KOST A KŮŽE KOST- MINERÁLNÍ MATERIÁL ORGANICKÉHO PŮVODU.  Anorganická/minerální složka kosti. Je tvořena především nerozpustnými vápenatými solemi (fosforečnany, uhličitany, fluoridy). Ta může být v kosti zastoupena v rozmezí 55-70 %  organická část ze 45-30 % ossein.  Ossein- látky tvoří komplikovanou strukturu, skrze kterou procházejí kapiláry a póry. Je zodpovědný za anizotropnost kostního materiálu a jeho pórovitost DRUHY KOSTNÍHO MATERIÁLU  holení kost skotu  slonovina/mamutovina (zubovina)  paroží vysoké zvěře  Želvovina (krunýř Karety pravé)  kost a zubovina mořských živočichů –př. narvalí roh, kost kosatky, tulení kost, mroží kel, aj.  nosorožčí roh  antilopí roh  perleť PŘÍSTUP KE KONZERVACI ČI RESTAUROVÁNÍ  (tj. nedestruovaný materiál se zachovaným chemickým složením kosti   pouze očištění a zpevnění (montáž, slepení)  Postup při konzervování a restaurování závisí na záměru jeho použití: • výstavní účely • uložení v depozitáři • určen pro další studium Předměty v dobrém stavu Předměty ve špatném stavu NEJČASTĚJŠÍ TYP POŠKOZENÍ A ZÁSAHY  houbové/plíšňové nákazy  skvrny od tuku  styk materiálu s oxidy kovů (obvzláště nebezpečné jsou oxidy mědi a železa)  praskliny ve struktuře materiálu  mechanické poškození  narušení chemické podstaty materiálu (vliv kyselého a zásaditého prostředí)  průzkum předmětu  důkladné očištění povrchu  zpevnění (petrifikace)  odstranění skvrn  doplnění chybějících částí  tónování a retuše  ochrana a konzervace Druhy poškození Nejčastější zásahy/pracovní úkony POŠKOZENÍ NEVHODNOU ÚDRŽBOU o povrchové nečistoty a prachové deposity (způsobují ucpávání pórů). Prach adsorbuje ze vzduchu vlhkost a oxidy síry a dusíku – změny fyzikálně-chemického složení kosti o Dodatečně způsobené poškození inkoustem, kapkami a stopami po barvách a lepidlech, nevhodné syntetické leštící prostředky či způsoby čištění. o stopy potu a mastnoty- obsahuje močovinu, fosforečnany, sírany, kyselinu mléčnou, které při rozkladu tvoří amoniak, který reaguje s materiálem. Mastnota proniká do hlubší vrstvy kosti a způsobuje její žloutnutí. POSTUP ČIŠTĚNÍ o čištění suchou cestou -, tj. za použití různých štětců s odlišnou tuhostí štětiny/ tužky se skelnými vlákny/ různého druhu pryží pro čištění povrchů (engl. – akapad, smoke sponge)- tímto způsobem lze odstranit mechanicky volné nečistoty o čištění mokrou cestou - k očištění používá voda, alkohol nebo vodně-alkoholické roztoky v některých případech s příměsí vhodných detergentů. Při použití vodných roztoků je třeba počítat s tím, že anizotropie kostí vyžaduje velmi opatrný přístup – pro možnost deformace ! KONKRÉTNÍ PROSTŘEDKY POUŽÍVANÉ PRO MOKRÉ ČIŠTĚNÍ POVRCHŮ PŘEDMĚTŮ  Neionogenní mycí prostředky • polyoxyethylenové ethery mastných alkoholů • polyoxyethylenové ethery alkylfenolů • oxidy organických aminů (alkyldimethylaminoxid) aj.  Kationaktivní mycí prostředky • vysokomolekulární organické aminy - vykazují také biologickou aktivitu a mají proto funkci antiseptik PROSTŘEDKY PRO BĚLENÍ KOSTI  V případě inkoustu se používá 96% ethanol, směs ethanolu s 5% roztokem kyseliny octové (1:1) nebo 5% roztok amoniaku  poměrně často se pro odstranění barevných skvrn z kosti používají oxidační činidla – 3-5 nebo 10% roztok peroxidu vodíku, chloramin B, chlorové vápno ( Často nanášeny ve formě pasty, která se po době působení z povrchu sejme vlhčenými tampóny.) TECHNOLOGIE SUŠENÍ  mechanické osušení  vysušení s pomoci vytěsňovacích rozpouštědel – ponoření do ethanolu 96% s následným máčením v čistém ethanolu.  možné nahrazení ethanolu za ether nebo aceton  před ošetřením předmětů s vyrytým motivem či barvenými povrchy je vhodné se ubezpečit, že alkohol, ether nebo aceton povrch nepoškozují  výběr lepidel při restaurování kostěných předmětů je dán zachovalostí samotného materiálu a druhů prováděné práce  epoxidové pryskyřice umožňují pevné lepení. Nevýhodou tohoto lepidla je, že plastifikátor (dibutylftalát), který je v nich přítomen, časem z lepeného švu difunduje a tvoří v okolí zóny změnu barvy a průhlednosti kosti. Další z nevýhod je nereverzibilita epoxidových pryskyřic po vytvrzení , která vylučuje/komplikuje další restaurování  Pro lepení muzejních sbírkových předmětů z kosti se vedle tradičních klihů (rybí, jeseterový(tzv. vizina),kožní, kostní, králičí) používají vodná lepidla na bázi polyvinylalkoholu a polyvinylacetátové disperze, alkoholické roztoky polyvinylbutyralu, roztoky akrylových polymerů (PBMA) v ethylacetátu, acetonu nebo methylethylketonu LEPENÍ KOSTÍ  Nejlepší cestou pro vytváření doplňků či výprav je formou odlitku  nejčastějšími polymerními materiály/hmoty pro zhotovení výsprav jsou polyestery kyseliny methakrylové,epoxidové, karbinolové. Polyesterové pryskyřice, polystyren.  použití průmyslově vyráběného preparátu norakryl-65, který obsahuje prášek polymethylmethakrylát. Různýmpoměremsměsi je možné ovlivňovat dobu tvrdnutí od 5 do 50 minut  hmoty na bázi norakrylu nebo karboplastu se skládají ze zinkové běloby (5-10 %), kostěné mouky (6-15 %) a polymeru (75-80 %) VYTVÁŘENÍ DOPLŇKU KOSTI  Formy se zhotovují pomocí silikonového kaučuku (viksint, sielplast, gaform, aj.), který se nesmršťuje, nepřilepuje se ke kosti (má nulovou adhezi) a je schopen reliéf kopírovat s velkou přesností  jestliže máme v úmyslu zhotovit doplněkz dokončovací hmoty, je vhodné nejprve do zhotovené formy nanést tenkou vrstvu tekuté hmoty, aby se jí reliéf vyplnil, a poté se dolévat další hmotu  kost, obzvláště archeologická, může mít různé odstíny zbarvení, a proto se dokončovací hmoty tónují přídavkem1-2 % mikromletého talku  hotové doplňky se barví roztokemmanganistanu draselného nebo barevnými laky kůže různého typu zpracování :  šagrén – brašnářská a obuvnická useň. Chromtříselné činění. Nejčastěji z kozí a vepřová kůže.  pergamen – nevydělaná, při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější  juchta - převážně hovězí kůže, dříve používaná v obuvnictví. Činěna přírodními nebo chemicky vyráběnými tříslovinami z vrbové kůry. V historii z rubové strany silně napuštěna směsí olejů s olejem z březového dehtu.  Semiš – broušená kůže, většinou hovězí, je-li broušená z líce nazývá se nubuk, pokud z rubu (od masa) - velur PŘEDMĚTY Z KŮŽE  přírodní kůže je jedním z prvních materiálů které člověk znal, a který používá do dnešní doby pro zhotovování oděvu, obuvi, předmětů pro domácnost i uměleckých předmětů  při archeologických vykopávkách se málokdy setkáváme s nevyčiněnou kůží  syrová kůže se špatně uchovává, protože snadno podléhá biologickému poškození  předměty a výrobky z kůže se dostávají do muzeí ve značně špatném stavu - kůže ztratila své původní vlastnosti, tj. ohebnost, pevnost, barvu a odolnost vůči působení atmosférických vlivů PŘEDMĚTY Z KŮŽE – HISTORIE  výběr způsobu očištění kůže závisí na stupni jejího zachování a na druhu a charakteru poškození  suchá kůže se po mechanickém očištění od prachu a nečistot otírá tamponem smočeným vodou, slabým roztokem uhličitanu sodného nebo mýdlovou pěnou - vodné roztoky, nebo jiné povrchově aktivní látky a organická rozpouštědla  Skvrny po houbovém/plísňovém napaden lzee odstranit nebo zeslabit ošetřenímkůže peroxidem vodíku, do kterého se přidá 2% roztok amoniaku  Skvrny od produktů koroze (většinou sloučeniny železa, mědi) se odstraňují roztoky kyseliny šťavelové nebo Trilonem B  Je třeba uvážit, že společně s produkty koroze se odstraňují i tukové a vyčiňovací prostředky, které je pak nutno doplnit. PROSTŘEDKY PRO ČIŠTĚNÍ KŮŽE  Čištění tmavých kůží používá se směs obsahující býčí žluč, ethanol a vodu 1:1:1  Čištění světlých kůží čisticí pasta má následující složení: dětské mýdlo 15 g borax 5 g 10% roztok amoniaku 80 ml 96% ethanol 6,2 ml destilovaná voda 120 ml Po ošetření se kůže vytře vlhkým tamponem.  Ošetření mokré kůže provádí se lázní, která povinně obsahuje antiseptikum, např. ethanol-voda -glycerin-thymol. Přídavek neutrálních mycích prostředků (OP-7, OP-10) a nízkomolekulárníchpolyethylenglykolů zlepšuje vyčištění kůže  archeologické výrobky z kůže vyžadují ihned po svém nálezu antiseptické ošetření  předměty deponované v muzeu se ošetřují antiseptiky při konzervování nebo restaurování, zcela určitě v případě objevení biologické nákazy (bakterie, plíseň, mol, houby)  v závislosti na stavu kožených předmětů a snášení se s jinými materiály se používají: p-dichlorbenzen, hexafluorokřemičitan sodný, neopinamin, gudron, podfenfos, foxim (preparát aeroantimol), p-chlor-m-kresol, 2hydroxydifenyl, salicylanilid, 4,5,6- trichlorbenzoxazolin-2-on  archeologická kůže se dezinfikuje a konzervuje tak, že se nejprve ošetří roztokem formalinu, mýdlovým roztokem a potom kompozicí tukových látek s přídavkem 0,8 % antiseptika (např. p-chlor-m-xylenol nebo p- nitrofenol  Konzervantem na přírodní bázi může být použit alkoholový roztok thymolu (tj. tymiánový esenciální olej) ANTISEPTIKA PRO OŠETŘENÍ KŮŽE  při činění kůže dochází k dalšímu formování materiálu, zlepšují se její fyzikálněmechanické vlastnosti, zpevňuje se lícová strana kůže  k minerálním činicím prostředkům patří sloučeniny chromu, hliníku a zirkonia, kaolin, polymery kyselin křemičité a fosforečné, k organickým pak přírodní (rostlinné) nebo syntetické vyčiňovací prostředky (fenolformaldehydové pryskyřice, glutaraldehyd)  v konzervátorské a restaurátorské praxi se nejvíce používají organická činicí činidla jejich důležitou vlastností je, že při jejich použití je možno zachovat a fixovat obrázek, vytlačený na lícové straně kůže  z rostlinných vyčiňovacích prostředků se nejčastěji používají třísloviny (jíva, mimóza, dub, kaštanu, aj.  syntetická vyčiňovací činidla se vyrábějí průmyslově pod různými názvy  aby se získala měkká, plastická kůže, doporučují se polyfunkční vyčiňovací činidla, které jsou produktem reakce alkylsulfochloridu s močovino- formaldehydovou pryskyřicí PROSTŘEDKY PRO RESTAUROVÁNÍ VYČINĚNÉ KŮŽE  výrobky z kůže (včetně pergamenu) procházejí při dlouhodobém uložení zřetelnými změnami, zvláště při nepříznivýchpodmínkách (archeologická kůže)  dochází k hluboké destrukci kolagenu a jiných bílkovin, tuky difundují na povrch a oxidují se  výsledkem je tuhá a lomivá kůže, která při delším působení vody deformuje a poškozuje se  kromě toho se kůže stává málo smáčivou pro vodu  optimální obsah tuků v kůži se pohybuje v rozmezí 10-20 %  protože kolagenová vlákna během skladování do značné míry vysychají, často společně s dodáním tuků se do kůže dodávají látky, které regulují obsah vody PROSTŘEDKY PRO MĚKČENÍ A PROMAZÁVÁNÍ (TUKOVÁNÍ) KŮŽÍ Tukové materiály je možno rozdělit na několik skupin: oleje, tuky a vosky živočišného nebo rostlinného původu  používají se jako emulze, roztoky v organických rozpouštědlech.  Patří sem rybí tuk, tuk z vorvaně, různé oleje (kostní, paznehtový, slunečnicový, sojový, ricinový, řepkový, kokosový, lněný, vorvaňový) a palmový tuk produkty zpracování živočišných a rostlinných tuků  mýdla, sulfonované oleje (alizarinový olej), sulfonované tukové alkoholy,  produkty štěpení tuků (kyselina olejová, stearin, glycerin),  produkty kondenzace mastných kyselin a ztužování tuků (polymerní oleje) petrochemické produkty  minerální oleje, vazelíny, naftenové kyseliny aj.  tuhé materiály  polyglykoly, mazlavé povrchově aktivní látky  syntetické tuky a mastné kyseliny  organokřemičité sloučeniny a další Během konzervování nebo restaurování předmětů z kůže se občas neobejde bez nutnosti:  spojit roztržené díly  podlepit záplatu nebo  podložit kůži pevným elastickým podkladem  lepení se provádí živočišnými klihy (mízdrový nebo jeseterový). Nevýhodou může být následná tvrdost kůže, když lepidlo proniká hluboko do její struktury.  Ze syntetickych lepidel se používaji: lepidla na bázi polyakrylamidu, karboxymethyl-celulózy, methylcelulózy, polyvinylalkoholu, polybutylmethakrylátu, akrylových kopolymerů, polyvinylbutarylu, polyvinylacetátu a vodných polyvinylacetátových disperzí  nejpevnější jsou spoje vytvořené pomocí polyvinylacetátových disperzí, nejméně pevné dávají 10% roztoky methylcelulózy LEPIDLA PRO RESTAUROVÁNÍ PŘEDMĚTŮ Z KŮŽE  obarvené nebo světlé kůže prakticky nesnesou nanášení vody nebo organických rozpouštědel, protože se na nich objevují skvrny  proto se pro lepení takovýchto kůží používají tavná lepidla  mají vysokou adhezi, nanášejí se na lepené povrchy nikoliv v souvislé vrstvě, ale jako řídká síť teček  materiál se pak spojuje zahřátím  uvolnění takto lepených švů se dosahuje lokálním zahřátím  příkladem tavného lepidla, používaného v restaurátorské praxi, je polybutylmethakrylát s obsahem 10 % kalafuny a 5 % ricinového oleje  teplota tání této směsi je 85-90 °C a lepené švy jsou vysoce elastické TAVNÁ LEPIDLA ZDROJE:  Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi, M.K. Nikitin, E.P. Melnikova, ISBN: 80-210- 3062- 3  http://www.jatagan.eu/vyrob-si-nuz/renaissance- wax-polish  http://www.skolatextilu.cz/elearning/62/textilni- terminologie-zboziznalstvi/kuze-a-kozesiny/Podle- zpusobu-provedeni.html