Kapilární izotachoforéza
Elektroforetické metody jsou založeny na pohybu nabitých částic v elektrickém poli.
Rychlost částice ( v ) je přímo úměrná intenzitě elektrického pole ( E ) a elektroforetické
pohyblivosti ( ) :
v =  . E
Elektroforetická pohyblivost
- vztažena vždy na prostředí, ve kterém se látka pohybuje
- jednotky m2
V-1
s-1
- znaménko určuje směr pohybu iontu
pohyblivost kationtů - kladné znaménko
pohyblivost aniontů - záporné znaménko
- hodnota pro většinu iontů ~ 10-8
 vyjímky:
H+
362,5 x 10-9
m2
V-1
s-1
OH-
205,5 x 10-9
m2
V-1
s-1
Skutečná pohyblivost - vliv vnějšího prostředí
vliv iontové síly - Onsagerova rovnice
 - iontová pohyblivost
 
- limitní iontová pohyblivost
 zR - náboj protiontu
I - iontová síla
vliv teploty
 (T)(To) [ 1 + a (T - To)]
a 0,02
zvýšením teploty o 10 o
C se zvýší pohyblivost přibližně o 20%
Efektivní pohyblivost - vliv chemických rovnováh na pohyblivost iontů
Tiselius:
Látka, přítomná v roztoku ve více formách, které jsou navzájem v rychlé dynamické
rovnováze, migruje elektrickým polem jako jediná látka o určité efektivní pohyblivosti 
xi - molární zlomky jednotlivých forem látky
i - iontové pohyblivosti jednotlivých forem látky
Princip metody
Zónová elektroforéza
Vzorek separovaných látek se pohybuje v prostředí základního elektrolytu, který zaručuje
udržení konstantního homogenního elektrického pole. Jednotlivé separované látky se
pohybují různou rychlostí podle svých elektroforetických pohyblivostí.
Izotachoforéza
Vzorek je umístěn mezi vedoucí a koncový elektrolyt. Vedoucí elektrolyt má nejvyšší
pohyblivost a koncový elektrolyt nejnižší pohyblivost v celém systému. Po nastavení těchto
podmínek jsou jednotlivé separované látky prostředím, které zaručuje udržení konstantního
elektrického pole. Jednotlivé separované látky se pohybují stejnou rychlostí a jsou za sebou
zařazeny podle svých elektroforetických pohyblivostí.
Koncentrace v izotachoforetických zónách
Při analýzách s neměnnou koncentrací vedoucího elektrolytu je koncentrace látek v zónách
konstantní
- lze využít délku zóny pro kvantitativní vyhodnocení
koncentrace látek v původním vzorku nemá žádný vliv na výslednou koncentraci látky
v adjustované izotachoforetické zóně
Průběh izotachoforetické analýzy síranu :
Operační systém
Vedoucí ion 10 mmol/l HCl
Protiion  - alanin
pH vedoucího elektrolytu 4.0
Koncový elektrolyt 5 mmol/l kys. citronová
Zásobník koncového elektrolytu je naplněn roztokem 5 mmol/l kys. citronové a zásobník
vodícího elektrolytu s kapilárami naplněn 5 mmol/l HCl upravené  - alaninem na pH 4.0
Pomocí dávkovacího kohoutu je na rozhraní mezi vodící a koncový elektrolyt nanesen vzorek
obsahující neznámou koncentraci síranu.
K separaci dochází po zapojení zdroje vysokého napětí.