1
Katastrální mapy
Státní mapová díla (3)
Katastrální mapy
 SMD pro evidenci nemovitostí
 Grafický podklad pro určování právních
vztahů k nemovitostem a určování daně z
nemovitostí  vliv na obsah i způsob
zpracování
 Měřítko 1: 5 000 a větší
 Nejčastěji patří pod MF
 V současnosti pestrá mozaika různých
měřítek, technického provedení a
historického původu
 Počet mapových listů podle druhů katastrálních map:
Novoměřické mapy THM číselné THM grafické ZMVM
listů % listů % listů % listů %
7354 12,0 6493 10,6 8311 13,6 10675 17,4
Ost. čís. a dek. mapy Dekadické celkem Sáhové mapy Počet map celkem
listů % listů % listů % listů %
1810 3,0 34643 56,6 26530 43,4 61173 100
(Miklošík 1997, stav k r. 1992)
 Plocha území zobrazená na jednotlivých druzích
katastrálních map:
Novoměřické mapy THM číselné THM grafické ZMVM
km2 % km2 % km2 % km2 %
2819 3,6 2865 3,6 6241 7,9 9323 11,8
Ost. čís. a dek. mapy Dekadické celkem Sáhové mapy Plocha celkem
km2 % km2 % km2 % km2 %
2136 2,7 23384 29,6 55479 70,4 78863 100
Ad tabulky:
 Novoměřické mapy – dle zákona z r. 1927, měřický
návod A („Mapy čs. pozemkového katastru“)
 THM číselné – vyhotoveny podle souřadnic všech
podrobných bodů*
 číselné X digitální
 20% území katastr zdigitalizován ?
 během 90. let potlačení sáhových map, ale i přesto
většina území ve stabilním katastru
 v objemu prací ovšem stabilní katastr překonán
(některé drahé pozemky zaměřeny během 90. let i
10x)
 Dekadické mapy (skenované – viz. obr)– především
kolem měst, rurální oblasti – stabilní katastr
(nesetkáme se ale s původní mapou stabilního
katastru – mnohokrát aktualizováno)
 Přepracovávání sáhových map do dekadického
měřítka a S-JTSK
http://katastralnimapy.cuzk.cz/(rozložení dek. map – viz. Miklošík 1997)
2
4 základní skupiny katastrálních map:
 Mapy stabilního katastru (sáhové mapy)
 Mapy čs. pozemkového katastru
(Novoměřické)
 Technicko-hospodářské mapy (THM)
 Základní mapy velkých měřítek (ZMVM)
Stabilní katastr – historický vývoj
 1817: Patent o pozemkové dani (František I.)
 1810 ustanovena sedmičlenná dvorská komise, která
prováděla pokusná měření, výzkum a inspirovala se
v zahraničí
 nejprve prosadila budování trigonometrické sítě
 4 etapy: body velké sítě, body malé sítě, body sítě III.
řádu a body grafické triangulace
 celá monarchie mapována 1817-1861
 dnešní území ČR 1824-1843
 mapování dle katastrálních obcí (definováno
katastrální území), dobrá organizace*
 hranice obce, hranice pozemků, zastavěné části…
 vlastníci měli označeny lomy hranic kolíky
 nejprve měřický polní náčrt, následovalo podrobné
měření
 metoda grafického protínání na měřickém stole*,
1:2880, 1:1440
 vyhotovení měřického originálu  určení výměr
pozemků  vceňování pro daňové účely (a hlavní
účel katastru)*
 zajištění originálu – propíchání v lomových bodech a
vykreslení kopie (tzv. „císařské povinné exempláře“)
 velmi dobrá technická úroveň díla
 rozvoj průmyslu a dopravy – časté změny ve
vlastnictví půdy  nutnost řešit aktualizaci
 rozhodnutí k jednorázové opravě – reambulace
stabilního katastru 1869-1881
 méně pečlivé než původní mapa, zanesení chyb
 1869: zákon o reambulaci, povinnost revizí
 1883: zákon o evidenci katastru daně pozemkové –
ohlašovací povinnost změn (držitelé pozemků,
soudy…)
 evidenční údržba však zaostávala, při nahromadění
změn nutnost nového zpracování map
 1887: vydána nová instrukce pro podrobné mapování
číselnou metodou, tzv. polygonometrickou (ortogonální
metoda = kolmičkování) instrukce v mírně pozměněném
stavu platí dodnes
 vyšší přesnost
 možnost zobrazení každého bodu pravoúhlými
souřadnicemi a také možnost zobrazení v jakémkoliv
měřítku
 podle instrukce obnoveny mapy některých velkých
měst, měřítka 1:2880 postupně nahrazeny 1:2500 a
1:1250
 po doplnění výškopisem sloužily mapy i technickému
projektování
Další vývoj katastrálních map
 1896: revize stabilního katastru
 nepříliš velký rozsah, většina změn vyřešena již dříve při
reambulaci
 poslední etapa měření v 19. století
 1927: přijat „katastrální zákon“
 sjednocení předpisů na celém území tehdejší ČSR
 Návod B (1933) – pro zaměřování změn a jejich zákresu
do katastrálních map (Návod A – viz. minulá přednáška)
 pozemkový katastr zákonem stanovený jako veřejný,
spolehlivý především do r. 1938
 později nedostatečná údržba, po r. 1945 se začal hrubě
rozcházet se skutečností (poválečné konfiskace a přídělová
řízení), po r. 1956 se přestal udržovat úplně
3
 Katastrální zákon zrušen až 1971
 nezájem na evidování soukromých práv k nemovitostem
 Jednotná evidence půdy (JEP) od r. 1956
 plánování zemědělské výroby pro socialistické hospodářství
 znalost, kdo půdu obhospodařuje a nikoliv kdo ji vlastní
 1964: nový zákon o evidenci nemovitostí (EN)
 údaje pro plánování a řízení hospodářství, zejm. zemědělské
výroby
 měřický operát EN (pozemkové mapy)*
 po r. 1989: Katastrální zákon (1992)
 Katastr nemovitostí České republiky (KN) , zřízený novou právní
úpravou, integruje do jediného instrumentu funkci bývalé
pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru
Geodetické základy a kartografické
zobrazení map stabilního katastru
 trigonometrická síť připojená na čtyři přímo měřené
délkové základny*
 poloha koncových bodů a azimut základny určeny
astronomicky
 trigonometrická síť 1. až 3. řádu (velká, malá..) s
délkami stran:
 1. řád: 15-30 km
 2. řád: 9-15 km
 3. řád 4-9 km
 Další zhuštění provedeno grafickým protínáním na
měřickém stole v měřítku 1: 14 400 (!), poznamenalo
to přesnost celého mapového díla
 Zachův elipsoid, příčné válcové ekvidistantní v
kartografických polednících =
Cassini-Soldnerovo zobrazení
 Plocha válce, jehož osa leží v rovině rovníku, se
dotýká elipsoidické referenční plochy v poledníku
procházejícím zvoleným trigonometrickým bodem
 Dotykový poledník – přímka, tvoří osu X s kladnou
orientací na jih
 Osa Y – kladně orientována na Z, prochází výchozím
trigonometrickým bodem
 Všechny ostatní poledníky rovnoběžné s dotykovým,
rovnoběžky kolmé na poledníky
 Délkové zkreslení m je závislé na vzdálenosti od
dotykového poledníku y a na azimutu A měřené
délky (R – poloměr náhradní koule zemského tělesa):
A
R
y
m 2
2
2
cos
2
1
 Kvůli velkému délkovému zkreslení území
říše rozděleno na 7 pásů, každý tvořil
samostatný souřadnicový systém
 Čechy – Gusterberg (Horní Rakousy)
 Morava a Slezsko – věž sv. Štěpána ve Vídni
 Gusterberg : φ = 48˚02΄18,47΄΄ λ= 31˚48΄15,05΄΄ vých. od Ferra
 Sv. Štěpán : φ= 48˚12΄31,54΄΄ λ= 34˚°02΄27,32΄΄ vých. od Ferra
 Slovensko mělo soustavu v Budapešti
 Různá (nerovnoběžná) orientace k severu v
jednotlivých pásech – nelze sousední čtverce
čtvercové mapy přiložit k sobě, osy soustav
se sbíhají
4
Klad a označení mapových listů
 vychází z tzv. čtvercových triangulačních listů
o rozměrech strany 4000 sáhů vymezených
čarami příslušné souřadnicové soustavy
 označovány pásy 1-45 (45 u Gusterbergu) a
ve sloupcích I, II, III, …
 označení TL: kvadrant, sloupec, řádek (např.
ZS XXIII 37) (ZS = západní sloupec)
 Triangulační listy slouží k odvození kladu
mapových listů
 Mapové listy měřítka 1:2880 vznikly rozdělením TL
na 4 sloupce (o šířce 1000 sáhů) a 5 vrstev (o výšce
800 sáhů)
 Sloupce i vrstvy jsou označeny písmeny malé
abecedy
 Mapové listy 1:2880 byly vytvářeny zvlášt pro
jednotlivá katastrální území
 V hustě zalidněných částech území někdy použito
dvojnásobné i čtyřnásobné měřítko – mapové listy
vytvářeny postupným dělením mapy na 4 nebo 16
stejných dílů
 Po zavedení metrické míry (1871) –
zavedeno pro katastrální mapování základní
měřítko 1: 2 500, popř. 1: 1 250 nebo 1:625
 Klad a označení m. listů – odvozeny z TL
definovaných v metrické soustavě
 TL – 8 x 10 km
 rozdělení na 5 sloupců a 8 vrstev
5
Obsah, úprava a užitné vlastnosti map
 Mapy obsahují pouze polohopis; katastrální hranice,
hranice pozemků, zastavěné plochy, hranice
omezeného počtu kultur (vinice, chmelnice X vodní
celky se podrobně nemapovaly).
 Každá parcela – číslo  tzv. číselný operát (kdo,
kolik, za kolik), stejný princip uvádění parcel dodnes
 Dnes využití brání omezená geometrická přesnost
 body geodetického podkladu určené grafickým
protínáním – střední souř. chyba 2-4 m
 v okolí takových bodů systematický posun
zobrazeného polohopisu o 0,7 až 1,4 mm v měřítku
1:2880
 Dnes se mapy používají hlavně pro restituce
 Nejcennější obsahový prvek – zobrazení
vlastnických vztahů uvnitř sloučených
pozemků, tvořících rozlehlé celky
 Mapy přepracovávány do dekadického
měřítka a do S-JTSK
 Předpokládáný vývoj – všechny plochy území
ČR budou zmapovány nově ve ZMVM
Ukázky
Mapy čs. pozemkového katastru
(Novoměřické mapy)
 Na základě Zákona o katastru z roku 1927 – podle
Návodu A pro nové mapování (zaveden 1932)
 Základní měřítko 1: 2000, území s hustou zástavbou
1: 1000, území s méně hodnotnými pozemky 1: 4000
 Pro tento katastr budovány důkladně geodetické
základy sloužící dodnes – S-JTSK (vychází ze staré
vojenské sítě tzv. stabilizací bodů – každý trig. bod
měl jištění pod zemí
 Překonává problém stabilního katastru – malou
geometrickou přesnost
 Rozsah zmapovaného území není velký,
procentuelně více na Slovensku a Zakarp. Ukrajině
6
Geodetické základy
- polohopis
 Vychází z vytvoření celostátní trigonometrické sítě
 Jednotlivé řády vycházejí z trojúhelníků – vyšší řád, větší
velikost trojúhelníka
 I. řád – strana 25-40 km, nutnost přímé viditelnosti (dočasně
věžičky), zajištění stabilizace*, vyváženo olovnicí
 úhlová měření - po vyznačení bodů nutnost měřit všechny
úhly (za různého počasí, ročních období – omezení vlivu
refrakce)*
 délková měření – určení délky některé strany trojúhelníka
(zjištěno tehdy 6 délek 6 – 8 km)*
 snaha určit měření s přesností 1 mm!
 měření během celého roku
 odvození délky strany pro jiné trojúhelníky (dříve nešlo přímo
měřit vzdálenost 30 km  tzv. trojúhelníkové odvozování)
 Vznik podmínkových rovnic pro délku sítě a
pro úhly sítě (Úhlové podmínky – naměřené
hodnoty + ε)  vznik opět podmínkových
rovnic
  snaha rozložit chyby tak, aby to bylo
teoreticky správně
 Astronomická měření
 určeno asi 50 bodů – určeno λ, φ, A
 umožnilo „nasadit“ na Zemi a taky určit rozměr
na síti
 Besselův elipsoid
 Ze všech měření zjištěny
nejpravděpodobnější vzdálenosti a úhly 
určení souřadnic podle Besselova elipsoidu
pro všechny trigonometrické body I. řádu
(120 bodů, výchozí bod pro astr. měření –
Pecný)
 Doplnění trig. sítě II. – IV. řádem, pak ještě
podrobnou sítí V. řádu (dodnes)
 Každý řád měřen a vyrovnáván samostatně v
rámci vyššího řádu
 φ, λ se nicméně nehodí pro zpracování nutnost
kartografického zobrazení jako převedení do
systému pravoúhlých souřadnic, návrhy:
 Benešův (konformní normální kuželové, hodí
se i za hranicemi pro voj. mapování, analogie
francouzského mapování X potřeba max.
přesnosti, protože na okrajích republiky větší
zkreslení 
 Křovák (konformní obecné kuželové,
vyhovující pro naše území)
 Křovák se tedy stal základem všech našich
katastrálních map
 Křovákovo zobrazení – viz. přednášky
matematická kartografie, popř.
http://www.gis.zcu.cz/studium/mk2/multimedialni_texty/index_soubory/index_soubory/hlavni
_soubory/cechy.html#krovak
 Po dodatečném zkreslení dotykové kart.
rovnoběžky max. zkreslení 10 cm na 1 km
(R´=0,9999 R, kde R je poloměr kart. koule)
Geodetické základy
- výškopis
 Přesnost na 0,01 mm nivelačním přístrojem
 10 základních výškových bodů (na rostlé
skále) – stabilizováno, vybroušena ploska
 Výchozí niv. bod je Lišov* – vztaženo k
Jadranu (vodočet u moře v Terstu)
 Měření různými trasami  odvozena
nejpravděpodobnější výška Lišova
 HBpv= HJadran-0,4m
 Výškopis doplněn jen do některých map v
pozdějších letech, v jadranském systému
7
Klad a označení mapových listů
 Celá
Křovákova
plocha
rozvinutá do
roviny se dělí
na čtverce 50
x 50 km –
základní
triangulační
listy (ZTL)
S-JTSK a rozdělení území na ZTL Miklošík 1997
 ZTL označeny souřadnicí JZ rohu, v římských číslech – např.
DCCL MCL
 Každý ZTL je rozdělen na čtvercové triangulační listy (TL)
rozměru 10 x 10 km, z nichž je odvozen klad listů
 Označení TL – souřadnice JZ rohu v arabských číslech
(730 – 1130)
 TL se dále dělí na 8 sloupců
a 10 řádků a vzniká tak
mapa 1:2000, označení opět
souřadnicemi JZ rohu, na dvě
desetinná místa (726,26 -1125,00)
 1:1000 – půlení stran map 1:2000
 1:1000 – souř. na 3 des. místa
 1:4000 – 4 ML, 1 des. místo
Rozdělení TL, Miklošík 1997
Úprava, obsah a užitné vlastnosti
 Obsah – zachovává stabilní katastr – hranice
katastru, admin.-správ. celků, vlastnické hranice,
budovy, druhy pozemků (lesní, zemědělské,
neplodná půda,…), čísla parcel a geodetických bodů,
místní a pomístní názvosloví
 Z hlediska jakosti splňují požadavky dnešní doby
 Jakost vysoká, užitnost malá – zmapováno 3,6 %
území
 Mapy nenahradily stabilní katastr
 Hlavní přínos – základ pro mapování (se zpřesněním
se využívá dodnes), vyhovují 4. třídě přesnosti
 Projekt nepředpokládal SMD jednotného
měřítka, základní jsou 3
 Problém v rychlosti mapování – území ČSR
naplánováno na 110 let
 Největší rozsah mapování 1933-1938,
pokračovalo však do 1961 (vydána instrukce
pro technickohospodářské mapování)