Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Klimatografie povodí dolní Dyje a Svratky Z0076 Meteorologie a klimatologie Petr Liška 2. ročník B-GK GEOG Tvarožná, říjen a listopad 2018 Obsah 1 Obecná charakteristika...................................................................................................4 1.1 Vymezení polohy studovaného území....................................................................4 1.2 Orografické, geomorfologické a hydrologické poměry..........................................5 1.3 Síť klimatologických a srážkoměrných stanic........................................................6 2 Teplotní poměry.............................................................................................................8 2.1 Geografické rozložení průměrné roční teploty vzduchu v povodí..........................8 2.2 Roční chod teploty vzduchu....................................................................................9 2.3 Roční chod průměrných měsíčních maxim a miním teploty vzduchu..................10 2.4 Roční chod absolutních měsíčních maxim a miním teploty vzduchu...................11 2.5 Roční chod průměrného počtu charakteristických dní..........................................13 2.6 Stanovení malého vegetačního období a mrazového období................................16 3 Srážkové poměry..........................................................................................................18 3.1 Geografické rozložení průměrného úhrnu srážek.................................................18 3.2 Roční chod srážek.................................................................................................20 3.3 Roční chod průměrného počtu srážkových dní.....................................................21 3.4 Průměrné roční úhrny srážek za použití různých metod.......................................23 3.5 Geografické rozložení průměrného počtu dní se sněhovou pokrývkou................32 4 Větrné poměry..............................................................................................................33 4.1 Frekvenční rozložení směru větru.........................................................................33 4.2 Převládající směr větru a jeho frekvence..............................................................35 5 Klimatické oblasti.........................................................................................................37 6 Klimagram....................................................................................................................40 7 Zdroje...........................................................................................................................41 3 1 Obecná charakteristika 1.1 Vymezení polohy studovaného území UMÍSTĚNÍ POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY NA ÚZEMÍ ČR 2018 2018 Obrázek 1: Umístění povodí Dyje a Svratky na území ČR 2018 Povodí dolní Dyje a Svratky se nachází v jihovýchodní části naší republiky a převážně na jižní Moravě. Toto povodí se táhne jihovýchodně od Hornosvratecké vrchoviny až po Dolnomoravský úval. Skládá se ze í==)ástí (povodí III. řádu): nej severněji Svratka po Svitavu, poté Svratka od Svitavy po Jiníavu a nejjižněji Dyje od Svratky po ústí. Povodí se rozkládá především v Jihomoravském kraji, zasahuje ale i do kraje Vysočiny, Zlínského a Pardubického kraje. Rozloha tohoto povodí činí 4425 km2. 4 1.2 Orografické, geomorfologické a hydrologické poměry RELIÉF A ŘÍČNÍ SÍŤ POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 2018 Obrázek 2: Reliéf a říční síť povodí dolní Dyje a Svratky 2018 Na vybraném povodí je nej vyšší nadmořská výška v severozápadní části, poté se postupně snižuje až do jižní části území. Nejvyšší bod měří 810 m n. m. a nachází se nedaleko pramene Svratky, nejnižším bodem je soutok Dyje s Moravou a činí 150 m n. m. Průměrná nadmořská výška tohoto povodí je 353,9 m n. m. Z obrázku 2 vidíme, že území je více členité na severu, zatímco v jižní níže položené části je členitost nižší. Z geomorfologického hlediska je toto území poměrně rozmanité, neboť se zde nachází hned 3 provincie: Česká vysočina, Západní Karpaty a Západopanonská pánev. Do tohoto povodí zasahuje celkem 15 geomorfologických celků: Svitavská pahorkatina, Hornosvratecká vrchovina, Křižanovská vrchovina, Jevišovická pahorkatina (byť jen velmi okrajově), Boskovická brázda, Bobravská vrchovina a Drahanská vrchovina z České vysočiny; Dyjsko-svratecký úval, Vyškovská brána, Litenčická pahorkatina, Zdánický les, 5 Chřiby, Kyjovská pahorkatina a Mikulovská vrchovina ze Západních Karpat; a nakonec Dolnomoravský úval ze Zápodopanonské pánve. Hlavními vodními toky jsou Svratka a Dyje, do které sama ústí. Významnými přítoky Svratky v tomto povodí jsou Fryšávka, Nedvědička, Loučka, Bobrava a Litava. Z přítoků Dyje lze kromě Svratky zmínit také Trkmanku a Kyjovku. Na Svratce najdeme dvě významné vodní nádrže, a to Vír a Brněnskou přehradu; na Dyji se nachází na tomto území větší část vodní nádrže Nové Mlýny. 1.3 Síť klimatologických a srážkoměrných stanic KLIMATOLOGICKÉ STANICE POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 2018 klimatologická stanice Brno Bystrice nad Pernštejnem Dubňany Hustopeče 112 Klobouky 127 Křižanov 132 Kyjov 138 Lednice 168 Mutenice 181 Nové Město na Moravě 184 Olešnice 210 Podivín 212 Polička 245 Skřinářov, Na rohách 249 Slavkov u Brna 282 Tišnov 292 Valtice 294 Velké Bíteš 297 Velké Pavlovice 309 Zastávka 316 Ždánice 324 Židlochovice — vodní tok I | vybrané povod 1:600 000 Petr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUN Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 3: Klimatologické stanice povodí dolní Dyje a Svratky 2018 6 SRAZKOMERNE STANICE POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 2018 75 77 73 82 84 92 srážkoměrná stanice Brno, Bohunice Brno, Královo Pole Brno, Pisárky Brumov (o. Blansko) Břeclav Bučovice Měnín, Jalovisko Mikulov Milovy Moravský Žižkov, Prechov Mutěnice Nedvědice Nové Město na Moravě Olešmce Podivín Polička Prusanky Skrmáfov, Na rohách Slavkov u Brna Sokolnice Stříl ky Sis panice Štěpánov nad Svratkou Telecí Tišnov Valtice Velká Bíteš Velké Bílovice Veverská Bítýska, Veveří Zastávka Ždánice Židlochovice Petr LIĚKA WGS_1984_UTM_Zcne_33N Zdroj: IS MUNI Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 4: Srážkoměrné stanice povodí dolní Dyje a Svratky 2018 Rozložení klimatologických i srážkoměrných stanic je podobné - je poměrně rovnoměrné, jenom v jižní části povodí se nachází vždy více stanic. Klimatologických stanic je výrazně méně (11) oproti stanicím srážkoměrným (52). To je zřejmě dáno faktem, že variabilita srážek je oproti klimatu více lokální, tedy že klima může být na stejném území podobné, ale srážky se budou na různých místech tohoto území více lišit. Proto je srážkoměrných stanic mnohem více, aby tyto lokální změny bylo možno lépe zachytit. 7 2 Teplotní poměry 2.1 Geografické rozložení průměrné roční teploty vzduchu v povodí GEOGRAFICKÉ ROZLOŽENÍ PRŮMĚRNÉ ROČNÍ TEPLOTY VZDUCHU V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 1901 - 1950 Petr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUNI Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 5: Geografické rozložení průměrné roční teploty vzduchu v povodí dolní Dyje a Svratky 1901 - 1950 Rozložení průměrné roční teploty vzduchu závisí zejména na nadmořské výšce, s níž je teplota nepřímo úměrná, to znamená, že čím vyšší je nadmořská výška, tím nižší teplotu můžeme očekávat. Teplotní rozložení závisí také na reliéfu, ten je ale v České republice obecně členitější ve vyšších nadmořských výškách (nenalezneme zde třena náhorní plošinu), tedy ve vybraném povodí je vliv reliéfu srovnatelný s vlivem nadmořské výšky. Ve vybraném povodí vidíme, že v severní části, kde se nachází Hornosvratecká vrchovina a kde je nejvyšší nadmořská výskaje teplota nejnižší, konkrétně až 4 °C. Od severozápadu 1:600 000 10 20 40 km 8 na jihovýchod na tomto území nadmořská výška klesá a teplota naopak roste až do jihovýchodně se nacházejícího Dolnomoravského úvalu, kde můžeme pozorovat nejvyšší průměrné roční teploty vzduchu až k 10 °C. 2.2 Roční chod teploty vzduchu Tabulka 1: Roční chod teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1901 - 1950 stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Olešnice -4,0 -2,8 1,3 6,0 11,6 14,4 16,5 15,5 12,0 6,7 1,4 -1,9 6,4 Podivín -2,0 ^04 4,4 9,6 14,7 17,6 19,5 18,6 14,9 9,5 4,1 0,2 9,2 Zdroj: IS MIM 25,0 -5,0 -10,0 ■ I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 6: Roční chod teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1901 - 1950 Zdroj: IS MUNI Z tabulky 1 a zejména obrázku 6 vidíme, že stanice Podivín měla celoročně vyšší teploty než stanice Olešnice, přičemž rozdíl mezi nimi byl poměrně konstantní. Rozdíl teplot v obou stanicích je dán jejich umístěním a tím pádem i nadmořskou výškou, která má na teplotu zásadní vliv. Zatímco stanice Podivín leží na jihu území s nižší nadmořskou výškou (169 m n. m.), Olešnice se nachází v severní části povodí, kde je nadmořská výška výrazně vyšší (564 m n. m.). Maxima obou stanic nalezneme v červenci a minima v lednu. Podle umístění na mapě z obrázku 5 by se průměrná roční teplota vzduchu v Podivíne měla pohybovat od 9 do 10 °C a v Olešnici mezi 6 - 7 °C. Z tabulky 1 vidíme, že tyto odhady odpovídají skutečnosti, když v Podivíne byla průměrná roční teplota 9,2 °C a v Olešnici 6,4 °C. 9 2.3 Roční chod průměrných měsíčních maxim a minim teploty vzduchu Tabulka 2: Roční chod průměrných měsíčních maxim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Olešnice 5,5 7,5 13,8 20,1 24,9 28,2 29,6 28,9 25,6 19,4 11,9 6,3 30,8 Podivín 7,2 11,0 18,0 23,9 27,8 31,2 33,1 32,6 29,0 22,7 15,8 10,1 34,1 Zdroj: IS MUNI 40,0 30,0 20,0 Q. OJ 10,0 0,0 -10,0 -20,0 ■ Olešnice I II II IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 7: Roční chod průměrných měsíčních maxim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 Zdroj: IS MUNI Tabulka 3: Roční chod průměrných měsíčních minim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Olešnice -17,7 -17,3 -11,2 -4,4 -1,1 2,2 5,6 4,7 0,6 -3,9 -6,6 -15,3 -21,1 Podivín -15,2 -14,3 -8,7 -2,8 0,8 5,1 8,0 7,8 2,3 -2,4 -4,8 -12,8 -18,8 Zdroj: IS MUNI 10 40,0 Olešnice -20,0 ■ I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 8: Roční chod průměrných měsíčních minim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 Zdroj: IS MUNI Z obou grafů lze vidět, že jsou podobné grafu průměrných ročních teplot obou stanic. Je to z toho důvodu, že se opět jedná o průměrné hodnoty, přestože jsou z maxim a minim. Obě křivky tedy mají podobný tvar a nejsou mezi nimi velké rozdíly. Stejně jako u průměrných ročních teplot jsou nejvyšší teploty v červenci a nejnižší v lednu. Vyšší teploty lze očekávat samozřejmě ve stanici Podivín; rozdíl průměrných ročních minim i maxim obou stanic se pohybují kolem 2-3 °C, tedy znovu podobně jako u průměrných ročních teplot. Průměrná měsíční maxima neklesla pod bod mrazu a průměrná měsíční minima nestoupla nad 10 °C. 2.4 Roční chod absolutních měsíčních maxim a minim teploty vzduchu Tabulka 4: Roční chod absolutních měsíčních maxim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Olešnice 10,2 15,0 18,9 24,5 32,0 34,2 34,5 32,4 30,4 25,6 16,8 11,0 Podivín 13,7 17,0 23,0 28,0 31,0 36,5 37,0 36,8 33,5 29,0 22,0 15,5 Zdroj: IS MUNI 11 -20,0 -30,0 -40,0 •Olešnice • Podivín II IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 9: Roční chod absolutních měsíčních maxim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 Zdroj: IS MUNI Tabulka 5: Roční chod absolutních měsíčních minim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Olešnice -30,0 -32,0 -25,5 -10,7 -5,3 -1,8 2,6 2,0 -3,2 -8,5 -12,0 -24,2 Podivín -27,5 -32,0 -25,0 -7,0 -5,0 0,0 5,1 4,3 -3,0 -6,5 -9,5 -25,0 Zdroj: IS MUNI 40,0 30,0 ■ 20,0 •Olešnice • Podivín IV VI VII VIII měsíc IX XI XII Obrázek 10: Roční chod absolutních měsíčních minim teploty vzduchu [°C] na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 Zdroj: IS MUNI 12 U absolutních měsíčních maxim a minim již vidíme mnoho rozdílů od předchozích grafů a tabulek průměrných hodnot. Nej viditelnější odlišností v grafech vidíme, že křivky obou stanic mají odlišný tvar a teploty v Olešnici se přibližují, v jednom případě rovnají a jednou dokonce překračují teploty na stanici Podivín. To, že mají křivky jiný tvar souvisí s faktem, že rozdíly mezi absolutními měsíčními maximy a minimy jsou mají vyšší variabilitu než u průměrných hodnot. Dalším rozdílem je to, že nej nižší teploty u absolutních minim nejsou v lednu ale v únoru. Tato variabilita je dána tím, že absolutní měsíční minima a maxima reprezentují jednotlivé hodnoty naměřené v jediný den a ty zastupují období za celých 25 let. U průměrných hodnot se tyto hodnotu smazávají právě průměrem z mnoha různých hodnot. 2.5 Roční chod průměrného počtu charakteristických dní Tabulka 6: Roční chod průměrného počtu charakteristických dní na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926 - 1950 charakteristický f=) stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok trbj^i30"C) Olešnice - - - - 0,1 0,6 1,1 0,6 0,1 - - - 2,5 Podivín - - - - 0,2 2,6 6,5 5,1 1,0 - - - 15,3 letní (max. T > 25 °C) Olešnice - - - - 1,7 5,6 9,6 7,8 2,3 0,1 - - 27,1 Podivín - - - 1,0 6,2 13,2 19,3 17,0 7,5 0,5 - - 64,7 mrazový (min.T<0°C) Olešnice 28,3 25,2 22,8 9,3 1,9 0,1 - - 0,6 6,4 14,7 25,7 135,0 Podivín 26,1 22,3 16,6 4,7 0,6 - - - 0,1 3,8 9,1 22,3 105,6 ledový (max.T<0°C) Olešnice 18,5 11,9 4,3 0,2 - - - - - 0,2 3,0 14,4 52,5 Podivín 13,4 6,9 1,2 - - - - - - - 0,5 8,4 30,4 artický (max. T<-10"C) Olešnice 1,9 0,9 - - - - - - - - - 1,0 3,8 Podivín 0,7 0,4 - - - - - - - - - 0,2 1,3 Zdroj: IS MUNI 30 25 td 4-1 OJ >u o Q. 15 10 20 I Olešnice I Podivín . .1 I III IV V VI VII VIII IX měsíc XI XII Obrázek 11: Roční chod průměrného počtu tropických dní na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926- 1950 Zdroj: IS MUNI 13 30 ■ Olešnice ■ Podivín 1 1 1 1 1 III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 12: Roční chod průměrného počtu letních dní na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926- 1950 Zdroj: IS MUNI 30 25 20 ■a cu 15 >u o Q. 10 ■ Podivín J 1 III IV V VI VII VIII IX měsíc XI XII Obrázek 13: Roční chod průměrného počtu mrazových dní na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926- 1950 Zdroj: IS MUNI 14 30 25 ■ Olešnice ■ Podivín 20 c "O Obrázek 14: Roční chod průměrného počtu ledových dní na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926- 1950 Zdroj: IS MUNI 30 ■ Olešnice ■ Podivín 20 e "D cu 15 o CL 10 o ■- -- I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 15: Roční chod průměrného poctu arktických dní na stanicích Olešnice a Podivín za období 1926- 1950 Zdroj: IS MUNI 15 Pokud budeme hodnotit počty tropických a letních dnů, je logické, že na stanici Podivín je každý měsíc počet těchto dnů vyšší. Je to samozřejmě proto, že Olešnice leží ve vyšší nadmořské výšce a my hodnotíme charakteristické dny, jejichž teploty musí dosahovat poměrně vysoké teplotní hranice (30, resp. 25 °C) a v Olešnici jsou celoročně nižší teploty. Opačnou situaci vidíme u mrazových, ledových a arktických dní, kdy teplota naopak musí pod určitou teplotní hranici klesnout (0 °C) nebo dokonce této takové hranice nesmí dosáhnout (0, resp. -10 °C). Zde je počet charakteristických dní nižší u stanice Podivín, kde bývají teploty vyšší. Tropických dní je méně než letních, neboť je zde větší teplotní omezení. Od mrazových přes ledové až po arktické dny vidíme pokles jejich počtu, protože opět zvyšujeme omezení teploty. 2.6 Stanovení malého vegetačního období a mrazového období Tabulka 7: Začátek, konec, trvání a hodnoty malého vegetačního období a mrazového období na stanicích Olešnice a Podivín za období 1901 - 1950 období stanice začátek konec trvání hodnota malé vegetační Olešnice 7. 5. 26. 9. 143 2026 °C Podivín 17. 4. 12. 10. 179 2860^; mrazové Olešnice 30. 11. 5. 3. 96 -253TTC Podivín 18. 12. 15. 2. 60 -65,2 °C Zdroj: IS MUNI Výpočet hodnot malého vegetačního období: Olešnice: ^ T = 25 ■ 11,6 + 30 ■ 14,4 + 31 ■ 16,5 + 31 ■ 15,5 + 26 ■ 12 = 2026 °C Podivín: ^ T = 14 ■ 9,6 + 31 ■ 14,7 + 30 ■ 17,6 + 31 ■ 19,5 + 31 ■ 18,6 + 30 ■ 14,9 + 12 ■ 9,5 = 2860,2 °C Výpočet hodnot mrazového období: Olešnice: ^ T = 1 ■ 1,4 + 31 ■ (-1,9) + 31 ■ (-4) + 28 ■ (-2,8) + 5 ■ 1,3 = -253,4 °C Podivín ^ T = 14 ■ 0,2 + 31 ■ (-2) + 15 ■ (-0,4) = -65,2 °C 16 Znovu budeme vycházet z faktu, že Podivín leží v nižší nadmořské výšce než Olešnice, a proto jsou zde vyšší teploty. Je tedy zřejmé, že bude mít delší trvání malého vegetačního období a také jeho hodnotu. Zatímco v Olešnici toto období trvá od května do září, v Podivíne začíná již během dubna a končí v říjnu. Naopak trvání a hodnota (absolutní) mrazového období je logicky delší a větší pro stanici Olešnice, kde začíná už na konci listopadu a končí až v březnu, kdežto v Podivíne trvá od prosince do února. 17 3 Srážkové poměry 3.1 Geografické rozložení průměrného úhrnu srážek GEOGRAFICKÉ ROZLOŽENÍ PRŮMĚRNÉHO ROČNÍHO ÚHRNU SRÁŽEK V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 1901 - 1950 Petr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUNI Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 16: Geografické rozložení průměrného ročního úhrnu srážek v povodí dolní Dyje a Svratky 1901 - 1950 1:600 000 10 20 40 km 18 GEOGRAFICKÉ ROZLOŽENÍ PRŮMĚRNÉHO ÚHRNU SRÁŽEK VEGETAČNÍHO OBDOBÍ V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 1901 - 1950 Petr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUNI Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 17: Geografické rozložení průměrného úhrnu srážek vegetačního období v povodí dolní Dyje a Svratky 1901 - 1950 1:600 000 Rozložení ročního úhrnu srážek a úhrnu srážek vegetačního období je ve vybraném povodí podobné, jenom úhrn srážek během vegetačního období je samozřejmě menší. Úhrny srážek stoupají směrem na severozápad, kde je vyšší nadmořská výška a zároveň na jihovýchodě povodí vytváří Českomoravská vrchovina srážkový stín, když v České republice převažuje severozápadní proudění. Zároveň je úhrn srážek vyšší i ve východním cípu území, kde se nachází Sťředomoravské Karpaty. 19 3.2 Roční chod srážek Tabulka 8: Roční chod úhrnů srážek [mm] na stanicích Dolní Rozinka a Valtice za období 1901 - 1950 stanice 1 II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok Dolní Rožínka 42 34 32 45 57 71 79 67 49 49 46 43 614 Valtice 31 28 30 42 59 65 76 66 47 46 45 36 571 Zdroj: IS MUNI 80 70 ■ 1 ■ Dolní Rožínka 60 ■ ■ Valtice f 50 E >. 40 >N 1 30 20 10 0 IV VI VII VIII měsíc IX XI XII Obrázek 18: Roční chod úhrnů srážek [mm] na stanicích Dolní Rožínka a Valtice za období 1901 - 1950 Zdroj: IS MUNI Z tabulky 8 a obrázku 18 lze vidět, že úhrny srážek bývaly vyšší na stanici Dolní Rožínka. Zajímavý je ovšem fakt, že ve Valticích nenapadlo o moc méně srážek, přestože tato stanice leží na jihovýchodě povodí, kde jsou úhrny srážek nižší a Dolní Rožínka se nachází ve vyšší nadmořské výšce (506 m n. m.) na severu povodí, zatímco Valtice se nachází níže (205 m n. m.). Dokonce v květnu spadlo průměrně více milimetrů ve Valticích. Toto je zřejmě dáno tím, že Dolní Rožínka leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny za převažujícího severozápadního proudění. V létě na obou stanicích padá srážek nejvíce a v zimě zase nejméně, což je dáno klimatickými podmínkami, které na našem území panují. 20 Tabulka 9: Procentuální podíly jednotlivých období na srážkovém úhrnu celého roku na stanicích Dolní Rozinka a Valtice za období 1901 - 1950 stanice období úhrn srážek [mm] podíl na ročním úhrnu (%) Dolní Rozinka jaro (III-V) 134 21,82 léto (VI-VIII) 217 35,34 podzim (IX — XI) 144 23,45 zima (XII - II) 119 19,38 Valtice jaro (III-V) 131 22,94 léto (VI-VIII) 207 36,25 podzim (IX — XI) 138 24,17 zima (XII - II) 95 16,64 Zdroj: IS MUNI íme, že v obou stanicích spadne nejvíce srážek v létě, a to dokonce více než třetina ročního úhrnu. Na podzim a na jaře napadlo srážek méně, nejméně pak v obou místech v zimě. Je to dáno klimatem, které panuje po celé České republice. 3.3 Roční chod průměrného počtu srážkových dní Tabulka 10: Roční chod průměrného počtu srážkových dní na stanicích Dolní Rozinka a Valtice za období 1901 - 1950 stanice srážkový úhrn [mm] 1 II III IV v VI VII VIII IX X XI XII Rok Dolní Rozinka >0,1 13,5 11,2 10,6 14,0 10,8 11,4 12,4 11,7 9,4 10,2 10,1 12,4 137,7 >1 8,7 8,2 6,8 8,8 9,5 9,4 10,1 9,5 7,6 8,1 8,7 9,5 104,9 >10 0,9 0,7 0,6 0,9 1,7 2,0 2,6 2,1 1,3 1,3 1,2 1,0 16,3 Valtice >0,1 10,0 9,0 8,7 10,3 10,1 10,6 11,0 10,7 8,9 9,9 10,7 11,6 121,5 >1 6,8 6,1 6,0 7,3 8,1 8,6 8,8 8,3 6,7 6,8 7,1 7,5 88,1 >10 0,6 0,4 0,8 1,1 1,8 2,0 2,4 2,1 1,4 1,5 1,2 0,5 15,8 Zdroj: IS MUNI 21 ._ 10 ■ Dolní Rozinka ■ Valtice III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc Obrázek 19: Roční chod průměrného počtu srážkových dní s úhrnem > 0,1 mm na stanicích Dolní Rozinka a Valtice za období 1901 - 1950 Zdroj: IS MUNI ■a 16 14 12 10 ■ ■ Dolní Rozinka ■ Valtice cu 8 u o a 6 4 2 0 IV VI VII VIII měsíc IX XI XII Obrázek 20: Roční chod průměrného počtu srážkových dní s úhrnem > 1 mm na stanicích Dolní Rozinka a Valtice za období 1901 - 1950 Zdroj: IS MUNI 22 ■a o Q. 16 14 12 10 l Dolní Rožínka I Valtice . >■ II II II II........ ..... IV VI VII VIII měsíc IX XI XII Obrázek 21: Roční chod průměrného počtu srážkových dní s úhrnem > 10 mm na stanicích Dolní Rožínka a Valtice za období 1901 - 1950 Zdroj: IS MUNI Z příslušné tabulky a obrázku vidíme, že nejvíce dní je se srážkami nad 0,1 mm. Když následně zvyšujeme omezení srážkového úhrnu, tak nám počet dní samozřejmě klesá; počet dní s úhrnem nad 10 mm zřídkakdy přesáhl na vybraných stanicích 2 dny. Zajímavější ovšem je podívat se na rozložení těchto typů srážek. Vidíme, že srážky s úhrnem nad 0,1 mm mají poměrně rovnoměrné rozložení, ale srážky na 1 mm se již více vyskytují v létě. Nakonec u srážek nad 10 mm, které se dají označit za extrémní, se vyskytují zejména v letních měsících, což je dáno konvektivními srážkami (bouřkami), které v tomto období nastávají. Větší počet srážkových dní má samozřejmě opět stanice Dolní Rožínka. 3.4 Průměrné roční úhrny srážek za použití různých metod Tabulka 11: Seznam srážkoměrných stanic, jejich nadmořské výšky a ročního úhrnu srážek v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 ID stanice nadmořská výška [m n. m.] ročníúhrn srážek [mm] 75 Brno, Bohunice 225 537 77 Brno, Královo Pole 221 531 78 Brno, Pisárky 204 547 82 Brumov 539 665 84 Břeclav 152 550 92 Bučovice 240 579 108 Bystřice nad Pernštejnem 554 651 124 Čebín 280 565 125 Čejč 185 509 126 Čejkovice 204 562 23 ID stanice nadmořská výška [m n. m.] ročníúhrn srážek [mm] 158 Dambořice 219 605 190 Dolní Rozinka 506 614 208 Dubňany, Jarohněvice 175 549 248 Horákov 358 607 295 Hrušky 168 538 299 Hustopeče 193 563 389 Klobouky 248 559 404 Koryčany 284 633 430 Krumvíř, Rovinskýdvůr 187 530 439 Křižanov 526 666 449 Kuřim 291 576 454 Kyjov 195 540 464 Lednice 164 524 492 Lísek, Viliamov 700 744 495 Litenčice 367 643 504 Lomnice 378 596 541 Měnín, Jalovisko 195 513 549 Mikulov 240 571 556 Milovy 630 832 575 Moravský Žižkov, Prechov 180 525 584 Mutěnice 204 533 591 Nedvědice 331 630 617 Nové Město na Moravě 614 724 629 Olešnice 564 677 691 Podivín 169 516 699 Polička 555 705 721 Prušánky 185 556 804 Skřinářov, Na rohách 595 656 813 Slavkov u Brna 212 544 822 Sokolnice 205 520 863 Stříl ky 341 665 884 Šlapanice 230 566 890 Štěpánov nad Svratkou 340 605 902 Telecí 523 768 907 Tišnov 274 579 948 Valtice 205 571 955 Velká Bíteš 494 645 960 Velké Bílovice 188 532 968 Veverská Bítýška, Veveří 277 559 1014 Zastávka 340 564 1031 Ždánice 228 593 1043 Židlochovice 185 551 Zdroj: IS MUNI 24 Aritmetický průměr: _ 2>i x =- n kde je x aritmetický průměr ročního úhrnu srážek v povodí [mm] xí průměrný roční úhrn srážek i-té stanice [mm] n celkový počet stanic £xŕ 30 883 x =-= ——— = 593,9 mm n 52 Vážený aritmetický průměr: _ _I,xi-mi Im kde je xv vážený aritmetický průměr ročního úhrnu srážek v povodí [mm] xí průměrný roční úhrn srážek i-té stanice [mm] nu nadmořská výška i-té stanice [m n. m.] £xŕ-mŕ 10 158 126 X_V = ~Ym~ = 16 267 " 624'5mm Metoda čtverců: x =- n kde je x průměrný roční úhrn srážek v povodí [mm] xí průměrný roční úhrn srážek jednotlivých čtverců [mm] n celkový počet čtverců 25 PRŮMĚRNÉ ÚHRNY SRÁŽEK POMOCÍ METODY ČTVERCŮ V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY ZA OBDOBÍ 1901 - 1950 srážkoměrná stanice | ^ čtvercová síť | | vybrané poved 705 průměrný roční srážkový úhrn stanice 571 hodnota srážkového úhrnu čtverce (692) hodnota srážkového úhrnu čtverce vypočtená interpolací 1:600 000 Pelr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUN Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 22: Průměrné úhrny srážek pomocí metody čtverců v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 x £xr 26 045 n 43 = 605,7 mm 26 Metoda polygonů: _ ľ n ■ pi x = -=— ľ Pi kde je x průměrný roční úhrn srážek v povodí [mm] n průměrný roční úhrn srážek stanice ve středu polygonu [mm] pi plocha polygonu [km2] PRŮMĚRNÉ ÚHRNY SRAZEK POMOCI METODY POLYGONŮ V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY ZA OBDOBÍ 1901 - 1950 • srážkoměrná stanice 473 ID stanice íiessenův polygon I I žádná data 1:600 000 10 20 30 40 km Petr LIŠKA WGS_19S4_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUN Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 23: Průměrné úhrny srážek pomocí metody polygonů v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 27 Tabulka 12: Seznam srážkoměrných stanic pro metodu polygonů v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 ID stanice roční úhrn srážek [mm] plocha polygonu [km2] součin úhrnu a plochy 69 Branišovice 528 157,30 83054,40 92 Bučovice 579 659,91 382087,89 112 Bzenec 569 190,43 108354,67 190 Dolní Rozinka 614 735,17 451394,38 232 Hlinsko 786 76,35 60011,10 389 Klobouky 559 666,97 372836,23 473 Letovice 602 91,55 55113,10 699 Polička 705 284,98 200910,90 721 Prušánky 556 398,38 221499,28 948 Valtice 571 309,27 176593,17 968 Veverská Bítýška, Veveří 559 826,52 462024,68 Zdroj: IS MUNI x = In-pi 2 573 879,80 4 396,83 = 585,4 mm Metoda izohyet: x = ľ Xj ■ Ví ľ Pí kde je x průměrný roční úhrn srážek v povodí [mm] xí střed intervalu izohyet [mm] pt plocha mezi izohyetami [km2] 28 PRŮMĚRNÉ ÚHRNY SRÁŽEK POMOCÍ METODY IZOHYET V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY ZA OBDOBÍ 1901 - 1950 1:600 000 Pelr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUN Masarykova univerzita, Brno 2016 Obrázek 24: Průměrné úhrny srážek pomocí metody izohyet v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 x = ŽXfPi 2 634 417,25 4 425,33 = 595,3 mm 29 Tabulka 13: Seznam polygonů vytvořených izohyetami a hranicí povodí pro metodu izohyet v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 ID polygonu střed intervalu mezi izohyetami [mm] plocha polygonu [km2] součin středu intervalu a plochy 1 575 107,53 61829,75 2 575 6,71 3858,25 3 575 0,00 0,00 4 575 13,37 7687,75 5 575 51,72 29739,00 6 575 1,51 868,25 7 525 12,57 6599,25 8 625 3,15 1968,75 9 675 19,28 13014,00 10 525 14,14 7423,50 11 625 211,72 132325,00 12 525 1339,37 703169,25 13 575 755,09 434176,75 14 625 116,34 72712,50 15 575 445,92 256404,00 16 675 15,38 10381,50 17 625 0,12 75,00 18 625 577,72 361075,00 19 675 282,51 190694,25 20 825 8,28 6831,00 21 825 44,09 36374,25 22 675 4,98 3361,50 23 725 227,39 164857,75 24 775 166,44 128991,00 Zdroj: IS MUNI Porovnání výsledků: Tabulka 14: Porovnání výsledků průměrných ročních úhrnů srážek za použití různých metod v povodí dolní Dyje a Svratky za období 1901 - 1950 metoda průměrný roční úhrn srážek [mm] [%] prostý aritmetický průměr 593,9 99,8 vážený aritmetický průměr 624,5 104,9 metoda čtverců 605,7 101,7 metoda polygonů 585,4 98,3 metoda izohyet 595,3 100,0 Zdroj: IS MUNI 30 První použitou metodou byl prostý aritmetický průměr, který je na výpočet nejjednodušší, avšak nebere v potaz nic jiného než úhrny srážek na jednotlivých stanicích. Jednoduše sečteme všechny úhrny srážek na stanicích a vydělíme jej počtem stanic. Takto jsme se dopracovali k výsledku 593,9 mm, to je 99,8 % výsledku metody izohyet, což je nejblíže k této hodnotě (vyjma samotné metody izohyet). Druhou metodou byl vážený aritmetický průměr, který již do výpočtu zahrnoval nejen úhrny srážek na jednotlivých stanicích, ale také jejich nadmořskou výšku, která tedy byla tzv. „vahou" této metody. Každý srážkový úhrn stanice se nejprve vynásobil nadmořskou výškou, v níž stanice leží, až poté se tyto součiny sečetly, a nakonec vydělily sumou všech nadmořských výšek srážkoměrných stanic. Výsledkem byla hodnota 624,5 mm, což je oproti metodě izohyet o téměř 5 % více; to dělá tento výsledek nej odlišnější oproti ostatním. Je to zřejmě dáno tím, že ve vyšších nadmořských výškách jsou srážkové úhrny vyšší a naopak, takže vynásobením úhrnu nadmořskou výškou rozdíly vyšší úhrny srážek umocňujeme více a tím pádem nám výsledek více ovlivňují. Proto je tedy pravděpodobně hodnota této metody tak vysoká. Dále byla použita metoda čtverců, což je speciální případ prostého aritmetického průměru. Rozdíl je v tom, že neprůměrujeme srážkové úhrny stanic ale čtverců, jejichž sítí bylo vybrané povodí rozděleno. Nejprve bylo potřeba určit hodnoty úhrnů srážek pro jednotlivé čtverce, které alespoň z poloviny ležely na vymezeném území. Ty byly vypočítány aritmetickým průměrem úhrnů všech stanic zasahujících do daného čtverce. Pokud ve čtverci nebyla žádná stanice, byla tato hodnota určena aritmetickým průměrem sousedních čtverců, se kterými počítáme. Konečným výsledkem byla hodnota 605,7 mm, tedy o 1,7 % více než u metody izohyet. Poslední dvě metody byly speciálními případy váženého aritmetického průměru. Čtvrtou byla metoda polygonů, kde vahou byla plocha Thiessenových polygonů. Ty byly vytvořeny v programu ArcMap pomocí příslušné funkce z 11 rovnoměrně vybraných stanic. Ty reprezentovaly každý polygon srážkovým úhrnem, který byl vynásoben plochou polygonu a tyto hodnoty byly sečteny a vyděleny celkovou plochou polygonů. Bohužel v jižním cípu území není žádná stanice, proto zde nemohl být vytvořen žádný polygon a tato část povodí je charakterizována žádnými daty. Výsledkem bylo 585,4 mm, což je nejméně ze všech metod, i tak jde o více než 98 % hodnoty pomocí metody izohyet. Poslední metodou byla již několikrát zmiňovaná metoda izohyet. Nejprve bylo potřeba v ArcMapu tyto izohyety vytvořit a společně s hranicí povodí z nich vytvořit polygony. Na jihu území byl znovu problémem absence jakékoli stanice, a proto jedna z izohyet nedosahovala k hranicím povodí. Proto byla odhadem pomocí editoru tato linii „protažena" až k hranici a určena její příslušná hodnota. Následně byl v atributové tabulce polygonů vytvořen sloupec srážek a v editoru zde byla každému polygonu přidělena příslušná hodnota středu intervalu mezi izohyetami. Pomocí této úpravy mohly být polygony barevně odlišeny. Vahou této metody byla opět plocha těchto polygonů, jíž se násobil střed intervalů mezi izohyetami, tyto hodnoty se sečetly a vydělily celkovou plochou polygonů. Výsledkem byla hodnota 595,3 mm. 31 3.5 Geografické rozložení průměrného počtu dní se sněhovou pokrývkou GEOGRAFICKÉ ROZLOŽENÍ PRŮMĚRNÉHO POČTU DNÍ SE SNĚHOVOU POKRÝVKOU V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY 1901 -1950 1 600 000 Petr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: ISMUNI 40 km Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 25: Geografické rozložení průměrného počtu dní se sněhovou pokrývkou v povodí dolní Dyje a Svratky 1901 - 1950 Z obrázku 25 vidíme, že nejvyšší počet dní se sněhovou pokrývkou se vyskytuje v oblasti Horno svratecké vrchoviny, větší počet těchto dní je i na území Stredom oravských Karpat. Naopak nejméně takovýchto dní je na jihu povodí v Dolnomoravském úvalu. Toto rozložení vyplývá z teplotních a srážkových poměrů, které jsme v této práci určovali. 32 4 Větrné poměry 4.1 Frekvenční rozložení směru větru Tabulka 15: Frekvenční rozložení směru větru [%] během roku na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 stanice S SV V JV J JZ Z SZ Bezvětří Bystřice nad Pernštejnem 5,1 3,2 4,5 6,7 9,2 4,7 15,7 17,4 33,5 Lednice 6,3 26,9 13,0 13,2 2,5 4,2 5,9 11,6 16,4 Zdroj: IS MUNI s j Bystřice nad Pernštejnem (bezvětří: 33,5 %) Lednice (bezvětří: 16,4 %) Obrázek 26: Frekvenční rozložení směru větru [%] během roku na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 Zdroj: IS MUNI Tabulka 16: Frekvenční rozložení směru větru [%] v letním období na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 stanice S SV V JV J JZ Z SZ Bezvětří Bystřice nad Pernštejnem 3,4 3,9 3,5 5,1 5,9 3,0 20,7 19,2 35,3 Lednice 6,3 35,8 11,6 10,2 2,9 3,9 3,2 11,3 14,8 Zdroj: IS MUNI 33 J Bystřice nad Pernštejnem (bezvětří: 35,3 %) Lednice (bezvětří: 14,8 %) Obrázek 27: Frekvenční rozložení směru větru [%] v letním období na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 Zdroj: IS MUNI Tabulka 17: Frekvenční rozložení směru větru [%] v zimním období na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 stanice S SV V JV J JZ Z SZ Bezvětří Bystřice nad Pernštejnem 5,1 2,2 3,7 6,1 9,3 4,5 14,5 20,6 34,0 Lednice 7,7 17,2 14,0 13,0 1,9 5,3 9,3 12,7 18,9 Zdroj: IS MUNI j Bystřice nad Pernštejnem (bezvětří: 34,0%) Lednice (bezvětří: 18,9 %) Obrázek 28: Frekvenční rozložení směru větru [%] v zimním období na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 Zdroj: IS MUNI 34 Stanice Bystřice nad Pernštejnem leží v severní výše položené části území (554 m n. m.), zatímco Lednice se nachází na jihu povodí v nížině (164 m n. m.). Přestože bychom mohli očekávat větrnější počasí spíše v Hornosvratecké vrchovině, je v Bystřici nad Pernštejnem asi dvakrát větší procentuální zastoupení bezvětří než v Lednici. Je to zřejmě dáno tím, že Lednice leží v rovinaté části České republiky, kdežto Bystřice nad Pernštejnem leží v údolí a je tak před větrem více chráněna. V Lednici jsou tedy větrnější podmínky a celoročně zde převládá severovýchodní vítr, v létě je jeho zastoupení ještě markantnější. V zimním období je zde rozložení směru větru poměrně rovnoměrné. V Bystřici nad Pernštejnem převažuje během roku západní až severozápadní proudění, v letním období je zastoupení těchto směrů opět o něco větší. V zimě zde převažuje zejména severozápadní vítr a rozložení směru větru je oproti Lednici méně rovnoměrné. 4.2 Převládající směr větru a jeho frekvence Ukázka výpočtu: Stanice Bystřice nad Pernštejnem, celoroční směr větru: Převládající směry větru: SZ 17,4% Z 15,7 % Nejprve vypočítáme podle příslušného vzorce hodnotu a, která je potřebná pro určení převládajícího směru větru. Označíme podle postupu hodnoty m až iu: ni m n3 n4 JZ Z SZ S 4,7 15,7 17,4 5,1 A dosadíme do vzorce: ..0 ..t 17,4-4,7 a = 1 +-i- = 1 + TT~a-a n ■ 1 c n-c~T = 1,55 n3 — ni + n2 ~ n4 17,4 — 4,7 + 15,7 — 5,1 Následně vynásobíme hodnotu a 45, abychom zjistili úhel, se kterým budeme následně pracovat při určování převládajícího směru větru. Označíme si ji jako a4s: a45 = a ■ 45° = 1,55 ■ 45° = 69,75° O tento úhel posuneme hodnotu úhlu m směrem na západ: 225° + 69,75° = 295° Tento úhel odpovídá převládajícímu směru větru a náleží do severozápadního kvadrantu, kde má hodnotu 25°. 35 Nakonec nezbývá než podle vzorce vypočítat hodnotu H, tedy frekvenci směru větru: 2 H = n2 + n3 + n3 — ni + n2 — n4 /3 // = 15,7 + 17,4 + (H 17,4-4,7 + 15,7-5,1 ß (-- 1,55) = 33,1 % Tabulka 18: Frekvenční rozložení směru větru [%] v zimním období na stanicích Bystřice nad Pernštejnem a Lednice za období 1946 - 1954 stanice období 1. převládající směr II. převládajícísměr Bystř(^E]ad Pernštejnem roční Z 25° S (33,1%) - letní Z 22° S (39,9%) - zimní Z 28° S (35,3%) - Lednice roční S 60° V (40,2 %) - letní S 53° V (49,1%) - zimní S 72° V (31,3%) - Zdroj: IS MUNI V tabulce 18 se potvrzují výsledky z předchozích grafů. Na stanici Bystřice nad Pernštejnem převažuje vítr západní až severozápadní s frekvencí kolem 35 %. Na stanici Lednice zase převažuje vítr východní až severovýchodní, přičemž je tento směr blíže k severovýchodu. Frekvence se pohybuje od 30 do 50 % a výsledky zde mají vyšší variabilitu než u předchozí stanice. Vani jednom případě nebylo potřeba počítat II. převládající směr větru. 36 5 Klimatické oblasti KLIMATICKÉ OBLASTI PODLE ATLASU PODNEBÍ V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY (1958) Petr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUNI Masarykova univerzita, Brno 2018 1:600 000 10 20 40 km Obrázek 29: Klimatické oblasti podle Atlasu podnebí v povodí dolní Dyje a Svratky (1958) 37 KLIMATICKÉ OBLASTI PODLE QUITTA V POVODÍ DOLNÍ DYJE A SVRATKY (1971) 1:600 000 Pelr LIŠKA WGS_1984_UTM_Zone_33N Zdroj: IS MUNI ^ Masarykova univerzita, Brno 2018 Obrázek 30: Klimatické oblasti podle Quitta v povodí dolní Dyje a Svratky (1971) Klimatické oblasti podle Atlasu podnebí jsou celkem 3: teplá, mírně teplá a chladná. Teplá oblast je ohraničena počtem letních dní vyšším než 50; chladná oblast je zase vymezena červencovou teplotou nižší než 15 °C. Mírně teplá oblast je vymezena oběma těmito hranicemi, pouze počet letních dní je pod 50 a červencová teplota nad 15 °C. Tyto oblasti se následně dělí na podoblasti: AI - A6 pro teplou oblast, Bl - BIO pro mírně teplou oblast a Cl - C3 pro oblast chladnou. Tyto jednotlivé podoblasti následně vymezujeme zvláště pomocí Končekova vláhového indexu. Z teplé oblasti jsou zde podoblasti A2 a A3, z mírně teplé oblasti B2, B3, B5, B8 a BIO a z chladné oblasti pouze podoblast Cl. Právě chladná oblast zasahuje na povodí pouze v nej severnej ší oblasti. Mírně teplá oblast je zejména v severní části území, ale zasahuje také mírně z východu. Teplou oblast nalezneme v jižní části povodí. 38 Quittovo dělení má také 3 klimatické oblasti, dokonce se stejnými názvy, a to tedy teplou, mírně teplou a chladnou. Tyto oblasti ale rozdělil na celkem 23 podoblastí, na území České republiky z nich však nalezneme pouze 13. Teplá oblast se dělí na podoblasti TI - T5, mírně teplá na MT1 - MT11 a chladná oblast na CH1 - CH7. Zároveň platí, že čím vyšší číslo daná podoblast v rámci oblasti má, tím teplejší a sušší klima v ní panuje. Tyto podoblasti byly vyčleněny na základě 14 charakteristik: počet letních, mrazových a ledových dnů, počet zatažených a jasných dnů, počet dnů se sněhovou pokrývkou, počet dnů se srážkami alespoň 1 mm, průměrná teplota vzduchu v lednu, dubnu, červenci a říjnu, srážkové úhrny během a mimo vegetační období a počet dní s průměrnou denní teplotou nad 10 °C. Ve vybraném povodí nalezneme celkem 8 podoblastí: T2, T4, MT2, MT4, MT6, MT7, MT11 a CH7. Rozložení oblastí v povodí je velice podobné jako v předchozím případě. 39 6 Klimagram Obrázek 31: Klimagram stanice Podivín za období 1901 - 1950 Zdroj: IS MUNI Klimagram nám shrnuje informace o úhrnu srážek a také o teplotě. Na ose y vpravo máme hodnoty srážek v mm a na levé ose y hodnoty teplot ve °C; na ose x jsou měsíce. Všechny hodnoty, které nám klimagram ukazuje máme popsány v kapitolách 2 a 3, proto je zbytečné je zde popisovat. Zají{^^ je zaměřit se na vztah teploty a úhrnu srážek. Na první pohled se zdá, že čím vyšší teplota je, tím je vyšší úhrn srážek. To však není úplně pravda, přestože nějaká taková souvislost existuje. Výše teplot je ovlivněna insolací, která je v létě výrazně vyšší. Větší srážkový úhrn v letním období je dán výskytem konvektivních srážek, které jsou v tomto období nej častější. To je ale přece jenom ovlivněno teplotou, když je v létě výrazně ohříván povrch a vzniká konvekční buňka, ze které následně vznikají bouřky. 40 7 Zdroje Elektronické: IS.MUNI (©2018): Studijní materiály předmětu Z0076 Meteorologie a klimatologie, https://is.muni.cz/auth/el/143l/podzim2018/Z0076/ (13. 11.2018) 41