Elektrárna je tvořena čtyřmi bloky VVER 440 - model 213 (vodou chlazený, vodou moderovaný energetický reaktor s tepelným výkonem 1375 MW a elektrickým výkonem 440 MW). Je uspořádána do dvou hlavních výrobních bloků. V každém z těchto bloků se nacházejí dva reaktory se všemi přímo souvisejícími zařízeními. Vedle budov reaktoru tvoří nejpodstatnější část hlavního výrobního bloku strojovna, kde jsou umístěny turbíny a generátory.
Hlavní komponenty elektrárny (reaktor, parogenerátory, turbíny) jsou vyrobeny českými firmami (Škoda, Vítkovice).
S výstavbou bylo započato v roce 1974. Změna projektu oddálila plné rozjetí stavby až na rok 1978. První reaktorový blok byl uveden do provozu 4. května 1985, poslední čtvrtý blok 20. července 1987. V blízkosti elektrárny bylo na řece Jihlavě vybudováno vodní dílo Dalešice s přečerpávací vodní elektrárnou o výkonu 450 MW. Vyrovnávycí nádrž této vodní elektrárny slouží jaderné elektrárně Dukovany jako zásobárna vody.
Elekrárna Dukovany je určena pro provoz v základním energetickém režimu. Každý rok dodává do sítě více než 20% elektrické energie vyrobené v České republice.
Palivem je oxid uraničitý UO2 s průměrným obohacením 3,82% o štěpitelný izotop uranu 235U. Palivo je v reaktoru umístěno v 349 palivových článcích. Každý článek je tvořen 126 palivovými proutky, ve kterých je palivo hermeticky uzavřeno. Mimo to je v reaktoru 37 regulačních kazet s palivovou částí. Zlepšené parametry paliva umožnily přejít v roce 1997 z tříletého na čtyřletý palivový cyklus.
Teplo, které v aktivní zóně reaktoru vzniká štěpením jader uranu 235U, je odváděno chladicí vdemineralizovanou vodou, která zároveň slouží jako moderítor neutronů. Příměs kyseliny borité (max. 12 g/l, s vyhoříváním paliva se její množství snižuje) navíc přispívá k regulaci výkonu reaktoru.
Cirkulaci chladicí vody uzavřené pod vysokým tlakem v primárním reaktorovém okruhu zajišťuje šest nezávislých potrubních smyček s čerpadly a parogenerátory. V parogenerátorech předává voda uzavřeného primárního okruhu své teplo okruhu sekundárnímu. Sekundární okruh je rovněž uzavřený a naplněný demineralizovanou vodou. V parogenerátorech se sekundární voda přeměňuje na páru k pohonu turbín. Ke každému reaktoru patří dvě třítělesové turbíny s jedním vysokotlakým a dvěma nízkotlakými díly, které pracují při rychlosti 3000 ot./min. Pára je nejprve vedena do vysokotlakého dílu turbíny, kde expanduje a působením na lopatky oběžných kol roztáčí turbínu. Při expanzi se teplota a tlak snižují, ale jsou ještě dostatečné k tomu, aby pára roztáčela oběžná kola tří nízkotlakých dílů turbíny, kam je pára z vysokotlakého dílu po vysušení a ohřátí přiváděna. Oběžná kola jsou tím větší, čím více klesá tlak páry.
V celé elektrárně je tedy osm turbín. S každou turbínou je pevně spojen generátor elektrického proudu o výkonu 220 MW (dvoupólový asynchronní alternátor generující napětí 15,75 kV a proud 9600 A).
Za turbínami pára sekundárního okruhu kondenzuje zpět na vodu v mohutných kondenzátorech, které jsou napájeny vodami terciárního chladicího okruhu. Ten je vyveden do chladicích věží, ve kterých se tato voda ochlazuje přirozeným tahem vzduchu. Na jeden blok připadají dvě věže, celkem jich tedy Dukovany mají osm.
O výstavbě jaderné elektrárny Temelín bylo rozhodnuto v roce 1980 v rámci programu rozvoje československé energetiky, který předpokládal výstavbu čtyř jaderných elektráren s reaktory sovětské konstrukce VVER 1000. Tři měly stát na území České republiky a jedna na území Slovenska. Jako první, a nakonec jediná, se v roce 1986 začala stavět jaderná elektrárna Temelín, jejíž dostavbu definitivně schválila česká vláda v březnu 1993. O tom, že ze čtyř naplánovaných bloků VVER 1000 by měly být v elektrárně Temelín dokončeny pouze první dva, však rozhodla již porevoluční federální vláda v roce 1990.
Zásadní význam jaderné elektrárny Temelín spočívá v tom, že snižuje příliš vysokou závislost české elektroenergetiky na uhlí. Ta byla před uvedením JE Dukovany do provozu téměř stoprocentní. Před spuštěním Temelína vyráběla dukovanská elektrárna 20 až 23% elektřiny, vodní elektrárny přispívaly 3% a největší podíl elektřiny, 74-77%, produkovaly elektrárny tepelné, z nichž většina spalovala hnědé uhlí. Předpokládá se, že za plného provozu JE Temelín by jaderné elektrárny vyráběly 40-45% a tepelné elektrárny 45% elektřiny, pokud se podaří z obnovitelných a alternativních zdrojů získat 10% elektřiny, což je maximum dosažitelné v přírodních podmínkách České republiky.
Hlavní technické údaje jaderné elektrárny Temelín | |
Počet bloků | 2 |
Typ reaktoru | VVER 1000 typ V 320 |
Výkon jednoho bloku | |
Tepelný | 3000 MW |
Elektrický | 981 MW |
Výkon dodávaný do el. sítě | 912 MW |
Vlastní spotřeba | 69 MW |
Aktivní zóna reaktoru | |
Počet palivových kazet | 163 |
Počet palivových proutků v kazetě | 312 |
Počet regulačních tyčí | 61 |
Obohacení paliva | max. 5% 235U |
Cyklus výměny paliva | čtyřletý |
Systém chlazení reaktoru | |
Počet chladicích smyček | 4 |
Objem chladiva v primárním okruhu | 337 m3 |
Pracovní tlak | 15,7 MPa |
Teplota chladiva na vstupu | 290°C |
Teplota chladiva na výstupu | 320°C |
Průtok chladiva reaktorem | 84 800 m3/hod |
Parogenerátor | |
Počet na blok | 4 |
Množství páry vyrobené v 1 parogen. | 1470 t/hod |
Tlak páry na výstupu | 6,3 MPa |
Teplota páry na výstupu | 278,5°C |
Turbína | |
Počet VT dílů | 1 |
Počet NT dílů | 3 |
Otáčky | 3000 ot./min. |
Chladicí věže | |
Počet na blok | 2 |
Výška | 154,8 m |