P05 Základy klinické mykologie Bi7170c (podzim 2018) Osnova ● obecné vlastnosti hub ● morfologie a fyziologie mikromycet ● způsob odběru a zpracování mykologických vzorků ● diagnostika mykóz ● příklady povrchových a systémových mykóz 2/84 Obecné vlastnosti hub ● eukaryota (bakterie prokaryota) ● buněčná stěna obsahuje složité polysacharidy a proteiny (jiné než bakteriální stěna), obvykle chitin, chitosan, mannany, glukany apod. (význam pro diagnostiku) ● steroidní látky v plazmatické membráně (ergosterol, u člověka cholesterol), cíl antimykotik ● Gramovo barvení: „grampozitivní“ (tzn. fialové) ● pomalejší buněčný cyklus → zdlouhavější kultivace i infekce ● střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování ● antimykotika (antibiotika na ně obvykle nepůsobí) 3/84 Buněčná stěna hub 4/84 Morfologie mikromycet ● blastokonidie – ovální nebo kulatá buňka – charakteristická pro kvasinky ● pseudohyfa – protáhlý, vláknitý útvar připomínající hyfu, je však tvořen zřetězením jednotlivých buněk ● pseudomycelium = soubor pseudohyf 5/84 Morfologie mikromycet (2) ● hyfa – vlákno (může být větvené, s přepážkami apod.) ● mycelium = soubor hyf – vegetativní (ukotvení houby do substrátu) – generativní (vzdušné) – nese rozmnožovací struktury 6/84 Rozmnožování mikromycet ● pohlavní a nepohlavní rozmnožování ● pohlavní rozmnožovací elementy: spory – askospory (váček se sudým počtem pohlavních buněk) – oospory (vznik splynutím velké samičí buňky a malé samčí buňky) – zygospory (splynutím dvou stejně velkých pohlavních buněk opačného pohlaví – spájení hyf (zvláštní typ, přiložení samčího a samičího vlákna → vznik můstku → výměna genů) 7/84 Rozmnožování mikromycet (2) ● askospory v asku (výtrusy ve vřecku) smrže a Saccharomyces cerevisiae 8/84 Rozmnožování mikromycet (3) ● oogonie s oosporami 9/84 Rozmnožování mikromycet (4) ● zygospora Rhizopus sp. 10/84 Rozmnožování mikromycet (5) ● nepohlavní rozmnožování převládá ● nepohlavní rozmnožovací elementy: konidie – arthrokonidie – oddělování koncových částí hyf – blastokonidie – oválné či kulaté buňky na koncích pseudohyf – chlamydokonidie – silnostěnné útvary kdekoli v průběhu či na konci hyf nebo pseudohyf – mikroskonidie – oválná, kulovitá či hruškovitá tělíska rozmístěná jednotlivě nebo ve svazečcích kdekoliv v průběhu hyf – sporangiokonidie = konidie v pouzdře – makrokonidie = konidie v pouzdře s přepážkami 11/84 Rozmnožování mikromycet (6) ● nepohlavní rozmnožovací elementy 12/84 Fyziologie mikromycet ● pomalejší buněčný cyklus → zdlouhavější kultivace i infekce ● rostou snadno i na chudých půdách ● kultivace při nižší teplotě (zpravidla 30 °C) nebo souběžná kultivace při 22 °C a 37 °C (dimorfní houby) ● Sabouradův agar (s 2 – 4 % glukózy, přídavkem ATB pro potlačení růstu bakterií – nejčastěji chloamfenikol nebo amikacin+vankomycin) ● pestrá biochemická aktivita: – auxanogram (asimilace různých látek) – zymogram (štěpení cukrů) ● antigenní struktury pro přímou diagnostiku 13/84 Odběr a zpracování materiálu ● krev, hnis, punktáty, sputum, výtěry (systémové mykózy) ● šupiny kůže, nehtů, vlasty, chlupy (povrchové mykózy) – doporučena povrchová dezinfekce – odběr z okraje ložiska (větší životaschopnost původce) – vlasy a chlupy zasílat i s kořenovými váčky – z nehtů posílat seškraby nikoliv celé nehty – nedoporučuje se vkládat do transportních médií (vysoké nároky dermatofytů na kyslík) – kandidy transportní půdy (FungiQuick, C.A.T.) 14/84 Diagnostika mykóz ● největší význam má mikroskopie – rychlé výsledky, odlišení mykóz od bakteriálních infekcí – preparáty nativní (projasnění louhem – KOH) – preparáty barvené ● inkoust Parker (barví buněčné stěny mikromicet tmavě modře až černě) ● barvení dle Grama nebo Giemsy ● barvení Ryluxem (fluorescenční barvení, buněčné stěny září žlutozeleně) 15/84 Diagnostika mykóz (2) ● kultivace: – při nižší teplotě (zpravidla 30 °C) nebo souběžná kultivace při 22 °C a 37 °C (dimorfní houby) – Sabouradův agar (s 2 – 4 % glukózy, přídavkem ATB pro potlačení růstu bakterií – nejčastěji chloamfenikol nebo amikacin+vankomycin) – dlouhá doba růstu → kultivace v uzavřených zkumavkách (kvůli vyschnutí) – krátká doba růstu → kultivace na misce (kandidy), možné využití chromogenních půd ● přímý průkaz antigenů (mannany) ● nepřímý průkaz protilátek (aspergily) 16/84 Třídění mikromycet dle morfologie ● kvasinkovité mikromycety: – blastokonidie (někdy pseudohyfy, chlamydokonidie) – Candida sp., Cryptococcus neoformans, Malassezia furfur, Rhodotorula rubra, Saccharomyces cerevisiae, Pneumocystis jiroveci, ... ● dimorfní mikromycety: – za nižní teploty (do 30 °C) rostou ve vláknité formě, při 35–37 °C kvasinkovitá forma – Histoplasma capsulatum, Coccidioides immitis, Blastomyces dermatitis, … ● vláknité mikromycety: Aspergillus sp., Penicilium sp., Rhizopus sp., Mucor sp., Epidermophyton sp., ... 17/84 Chorobné stavy vyvolávané mikromycetami ● mykózy – pravá infekční onemocnění, nejrozšířenější – povrchové či superficiální (kůže a její adnexa a sliznice) ● dermatofytózy, pityriasis versicolor, kožní kandidózy... – hluboké či viscerální (orgánové či systémové) ● aspergilóza, kandidóza, kryptokokóza, … ● mykotoxikózy (toxické metabolity) ● mykoalergózy (přecitlivělost na houby, metabolity) ● mycetismy (dráždění mechanicky → útlakem tkání) 18/84 Povrchové mykózy ● mikromycety se množí jen v keratinových vrstvách kůže a jejích adnex ● dermatofyta nejvýznamnější (rody Trichophyton, Epidermophyton a Microsporum) ● tinea = infekce kůže dermatofyty – názvy podle lokalizace (tinea capitis, tinea corporis, tinea pedis, ...) ● diagnostika: seškraby → mikroskopie, kultivace ● léčba: zpravidla lokální (krémy, roztoky); u onychomykóz případně velkých kožních ložisek léčba po dobu několika týdnů až měsíců 19/84 Candida albicans ● nejběžnější z klinicky významných kvasinek ● saprofyté na kůži, v dutině ústní, ve vagíně či ve střevě člověka (střevo jako rezervoár opakující se infekce!) ● postihuje především kůži a sliznice, hluboké infekce u oslabených (cystitida, pyelonefritida, meningitida, …) ● kandidy se uplatňují jako patogeny: – u novorozenců a nedonošených dětí – za hormonálních změn (těhotenství, diabetes mellitus) – déle trvající ATB léčba (porušení přirozené mikroflóry) – oslabení odolnosti (imunosuprese, terminální stádia) – posušení bariér (chirurgie, kanyly, katetry) 20/84 Candida albicans (2) ● nejčastější projevy: – soor (moučnivka) – bílý povlak na jazyku nebo sliznici tváří a patra; děti do dvou let – vulvovaginitis candidosa– zarudlá sliznice, otok vulvy, silné svědění, bělavé povlaky a výtok; infekce z konečníku 21/84 Ostatní kandidy ● C. tropicalis (infekce střev, koplitidy, respirační infekce) ● C. parapsilosis (paronychia, endokarditidy, …) ● C. glabrata (urogenitální infekce) ● C. krusei (imunokompromitovaní, hematologické malignity) ● C. dubliniensis, C. lipolytica, C. kefyr, C. lusitaniae, ... 22/84 Ostatní kvasinkovité organismy ● Cryptococcus neoformans (ptačí výkaly; u oslabených pneumonie, meningitidy a sepse) ● Pneumocystis jiroveci (pneumocystová pneumonie u nedonošených dětí a imunokompromitovaných) ● rod Saccharomyces (poševní mykózy) 23/84 Rod Aspergillus ● rychle rostoucí mikromycety ● septované hyfy zakončené konidiofory s výběžky (fialidy) nesoucí řetízky konidií ● systémové mykózy (endokarditidy, plicní aspergilóza, abscesy, …) ● povrchové mykózy (onychomykózy, otomykózy, …) ● alergie, mykotoxiny (aflatoxin) ● A. fumigatus, A. niger, A. flavus, ... 24/84 Zygomycety ● saprofyté, závažné systémové mykózy ● rychlý růst ve stěnách velkých cév → vytvoření „živého“ trombu → embolie → smrt ● rhinocerebrální (z nosní dutiny do mozku už za několik hodin) a pulmonární zygomykózy, infekce těžkých popálenin, sepse ● rody Mucor, Rhizopus, Absidia, ... 25/84 Úkol 1: Mikroskopie kmenů bakterií a kvasinek ● obarvěte předložené kmeny Gramovým barvením (krystalová violeť → Lugolův roztok → alkohol → oplach vodou → safranin) ● použijte imerzní mikroskopii (tj. objektiv 100x) ● všimněte si rozdílů ve velikosti, tvaru a barvě 26/84 Úkol 2: Kultivace bakterií a kvasinek ● popište kolonie daných kmenů na krevním agaru ● zhodnoťte růst na Sabouraudově agaru s chloramfenikolem ● zhodnoťte růst na chromogenní půdě: – chromogenní půdy pro kvasinky umožňují rozlišení nejdůležitějších druhů rodu Candida – pomocí kontrolních kmenů se pokuste určit druh kandidy pomocí chromogenní půdy – jsou-li kolonie bílé (není tedy přítomno žádné barvivo), znamená to, že kmen touto chromogenní půdou nelze určit 27/84 Úkol 2: Kultivace bakterií a kvasinek (2) ● chromogenní půda: – bezbarvý chromogen (substrát + chromofor) – při odštěpení substrátu z chromogenu dojde ke specifickému zbarvení podle druhu mikroorganismu – na půdě, kterou máme k dispozici: ● C. albicans zelenavá ● C. tropicalis modrá ● C. glabrata hladká růžová ● C. krusei drsná růžová – pokud se druh nepodaří určit (bílé zbarvení) použijeme jiné metody ● fluorogenní půdy (fluorescenční barviva) 28/84 Úkol 2: Kultivace bakterií a kvasinek (3) 29/84 C. albicans C. glabrata C. tropicalis C. krusei Úkol 3: Identifikace zbylého kmene kvasinky ● odečtěte výsledek auxacoloru u kmene, který se nepodařilo identifikovat chromogenní půdou a porovnejte výsledek s identifikací pomocí MALDI ● kromě testů POX a ACT je žlutá pozitivní, modrá negativní ● test ACT je žlutá pozitivní, bezbarvá negativní ● testu POX je hnědá pozitivní, bezbarvá negativní ● „V“ = variabilní – může vyjít „+“ i „-“ ● nepočítá se kód, výsledek se porovnává s tabulkou ● pokud vyjde více taxonů: – C. albicans by byla v úkolu 2c zelená – Rhodotorula by v úkolu 2b měla červený pigment 30/84 Úkol 4: Určení citlivosti na antimikrobiální látky ● určete citlivosti na antimykotika a antibiotika ● mikromycety se kultivují na MH agaru s methylenovou modří ● v prvním kroku se rutinně vyšetřuje citlivost pouze na flukonazol ● v případě rezistence se testuje citlivost na další antimykotika 31/84 Úkol 5: Mikroskopie plísní ● nativní preparát, zvětšení objektivu 4× až 40× (bez imerze!) ● zakreslete a popište předložené druhy mikromycet 32/84 Úkol 6: Kultivace plísní ● popište vzhled výsledků kultivace vláknitých mikromycet (oproti kvasinkám značně odlišný), jak na Sabouraudově agaru, případně i na krevním agaru ● zakreslete tři kmeny (kultury na Sabouraudově agaru ve zkumavkách) ● některé z mikromycet (zejména dermatofyty), rostou velmi pomalu → Sabouraudův agar nalévá do zkumavek (kvůli vyschnutí) ● biochemické rozlišení se u nich, na rozdíl od kvasinek, zpravidla neuplatňuje 33/84 +- - Úkol 7: Nepřímá diagnostika aspergilózy ● zakreslete výsledek a označte pozitivní a negativní pacienty ● mikroprecipitace v agaru dle Ouchterlonyho ● do důlku uprostřed je nalita tekutina obsahující antigen ● Ag difunduje agarem, obsahuje-li sérum Ab, difundují proti němu a na jejich styku vznikne precipitační linie 34/84 Antigen  Úkol 8: Odběr na mykózy ● prohlédněte si video „Odběr materiálu na povrchové mykózy“ a zapište hlavní zásady odběru u kožních mykóz: – nezasílat pouze stěr, nýbrž šupiny z ložiska (stěr by mohl stačit u kandidóz) – provést povrchovou desinfekci – povrchovou vrstvu neposílat, nýbrž vyhodit a poslat až další vrstvu – u plošných ložisek odebírat z okraje (zde je mikromyceta aktivní) 35/84 Po tomto cvičení byste měli umět: ● rozeznat od sebe bakterie a mikromycety (jak kvasinkové formy, tak vláknité) ● popsat zpracování mykologických vzorků mykologickou laboratoří ● popsat jaké metody jsou využívány pro diagnostiku mikromycet ● popsat hlavní zástupce způsobující povrchové i hluboké mykózy 36/84 P05 Základy klinické parazitologie Bi7170c (pozdim 2018) Osnova ● klasifikace parazitů ● střevní paraziti ● krevní paraziti ● urogenitální paraziti 38/84 Paraziti ● parazit = organizmus, který ke svému životu využívá organizmu jiného (bakterie, viry, …) ● parazit jako předmět zájmu lékařské parazitologie je zpravidla vyhrazen pro eukaryotické organismy jiné než houby ● parazitizmus = vztah dvou organizmů, kdy jeden z nich (parazit) žije na úkor druhého (hostitel) 39/84 Klasifikace parazitů ● jednobuněční parazité: – améby – bičíkovci a další jednobuněční parazité ● mnohobuněční parazité – ploštěnci (Platyhelminthes, „ploší červi“) ● motolice (motolice, schistosomy) ● tasemnice (tasemnice bezbranná a dlouhočlenná, škulovec, tasemnice dětská a rybí, tkáňové tasemnice, např. měchožilové) – oblovci („oblí červi“) (roup, škrkavka dětská, tenkohlavec, škrkavka psí a kočičí a mnohé další) – členovci (hmyz a roztoči) 40/84 Klasifikace parazitů (2) ● endoparazité: – střevní (od lamblií po tasemnice) – krevní (intra- a extraerytrocytární) – urogenitální (například bičenky) – tkáňoví (například toxoplasma) – ostatní (například oční) ● ektoparazité (většinou členovci) ● klasifikace je podstatná pro jejich diagnostiku (např. u tkáňových parazitů preferujeme nepřímý průkaz, protože je obtížné najít vhodný vzorek na průkaz přímý) 41/84 Střevní parazité ● nejběžnější, mohou způsobit průjmy a jiné nespecifické problémy (dyspepsie, svědění, únava...) ● bičíkovci: Giardia (Lamblia) intestinalis ● améby: Entamoeba histolytica ● nepatogenní améby: Entamoeba dispar (velmi podobná patogenní E. histolytica), Entamoeba coli ● hlístice: roup (Enterobius vermicularis), škrkavka (Ascaris lumbricoides) a další ● motolice: Schistostoma sp., Fasciolopsis buski ● tasemnice: Taenia sp. , Echinococcus sp. 42/84 Enterobius vermicularis (roup dětský) ● drobná hlístice (♀: 8–13 mm, ♂: 2–5 mm) ● dospívá v tlustém střevě, vajíčka klade v okolí análního otvoru, přenos fekálně-orální, u dětí častá autoinfekce ● noční perianální svědění → nespavost→ podrážděnost, roztěkanost ● výskyt zejména v dětských kolektivech ● léčba: mebendazol 43/84 Enterobius vermicularis (roup dětský) (2) 44/84 Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) ● větší hlístice (♀: 20–35 cm, ♂: 15–30 cm) ● tvarem těla podobná žížale (nemá „opasek“) ● v tenkém střevě ● s rostoucím počtem jedinců se příznaky začínají stupňovat ● na počátku onemocnění dýchavičnost (larva migrans poškozuje plíce) a horečka, následují otok, bolest břicha a průjem, alergické reakce, možné mechanické ucpání žlučovodu a pankreatu) 45/84 Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) (2) ● vývojová stádia 46/84 Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) (3) 47/84 Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) (4) 48/84 Toxoplasma gondii ● kokcidie, parazituje v buňkách člověka i zvířat ● definitivním hostitelem kočkovité šelmy ● mezihostitelem většina teplokrevných živočichů včetně člověka ● oocysty = infekční stádium (vylučují kočky) ● tachyzoiti = z oocyst, rychle napadají nervovou a svalovou tkáň ● bradyzoiti = z tachyzoitů, klidové intracelulární stádium (tkáňové cysty) ● definitivní hostitel se nakazí pozřením masa obsahující bradyzoity nebo pozřením oocysty 49/84 Toxoplasma gondii (2) ● akutní toxoplasmóza (subfebrilie, malátnost, chřipkovité příznaky, lymfadenopatie) ● nemoc obvykle bez příznaků (může být asymptomatická generalizovaná lymfadenopatie) ● intrauterinní infekce plodu (u těhotných, které se s parazitem dosud nesetkaly hrozí poškození plodu a abortus) ● toxoplasmová retinitida ● u imunokompromitovaných (např. AIDS) může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození CNS ● spekuluje se o možném ovlivnění chování a rychlosti reakcí 50/84 Toxoplasma gondii (3) 51/84 Toxoplasma gondii (4) 52/84 oocysta tachyzoiti Leishmania sp. ● intracelulární parazit (fagocyty, především makrofágy) ● přenašečem je drobný dvoukřídlý krevsající hmyz (koutule, flebotom) rodů Phlebotomus a Lutzomyia ● přes dvacet významných druhů: – leishmanie „Starého“ a „Nového“ světa – kožní (L. tropica, L. major; pouze kůže → vředy), – kožně-slizniční (L. brasiliensis; metastázy do sliznice) – viscerální (L. donovani, L. infantum (L. chagasi); kala azar: z kožní léze do systému → horečky, anémie, leukopenie, hepatosplenomegalie) 53/84 Leishmania sp. (2) 54/84 Plasmodium sp. ● nejzávažnější parazitární nákaza ve světě ● přenašeč komár Anopheles sp. (kladou vajíčka do vody) ● mezihostitelem plazi, ptáci, savci (vč. člověka) ● intracelulární vývoj v hepatocytech či erytrocytech ● P. falciparum (tropika, „maligní terciána“) ● P. vivax, P. ovale („benigní terciány“) – horečka po 48 hodinách ● P. malarie (kvartána) – horečka po 72 hodinách 55/84 Plasmodium sp. (2) ● malarický záchvat = zimnice a třesavka (krátce) následovaná vysokou horečkou (několik hodin) ● sporozoit – terminální stádium vývoje v přenašeči, infekční pro člověka; vzniká z gametocytu v komárovi → injikováno do krevního řečiště ● schizont – ze sporozoitů v játrech; podstupuje schizogonii (nepohlavní rozmnožování rozpadem) ● merozoit – vzniká rozpadem schizontů; v krevním řečišti napadají erytrocyty ● trofozoit – aktivní intracelulární stádium, živící se na hostiteli, později se vyvine ve schizonta (rozpad) ● gametocyty – vývoj z trofozoitů, nasaje je komár 56/84 Plasmodium sp. (3) 57/84 Plasmodium sp. (4) 58/84 Trichomonas vaginalis (bičenka poševní) ● urogenitální infekce ● v akutní fázi překrvení a zpěněný žlutozelený výtok ● v chronické fázi méně výrazné příznaky ● muži přenašeči (asymptomaticky nebo mírné příznaky zánětu) ● jen trofozoit (netvoří cysty) → přenos sexuálně, popř. kontaminovanými předměty (ručník apod.) 59/84 Giardia (Lamblia) intestinalis (lamblie střevní) ● střevní nákaza (nejčastějším hostitelem člověk) ● není schopna pronikat do sliznice a žije pouze v lumen tenkého střeva ● přenos alimentární cestou (fekální znečištění pitné vody; značně odolné cysty) ● pokryjí sliznici střeva → omezení resorpce → narušení trávení ● průjmové onemocnění (vodnaté páchnoucí průjmy, nebývá horečka ani krev ve stolici) 60/84 Taenia sp. ● Taenia solium (tasemnice dlouhočlenná) – mezihostitel prase – taenióza = přítomnost tasemnic ve střevě – cysticerkóza = přítomnost larev v orgánech ● Taenia saginata (tasemnice bezbranná) – mezihostitel skot – způsobuje jen taeniózu (nikoli cysticerkózu) ● rozlišení: – podle vajíček nelze rozlišit – větvení dělohy (T. solium málo větvená, T. saginata hodně větví) nebo PCR či ELISA 61/84 Taenia sp. (2) T. saginata vs. T. solium 62/84 Odběr materiálu ● střevní parazitózy kusová stolice (viz dále) ● tkáňové parazitózy sérum ● trichomonóza buďto sklíčko na barvení Giemsou (samotné nebo společně se sklíčkem na barvení Gramem, tj. jako klasický MOP), nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab ● průkaz akantaméb použité kontaktní čočky ve své tekutině (případně lze provést seškrab rohovky) ● ostatní podle situace (moč, obsah cysty…) 63/84 Odběr stolice ● nutno zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu (na rozdíl od bakteriologie, kde stačí výtěr) ● nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní ● na rozdíl od vyšetření na izolaci virů vzorek není nutno chladit 64/84 Odběrové médium C. A. T. na vaginální a uretrální výtěry na kvasinky a trichomonády zde se odběrová tyčinka zalomí, aby se vešla do zkumavky 65/84 Diagnostické metody parazitologie ● mikroskopie; nativní preparát, nebo barvení (trichrom, Giemsovo barvení, Ziehl-Neelsen na střevní kokcidie) ● kultivace se používá zřídka (trichomonády a akantaméby) ● přímého průkazu pomocí PCR ● nepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, (toxoplasmózy, toxokarózy apod.) 66/84 Mikroskopie preparátů ● metoda dle Kato (dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili ) ● Faustova metoda je koncentrační (viz dále) ● Grahamova metoda se používá jen u roupů (viz dále) ● nativní preparát „sensu stricto“ a barvené preparáty (např. trichromem) se použijí u zvýšeného podezření na střevní prvoky (buďto primárně, nebo po prohlédnutí Fausta a Kato) ● mikroskopuje se bez imerze, objektivy 10×, 20×, 40× 67/84 Faustova metoda ● stolice se opakovaně smíchá s roztokem síranu zinečnatého, centrifuguje a supernatant použije do dalšího kroku ● nakonec se roztok doplní až po vršek zkumavky a překryje krycím sklíčkem ● paraziti ulpívají na krycím sklíčku zespodu (viz obrázek) ● sklíčko se přenese na podložní sklo (kde je již Kato) 68/84 Mikroskopie preparátů (2) ● vajíčka červů nalézáme přímo ve Faustově metodě či v Kato ● pokud objevíme cystám (nebo trofozoitům) podobné útvary použijeme: – nativní preparát, (stolice rozmíchaná v kapce fyziologického roztoku), po prvním prohlédnutí lze pro zvýraznění některých struktur přidat Lugolův roztok – barvení trichromem (používá se fixace alkoholsublimátem a dále se používá 70% alkohol, vlastní trichrom, 96% alkohol a karbolxylen nebo hematoxylin) – pro kryptosporidia případně ještě barvení dle Ziehl-Neelsena 69/84 Grahamova metoda ● speciální průhledná lepicí páska ● nalepení na perianální řasy → odlepení → přilepení na podložní sklíčko ● jednodušší a výtěžnější než vyšetření stolice ● použití u dětí ● u dospělých většinou odběry stolice 70/84 Diagnostika parazitů ● tlustá kapka – kapku krve na podložním skle rozetřeme krouživými pohyby rohem druhého podložního skla – nefixujeme, necháme zaschnout a rovnou barvíme ● tenký nátěr – kapku krve rozetřeme do tenkého nátěru kratší hranou druhého podložního skla přiloženého v ostrém úhlu plynulým pohybem do ztracena – hranu druhého skla klademe za kapku krve a táhneme jí za sklem, nehrneme ji před ním – fixujeme metanolem ● barvíme Giemsou 71/84 Tenký nátěr, tlustá kapka 72/84 Diagnostika trichomonád ● kultivačně mikroskopické vyšetření ● odebere se výtěr na tamponu zanořeném do média C. A. T. ● médium se nechá kultivovat do druhého dne ● kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát ● preparáty však nelze uchovat ● druhý možný způsob – nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy (je-li součástí MOP, označuje se jako MOP V) ● fluorescenční barvení jen výjimečně 73/84 Diagnostika ostatních parazitárních nákaz ● diagnostika ektoparazitů v rukou dermatologa (popř. i laika, např. vši) ● tkáňoví paraziti: sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) ● v některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří ● u některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci, popř. pouze ve dne 74/84 Úkol 9+10: Odběry v lékařské parazitologii ● pro každou odběrovou soupravu napište její popis a použití ● soupravy jsou na bočním stole 75/84 Úkol 11: Mikroskopie střevních parazitů ● na bočním stole máte vše k Faustově metodě a k metodě dle Kato ● krycí sklíčko z Faustovy koncentrační metody již bylo pinzetou přesunuto na první polovinu sklíčka (pokud nebylo, opatrně ho tam přesuňte) ● na druhé polovině sklíčka již máte preparát dle Kato (zelený) – sklíčka jsou negativní ● Grahamova metoda – sklíčka pozitivní ● mikroskopujte bez imerze, objektivy 10×, 20×, 40× 76/84 Úkol 12: Demonstrace parazitů, jejich vajíček a životních cyklů 77/84 roup (Enterobius vermicularis) škrkavka (Ascaris lumbricoides) tenkohlavec (Trichuris trichiura) tasemnice (Taenia sp.) dále na obrázcích: giardia (cysta a trofozoit), cysta E. histolytica a článek tasemnice ● úkol 3a: prohlédněte si parazity a popište obrázky ● úkol 3b: životní cykly, samice A. lumbricoides Úkol 13: Mikroskopie Trichomonas vaginalis ● prohlédněte si výtěr z pochvy barvený podle Giemsy ● v preparátu nalezněte prvoka Trichomonas vaginalis ● prvok je vejčitého tvaru, cca 10× větší než bakterie, světle modré barvy s protáhlým karmínově červeným jádrem 78/84 Úkol 14a: Mikroskopie malarického tenkého roztěru ● prohlédněte si preparát a pokuste se zakreslit pozorované objekty (preparát bude připraven na promítacím plátně) 79/84 Úkol 14b: Hodnocení stádií parazita ● vyplňte pole popisků k jednotlivým obrázkům ● použijte termíny: časný trofozoit, pozdní trofozoit, schizont, merozoiti, gametocyt 80/84 Úkol 15: Diagnostika Toxoplasma gondii serologickými testy ● KFR ● ELISA 81/84 Úkol 16: Přehled ektoparazitů Štěnice Veš dět. Zákožka Blecha Muňka Klíště Bed bug Louse Itch mite Flea Crab louse Tick Cimex Pediculus Sarcoptes Pulex Phthirus Ixodes 82/84 myiázy = onemocnění způsobená mušími larvami Úkol 17: Pozorování Entamoeba histolytica v barvení trichromem ● prohlédněte si v mikroskopu pomocí imerze preparát Entamoeba histolytica, barvený Gomoriho trichromem ● určené jako Entamoeba histolytica/dispar (mikroskopicky nelze rozlišit, dourčeno v NRL pomocí PCR) ● pokuste se spočítat jádra (E. histolytica má maximálně čtyři, na rozdíl od E. coli) ● zakreslete a popište pozorované struktury 83/84 Po tomto cvičení byste měli umět: ● popsat životní cykly nejběžnějších parazitů, včetně projevů a diagnostiky onemocnění ● podrobně vysvětlit možnosti odběrů vzorků v jednotlivých případech parazitárních nákaz ● poznat nejběžnější parazity (jejich cysty, trofozoity, apod.) 84/84