1 Bakterie Takhle tedy neeee! Nester, 1998 Mikroorganizmy buněčné nebuněčné Prokaryota Eukaryota Bacteria Archaea viry viroidy priony RNA bílkovina mikromycety kvasinky řasy prvoci 2 Zjednodušené schéma domény Bacteria Fylogenetický strom je odvozen na základě sekvence 16S ribozomálníRNA 2016 – 30 phyla (základních linií) Srovnání prokaryotické buňky, eukaryotických buněk a jejich organel Pozn.: Průměrná délka bakteriálního chromozómu – 4 000 000 bp Průměrná délka virového genomu – 40 000 bp 3 Základní tvary bakteriální buňky • kulovitý (kok, coccus, cocci) • tyčinka (bakterie, bacilus) • spirálovitý • pleomorfní Spirilum/spirillum Tyčinka/rod Kok/coccus Spirocheta/spirochete Vláknité bakterie/filamentous bacteria 4 Kulovité bakterie 5 Kulovitý tvar bakteriální buňky • Dělení buňky ve dvou rovinách Kulovitý tvar bakteriální buňky Dělení v různých rovinách Staphylococcus aureus 6 Základní tvary bakteriální buňky • kulovitý (kok, coccus, cocci) • tyčinka (bakterie, bacilus) • spirálovitý • pleomorfní Tyčinkovitý tvar bakteriální buňky • Kokobacilus • Bacilus • Streptobacilus • Diplobacilus • Palisády 7 Tyčinkovitý tvar bakteriální buňky- bacilus • jednotlivé buňky • diplobacilus Tyčinkovitý tvar bakteriální buňky- bacilus • Streptobacilus Tyčinky v řetízcích Bacillus megaterium 8 Tyčinkovitý tvar bakteriální buňky- bacilus • Kokobacilus Zkrácené tyčinky Lacasamorett.com. Copyright 2017 Tyčinkovitý tvar bakteriální buňky - palisády • palisády 9 Základní tvary bakteriální buňky • kulovitý (kok, coccus, cocci) • tyčinka (bakterie, bacilus) • spirálovitý Spirálovitý tvar bakteriální buňky • vibrio Vibrio cholerae 10 Spirálovitý tvar bakteriální buňky • spirilum Spirillum volutans Spirálovitý tvar bakteriální buňky • spirocheta 11 Morfologie bakteriálních buněk • Morfologie buněk neurčuje jejich fyziologii, ekologii atd. • Selektivní tlaky prostředí upravují morfologii: 1.Optimalizace možnosti příjmu živin (malé buňky s vysokým poměrem povrchu k objemu) 2.Pohyb buněk ve viskózním prostředí nebo v blízkosti povrchů (helikální nebo spirálovité buňky) 3.Klouzavý pohyb (vláknité bakterie) • Velikost buněk prokaryot: od 0,2 µm až přes 700 µm • Většina kultivovatelných tyčinkovitých bakterií mají rozměr 0,5 až 4,0 µm průměr a méně než 15 µm délku • Velikost eukaryotických buněk: 10 µm až více než 200 µm průměr Rozměr buňky – význam malého rozměru • Poměr povrchu k objemu hraje významnou roli • Malé buňky mají větší povrch relativně k jejich objemu než buňky větší (větší S/V) • Účinnější příjem živin • Rychlejší růst r = 1 m r = 2 m r = 1 m r = 2 m Povrch ( ) = 12,6 m2 Objem ( ) = 4,2 m3 Povrch =50,3 m2 Objem =33,5 m3 3 3 4 r 2 4 r 3 objem povrch 5,1 objem povrch 12 Rozměr bakteriální buňky - limity • Nejmenší bakteriální buňka – rickettsie a mykoplasmata, Nanobacterium • Mycoplasma • nejmenší volně žijící bakterie 0,2 – 0,8 µm bez buněčné stěny, amorfní • Rickettsie sp.– 0,3 – 0,8 µm G- koky až tyčinky, nerostou mimo hostitelskou buňku! • Menší rozměr buněk než 0,15 µm je nepravděpodobný Clin. Microbiol. Rev. October 2004 vol. 17 no. 4 697-728 Rozměr bakteriální buňky - limity • Jedna z největších bakterií je Epulopiscium fishelsoni • G+ bakterie ze třídy Clostridia, symbióza s rybami (trávící trakt) • Velikost 200 – 700 µm délka, průměr 80 µm Acanthurus lineatus • Thiomargarita namibiensis objevená v r. 1999 v Namibii Největší bakterie! Průměr 1 mm Anaerobní Prostředí s vysokým obsahem S Oceanus Online Magazine Granula síry 13 Základní struktury bakteriální buňky Autor: D. Horáková Základní struktury bakteriální buňky • Struktury esenciální *nukleoid *cytoplazmatická membrána *ribozomy *základní cytoplazma • Struktury obvyklé ● buněčná stěna ● fimbrie ● bičíky ● pouzdro ● inkluze ● chlorobiové váčky ● endospóry ● pigmenty 14 Esenciální struktury bakteriální buňky nukleoid • Cirkulární dvouřetězcová helikální DNA • Není od základní cytoplazmy oddělena membránou • Neobsahuje histony (na molekulu DNA jsou vázány asi 4 druhy proteinů) • Vytváří kompaktní komplex tvořený obvykle více než 50 smyčkami • Tvoří s molekulami RNA a proteiny komplex vyššího řádu Esenciální struktury bakteriální buňky nukleoid • Nerostoucí buňka má jedno haploidní “jádro“ • Molekulová hmotnost DNA je 109-1010 • Typická bakterie obsahuje 4·106 párů bazí • Rychle rostoucí bakterie mohou obsahovat 2 – 8 kopií chromozomové DNA • Chromozom E.coli je tvořen 4639221 párů bazí a kóduje 4397 genů. Z toho je 108 genů pro RNA a 4289 pro proteiny. Z nich je 952 enzymů (703 zmapovaných). DNA z Bacillus subtilis 15 Esenciální struktury bakteriální buňky ribozom Ribozom (2,52·106 D) Podjednotky (0,93·106D) (1,59·106 D) RNA 16S RNA 23S RNA + 5S 21 bílkovin 34 bílkovinBílkoviny Esenciální struktury bakteriální buňky ribozom • Ribozomy jsou v buňce zodpovědné za proteosyntézu • Jsou to supramolekulové komplexy, které se rychle vytvářejí (bez dodání energie) a rychle disociují (bez tvorby energie) • Pro vytvoření ribozomu z podjednotek a mRNA je nutná přítomnost Mg2+ • Počet ribozomů je závislý na fyziologické aktivitě. V průměrně rychle rostoucí buňce je jich asi 15 000 (někdy až 30 000) • Mohou se vytvářet polyribozomy • Ribozom je “tělísko“ o objemu asi 6 000 nm3 a hmotnosti asi 4,4·10-18 g • Rychlost činnosti ribozomu není regulována, je téměř konstantní, činí asi 15 aminokyselin za sekundu. 16 Esenciální struktury bakteriální buňky polyribozom Syntetizovaný peptidický řetězec Esenciální struktury bakteriální buňky cytoplazmatická membrána • Odděluje základní cytoplazmu od vnějšího prostředí • Její stavba odpovídá struktuře biologické membrány (u prokaryot je jediná) • CM tvoří 10 až 26 % suché hmotnosti bakterie a je silná 6 - 8 nm • Jejím základem je tekuté kontinuum dvojvrstvy fosfolipidů se zanořenými bílkovinami • Bílkoviny jsou zanořené z vnitřní nebo vnější strany nebo jí procházejí a představují 10 - 20 % všech bílkovin buňky • Zanořené bílkoviny mají funkci strukturální nebo enzymatickou • Bílkoviny a lipidy CM nejsou lokalizovány staticky, ale “pohybují se“ • Cytoplazmatická membrána je asymetrická • Charakteristickým rysem je nepřítomnost cholesterolu • Poměr mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami se liší v závislosti na teplotě kultivace 17 Fatty acids Glycerol Phosphate Ethanolamine Fatty acids Glycerophosphates Hydrophilic region region region Hydrophobic Hydrophilic Fatty acids © 2012 Pearson Education, Inc. Esenciální struktury bakteriální buňky cytoplazmatická membrána Funkce cytoplazmatické membrány 1.je místem transformace energie (je na ní lokalizován respirační řetězec, aparát fotosyntézy, ATPáza,…) 2.je místem replikace bakteriální DNA 3.odehrávají se na ní poslední fáze syntézy buněčné stěny nebo se na ní syntetizují její některé složky 4.je semipermeabilní a zodpovědná za pasivní i aktivní transport látek do buňky a z buňky 5.je místem syntézy i hydrolýzy lipidů * CM nemůže být “vyrobena“ de novo * pro zvětšení aktivní plochy jsou velice časté invaginace 18 Zvýšení stability CM • Steroly – 5 – 25 % lipidů v CM u eukaryot, rigidní, málo flexibilní, vyskytují se pouze u eukaryot, ne prokaryot! • Hopanoidy – sterolům podobná struktura, vyskytuje se u mnohých zástupců domény Bacteria, bez potřeby kyslíku (oxidační krok je nutný pro syntézu sterolů), proto se vyskytují také u anaerobů Membrána Archaea • Eterové vazby fosfolipidů (esterové vazby Bacteria a Eukarya) • Archeální lipidy obsahují místo mastných kyselin isopreny • Převaha glycerol dieterů a tetraeterů • Vyskytuje se ve formě lipidových jednoduchých vrstev, dvojvrstev nebo směsi obou typů Esterové vazby Bacteria a Eukarya Eterové vazby lipidů Archaea Isopren – základ hydrofobních postranních řetězců archeálních lipidů 19 Esenciální struktury bakteriální buňky cytoplazmatická membrána • Invaginace CM - mesozom • Má tvar měchýřku, je rozdělený do trubičkových útvarů nebo váčků • Je jich 2 a více, v závislosti na metabolické aktivitě • Je zodpovědný za replikaci bakteriálního chromozomu a dělení buňky • Je obvykle v kontaktu s nukleoidem • Chemolitotrofní bakterie mají vedle mesozomů další invaginace umožňující oxidaci anorganických látek Mesozom B.subtilis Esenciální struktury bakteriální buňky cytoplazmatická membrána • Invaginace CM – chromatofory • Mají tvar měchýřku rozděleného na segmenty • Obsahují pigmenty zodpovědné za vazbu světelného kvanta (bakteriochlorofyl, karotenoidy) • Jsou místem syntézy ATP u fototrofních bakterií Chromatofory Rhodospirillum rubrum ▼ ► ◄ 20 Esenciální struktury bakteriální buňky Základní cytoplazma • Vyplňuje celý vnitřní prostor • Koncentrovaný roztok mnoha biomolekul (malých, velkých i supramolekulových komplexů) • Vysoce viskózní a podobá se spíše gelu, kde probíhají všechny reakce nutné pro život buňky (od vyhledávání odpovídajících molekul až po uskutečnění vlastní reakce) • Obsahuje více než 50 % všech bílkovin buňky, z nichž většina má enzymatickou funkci • Protože bakteriální buňka nemá specifické organely, přebírá cytoplazma řadu jejich funkcí • Nemá viditelnou strukturu Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna - funkce • Stěna bakterie má roli vnějšího buněčného skeletu • Uděluje buňce tvar a chrání ji před působením vnějšího prostředí • Za pevnost a odolnost je zodpovědný peptidoglykan – je specifický pro prokaryota • Syntézu peptidoglykanu katalyzují ezymy periplazmatického prostoru a vnější části CM • Je dvojího konstrukčního typu – grampozitivního a gramnegativního 21 Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna Vně buňky Vně buňky Gram pozitivní bakterie Gram negativní bakterie Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna Peptidoglykan • Rigidní vrstva, která dodává buněčné stěně pevnost • Je to polysacharid složený z: • N-acetylglukozaminu a N-acetylmuramové kyseliny • Aminokyselin • Lyzinu nebo kyseliny diaminopimelové (DAP) • Vazby jsou odlišné u Gram-pozitivních a Gram-negativních bakterií 22 N-Acetylglucosamine N-Acetylmuramic acid N-Acetyl group Peptide cross-links Lysozyme- sensitive bond L-Alanine D-Glutamic acid Diaminopimelic acid D-Alanine Glycantetrapeptide Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna G+ bakterií BS obsahuje více než 90 % peptidoglykanu Běžná je přítomnost teichoových kyselin zakotvených v buněčné stěně • Kyseliny lipoteichoové: teichoové kyseliny kovalentně vázané k membránovým lipidům Peptidoglycan cable Ribitol Wall-associated protein Teichoic acid Peptidoglycan Lipoteichoic acid Cytoplasmic membrane © 2012 Pearson Education, Inc. 23 Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna G- bakterií • Buněčná stěna obsahuje ~10 % peptidoglykanu • U G- bakterií převažuje vnější membrána s vrstvou lipopolysacharidů (LPS vrstva) • LPS vrstva se skládá z : povrchových polysacharidů O-polysacharidu • LPS nahrazuje většinu fosfolipidů ve vnější polovině vnější membrány • Endotoxin: toxická složka LPS Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna G- bakterií O-polysaccharide Peptidoglycan Core polysaccharide Lipid A Protein Porin Out 8 nm Phospholipid Lipopolysaccharide (LPS) Lipoprotein In Outer membrane Periplasm Cytoplasmic membrane Cell wall •Peptidoglykan •Fosfolipid •Polysacharid •Lipid A •Lipoprotein •Porinové proteiny © 2012 Pearson Education, Inc. 24 Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna G- bakterií Poriny • Kanály umožňující pohyb hydrofilních nízkomolekulárních látek Periplazmatický prostor • Prostor mezi cytoplazmatickou membránou a vnější membránou • Přibližně 15 nm široký • Gelová konzistence • Obsahuje různé proteiny Obvyklé struktury bakteriální buňky Buněčná stěna VM – vnější membrána CM – cytoplazmatická membrána PP – periplazmatický prostor C – cytoplazma VP – vnější prostor Adhezivní místa mezi vnější a cytoplazmatickou membránou (Escherichia coli) 25 Některé charakteristiky buněčné stěny G+ a G- bakterií • Peptidoglykan silný (mnohovrstvý) tenký (jednovrstevný) • Teichoové kyseliny mnoho nepřítomné • Vnější membrána nepřítomná přítomná • Obsah lipopolysacharidů prakticky žádný velký (vnější membrána) • Lipidy a lipoproteiny málo hodně • Produkce toxinů převážně exotoxiny převážně endotoxiny • Mechanické poškození malé velké • Působení lysozymu silné slabé • Citlivost k penicilinu velká malá • Citlivost ke streptomycinu malá velká • Citlivost k tetracyklinům malá velká • Inhibice bazickými barvivy velká malá • Odolnost k vysoušení vysoká slabá G+ GObvyklé struktury bakteriální buňky Bakterie bez buněčné stěny • Geneticky zakotvená neschopnost syntézy buněčné stěny. Především u intracelulárních parazitů, bakterií (Mycoplasma, Acholeplasma,…) nebo archeí (Thermoplasma) • Buňka je ohraničena trojvrstevnou cytoplazmatickou membránou Protoplasty Normální buňka Bacillus megaterium Protoplasty vzniklé po působení lysozymu (stabilizované v sacharóze) 26 Obvyklé struktury bakteriální buňky Bakterie bez buněčné stěny Protoplasty • Vznikají u G+ bakterií po působení lysozymu (štěpením 1,4-glykozidické vazby peptidoglykanu), nebo po působení antibiotik blokujících syntézu buněčné stěny (peniciliny, cefalosporiny) • Protoplasty metabolizují, rostou, ale nemnoží se • Protoplasty se musí stabilizovat v hypertonickém prostředí, ve vodě dochází k lyzi buněk • Za určitých podmínek je možná reverze na normální buňku • G- bakterie protoplasty netvoří Obvyklé struktury bakteriální buňky Bakterie bez buněčné stěny Sféroplasty • U G- bakterií není možná tvorba protoplastů, protože se lysozymem odstraní pouze peptidoglykanová vrstva a zůstává vnější membrána • Sféroplast metabolizuje, roste a množí se • Často obsahuje zbytky materiálu z buněčné stěny • Po odstranění faktoru, který vyvolal tvorbu sféroplastu, je možná reverze na normální buňku • Fixované L-formy → buňky ztratily schopnost reverze 27 Obvyklé struktury bakteriální buňky Pouzdro (kapsula) • silně hydratovaná vrstva • Mikrokapsula – tloušťka 0,2 nm – za určitých podmínek může být mylně považována za součást buněčné stěny. U enterobakterií je to komplex obsahující bílkovinu, polysacharid a někdy stopy lipidu • Makrokapsula je podstatně silnější a je tvořena především polysacharidy a bílkovinami. Složení je odlišné v závislosti na druhu bakterie • Kmeny produkující kapsulu jsou označovány jako S-formy (smooth, hladké), neprodukující jako R-formy (rough, drsné) • R-formy mohou vznikat z S-formy mutací • Přítomnost kapsuly je indikací pro virulenci, nepřítomnost pro avirulenci • Má antigenní vlastnosti – kapsulární antigen • Chrání proti vysychání, proti fagocytóze • Umožní přilnutí k povrchům Pouzdro (kapsula) Streptococcus pneumoniae Bacillus sp. Cell Capsule 28 Obvyklé struktury bakteriální buňky Glykokalyx • Je tvořen dlouhými polysacharidovými vlákny • Je zodpovědný za adherenci bakterií na povrchy (kameny v potoce, zubní sklovina, rostlinná buňka, buňka epitelu, …) • Vlákna mají funkci adhesinů • Vazba na povrchy je málo (zubní sklovina) nebo hodně specifická (uretra) Polysacharidová vlákna Bacillus subtilis Obvyklé struktury bakteriální buňky Fimbrie a pili • Pili jsou četná, poměrně krátká rigidní rovná vlákna • Fimbrie jsou kratší než pili • Jsou tvořena bílkovinami • Jsou velmi křehká a snadno se ulamují • Vyskytují se jen u G- bakterií • Na jedné buňce jich může být i několik set bičík fimbrie 29 Obvyklé struktury bakteriální buňky Fimbrie a pili • Pilus je tvořen z bílkovinných podjednotek (pilinů), obvykle seřazených do tří řetězců stočených do spirály (vytvářejí bílkovinnou trubičku) • Některé fimbrie mají funkci adhesinů • Umožňují bakterii specifickou adherenci • U symbiotických, parazitických a patogenních bakterií navozují specifickou schopnost kolonizace pouze určitého hostitele • U Vibrio cholerae 01 je tvorba toxinu spojena s přítomností adhezivního pilusu • Uropatogenita Escherichia coli je spojena s přítomností specifického P-pilusu • Sex – pilusy jsou zodpovědné za vytvoření konjugačního můstku. Kodovány jsou F plazmidem Obvyklé struktury bakteriální buňky Flagella - bičíky Monotrich Amfitrich Lofotrich Peritrich 30 Obvyklé struktury bakteriální buňky Bičíky - struktura • Hlavní části bičíku Vlákno bičíku tvořené z globulární bílkoviny – flagelinu, které jsou spojeny do několika vláken spirálovitě stočených • Je dlouhé až 20 μm a v průměru má 10-30nm • V živném médiu doroste asi za 10-20 minut • Háček – je složen z identických globulárních bílkovin (jsou jiné než flagelin). Představuje spojení mezi vláknem a bazální částí bičíku • Bazální část – kotví bičík do buněčné stěny a cytoplazmatické membrány. Je zodpovědná za pohyb bičíku. Jde o disky tvořené 9 různými bílkovinami. Jejich počet a umístění je závislé na G+ nebo G- 45 nm Rod C Ring MS Ring Mot protein Mot proteinMot protein Fli proteins (motor switch) Cytoplasmic membrane Basal body Rod M Ring S Ring P Ring Periplasm Peptidoglycan L Ring HookOuter membrane (LPS) Flagellin Filament MS L P 15—20 nm Bičík - struktura Zdrojem energie pro pohyb bičíku je protonový gradient 31 Obvyklé struktury bakteriální buňky Inkluze • Inkluze obdané jednovrstevnou fosfolipidovou membránou * Glykogenová granula * Granula kyseliny poly-β- hydroxymáselné * Granula síry * Plynové váčky (gazvezikuly) * Karboxyzómy * Chlorobiové váčky • Inkluze bez membrány * Glykogenová granula * Polyfosfátová granula (volutin) * Krystaly * Parasporální inkluze Vytváření endospor u bakterií • Rezistence buněk k vysoké teplotě, chemikáliím a radiaci • Ideální pro rozšiřování vzduchem, vodou nebo střevech zvířat • Endospory u bakterií vznikají procesem sporulace • Endospora není reprodukční, ale klidové stadium umožňující přečkat nepříznivé vnější podmínky • Na procesu sporulace se podílí asi 30 operonů zahrnujících více než 200 genů • O tom, zda buňka bude sporulovat, se rozhoduje ve fázi G1 buněčného cyklu a jde o proces nahodilý • Spory se vytvářejí v prostředí s dostatkem živin (obvykle však ke konci exponenciální fáze růstu), ale nedostatek některé z živin je významným signálem ke sporulaci • Vyskytují se u některých G+ bakteriíZdroj: www.bio1151.nicerweb.com Bacillus anthracis 32 Životní cyklus bakterie tvořící spory Vegetativní buňka Vyvíjející se spora Sporulující buňka Zralá spora Germinace Struktura endospory •Vnitřní membrána (intina – vzniká z CM) •Tenká peptidoglykanová vrstva (základ “budoucí“ buněčné stěny) •Kortex (peptidoglykan) – přítomný pouze v bakteriální spoře, je tvořený koncentrickými vrstvami specifického peptidoglykanu. Je zodpovědný za mechanickou ochranu spory •Vnější membrána (extina - vzniká z CM) •Obalové vrstvy tvořené bílkovinou – plášť spory (představuje asi 30-60 % sušiny spory). Bílkoviny jsou bohaté na cystein Exosporium – jemná vrstvička, která se vytváří u některých sporulujících bakterií a je zodpovědná za vnější strukturu spory (bílkovina, polysacharid, lipid, fosfát) Exosporium Plášť spory Extina Jádro spory Kortex 33 Vytváření endospor u bakterií – proces sporulace (umístění spory) Bacillus subtilis centrální subterminální terminální Clostridium tetani Plektridium Klíčení bakteriální endospory (germinace) • 1. Aktivace spory – spočívá v narušení sporového pláště (mechanický oděr, zvýšená teplota, nízké pH, přítomnost malých molekul – zejména aminokyselin a vitaminů atd.) Proces germinace má tři fáze 34 Klíčení bakteriální endospory (germinace) 2. Vlastní klíčení spory – vyžaduje přítomnost vody, spouští se chemické impulzy z prostředí, je hydrolyzován kortex, uvolňuje se sporový protoplast, do prostředí se uvolňuje Ca-dipikolinát, do buňky vstupuje voda, K+ , Mg2+ a jiné ionty a větší molekuly. • Do média se uvolní více než 30 % hmotnosti spory. V průběhu klíčení mizí termorezistence a světlolomnost. • Procesy, které probíhají, mají degradativní charakter a jsou výsledkem aktivity enzymů přítomných ve spoře. Nové bílkoviny nevznikají. Celý proces klíčení u jednotlivé spory trvá asi 1 minutu. 3. Diferenciační fáze – při ní je sporový protoplast kvalitativně přeměněn ve vegetativní buňku. • V určitém pořádku jsou přepisovány jednotlivé specifické geny, v určitém pořádku se objevují jednotlivé typy mRNA, probíhá tvorba příslušných bílkovin, probíhá replikace DNA atd. • Germinace končí prvním dělením buňky – dceřinné buňky mají stejnou velikost jako buňka, z níž vznikla spora. Jak dlouho může endospora přežít? Příklad 1: •Tato suspenze spor Clostridium aceticum byla připravena 7. května 1947 •V roce 1981 (po 34 letech) byly spory přeneseny do živného média •Došlo ke germinaci, vegetativní buňky vytvořily po 12 hodinách kultivace hustou bakteriální kulturu 35 Jak dlouho může endospora přežít? Příklad 2: •Životaschopné endospory Thermoactinomyces sp. byly získány ze sedimentu Minnesota lake •Jejich stáří se odhaduje na 7000 let Příklad 3: V roce 1995 zveřejnila skupina vědců publikaci: Cano, R.J., and M.K. Borucki. 1995. Revival and identification of bacterial spores in 25- to 40million-year-old Dominican amber. Science 268: 1060-1064. Závěr: Endospora může přežít stovky, tisíce….nebo i miliony let!?