Za úplně první primitivní dálkový průzkum Země se dá v podstatě považovat už jednoduché pozorování krajiny z vyvýšených míst, jako například z kopce nebo ze stromu. Když pominemetento způsob, pak je za první metodu dálkového průzkumu Země považováno sledování krajiny z létajícího dopravního prostředku. První takové fotografie pořídil z balónu francouzský fotograf a novinář Gaspard-Félix Tournachon, známější jako Nadar už roku 1858.

Jedna z prvních takzvaných leteckých snímků Paříže od Tournachona
 

Jěště předtím, než se rozmohlo snímkování z letadla, sloužili jako nosiče fotoaparátů také holubi. S tímto nápadem přišel německý lékárník Julius Neubronner. Holuby vybavil lehkou miniaturní kamerou na fotografování, kterou měli připevněnou na prsou tak, aby jim nebránila v letu. Pro tento účel byli použiti poštovní holubi.

Poštovní holub s miniaturním německým fotoaparátem, pravděpodobně během první světové války
 

Počátky letecké fotografie se začínají spolu s počátky letectví. To začalo v roku 1903, když Wilbur Wright uskutečnil první let člověka prostředkem těžším než vzduch. V roce 1912 pak italský kapitán Carlo Piazza uskutečnil první bojový průzkumný let, kdy nasnímal pozice tureckých vojsk během italsko-tureckého konfliktu. Letecké fotografování dosahovalo největšího pokroku hlavně díky první a druhé světové válce. Činnosti průzkumného letectva významně přispěli k způsobu vedení války. Poválečné období přineslo nejzásadnější změny v DPZ, když Sovětský svaz vyslal do vesmíru svoji první družici Sputnik 1 v roce 1957. Touto udalostí se odstartovala kosmická éra lidstva. Landsat 1 (původně nazvaný ERTS - Earth Resources Technology Satellite), byla první družice určená k monitorování povrchu Země a její pevniny a také jednou z nejznámějších prvních družic, které byly vyslány do vesmíru.

Družice ERTS, později přejmenována na Landsat 1
 

Od doby, kdy byla do vesmíru vypuštěna první družice, jich byly vypuštěny do vesmíru stovky. Životnost průměrné družice je přibližně 5 až 10 let. Podle dat úřadu OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA) je počet obíhajících družic více než 4600, ale aktivních je méně než 40%. Tyhle čísla se samozřejmě neustále mění, aktuální stav je možné vyhledat v online indexu objektů vypuštěných do vesmíru na stránce UNOOSA. Aktuální zprávu z roku 2017 o družicích, které v současnosti obíhají Zemi, od firmy Pixalytics si můžete přečíst zde. Dozvíte se například o kolik narostl počet vypuštěných družic za rok 2017 oproti roku 2016, na jaký účel se kolik družic využívá, která krajina vypustila nejvíce družic nebo také zajímavosti jako například kolik let má nejstarší aktivní družice.

S narůstajícím počtem družic, které po dosloužení zůstávají ve vesmíru, je možno hovořit o kosmickém odpadu nebo o takzvaném kosmickém smetí. To neoznačuje jenom dosloužilé satelity ve vesmíru, ale taky různé úlomky rozpadlých družic, nebo jiné umělo vytvořené tělesa ve vesmíru. Tenhle odpad začíná být čím dál tím větší hrozbou pro nově vypouštěné družice. Pro lepší představu a více informací se můžete podívat na zajímavé video o kosmickém smetí od Evropské kosmické agentury zde.

Na této stránce si pak můžete prohlédnout 3D mapu objektů v reálném čase, které obíhají po oběžné dráze kolem Země. Stránka zobrazuje družice, nosní rakety, ale také odpad který obíha kolem Země. Objekty je možné vyhledat podle názvu a zobrazit si jejich oběžnou dráhu. Po kliknutí na konkrétní objekt se zobrazí podrobné informace o něm, například výška, rychlost nebo inklinace objektu. Tato webová stránka se denně aktualizuje a využívá speciální javascriptovou knihovnu satellite.js k výpočtu pozic satelitů.

Jednotlivé družice spravují národní a mezinárodní kosmické agentury nebo také soukromé firmy. Pro orientaci v satelitních misích a pro nalezení podrobných informací o jednotlivých misích lze využít například eoPortal. Tento portál zabývající se pozorováním Země, obsahuje bohatou kategorizovanou databázi družicových misí, v které lze vyhledávat dle aplikace mise, roku vypuštění, organizace nebo kosmické agentury. Každá mise je na tomhle portále podrobně popsána co se týče nosní rakety, vypuštění, senzoru na družici, pozemního segmentu nebo dalších referencí. Kromě družicových misí zde lze podobně vyhledávat také letecké mise.
 

Zdroje, doporučená literatura a zajímavé odkazy:

1. Lillesand, T.M.; R.W. Kiefer, and J.W. Chipman (2003). Remote sensing and image interpretation, 5th ed., Wiley. ISBN 0-471-15227-7.
Campbell, J. B. (2002). Introduction to remote sensing (3rd ed.). The Guilford Press. ISBN 1-57230-640-8.
Online Course of Remote Sensing - Planetek Italy