Žížaly Co to je „žížala“? Většinou suchozemští máloštětinatci větších rozměrů podřád Lumbricina řád Opisthopora kmen Annelida třída Oligochaeta třída Clitellata podtřída Oligochaeta řád Haplotaxida Zrzavý a kol., 2009 Weigert a Bleidorn, 2016 Co to je „žížala“? 24 čeledí Acanthodrilidae 93 rodů 1152 druhů Austrálie, Severní a jižní Amerika, jižní Afrika Ailoscolecidae 1 rod 1 druh Francie Almidae 5 rodů 57 druhů J a JV Asie, Afrika, jižní Amerika Biwadrilidae 1 rod 1 druh Japonsko Criodrilidae 1 rod 4 druhy Evropa a Japonsko Eudrilidae 53 rodů 321 druhů Afrika Glossoscolecidae 10 rodů 146 druhů Střední a jižní Amerika Haplotaxidae 7 rodů 57 druhů Kosmopolitní Hormogastridae 4 rody 23 druhů Evropa Kazimierzidae 1 rod 21 druhů Jižní Afrika Komarekionidae 1 rod 1 druh USA Kynotidae 1 rod 24 druhů Madagaskar Lumbricidae 45 rodů 625 druhů Palearktis, většina Evropa Lutodrilidae 1 rod 1 druh USA Megascolecidae 91 rodů 1945 druhů Austrálie, jihovýchodní a východní Asie Microchaetidae 3 rody 105 druhů Jižní Afrika Moniligastridae 5 rodů 162 druhů J a JV Asie, jižní a střední Amerika Ocnerodrilidae 31 rodů 171 druhů všechny tropy a subtropy Rhinodrilidae 42 rodů 365 druhů Jižní Amerika Sparganophilidae 1 rod 12 druhů Severní a střední Amerika Syngenodrilidae 1 rod 1 druh Kongo a Keňa Tiguassiidae 1 rod 1 druh Brazílie Tritogeniidae 2 rody 39 druhů Jižní Afrika Tumakidae 2 rody 4 druhy Kolumbie a Venezuela Základní charakteristika žížal válcovitý tvar těla, konec někdy zploštělý či čtyřhranný tělo složeno z mnoha segmentů, 4 páry či mnoho štětin barva: bělavá, růžová, červená, fialová, hnědá, zelená, namodralá, různé gradienty velikost: 1 cm - 1,5 m (Megascolides australis) Evropa: 1,05 m (Scherotheca occidentalis) ČR: 0,5 m (Aporrectodea hrabei) hmotnost: 10 mg - Dendrobaena minuscula 600 g - Glossoscolex giganteus kosmopolitně - na všech kontinentech počet druhů: Celkem: 5000 (+ 2000 dosud nepoznaných) Rozšíření žížal Archiphetetina middletoni Lumbricidae Vyšší klasifikace lumbricidů je problém, moderní revize založeny na omezeném souboru druhů (Bouché 1972, Perel, 1979, Zicsi, 1986, Mrsic 1991, Qiu a Bouché, 1998) dle Pop (1949) dle Mrsic (1991) Fauna žížal ČR - Lumbricidae Rody u nás (13 dle Pižl, 2002): Allolobophora – 5 druhů dnes jen A. chlorotica a A. moravica. A. eiseni přesunuta nejprve do Allolophoridela. Recentně spolu s A. parva přesun do rodu Bimastos (2017). A. hrabei – přesun do Aporrectodea, ale spíš nový rod blízký francouzskému Zophoscolex. A. chlorotica – asi až 5 kryptických druhů. Aporrectodea – 9 druhů a poddruhů rel. kompaktní rod, syn. Nicodrilus, přesná diagnóza dosud chybí. Recentně A. caliginosa komplex rozdělen na čtyři druhy (u nás A. trapezoides). Bude jistě řešena i A. rosea (v minulosti popsáno mnoho forem a poddruhů) – recentně komplex druhů ale dosud nedořešeno. A. handlirschi přesunuta do rodu Eiseniona. Koinodrilus (A. georgii) – Qui a Bouché (1998). Kromě toho byl znovu jako validní uznán druh Aporrectodea jenensis. Dendrobaena – 8 druhů velice heterogenní rod, vyžadující revizi. Velké rozdíly v mnoha znacích, dokonce i v pozici štětin, typu svaloviny, nefrid. měchýřcích. Recentně transfer D. mrazeki do rodu Kritodrilus a naopak K. auriculatus do Dendrobaena. D. pygmaea -> D. cognettii. Přibyl nález D. steineri. Dendrodrilus – 1 druh (3 poddruhy) později 2 druhy (D. rubidus a D. subrubicundus). Recentně 1 druh přesunut do rodu Bimastos. Eisenia - 4 druhy velice heterogenní rod, vyžadující revizi (zejména kavkazské druhy). U nás poměrně stabilní. E. andrei x fetida + 1, E. lucens x submontana vs. E. spelaea – recentně potvrzeno molek. Fauna žížal ČR - Lumbricidae Eiseniella – 1 druh (3 poddruhy) rod dobře odlišen žaludkem jen na 1 segmentu, poddruhy asi jen různé partenogenetické formy. Fitzingeria – 1 druh (3 poddruhy) rod zrušen (2017), přesun do Dendrobaena a 3 samostatné druhy: D. platyura, D. depressa a D. carpathomontana. Helodrilus – 1 druh stabilní pozice, amfibická žížala, extrémně velké dvorce, chybí nefridiální měchýřky, každá nefridie vyúsťuje ve vlastním segmentu (exonephric systém). Kritodrilus – 1 druh druh K. auriculatus převeden do rodu Dendrobaena (D. auriculata) naopak přiřazen druh D. mrazeki Lumbricus – 6 druhů velmi stabilní, jediný rod, který je většinou taxonomů považován za monofyletický. L. rubellus – recentně 2 – 7 linií (potenciálně druhů). L. terrestris x L. herculeus. Octodrilus – 2 druhy bez dvorců na 15. segmentu zajímavá historie synonymie. Sims (1984) aplikoval ke komisi ZN, ta rozhodla ve prospěch mladšího synonyma Octodrilus namísto Purpureus. Fauna žížal ČR - Lumbricidae Octolasion – 4 druhy s dvorci na 15. článu, lacteum x tyrtaeum (nedostatečný popis), nově (2015) potvrzeny 2 druhy Proctodrilus – 3 druhy nefr. váčky chybí, na rozdíl od Helodrilus za opaskem sběrný kanál (enteronephric system), pozice našich druhů OK 52 druhů a poddruhů (2002) 49 druhů (2019) Fauna žížal ČR Počet druhů a poddruhů: ČR: 52 (Pižl, 2002), 49 (2019) Maďarsko: 59 (Zicsi a Csuzdi, 2003) Polsko: 29 (Kostecka, 1997) Rumunsko: 71 (Pop a kol., 2012) Slovensko: 46 (Zajonc, 1991) Řecko: 67 (Szederjesi a kol., 2017) Německo: 46 ( Lehmitz a kol., 2017) Černá hora: 40 (Stojanovič a Milutinovič, 2013) Rakousko: 60 (Zicsi, 1994) Rusko: 59 (Perel, 1997) Balkán: 198 (Mršic, 1991) Fauna žížal ČR Základní determinační znaky Přední část těla žížaly - boční pohled 1 - čelní lalok 2 - metastomium 3 - spermatékální póry 4 - žláznaté pole 5 - samičí pohlavní pór 6 - samčí pohlavní pór obklopený žláznatými dvorci 7 - nefridiopóry 8 - genitální políčka 9 - opasek 10 - pubertální valy 11 - štětiny 1 43 2 Různé typy prostomia: 1 - prolobické 2 - epilobické otevřené 3 - epilobické uzavřené 4 - tanylobické 1 42 3 a b c d Různé rozložení štětin: 1 - silně sblížené 2 - slabě sblížené 3 - oddálené (oddělené) 4 - perichaetinní Základní determinační znaky Základní determinační znaky Anatomie Základní determinační znaky Pohled do otevřené tělní dutiny žížal 1 - hltan 2 - jícen 3 - circumoesophageální céva (laterální srdce) 4 - chámová schránka 5 - septa 6 - chámový vak 7 - vaječník 8 - vejcovod 9 - nefridie 10 - žláznatý žaludek 11 - svalnatý žaludek 12 - peri-intestinální céva 13 - dorsální céva 14 - střevo 15 - chloragogenní buňky Příčný řez v zaopaskové části těla Příčný řez zadní částí těla žížal 1 - kutikula, 2 - epidermis 3 - okružní svalovina 4 - podélná svalovina 5 - štětina 6 - tělní dutina 7 - štětinová svalovina 8 - břišní nervová páska 9 - segmentální nerv 10 - ventrální céva 11 - střevo 12 - typhlosolis 13 - peri-intestinální céva 14 - dorsální céva Základní determinační znaky 1 43 2 Různé typy nefridiálních měchýřků 1 - lalůčkovité a válečkovité 2 - esovité 3 - háčkovité 4 - tvaru U Základní determinační znaky epigeické (endo-) hypo-geické anektické Základní determinační znaky Různé typy podélné svaloviny a - peříčkovitá b - přechodná c - svazečkovitá Různé typy kalciferních žláz a – bez váčků b – horizontální váčky c – posteriolaterální váčky Základní determinační znaky B. eiseni E. handlirschiA. caliginosa A. georgii A. rosea A. chlorotica D. illyrica D. octaedra B. rubidus D. vejdovskyi E. andrei E. fetida E. lucens E. tetraedra D. depressa D. carpathomontana L. castaneus L. rubellus L. terrestris L. polyphemus O. argoviensis O. lacteum O. tyrtaeum P. tuberculatus Ekologické skupiny žížal EPIGEICKÉ (povrchové) na povrchu půdy ENDOGEICKÉ (půdní) svrchní vrstvy půdy, geofágní ANEKTICKÉ (hlubinné) stabilní chodby otevřené na povrch STRAMINIKOLNÍ SUBKORTIKOLNÍ FLEOFILNÍ DETRITOFÁGNÍ KOPROFÁGNÍ EPIENDOGEICKÉ SAPRORHIZOFÁGNÍ HYPOENDOGEICKÉ Potravu sbírají na povrchu Druhy epigeické endogeické anektické pigmentace výrazná, často na dorsální i ventrální části těla žádná či velmi slabá střední až výrazná, většinou pouze na přední části těla potrava málo rozložené organické zbytky na povrchu půdy organická hmota v promíchaná s minerální půdou organické zbytky na povrchu půdy, které jsou před pohlcením deponovány v chodbách velikost malé až středně velké středně velké velké svalovina přepážek slabá střední silná forma střeva jednoduché široké, silně zvrásněné relativně jednoduché, ale složitější než u epigeických počet kokonů velký střední malý počet mláďat z kokonu velký střední většinou jedno délka života krátká střední dlouhá přežívání sucha ve formě kokonů v quiescenci v diapauze predační tlak velký střední relativně malý pohyblivost rychlý pohyb jako reakce na podráždění pomalé rychlé zatažení do chodeb, ale pomalejší než epigeické chodby žádné, či pouze v několika svrchních centimetrech půdy podpovrchové, většinou ne vertikální, často bez spojení s povrchem půdy rozsáhlé systémy vertikálních i horizontálních chodeb, často až k matečné hornině, otevřené na povrch Ekologické (eko-morfologické) skupiny Reprodukční strategie žížal Kopulace a tvorba kokonu Hermafroditi s oddělenými varlaty a vaječníky Typ rozmnožování: semikontinuální - kontinuální Přenos spermatu KOPULACE SPERMATOFORY PARTENOGENEZE obligatorní fakultativní obligatorní fakultativní Reprodukční strategie žížal produkce kokonů Druh m start počet (g) (dny) (jedinců za týden) L. rubellus E. fetida D. veneta E. eugeniae L. terrestris 2 2,4 4 8 10 60 30 40 30 100 5 6 5 11 0,7 počet mláďat z kokonu P. excavatus L. rubellus E. fetida D. veneta E. eugeniae L. terrestris 1 1,4 1,6 - 3,8 1,2 1,2 - 2,7 1 hmotnost mláďat závisí na: - velikosti kokonu - počtu jedinců z kokonu - pořadí líhnutí 1 4 7 8 5 2 9 6 3 1 mm 1 - Eiseniella tetraedra 2 - Dendrodrilus rubidus 3 - Allolobophora chlorotica 4 - Aporrectodea rosea 5 - Aporrectodea caliginosa 6 - Aporrectodea limicola 7 - Allolobophora eiseni 8 - Lumbricus terrestris 9 - Eisenia fetida délka života: průměrně 1-2 roky (až 8 let) dospívání: několik týdnů až měsíců závisí na druhu a podmínkách Faktory ovlivňující výskyt žížal Potravní zdroje Vlhkost saprofágové: různě rozložená OH, mikroorganismy, prvoci, mezofauna Složení potravy závisí na ekologické skupině málo výkonné regulační mechanismy kontrola ztráty vody kutikulou (lipidy, dorsální póry), regulace výdeje moči, produkce moči do střeva a následná resorbce vody, určitá role kalciferních žlaz ekologické adaptace - závisí na ekologické skupině životní cyklus, migrace, diapauza, quiescence voda asi 65-75% TH, dýchání celým povrchem těla, exkrece dusíku ve formě amonné a močoviny (L. terrestris - produkce moči až 60% TH/den) desikace E. fetida - 58,8% TH (74,7% vody), A. chlorotica - 69,6% TH (80,0% vody) optimum: 40-60% max. vod. kapacity, 35-45% půdní vlhkosti, pF 2,0 - 3,2 limity: <20%, přechod do klidových stádií při 25-30% půdní vlhkosti Faktory ovlivňující výskyt žížal Teplota Půdní reakce Půdní textura Světlo optimum: většina evropských druhů 10-15 oC, epigeické 15-20 oC, E. fetida 20-25 oC limity: evropské žížaly + 24 až 29 oC; 0 až -1,6 oC, E. fetida + 35 až 40 oC; 0 oC optimum: pH 6-7, alespoň některé druhy přežívají v půdách s pH 3,5 až 8 preference: acidotolerantní (3,7 - 4,7) – D. octaedra, A. eiseni, D. attemsi ubikvisté (3,7 - >7) – L. rubellus, A. caliginosa, A. rosea, O. lacteum acidointoletantní (4,7 - >7) – K. auriculatus, D. mrazeki limity: písčité a štěrkovité substráty – hrozí abraze a vyschnutí obsah jílu: pozitivní korelace s abundancí A. caliginosa, A. longa, A. rosea, L. terrestris žádná korelace s L. rubellus (15 půd, Nordsrom a Lundgren) Withdrawal reflex, fotoreceptory, gint nerve fibres endogeické druhy - negativní fototropismus epigeické a anesické druhy - pozitivní fototropismus při nízké intenzitě světla UV - letální efekt při delší expozici (role porfirinů) Další faktory O2, CO2, redox-potenciál, koncentrace solí, utužení půd, C:N, atd. Predátoři Bezobratlí ploštěnky měkkýši žížaly pijavky stonožky mravenci krtonožky střevlíci drabčíci potápníci larvy dvoukřídlých atd. Artioposthia triangulata, Bipalium Testacella Agastrodrilus (Megascolecidae) Trocheta subviridis Geophilomorpha, atd. Dorylidae Gryllotalpa, atd. Carabus, Pterostichus, atd. Quedius, Staphylinus, atd. Dytiscus, Agabus, atd. řada druhů různých čeledí Obratlovci ryby obojživelníci plazi práci savci mnoho druhů Vliv predace na populace žížal Artioposthia triangulata totální eliminace (Blackshaw, 1990) Pluvialis apricaria 238-107 (50%), 22 d (Bengtson et al., 1976) Larus ridibundus 30-100 kg/ha (podzim) (Cuendet, 1977) Paraziti Žížaly jako hostitelé - foretičtí (F) přechodně v nefridiích a pohlavních vývodech - parateničtí (P) juvenilní stádia v žížalách, dospívají v def. hostiteli - mezihostitelé (M) v tkáních žížal část vývojového cykly, jinak viz výše - koneční hostitelé (K) žížaly koneční, resp. jediní hostitelé Příklady parazitů hromadinky čel. Monocystidae Monocystis, Zygocystis, Rhynchocystis, Nematocystis, Pleurocystis, atd. (K) nálevníci Anoplophrya, Maupassella, Parabursaria, atd. (K) jiní prvoci Myxocystis (K), Thelohania(K) , Histomonas (M) hlístice Rhabditidae (F), Syngamus (P), Metastrongylus (M), (více než 200 druhů) Capillaria (M), Porrocaecum (K) roztoči Histiostoma murchiei, Uropoda agitans (K) larvy dvoukřídlých Pollenia rudis, Onesia, Sarcophaga, atd (K) Monocystis agilis Vliv žížal na půdu Tvorba agregátů v exkrementech Podle různých autorů - pohlcování fragmentů organických látek - tvorba kašovité směsi organických zbytků a minerálních částic - další fragmentace v žaludku - strávení jemných organických tkání či jejich inkorporace do plasmy - uvolňování či tvorba tmelících látek - koagulace organickou hmotou obohacené plasmy - enkrustace rezistentních organických zbytků plasmou - tvorba fekálních peletů - mechanická stabilizace hyfami hub - tvorba organo-minerálních vazeb Exkrece Pohlcení Organická hmota Půdní agregáty Vliv žížal na půdu Tvorba agregátů v exkrementech Shipitalo a Protz (1989) Vazby mezi organickou hmotou a jílovitými látkami v exkrementech žížal 1 2 3 Vliv žížal na půdu Tvorba drilosféry Tomlin at al. (1995) Vliv žížal na půdu postupné ukládání mukusu (mukoproteiny atd.) a produktů metabo- lismu depozice exkrementů (obohacování organickou hmotou) osídlování mikroorganismy někdy inkrustace Vliv žížal na fyzikální parametry půdy Chemické vlivy na půdu Aktivita žížal ovlivňuje chemické složení půdy a distribuci živin - inkorporace částečně rozložené OH, macerace a promíchávání s anorganickými částicemi - produkce exkrementů, tj. směsi promíchaných jemných organických a anorganických částic, vytváří horizonty obohacené OH (humifikované) - redistribuce produktů metabolismu žížal ve formě exkretů, moči a sekretů žláz, a rozklad odumřelých těl vede k uvolňování živin - průchod trávícím traktem významně ovlivňuje dekompoziční procesy v exkrementech obohacením o mikrobiální složky - dekompoziční procesy v drilosféře jsou podporovány produkcí dusíkatých metabolitů a mukózních sekretů, a zvýšenou dostupností kyslíku v chodbách žížal - žížaly ovlivňují akumulaci a redistribuci těžkých kovů a dalších látek v půdě i dalších složkách ekosystémů Vliv žížal na chemické parametry půdy Vliv žížal na chemické parametry půdy Biologické vlivy na půdu Vliv na distribuci a klíčivost semen - podíl žížal na vzniku banky semen v půdě (jejich pohřbívání), selektivní ovlivnění klíčivosti Vliv na mikrobní populace a jejich aktivitu - selektivní ovlivnění počtů bakterií, aktinomycetů a mikromycetů, stimulace i deprese jejich aktivity Produkce stimulátorů růstu rostlin - auxinové látky (indolyl-3-acetic acid, IAA), gibereliny (GA3), cytokyniny (IPA), volné aminokyseliny Produkce dalších biologicky aktivních látek - sekrece a exkrece vitamínů (B) a provitamínů (D) Vliv na rostlinné patogeny - redukce některých patogenních mikromycetů, redukce i vektor šíření fytoparazitických hlístic Přehled komerčně využívaných druhů Lumbricus terrestris Eisenia fetida Lumbricus rubellusAmynthas hawayanus. Dendrobaena veneta Dendrobaena hortensis Další druhy: Lumbricidae: Eudrilidae: Megascolecidae: Eisenia andrei Eudrilus eugeniae Perionyx excavatus Dendrodrilus rubidus Pheretima spp. Typy využití Vermikompostování organických odpadů Vermikompost a hnojiva Sportovní rybářství Čistící prostředky Krmiva a aditiva Plánované rodičovství Farmacie Kosmetika Vermikompostování Vybrané vlastnosti organických hnojiv pH Cond. OM N P(T/S) K(T/S) Mg (T/S) Ca (T/S) hnůj 8,6 38 76 1,67 0,39/0,29 1,8/1,7 3,1/0,36 0,31/0,14 vermikompost Itálie 7,3 17 53 1,45 0,53/0,34 1,3/1,0 0,41/0,28 0,32/0,26 Holandsko 6,7 13 44 1,0 0,58/0,51 1,46/1,25 0,54/0,23 2,39/2,00 Švédsko 6,8 27 49 0,8 0,34/0,28 0,82/0,66 0,53/0,44 1,96/1,85 Ceny vermikompostu: 5 litrů - 3,49 CAN$ 8 lb - 3,85 US$ 10 l - 6,00 AU$ 30 l - 15,00 AU$ „worm tee“: 2 l - 2,5 AU$ U nás: Ekoverm, Vermisol, Vermesfluid a j. Návnada pro rybáře Kanadské pastviny a golfová hřiště Fisherman Special (Vierra`s Worm Farm) $ 9,88 + poštovné a balné (8 tuctů „Super Nightcrowler“) $ 22,88 (500 kusů) Export kanadských žížal do Evropy Hodnota (v tis. Can $) Německo Nizozemí Švýcarsko 532 29 12 Počet vyvezených žížal 370 mil. kusů (při ceně Can $ 35/1000 jedinců) Hodnota exportu 12.9 mil. Can $ Maloobchodní obrat 54 mil. Can $ (při ceně Can $ 1,75/ tucet) Prodej kanadských žížal v USA Krmiva a aditiva Obsah živin v žížalách E. fetida Sušina (%) 15-25 V % sušiny: Bílkoviny 58,2-71 Tuky 2,8-10,0 Vlákniny 3,3 Karbohydráty 14,2 Popeloviny 5,2-11,6 Ca 0,3-0,8 P 0,7-1,0 Celková energie 16380-17220 (kJ/kg) Ala Arg Asp Cys Glu Gly His Ile Leu Lys Met Phe Pro Ser Thr Try Tyr Val 5,4 7,3 10,5 1,8 13,2 4,3 3,8 5,3 6,2 3,3 2,0 5,1 5,3 5,8 6,0 2,1 4,6 4,4 - 6,5 - 1,3 13,8 7,2 2,5 6,0 8,4 10,4 3,0 4,2 - - 4,6 1,1 3,0 5,7l Složení aminokyselin (g/100g bílkovin) ŽM MM Cena žížal (E. fetida): 100,000 ks USA - 850 $ ČR - 10-20 tis. Kč Čistící prostředky a kosmetika Směsi enzymů Vyšší mastné kyseliny, β - endorfin, enkefalin, monoaminy a j. prací prášky odmašťovače čističe skvrn Historie Usmaž žížaly v uzavřeném hrnci až na popel. Ten pak použij jako zubní pastu. Pro vylepšení chuti smíchej s tamaryškovými semínky či betelovými oříšky. Vyléčení je jisté. Vlož žížaly do uzavřené nádoby, nech je tam chcípnout a rozložit. Pan natírej na nemocné klouby. Zápach je hrozný, ale úleva zaručena. Uvař žížaly a cibuli v osolené vodě. Vývar slij a přidej do jídla. Dobrá rada na závěr: neseznamuj pacientku s původem léku! Přidej žížaly do koupele nemocného. Pak žížaly vyber, opeč, rozetři a smíchej s kokosovým mlékem. Nápoj podávej 2x denně. Kůra je 100% účinná. Na pánvi spal žížaly až na popel. Ten smíchej s růžovým olejem a aplikuj na pokožku hlavy. Dočkáš se husté kštice. Žížaly usmaž a zapeč do chleba. Ten pravidelně pojídej. Kameny vyjdou do několika dní. Barma pyorrhea Indie slabost po porodu Irán močové kameny Laos neštovice Irán plešatost Amerika revma American Journal of Nursing, 1972 Žížaly v tradiční medicíně Čína - běžně v provinciích Fujian a Guangdona, i dnes na Taiwanu a v provincii Heinan (Zeng et al., 1982). Nový Zéland – běžně v jídelníčku Maorů (Benham, 1904): Rozlišovali 6 druhů žížal, přičemž dva z nich, kurekure a whiti, byly proslaveny jako slaďoučké a velmi chutné, a byly rezervovány výhradně pro náčelníky. Jejich sladká chuť prý přetrvávala v ústech po několik dní. Tyto žížaly byly preferovány i jako tzv. o matengo, tj. poslední jídlo umírajícího člověka. Vlastní příprava pokrmu pak spočívala v tom, že po odstranění střevního obsahu byly žížaly vloženy do nádoby s vodou zahřátou pomocí horkých kamenů (nesmí projít varem). Zde byly žížaly ponechány několik hodin až se začaly částečně rozkládat a po přidání vařené zeleniny byl slavnostní pokrm hotov. Venezuela - indiáni kmene Ye´kuana v povodí Orinoka (Paoletti et al., 2002, 2003). Rozeznávají bílé žížaly motto (v bahně na březích řek) a velké žížaly zvané kuru ( náhorní lesy). Žížaly typu motto sbírá i kmen Piaroa, nazývá je gua nebo wua. Oba druhy žížal jsou konzumovány buď čerstvé, zahřáté ve vodě teplé 40-60 oC, nebo vyuzené. Uzené žížaly jsou považovány za delikatesu a jsou třikrát dražší než ryby, vepřové či kuřecí maso. Andiorrhinus motto Righi et Araujo, 1999 a Andiorrhinus kuru Moreno et Paoletti, 2004. Historie Čína – žížaly označovány za „earth dragons“ ingredience mnoha léků či receptů. Bencao Gangmu (Kánon věcí lékařských) - Li Shizhen (1578) 40 užití žížal při léčení např. horečky, astmatu, dermatitid, hypertenze, epilepsie, ale i impotence či poruch laktace. Žížaly jako součást jídelníčku Farmacie Čína Di Long - sušené žížaly či z nich vyrobené rychlorozpusné granule horečka, křeče, schizofrenie, dýchavičnost, hypertenze, záněty močového měchýře, atd. 50 dávek – 65 USD Fu Nai Kang nádorová onemocnění Rusko žížalí extrakt svrab, obezita, osteochondróza,nádorová onemocnění Dle SCOPUS a Webb of Knowledghe úřady v USA i Evropě dnes registrují moho desítek patentů, jejichž předmětem je využití žížal či z nich získaných látek pro medicínské využití. Jejich autoři pocházejí z Číny, Japonska, Koreje, Hongkongu či Belgie. Předmětem léčby jsou např. žaludeční vředy, trombózy, akné, popáleniny, diabetes, vysoký i nízký tlak, astma, malárie, ale i kocovina, neplodnost či nádorová onemocnění. Účinné látky: Lumbritin, Lumbrofebrin, Terrestrolumbrolysin, Lumbrokináza. Protinádorové léky funaikang a xuenzhikang (Pekingská Univ.), kapsule pro rozpouštění trombů (Shanxi), Quinghua 2, longmaikang (Wuxi Jinchang), atd. Na trhu je i žížalí syrup, víno či zásyp pro snazší srůstání kostí.