Bi7311: Praktikum z molekulární biologie prokaryot

Úloha: Transdukce plazmidů do restrikčně-deficientního kmene S. aureus RN4220

Cíl úlohy
Cílem úlohy je přenos plazmidů kódujících geny rezistence do bezplazmidového recipientního kmene S. aureus RN4220 prostřednictvím bakteriofága phiJB (Obr. 7).
Obrázek 7. Bakteriofág phiJB.
Snímek z transmisního elektronového mikroskopu (TEM).

Obrázek 8. Přenos plazmidů pT181, pHOUMR-like do recipientního kmene RN4220 transdukcí.
Po indukci bakteriofága z donorového kmene Jevons B dochází k uvolnění fágového potomstva. Transdukující lyzát je pomnožen na recipientním kmeni RN4220 a pomocí vhodných selekčních médií jsou selektovány buňky obsahující plazmidy s geny rezistence (transduktanty).

V úloze se pracuje s bakteriofágem фJB, který byl indukován UV zářením z donorového kmene S. aureus Jevons B. Tento donorový kmen obsahuje dva plazmidy (pT181, pHOUMR-like). Plazmid pT181 kóduje gen pro rezistenci k tetracyklinu, plazmid pHOUMR-like gen pro rezistenci k β-laktamovým antibiotikům a ke kadmiu. Úkolem bude připravit kmen RN4220 obsahující plazmid pT181 a dále kmen RN4220 s plazmidem pHOUMR-like (Obr. 8).

Seznam materiálu
  • Připravený fágový lyzát phiJB (cca 500 ml), recipientní kmen S. aureus RN4220.

  • maso-peptanový agar (MPA), 0,7% soft agar, roztoky tetracyklinu (5 mg/ml), kadmia Cd(NO3)2 (0,01 M), citrátu sodného (0,1 M) a roztok CaCl2 (20 mM).

  • Sterilní odměrný válec, kónické zkumavky (50 ml), Petriho misky, sada pipet, špičky, Eppendorfovy mikrozkumavky, Wassermannovy zkumavky s kovovým kloboukem, vodní třepací lázeň.

  • Předem připravená plazmidová DNA: donorový kmen S. aureus Jevons B, recipientní kmen S. aureus RN4220.

  • PCR reagencie - voda pro PCR, nukleotidy, DNA-polymeráza, MgCl2.

  • Sada pipet, špičky, Eppendorfovy mikrozkumavky, cycler, vybavení pro provedení elektroforézy.

Postup:

Úloha zahrnuje několik dílčích kroků:

  1. transdukce plazmidů.
  2. stanovení titru recipientního kmene (CFU/ml) a titru fágového lyzátu (PFU/ml).
  3. výpočet frekvence transdukce.
  4. ověření přenosu plazmidových genů rezistence (tetK a blaZ) pomocí PCR
  5. ověření úspěšnosti transdukce pomocí pulzní gelové elektroforézy (PFGE).

A. Transdukce plazmidů.

  1. Zaočkovat recipientní kmen (20 µl zamražené kultury do 20 ml MPB) a inkubace 37 °C / 18 hod.
  2. Přidat roztok CaCl2 (zás. roztok 20 mM) ke kultuře recipientního kmene do výsledné koncentrace 2 mM.
  3. Smíchat 1 ml kultury recipienta s 1 ml transdukujícího fágového lyzátu tak, že hodnota multiplicity infekce (poměr počtu fágových částic k počtu buněk) bude max. 1.
  4. Inkubovat transdukční směs při 37 °C / 25 min. za stálého třepání.
  5. Přidat roztok citrátu sodného (zás. roztok 0,1 M) k transdukční směsi do výsledné koncentrace 15 mM, centrifugovat 3000 rpm / 10 min. / 4–8 °C a resuspendovat pelet v roztoku 17 mM citrátu sodného (objem pro resuspendaci závisí na počtu misek, na které se bude transdukční směs vysévat a na množství směsi vyseté na jednu misku (ideálně 100–300 µl).
  6. Vyset transdukční směs na misky s MPA obohaceným o citrát sodný (20 mM) a tetracyklin (5 µg/ml) nebo kadmium (2,5.10-4M).
  7. Inkubovat selekční misky s transdukční směsí při 37 °C / 24–48 hod.

B. Stanovení titru recipientního kmene (CFU/ml) a titru fágového lyzátu (PFU/ml).

Stanovení titru bakterií nebo fágových částic vychází z ověřeného předpokladu, že z 1 životaschopné buňky/fágové částice vyrůstá 1 kolonie/1 plaka. Bakteriální kulturu nebo fágový lyzát je třeba ředit, aby se kolonie/plaky po nárůstu nepřekrývali a šlo je spočítat. Titry se provádí na 3 miskách od každého ředění, aby se odhalila případná chyba v provedení, výsledné počty se zprůměrují. Výsledek se uvádí v CFU/ml (colony forming units) pro bakterie a v PFU/ml (plaque forming units) pro fágy.

Postup stanovení titru recipientního kmene (CFU/ml):

  1. naředit kulturu 10-6 10-8dle očekávaného výsledku.
    • ředit desítkovou řadou: do 900 μl bujónu 100 μl kultury, promíchat, vyměnit špičku a novou špičkou přenést 100 μl kultury do dalších 900 μl bujónu atd.
    • ředění do plastových mikrozkumavek a plastovými špičkami nebo do sterilních Wassermannových zkumavek a skleněnými pipetami.

  2. do zkumavky s 0,7% měkkým masopeptonovým agarem vytemperovaným na 45 °C přidat 100 μl 18-ti hod. bakteriální kultury příslušného ředění (10-6 10-8) / nebo příslušná ředění bakteriální kultury v objemu 100  μl vyséváme přímo na Petriho misku a rovnoměrně rozetřeme skleněnou hokejkou.
  3. od jednoho ředění provést výsev na 3 misky s MPA.
  4. kultivovat 18 hod. / 37 °C, misky otočit dnem vzhůru (kondenzující voda).

Postup stanovení titru fágového lyzátu (PFU/ml):

  1. naředit fágový lyzát 10-3 až 10 -7 dle očekávaného výsledku.

    • ředit desítkovou řadou: do 900 μl bujónu 100 μl lyzátu, promíchat, vyměnit špičku a novou špičkou přenést 100 μl lyzátu do dalších 900 μl bujónu atd.

    • ředění do plastových mikrozkumavek a plastovými špičkami nebo do sterilních Wassermannových zkumavek a skleněnými pipetami (materiál zvolit na základě doporučení pro daného fága).

  2. do zkumavky s 0,7% měkkým masopeptonovým agarem vytemperovaným na 45°C přidat 250 μl 0,02 M CaCl2, 100 μl 18-ti hod. bakteriální kultury (titrační kmen pro daného fága), 100 μl lyzátu v příslušném ředění (10-3 až 10 -7).
  3. od jednoho ředění provést výsev na 3 misky s MPA.
  4. kultivovat 18 hod. / 37 °C, misky otočit dnem vzhůru.

C. Výpočet frekvence transdukce.

Zjištění počtu kolonií transduktant na miskách a výpočet frekvence transdukce jako podíl počtu transduktant (CFU/ml – colony-forming units / 1 ml) k počtu fágových částic v transdukujícím lyzátu (PFU/ml – plaque-forming units / 1 ml).

Titry bakteriální kultury a fágového lyzátu počítáme jako průměrné počty kolonií/plak na miskách příslušného ředění. Počty je nutné přepočítan na objem 1ml kultury/lyzátu.

Frekvence transdukce:

A = \frac{Y}{p}

Y – teoretický počet transduktant na 1ml transdukční směsi

p – počet virionů (PFU) transdukujícího fága v 1ml transdukční směsi

A - frekvence transdukce  = \frac{Y}{p}

D. ověření přenosu plazmidových genů rezistence (tetK a cadD) pomocí PCR.


Úspěšnost transdukce lze v prvním kroku ověřit přítomností genů rezistence v transduktantech pomocí jednoduché PCR. U transduktant selektovaných na plotnách s tetracyklinem zjišťujeme přítomnost genu tetK, u transduktant selektovaných na kadmiu přítomnost genu cadD.

Postup:

Nejprve zjistíme sekvenci obou plazmidů a genů tetK a cadD pomocí databáze NCBI. Zkontrolujeme sekvenci primerů, zda odpovídají sekvencím sledovaných genů.

Název primeru

Sekvence primeru

Velikost produktu (bp)

Reference

tetK-F

TCGATAGGAACAGCAGTA

169

 

Ng et al., 2001

tetK-R

CAGCAGATCCTACTCCTT

cadD-F

GGATATTAGGTTTATTGGGTT

162

Varga et al., 2012

cadD-R

CGCCACAACTTGCTATCGTA

Reakční směs pro PCR mícháme dle doporučení výrobce (např. FasrStart PCR Master, Roche Diagnostics).

Protokol PCR:

Počáteční denaturace

94°C/4 min

Amplifikace (30 cyklů)

94°C/30 s

55 °C/30 s

72 °C/4 min

Závěrečná extenze

72°C/4 min

 

Literatura

Efficient plasmid transduction to Staphylococcus aureus strains insensitive to the lytic action of transducing phage. Mašlaňová I, Stříbná S, Doškař J, Pantůček R. FEMS Microbiology Letters 2016; 363(19): fnw211, doi:10.1093/femsle/fnw211.

Molecular characterisation of a new efficiently transducing bacteriophage identified in methicillin-resistant Staphylococcus aureus. Varga M, Pantůček R, Růžičková V, Doškař J. Journal of General Virology 2016; 97(1):258-268.

Phage transduction. Shan G., Roberts A., Mullany P. (eds) Clostridium difficile. Methods in Molecular Biology, 2016, vol 1476. Humana Press, New York, NY, doi.org/10.1007/978-1-4939-6361-4_13.

Bacteriophage Transduction in Staphylococcus aureus. Olson M.E.  In: Bose J. (eds) The Genetic Manipulation of Staphylococci. Methods in Molecular Biology, 2014, vol 1373. Humana Press, New York, NY

Bacteriophages of Staphylococcus aureus efficiently package various bacterial genes and mobile genetic elements including SCCmec with different frequencies. Mašlaňová I, Doškař J, Varga M, Kuntová L, Mužík J, Malúšková D, Růžičková V, Pantůček R. Env Microbiol Reports 2013; 5(1):66-73.