Obojživelníci (LISSAMPHIBIA)
„Plazi“:
šupinatí (SQUAMATA) a želvy (TESTUDINES)
Fauna obratlovců ČR (+SR)
Druhová bohatost obojživelníků (Lissamphibia) v Evropě
(50x50 km; teplejší barvy = vyšší diverzita)
3 čeledi červorů, tropy J, centrální Ameriky, Afriky a J Asie
187 druhů
CAUDATA – OCASATÍ OBOJŽIVELNÍCI
v ČR: 8 druhů v 1 čeledi: Salamandridae
(mlokovití)
v Evropě celkem 38 druhů ve 4 čeledích:
Hynobiidae – pamlokovití: 1
Proteidae – macarátovití: 1
Plethodontidae – mločíkovití: 8
Salamandridae – mlokovití: 28
pamlok sibiřský
macarát jeskynní
mločík italský
v SR: 6 druhů (bez
Triturus carnifex a
Lissotriton helveticus)
Nepravé vnitřní oplození
Epigamní projevy
Vodní a suchozemská fáze
Larvy s vnějšími peříčkovitými žábrami, dravé
zeleně = s druhy v Evropě
červeně = s druhy v ČR a SR
SALAMANDRIDAE (74: 28 E)
SALAMANDRIDAE (mlokovití) v ČR a SR
Čeleď: mlokovití (Salamandridae)
Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) – mlok skvrnitý
Triturus carnifex (Laurenti, 1768) – čolek dravý
Triturus cristatus (Laurenti, 1768) – čolek velký
Triturus dobrogicus (Kiritzescu, 1903) – čolek dunajský
Ichthyosaura alpestris (Laurenti, 1768) – čolek horský
Lissotriton helveticus (Razoumovsky, 1789) – čolek hranatý
Lissotriton montandoni (Boulenger, 1880) – čolek karpatský
Lissotriton vulgaris (Linnaeus, 1758) - čolek obecný
Obojživelníci – Lissamphibia
Ocasatí – Caudata
Mlok skvrnitý - Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) VU,-, SO
U nás do 20 cm
Příušní žlávy – parotidy
Aposematické zbarvení
S. s. terrestris –
západoevropský –
na hřbetě splývají 2 podélné žluté pruhy
OVOVIVIPARIE, rozmnožují se na souši,
následujícího nebo až dalšího roku klade
F do vody již dobře vyvinuté larvy (ještě
ve vaj. obalech)
Část larev metamorfuje na jaře po
přezimování. Pozemní druh s noční
aktivitou.
Jinak schován pod kořeny stromů,
kameny, v norách hlodavců. Po dešti i ve
dne. Zimuje často ve velkých skupinách.
Pohl. dospělost 3-4 roky, dožívá se 20, v
zajetí až 50 let.
Mlok skvrnitý - Salamandra salamandra
Šandera (2010)
Mozaikovitě v obou státech S. s. salamandra
Chybí v bezlesých nížinách. Vlhké smíšené
a listnaté lesy středních poloh, zejm. bučiny
V členitém terénu v blízkosti čistých lesních
potůčků a tůní
Čolek dravý - Triturus carnifex
(Laurenti, 1768)
Čolek velký - Triturus cristatus
(Laurenti, 1768)
Čolek dunajský - Triturus dobrogicus
(Kiritzescu, 1903)
EN, LC, SO
CR, NT, EN
(CR), LC, KO
Velcí čolci
T. carnifex (cca 20 cm) – T. cristatus (18 cm) –
T. dobrogicus (15 cm)
CRISTATUS: ostatní obdobně
Během vodní fáze preferuje větší a hlubší nádrže, MM přezimují na dně vod,
FF většinou na souši
Rozmn. cyklus v 1 sezóně
Žije i přes 16 let (max. 28 let)
Larvy se živí zooplanktonem, adulti hmyzem a měkkýši
CRISTATUS: ostrůvkovitě ve vhodných biotopech
od nížin až do 800 m n.m. Na většině území ČR,
vých a severní SR
CARNIFEX: není v SR!
Na Znojemsku zjištěni hybridi s cristatus v roce 1997
DOBROGICUS:
Nížiny jižního a jv Slovenska (do 250 m n.m.)
V ČR poprvé 1993 v oblasti soutoku Moravy a Dyje
Tcar
Tcri
Čolek dravý - Triturus carnifex
Čolek velký - Triturus cristatus
Čolek dunajský - Triturus dobrogicus
Tdob
V ČR původně zjištěni jen hybridi T.carnifex x T.
cristatus, dnes již i čistá populace T. carnifex,, na V
Slovensku i hybridi T.dobrogicus x T. cristatus
Čolek horský – Ichthyosaura alpestris (Laurenti, 1768) VU (NT),-, SO
Do 12 cm
Čolek horský - Ichthyosaura alpestris
Šandera (2010)
Nejčastěji nad 350 m n.m.
v obou státech. Na jaře vázán
na zastíněné menší vodní nádrže,
vyhýbá se velkým rybníkům a tekoucím vodám. V suchozemské fázi preferuje
vlhké lesní prostředí. Přezimuje obvykle na souši
Čolek obecný – Lissotriton vulgaris (Linnaeus, 1758)
VU (NT),-, SO
Max MM do 10 cm,
FF menší
Čolek obecný – Lissotriton vulgaris
Náš nejběžnější čolek.
Nížiny, pahorkatiny
(někdy až do 1000 m nm.)
Preferuje více otevřené plochy v nižších polohách. Přezimuje na souši.
8-10 let. Může dosáhnout i vysokých hustot (až 1000 ks/ha v nížinných tůních na jaře)
CR,-, KOČolek hranatý - Lissotriton helveticus (Razoumovsky, 1789)
Čolek hranatý - Lissotriton helveticus
Není v SR.
Západoevropský lesní druhy vyšších poloh. V ČR poprvé zjištěn 1990. Lokality
v Krušných horách (540-820 m n.m.) – populace silně ohrožená vyhynutím
(zánik kaluží na blátivých cestách)
Žije v lesích, rozmn. V zastíněných
mělkých periodických tůních.
V létě žije skrytě.
CR/EN,-, KOČolek karpatský - Lissotriton montandoni (Boulenger, 1880)
CR – sudetská populace, EN – karpatská populace
9-10 cm
Čolek karpatský - Lissotriton montandoni
Šandera (2010)
Karpatský endemit vázaný na jehličnaté a smíšené lesy středních a vyšších
poloh (zejm 500 – 900 m, max 1750). Rozšířený zejm. na Slovensku
Na západě proniká i do pohoří sv Moravy. Populace v Hrubém Jeseníku –
patrně izolovaná po odlesnění nížinných poloh
Vlhké zastíněné lesní biotopy
Rozmn. V malých lesních tůních, vlhkých
loukách či v kalužích.
Suchozemská fáze
větš v lese, někdy
v rel. suchých
a osluněných
Biotopech. Přezimuje
Větš. na souši.
v ČR: 13 druhů v 5 čeledích:
Bombinatoridae – kuňkovití – 2
Pelobatidae – blatnicovití – 1
Hylidae – rosničkovití – 1
Bufonidae – ropuchovití – 3
Ranidae – skokanovití – 6
v Evropě celkem 46 druhů v 9 čeledích: Alytidae (4), Discoglossidae
(4), Bombinatoridae (2), Pipidae (1 nepův.), Pelobatidae (4),
Pelodytidae (2), Hylidae (6; 1 nepův.), Bufonidae (5) a Ranidae (18, 1
nepův.) Amplexus, pulci býložraví
ANURA – ŽÁBY
v SR: 12 druhů (bez
Epidalea calamita)
kuňkovití (Bombinatoridae)
Bombina bombina (Linnaeus, 1761) – kuňka obecná (ohnivá)
Bombina variegata (Linnaeus, 1758) – kuňka žlutobřichá
blatnicovití (Pelobatidae)
Pelobates fuscus (Laurenti, 1768) – blatnice skvrnitá
Žáby – Anura„Palaeobatrachia“
old new
Kuňka obecná - Bombina bombina (Linnaeus, 1761)
Kuňka žlutobřichá - Bombina variegata (Linnaeus, 1758)
EN, LC, SO
CR/VU, LC, SO
CR – alpská větev, VU – karpatská větev
Kuňka obecná - Bombina bombina
Kuňka žlutobřichá - Bombina variegata
CR – alpská větev, VU – karpatská větev
ŠANDERA, M. (2010): Mapa rozšíření Bombina variegata v
České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib.
Citováno 30.11.2010.
Kuňka obecná -
Bombina bombina
Kuňka žlutobřichá -
Bombina variegata
Blatnice skvrnitá - Pelobates fuscus (Laurenti, 1768) NT, LC, SO
https://www.youtube.com/watch?v=mYNP1iMGTB8
https://www.youtube.com/watch?v=E2NCWzeAzPs
Blatnice skvrnitá - Pelobates fuscus
ropuchovití (Bufonidae)
Bufo bufo (Linnaeus, 1758) – ropucha obecná
Epidalea calamita (Laurenti, 1768) – ropucha krátkonohá
Bufotes viridis (Laurenti, 1768) – ropucha zelená
rosničkovití (Hylidae)
Hyla arborea (Linnaeus, 1758) – rosnička zelená
skokanovití (Ranidae)
Rana arvalis Nilsson, 1842 – skokan ostronosý
Rana dalmatina Fitzinger in Bonaparte, 1839 – skokan štíhlý
Rana temporaria Linnaeus, 1758 – skokan hnědý
Pelophylax lessonae (Camerano, 1882) – skokan krátkonohý
Pelophylax ridibundus (Pallas, 1771) – skokan skřehotavý
Pelophylax kl. esculentus (Linnaeus, 1758) – skokan zelený
Žáby – AnuraNeobatrachia
Ropucha obecná - Bufo bufo (Linnaeus, 1758) VU (NT), LC, O
Ropucha obecná - Bufo bufo
CR (EN), LC, KO
Ropucha krátkonohá - Epidalea calamita (Laurenti, 1768)
Ropucha krátkonohá - Epidalea calamita
stav 2010
EN (NT), LC, SORopucha zelená – Bufotes viridis (Laurenti, 1768)
Ropucha krátkonohá -
Epidalea calamita
Ropucha zelená – Bufotes viridis
ŠANDERA, M. (2010): Mapa rozšíření Bufotes viridis v České republice. In:
Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib. Citováno 03.12.2010.
Rosnička zelená - Hyla arborea (Linnaeus, 1758) NT, LC, SO
Rosnička zelená - Hyla arborea
Skokan ostronosý - Rana arvalis Nilsson, 1842
Skokan štíhlý - Rana dalmatina Fitzinger in Bonaparte, 1839
EN,-, KO
NT,-, SO
Skokan ostronosý - Rana arvalis
Skokan štíhlý - Rana dalmatina
Skokan ostronosý - Rana arvalis
Skokan štíhlý - Rana dalmatina
Šandera (2010
Skokan hnědý - Rana temporaria Linnaeus, 1758 VU (NT),-, -
Skokan hnědý - Rana temporaria
Vodní (zelení) skokani – rod Pelophylax
P. ridibundusP. lessonae
P. kl. esculentus
VU,-, SOSkokan krátkonohý (menší) - Pelophylax lessonae (Camerano, 1882)
Skokan krátkonohý - Pelophylax lessonae
NT,-, KOSkokan skřehotavý - Pelophylax ridibundus (Pallas, 1771)
Skokan skřehotavý – Pelophylax ridibundus
hybridogenní
hybrid
NT,-, SOSkokan zelený - Pelophylax kl. esculentus (Linnaeus, 1758)
Skokan zelený - Pelophylax kl. esculentus
Druh Species ČR SR ČS IUCN vyhl. 395 vyhl. 175 MD ES
mlok skvrnitý salamandra škvrnitá Salamandra salamandra + + VU - SO SO - čolek
velký mlok hrebenatý Triturus cristatus + + CR, EN LR KO SO Bern II Habitats II
čolek dunajský mlok dunajský Triturus dobrogicus + + CR DD - ? Bern II Habitats II
čolek dravý mlok dravý Triturus carnifex + - CR - - KO Bern II Habitats II
čolek horský mlok horský Ichthyosaura alpestris + + NT - SO SO - čolek
obecný mlok bodkovaný Lissotriton vulgaris + + LC - SO SO Bern III čolek
karpatský mlok karpatský Lissotriton montandoni + + CR/EN - KO KO Bern II čolek
hranatý mlok hranatý Triturus helveticus + - CR - - KO Bern III kuňka
ohnivá (obecná) kunka červenobruchá Bombina bombina + + EN - O SO Bern II kuňka
žlutobřichá kunka žltobruchá Bombina variegata + + CR/VU - O SO Bern II Habitats II
blatnice skvrnitá hrabavka škvrnitá Pelobates fuscus + + NT - KO SO Bern II Habitats II
ropucha obecná ropucha bradavičnatá Bufo bufo + + LC - SO O Bern III ropucha
zelená ropucha zelená Pseudepidalea viridis + + NT - O SO Bern II Habitats IV
ropucha krátkonohá ropucha krátkonohá Epidalea calamita + - EN - KO KO Bern II Habitats IV
rosnička zelená rosnička zelená Hyla arborea + + NT LR SO SO Bern II Habitats IV
skokan hnědý skokan hnedý Rana temporaria + + LC - - - Bern III skokan
ostronosý skokan ostropyský Rana arvalis + + EN - SO KO - Habitats IV
skokan štíhlý skokan štíhly Rana dalmatina + + NT - SO SO Bern II Habitats IV
skokan skřehotavý skokan rapotavý Pelophylax ridibundus + + NT - KO KO - skokan
menší (krátkonohý) skokan krátkonohý Pelophylax lessonae + + VU - KO SO - Habitats IV
skokan zelený skokan zelený Pelophylax kl. esculentus + + NT - SO SO - Výskyt,
ohrožení a ochrana
Fauna obratlovců ČR a SR
Plazi - „Reptilia“
Druhová bohatost „plazů“ (Squamata + Testudines) v Evropě
(50x50 km; teplejší barvy = vyšší diverzita)
Squamata
Sphenodontida
Dibamidae - beznožkovití
Gekkota
Scincoidea
Lacertoidea
Amphisbaenia
Lacertidae
Anguidae
Varanidae
Acrodonta
Pleurodonta
Helodermatidae
Anguimorpha
Chamaeleonidae
Agamidae
Iguanidae
Serpentes
Typhlopidae
Boidae
Pythonidae
Viperidae
Elapidae
Colubridae
zeleně = s druhy v Evropě
červeně = s druhy v ČR a SR
v ČR 11 druhů ve 4 čeledích
(v SR: 12 druhů, navíc krátkonožka evropská (Scincidae))
Lacertidae (ještěrkovití) 4 druhy
Anguidae (slepýšovití) 2 druhy
Colubridae (užovkovití) 4 druhy
Viperidae (zmijovití) 1 druh
v Evropě celkem 124 druhů ve 14 čeledích (včetně 41 druhů hadů, 5 č.):
Agamidae: 1 nepůvodní; Chamaeleonidae: 2 (1 nepův.); gekoni: 4; Lacertidae: 60
(1 nepův.); Scincidae: 7; Anguidae: 6; Blanidae (dvouplazi): 3;
hadi: Typhlopidae: 1; Erycidae: 1; Colubridae: 26 (2 nepův.); Lamprophiidae: 2;
Viperidae: 11
SQUAMATA – ŠUPINATÍ
Scincoidea
Čeleď: scinkovití (Scincidae)
Ablepharus kitaibelii (Bibron & Bory de Saint/Vincent, 1833)
– krátkonožka evropská
Lacertoidea
Čeleď: ještěrkovití (Lacertidae)
Lacerta viridis (Laurenti, 1768) – ještěrka zelená
Lacerta agilis Linnaeus, 1758 – ještěrka obecná
Zootoca vivipara (Jacquin, 1787) – ještěrka živorodá
Podarcis muralis (Laurenti, 1768) – ještěrka zední
Anguimorpha
Čeleď: slepýšovití (Anguidae)
Anguis fragilis Linnaeus, 1758 – slepýš křehký (severní)
Anguis colchica (Nordmann, 1840) – slepýš východní
úkryt pod kameny, listím, v děrách (odpočívá stočená do kruhu se zadními končetinami
dosahujícími až za hlavu)
potrava: drobní bezobratlí (hmyz, pavouci, stínky, drobní máloštětinatci)
Ablepharus kitaibelii Bibron et Bory, 1833 – krátkonožka evropská
Lesostepní biotopy, návěje dubového listí, Kováčovské kopce (Burda),
Krupinská pahorkatina, Domica, Kečov, Silická a Plešivecká planina
v SR: EN
vzácně a ostrůvkovitě na jižním
a jv Slovensku na nejteplejších
stepních lokalitách, preferuje
prosluněné stráně a návěje dubového listí
drobný štíhlý plaz s válcovitým tělem,
do 10 cm končetiny drobné, tenké,
daleko od sebe
pohybuje se plazením a končetiny
(zejm. přední) používá jen
k odstrkování od překážek, jako opěrku při lovu
a polykání kořisti, aktivita: duben – říjen
Lacerta viridis (Laurenti, 1768) – ještěrka zelená
EN (CR/EN),-, KO
CR – hercynské populace, EN – panonské a
karpatské populace
naše největší ještěrka – až přes 40 cm s velmi dlouhým ocasem (až 66 %
délky těla)
agresivní teritoriální druh s velkým domovským okrskem
zimuje v norách, skalních puklinách
aktivita: konec března až říjen
pohl. dospělost ve 3. roce života, délka života 10-12 let
loví zejm. hmyz (brouci, rovnokřídlí), ale i malé ještěrky, ptáky nebo hlodavce
v SR zranitelný druh - VU
Lacerta viridis (Laurenti, 1768) – ještěrka zelená
Šandera (2010)
v ČR i SR výskyt ostrůvkovitý
preferuje nížiny (výjimečně do 550 m n.m.,
v SR až 1000 m) a členitý terén, stepní až
lesostepní stanoviště, suché osluněné křovinaté
stráně a vápencové skály, okraje teplých lesů i
terasové vinohrady.
v ČR 2 ohniska rozšíření: j Morava po Brno;
skalní stepi v kaňonech středního a dolního Povltaví
(až k Praze), kolem soutoku Bíliny a Labe
v Českém středohoří a podél řeky Ohře
Lacerta agilis Linnaeus, 1758 – ještěrka obecná VU (NT),-, SO
do 24 cm, silný krátký ocas (cca 55 % délky těla)
zimuje v norách, pod kořeny stromů a keřů
aktivita: březen až říjen
teritoriální, MM bojují před pářením (květenčervenec),
dospívají ve 2. – 3. roce, dožívají se
13 let
potrava: bezobratlí (zejm. hmyz)
Lacerta agilis Linnaeus, 1758 – ještěrka obecná
Slunná suchá stanoviště do 600 m n.m.
v ČR i SR běžný a rozšířený druh
– nejběžnější naše ještěrka
Zootoca vivipara (Jacquin, 1787) – ještěrka živorodá NT,-, SO
Zootoca vivipara (Jacquin, 1787) – ještěrka živorodá
Světliny v bučinách a horských
smrčinách, horské louky, imisní
holiny. Vlhkomilný druh. (aktivně
vstupuje i do vody). V nížinách
osidluje podmáčené louky
Šandera (2010)
u nás od středních poloh výše
postupně nahrazuje ještěrku obecnou
Podarcis muralis (Laurenti, 1768) – ještěrka zední
Podarcis tauricus (Pallas, 1814) – ještěrka trávní
CR,-, KO
potrava: hmyz a jeho larvy, pavouci,
štíhlá mrštná ještěrka – 18-20 cm s dlouhými
končetinami, díky nimž dobře skáče
naše nejmrštnější, nejpohyblivější ještěrka
plachá, ukrývá se pod kameny, v děrách
a štěrbinách skal
aktivita březen až říjen, páření duben až červen, MM
silně teritoriální
dospívají ve věku 3-4 let
Podarcis muralis (Laurenti, 1768) – ještěrka zední
massetericum –
větší štítek mezi okem a sluchovým
otvorem obklopený drobnými štítky
prosperující populace: opuštěné lomy a okolí těchto lokalit: Kotouč a Bílá hora u Štramberka (50. léta
20.stol., potvrzena od 1998), na Slovensku nejblíž v Suľovských skalách (58 km od Štramberka)
prosluněné stráně a suťoviska ve vápencových nebo andezitových oblastech, vyhýbá se kyselým
horninám (např. žule) i na zříceninách, kamenných budovách, v opuštěných kamenolomech a na
náspech cest, preferuje stinné skály, vyhýbá se extrémně suchým stanovištím
Podarcis muralis (Laurenti, 1768) – ještěrka zední Kotouč a Bílá hora u Štramberka
(50. léta 20.stol., potvrzena od
1998)
Slepýš křehký - Anguis fragilis s. l.
Okraje listnatých a smíšených lesů.
Forma severní (fragilis) – vlhké biotopy
Čech a Moravy, forma východní
(colchica) – teplé suché stráně v
krasových oblastech Karpat,
na Moravě hybridi
Slepýš křehký (severní) - Anguis fragilis (Linnaeus, 1758)
Slepýš východní - Anguis colchica (Nordmann, 1840)
NT (LC),-, SO
aberace inserta
až 50 cm délky, hlava malá
rozšířený na celém
území ČR i SR
od nížin po hory
nejčastěji v listnatých
a smíšených lesích,
zejm. na okrajích
FF a mladí jedinci: úzký středový hnědý proužek, také po bocích
MM: hřbet i boky bez hnědých tmavých pruhů
někteří MM mohou mít na hřbetě a bocích světle modré skvrnky
Serpentes (Ophidia) - hadi
zeleně = s druhy v Evropě
červeně = s druhy v ČR a SR
Typhlopidae (slepákovití): Xerotyphlops vermicularis (slepák nažloutlý)
30-40 cm
Boidae (hroznýšovití) – Erycinae (hroznýšci):
Eryx jaculus (hroznýšek turecký)
Do 80 cm
Lamprophiidae – Psammophiinae:
Malpolon monspessulanus (šírohlavec ještěrčí)
Malpolon insignitus
Obvykle méně než 200 cm, výjimečně až 250 m
Jedovatý, se slabým jedem, zadními jedovými zuby a mírnou povahou
není člověku nebezpečný
Serpentes (Ophidia) - hadi
Čeleď: užovkovití (Colubridae)
Coronella austriaca Laurenti, 1768 – užovka hladká
Zamenis longissimus (Laurenti, 1768) – užovka stromová (Aeskulapova)
Natrix natrix (Linnaeus, 1758) – užovka obojková
Natrix tessellata (Laurenti, 1768) – užovka podplamatá
Čeleď: zmijovití (Viperidae)
Vipera berus (Linnaeus, 1758) – zmije obecná
Coronella austriaca Laurenti, 1768 – užovka hladká
VU, - , SO
Mozaikovitě v obou státech ve vhodných biotopech od
nížin po hory (s výjimkou nejvyšších pohoří)
Nejčastěji 200-750 m n.m.
Vyhýbá se mokřadům a souvislým lesním celkům, ale do lesnaté krajiny
může pronikat odlesněnými průseky, podél lesních cest, apod.
I malé plochy uvnitř kulturní krajiny (lomy, remízky v polích)
Preferuje biotopy stepního až lesostepního charakteru (např. prosluněné
lesní okraje, křovinaté skalní svahy s jižní expozicí, louky, stráně,
paseky, opuštěné lomy a pískovny s keřovým porostem
Náš nejmenší had – do 70 cm
Coronella austriaca – užovka hladká
Světlo- a suchomilný druh. Stepní a lesostepní
biotopy od nížin po hory (v ČR cca do 800 m n.m.)
– prosluněné lesní okraje. I v kulturní krajině –
louky, remízky, pískovny, lomy, paseky. Vyhýbá se
mokřadům a souvislým lesním celkům.
Zimuje od října do března ve skalních puklinách, norách
hlodavců, sklepech ruin apod.
Vejcoživorodá (konec července až zač. září rodí 5-8
mláďat 12-20 cm dlouhých
MM dospívají ve 3., FF ve 4. roce života, délka života
přes 8 let
Loví plazy: ještěrky, slepýše, vzácně i malé hady (ale i mladí hlodavci,
drobní hmyzožravci, ptáci, čolci, žáby, kroužkovci a hmyz)
Kořist usmrcuje uškrcením několika smyčkami těla a poté ji vcelku
polyká
Predátoři: dravci, ježci, lasičky
Zamenis longissimus (Laurenti, 1768) – užovka stromová EN (CR/EN), - , KO
CR – populace v SZ Čechách,
EN – moravské populace;
mladé užovky kontrastně
skvrnité
Zamenis longissimus – užovka stromová
Centrem rozšíření je jižní
Evropa
Ostrůvkovitý výskyt v obou
státech – na okraji areálu –
u jednotlivých populací
nebývá jasné, zda jde o
reliktní výskyt či
introdukovanou populaci
V ČR v současnosti 3 populace:
Karlovarsko v Poohří – jediná izolovaná česká populace
Morava: Bílé Karpaty – spojení s trenčínskou populací
Podyjí na Znojemsku – patrně pozůstatek souvislejšího rozšíření
Preferuje nadm. výšky 300-600 m
Osluněné lesní okraje, kamenité a křovinaté svahy, lesní mýtiny,
řídké lesíky, zarostlé vinice, zpustlé sady, rozvaliny budov i půdy
budov a kůlny, příkopy a kamenité náspy silnic a železnic, staré
zdivo, skalky v zahrádkách, na skládkách, hnojištích, v
hromadách dřeva, atp.
Preferuje členitý terén
Vyhýbá se otevřené, málo strukturované krajině a rozsáhlým lesům
Natrix natrix (Linnaeus, 1758) – užovka obojková
NT (LC),-, O
Samice do 110 cm, výj. 1,3 m.
Samci nedosahují ani 1 m
Náš nejběžnější a nejrozšířenější had
V blízkosti vod v nižších až středních nadm. výškách po celém
území obou států (vzácněji i v horách, např. Jeseníky)
Denní aktivita, kořist však většinou loví na souši
Nejčastěji obojživelníci (vzácněji i hlodavi a ptáci či ryby)
Dospívají ve 3 roce, dožívají se až 16
Natrix natrix – užovka obojková
Zarostlé břehy tekoucích i
stojatých vod, často v blízkosti
sídel.
Natrix tessellata (Laurenti, 1768) – užovka podplamatá
EN,-, KO
menší než předchozí druh – do 75 cm,
výj. 1m
Patří k našim vzácnějším hadům. Naším územím prochází severní hranice jejího areálu
V obou státech v teplých nížinných oblastech (do 400 m), v údolí větších řek nebo i v okolí údolních nádrží s jižní
expozicí skalnatých svahů
Natrix tessellata – užovka podplamatá
Teplé nížiny, v údolí větších řek a
nádrží se strmými jižními svahy.
JZ Morava – povodí Dyje
(Rokytná, Jihlava, Oslava,
Svratka),
stř. a S Čechy (Vltava, Berounka,
Ohře, Sázava, resp. Ploučnice),
potápí se.
Šandera (2010)
Více vázána na vodu než obojková
Pohl. zralost ve 3 letech, dožívá se 15.
Živí se zpravidla menšími rybami, ale i obojživelníky a jejich
larvami, vzácněji plazy.
Vipera berus (Linnaeus, 1758) – zmije obecná
VU,-, KO
Vipera berus – zmije obecná
Lesnaté oblasti, chybí v odlesněné
kulturní krajině. Osluněná a
současně vlhká stanoviště
středních a vyšších n. v.
V ČR obvykle nad 400 m
U nás do 80 cm, MM menší
Náš jediný živorodý plaz – s nepravou žloutkovou
placentou
Dožívá se i více než 20 let
Letálních je 15 mg jedu, při kousnutí cca 3,5 mg
Vipera ammodytes (Linnaeus, 1758) – zmije růžkatá
Vipera ursinii (Bonaparte, 1835) – zmije menší
Vipera ammodytes (Linnaeus, 1758) – zmije růžkatá
Vipera ursinii (Bonaparte, 1835) – zmije menší
V. u. rakosiensis – rákošská, zasahovala ještě
před 25 lety v Rakousku až k hranicím J Moravy, v
Maďarsku k Rábu (Györ). Dnes jen Balkán.
Nížinný druh!
V. ammodytes – z. růžkatá, Balkán, nejblíže v
rakouských Korutanech a ve Štýrsku. Skalnaté a
kamenité stráně v horách. Prudce jedovatá!
Cryptodira
-skrytohrdlí
Pleurodira
- skrytohlaví
Proganochelys (†)
Testudines (Testudinata)
Dermatemydidae - dlouhohlávkovití
Kinosternidae - klapavkovití
Trionychidae - kožnatkovití
Carettochelyidae - karetkovití
Chelydridae - kajmankovití
Cheloniidae - karetovití
Dermochelyidae - kožatkovití
Chelonioidea
Testudinoidea
Emydidae - emydovití
Testudinidae - želvovití
Pelomedusidae – terekovití
Podocnemididae
Chelidae - matamatovití
Jean-Michel Guillon, Loreleï Guéry, Vincent Hulin, Marc Girondot, 2012:
A large phylogeny of turtles (Testudines) using molecular data. Contributions to Zoology, 81 (3): 147-158
terekovití
matamaty, dlouhokrčky
AfrAmMad
AusAmNG
želvovití Evr
As
emydovití Evr
dlouhohlávky Am
klapavky Am
karety
kožatky
i Evr
iEvr
karetky NG
kožnatky Am
kajmanky
Am
k. supí Am
k. dravá
bataguridovití
pelomedúzovití
hlavec plochý JV-As
Testudines – želvy (nový systém)
Cryptodira - skrytohrdlí
Trionychidae - kožnatkovití
Carettochelyidae - karetkovití
Chelydridae - kajmankovití
Cheloniidae - karetovití
Dermochelyidae - kožatkovití
Dermatemydidae - dlouhohlávkovití
Kinosternidae - klapavkovití
Emydidae - emydovití
Testudinidae - želvovití
Pleurodira - skrytohlaví
Pelomedusidae - terekovití
Chelidae - matamatovití
Testudines (Testudinata)
Emydidae - emydovití
Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) – želva bahenní
Trachemys scripta (Schoepff, 1792) – želva nádherná
Testudinidae - želvovití
Testudo graeca Linnaeus, 1758 – želva žlutohnědá
Testudo hermanni Gmelin, 1789 – želva zelenavá
Testudo horsfieldii Gray, 1844 – želva stepní
Testudo marginata Schoepff, 1795 - želva vroubená
Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) – želva bahenní
Trachemys scripta (Schoepff, 1792)
– želva nádherná
NE (DD), NT, KO
T. scripta elegans – introdukce z Ameriky, úniky nebo vypouštění z
chovu. Výskyt v blízkosti velkých měst, Polabí, slepá ramena Moravy u
OL, Krnovsko, Vidnavsko, Ostravsko. V okolí HK a Brna přezimuje.
Reprodukce neprokázána.
Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) – želva bahenní
Jediná čistá původní populace na
JV Slovensku u Bodrogu – Tajba.
Jediná životaschopná populace s
prokázanou reprodukcí v ČR
vznikla na JV Moravě v NPR
Betlém po introdukci 18 želv z
Rumunska. Teplé mokřady v
nížinách do 200 m n.m., bahnité
dno, písek.
Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) – želva bahenní
Jediná čistá původní populace na
JV Slovensku u Bodrogu – Tajba.
Jediná životaschopná populace s
prokázanou reprodukcí v ČR
vznikla na JV Moravě v NPR
Betlém po introdukci 18 želv z
Rumunska. Teplé mokřady v
nížinách do 200 m n.m., bahnité
dno, písek.
Trachemys scripta – želva nádherná (Am)Emys orbicularis – želva bahenní (ČR)
Testudo hermanni Gmelin, 1789 – želva zelenavá
Testudo graeca Linnaeus, 1758
– želva žlutohnědá
Testudo horsfieldii Gray, 1844 – želva stepní
Testudo marginata - želva vroubená
V minulosti dováženy z Balkánu, resp. stepí stř. Asie,
CITES. Ve volné přírodě netvoří životaschopné
populace.
Testudo graeca Linnaeus, 1758
želva žlutohnědá
Testudo hermanni Gmelin, 1789
želva zelenavá
Testudo marginata - želva vroubená
Literatura:
Arnold E.N., Burton J.A., 1978: Pareys Reptilien und Amphibienführer Europas. Paul Parey, Hamburk und
Berlin, 270 pp.
Baruš V., Oliva O. (eds) et al., 1992: Obojživelníci (Amphibia). Fauna ČSFR, Academia, Praha, 338 pp.
Baruš V., Oliva O. (eds) et al., 1992: Plazi (Reptilia). Fauna ČSFR, Academia, Praha, 222 pp.
Duellman W.E, Trueb L., 1986: Biology of amphibians. McGraw-Hill, New York.
Dungel J. & Řehák Z., 2005: Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 181
pp.
Engelmann W.-E. et al., 1985: Lurche und Kriechtiere Europas. Neumann Verlag, Leipzig, Radebeul, 420 pp.
Frost D.R. (ed), 2007: Amphibian species of the world (research.amph.org/herpetology/amphibia/index.html.
Gasc J. et al., 1997: Atlas of Amphibians and Reptiles in Europe. Museum National d’Historie Naturelle, Societas
Europea Herpetologica, Paris, 494 pp.
Gruber U.: Obojživelníci a plazi. Všechny evropské druhy. NS Svoboda, 96 str.
Chobot K. & Němec M. (eds) 2017: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda 34:
1-182.
IUCN 2004: 2004 IUCN Red List of Threatened Species (www.redlist.org, 5 July 2005).
Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V. (eds), 2001: Atlas rozšíření plazů v České republice. AOPK Brno – Praha,
257 pp.
Moravec J., 1994: Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. Národní muzeum, Praha, 148 pp.
Moravec J., 1999: Svět zvířat VII. Obojživelníci a plazi. Albatros, Praha, 183 pp.
Moravec J (ed.) et al., 2015: Fauna ČR. Plazi / Reptilia. Academia, Praha, 531 pp.
Nečas P., Modrý D., Zavadil V., 1997: Czech Recent and Fossil Amphibians and Reptiles. An Atlas and Field
Guide. Chimaira, Frankfurt am Main, 94 pp. and CD.
Pough F. H. et al., 2001: Herpetology. 2nd edition. Prentice Hall, Upper Saddle River.
Uetz P. et al., 2007: The European Molecular Biology laboratory Reptile Database (www.embl – heidelberg.de/ ~
uetz/livingReptiles.html
Speybroeck et al., 2016: Field Guide to the Amphibians and Reptiles of Britain and Europe. Bloomsbury, 432 pp.
Vlašín M., 2007: Klíč k určování obojživelníků a plazů. Rezekvítek, Brno, 40 str.
Zavadil V., Moravec J., 2004: Červený seznam obojživelníků (Amphibia) a plazů (Reptilia) z území České
republiky. Příroda 22.
Zug G.R., 1993: Herpetology. Academic Press, San Diego.