NP Malá Fatra • CHKO (1967), NP (1988), • 226 km2 + 232 km2 ochranné pásmo • Sídlo správy Varín • Oficiální web: http://www.npmalafatra.sk Karpaty 1 - Vnější Západní Karpaty, 2 - Vnitřní Z. K., 3 - Vnější Východní Karpaty, 4 - Vnitřní V. K., 5 - Jižní Karpaty, 6 Rumunské Západní Karpaty, 7 - Transylvánská vysočina, 8 -Srbské Karpaty • Rozsáhlé pásmové pohoří geosynklinálního původu • Alpsko-himalájský systém, alpínské vrásnění (od křídy dodnes) • Gerlachovský štít 2655 m n. m. • Plošně největší evropské pohoří • 5 % rozlohy nad horní hranicí lesa Západní Karpaty • „Přechod V Alp a V Karpat“ • Carnuntská brána a Rábská linie (x V Alpy) • Kurovské sedlo (x V Karpaty) Pícha et al. 2006 Vnější Karpaty Vnitřní Karpaty flyšové pásmo bradlové pásmo Magmatické pásmo Panonská pánev Západní Karpaty Zarzycki 1991 Malá Fatra - členění Krivánská MF – Veľký Kriváň (1709 m) Kľakská MF – Kľak (1352 m) Lúčanská MF – Veľká Lúka (1475 m) Ch o č NP Malá Fatra • Krivánská Malá Fatra (340-1709 m n. m.) + Šípská Malá Fatra (v OP) • Veľký Kriváň (1709 m n. m.), Šíp (1170 m) • Malý Kriváň (1671 m), Veľký Rozsutec (1610 m) NP Malá Fatra • První velehory směrem od západního okraje Karpat • Vyvinuté subalpínské a alpínské ekosystémy • Geologicky pestré Geologická stavba • Velmi pestrá • Výrazně zastoupeny druhohorní vápnité sedimenty • Jádrové pohoří Západních Karpat (krystalické jádro + sedimentární obaly) • Tatrikum – krystalické horniny (granitoidy, ruly) na J pohoří – masiv Kriváňů • Križňanský příkrov – málo odolné neokomové slíny a břidlice (Stoh), křemence • Chočský příkrov – tvrdé triasové vápence a dolomity - Rozsutce, Vrátná… Chočský příkrov Křižňanský příkrov Tatrikum ChP KP Geologická stavba dolomity, vápence neokomové slíny granitoidy (žula, granodiorit) dolomity, vápence, slíny Váh granitoidy vápenec + dolomit slíny + břidlice Geomorfologie • Hlavní hřeben + vedlejší hřeben Sokolie • Tiesňavy (zde často zvané „diery“) – Jánošíkovy diery • Vápence relativně málo zkrasovatělé (vzácně jeskyně, závrty, škrapy) • Granitoidy, slíny, břidlice – hladký, často zarovnaný, reliéf Malý Kriváň 1671 m Velký Rozsutec 1610 m Stoh 1608 m Sokolie 1172 m Vrátná Velký Kriváň 1709 m Váh ↓ Terchová Hydrologie • Celé území odvodňováno Váhem (přítok Orava) • Vzácně vodopády – nejvyšší Šútovský vodopád (38 m) Vývoj přírody v holocénu • Paleoekologická data zejména z travertinových akumulací a převisů • Závěr posledního glaciálu (12 000 let před současností): • Na úpatí sprašová step, výše horská tundra • V chráněných polohách svahů – borovice lesní, bříza, vrby • Vlhké zaříznuté doliny – borovice kleč a limba, modřín • Z měkkýšů hlavně druhy, které dnes vystupují nad horní lesní hranici • Ze savců kamzík, kozorožec, svišť • Časný holocén: • Rychlé šíření lesa, zatlačování bezlesí na skály a do nejvyšších poloh • Zprvu šíření borových lesů (dnes relikty hlavně na dolomitech) • Následují doubravy, které pronikají relativně vysoko a mají velký rozsah • Na vlhčích místech smrčiny • V závěru přichází buk a jedle Vývoj přírody v holocénu • Holocenní klimatické optimum: • Intenzivní šíření buku – obsazuje všechna vhodná stanoviště • Křivolesy skoro všude ve vrcholových polohách x konzervace světlomilných glaciálních reliktů na dolomitových skalách, inverzních roklích a v místech, kde se pod vlivem anemo-orografických systémů hromadí sníh. • Lesní měkkýši a květena pronikají do nejvyšších poloh (dodnes relikty) • Nejpozději v této době mizí limba s modřínem Vývoj přírody v holocénu Vývoj přírody v holocénu • Mladý holocén: • Postupné odlesňování včetně vrcholových poloh • Pokles horní hranice lesa (podmíněný zhoršujícím se klimatem i člověkem) • V 16. stol. silné ovlivnění valašskou kolonizací – další odlesnění, pastevectví • Rozšiřování nelesních druhů na hřebenech • Ústup citlivých lesních druhů • Ekofenomén popsal Helmut Gams (1928) – vazba borových lesů se stepními i vysokohorskými druhy na dolomit Dolomitový ekofenomén • Dolomit – hornina s obsahem minerálu dolomitu – uhličitan vápenatohořečnatý CaMg(CO3)2 – nad 50%. • Oproti vápenci výrazně více Mg, naopak méně Ca • Horší rozpustnost než vápenec – málo krasových jevů (vzácně jeskyně) • Naopak tendence k rozpadu na ostrohrannou drť až jemný písek (dolomitický popel – Dolomiteasche) Dolomitový ekofenomén • Oproti vápenci často jen málo vyvinuté půdy (rankery, litozemě) • Oproti vápenci moc netvoří planiny a masivní skalní stěny • Naopak více ostrých hřbetů, skalních věží a ojediněle i celých skalních měst, roklí, prudkých skalnatých srázů → často členitý reliéf • Dolomitové oblasti dobře propustné pro vodu – sucho jako v krasu Dolomitový ekofenomén • Komplexní – spojení vlastností substrátu a vývoje ve čtvrtohorách • Konzervativní stanoviště – reliktní vegetace i biota • Skalnaté hole nad horní hranicí lesa (bezlesé i za klimatického optima) • Extrémní reliéf i podmínky – světlé lesy s borovicí a modřínem či bezlesí • V nižších polohách otevřené sutě a teplomilné doubravy (světlomilné relikty) • Na horách sestup alpínských druhů do malých výšek • Carex firma, Dryas octopetala, Gentiana cluisii… Dolomitový ekofenomén • Veľký Rozsutec – největší slovenské skalní město • Malá Fatra (Rozsutce, Šíp i jinde), Chočská Fatra, Západní Tatry (Sivý vrch), Nízké Tatry (Krakova hoľa, Salatín) • Nižší dolomitové kopce Pováží (Čachtické a Tematínské kopce…) • Maďarské středohoří • Eocenní dolomitické slepence s karbonátovým tmelem – Súľovské skály • Alpy (Dolomity, Julské…) x v ČR dolomity téměř chybějí Dolomitový ekofenomén Vegetace • Lesnatost asi 70 % • Horní hranice lesa často snížena pastvou • Na vápencích často přímý přechod bučiny–subalpínské porosty (často vrby) • Na silikátech bučiny–smrčiny–subalpínské porosty (hlavně borovice kleč) • Dobrá vegetační stupňovitost • Vzácně i pralesy (NPR Kľačianska magura, NPR Rozsutec, NPR Stratenec) • Bučiny – květnaté na mírném reliéfu – vápnomilné na vápencových a dolomitových srázech – acidofilní na silikátech • Smrčiny – na silikátech s jedlí – na vápenci spíš křoví Salix silesiaca - vrby slezské a dalších křovin Lesní vegetace Saxifraga rotundifolia – lomikámen okrouhlolistý • Malá + Veľká + Chočská Fatra, Nízké Tatry • Hory střední a jižní Evropy, Malá Asie, Kavkaz • Květnaté horské lesy na karbonátech • Erbovní druh malofatranských vápnomilných lesů • Karbonátové skály – reliktní bory – Pulsatillo slavicae-Pinion • Na křemencích nad Váhem extrazonální kyselé doubravy s dubem zimním • Podél Váhu zasahují z jihu dubohabřiny Lesní vegetace • Brusnicové porosty s dominantní borůvkou • Porosty se smilkou tuhou na místech se sněhovými akumulacemi • Vyfoukáváné trávníky s Juncus trifidus - sítinou trojklannou • Porosty borovice kleče Subalpínská a alpínská vegetace - acidofilní Pinus mugo – borovice kleč • Středoevropský oreofyt (na S po Jizerky) • Subalpínské křoviny, ojediněle sestupuje níže • Dealpínské výskyty – stinné vápencové skály, rašeliniště • Dobré vegetativní množení hřížením – neprostupné porosty • Nejraději středně hluboká sněhová pokrývka, mimo lavinové dráhy Subalpínská a alpínská vegetace - bazifilní • Subalpínské porosty borovice kleče a listnatých křovin • Dobře vyvinuta na nejvyšších vrcholech • Vyfoukávaná skalní vegetace s Carex firma – ostřicí tuhou • Květnaté vápnomilné trávníky • Orchideje, Phyteuma orbiculare – zvoneční hlavatý, Pedicularis verticillata – všivec přeslenitý, Dryas octopetala – dryádka osmiplátečná, Scabiosa lucida – hlaváč lesklý, Helianthemum spp. – devaterníky • Vysokobylinné nivy na nejvlhčích místech • Locus classicus svazu Festucion carpaticae • Vlhké nivy na karbonátech s dominancí Festuca carpatica – kostřavy karpatské • Druhy vysokobylinných niv (Geranium sylvaticum, Bistorta major…) • Celé Karpaty (SK, PL, UKR, RUM) Subalpínská a alpínská vegetace - bazifilní Foto V. Kalníková Leontopodium alpinum – plesnivec alpský • Evropský horský druh • Alpy, Karpaty, Balkán, Apeniny, Pyreneje • v ČR jen vysazen • Vápnomilný druh skeletovitých substrátů nad horní hranicí lesa Dryas octopetala – dryádka osmiplátečná • Arktoalpínský světlomilný bazifyt • Ve střední Evropě glaciální relikt v horách (v ČR chybí) • Polštářovité porosty na mělčích vápnitých půdách • Severské dryádkové tundry Květena • 970 druhů cévnatých rostlin • Carpaticum occidentale – Eucarpaticum – Krivánská Malá Fatra Květena • 4 endemické taxony Malé Fatry – Sorbus margittaiana – jeřáb Margittaiho, Euphrasia stipitata – světlík stopkatý, Alchemilla sojakii – kontryhel Sojákův, Alchemilla virginea – kontryhel panenský • 22 západokarpatských endemitů – Pulsatila slavica – koniklec slovenský, Delphinium oxysepalum – stračka tatranská, Bromus monocladus – sveřep jednostébelný, • 14 karpatských endemitů – Festuca carpatica – kostřava karpatská, Pyrola carpatica – hruštička karpatská, Campanula serrata – zvonek kopinatý Sorbus margittaiana – jeřáb Margittaiho • Endemit okolí vrchu Suchý na Z pohoří • Subalpínské křoviny a kosodřevina na vápenci • Snad hybrid S. chamaemespilus × S. austriaca • Objeven a popsán 1915 (Jávorka) Pyrola carpatica – hruštička karpatská • Karpatský endemit • SK Karpaty, Polské Z Tatry, v. vz. UKR + RUM • Těžiště v sub/alpínském stupni (kleč, hole) • Vápnité skeletovité půdy • Popsán Belianských Tater Případ Potentilla clusiana – mochna Cluisova • Východoalpsko-illyrský druh • Bazifilní petrofyt • Nalezen jediný malý porost na Veľkém Rozsutci v roce 1963 • Skalka poblíž výstupové cesty • Původnost značně nejistá Crocus heufellianus – šafrán karpatský • Komplikovaný taxon • Endemit Karpat (nebo možná alpsko-karpatský C. vernus subsp. vernus) • Sub/alpínské trávníky, vlhké louky, olšiny • V ČR nejistá původnost, na Slovensku častý Průnik hajních prvků do subalpínského pásma • Pravděpodobně relikty z holocenního klimatického optima • Podrost kosodřeviny i květnaté trávníky subalpínského pásma • Asarum europaeum – kopytník evropský (1600 m n. m.), Isopyrum thalictroides – zapalice žluťuchovitá, Anemone ranunculoides – sasanka pryskyřníkovitá, Symphytum tuberosum – kostival hlíznatý (1600 m) a další PR Močiar • Stankovanské travertiny poblíž soutoku Oravy a Váhu v OP NP • Unikátní travertinový mokřad – travertinový štít s jezírky • Mimořádné bohatství světlomilných reliktních slatinných druhů • Vynikající ukázka vnitrokarpatských travertinových slatin a slanisek • Carex davalliana, Centaurium litorrale, Cladium mariscus, Equisetum variegatum, Primula farinosa, Schoenus ferrugienus, Trichophorum pumilum, Triglochin maritima, Tofieldia calyculata… • Relativně zachovalý (nicméně více negativních zásahů) • Travertin – porézní vápenec (aragonit, trigonální kalcit) vykrystalizovaný z minerální vody, někdy příměs limonitu (oranžový) • Tvorba pramenných kráterů, kup, kaskád, jezírek, ojediněle i plochých štítů • Specifické podmínky vzniku (vysoká mineralizace a vyšší teplota vody) • Karpaty, Alpy, Chorvatsko, Kavkaz, Malá Asie, Blízký Východ, USA a jinde Fenomén karpatských travertinových slatinišť a slanisek • Vnitrokarpatské kotliny (hlavně Spišská a Liptovská) • V evropském měřítku unikátní • Intenzivní srážení travertinu, zvýšená koncentrace MgSO4 • Nejlepší Sivá brada a Gánovce na Spiši + Stankovany pod Malou Fatrou • Slané trávníky asociace Glauco-Trichophoretum pumili, slatinné louky • Halofyty – Glaux maritima – sivěnka přímořská, Plantago maritima – jitrocel přímořský, Triglochin maritima – bařička přímořská • Slatinné druhy - Schoenus ferrugineus – šášina rezavá, Primula farinosa – prvkosenka pomoučená • Proschlé travertiny s xerotermy - Carex humilis – ostřice nízká, Koeleria macrantha – smělek štíhlý, Hippocrepis comosa – podkovka chocholatá Fenomén karpatských travertinových slatinišť a slanisek • Mechy Campylium elodes – zelenka bažinná a prutník Bryum maratii • Reliktní slatinní šneci rodu Vertigo • V. moulinsiana – vrkoč bažinný, V. angustior – v. útlý, V. geyeri – v. Geyerův • Kriticky ohrožený hmyz (příklady): • Ostrožka Javeselina salina (cikádovité) • Motýl Gynnidomorpha vectisana Fenomén karpatských travertinových slatinišť a slanisek Travertinové skalní město na Dreveníku (Spiš) – zerodovaná neaktivní travertinová kupa Fenomén karpatských travertinových slatinišť a slanisek • Velice ohrožené biotopy • Odvodňování, eutrofizace vody, absence managementu, rozorání vlhkých luk, těžba travertinu, stavební činnost, hloubení tůní, svedení pramenů… Fenomén karpatských travertinových slatinišť a slanisek Glaux maritima – sivěnka přímořská • Mírně sukulentní halofyt • Cirkumpolární areál • Konkurenčně slabá – nezapojená vegetace • V ČR slaniska J Moravy a SZ Čech • Na Slovensku jen travertinová slaniska Spiše Cladium mariscus – mařice pilovitá • Glaciální relikt • „Rákosiny“ vápnitých oligotrofních jezer • Na Slovensku hlavně vegetativní rozmnožování • 4 lokality (Stankovany, Partizánské, Podunají) • V ČR Polabské černavy Malakofauna • Karpatské endemity - Argna bielzi – válcovka karpatská • Západokarpatští endemiti - Faustina cingulella – skalnice horská • Artoalpínský relikty - Columella columella – ostroústka válcovitá • Pralesní prvky – Bulgarica cana – vřetenka šedivá • Podzemní vody se stygobiontem Alzoniella slovenica – vývěrka slovenská Alzoniella slovenica – vývěrka slovenská • Slepý trpasličí plž vázaný na zvodnělé flyšové a slínové sedimenty (stygobiont) • Endemit podzemních vod moravských a slovenských Západních Karpat • Možný indikátor nepřítomnosti permafrostu v glaciálu (Ložek 2007) • Popsána z jihu Malé Fatry (Ložek & Brtek 1964) Obratlovci • Typická západokarpatská horská fauna • Mihule karpatská, sekavčík zlatavý, vranka obecná • Čolek karpatský, mlok skvrnitý, kuňka žlutobřichá, zmije obecná • Orel skalní, sokol stěhovavý, výr skalní, skalník pestrý… IBA • Strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý • Tetřev hlušec, tetřívek obecný • Velké šelmy (rys, vlk, medvěd, kočka divoká) IBA Environmentální problémy • Sešlap a následná eroze horských vrcholů • Výsadby borovice kleče či naopak odlesňování (hlavně v minulosti) • PR Močiar – odvodnění, absence obhospodařování, sukcese