Psychologie výchovy a
vzdělávání
(osobnost, motivace, potřeby, aspirace)
Semestr: podzim 2013
Pojem osobnost v psychologii
Charakteristiky osobnosti
- temperament – spíše biologická predispozice
(souvisí s emocemi)
- charakter – ovlivněn společností
- rys – přetrvávající charakteristika individua,
která jej umožňuje odlišit od okolí
Integrativní model osobnosti (biopsychosociální
model)
Mnohonásobná osobnost – ztratí se jednotnost
osobnosti; v „jednom těle“ žijí „dva lidé“ (či více),
většinou aniž by o sobě věděli
(zfilmovaný skutečný případ „tří tváří Evy“)
Dynamika osobnosti
Temperament, charakter – „statika“, popis osobnosti
Dynamika – motivy a principy lidského chování,
slouží k udržení psychického ekvilibria
(rovnováhy).
Motivace – proč se člověk chová
tím kterým způsobem;
– proces, který zahrnuje všechny nevědomé i
vědomé faktory, které nás vedou k uskutečnění
určitých činností a směřování k určitým cílům
Motiv – „dispozice“ k procesu motivace; „důvod“ proč
se určitým způsobem chováme.
Motivace je vlastně také adaptačním mechanismem
(adaptace pojmem vyššího řádu).
Základní charakteristiky lidských
motivů
Projevy lidských motivů se liší v různých
kulturách i v rámci téže kultury od osoby k
osobě (vliv morálních norem, tradic, zvyků);
stejné motivy se mohou projevovat různým
chováním (příprava na zkoušku na VŠ…);
v tomtéž chování se mohou odrážet různé
motivy (návštěva divadla…);
motivy se často projevují ve skryté formě
(krádež – u vrstevníků obdiv, u dospělých
zisk);
každý jednotlivý akt v chování může být
projevem několika motivů.
Dynamika osobnosti a procesy
adaptace
Zvládání (coping) – proces zvládání vnitřních nebo
vnějších požadavků, které jsou často pociťovány
jako namáhavé nebo překračující možnosti jedince;
může mít různé podoby – snaha o aktivní řešení
problému, pasivní emocionální reakce (pláč), jiné
způsoby (např. prostřednictvím druhých lidí).
Obranné mechanismy – cílem uchovat
konstantní sebepojetí a zmírnit či
odstranit úzkost vznikající jako ( )
následek ohrožení sebepojetí,
uchovat psychickou pohodu.
Freud: Ego má k dispozici obranný systém proti všemu, co může
vyvolávat úzkost. Obranné mechanismy probíhají (většinou) nevědomě
– čím silnější mechanismus, tím více energie se musí vynaložit; jestliže
se nepodaří úzkost zpracovat hrozí psychické (i fyzické) problémy.
Potřeby
Potřeba – obecně se tímto pojmem vyjadřuje stav
nějakého nedostatku organismu.
Potřeby jsou základní motivy, které vyjadřují
nedostatky na fyzické nebo sociální úrovni bytí.
Člověk je motivován k aktivitě, která vede k redukci
těchto potřeb a která je spojena s pocity
uspokojení (nasycení, odpočinek, úleva, jistota,
úspěch atd.).
Základní typy potřeb motivujících žáky:
 poznávací (smysluplné poznávání, řešení
problémů)
 sociální (pozitivní vztahy, někam patřit, vliv,
spolupráce…)
 výkonové (být kompetentní, potřeba výkonu,
vyhnout se neúspěchu/úspěchu)
 potřeba perspektivy (mít cíl, strukturovanou
budoucnost)
Hierarchie potřeb (A. Maslow)
Fyziologické potřeby – vývojově nižší
(hlad, spánek, sex);
Psychogenní potřeby – vývojově vyšší:
potřeba bezpečí a jistoty
potřeba náležení a lásky
potřeba ocenění a uznání (sebeúcta);
Potřeba sebeaktualizace a seberealizace – potřeby
růstu; tendence být vším, čím člověk může být,
potřeba realizovat svůj lidský potenciál (vyskytuje
se však u lidí se zajištěnou existencí a u lidí
zdravých).
Pokud nejsou uspokojeny (v dostatečné míře) potřeby
nižší, nedochází k uspokojování potřeb vyšších.
U fyziologických potřeb je způsob uspokojování
vrozen, u vyšších potřeb je spíše výsledkem učení.
Hierarchie potřeb (A. Maslow)
Neuspokojování potřeb 1
U jedinců v tomto případě dochází k frustraci či
deprivaci – záleží na povaze a délce neuspokojování
potřeb.
Frustrace – stav zklamání, zmarnění, většinou je
vyvolána překážkou na cestě k cíli, ohrožením,
oddálením nebo znemožněním uspokojit potřebu.
Překážka může být vnější (fyzická) nebo vnitřní
(psychická – výčitky svědomí, pocity viny,…)
Odolnost vůči ní je různá; skutečnost, která brání
uspokojení
Frustrační tolerance – míra frustrace, kterou snášíme
bez porušení ekvilibria, psychické homeostázy
Neuspokojování potřeb 2
Deprivace (někdy označována jako dlouhotrvající
frustrace?)
psychický stav vzniklý následkem takových životních
situací, kdy subjektu není dána příležitost k
uspokojení některé jeho základní (vitální) psychické
potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu
u dětí ohrožuje samotný jejich vývoj (viz Langmeier,
Matějček)
typy: podnětová (sezorická), citová (emoční), sociální
deprivace (sociální izolace)
Stres – působení nadměrně silného podnětu po delší
dobu; situace psychické zátěže
Mechanismus stresu: poplachová reakce (aktivace) →
rezistence → adaptace → (pokud ne) tak vyčerpání
Motivace v pedagogickém kontextu 1
Motivace a cíle
 přistoupit k řešení problému, změnit okolnosti,
vyřešit situaci
 vyhnout se řešení problému, nezasahovat do
okolností, neřešit situaci, uniknout z ní.
Nověji: výkonový vs. úkolový přístup (souvisí i s
charakteristikou učitelů a celých škol…)
Výkonové cíle (normativní cíle) stálé srovnávání
jedince s ostatními, hodnocení jeho schopností a
postihy za neúspěch (problém: naučená
bezmocnost).
Učební cíle (úkolové cíle) vedou ke zdokonalování
sebe sama, ke snaze dosáhnout vysoké, až
mistrovské úrovně. Žák se snaží zdokonalovat
vlastní kompetenci, naučit se nových věcem.
Motivace v pedagogickém kontextu 2
Motivace a výkon
Složky výkonové motivace: naděje na úspěch, která se
projevuje snahou dosáhnout vysokého výkonu a dále
strach z neúspěchu, jenž se projevuje snahou vyhnout
se výkonovým situacím.
Procesuální model motivace
situace, v níž se jedinec nachází (aspirační úroveň)→
jedincovo jednání → výsledek jednání → následky pro
jedince
aspirační úroveň – úroveň cílů, které si jedinec vytyčuje
a jejichž dosažení očekává (jak vysoko si žák „nastaví
laťku“) (viz seminář, Bourdon)
Problémy:
u žáků – odhad svých schopností a dovedností,
přeceňování se, podceňování se
u učitelů – snaha o posuzování a stanovování aspirační
úrovně žáků („lepší“ žák dostává náročnější úkoly…)
Nutnost práce s aspirační úrovní žáků!
Motivace v pedagogickém kontextu 3
Motivace a sebeúcta
Strach z případného selhání u žáka aktivuje potřebu
chránit si sebeúctu, motivuje ho k tomu, aby se
snažil vyhnout se takovým rizikovým situacím
anebo (když už nastávají) se z nich pokusil
uniknout.
Obranné strategie záměrného sebeznevýhodňování
(self-handicapping) – jedinec cíleně připravuje
sociální okolí i sám sebe na selhání; upozorňuje na
překážky, které komplikují úspěšný průběh
činnosti i její úspěšný výsledek.
Jedinec si sice udržuje self-efficacy*, ale snižuje se
jeho kognitivní angažování se, snižuje se i jeho
úsilí, tlumí se autoregulace a tím vším se zvyšuje
riziko selhání.
* jedincem vnímaná osobní zdatnost