„morfologické skupiny“ stopkovýtrusých hub tradiční dělení podle charakteru plodnic: (také poněkud odlišné pracovní metody àspecializace mykologů) - houby lupenaté (+ hřibovité) - houby rosolovkovité - houby chorošovité - houby kornatcovité - ostatní nelupenaté houby (kyjankovité, kuřátkovité a lošákovité) - břichatky lupenaté kloboukaté houby (převážně z ř. Agaricales, ale i Boletales, Russulales aj.) celkové vzezření plodnice – „postava“: marasmioidní, collybioidní, mycenoidní, omphalinoidní, clitocyboidní, trocholomoidní, boletoidní, pleurotoidní, crepidotoidní Holec et al. 2012 řada zástupců má vyvinuto tzv. velum – obaly plodnice, které obvykle během vývinu zanikají nebo se mění gymnokarpní plodnice hemiangiokarpní plodnice závoj (velum partiale) závoj (velum partiale) + plachetka (v.universale) Holec et al. 2012 lupenaté kloboukaté houby přítomnost či absence vela a jeho charakter jsou velmi různé: často jede o kompaktní vrstvu, zanechávající na třeni prsten, na třeni pochvu a/nebo na povrchu třeně útržky/bradavky lupenaté kloboukaté houby přítomnost či absence vela a jeho charakter jsou velmi různé: u jiných skupin je velum tvořeno jednotlivými vlákny (tzv. pavučinka – kortina; pavučinec, vláknice aj.) nebo je tvořen jen vločkami či shluky buněk (např. u mnoha druhů hnojníků) lupenaté kloboukaté houby tvary klobouku klobouk • velikost • tvar (polokulovitý, sklenutý, zvoncovitý, kuželovitý, plochý, nálevkovitý aj.) • charakter pokožky (sliz, šupinky, žíhání aj.) • zbytky vela na povrchu • charakter okraje (rýhovaný, brvitý, zvlněný, vroubkovaný…) • • Kuyper et al. 1988 lupenaté kloboukaté houby lupeny lupeny • hustota • přítomnost a četnost lupénků • tvar (rovné, břichaté…) • připojení ke třeni (odsedlé - 18, volné - 19, široce přirostlé - 17, vykrojené - 23, zoubkem sbíhavé -26, sbíhavé – 28+29 aj.) • ostří (rovné, zvlněné, zubaté, brvité, vločkaté…) Kuyper et al. 1988 lupenaté kloboukaté houby třeň třeň • připojení ke klobouku (centrální, excentrický, postranní) • tvar (válcovitý, kyjovitý, břichatý) • dužnina (dutý, vatovitě vycpaný, sklípkatý) • charakter báze (hlíza - kulovitá, obroubená, kořenující třeň, rhizomorfy) • zbytky vela na povrchu • Kuyper et al. 1988 lupenaté kloboukaté houby trama trama2 dužnina (trama) lupenů/rourek Kreisel 1969 Kuyper et al. 1988 regulární irregulární (pravidelná) (nepravidelná) inverzní bilaterální (převrácená) (rozčísnutá) lupenaté kloboukaté houby cutis cutis cutis cutis pokožka klobouku • (ixo)cutis: hyfy paralelně s povrchem klobouku (ixo- znamená, že jsou gelifikované) • • (ixo)trichoderm: článkované hyfy kolmo na povrch klobouku • • • hymeniderm: palisáda válcovitých či kyjovitých buněk (připomíná hymenium, odtud označení) Kuyper et al. 1988 lupenaté kloboukaté houby Agaricales Pluteus cervinus štítovka jelení masité plodnice bez vela, sklepní pach lupeny volné, růžový výtrusný prach charakteristické veliké pleurocystidy s tlustou stěnou a háčky na vrcholu inverzní trama lupenů foto A. Bonhagen lupenaté kloboukaté houby žlutohnědé mycenoidní pl., kuželovitý klobouk dlouhý tenký třeň lecythiformní (kuželkovité) cystidy na ostří lupenů i na třeni Conocybe5upr Agaricales Conocybe spp. sametovka lupenaté kloboukaté houby Russulales Russula spp. + Lactarius spp. holubinka, ryzec plodnice bez vela dužnina křehká, obsahující sférocysty spory s amyloidní ornamentikou http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/2011-11-08_Russula_xerampelina_(Schaeff.)_Fr_180 999.jpg lupenaté kloboukaté houby http://mycolog.com/sphaerocysts%201.jpg „rosolovkovité“/rosolnaté houby (třídy Tremellomycetes, Dacrymycetes a řád Auriculariales) rozlité, keříčkovité nebo laločnaté želatinózní až rosolovité plodnice lignikolní saprotrofové nebo mykoparaziti (Tremella) bazidie vidlené, bisporické (Dacrymycetales) nebo fragmobazidie výtrusy veliké, často alantoidní a někdy septované některé druhy produkují i konidie (vývojově původní znak) růžkovité oranžové plodnice gumovité konzistence vidličnaté bazidie lignikolní saprotrofové Dacrymycetales Calocera krásnorůžek IMG_6051m Calocera cornea Fig3_small „rosolovkovité“/rosolnaté houby Auriculariales Exidia černorosol často tmavé, nepravidelné rosolovité plodnice podélně dělené bazidie lignikolní saprotrofové Tremellales Tremella rosolovka nepravidelné laločnaté plodnice podélně dělené bazidie, někdy konidie mykoparazitické druhy! Exidia plana kyjankovité a kuřátkovité houby (v zastaralých, překonaných systémech čeleď Clavariaceae příp. rod Clavaria) (v současnosti v mnoha řádech třídy Agaricomycetes) jsou tu houby s jednoduchými - válcovitými až kyjovitými, nebo keříčkovitě větvenými plodnicemi hymenium pokrývá celý povrch plodnic (tzv. holothecium), případně kromě vrcholu mikroskopické znaky i trofismus jsou různé, zástupce spojuje jen morfologie plodnic keříčkovité plodnice, často barevně odlišené na bázi a/nebo špičkách větví v rhizomorfách či plodnici někdy skeletové hyfy výtrusný prach je okrově žlutohnědý, spory elipsoidní až válcovité, bradavčité, cyanofilní lignikolní i terestrické saprotrofní druhy, ale rovněž ektomykorizní zástupci Gomphales Ramaria spp. – kuřátka http://botany.cz/foto/ramariaapiculherb4.jpg http://www.ne.jp/asahi/mushroom/tokyo/Ramaria/apiculata/apiculata-sp.jpg kyjankovité a kuřátkovité houby keříčkovité plodnice bazidie mohutné, bisporické výtr. prach bílý hladké elipsoidní spory mykorizní, v různých typech lesů Cantharellales Clavulina - kuřátečko http://www.hlasek.com/foto/clavulina_cinerea_aj2170.jpg http://www.hampshirefungi.org.uk/images/Fungi/Clavulina%20rugosa%20spore%20and%20basidia.jpg kyjankovité a kuřátkovité houby lošákovité houby (zástupci z řádů Thelephorales, Cantharellales) kloboukaté plodnice s ostnitým hymenoforem některé druhy mají jednorázový (pilothecium), jiné postupný (krustothecium) vývoj plodnice výtrusný prach bílý či hnědý (zbarvení ostnů je odpovídající) plodnice často s výraznou vůní (maggi, kumarin, anýz, moučný), příp. i chutí, někdy na povrchu gutující výtrusy hladké, ale častěji bradavčité n. nepravidelně ostnité bez výjimky jde o mykorizní druhy kornatcovité houby („Corticiaceae“) (zástupci skupiny v mnoha řádech třídy Agaricomycetes) víceméně rozlité či polorozlité („effusoreflexní“) plodnice plodnice má difúzní, kožovitou, dřevnatou, voskovitou či blanitou konzistenci hymenofor je hladký nebo irpikoidní (s nepravidelnými zuby), ostnitý, merulioidní (síťnatě zvrásněný), grandinioidní (jemně zrnitý), tuberkulátní (nepravidelně hrbolkatý), žilnatě vrásčitý apod. okraj plodnice bývá rhizomorfní, třásnitý, celistvý, difúzní apod. kornatcovité houby („Corticiaceae“) z trofického hlediska jde většinou o lignikolní saprotrofní druhy (bílé x hnědé tlení) některé druhy však i mykorizní (a dřevní substrát pak využívají jen jako mechanickou podporu pro tvorbu plodnic) Hjortstam et al. 1987 mikroskopická stavba je poměrně variabilní: někdy přítomny skeletové hyfy, obvykle také přezky některé druhy mají mléčnicové hyfy bazidie obv. tetrasporické, ale také 2/6/8 spor výtrusy velmi rozmanitých vlastností časté je zastoupení nejrůznějších sterilních elementů – různých typů cystid (lyocystidy, asterocystidy, halocystidy, gloeocystidy, lamprocystidy…), dále hyfidie, asterosety aj. hnědavé rozlité plodnice dextrinoidní „asterosety“ amyloidní řídce bradavčité spory vzácný druh na kůře ležících kmenů jedlí Russulales Asterostroma medium hvězdnatka prostřední http://www.fungiworld.com/img/pilze/32_1_g.jpg © R. Pigl kornatcovité houby („Corticiaceae“) Asterostroma medium micro.jpg tlusté rozlité hrbolkaté plodnice nápadný sladký pach nehojně na padlých kmenech listnáčů Russulales Gloeohypochnicium analogum kornatec žápašný chorošovité houby („Polyporales“) (zástupci skupiny v mnoha skupnách Agaricomycetes, hlavně však v ř. Polyporales) houby v hovorové mykologické řeči označované jako „choroše“ plodnice mohou být zcela rozlité (pak hovoříme o tzv. pórnatkách – dřívějším rodu Poria), polorozlité, bokem přirostlé (konzolovité; někdy rostoucí střechovitě nad sebou), méně často s postranním či centrálním třeněm plodnice mohou být jednoleté – masité či kožovitě tuhé, nebo i víceleté a postupně přirůstající (a pak nejčastěji dřevnatě tvrdé) u klouboukatých zástupců může nést horní povrch klobouku štětiny či šupiny nebo má nápadnou krustu na povrchu (např. rod lesklokorka) póry naspodu klobouku se liší velikostí (udává se v pórech na 1 mm), ale i tvarem (mohou být protažené nebo až téměř lupenité) rourky někdy bývají od dužniny klobouku odděleny zvláštní mezivrstvou u některých rodů lze pozorovat tzv. zrnité jádro (troudnatec – Fomes) Hyphae of Fomes fomentarius mikroskopická stavba je značně uniformní monomitické druhy mohou mít sekundárně ztlustlé stěny generativních hyf, (i tak však bývají plodnice poměrně měkké a lámavé) teprve u di- a trimitických druhů jsou plodnice tuhé až zcela tvrdé (vlivem přítomnosti silnostěnných až „plných“ skeletových a vazbových – ligativních hyf) © M. Vašutová chorošovité houby („Polyporales“) hymeniální cystidy se vyskytují jen u menší části druhů a jsou zpravidla málo diferencované (u ohňovců a rezavců se vyskytují štětinovité sety) rovněž bazidie jsou obvykle banální, se 4 sporami výtrusy rozmanitě tvarované, často elipsoidní či alantoidní (uzenkovité) Hymenochate rubiginosa-sety-upr naprostá většina chorošů jsou lignikolní – dřevo osidlující – druhy mohou být (sapro)parazity (cizopasí a po odumření hostitele dále rozkládají dřevo) nebo vegetují a fruktifikují výhradně na odumřelém dřevě velmi důležitý je typ tlení (závisí na enzymatické výbavě houby): -bílé tlení (rozklad všech složek vč. ligninu) -hnědé tlení (rozklad především celulózy - menšina druhů) chorošovité houby („Polyporales“) víceleté plodnice přítomno je tzv. zrnité jádro saproparazit na listnáčích (buky, břízy) bílé tlení, ve dřevě blanité útvary - syrocia Polyporales Fomes fomentarius troudnatec kopytovitý Polyporales Piptoporus betulinus březovník obecný jednoleté plodnice silný parazit na břízách hnědé kostkovité tlení Fomes fomentarius - The Tinder conk mushroom, Tsuriganetabe http://botany.cz/foto/piptoporusherb1.jpg chorošovité houby („Polyporales“) víceméně jednoleté plodnice bělavá dužnina a póry trimitický hyfový systém obvykle saprotrofové na různých listnáčích bílé tlení Polyporales Trametes ssp. outkovka Trametes gibbosa o. pestrá (T. versicolor) o. hrbatá (T. gibbosa) chorošovité houby („Polyporales“)