6.1 Mammalia – Savci – Glires
Fauna obratlovců ČR
Euarchontoglires: Rodentia (hlodavci) a Lagomorpha (zajíci)
RODENTIA - HLODAVCI
v ČR: 24 druhů ze 7 čeledí
z toho 5 druhů nepůvodních: nutrie, ondatra
pižmová, (myš domácí), potkan a krysa
obecná
v SR dalších 7 druhů navíc
v Evropě celkem 75-80 druhů z 9 čeledí: navíc slepcovití
(Spalacidae) a dikobrazovití (Hystricidae)
Hystricomorpha= gundiové
(Ctenodactylidae), dikobrazi
(Hystricidae), rypoši
(Bathyergidae) +Hystricognathi =
morčata (Caviidae), činčily
(Chinchilliidae), osmáci
(Octodontidae), nutrie
(Myocastoridae)
Carleton et Musser 2005
Carleton et Musser 2005
Carleton et Musser 2005
Rodentia - hlodavci
Sciuridae - veverkovití
Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758 - veverka obecná
Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766) - sysel obecný
Marmota marmota (Linnaeus, 1758) - svišť horský
Castoridae - bobrovití
Castor fiber Linnaeus, 1758 - bobr evropský
Castor canadensis Kuhl, 1820 - bobr kanadský
Gliridae - plchovití
Muscardinus avellanarius (Linnaeus, 1758) – plšík lískový
Glis glis (Linnaeus, 1766) – plch velký
Dryomys nitedula (Pallas, 1778) – plch lesní
Eliomys quercinus (Linnaeus, 1766) – plch zahradní
Cricetidae - křečkovití
Cricetus cricetus Linnaeus, 1758 - křeček polní
HYSTRICOGNATHIMyocastoridae - nutriovití
Myocastor coypus (Molina, 1782) – nutrie říční
Murinae – myšovití (Murinae – pravé myši)
Apodemus flavicollis (Melchior, 1834) - myšice lesní
Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758) - myšice křovinná
Apodemus agrarius (Pallas, 1771) - myšice temnopásá
Apodemus uralensis Pallas, 1811
(Apodemus microps Kratochvíl et Rosický, 1952) - myšice malooká
Micromys minutus (Pallas, 1771) - myška drobná
Mus musculus musculus Linnaeus, 1758 - myš domácí východoevropská
Mus musculus domesticus Rutty, 1772 - myš domácí západoevropská
Mus spicilegus Petenyi, 1882 - myš panonská
Rattus rattus (Linnaeus, 1758) - krysa obecná
Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769) - potkan
Cricetidae – křečkovití
Microtus arvalis (Pallas, 1778) - hraboš polní
Microtus agrestis (Linnaeus, 1761) - hraboš mokřadní
Microtus oeconomus (Pallas, 1776) - hraboš hospodárný
Microtus subterraneus (de Sélys-Longchamps, 1836) - hrabošík podzemní
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952) - hrabošík tatranský
Chionomys nivalis (Martins, 1842) - hraboš sněžný
Myodes glareolus (Schreber, 1780) - norník rudý (syn. rod Clethrionomys)
Arvicola amphibius (Linnaeus, 1758) - hryzec vodní (syn. A. terrestris)
Ondatra zibethicus (Linnaeus, 1766) - ondatra pižmová
Dipodidae - tarbíkovití
Sicista betulina Pallas, 1779 – myšivka horská
Sicista subtilis (Pallas, 1773) – myšivka stepní
Carleton et Musser 2005
DD (NE), LC, O
1991-1992_dotazník
Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758) - veverka obecná
Lesy, parky, hřbitovy
99,5(75) %
Omyly: více druhů veverek v našich lesích, „opička našich lesů“, tmavá je běžnější, tmavá je rychlejší a silnější a vytlačuje rezavou, ani korelace barvy a
nadmořské výšky. Rezavá, hnědá, černá, vždy sněhobílé bříško, velká variabilita
Striktní samotář: jen několik dní v roce páření (i více MM pronásleduje F), či lze vidět F s dospívajícími mláďaty
Páření koncem prosince, typicky leden, ale i pak kdykoliv na jaře, FF fylopatrické
Staví hnízda, kompaktní cca 30 cm, 2 vchody, vystlaná listím, zcela výjimečně v dutinách; má jich v rámci teritoria několik
Štětičky na uších výhradně v zimní srsti. NEHIBERNUJE, je aktivní i v zimně, za nepříznivého počasí nevylézá z hnízda.
2003 (2017), IUCN, Vyh. 395
Invazní veverky
v EU
veverka popelavá
Sciurus carolinensis
Invazní veverky v EU
veverka Pallasova
Callosciurus erythraeus
burunduk páskovaný
Tamias (Eutamias) sibiricus
zemní
veverka liščí
Sciurus niger velká, N Amerika, Finsko - Japonsko
SE Asie
a S Čína
CR, VU, KO
4,6%
do 1950
1951-2000; 2001-2005
Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766)
- sysel obecný
Ostrůvkovitě na travnatých plochách,
izolované kolonie
35 lok.(2008)
Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766)
- sysel obecný
Marmota marmota (Linnaeus, 1758)
- svišť horský
Jen SR- TANAP, v Nízkých Tatrách vyhuben, ale 1851-1881
reintrodukce, aklimatizace v Krkonoších (1903) a
Jeseníkách (1963) neúspěšné, ve Vys. Tatrách 1000 ks, Níz.
Tatrách 100 ks (21 kolonií – Bačkor 2009, Lynx).
Carleton et Musser 2005
Muscardinus avellanarius (Linnaeus, 1758)
– plšík lískový
53,5%-, LC, SO
770 lok.
Glis glis (Linnaeus, 1766) – plch velký
DD, LC, O 21,8%350 lok.
Eliomys quercinus (Linnaeus, 1766) – plch
zahradní
Dryomys nitedula (Pallas, 1778) – plch lesní
Dryomys nitedula (Pallas, 1778) – plch lesní
8,1%
-, -, SO
Eliomys quercinus – plch zahradní
8,3%
CR (EN), NT, KO
V ČR dnes jen Pošumaví, Český les, Krušné hory, NP České
Švýcarsko, S-Čechy, okraj Brd, Moravský kras ???, SR – od
70. let 20. stol. znám jen z vývržků, předtím od Povážského
Inovce po Slovenský kras. Nejvíce masožravý (80%)
V ČR jen na Moravě – Slezsko, SV Morava, pohoří Z a stř.
Slovenska a Východoslovenská nížina, i v ptačích budkách
120 lok.
nálezy do r. 1980, pak znovu od r. 2002 a 2005-2006
Carleton et Musser 2005
velcí hlodavci jihoamerického kontinentu
žijí v mokřadním prostředí
4 prsty na zadních, zadní končetiny s plovacími
blánami, samice mají mléčné bradavky nezvykle na
bocích těla, celosvětově jediný druh,
který se i u nás nyní rozšiřuje na volnosti
10%
Myocastor coypus (Molina, 1782)
– nutrie říční
JAm, úniky z kožešinových farem (od 1924),
neúspěšná introdukce 1955 do dolního Hronu,
reprodukující se populace ve V-Čechách, S a J
Moravě, zimní mortalita; 6-12 kg
Carleton et Musser 2005
Castor fiber Linnaeus,
1758
- bobr evropský
LC (VU), LC, SO
Castor fiber Linnaeus, 1758
- bobr evropský
18.-19. st.
1975-1999 2000-2004
Cfib - V J-Čechách vyhuben už v pol. 18. stol., reintrodukce 1809 na Třeboňsku, ale poslední uloven 1876, na Slovensku na
Žitném ostrově posl. zástřel 1858, introdukce 1991-1996 do Litovelského Pomoraví a na Odru 27 ks z PL a Litvy, šíření
bobra na dolních a středních úsecích řek, starých ramenech a rybnících v povodí Labe, Odry a Dunaje, 2002 odhad po 150
ks v ČR i SR; Dnes 3000 ks
Ccan – introdukce do Finska a Rakouska na V od Vídně (12-15 ks) – asi vymřeli; více mláďat, ale není odolný vůči tularémii
cca 20 % území –
trvalý výskyt
Carleton et Musser 2005
jen mírně prodloužené zadní končetiny, nápadně
dlouhý částečně ovíjivý ocas
lesnaté a horské prostředí severní polokoule vs
tarbíci, frčkové a frčíci
Sicista betulina Pallas, 1779
– myšivka horská
Sicista subtilis (Pallas, 1773)
– myšivka stepní
VU, LC, SO
ocas: 120-170% délky těla
rel. dlouhé zadní tlapky
tmavý pruh (široký 3 mm) začíná mezi
očima až boltci
lesní až lesostepní pásmo Eurasie
boreomontánní typ výskytu
Sicista betulina Pallas, 1779
– myšivka horská
Sicista subtilis (Pallas, 1773)
– myšivka stepní
Sbet: Poprvé zjištěna na Pradědu v r. 1949, na Šumavě o 11 let později
Reliktní charakter areálu se třemi izolovanými refugii:
Hory – 1: Šumava, Novohradské h., 2: Rychlebské h., Králický Sněžník,
Jeseníky, 3: Beskydy;
Slovenské Beskydy, Fatra, Nízké tatry, Tatry, Slovenské rudohoří,
Východní Karpaty; vlhká stanoviště
Postglaciální osídlování ze 2 refugií: východoalpského a
západokarpatského
Ssub: jen 1x na Slovensku 3.9.1935 u Lubice, dnes jen v Maďarsku,
v SV Rakousku vymřela
Carleton et Musser 2005
zaoblená hlava, krátké nohy
2 podčeledi u nás: křečci a
hraboši – hraboši postrádají
lícní torby
ocas nepřesahuje délku těla
velká plodnost se sezónními
i meziročními fluktuacemi
početnosti – populační cykly
u nás 6 druhů, z nichž
ondatra pižmová je
nepůvodní
CRICETINAE
Cricetus cricetus Linnaeus, 1758
- křeček polní
-, LC, SO
Po 1990: 220 lok., 19,4%
Odlesněná kulturní krajina, v
ČR od 70. let 20. st. úbytek až
lokální vymizení, od 90. let
populace vzrůstá, šíření, drží
se v nížinách. Přemnožování –
na Slovensku až 500 ks/ha
(1971), hojný v nížinách.
44,3%
Úlovky – v Československu
45 000 ks/ročně, dnes v ČR
5 000; rákosiny.
95,7%
Ondatra zibethicus (Linnaeus, 1766)
- ondatra pižmová
-, -, -
1905, 1906 vysazena u Dobříše,
poprvé v Evropě, na Slovensku
1921-1924
nepůvodní,
invazní
původní v S Am.
1-1,6 kg
nemá plov. blány
>2600 lok.
99%
Myodes glareolus (Schreber, 1780)
- norník rudý (Clethrionomys glareolus)
-, -, -
2500 lok.
Arvicola amphibius (Linnaeus, 1758)
- hryzec vodní (A. terrestris, A. scherman)
-, -, -Mimo souvislé lesy, v blízkosti vody
72,6%>1000 lok.
Microtus arvalis (Pallas, 1778)
- hraboš polní
Microtus agrestis (Linnaeus, 1761)
- hraboš mokřadní
-, -, - -, -, Mozaikovitě,
chladné a vlhké biotopy s hustým
bylinným podrostem, lesy i louky, imisní holiny s
Calamagrostis villosa
Zemědělská bezlesá krajina, stohy, i ve městech,
na podzim v budovách, fluktuace početnosti (2-5
let) – gradace 2500 ks/ha, pesimum 1 ks/2-5 ha
Microtus arvalis (Pallas, 1778)
- hraboš polní
Microtus agrestis (Linnaeus,
1761)
- hraboš mokřadní
97,3%
75,6%3800 lok.
>1700 lok.
Microtus subterraneus (de Sélys-Longchamps, 1836)
- hrabošík podzemní
Chionomys nivalis (Martins,
1842)
- hraboš sněžný
-, -, -
Microtus subterraneus
(de Sélys-Longchamps, 1836)
- hrabošík podzemní
Chionomys nivalis (Martins, 1842)
- hraboš sněžný
61%
Msub – mozaikovitě, vlhká stanoviště různých biotopů.
Chniv – TANAP a hřebeny NP Nízké Tatry nad 1100 m,
balvanité suti v horách
>1000 lok.
Microtus oeconomus (Pallas, 1776)
- hraboš hospodárný (severní)
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952)
- hrabošík tatranský
Microtus oeconomus (Pallas, 1776)
- hraboš hospodárný (severní)
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952)
- hrabošík tatranský
Jen Žitný ostrov a Podunajská nížina, v Rakousku a
Maďarsku J-hranice areálu; vysoká voda – nadzemní
kulovitá hnízda, nízká voda – podzemní nory.
ne v ČR, na Slovensku – Tatry, N Tatry, Oravské
Beskydy, Fatra, Chočské vrchy, Kremnické vrchy,
Muráňská planina, polské Tatry, horský druh, nad
650 m n.m., alpínské louky, kosodřevina, horské
lesy
Carleton et Musser 2005
nejprogresivnější skupina současných hlodavců –
zahrnuje třetinu druhů řádu
protáhlá, více zahrocená hlava, velké oči a ušní
boltce, dlouhý ocas – min. 2/3 délky těla, lysý,
šupinatý, zrohovatělá kůže v podobě ocasních
kroužků
u nás žijí hlavně na zemi a ve vegetaci, dobře
šplhají a skáčou
u nás 1 z 5 podčeledí: pravé myši - Murinae
Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758)
- myšice křovinná
-, -, Apodemus
flavicollis (Melchior, 1834)
- myšice lesní
-, -, -
Apodemus flavicollis (Melchior, 1834)
- myšice lesní
Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758)
- myšice křovinná
86,6%
92,7%
>2200 lok.
>1800 lok.
Apodemus agrarius (Pallas, 1771)
- myšice temnopásá
Apodemus microps Kratochvíl et Rosický,
1952 - myšice malooká
A. uralensis Pallas, 1811
-, -, -,
-, -
Ambros M. et al., 2010: Lynx, n.s., 41:1-13
Apodemus agrarius - myšice temnopásá Apodemus microps - myšice malooká
27,4%
7,6%
Vlhká místa, v blízkosti vod, nížiny až střední polohy
Teplé nížiny, v Čechách ostrůvkovitě, Morava a Slezsko,
nížiny Slovenska, snad i Západní Tatry, známa až z J-
Uralu.
A. microps cimrmani
>600 lok.
>130 lok.
Apodemus agrarius - myšice temnopásá
na JV od Brna – stav 2016
Micromys minutus (Pallas, 1771)
- myška drobná
64%
-, -, Nížiny
u vod, rákosiny, louky, lužní lesy, kulovitá nadzemní
hnízda až 1m nad zemí, v zimě ve stozích i norách jiných
hlodavců
nejmenší evropský hlodavec: 3,5-13 g
Mus musculus domesticus Rutty, 1772
- myš domácí západoevropská
NE (-), -, - -, -, Mus
musculus musculus Linnaeus, 1758
- myš domácí východoevropská
teplé oblasti jihu
Eurasie (centrem Indie)
2%
63%
Mus musculus domesticus Rutty, 1772
- myš domácí západoevropská
Mus musculus musculus Linnaeus, 1758
- myš domácí východoevropská
Okolí Aše a Chebu, synantrop Všude, ze stepí J Evropy a Asie, šíření se zemědělstvím
Mus spicilegus Petenyi, 1882
- myš panonská
JZ Slovensko od Komárna po Nitru a Levice, Košická kotlina,
stepní druh, kupky (kurgančiky, 80 cm x 40 cm), pole, úhory,
kupky na podzim
Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769)
- potkan
Rattus rattus (Linnaeus, 1758)
- krysa obecná
Rrat - Z JV-Asie, synantrop, v Evropě již 2-3000 let, na
konci středověku z Evropy vymizela, i díky potkanovi, opět
od 1929 (Praha), zavlečení lodní dopravou po Labi, šíření
1945-1991 – okolí Labe, Ohře, Vltavy od Děčína po Prahu a
MB, v SR – Bratislava – přístav (50. leta 20. st.)
Uvnitř budov – půdy, suchá skladiště, fytofág
Rnor – bažinaté obl. V-Asie, šíření potkana až po kryse –
kanalizace ve městech, od 18. stol., loví i myši, dobře plave,
šplhá, klany, omnivor
Blecha morová (Xenopsylla cheopis)
Rattus rattus (Linnaeus, 1758)
- krysa obecná
Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769)
- potkan
9% 57%
LAGOMORPHA - ZAJÍCI
v ČR a SR: 2 druhy čeledi zajícovití
(Leporidae)
z toho králík divoký nepůvodní
Lagomorpha - zajíci
Leporidae - zajícovití
Lepus europaeus Pallas, 1778 - zajíc polní
Oryctolagus cuniculus (Linnaeus, 1758) – králík divoký
Lepus europaeus Pallas, 1778
- zajíc polní
NT, LC, Středoevropský
druh, preference otevřených biotopů v nižších nadm. výškách, ještě v roce
1974 – roční odstřel v Československu přes 1 mil. ks., pak prudký pokles početnosti (choroby,
nevhodný lov), dnes početnost ustálena, ale nižší než v 70. letech, regulovaný odstřel, dnes v
ČR celkem asi 0,5 mil. ks, v SR asi 200 000 ks. Nebezpečí tularémie!
Tularémie: bakterie Francisella tularensis – zaječí mor
50%
Lepus europaeus Pallas, 1778
- zajíc polní
Oryctolagus cuniculus (Linnaeus,
1758) - králík divoký
Allochtonní druh z mediteránu, ve středověku již ve volné přírodě stř. Evropy, do stř.
Evropy ve 12.-13,. stol., 1. zmínky v 16. století (přemnožení), dnešní rozšíření od 19.
stol., teplá suchá místa s písčitou půdou do středních poloh, skupinová teritoria, do
1952 – roční odstřel okolo 200 000 ks, myxomatóza – snižování početnosti, koncem
20. století místy vymizel nebo je vzácný, v ČR v r. 1999 odstřel 231 kus, v SR v r. 2001
stav 705 ks, odstřel 84 ks.
Oryctolagus cuniculus (Linnaeus,
1758) - králík divoký
71%
1973-1975
1991-1992
2005-2006