Dormance, navigace a migrace Populační ekologie živočichů Vojtěch Spousta Dormance • Stav, sloužící k přečkání nepříznivých až extrémních podmínek prostředí (sucho, vysoké/nízké teploty, nedostatek světla) • Inaktivní stav, pozastavený vývoj • Konzervace energie • Umožňuje organismu rozptyl v čase • Dormance dělena na prediktivní a konsekvenciální Prediktivní dormance • Zahájena před příchodem nepříznivých podmínek, sezónní adaptace • U bezobratlých diapauza: nezbytná životní fáze, pozastavení vývoje (arrested development) ‐ Spouštěna specifickými podněty (např. zkracující se fotoperioda), které samy o sobě nejsou pro organismus nepříznivé ‐ Diapauza může být u kteréhokoliv vývojového stádia: vajíčko (saranče), kukla (motýli), imago (někteří střevlíčci) ‐ U monovoltinních druhů: obligatorní, druhy s více generacemi: fakultativní (diapauzuje pouze poslední generace) Konsekvenciální dormance • Nastává až po příchodu nepříznivých podmínek • U živočichů různé formy adaptivní hypotermie • V chladných podmínkách: kviescence: reverzibilní potlačení metabolismu, např.: ‐ Zimní reprodukční kviescence (přerušení reprodukce) ‐ Hluboká teplotní kviescence: hibernace Hibernace • Heterotermie: střídání eutermní a hypotermní fáze • Hypotermní fáze: pokles v míře metabolismu – torpor, až 30násobné snížení energetických výdajů, pokles tělesné teploty ‐ Adaptivní hypotermie v teplých oblastech – estivace (letní spánek), zejména v období sucha Migrace • Pravidelné pohyby mezi geografickými územími, během kterých nedochází k normálnímu využívání stanoviště • Vázána na specifické roční období • Často neoddělitelná součást reprodukčního cyklu • 3 základní typy migrace 1. Migrace s více návraty I. Denní a přílivové pohyby: např. krabi sledující příliv a odliv, vertikální pohyby planktonu ve vodním sloupci (moře, sladkovodní jezera) II. Sezónní roční pohyby mezi stanovišti: např. sezónní altitudinální pohyby velkých býložravců (letní výstup do hor, v zimě sestup do údolí), migrace obojživelníků mezi akvatickými a terestrickými biotopy, pohyby žížal v půdních vrstvách III. Migrace na velkou vzdálenost: např. většina terestrických ptáků Evropy a Asie- odlet na podzim do zimovišť v Africe, návrat na jaře, migrace kytovců mezi polárními a tropickými moři 2. Migrace s jedním návratem • Narození v jednom prostředí, růst ve druhém a k rozmnožování návrat zpět do rodného prostředí • Typicky úhoři a lososi, Danaus plexippus 3. Jednocestné migrace • Bez návratu, např. migrace sarančí pustinných a stěhovavých, nebo migrace motýlů mezi severní a jižní Evropou- návrat až jedinců z další generace Orientace, navigace • Orientace: schopnost určit správný směr na základě vnějších podnětů, např. nejprimitivnější taxe • Navigace: správné zaměření vlastní pozice a proces nalezení cesty ke specifickému cíli  Využívání podnětů Vizuální podněty I. Selesciální orientace: využívání nebeských těles jako kompasu: poloha zapadajícího slunce, nebo poloha hvězd vzhledem k Polárce – stellární orientace u ptáků migrujících v noci II. Integrace dráhy: propojování jednotlivých drah a jejich směrů k udržení hrubého pojmu o své poloze a směru k výchozímu bodu trasy III. Pilotáž: využívání známých krajinných prvků: orientačních bodů (landmarks), u ptáků a hmyzu Chemické podněty • Magnetické pole země jako kompas ke geofyzikální orientaci při migracích na velké vzdálenosti • U ptáků, kytovců, lososů Fyzikální podněty • Využití čichových a chuťových vjemů k dosažení cíle • majáková navigace: postup podél gradientu směrem ke zdroji • gradientová mapová navigace: znalost mapy podnětů v daném území Pravá migrace • Schopnost zvířat orientovat se a dosáhnout cíle v neznámém prostředí (např. holub) • U mladých ptáků vektorová navigace: neznají cíl cesty, geneticky podmíněné programy o směru a vzdálenosti • Možná vysvětlení extrémní navigační přesnosti, při migracích na vzdálenosti větší než 6500 km • Odlišnost migračních tras časově i prostorově, působení hlubokomořských proudů, vliv počasí • Mezi lety 2003 – 2010 16 jedinců označeno implantovanými vysílači ve spojení se satelity Metodika • Mezi lety 2003 – 2010 dohromady 16 jedinců označeno implantovanými vysílači ve spojení se satelity • 7 jedinců v jižním Atlantiku, 9 jedinců v jižním Pacifiku • Pro každou z pozic jedince vypočítána pozice slunce při východu a západu, vlastnosti geomagnetického pole Země a směry/rychlost hlubokomořských proudů Výsledky • Nalezeny dlouhé segmenty trasy s konstantním směrem • Pravděpodobně „map and compass“ systém • Vyloučeno Slunce jako kompasová orientace: jedinci z různých oblastí sledují stejný směr trasy při vzájemně rozdílných pozicích Slunce a rozdílné směry při vzájemně stejných pozicích Slunce • Vyloučeno magnetické pole: vysoká variabilita v parametrech mezi jednotlivými segmenty s konstantním směrem • Ke kompasové orientaci využívají nejspíše jiný mechanismus orientace: více komplexní Zdroje • https://www.iucnredlist.org/species/6678/12794494 • http://www.mammalogy.org/spermophilus-citellus-1256 • https://www.flickr.com/photos/charaxes14/44023033524 • https://www.sciencefocus.com/nature/how-do-animals- know-where-to-migrate-to/ • https://www.researchgate.net/figure/Implantable-satellite- transmitter-showing-a-spring-loaded-anchor-b-passively- deployed_fig5_282747679