SEMINÁRNI PRACE Z METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE Na téma KLIMATOGRAFIE POVODÍ ŘEK ORLICE, LOUČNÉ PO LABE A CHRUDIMKY Adam Pavelka Přírodovědecká fakulta Geografický ústav i III" > T U OBSAH 1. Obecná charakteristika území.....................................................................................3 1.1. Poloha studovaného území................................................................3 1.2. Charakteristika povodí.....................................................................4 1.3. Síť klimatologických staníc................................................................4 1.4. Síť srážkoměrných stanic...................................................................4 2. Teplotní poměry............................................................................................................7 2.1. Geografické rozložení průměrné roční teploty vzduch..........................................7 2.2. Chod průměrné roční teploty vzduchu...................................................................8 2.3. Chod průměrných měsíčních maxim teploty vzduchu............................................9 2.4. Chod průměrných měsíčních minim teploty vzduchu..........................................10 2.5. Chod absolutních měsíčních maxím teploty vzduchu..........................................11 2.6. Chod absolutních měsíčních minim teploty vzduchu...........................................12 2.7. Průměrný počet a roční chod charakteristických dnů...........................................13 2.8. Průměrná data nástupu charakteristických období, doba jejich trvání a sumy jejich teplot.....................................................................................................................16 3. Srážkové poměry.........................................................................................................17 3.1 .Geografické rozložení průměrných ročních úhrnů srážek a průměrných srážek letního půlroku......................................................................................................17 3.2. Roční chod srážek................................................................................................20 3.3. Chod ročních srážek podle ročních období a jejich rocentuální podíly................21 3.4. Průměrný roční úhrn srážek na ploše povodí........................................................21 3.4.1. Výpočet metodou prostého aritmetického průměru................................23 3.4.2. Výpočet metodou váženého aritmetického průměru...............................23 3.4.3. Výpočet metodou čtverců.......................................................................23 3.4.4. Výpočet metodou Thiessenových polygonů...........................................25 3.4.5. Výpočet metodou izohyet.......................................................................25 4. Větrné poměry.............................................................................................................28 4.1 .Frekvenční rozložení směrů větrů v clem kalendářním roce.................................28 4.2. Frekvenční rozložení směrů větrů v letním období červen až srpen.....................29 4.3. Frekvenční rozložení směrů větrů v zimním období prosinec až únor..................30 4.4. Výpočet převládajících směrů větru pro jednotlivá roční období a jejich shrnutí.31 5. Klimatické oblasti........................................................................................................33 5.1. Klimatické oblasti ve sledovaném území podle klasifikace Atlasu podnebí CSR.33 5.2. Klimatické oblasti ve sledovaném území podle Quittovy klasifikace...................35 5.3. Srovnání těchto klasifikací s ohledem na zájmové území.....................................36 6. Klimagram...................................................................................................................37 7. Použité zdroje..............................................................................................................38 2 1. OBECNÁ CHARAKTERIKA ÚZEMÍ 1.1. Poloha studovaného území: Území se nachází v severní části Česka při hranicích s Polskem. V jeho severní a severovýchodní části se nacházejí Orlické hory. Západní část povodí těchto řek je mírně zvlněná, ale nadmořské výšky zde nedosahují zdaleka takových hodnot, jako v části severovýchodní. Georeliéf je zobrazen na obrázku č.^3—Na stejném obrázku jsou zachyceny i všechny tři řeky, jejichž povodí tvoří vybrané územíF"fyto řeky tečou západním směrem a vlévají se do Labe z levé strany. V západní části území tedy již začíná východolabská tabule. -vodní toky | | hranice zájmových povodí nadmořská výška ■1110 810 510 ^™ 210 0 7,5 15 22,5 30 km 1:450 000 Obr. o 1: Území a reliéf zájmových povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chruq=Jy 3 1.2. Charakteristika povodí: Plocha povodí je ze západní strany otevřena do nížiny okolo a je zde mnohem menší nadmořská výška než ve východní části povodí. Ve východní části se nachází Orlické podhůří a při hranicích s Polskem Orlické hory. Na jihu jsou též patrné části terénu, které se zvedají do vyšších nadmořských výšek. V této části se nacházejí severní výběžky Českomoravské vrchoviny (Národní geoportál, 2017). Pramenné části tří sledovaných řek se nacházejí na jihu a východě území. Reka Chrudimka má délku necelých 106 km a plochu povodí zhruba 866 km2. Řeka Loučná má délku 80 km a plochu povodí zhruba 725 km2. Řeka Orlice, která vzniká soutokem zdroj nic Divoké a Tiché Orlice, z nichž první jmenovaná teče severněji, má délku 32,5 km (měřeno od soutoku), a celková plocha povodí činí 1965 km2. Celková délka říčního systému i s delší zdrojnicí Tichou Orlicí činí zhruba 137 km2. Je tedy z těchto tří sledovaných řek nej delší a i její povodí dosahuje nej větší plochy. (VUV TGM, 2017). 1.3. Síť klimatologických stanic: Rozložení klimatických stanic je zobrazena na obrázku č. 2. Záměrně je na mapě ponechaný i reliéf, takže je zřejmé, že většina stanic se nachází spíše v nížinatých polohách východolabské tabule. V nadmořských výškách nad 500 metrů se nachází pouze zlomek stanic a ve vysloveně horských podmínkách Orlických hor pouze stanice jedna. 1.4. Síť srážkoměrnych stanic: Již při prvním pohledu na obrázek č. 3, na kterém je mapa srážkoměrnych stanic, je patrné, že množství srážkoměrnych stanic v zájmovém území je podstatně větší než množství klimatických stanic. Děje se tak pravděpodobně z důvodu toho, že klimatická stanice vyžaduje pořízení většího množství zařízení a je tedy nákladnější, jak na pořízení, tak na údržbu. Na území se vyskytují poměrně rovnoměrně a ve vyšších nadmořských výškách jich nalezneme dosti velké množství. 4 ▲ klimatické stanice - vodní toky | | hranice zájmových povodí nadmorská výška 1110 I 810 510 ^™ 210 0 7,5 15 22,5 30 km 1:450 000 Obr. č. 2: Rozložení klimatických stanic v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky v roce 2017 5 a srážkoměrné stanice vodní toky hranice zájmových povodí nadmořská výška ^_ 1110 810 ^- 510 210 0 7,5 15 22,5 30 km 1:450 000 Obr. č. 3: Rozložení srážkoměrných stanic v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky v roce 2017 6 2. TEPLOTNÍ POMĚRY 2.1. Geografické rozložení průměrné roční teploty vzduchu: Průměrná roční teplota vzduchu je v povodí rozložena tak, že v podstatě kopíruje rozložení nadmořské výšky. Na západě se nachází nejteplejší oblast na sledovaném území v okolí řeky Labe. Naopak na východě v horském prostředí Orlických hor jsou teploty nejnižší. Teplotní amplituda na území dosahuje poměrně značných hodnot, přičemž na západě území se průměrné roční teploty pohybují nad 8°C a na východě v Orlických horách mezi 2°až 4°C. Z mapy na obrázku č. 4 je dále patrné, že zdaleka nej větší část sledovaného území se nachází v oblasti s průměrnou roční teplotou vyšší než 6°C. Nejchladnější oblastí je tedy horní tok řeky Orlice. Oblasti s průměrnou roční teplotou nižší než 6°C se nacházejí pouze na východě v Orlických horách, menší oblast pak také na jihu na Českomoravské vrchovině. - vodní toky J hranice zájmových povodí 8" T 6' 5- 4' 0 7,5 15 22,5 30 km 1:450 000 Obr. č. 4: Rozložení teplot na území povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle Atlasu podnebí ČSR (1958) 7 2.2. Chod průměrné roční teploty vzduchu: Tabulka č. 1: Průměrná roční teplota vzduchu [°C] jednotlivých měsíců na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1901 až 1950 Sta- II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Letní půlrok nice ^ m -2,4 -1,2 2,6 7,4 12,9 15,8 17,4 16,6 13,1 7,9 2,9 -0,8 7,7 13,9 m 1 -1,7 -0,7 3,4 7,9 13,2 16,1 17,8 17,0 ... 3,5 -0,3 8,2 14,4 V tabulce číslo 1 je popsán chod průměrné teploty vzduchu na dvou vybraných stanicích v zájmovém povodí, konkrétně na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk. Stanice Litomyšl se nachází v nadmořské výšce 347 m n. m. Stanice Luže-Košumberk ve výšce 329 m n. m. Obě jsou tedy z tohoto hlediska srovnatelné a můžeme předpokládat, že zde nedochází k výraznému zkreslení parametrem nadmořské výšky. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8°C, což obě stanice řadí mezi stanice s průměrnou roční teplotou vzduchu. Nemůžeme je tudíž hodnotit ani jako výrazně teplé, ani jako výrazně studené. Celkově je stanice Litomyšl mírně chladnější. Lednové průměrné teploty klesají pod bod mrazu, v případě Litomyšle dokonce až na -2,6°C. 20 Litomyšl ^^—Luže-Košumberk -5 ■ Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 5: Rozložení průměrných ročních teplot na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1901 až 1950 8 Naopak nejteplejším záznamem je červenec na stanici Luže-Košumberk, což je 17,8°C. Na obrázku číslo 5 je vykreslen graf průměrných ročních teplot výše zmíněných stanic a je zde vidět v podstatě totéž. Litomyšl je celkově mírně chladnější stanicí, ale celkově jsou hodnoty průměrných měsíčních teplot vzduchu obou stanic velmi podobné. 2.3. Chod průměrných měsíčních maxim teploty vzduchu: Tabulka č. 2: Průměrná měsíční a roční maxima teploty vzduchu [°C] ve stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 : Stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Litomyšl 7,1 9,4 15,7 22,2 27,0 29,2 31,1 30,2 27,0 20,9 13,5 32,0 m šum 8,2 10,4 22,7 27,3 30,1 31,5 30,6 28,4 21,9 14,9 9,0 32,6 berk Průměrná měsíční teplotní maxima byla sledována v období 1926 až 1950 a jsou uvedena v tabulce číslo 2 a na obrázku číslo 5 je vykreslen graf. Obě stanice jsou opět velmi podobné i z hlediska průměrných měsíních maximálních teplot, které dosahují v letních měsících přes tropických 30°C, v zimních měsících se pohybují pod 10°C. Opět je patrné, že stanice Litomyšl je mírně chladnější než stanice Luže-Košumberk, přičemž tento rozdíl je výraznější v zimě. Průměrné roční maximum teploty dosahuje hodnot kolo 32°C v případě obou stanic. V případě stanice Luže-Košumberk se hodnota vyšplhala až na 32,6°C. Litomyšl ^^—Luže-Košumberk 30 25 ^20 ra 4-1 o g-15 10 IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Cfóf. č. 5: Rozložení průměrných měsíčních maximálních teplot [°C] na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 2.4. Chod průměrných měsíčních minim teploty vzduchu: Tabulka č. 3: Průměrná měsíční a roční minima teploty vzduchu [°C] ve stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 ce 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Lito myši -15,6 -15 -10,3 -3,5 0,5 4,3 8,1 7,1 3 -2,2 -4,4 -13,7 -20,0 Luže- Ko-šum-berk -15,3 -14,2 -9,6 -3,2 -0,7 4,7 7,9 7,1 2,8 -2,2 -5,1 -13,9 -19,1 Průměrná měsíční minima teploty vzduchu, uvedená v tabulce č. 3, se pohybují nad bodem mrazu pouze ve 4 případech ve stanici Luže-Košumberk, respektive v 5 případech ve stanici Litomyšl, a to pochopitelně v letních měsících. Lednová minima se pohybují pod hranicí -15°C. Naopak červencová minima jsou pod hranicí 10°C, dá se tedy říci, že lednová maxima jsou téměř stejná jako červencová teplotní minima. V zimních měsících je mezi stanicemi ještě menší rozdíl než v případě průměrných teplotních maxim. Tato skutečnost vyplývá i z obrázku č. 6. Je zřejmé, že jediným měsícem, kdy docházelo k výraznější odchylce, byl květen, kdy byla zaznamenávána nižší průměrná měsíční teplota vzduchu na stanici Luže-Košumberk než v Litomyšli. V tomto ukazateli tedy byla první jmenovaná stanice chladnější. Litomyšl ^^—Luže-Košumberk 10 ■ -20 I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 6: Rozložení průměrných měsíčních maximálních teplot [°C] na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 10 2.5. Chod absolutních měsíčních maxim teploty vzduchu: Tabulka č. 4: Absolutní maxima teploty vzduchu [°C] ve stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 Stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Litomyšl 12,0 13,2 21,0 27,5 31,0 34,5 33,5 34,0 32,0 27,5 20,0 15,0 Luže-Košumberk 14,0 14,6 21,9 27,8 31,4 35,9 34,7 35,8 33,3 29,2 20,2 12,4 Z obrázku č. 7 a tabulky č. 4 můžeme snadno odečíst, že stanice Litomyšl byla opět mírně chladnější i v ukazateli absolutních maximálních měsíčních teplot vzduchu. Nejvyšší absolutní maximum v daném období bylo zaznamenáno 27. 6. 1935 ve stanici Luže-Košumberk (Meteorologické tabulky, IS MTJNI). I v nej chladnějších zimních měsících se absolutní měsíční maxima vyšplhala nad hranici 10°C. Hranice 30°C byla překročena od května až do září. Mezi 20°C a 30°C se absolutní maximální měsíční teploty pohybovaly na jaře v měsících březnu a dubnu, na podzim pak v říjnu a listopadu. Tyto hodnoty absolutních měsíčních maxim se dají tedy považovat za poměrně symetricky rozložené v průběhu roku celého roku. Slunovraty jsou pomyslné body, kdy se průběh hodnot teploty začíná měnit, ale záleží pochopitelně i na mikroklimatu, oceanitě či kontinentalitě, případně na dalších faktorech. Litomyšl ^^—Luže-Košumberk 40 ■ 10 5 ■ 0 I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 7: Rozložení absolutních měsíčních maximálních teplot [°C] na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 11 2.6. Chod absolutních měsíčních minim teploty vzduchu: Tabulka č. 5: Absolutní minima teploty vzduchu [°C] ve stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 Stan 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII ice Lito myši -27,0 -36,2 -27,0 -12,5 -4,0 -2,0 4,5 2,0 -1,0 -10,5 -10,2 -22,0 Luže -Ko-šum- -26,6 -31,2 -22,8 -12,2 5,0 3,9 -1,2 -9,2 -11,0 -20,9 berk Z tabulky č. 5 je patrné, že absolutní měsíční minima se dostala nad hranici bodu mrazu pouze v červnu a červenci. Zatímco ve zbylých 10 měsících byl vždy zaznamenán alespoň jeden případ, kdy se teplota dostala pod bod mrazu. Absolutní minimum bylo zaznamenáno 11. 11. 1929 při extrémně chladném únoru toho roku ve stan[=Jitomyšl, kde teplota klesla až k -36,2°C (Meteorologické tabulky, IS MUNI). Stanice Litomyšl se i v tomto ukazateli dá považovat za chladnější, což je zřejmé z obrázku č. 8. Litomyšl Luže-Košumberk 10 ■ II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 8: Rozložení absolutních měsíčních minimálních teplot [°C] na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 12 2.1. Průměrný počet a roční chod charakteristických dnů: Tabulka č. 6: Přehled průměrného počtu charakteristických dnů na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v letech 1926 až 1950 St anice m s i n III IV v VI VII VIII IX X XI XII Rok Li tomyšl 0,0 0,0 0,0 0,0 0,2 1,1 1,7 1,4 0,6 0,0 0,0 0,0 5,0 U iže-Košumberk 0,0 0,0 0,0 0,0 0,2 1,3 2,8 2,4 0,8 0,0 0,0 0,0 7,5 Stanice Litomyšl Luže-Košumberk Stanice Litomyšl Luže-Košumberk Stanice Litomyšl Luže-Košumberk Stanice Litomyšl Luže-Košumberk 25 20 I Litomyšl ■ Luže-Košumberk Celý rok Litomyšl - 5 dnů Luže - Košumberk - 7,5 dne o 15 TJ ° 10 IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 9: Průměrný počet tropických dnů na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk vletech 1926 až 1950 13 25 20 o 15 c TJ O °- 10 l Litomyšl ■ Luže-Košumberk Celý rok Litomyšl - 37,3 dne Luže - Košumberk - 45,2 dne 1 mu II IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 10: Průměrný počet letních dnů na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk vletech 1926 až 1950 25 Celý rok ■ Litomyšl ■ Luže-Košumberk Litomyšl -101,4 dne Luže - Košumberk -100,3 dne ■ II 1l.. 1.11 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 11: Průměrný počet mrazových dnů na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk vletech 1926 až 1950 14 25 20 o 15 c TJ I Litomyšl ■ Luže-Košumberk 10 Celý rok Litomyšl - 38,5 dne Luže - Košumberk - 33,1 dne II IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 12: Průměrný počet ledových dnů na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk vletech 1926 až 1950 25 ■ Celý rok ■ Litomyšl ■ Luže-Košumberk Litomyšl - 2,4 dne Luže - Košumberk -1,6 dne 20 ■ o 15 TJ O °- 10 II IV V VI VII VIII IX X XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 13: Průměrný počet arktických dnů na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk vletech 1926 až 1950 15 Při pohledu do tabulky č. 6 a na obrázky číslo 9 až 13 můžeme získat přehled o ročním chodu a celkovém počtu meteorologicky charakteristických dnů. Zdaleka nejčastěji se v průběhu roku vyskytují mrazové dny, tedy dny, kdy se teplota dostane bod mrazu, jejichž průměrný počet v průběhu roku překonal hranici sto dnů. Nejvíce jich bylo v lednu, kdy se jejich počet vyšplhal až na 24,4 v případě Litomyšle, respektive 23,7 v případě stanice Luže-Košumberk. Jediné měsíce, kdy se nevyskytovaly vůbec, byly tři letní a nejteplejší měsíce, tedy červen, červenec a srpen. V září byly však také průměrné hodnoty nižší než 1. Průměrný počet letních dnů, což jsou dny, kdy se rtuť teploměru dostane přes hranici 25°C, se na obou stanicích lišil poměrně výrazně. V Litomyšli jich bylo téměř o 8 dnů méně než na stanici Luže-Košumberk, čímž se opět potvrzuje, že Litomyšl je o něco chladnější stanicí. Ve stanici Luže-Košumberk jich bylo zaznamenáno přes 45, zatímco v Litomyšli pouze přes 37. Nejvyšší četnost vyskytuje zaznamenána v červenci. Tropické dny se zdaleka tak často ve sledovaném období nevyskytovaly. Jsou to dny, kdy rtuť teploměru přesáhne 30°C. Opět jich bylo nejvíce v červenci, v těsném zavěšuje měsíc srpen. Nepatrný výskyt byl pozorován ovšem i v květnu či září. Ve stanici Luže-Košumberk jich bylo v červenci v daném období zaznamenáno 2,8, v Litomyšli poté ve stejném měsíci 1,7. Ledových dnů, které jsou charakteristické tím, že teplota nepřekročí bod mrazu, se vyskytovalo v daném období nejvíce v lednu, poté v prosinci a únor byl na třetím místě v pořadí. V lednu jich bylo nejvíce zaznamenáno ve stanici Litomyšl a to 14,8. Celkově byl v období průměrný počet ledových dnů 38,5 ve stanici Litomyšl a ve stanici Luže-Košumberk o něco méně, tedy 33,1 dne. Počet arktických dnů je nejnižší ze všech charakteristických dnů. Ve středoevropských podmínkách se situace, kdy teplota po celý den setrvá pod hranicí -10°C, vyskytuje velmi vzácně, a to dokonce i v zimě. Nejčastěji se vyskytují v lednu. Celkově za rok se jejich počet pohybuje na hodnotách 2,4 pro stanici Litomyšl a 1,6 pro stanici Luže-Košumberk. 2.8. Průměrná data nástupu charakteristických období, doba jejich trvání a sumy jejich teplot: Tabulka č. 7: Průměrná data nástupu a konce malého vegetačního období, počet dnů a suma jejich teplot na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v období let 1926 až 1950 Stanice Období s prům. teplotou > 10°C Počet dnů Suma teplot [°C] Litomyšl 29. IV až 3.X 2359 4 Luže-Košumberk 27. IV až 6.X 2464,6 Výpočet pro stanici Litomyšl: £T = 2*7,4+31*12,9+30*15,8+31*17,4+31*16,6+30*13,1 +3*7,9 = 2 359,4 °C Výpočet pro stanici Luže - Košumberk: £T = 4*7,9+31*13,2+30*16,1+31*17,8+31* 17,0 +30*13,7+6*8,5 = 2 464,6 °C Všechny proměnné, které se týkají malého vegetačního období, tedy období s průměrnými denními teplotami vyššími než 10 °C, jsou v obou stanicích velmi podobné, a všechny jsou uvedeny v tabulce č. 7. Totéž platí i pro mrazové období, které je charakteristické průměrnými denními teplotami pod bodem mrazu a je popsáno tabulkou číslo 8. Celkově je mrazové období o mnoho kratší s pouhými 68, respektive 75 dny. Naproti tomu malé vegetační období trvá okolo 160 dnů. Jak napovídá již sám název, toto období je zásadní např. pro zemědělce, kteří 16 se na základě těchto dat mohou rozhodovat, jaké plodiny na území pěstovat a podobně. Nicméně v praxi tento proces pravděpodobně probíhá na základě zkušenosti a pozorování. Průměrná doba trvání malého vegetačního období na sledovaných stanicích je od konce dubna do začátku října. Suma teplot se v malém vegetačním pohybuje okolo 2 400 °C. Naopak v mrazovém období dosahuje záporných hodnot -71,0 °C, respektive -119,2°C. Mrazové období je podstatně kratší, jak je zmíněno výše, začíná okolo 10. prosince a končí okolo 20. února. Tabulka č. 8: Průměrná data nástupu a konce mrazového období, počet dnů a suma jejich teplot na stanicích Litomyšl a Luže-Košumberk v období let 1926 až 1950 Stanice Období prům. teplotou < 0°C Počet dnů Suma teplot [°C] Litomyšl 9. XII až 22. II 76 -119,2 Luže-Košumberk 13. XII až 18. II 68 -71,0 Výpočet stanice Litomyšl: = 23* (-0,8) + 31* (-2,4) + 22 * (-1,2) = -119,2°C Výpočet pro stanici Luže-Košumberk: £T = 19 * (-0,3) + 31 * (-1,7) + 18 * (-0,7) = -71,0°C 3. SRÁŽKOVÉ POMĚRY 3.1. Geografické rozložení průměrných ročních úhrnů srážek a průměrných srážek letního půlroku: Obecně platí, že srážkové úhrny jsou podstatně vyšší ve vyšších nadmořských výškách, a tedy srážkové úhrny s nadmořskou výškou rostou. To platí i pro sledované povodí. V nejvyšších partiích Orlických hor srážky dosahují ročních úhrnů přes 1300 mm. Od východu k západu se úhrny v podstatě poměrně pravidelně snižují až na hodnoty okolo 500 mm ve východolabské tabuli. Nej nižší srážkové úhrny jsou skutečně v těsném okolí Labe při jeho soutoku s řekou Orlicí a i Loučnou. Jižní část sledovaného povodí byla o něco srážkově bohatší, což opět koresponduje s hodnotami nadmořské výšky. Srážkové úhrny zde nabývají hodnot mezi 700 a 800 mm za rok. Pro teplý letní půlrok je zachován celkový obecný vzor rozložení srážkových úhrnů, jen hodnoty jsou pochopitelně nižší. V nejvyšších částech povodí spadne v letním půlroce přes 500 mm, což se vyrovná celkovým ročním úhrnům srážek v nej sušších nížinných částech povodí. V západní části území v okolí řeky Labe se srážkové úhrny pohybují okolo 300 mm. 17 — vodní toky H hranice zájmových povodí ROČNÍ PRŮMĚRNÝ ÚHRN SRÁŽEK 500 550 600 650 700 800 900 10001200 1400 Obr. č. 14: Geografické rozložení průměrného ročního úhrnu srážek v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle Atlasu podnebí C SR (1958) 18 - vodní toky | | hranice zájmových povodí PRŮMĚRNÝ ÚHRN SRÁŽEK VE VEGETAČNÍM OBDOBÍ IV.-IX. onnnitf mi -19M 300 350 400 450 500 600 0 7.5 15 22,5 30 km 1:450 000 Obr. č. 15: Geografické rozložení průměrného úhrnu srážek ve vegetačním období v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle Atlasu podnebí ČSR (1958) 19 3.2. Roční chod srážek: Tabulka č. 9: Průměrné měsíční a roční srážky na stanicích Celné a Česká Třebová v období let 1901 až 1950 Průměrné srážky [mm] za období 1901-50 Stanice 1 „I IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Celné 61 59 51 58 62 84 101 98 63 61 64 68 830 Česká Třebová 62 54 52 60 68 82 94 88 61 62 62 64 809 120 100 80 >. 60 40 20 I Celné ■ Česká Třebová Celý rok Celné - 830 mm Česká Třebová - 809 mm I IIIIIII IV v VI VII VIII IX XI XII Měsíc v kalendářním roce Obr. č. 16: Průměrné měsíční a roční srážky na stanicích Celné a Česká Třebová v období let 1901 až 1950 Průměrné roční srážky, dosahují na dvou zkoumaných stanicích v povodí 830 mm v případě stanice Celné a 809 mm pro stanici Česká Třebová. Obě stanice j sou tedy celkově poměrně srážkově bohaté a v celkovém úhrnu srážek mezi nimi není zásadní rozdíl. Rozdíl, který mezi stanicemi byl pozorován, je způsoben především úhrny v nejteplejších dvou měsících, tedy v červenci a srpnu, jak si můžeme všimnout na obrázku č. 16. Rozdíly činí 7, respektive 10 milimetrů, což je patrné při pohledu do tabulky č. l^ziyšší srážkový úhrn stanice Celné můžeme přičítat i vyšší nadmořské výšce, neboť se stanice nachází ve výšce 646 m n. m., zatímco stanice Česká Třebová pouze 394 m n. m. (Meteorologické tabulky, IS MUM). Nej vyšší měsíční úhrnu jsou zaznamneány v letních měsících červenci a srpnu, a naopak nej nižší v únoru a březnu, což je typické pro celý středoevropský prostor. 20 3.3. Chod ročních srážek podle ročních období a jejich rocentuální podíly: Tabulka č. 10: Průměrné srážky podle ročních období a jejich procentuální podíl na stanicích Celné a Česká Třebová v období let 1901 až 1950 Průměrné srážky (procentuální podíl) podle ročních období za období 1901-50 Stanice Jaro (lll-V) Léto (VI-VIII) Podzim (IX-XI Zima (Xll-ll) Celné 171 (20,6%) 283 (34,1%) 188 (22,7%) 188 (22,7%) Česká Třebová 180 (22,2%) 264 (32,6%) 185 (22,9%) 180 (22,2%) V tabulce č. 10 je uveden srážkový úhrn j ednotlivých ročních období a jejich procentuální podíl. Obecně platí to, co již bylo uvedeno v odstavci výše. Nej vyšší podíly srážek v letních měsících představují zrubá třetinu celkového ročního úhl^El) Ostatní roční období jsou velmi vyrovnané s hodnotami mezi 22-23 %. Jediná velmi mírná odchylka nastává na stanici Celné, kde v jarním období je podíl srážkového úhrnu na celkovém ročním srážkovém úhrnu 20,6 %, o to vyšší pak je v létě, kdy dosahuje 34,1%. g=j 3.4. Průměrný roční úhrn srážek na ploše povodí: Tabulka č. 11: Srážkoměrné stanice použité při výpočtech průměrných srážek v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky za období 1901 až 1950 Název stanice nadmořská výška [m] roční srážkový úhrn [mm] Plocha polygonu uvnitř povodí [km2] Albrechtice nad Orlicí 280 654 78 Bartošovice v Orlických horách 600 957 36 Bartošovice v Orlických horách, Hadinec 824 1323 32 Bošín (o. Ústí nad Orlicí) 290 743 61 Bukovinka, hájovna Ouliště (o. Hradec Králové) 245 592 0 Bystřec 418 854 31 Celné 646 830 57 Černilov 250 598 1 Červená Voda 527 879 11 Česká Třebová 394 809 74 České Meziříčí 255 613 52 Dašice 221 600 60 Deštné (o. Rychnov nad Kněžnou) 649 1116 57 Dobruška 291 664 62 Dobřany (o. Rychnov nad Kněžnou) 634 859 58 Dolní Čermná 394 826 35 Dolní Morava, Horní Morava 830 1018 10 Dolní Roveň 228 630 48 Hamry (o. Chrudim) 605 764 56 Hlinsko (o. Chrudim) 582 786 75 21 Holice, Nové holiče (o. Pardubice) 249 613 39 Horní Jelení 301 659 54 Hořiněves 273 619 7 Hradec Králové 238 588 44 Hradec Králové, Nový Hradec Králové 278 602 31 Hrádek (o. Hradec Králové) 280 589 5 Choceň 287 733 90 Chrast (o. Chrudim) 285 676 52 Chrudim 270 622 28 Jahodov 480 774 43 Janov, Mendryka (o. Svitavy) 473 745 60 Koclířov, Hřebec 566 711 30 Kostelec nad Orlicí 291 691 92 Králíky (o. Ústí nad Orlicí) 570 861 35 Kunvald 490 861 34 Ledce(o. Rychnov nad Kněžnou 245 680 84 Letohrad 388 792 67 Libčany 270 636 27 Licibořice, Slavice 450 736 57 Litomyšl 347 729 115 Lubná (o. Svitavy) 560 807 56 Luže, Košumberk 329 664 62 Mikuleč 500 781 75 Milovy 630 832 6 Nekoř, Bredůvka 515 801 42 Nové Hrady (o. Chrudim) 400 729 90 Opočno(o. Rychnov nad Kněžnou) 303 618 72 Orlické Záhoří, Černá Voda 728 1227 40 Orlické Záhoří, Kunštát 679 1126 22 Orlické Záhoří, Trčkov 750 1194 35 Orlický 600 1019 32 Pardubice 220 599 53 Paseky(o. Chrudim) 650 766 69 Pěčín 508 848 28 Polička 555 705 49 Přívrat 450 823 53 Radhošť (o. Pardubice 240 655 78 Rodov, Zderaz 250 585 3 Rohozná (o. Chrudim) 600 783 92 Rokytnice v Orlických horách 580 1015 27 Rokytnice v Orlických horách, Hanička 740 1100 13 Rosice (o. Chrudim) 256 625 47 Rychnov nad Kněžnou 321 707 93 Seč (o. Chrudim 501 849 37 Skuteč 416 674 78 22 Slatina nad Zdobnicí 396 837 54 Sviňa ry 240 609 36 Trpišov, Kochanovice 316 689 39 Ústí nad Orlici 368 802 94 Vápenný Podol 480 766 9 Vejvanovice 250 588 65 Velká Čermná nad Orlici 264 693 52 Vojnův Městec 670 862 17 Vrchoviny 400 661 0 Vysoká nad Labem 275 622 72 Vysoké Chvoj n o 303 658 58 Vysoké Mýto 278 680 87 Zdobnice 659 1162 72 Žamberk 430 828 60 Ždírec nad Doubravou 541 793 16 Poznámka: Modře vyznačené stanice neleží přímo uvnitř povodí, ale v jeho těsné blízkosti, takže byly použity pro výpočet srážek metodou Thiessenových polygonů a metodou izohyet. Nebyly však použity při výpočtu metodou aritmetického průměru, a to pochopitelně ani váženého. Výpočet metodou čtverců vyžadoval přesný výběr stanic, které budou zobrazeny na mapě na obrázku č. 17. • 3.4.1. Výpočet metodou prostého aritmetického průměru Hxi X = -jp, kde n je celkový počet stanic použitých pro výpočet (v tabulce vyznačené černě) a je součet ročních srážkových úhrnů těchto stanic. 51398 X = -= 790,4 mm 65 Průměrný roční srážkový úhrn na ploše povodí byl tedy takto metodou prostého aritmetického průměru určen na 790,4 mm. • 3.4.2. Výpočet metodou váženého aritmetického průměru - _ Ix^-m^ x.jsou srážkové úhrny jednotlivých stanic (opět v tomto případě černě vyznačených), mi j sou jejich nadmořské výšky v metrech. 23 916428 n in n x = -= 849,0 mm 28 170 Průměrný roční srážkový úhrn na ploše povodí byl tedy takto metodou prostého aritmetického průměru určen na 849,0 mm. • 3.4.3. Výpočet metodou čtverců Tato metoda je poměrně specifická, protože průměr jednotlivých čtvercuje určen především z mapy, tedy konkrétně z programu ArcMap, a je to protstý aritmetrický průměr ročních úhrnů 23 srážkoměrných stanic nacházejících se uvnitř čtverce. Pokud ve čtverci chybí srážkoměrné stanice, je tento průměr určen jako hodnota průměrů čtverců okolních. Metoda výpočtu je nejlépe patrná při pohledu na obrázek č. 17, ale také z níže uvedených vzorců. Síť pro povodí byla vytvořena v měřítku 1:1 000 000, výsledná mapa (obr. č. 17) je ale prezentována v měřítku 1:450 000. Obr. č. 17: Čtvercová síť vytvořená pro povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky s hodnotami průměrných ročních srážkových úhrnů jednotlivých stanic a od nich odvozených průměrných hodnot čtverců za období 1901 až 1950 x = -jp kde xí jsou průměrné srážkové úhrny jednotlivých čtverců a n je počet čtverců. 2>i 28 072 aco x = — =-= 758,7 mm n 37 24 Průměrný roční srážkový úhrn na ploše povodí byl tedy takto metodou čtverců určen na 849,0 mm. • 3.4.4. Výpočet metodou Thiessenových polygonů x = ^^*Pl , kde n jsou srážkové úhrny jednotlivých stanic, které leží uvnitř každého polygonu a pi jsou plochy těchto příslušných polygonů 2 943 364 x = -= 760, 3 mm 3 871 Tato metoda je tedy v podstatě obdobou metody váženého aritmetického průměru, ale jako váhy zde slouží plochy polygonů, sestrojených okolo stanic ve vymezeném povodí nebo v jeho těsné blízkosti, protože je nutafi-Qočítat i se stanicemi, jejichž polygony zasahují do daného povodí, i když samotná stanřt^reží mimo hranice daného povodí. Plochy polygonů byly určeny pomocí programu ArcMap a jejich plochy byly také určeny při práci v tomto programu. Vymezení těchto polygonů je uvedeno na obrázku č. 18. • 3.4.5. Výpočet metodUr-rZohyet x = ^*l*Pl 5 kde Xijsou středy intervalů průměrných ročních srážek mezi LPi jednotlivými izohyetami a pi jsou plochy vymezené jednotlivými izohyetami, jimž přísluší konkrétní střed intervalu. 2 936 400 acn x = -= 759,3 mm 3 867 Vymezení izohyet a jejich hodnota je uvedena na obrázku č. 19. Nejsou zde sice uvedené hodnoty středů intervalů, tyje však možné určit z mapy, ať už z mapového pole či legendy jako prostý součet dvou krajních hodnot intervalu lomený dvěma. (650 + 750) napr. xŕ = -—-—- = 700 Tato hodnota je tedy poté přiřazena celému území, které leží mezi izohyetami s hodnotami 650 mm a 750 mm, jinými slovy, je to území, kde se průměrný roční úhrn srážek v období 1901 až 1950 pohyboval mezi 650 a 750 mm. 25 srážky _I 550-650 I 551 - 750 I 751 - 850 I 851 - 950 I 951 - 1050 I 1051 - 1150 A srážkoměrné stanice - vodní toky hranice povodí Obr. č. 18: Thiessenovy polygony vymezené pro srážkoměrné stanice v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky nebo v jeho těsné blízk((=J)ro účel výpočtu průměrného ročního úhrnu srážek za období let 1901 až 1950 Poznámka: Mapa je vyhotovena v měřítku 1:500 000, aby bylo možno na mapovém listu daného formátu možno zobrazit celou plochu Thiessenových polygonů, tedy i těch, které leží svou značnou částí mimo povodí, ale do povodí zasahují. 26 území srážkových úhrnů 550-650 | 651-750 J 751-850 | 851-950 | 951-1050 I 1051-1150 1151-1250 I 1251-1350 hranice povodí izohyety vodní toky 0 7,5 15 22,5 30 km Obr. č. 19: Izohyety pro povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky pro období let 1901 až 1950 Závěrem tedy můžeme konstatovat, že výpočet metodou aritmetických průměrů, ať už prostého, či váženého, je velmi zjednodušující a poměrně nepřesný. Důvodem je skutečnost, že zde není použita jakákoliv metoda, která by zohledňovala geometrii území, rozmístění srážkoměrných stanic a ploch, které k nim přísluší na základě kartografických analýz. V případě zkoumaného povodí byly průměrné roční srážky nadhodnoceny, což ale nelze zobecňnovat, v případě jiného povodí by mohly být naopak podhodnoceny. Naopak při použití metod pracujících s jednoduchou kartografickou metodou jsme dospěli k=rsnějším výsledkům. Můžeme tedy říci, že průměrný srážkový úhrn na ploše povodí je 758,7 a/60,3 mm. Rozdíl závisí na použité metodě. Nejvyšší srážky jsou v Orlických horách, jak bylo uvedeno výše, nejnižší naopak ve východolabské tabuli. Přehledný souhrn vypočtených hodnot je uveden v tabulce č. 12. 27 Tabulka č. 12: Shrnutí průměrných ročních srážkových úhrnu na ploše povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky za období let 1901 až 1950 Metoda výpočtu Průměrný roční úhrn srážek [mm] B Poměr k metodě izohyet [%] Aritmetický průměr n 102,4 Vážený aritmetický průměr 849,0 111,8 Metoda čtverců 758,7 Metoda Thiessenových polygonů 760,3 100,1 Metoda izohyet 759,3 4. VĚTRNÉ POMĚRY 4.1 .Frekvenční rozložení směrů větrů v clem kalendářním roce: Tabulka č. 13: Frekvenční rozložení větrů [%] v průběhu celého roku na stanicích Dolní Roveň a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 Stanice SV V JV J JZ Z SZ Bezvětří Dolní Roveň 8,0 4,5 12,0 19,5 7,0 12,0 17,3 11,0 8,7 Ústí nad Orlicí 6,6 5,5 11,0 21,0 5,2 3,8 16,4 15,0 15,5 Převládající větrné proudění v průběhu celého roku je patrné při pohledu do tabulky č. 13 a graficky pravděpodobně názornější formou je prezentováno také na obrázku č. 20. Převládající směry větru můžeme zhruba určit odhadem. V našem případě jsou dva. Nej vyšší četnost má v případě obou stanic vítr jihovýchodní. Jeho hodnota je pro stanici Ústí nad Orlicí dokonce nad 20 %, pro stanici Dolní Roveň pak těsně pod touto hranicí, tedy na hodnotě 19,5 %. Vedle něj vystupuje ještě hodnota vyšší než 10 % u větru východního. Dalším významným směrem větrného proudění na stanicích je vítr západní s frekvencí 16,4 % v Ústí nad Orlicí, rspektive 17,3 % na stanici Dolní Roveň. Vedle něj je významný vítr severozápadní, který v případě stanice Ústí nad Orlicí dosahuje dokonce frekvence až 15 %, tedy téměř stejnou hodnotu, jako pro vítr severozápadní. V případě stanice Dolní Roveň je tato hodnota na 11 %, ale vystupuje zde jako významný také vítr jihovýchodní s frekvencí 12 %, který je naopak na stanici Ústí nad Orlicí zanedbatelný, a to s frekvencí necelá 4 %. Rozdíly mezi stanicemi nejsou velmi výrazné. Nejvyšší rozdíl ve frekvenci větru je zaznamenán v případě již zmíněného jihozápadního větru. Velký rozdíl můžeme pozorovat také v zatím nezmíněné hodnotě bezvětří, který činí necelých 7 %. Rozdíl v nadmořských výškách obou stanic není značný. Dolní Roveň leží v nadmořské výšce 228 m n. m. a Ústí nad Orlicí v nadmořské výšce 368 m n. m. 28 Obr. č. 20: SměroWružice frekvenčního rozložení směrů větrů [%] v průběhu celého roku na stanicích Dolní Roven a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 4.2. Frekvenční rozložení směrů větrů v letním období červen až srpen: Tabulka č. 14: Frekvenční rozložení větrů [%] v průběhu letního období červen až srpen na stanicích Dolní Roveň a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 Stanice SV V JV J 11 Z SZ Bezvětří 1 Dolní Roveň 10,6 4,8 9,6 12,3 7,0 12,5 20,6 12,0 10,6 Ústí nad Orlicí 6,4 5,5 10,2 13,2 3,3 5,4 19,2 16,4 20,4 Rozložení větrů v letním období se příliš neliší od situace pro celý rok. Dá se říci, že západní vítr a směry větru větru těsně okolo něj mají ještě dominantnější pozici, jak je vidět v tabulce č. 14 nebo na obrázku č. 21. V létě je také vyšší hodnota bezvětří. Větry s nejnižší frekvencí jsou vítr jižní a severovýchodní. 29 [%]s Obr. č. 21: Směrová růžice frekvenčního rozložení směrů větrů [%] v průběhu letního období červen až srpen na stanicích Dolní Roveň a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 4.3. Frekvenční rozložení směrů větrů v zimním období prosinec až únor: Tabulka č. 15: Frekvenční rozložení větrů [%] v průběhu zimního období prosinec až únor na stanicích Dolní Roveň a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 Stanice SV V JV J 11 Z SZ Bezvětří Dolní Roveň 6,2 3,1 14,3 21,9 6,7 13,3 17,1 10,7 6,7 Ústí nad Orlicí 6,4 4,4 12,2 25,0 5,9 2,6 17,4 16,5 9,6 V zimním období je převažujícím směrem větru vítr jihovýchodní a východní, svou silnou pozici zde má ale také vítr západní a směr těsně okolo něj, jak je typické pro celý rok. Bezvětří je v zimním období zastoupeno vůbec nejméně, a to hodnotami nižšími než 10 %, v případě stanice dolní Roveň dokonce jen 6,7 %. Situace v zimním období je uvedena v tabulce č. 15 anebo názorněji v grafické podobě na obrázku č. 22 30 [%]s Obr. č. 22: Směrová růžice frekvenčního rozložení směrů větrů [%] v průběhu zimního období prosinec až únor na stanicích Dolní Roveň a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 4.4. Vypočet převládajících směrů větru pro jednotlivá roční období a jejich shrnutí: Metoda výpočtu obecně je popsána v publikaci Metody v klimatologii od Miloše Noska, a pro účely této práce byla také využita. Nejprve je nutné si určit z tabulky stejného typu, jako jsou výše uvedené tabulky č. 13, 14 a 15, převládající směr větru. Tedy hodnotu s nejvyšší frekvencí pozorovaného směru větru. Vychází se z toho, že je nutné pro výpočet určit smět větru s nejvyšší frekvencí a jsou brány v úvahu i směry větru, které leží okolo právě tohoto nej četnějšího směru větru, přičemž se berou v úvahu 4 hodnoty označené Ni až N4. Musí být ovšem splněny následující podmínky: N3 > Ni a N2 > N4 Obvykle je nejčetnějšímu směru větru přisouzena hodnota N3. Pouze v případě, že nejsou splněny příslušné podmínky, výše uvedené označení se zpravidla posouvá o jedno místo doprava, takže směr větru s nejvyšší frekvencí bude označen jako N2. Poté vypočteme převládající směr větru podle vzorců, jež je jednou z metod uvedených v publikaci Metody v klimatologii od M. Noska. n3 - nx a = 1 + 7-ň—;-r (n3 - rij) + (n2 - n4) 31 Pomocí výše uvedeného vzorce vypočteme střed kvadrantu s nejvyšší četností. Tuto hodnotu a vynásobíme hodnotou 45° a dostaneme úhel, který odpočítáme od směru, který přísluší hodnotě Ni. Takto určíme přesný směr převládajícího směru větru. H = n2 + n3 + (n3 -rij) + (n2 - n4) /3 Výše uvedeným vzorcem vypočtu hodnotu H, která udává četnost tohoto nově nalezeného směru větru (Nosek, 1972). Nyní uvedu výpočet s dosazením pro stanici Ústí nad Orlicí a situaci pro celý rok. Tabulka č. 16: Četnosti směrů větrů použité při výpočtu převládajícího směru větru na stanici Ústí nad Orlicí pro celý rok za období 1946 až 1953 nl n2 n3 n4 SV V JV J 5,5 11,0 21,0 5,2 Z tabulky č. 13 byl určen převládající směr větru tedy směr s nejvyšší pozorovanou frekvencí. Jemu byla přiřazena hodnota N3. Je vidět, že výše uvedené podmínky pro přiřazení jednotlivých N jednotlivým četnostem jsou splněny. Pro přehlednost jsou tato N zde uvedena ještě jednou v tabulce č. 16. Poté byla vypočtena hodnota koeficientu a 21,0 - 5,5 a = 1 + (21,0 - 5,5) + (11,0 - 5,2) S= 1,73*45° = 77,75° = 1,73 Koeficient a byl poté vynásoben 45° a úhel převládajícho směru větru byl odpočítán od směru, příslušejícímu hodnotě Ni. Takto byl tedy určen při odečetní ze směrové růžice V33°J. Následuje ještě výpočet frekvence nebo, chcete-li, procentuálního zastoupení tohoto převládajícího směru větru: H = 11,0 + 21,0 + (21,0 - 11,0) + (11,0 - 5,2) f 3 H = 32,55 % Takto byla hodnota H, tedy procentuální zastoupení převládajícího směru větru určena na přibližně 32,6 % . 32 Tabulka č. 17: Přehled prvních a druhých převládajích směrů větrů a jejich procentuálních zastoupení na stanicích Dolní Roven a Ústí nad Orlicí v letech 1946 až 1953 Stanice Období 2. V34°J (32,1) J86°Z (30,3) J88°Z (34,6) V33°J (Žřjzf V32°J (36,8) J81°Z(31,0) V33°J (32,6) Z24°S (31,4) Z20°S (35,6) V34°J (23,4) V34°J (38,2) Z25°S (33,9) V tabulce č. 17 je tedy přehled prvních a druhých převládajících směrů větru a četností jejich výskytu. V obou stanicích platí, že první a druhý převládající směr větru si v zimním a letním období zaměňují svoji pozici. V případě stanice Dolní Roveň je to v létě směr větru J88°Z, tedy v podstatě přesně západní vítr, který má nejvyšší četnost výskytu 34,6 %. V zimě se stane druhým převládajícím větrem, ovšem s četností 31 %, a posune se mírně k jihu. V zimě je pak prvním převládajícím směrem větru směr V32°J, což je velmi blízko východojihovýchodnímu větru s četností výskytu 36,8 %. V letním období se jeho směr posune pouze o jeden stupeň k jihu, ale jeho četnost se sníží na pouhých 22,2 %. Na stanici Ústí nad Orlicí si proměňují pozice v létě první převládající vítr Z20°S, což je západoseverozápadní vítr s frekvencí výskytu 35,6 %, a vítr V34°J (nejblíže má k východojihovýchodnímu větru), který má v obou obdobích úplně stejný směr a převládá naopak v zimě s frekvencí výskytu 38,2 %, což je vůbec nej dominantnější hodnota na sledovaných stanicích a obdobích. První a druhý převládající směr větru tvoří v našem případě vždy více než 55 % zaznamenaných četností výskytu a můžeme tedy říci, že jsou značně významné a ostatní směry větru se vyskytují nahodile. 5. KLIMATICKÉ OBLASTI Tato kapitola bude věnována srovnání klimatických oblastí, které se nacházejí uvnitř zkoumaného území, podle ucelených klasifikací, vytvořených původně pro území Československa. První z nich je klasifikace klimatu podle Atlasu podnebí ČSR z roku 1958, druhou je pak klasifikace vytvořená Evženem Quittem, která byla vytvořena v roce 1971 a byla později i upravena pro potřeby území České republiky. Obě klasifikace se liší ve výčtu kritérií, který byl použit pro vymezení jednotlivých klimatických kategorií a oblastí. Vymezení klimatických oblastí pro zkoumané území je zobrazeno na obrázcích č. 23 a 24. 5.1. Klimatické oblasti ve sledovaném území podle klasifikace Atlasu poi 33 TT~I A3 --B2 I IB7 I hranice povodí 1:450 000 Obr. č. 23: Klimatické oblasti povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle vymezení Atlasu podnebí z roku 1958 Tabulka č. 18: Klimatické oblasti nacházející se v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle Atlasu podnebí z roku 1958 a jejich charakteristiky Označení oblasti Charakteristika Znaky klimatické či terénní A3 Teplý, mírné suchý s mírnou zimou Lednová teplota nad -3°C B2 Mírně teplý, mírně suchý, převážně s mírnou zimou Lednová teplota nad -3°C B3 Mírně teplý, mírně vlhký, převážně Lednová teplota nad -3°C, s mírnou zimou, pahorkatinový nadmořská výška do 500 m n. m. B7 Mírně teplý, vlhký s chladnou nebo studenou zimou, údolní Lednová teplota pod -3°C B9 Mírně teplý, velmi vlhký, pahorkatinový Nadmořská výška do 500 m. n. m. Cl Mírně chladný Červencová teplota 12 - 15 °C 34 5.2. Klimatické oblasti ve sledovaném území podle Quittovy klasifikace: Tabulka č. 19: Klimatické oblasti nacházející se v povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle Quittovy klasifikace a jejich charakteristiky Parametr C4 C5 C6 C7 MT1 MT2 MT4 MT7 MT MT T2 10 11 Počet letních dní 0-20 10-30 10-30 10-30 20-30 20-30 3CT 30-40 40-50 40-50 50-60 Počet dní s průměrnou teplotou nad 10 °C 80-120 100-120 120-140 120-140 120-140 140-160 140-160 140-160 140-160 140-160 160-170 160-180 140-160 140-160 140-160 160-180 110-130 110-130 110-130 110-130 110-130 100-110 Počet ledových dní 60-70 60-70 60-70 50-60 40-50 40-50 40-50 40-50 30-40 30-40 30-40 Průměrná lednová teplota -6 --7 -5--6 -4--5 -3 --4 -5--6 -3- -2 --3 -2--3 -2--3 -2--3 2-4 ■ ■ ■ ■ 7-8 7-8 8-9 14 14-15 14-15 15-16 15-16 16-17 16-17 16-17 17-18 17-18 18-19 Průměrná říjnová teplota 4-5 5-6 5-6 6-7 6-7 6-7 6-7 7-8 7-8 7-8 Průměrný počet dní se srážkami 1 mm a více 120-140 120-140 140-160 120-130 120-130 120-130 110-120 100-120 100-120 100 90-100 600-700 500-600 600-700 500-600 500-600 450-500 350-450 400-450 400-450 350-400 350-400 400-500 350-400 400-500 350-400 300-350 250-300 250-300 250-300 200- 200-250 200-300 140-160 120-140 120-140 100-120 100-120 80-100 60-80 60-80 50-60 50-60 40-50 Počet zatažených dní 130-150 140-150 150-160 150-160 120-150 150-160 150-160 120-150 120-150 120-150 120-140 Počet jasných dní 30-40 30-40 40-50 40-50 40-50 40-50 40-50 40-50 40-50 40-50 40-50 35 Klimatické oblasti MW4 C5 MW7 C6 MVV10 MW11 MW1 W2 MW2 | hranice povodí 0 7,5 15 22,5 30 km 1450 000 Obr. č. 24: Klimatické oblasti povodí řek Orlice, Loučné po Labe a Chrudimky podle vymezení Evžena Quitta z roku 1971 5.3. Srovnání těchto klasifikací s ohledem na zájmové území: V Atlasu podnebí z roku 1958 jsou klimatické oblasti vymezeny podle pouze několika jednoduchých chrakteristik. Jsou to: průměrná lednová teplota vzduchu, průměrná červencová teplota vzduchu, průměrná roční doba trvání slunečního svitu a nadmořská výška. V mém území se nacházejí klimatické oblasti A3, B2, B3, B7, B9 a Cl. Jejich charakteristiky jsou uvedeny v tabulce č. 18. A3 je označena jako oblast teplá mírně suchá, oblast B2 je mírně teplá a mírně suchá oblast, B3 oblast mírně teplá a mírně vlhká, B7 je mírně teplá a vlhká oblast, B9 je oblast mírně teplá a velmi vlhká, oblast Cl je oblast chladná (Atlas Podnebí CSR, 1958). 36 Klasifikace Quittova je založena na kombinace většího množství proměnných, a tedy na první pohled může být považována za složitější, ale mnoho proměnných se v jednotlivých oblastech překrývá a shoduje, takže oblast je nakonec vymezena jen rozdílnými hodnotami několika málo charakteristik. Těmito proměnnými jsou: průměrná lednová, dubnová, červencová a říjnová teplota, počet dní letních, dní s průměrnou teplotou vyšší než 10 °C, dní s mrazem a ledových dní, průměrný počet dní se srážkami vyššími než 1 mm, suma srážek ve vegetačním období a v zimním období, počet dní se sněhovou pokrývkou, dní jasných a zatažených (Atlas podnebí ČR, 2007). Klimatické oblasti, které se nacházejí ve sledovaném území a jejich charakterisitky jsou uvedeny v tabulce č. 19. Nejobecněji jsou v rámci této klasifikace vymezeny tři oblast, a to chladná (ozn. C), mírně teplé ( ozn. MW) a teplá (ozn. W). Hodnocení klimatu v dané oblasti se liší pouze v drobnostech a celkový vzor vždy musí zůstat stejný, protože základní klimatické charakteritiky jako srážky, teplota, počet charakteristických dní a podobně zůstává stejný. Autoři se ovšem liší v obecném přístupu. V Quittove klasifikace není přímo zahrnuta nadmořská výška (reliéf) či sluneční svit. V klasifikaci z Atlasu podnebí ČSR jsou tyto proměnné zohledněny. Nejteplejší oblast je tedy opět ve východolabské tabuli, chladnější oblasti se nacházejí na jihu, kde se nachází severní okraj Českomoravské vrchoviny a na severovýchodě nej chladnější oblast v Orlických horách. Zajímavé je, že podle Altlasu podnebí ČSR se stejná klimatická oblast jako v Orlických horách nachází i na samotném jihu území při severním okraji Českomoravské vrchoviny. 6. KLIMAGRAM Na obrázku č. 25 je klimagram stanice Luže-Košumberk, který shrnuje mnohé z toho, co zaznělo v textu již výše. Tedy můžeme si všimnout pro střední Evropu typického ročního chodu teploty i srážek, kdy maxima nastávají v létě a minima v zimě či na přelomu zimy a jara v případě srážek. Průměrná roční teplota se ve sledovaném období na stanici pohybovala na hodnotě 8,2 °C a průměrné roční srážky nabývají hodnoty 664 mm. Průměrná denní maximální teplota nejteplejšího měsíce je 24,2 °C, průměrná denní minimální teplota nej chladnějšího měsíce je -5,2 °C. Absolutní teplotní maximum za dané období bylo 35,9 °C a absolutní teplotní minimum bylo -31,2 °C. Nejvyšší srážky j sou dosahovány v červenci, a to přes 90 mm, nejnižší byly v únoru přes 30 mm. Nejvyšší průměrná měsíční teplota byla v červenci, a to okolo 18 °C, nejnižší pak byla v lednu a činila zhruba -2 °C. 37 Obr. č. 25: Klimagram stanice Luže-Košumberk za období let 1901 až 1950 7. POUŽITÉ ZDROJE 1. Národní geoportál INSPIRE: Mapy. Mapové kompozice, Geomorfologická mapa. [online]. Citováno dne [12. 11. 2017]. Dostupné z: . 2. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka: Oddělení geografických a informačních systémů a kartografie. Charakteristiky toků a povodí ČR. [online]. Citováno dne [12. 11. 2017]. Dostupné z: . 3. Meteorologické tabulky IS MUNI: studijní materiály, [online]. Citováno dne [12. 11. 2017]. Dostupné z: . 4. NOSEK, Miloš. Metody v klimatologii. Praha: Academia, 1972. 5. Atlas podnebí Československé republiky, Ústřední správa geodesie a kartografie, Kartografický a reprodukční ústav v Praze, Moder - Harmonii a Vojenský kartografický ústav, Praha, 1958. 6. TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007. ISBN 978-80-86690-26-1. 38