Diagnostika výsledků vzdělávání Pedagogická diagnostika Pedagogická diagnostika je „vědecká disciplína zabývající se teorií a metodologií diagnostikování v edukačním prostředí“ (Průcha 2000 s. 132). Pedagogická diagnostika je tedy oblast, která se zabývá nejen samotnými metodami hodnocení žáků, ale také příslušným výzkumem a teorií v této oblasti. Předmětem hodnocení je nejčastěji úroveň vědomostí a dovedností žáků – do jaké míry odpovídají stanoveným výukovým (popř. vzdělávacím) cílům. Podle Dvořákové (In Kalous, Obst 209) se dá ještě v rámci diagnostiky vnitřních podmínek výuky hodnotit: - diagnostika sociálních vztahů (sociální normy, mezilidské vztahy, hierarchie vztahů ve třídě, soc. klima třídy aj.) - diagnostika hodnotové orientace žáků - diagnostika sebepojetí žáků - diagnostika zájmů žáků - diagnostika vztahu žáků k předmětu - diagnostika perspektivní orientace (vyrovnávání se s vlastní budoucností, má souvislost i s volbou povolání) - diagnostika žákova pojetí učiva (souvisí s psychodidaktikou a diagnostikou prekonceptů – překonávání spontánních forem poznání) - diagnostika učebního stylu žáků - diagnostika vzdělávacích výsledků žáků Funkce diagnostiky vzdělávacích výsledků žáků Hodnocení žáků je pro učitele poměrně náročná ale velmi významná činnost, která může mít i významný společenský dopad. Správné hodnocení žáků je důležité pro učitele, žáky, i rodiče žáků. Splňuje následující funkce: - Informuje žáka (a také rodiče žáka) o stavu jeho vědomostí, dovedností (i chování) - Motivuje žáka (klasifikace je jednou z metod vnější motivace) - Učitel prostřednictvím hodnocení zjišťuje, do jaké míry je způsob jím řízeného vyučovacího procesu v souladu se stanovenými výukovými a vzdělávacími cíli Příklady druhů pedagogické diagnostiky žáků - Systematické pozorování: Učitel má často možnost v průběhu měsíců i let pozorovat žáka – jeho vývoj, změny v jeho chování, jeho individuální potřeby, sklony, zájmy, estetické vnímání, talent. Analýza učitele by měla být pokud možno komplexní a přiměřeně detailní a měla by se promítnout v celkovém hodnocení žáka - Ústní zkoušky: specifická forma rozhovoru (orientační nebo klasifikační); žáci se při ústní zkoušce učí také správně se vyjadřovat a formulovat odpovědi a také veřejně vystupovat. Při ústním zkoušení musí dbát učitel na duševní hygienu zkoušky (příznivá a důstojná atmosféra, pokud možno nevyvolávat strach a stres, brát ohledy na osobnost žáka) - Hodnocení složitých výkonů žáků: Např. hodnocení slohových prací, hodnocení v rámci projektového vyučování, komplikovaných laboratorních prací, výtvarné práce, aj. (zde učitelé často nehodnotí pouze jednotlivé vědomosti či dovednosti, ale také systematičnost a logičnost při práci, kulturu práce, zájem, odpovědnost, aj. - Didaktické testy: Prostřednictvím didaktických testů se pokoušíme objektivně měřit výsledky vzdělávání. Objektivitu a spolehlivost testu určuje vlastnost reliabilita testu (spolehlivost; je měřitelná, zlepšuje se obvykle s počtem vhodných testových otázek). Další důležitou vlastností didaktického testu je validita (přesnost – zjišťuje, zda testem skutečně zjišťujeme to, co chceme.). Nejvhodnější jsou testy standardizované – to znamená, že prošly poměrně komplikovaným procesem standardizace a že jsou známy jejich důležité vlastnosti (standardizované testy obvykle připravují profesionálové). (Skalková 2007 s. 212 – 214) Více (k druhům testů) viz kapitola Cíle vzdělávání, učivo, didaktická analýza učiva, učebnice a učební úlohy. Pro důkladnější vhled do oblasti didaktických testů doporučuji publikace: CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno: Paido, 1999. ISBN 80-85931-68-0 a CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. Klasifikační metody a duševní hygiena zkoušky Dominují tři metody klasifikace žáků: - klasifikace: Prostřednictvím známek na klasifikační škále - stupnici v souladu se školním zákonem (nejběžnější). - slovní hodnocení žáka: Často se objevuje v reformní pedagogice (např. Waldorfská škola). Očekává se, že může překonat nedostatky často (kvůli objektivitě) kritizovaného „známkování“. Pro učitele je to ovšem náročnější. - spojení „známkování“ a slovního hodnocení (využití výhod obou přístupů a eliminování nevýhod) (Skalková 2007 s. 214 – 215) Osobní portfolio žáka Osobní portfoliem žáka rozumíme „soubor různých produktů žáka (písemné práce, výtvarné práce, laboratorní protokoly aj.), které dokumentují práci žáka a jeho vývoj za určité období“ (Průcha 2003 s. 170). Osobní portfolio žáka má mj. význam při komplexním hodnocení žáka. Úkoly: 1. Pokuste se sestavit objektivní a spolehlivý didaktický test na vámi zvolené učivo z vašeho oboru (doporučuji inspirovat se myšlenkami z knihy: CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno : Paido, 1999. ISBN 80-85931-68-0 nebo CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. Použitá (a současně doporučená) literatura CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno : Paido, 1999. ISBN 80-85931-68-0. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-631-4. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.