STRUKTURNÍ TVARY RELIÉFU
Literatura
Strahler, A. – Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York,
575 s. Kapitola: Landforms and Rock Structure, s. 406 - 425.
1. Strukturní kontrola reliéfu
• strukturní kontrola reliéfu = stav shody mezi tvary zemského povrchu a
geologickou strukturou podložního horninového tělesa
• strukturní tvary reliéfu
• geomorfologická hodnota hornin – jednotlivé druhy hornin reagují různě na
působení exogenních geomorfologických činitelů
• geomorfologická hodnota horniny určuje stupeň její odolnosti vůči zvětrávání a
odnosu; je to veličina relativní (zejména je závislá na klimatu)
• geomorfologická hodnota horniny je rovněž ovlivněna jejím rozpukáním,
propustností pro vodu a rozpustností
• horniny s velkou geomorfologickou hodnotou tvoří vyvýšeniny, horniny s malou
geomorfologickou hodnotou sníženiny
Strahler&Strahler obr. 16.1 s. 409
• úložné poměry hornin
1.1 Směr a sklon strukturních prvků
• strukturní prvky hornin (sedimentární vrstvy, plochy foliace, pukliny) zaujímají
různou polohu v prostoru
• poloha strukturních prvků se definuje pomocí jejich směru a sklonu
Strahler&Strahler obr. 16.2 s. 410
• strukturní prvky se měří geologickým kompasem
2. Reliéf na horizontálně uložených horninách
• kaňony
• tabulové planiny, strukturní terasy
• tabulové hory (mesas), svědecké vrchy
• skalní města
Strahler&Strahler obr. 16.3 s. 410
Strahler&Strahler obr. 16.4 s. 411
3. Reliéf na ukloněných horninách
• kuesta – čelní svah (escarpement), týlový svah; sklon vrstev do 7°
• homoklinální hřbet – sklon vrstev 7 - 40°
• kozí hřbety – sklon vrstev nad 40°
• klesty a homoklinální hřbety jsou sklonově asymetrické hřbety, kozí hřbety jsou
sklonově symetrické
Strahler&Strahler obr. 16.9 s. 414
3.1 Vývoj odvodňování na mírně ukloněných horninách
• pobřežní nížina
• konsekventní, subsekventní, resekventní a obsekventní toky
• konsekventní toky sledují generelní sklon terénu (např. na pobřežních nížinách
směr sklonu sedimentárních vrstev); subsekventní toky ústí kolmo do
konsekventních a sledují směr vrstev; pobočky subsekventních toků: resekventní
toky – tečou po směru sklonu vrstev, obsekventní toky – tečou proti směru sklonu
vrstev
4. Reliéf na zvrásněných horninách
• plastická deformace hornin vede ke vzniku pánví, kleneb a vrás
4.1 Tvary vzniklé na klenbách
• typy kleneb:
- klenby s jádrem z vyvřelých hornin
- klenby tvořené vyklenutými usazenými horninami
- solné klenby
- exfoliační klenby
Strahler&Strahler obr. 16.8 s. 413
Strahler&Strahler obr. 16.11 s. 414
• tvary na částečně erodované klenbě: sklonově asymetrická říční údolí, klesty,
homoklinální a kozí hřbety
4.2 Reliéf vrásových pohoří
• jednoduchá a složitá vrásová pohoří – jednoduchá vrásová pohoří mají přímé osy
vrás; složitá vrásová pohoří mají osy vrás zvlněné ve vertikálním směru, což vede
k brachyantiklinální a brachysynklinální stavbě
• příkrovová pohoří
• průlomové údolí = údolí spojující dvě sníženiny přes pásmo vyššího terénu (např.
údolí spojující dvě synklinální sníženiny přes antiklinální vyvýšeninu)
• inverze reliéfu = stav vývoje reliéfu kdy synklinální struktury tvoří vrcholky
vyvýšenin a antiklinální struktury dna sníženin
5. Reliéf na rozlámaných horninách
• zlomový svah = konstruovaný tvar vzniklý přímo pohyby ker zemské kůry po
zlomech
Strahler&Strahler obr. 16.16 s. 416
• svah na zlomové čáře = svah vzniklý na zlomové ploše, oddělující dvě kry
s rozdílnou geomorfologickou hodnotou hornin; svah vznikl jako výsledek
rychlejšího odnosu méně odolných hornin
• složený zlomový svah = svah vzniklý částečně pohybem ker po zlomech a
částečně obnažením zlomové plochy selektivním odnosem
• faceta = trojúhelníková svahová plocha vznikající erozním rozčleněním
zlomových svahů
• hlavní rysy svahů vázaných na zlomy:
- velký sklon
- přímý průběh
- nezávislost svahu na geomorfologické hodnotě hornin
- hluboce zaříznutá údolí tvaru V porušující svah
- časté prameny při úpatí
- vznik hrazených jezer
- seismická aktivita
4. Tvary na ostatních geologických strukturách
4.1 Obnažené batolity
• batolity obnažené erozně-denudačními pochody vystupují na zemskému povrchu
jako vyvýšeniny (členité vrchoviny), což je dáno velkou odolností vyvřelin
• monadnock = vyvýšenina budovaná extrémně odolnou horninou, která vyčnívá
nad okolní zarovnaný povrch
Strahler&Strahler obr. 16.20 s. 418
• odlehlík = zbytek denudovaného vyššího terénu v rozvodních částech terénu,
který vyčnívá nad okolní zarovnaný povrch
4.2 Tvary vznikající rozrušováním vulkánů
• rozdílný morfologický vývoj stratovulkánů a štítových vulkánů
Strahler&Strahler obr. 16.22 s. 419, obr. 16.25 s. 422
Strahler&Strahler obr. 16.26 s. 423
5. Geologická struktura a tvar říční sítě
• říční síť se přizpůsobuje zejména následujícím strukturním prvkům: zlomové linie,
směr vrstev sedimentů, puklinové systémy, sklon povrchu ukloněných ker, směr
antiklinál a synklinál, klenba
• typy říční sítě:
- stromovitá (dendritická)
náhodné uspořádání směru odvodňování, chybí usměrnění řek geologickou
strukturou; horizontálně uložené sedimenty nebo masivní vyvřeliny bez puklin
a zlomů
- paralelní
hlavní toky běží rovnoběžně, přítoky se napojují pod ostrými úhly; hustá síť
paralelně běžících zlomů nebo paralelně probíhající vrásy
- radiální
toky tečou na všechny strany z jednoho centra; vulkanické kužely, klenby
- mřížovitá
řeky tečou ve dvou na sebe kolmých směrech, jeden směr výrazně převládá;
jednoduchá vrásová pohoří, ukloněné kry se střídáním odolných a méně
odolných vrstev
- pravoúhlá
řeky tečou ve dvou na sebe kolmých směrech, oba směry jsou rovnocenné;
zlomy a puklinové systémy
- prstencovitá
obloukovitě probíhající hlavní toky a krátké kolmo k nim postavené pobočky;
centrální erodované části kleneb se střídání odolných a méně odolných vrstev
- dostředivá
krátké toky směřující do jednoho bodu; krátery a kaldery vyhaslých sopek,
kotliny