Není pravda, že se v Černobylu nic nestalo. Roku 1986 došlo na území bývalého Sovětského svazu k havárii, která stála životy spousty lidí, proto nelze říci, že o nic nešlo.
Na druhou stranu, nechci působit cynicky, avšak zdá se mi, že tato událost zcela zapadá do průběhu lidských událostí. Do dnešního dne, přes vše, čeho lidská civilizace dosáhla, se na mnoha místech Zeměkoule válčí. Přes 50% lidí kouří, ačkoli je prokázáno a na každé reklamě napsáno, že kouření způsobuje rakovinu. Dále bylo dodnes zcela úmyslně shozeno několik jaderných pum, jen tak pro zkoušku, i když to stálo životy lidí. Připadne mi za těchto okolností neracionální mluvit o Černobylu jako o něčem ještě hrozivějším a předkládat tuto událost jako argument, proč by jaderné elektrárny měly přestat existovat.
Nyní stručně nastíním, co se tenkrát vlastně stalo.
26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut došlo na 4. reaktorovém bloku jaderné elektrárny Černobyl v bývalém
Sovětském svazu k těžké havárii reaktoru.
Stavba čtvrtého bloku byla dokončena v prosinci 1983.
Obvykle se předtím, než je elektrárna spuštěna, provádějí ještě asi půl roku po dokončení stavby testy, které prověřují chod jednotlivých částí. Osud Černobylu byl však, patrně vinou sovětského velikášství, poněkud odlišný. Podle plánu měl být Černobyl spuštěn do konce roku 1983 a tento plán byl splněn. Výroba elektřiny začala 20. prosince 1983.
Jeden z neprovedených testů měl ověřit nouzové fungování turbíny. V případě poruchy na reaktoru musí být turbína schopna setrvačností vyrábět dostatek elektřiny ještě alespoň 45 sekund, než se spustí nouzové generátory. Tato elektřina pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětluje velín i řídící pult, je tudíž pro bezpečnost reaktoru životně důležitá.
Zkouška turbíny byla prováděna dodatečně, v noci z 25. na 26. dubna 1986. Experiment měl probíhat takto: Snížení výkonu na 25-30% (700-1000 MW tepelných), což je nejnižsí výkon, při kterém je povolen provoz tohoto reaktoru. Dále odstavení první ze dvou turbín, následné odpojení havarijního chlazení (aby nezačalo působit během testu) a nakonec přerušení přívodu páry. Černobylská elektrárna měla smůlu v tom, že nastala posloupnost nepředvídaných událostí, které vedly ke smutnému konci:
Experiment neřídili specialisté na jaderné elektrárny, neboť byl chápán jako výhradně elektrotechnická
záležitost. Tým elektrotechniků začal 25. dubna jednu hodinu po půlnoci snižovat výkon v reaktoru.
Snižování probíhalo zhruba do jedné hodiny odpolední, kdy výkon raktoru klesl na polovinu a byl
odstaven první turbogenerátor. Poté byl odpojen systém havarijního chlazení reaktoru, aby nezačal
působit během testu.
Ve 14 hodin je test nečekaně zastaven - blíží se oslavy 1. máje a továrny potřebují dohnat plány. Na požádání Ukrainských energetických závodů je tedy test odložen téměř o 9 hodin. Obsluha na tuto dobu nechává odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, přestože je to v rozporu s předpisy.
Pracovníci ranní směny, kteří byli seznámeni s testem a znali celý postup, jsou v důsledku odkladu vystřídáni. Speciální tým elektroinženýrů zůstává na místě.
Odpolední směna pokračuje ve snižování výkonu, což trvá do pozdních nočních hodin. Dochází k dalšímu střídání směn. V noční směně je méně zkušených operátorů, kteří se navíc na zkoušku nepřipravovali.
26. dubna v jednu hodinu ranní přípravy na test vrcholí. Nastávají problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Chybou operátora nastal prudký pokles výkonu reaktoru až na 30 MW tepelných, což znamená téměř zastavení štěpné reakce. V tento okamžik měl být reaktor odstaven, neboť se nacházel ve značně nestabilním stavu mimo oblast povoleného provozu. Operátoři se však rozhodli pokračovat v experimentu. Dopustili se přitom několika závažných chyb.
Regulační tyče, které by v nouzi reaktor zastavily, byly vysunuty výše, než dovolují předpisy.
Aby zvýšili výkon, zapínají operátoři přídavné oběhové čerpadlo. Výkon tím však naopak snižují, protože vlivem silného ochlazování klesá tlak. Automatické havarijní systémy, které by v tento okamžik reaktor odstavily, obsluha úmylsně odpojila.
V 1:22:30 hodin operátoři zjišťují, že počet regulačních tyčí v aktivní zóně odpovídá necelé polovině povolené hodnoty. Ještě byl čas reaktor odstavit, avšak rozhodli se pokračovat.
Test začíná v 1:23:04 hodin. Poslední chybou bylo zablokování havarijního signálu, který by při uzavření
přívodu páry na turbínu automaticky odstavil reaktor. Poté operátoři uzavřeli přívod páry a experiment
začal. Reaktor dál běžel na výkonu 200 MW tepelných, došlo však k výraznému snížení průtoku chladící vody
a rostla její teplota i tlak. S rostoucím množstvím páry se zvyšoval počet neutronů v aktivní zóně. V této
chvíli už nebylo cesty zpět. Regulační tyče nemohly bránit vzrůstu množství neutronů, neboť byly téměř
všechny vytaženy z aktivní zóny. Snaha odstavit reaktor jejich zasunutím byla marná. Dráha pro zasunutí tyčí
byla totiž teplem zdeformovaná, některé tedy ani zasunuty být nemohly.
Pár vteřin poté, v čase 1:23:44, došlo ke dvěma mohutným výbuchům. Přetlakovaná pára v reaktoru odsunula
horní betonovou tisícitunovou desku. Reaktor byl otevřen, vnikl do něj vzduch a reakcí vodní páry s rozžhaveným
grafitem vznikl vodík, který explodoval a rozmetal do okolí palivo s hořícím grafitem, což způsobilo požár.
Vedoucí noční směny ani provozní inženýr nevěří, že došlo k nehodě a posílají dva operátory aktivní zónu
zkontrolovat. Ti jsou ozářeni smrtelnou dávkou