Stylistické chyby a nedostatky v kontextovém členění věty Zpracováno podle podkladů PhDr. Marie Hořké z Ústavu cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Původně určeno pro pregraduální a postgraduální studium. Stylistické chyby a nedostatky v kontextovém členění věty •vybočení z vazby (anakolut) •směšování vazeb (kontaminace) •spřahování vazeb (zeugma) •větná spodoba (atrakce) • •V psaném textu jsou nevhodné. V mluveném projevu jsou běžné a v určitém kontextu moc nevadí. Vybočení z větné vazby •Uprostřed souvětí mluvčí změní větnou vazbu bez ohledu na začátek souvětí a dokončí ho nesprávně. • •Chlapci ráno, když vyšli do školy, byla jim zima. •Když chlapci ráno vyšli do školy, byla jim zima. Směšování vazeb •Vlivem významově blízkého výrazu vznikne nová, nesprávná vazba. • •účastnit se na něčem •podílet se na něčem, zúčastnit se něčeho • •počítat zhoubné nádory za onemocnění •pokládat za…, považovat za…, ale počítat k… Spřahování vazeb •Vzniká užitím stejné vazby u souřadně spojených větných členů, z nichž každý vyžaduje jinou vazbu. • •před a po měření •před měřením a po měření • •A tak jsem poprvé osobně viděl a mluvil s tak slavným člověkem. •A tak jsem poprvé viděl tak slavného člověka a mluvil s ním. Větná spodoba •Je mechanické přizpůsobení tvaru slova podobě slova sousedního, často nadřízeného; atrakce může nesprávně signalizovat syntaktickou závislost větných členů. • •Družstva osmnácti zúčastněných národů, seřazených před hlavní tribunou olympijského stadionu, pozdravil předseda MOV. •Družstva osmnácti zúčastněných národů, seřazená před hlavní tribunou olympijského stadionu, pozdravil předseda MOV. Kontextové členění věty •Důležitým prostředkem k porozumění složitému odbornému textu je správný slovosled a správná interpunkce. Řazení slov ve větě, tj. pořádek slov, není nahodilé, libovolné, ale podléhá jistým pravidlům, především z hlediska obsahu a významu. •Každá úplná výpověď se v závislosti na kontextu nebo situaci, do níž je zasazena, člení na dvě části: na východisko (V) výpovědi (základ, téma) a na jádro (J) výpovědi (réma). •Východisko výpovědi vyjadřuje skutečnost známou z předcházejícího kontextu a mluvčí jí na daný kontext nebo situaci navazuje. Jádrem výpovědi jsou skutečnosti sdělně nejzávažnější, tj. nové. Toto vlastní jádro výpovědi se klade v klidných oznamovacích větách na konec věty, což se označuje jako objektivní pořádek slov, tj. od východiska k jádru výpovědi. Kontextové členění věty •Objektivní slovosled •Na tuto příležitost (V) jsem čekal celý život (J). •K jeho odkazu (V) se hlásily celé generace (J). •V souvislém projevu navazují jednotlivé věty na sebe po významové stránce tak, že věta následující začíná tím, co je známo z věty předcházející. •Po svahu (V) se pohyboval řetěz (J) aut. Prázdná auta (V) stoupala pro nový náklad k slepé železniční koleji (J). Tam (V) se náklad překládal (J) z vagónu. Prázdné (V) vagóny hned odjížděly (J) pro další náklad. Kontextové členění věty •Subjektivní slovosled •Celý život (J) jsem čekal na tuto příležitost (V). •Celé generace (J) se hlásily k jeho odkazu (V). •Jádro se klade před východisko výpovědi jen v projevech vzrušených, citově zabarvených, zejména mluvených; to je subjektivní pořádek slov: od jádra výpovědi k východisku výpovědi. Při citovém zaujetí totiž mluvčí zpravidla napřed vysloví to nejzávažnější, co mu tane na mysli, a pak teprve dodává okolnosti z jeho hlediska méně důležité. Cílem je v tomto případě zdůraznit jádro výpovědi, proto stojí na prvním místě ve větě a má větný přízvuk.