Analýza FG složek povodí: prostorové uspořádání/pattern/prostorovost A.Hynek, 20.10. 11 (Z0131 Sustainability - Trvalá udržitelnost (podzim 2011) 1. Horniny/zeminy a. krystalinikum b. (meta)vulkanity c. sedimenty d. zeminy – eluviální, deluviální, fluviální, d-f, koluviální, proluviální, antropogenní 2. Jejich reliéf a. Rozlišovat původ/genezi (produkt) a působnost ( =faktor) b. Reliéf a jeho tvary – vyvýšeniny, sníženiny, plošiny c. Reliéf – retranslátor/převaděč pohybu/toků látek a energií 3. Tvary prostorově, jejich materiální obsah a. vodní toky, vodní síť b. jejich nivy c. údolní síť……parageneze/Milkov…vektorová síť d. vyvýšeniny, sníženiny, plošiny a jejich svahy e. antropogenní tvary 4. Topoklima podle E.Quitta – jeho topoklimatická mapa a. Expozice/aspekt svahů b. Sklon, délka c. Anabatické a katabatické proudění d. Antropogenní dopady a zásahy 5. Oběh vody – vodohospodářská mapa 6. Půdní pokryv – struktura ( prostorové uspořádání) - Fridland Комплексы — обусловлены микрорельефом, в связи с чем движение вещества между залегающими на разных элементах рельефа почвами двустороннее и генетическая связь их обоюдная. Почвы контрастно различаются. Komplexy – podmíněny mikroreliéfem, pohyb látek mezi půdami je působením reliéfu oboustranný, stejně jako jejich genetická vazba. Půdy jsou vzájemně kontrastní . Пятнистости — то же что комплексы, но почвы слабоконтрастны. Palety - podobné komplexům, ale jsou málo kontrastní. Сочетания — обусловлены мезорельефом, обмен веществом между почвами на разных его элементах односторонний: вышезалегающие почвы воздействуют на нижезалегающие, но не наоборот. Kateny (propojené půdy) – podmíněné mezoreliéfem, výměna látek mezi půdami je jednocestná: výše položené působí na níže položené, ne naopak. Вариации — то же что сочетания, но почвы слабоконтрастны. Variace – podobné katenám, ale jsou málo kontrastní. Мозаики — обусловлены различиями в почвообразующих породах, их компоненты практически не имеют генетической связи друг с другом, представлены резко контрастными почвами. Mozaiky – podmíněné rozdíly v půdotvorných horninách, jejich složky prakticky nemají genetické vazby jedna s druhou, jsou vysoce kontrastní. Ташеты — представлены слабоконтрастными почвами, не имеющими генетической связи друг с другом, формируются под воздействием биологических факторов, например, смены растительности. Tašety – slabě kontrastní půdy bez vzájemných genetických vazeb, utvářejí se vlivembiotických faktorů, např. střídáním vegetace. 7. Vegetace Z. Neuhäslová ( 1998, 52-3) vysvětluje následující pojmy: · Potenciální přirozená vegetace ( podle Tüxena, 1956) – vytvořila by se za předpokladu vyloučení jakýchkoliv zásahů člověka. Odráží vlastnosti stanoviště, nebere v úvahu zvratné změny, o vyvinula by se, kdyby člověk přestal ovlivňovat přírodu o předpokládaná vegetace, kdyby člověk historicky nezasahoval do přírody ( takto rekonstruovaná vegetace je předmětem lesnického typologického mapování – lesní geobiocenózy) · Rekonstruovaná přirozená vegetace - respektujeme původní člověkem nezměněné stanovištní podmínky · Současná potenciální přirozená vegetace - odráží současné podmínky prostředí i s nezvratnými změnami způsobenými člověkem · Přirozená vegetace odpovídá stavu prostředí, respektuje vratné i nevratné změny stanoviště Vegetace poskytuje mnoho zboží a služeb včetně potravy, vláken, krmiv, rovněž se podílí na oběhu živin a vody, stabilitě krajiny a poskytování stanovišť domácím druhům. Vegetace představuje souhrn rostlinných společenstev. Mapovatelnými jednotkami jsou např. biotopy definované pomoci vegetačních typů ( rostlinných společenstev) včetně jejich biotického prostředí – souhrnné označení v praxi zemí EU podle Směrnice 92/43/EHS (Chytrý M., Kučera T., Kočí M., eds. (2001,8) anglicky: natural habitat. Jsou problémy s překladem tohoto slovního spojení ( výklad stanoviště je v české fytocenologické praxi odlišný od pojetí v EU), proto biotopy jsou rovny typům přírodních stanovišť v legislativni terminologii. Dáváme přednost konceptu geobiocenózy postupně rozvíjenému V.Sukačevem, A.Zlatníkem a nyní A.Bučkem, J.Lacinou. Nicméně respektujeme českou legislativní praxi, která dává přednost označení biotop. Formační skupiny (Chytrý M., Kučera T., Kočí M., eds. (2001): 1. Vodní toky a nadrže……………………………………V 2. Mokřady a pobřežní vegetace………............................M 3. Prameniště a rašeliniště………………………………..P 4. Skály, sutě a jeskyně…………………………………..S 5. Alpinské bezlesí……………………...........................A 6. Sekundární trávníky a vřesoviště……………………..T 7. Křoviny………………………………………………..K 8. Lesy……………………………………………………L 9. Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem…..X Biotopy odpovídají: · lesním typům Jednotného typologického systému Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem z roku 1984 · geobiocénu ve Zlatníkově pojetí ( 1976), nověji Buček-Lacina ( 1999) · fytocenologickým svazům, podsvazům a asociacím ( Moravec et al., 1994) · potenciální vegetaci Z.Neuhäslové a kol. (1998) J.Moravec ( 1994, 37-8) inspirován A.Tansleym ( 1935) vymezuje ekosystém jako ´funkční systém tvořený biocenózou a tou částí abiotického prostředí, s níž je biocenóza v interakci´. A. Zlatník ( 1973, 77) cituje Tansleyho, pro něhož ekosystém ´zahrnuje nejen komplex organismů,ale též celý komplex fyzikálních faktorů, tvořících to, co nazýváme prostředí – environment biomu – stanovištní faktory ( the habitat factors) v nejširším smyslu. Lindeman (1942, in Zlatník) vysvětlil, že jde o´ jakýkoliv systém složený z fyzikálních, chemických a biologických procesů, působících v časoprostorové jednotce jakékoliv velikosti´. Krok nesporně správným směrem, ale tato definice se hodí i pro půdu…Pro Sukačeva (1942) je to biogeocenóza. T.Wright (2005) vymezuje ekosystém( s.686) - seskupení rostlin, živočichů a jiných organismů ve vzájemné interakci a s prostředím takovým způsobem, že seskupení zachovávají po dobu víceméně neurčitou. A.Zlatník ( 1973, 81) víceméně ztotožňuje geobiocenózu, ekosystém a lesní typ. D. Randuška a J.Vorel(1986) tyto termíny nepovažují za synonyma vždy ve všech případech, geobiocenózu považují za prostorový systém, jehož abiotickým prostředím je ekotop skládající se z klimatopu a edatopu, někdy i hydrotopu. J.Vorel ( in Randuška a kol., 1986, 19) znázorňuje suchozemský ekosystém takto: ekosystémRanduška Obr.1: Schéma přirozeného terestrického ekosystému ( J.Vorel in Ranuška a kol., 1986, 19) V české praxi hospodářské úpravy lesů ( K.Plíva in Randuška D., Vorel J., Plíva K., 1986, 221) je základní mapovací jednotkou varianta lesního typu, samotný lesní typ ( např. 4B1) zahrnuje fytocenózu, půdní vlastnosti, reliéf a potenciální bonitu dřevin. Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (např. 4B), který spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště: Tabulka_SLT Obr.2: Přehled souborů lesních typů ( ÚHUL Brandýs n.L., dostupné na ftp://ftp.uhul.cz/public/typologie/Tabulka_SLT.jpg Vzhledem k tomu, že pro Deblínsko jsou dostupné mapy ÚHUL Brandýs n.L. ,tak začneme studium vegetace právě v lesích. První číslice se týká vegetačního stupně, velké písmeno zachycuje ekologickou/edafickou řadu, případně hydrické ovlivnění. Lesní typy ÚHUL extrémní obohacená vodou x xerotermní l luhy z zakrslá u úžlabiny y skeletová v vlhká kyselá oglejená m chudá o středně bohatá k kyselá p kyselá n kamenitá q chudá i illimerizovaná živná podmáčená s středně bohatá t chudá f svahová g středně bohatá c vysýchavá b bohatá rašelinná w vápencová r středně bohatá, chudá h hlinitá obohacená humusem bory d deluviální o a serózní j javořiny Tab.2: (Hydro)edafické řady lesních typů. Soupis edafických řad a souborů lesních typů na Deblínsku ( upraveno podle K.Plívy, in Randuška et al., 1986)