ¢ CÍNOVÝ MOR ¢fázová přeměna ß-Sn na α-Sn ¢teoreticky při T = 13,2°C; ¢prakticky je nutné dosáhnou T ˂ 0°C (pod -40°C) …. vředovité práškovité útvary ¢bílý cín se rozpadá na šedý prach ¢ ¢ stažený soubor.jpg KOROZE ¢Sn → Sn2+ + 2e- ¢ ¢O2 + 2H2O + 4e- → 4OH- ¢ . ¢2Sn + O2 + 2H2O → 2Sn2+ + 4OH- ¢ ¢Vybrané sloučeniny: •Oxid cínatý SnO (romarchit) – černý •Oxid cíničitý SnO2 (kassiterit) – bílý •Sulfid cínatý SnS (herzenbergit) – černý ¢ ¢ KONZERVACE •Zachování stabilní patiny: •oplach v dest. vodě s neionogenním tenzidem, vysušení •Lokální koroze (vrstvy SnO + SnO2) – brusná pasta (cínový prach + mletá pemza + voda) •Odstranění hrubých nečistot, korozních produktů •3-5% Chelaton III •Elektrolytická redukce v 5% NaOH , proudová hustota 100 mA/dm2 •Pocínované vrstvy na železe – stabilizace tanátem, fixace lakem ¢ SLITINY CÍNU •Slitiny Sn + Cu (bronzy) •slitina mědi a cínu – obsah cínu se může měnit •Čím více cínu, tím jsou pevnější, ale jsou méně tvárné •Bronzy k tváření do 9% Sn, do 12% slévárenské bronzy •Zvonovina 22%Sn, 78% Cu – pružný, velmi tvrdý bronz pískové až stříbrolesklé barvy – výroba zvonů, soch a kovových plastik, velmi dobře vzdoruje počasí •Děla –90% Cu, 10% Sn, • •Slitiny Cu + Zn (mosazy) •Cínová mosaz ~1,5% Sn, velmi odolné proti slané vodě, výroba lodí a • • •Slitiny Sn + Pb (pájky) •v antice pájky Sn-Pb v poměru 2:1 pro jemné pájky, 1:1 pro běžnou pájku •ve středověku pod 25 % Pb •– předepsané poměry olova pro kuchyňské náčiní 1:10 •býroba varhanních píšťal (80 % Sn) •moderní pájky cca 60 % Sn a 40 % Pb •moderní slitiny Sn-Sb – liteřina (tiskařské litery) •Sn + Cu + Sb výroba akumulátorů, plášťů kabelů, střeliva •ocelový plech potažený Pb-Sn – matový bílý plech, ternový kov, výroba střešní krytiny ¢ OLOVO ¢těžký, velice měkký kov ¢teplota tání 327,5 °C ¢odolné vůči kyselinám ¢vysoká toxicita, pohlcuje RTG ale α, β, i γ(1cm=50%) záření ¢ VÝSKYT A VÝROBA ¢Rudy olova: —galenit PbS —cerusit PbCO3 —anglesit PbSO4 —doprovodný prvek v rudách zinku a stříbra ¢ ¢pražení rudy – převod sulfidů olova na oxidy. —2 PbS + 3 O2 → 2 PbO + 2 SO2 —PbO + C → Pb + CO — KOROZE ¢ Pb Pb2+ + 2e- ¢ 1/2 O2 + H2O + 2e- 2 OH- ¢ . ¢Pb + 1/2 O2 + H2O Pb2+ + 2 OH- ¢ ¢Koroduje v měkké, destilované vodě (rozpuštěné plyny O2, CO2) ¢vlivem organických kyselin (octová, mravenčí) – aktivní koroze ¢ Obr. 2 Olověná kulka z období napoleonských válek ....jpg KONZERVACE OLOVA ¢ ¢Elektrolytická redukce —Pb2+ + 2e- Pb —elektrolyt 0,3 M Na2SO4; EK = -1,3 až -1,5 V ¢(měřeno merkurosfáltovou elektrodou) E:\Sbírky - evidence\MCK\pro Alenu\Literky\02.jpg E:\Sbírky - evidence\MCK\pro Alenu\Literky\01.jpg POVRCHOVÁ ÚPRAVA ¢Pasivace —Kyselina sírová (pH 3 – 3,5) —Dekanoát sodný CH3(CH2)8COONa ¢ ¢Konzervace —lakem (např. Paraloid) —voskem (např. včelí vosk) ¢ ZDROJE: ¢https://cs.wikipedia.org/wiki/Kasiterit ¢https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADn ¢https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1%C5%99en%C3%AD_gama ¢https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosaz ¢ ¢ ¢