MĚĎ A JEJÍ SLITINY MĚĎ (Cu cuprum) Kov charakteristické červené barvy, ρ 8,93 g∙cm−3, bt 1083 C Nejčastěji v mocenství Cu1+ a Cu2+, vzácně Cu3+ V přírodě jako ryzí kov i jako ruda - Především sulfidy – chalkocit Cu2S, covellun CuS, bornit CU3FeS3, chalkopyrit CuFeS2 - Další minerály – kuprit Cu2O, malachit CuCO3 ∙ Cu(OH)2, azurit 2CuCO3 ∙ Cu(OH)2 V čistém stavu měkká a kujná Výborná tepelná a elektrická vodivost Velmi dobrá odolnost vůči korozi - Stálá na vlhkém vzduchu - Odolává mořskému vzduchu - Odolává účinku většiny chemických činidel Špatně se odlévá, má velkou smrštivost Nejstarší důkazy zpracování cca 7 000 př. Kr. v oblasti Blízkého východu (Írán a Anatólie) Pravděpodobně náhodným objevem spolu při vypalování keramiky Výroba mědi 1. Pražení - Odstranění co největšího množství síry a převedení sulfidů na oxidy 2 Cu2S + 3 O2 → 2 Cu2O + 2 SO2 2. Tavení - V pecích po přidání koksu a struskových přísad (SiO2) při 1400 °C za odstranění FeS 2 CuO + FeS + C + SiO2 → Cu2S + FeSiO3 + CO 3. Zpracování na surovou měď - tzv. besemerace kombinace pražně redukčního a reakčního procesu, v prostředí kyselém či zásaditém; zbytky FeS přechází na oxidy za vzniku strusky 2 Cu2O + Cu2S → 6 Cu + SO2 Surová měď (černá) se čistí elektrolyticky. Získané nečistoty nahromaděné v okolí anody (anodické kaly) jsou zdrojem Au, Ag a dalších těžkých kovů Slitiny mědi 1) Vysokoměďnaté (nízkolegované mědi) 2) Bronzy – slitiny Cu a dalších prvků, nejčastěji Sn 3) Mosazi – slitiny Cu a Zn 4) Speciální bronzy a mosazi – rozdělení dle charakteristického prvku či použití SLITINY MĚDI - BRONZY Slitiny Cu a především Sn, případně Al, Si aj. Nižší bt než čistá měď Obsah Sn do 20 % Cu a Sn vytváří za vyšších teplot tuhý roztok α. Obsah Sn do 5 % - jednofázový systém (tuhý roztok α), Obsah Sn 5–20 % vedle α obsahují také eutektoidní směs α + δ Vyšší obsah Sn v tuhém roztoku α zvyšuje pevnost v tahu a tažnost. Přítomnost křehké fáze δ pevnost a tažnost zhoršuje Cínové bronzy – obsah Sn do 30 %, s vyšším obsahem Sn se mění barva. Barva je ovlivněna i dalšími prvky (Zn, P, Pb, aj.) K tváření (do 8 %), k odlévání (10–20 %) Červené bronzy – Cu-Sn-Zn-(Pb) – dobře obrobitelné a leštitelné např. k uměleckému lití soch a uměleckých předmětů, dělovina Další druhy bronzů – olověný, hliníkový, niklový, manganový – dělovina, zvonovina, zrcadlovina, slévárenské bronzy Barva Obsah Sn % oranžová 5-10 žlutá 15 zlatavá 25 modrošedá 30 bílá 35 světle šedá 50 ocelová 65 SLITINY MĚDI - MOSAZI Slitiny Cu a Zn, vždy s určitým obsahem nečistot a přísad Bt 850–920 °C Obsah Zn by neměl být víc než 50 % Cu a Zn vytváří tuhý roztok α ve kterém se rozpouští max 39 % Zn. U slitin s obsahem Zn 36–56 % se po ztuhnutí tvoří neuspořádaná fáze β, která se při +/- 460 °C mění na tvrdou a křehkou, uspořádanou fázi β´ Barva mosazi závisí na obsahu Zn Mosazi k tváření: Tombak - 80–96 % Cu, k výrobě bižuterie, lze dobře postříbřit, pozlatit, smaltovat Vysoce tažné mosazi – asi 70 % Cu, výroba hudebních nástrojů Mosazi k odlévání: Nejlepší slévárenské vlastnosti při 58–63 % Cu, velká smrštivost Barva Obsah Zn (%) červená 5 červenožlutá 10 světle žlutá 25 jasně žlutá 35 stříbřitě bílá 65 DALŠÍ SLITINY MĚDI Alpaka (pakfong, argentan, čínské stříbro) Cu (45–70 %) + Ni (5–30 %) + Zn (8–45 %) Imitace stříbra, původem z Číny, v Evropě varáběna až od r. 1770 Velmi odolná vůči korozi Bižuterie, hračky, hudební nástroje, nože, mince Melchior Do 30 % Ni Imitace Ag, pochází z Francie Měkká, snadno opracovatelná slitina i za studena Vysoká odolnost vůči korozi, narůstá s obsahem Ni Imitace zlata Cu i její slitiny mohou být roztepány na tenoučké plátky, použitelné k imitaci zlata a pro umělecké dokončovací práce, a to buď samostatně nebo ve spojení se zlacením a stříbřením Charakter slitiny Hmotnostní podíl komponent (%) Cu Zn Al Ni Sn s krásnou zlatou barvou 90,0 10,0 - - záměna lístkového zlata 77,0 66,7 23,0 33,3 - - - náhrada pozlaceného drátu 84,5 88,0 15,0 10,0 0,5 - - 2,0 - s charakteristickou barvou zlata 60,0 75,0 25,0 - - 25,0 - - 15,0 imitace zlata 88,0 - 10,0 2,0 - Charakter slitiny Hmotnostní podíl komponent (%) Cu Ni Zn Al Sn Pb Fe s krásnou bílou barvou 57,0 20,0 20,0 3,0 - - imitace stříbra 59,0 66,0 11,0 18,0 24,5 16,0 0,15 - 5,0 - 0,35 - - licí slitina pro imitace stříbra 55,0 58,0 60,0 16,0 20,0 15,0 29,0 19,0 23,0 - - - - - - - - - - 3,0 2,0 slitina pro ražení 49,0 46,0 12,0 20,0 39,0 34,0 - - - - - - - - „stříbrná“ fólie - - 10,0 - 90,0 - - pozlátkové „stříbro“ - - 8,3 - 91,0 0,4 0,3 Směsi imitující zlato Směsi imitující stříbro KOROZE MĚDI A JEJÍCH SLITIN Korozní produkty na povrchu kovu významně mění vzhled Působením vzdušné atmosféry dochází k pokrytí vrstvičkou CuOx, kdy je Cu1+ a Cu2+ Cu1+ jsou většinou bezbarvé, Cu2+ jsou především modro-zelené. Barva ovlivněna především nečistotami z prostředí Často jsou žádoucí a označují se jako patina – dokládají stáří objektu, koroze je velmi pomalá „Patinou na mědi je myšlena relativně stabilní vrstva korozních produktů, která byla vytvořena přirozenou atmosférickou korozí, nebo byla záměrně uměle vytvořena.“ Je-li na povrchu Cu přítomna H2, probíhá redoxní děj, za vzniku korozního produktu: 2Cu (s) → 2Cu+ + 2e− ½ O2 (g) + H2O + 2e− 2Cu (s) + ½O2 (g) + H2O → 2Cu+ + 2OH− Cu ionty jsou stabilní ve vodných roztocích. V závislosti na pH prostředí se mohou v přítomnosti OH− srážet jako podvojné soli: bazické sírany, chloridy a uhličitany. Všechny tyto soli mají nízkou rozpustnost v neutrálním prostředí, s rostoucí kyselostí roztoku jejich rozpustnost stoupá. Formy solí se mohou v závislosti na změně prostředí měnit z jedné formy na druhou Kompaktní vrstva korozních produktů (patina) má ochranný charakter. Minerál Vzorec Barva Kuprit Cu2O Červená Tenorit CuO Černá Brochantit Cu4SO4(OH)6 Zelená Malachit Cu2CO3(OH)2 Zelená Nantokit CuCl Světle šedá Příklady korozních produktů mědi Koroze ve vnitřním prostředí V čisté atmosféře při pokojové teplotě vzniká velmi rychle vrstvička kupritu Cu2O. Rychlost tvorby klesá s tloušťkou jeho vrstvy – výsledná vrstva je velmi tenká. Lokální kontaminace povrchu (otisky prstů) – lokální znečištění sulfidy, chloridy aj. vede za přítomnosti vlhkosti ke vzniku příslušných korozních produktů a vzniku skvrn Organické kyseliny (mravenčí, octová) přítomné např. ve dřevě Koroze ve venkovním prostředí Velmi rychle vzniká vrstvička kupritu. Následně přes ní difundují ionty Cu a v závislosti na elektrolytu vznikají příslušné sírany, uhličitany či chloridy. Ty po delší době tvoří na povrchu vrstvu korozních produktů (od světle zelené přes modrozelenou až po hnědou či černou barvu). Tato zelená vrstva je nazývána patina. Vznik patiny – dochází k neustále se opakujícímu ovlhčování povrchu a následnému vysušení povrchového elektrolytu za krystalizace bazické soli. Rychlost ovlivněna kyselostí prostředí, 10 a více let. Velmi kyselé deště vrstvu rozpouštějí a odmývají. Galvanická koroze V místech spojení slitiny Cu a Fe konstrukce, např. u bronzových soch Fe konstrukce se chová jako anoda (méně ušlechtilý kov) a její koroze je výrazně urychlena. Měď je sice chráněna, ale vlivem objemných korozních produktů Fe může dojít i k poškození slitiny mědi - Snaha nahradit původní Fe prvky za nerezové, či omezit spojení Fe a Cu vložením elektricky nevodivých podložek (teflon) Stékání rozpuštěných korozních produktů Cu na méně ušlechtilé kovy, např. stékání dešťové vody po bronzové soše a následně po Pb destičce v podstavci – urychlení koroze Pb Selektivní koroze Odzinkování mosazi – selektivní koroze Zn ze slitiny a vznik houbovité Cu, nízké pevnosti Odcínování bronzů, odniklování, odhliníkování aj. Koroze archeologických předmětů Koroze v půdě: Vrstvy korozních produktů – - Povrchová vnější vrstva – zeleno-modré zásadité uhličitany (malachit, azurit), chloridy (atakamit) – v této vrstvě bývá otisk původního povrchu nebo otisk organického materiálu či mineralizovaný zbytek organiky - Střední vrstva – červený kuprit - Spodní vrstva na jádře – šedozelený nantokit – vzniká pokud je půda bohatá na Cl− ionty; přítomnost je hlavní příčinou nemoci bronzů http://www.getty.edu/publications/artistryinbronze/conservation-and-analysis/35-casaletto/ Koroze po vyzvednutí z půdy (druhotná koroze) – nemoc bronzů – vznik vředovitých útvarů vyplněných práškovým, světle zeleným korozním produktem – divoká patina. Pod ní vznikají hluboké důlky Nantokit je stabilní dokud jsou ostatní vrstvy (patina) kompaktní – porušením patiny může nantokit reagovat s O2 a H2O 4CuCl (s) + O2 (g) + 4H2O → 2Cu2Cl(OH)3 (s) + 2H+ + 2Cl− (atakamit, paratakamit) 2Cu (s) + 2H+ + 2Cl− → 2CuCl (s) + H2 (g) (nantokit) Celý proces se zastaví až po vyčerpání nebo odstranění nantokitu – v extrémním případě rozpad až na jádro UMĚLECKOŘEMESLNÉ VYUŽITÍ SLITIN MĚDI PRŮZKUM MĚDĚNÝCH PŘEDMĚTŮ Multidisciplinarita – konzervátor, technolog, muzeolog, památkář, kunsthistorik, chemik, aj. Upřednostňovány nedestruktivní metody. Odběr vzorků na základě předchozího průzkumu. Případně po demontáži. Nejčastější materiály v oblasti konzervování – měď, bronzy, arzenové bronzy, mosazi, bílé slitiny s niklem a zinkem. • Určení technologie výroby – lití, kování, tepání, galvanoplatika… - často jen na základě vizuálního pozorování – praxe! • Stanovení tepelného zpracování – metalografická anl. • Historický průzkum – analogie, datování, provenience, historie předmětu samotného, účel, využívání, předchozí konzervátorské zásahy • Dokumentace – fotografie (mikro a makro), endoskopie, RTG, … • Průzkum pokovení – metalografie (složení a stav), technologie (oheň, galvanické, plátkové), prvkové složení (XRF) • Složení pájek • Složení vlastního kovu – může být zkresleno korozními produkty • Složení korozních produktů (XRD) – odhalení příčin poškození, určení prostředí v němž se předmět nacházel, rozlišení patiny přirozené a umělé (prvkové a fázové složení) • Návrh na výměnu konstrukčních prvků a jejich statické posouzení Archeologické předměty • Stav poškození, tvar předmětu – RTG • Složení korozních produktů – vypovídá o podmínkách uložení, prevence nemoci bronzů • Otisky organických materiálů – otisky dřevěných rukojetí, textilií, prstů, rostlin… - často reálné zbytky (vlasy) díky biocidnímu charakteru iontů mědi na mikroorganismy KONZERVOVÁNÍ – DEMONTÁŽ A MONTÁŽ Představuje riziko – pouze pokud je to nezbytné!! Podrobná fotodokumentace, případné zakreslování jednotlivých dílů. Podrobné a promyšlené značení dílů KONZERVOVÁNÍ – ZÁSAHY IN SITU Prostředí a okolní materiály – vyloučit jejich poškození – např. zábaly, pastovité čistící prostředky, separace materiálů KONZERVOVÁNÍ – ČIŠTĚNÍ POVRCHŮ Vychází ze zvoleného postupu celého zásahu a z požadavků na další funkci Rozhodnout o zachování x odstranění patiny – ovlivněno např. dalším doplňováním Technologie čištění vychází z výsledků průzkumu – materiálové složení; původní povrchové úpravy; druhy korozních produktů, krust a depozitů; dochovaný konzervační přípravek Neexistuje univerzální návod. Obecně – původní povrch, včetně povrchové úpravy, by neměl být poškozen MECHANICKÉ ČIŠTĚNÍ Umožňuje lokální odstranění nečistot, nezanechává rezidua čistících prostředků, lze zachovat ušlechtilou patinu /lesklá stabilní vrstva korozních produktů) Časově náročnější, vyžaduje zručnost a zkušenosti •Běžné čištění – kartáčky, skalpely apod. •Broušení a leštění – srážená křída, mletá pemza, následné odstranění reziduí v ultrazvukem •Tryskání – u mědi méně časté (poškození leštěných povrchů). Lze ho ovlivnit druhem abraziva, tryskacím tlakem, úhlem tryskání – lépe nižší tlaky a jemnější abrazivo (balotina, mleté ořechové skořápky) •Ultrazvukové skalpely (tryskání vodou) – povrch musí mít dostatečnou tloušťku a musí být stabilní, aby odolal tlaku •Laserové čištění (laserová ablace) – velmi šetrné k podkladovému kovu https://lasercisteni.cz/video/ https://www.youtube.com/watch?v=nbs8z8x16IU CHEMICKÉ ČIŠTĚNÍ Kromě složení lázně ovlivňuje rychlost i teplota, doba působení, míchání, kombinace s mechanickým čištěním Problematické je čištění podkorodovaných povrchových úprav separace ploch pomocí laků a vosků Oplach v teplé destilované vodě, případně ultrazvuku. Několikahodinové vysoušení při 80–90 °C • Vodný roztok Chelatonu III (5–10%) – kation kovu se váže do stabilního komplexu; lze odstranit i velmi odolný červený Cu2O; kombinuje se s mechanickým čištěním silonovými kartáčky nebo ultrazvukem. Vizuální kontrola – Chelaton III za přítomnosti O2 rozpouští vlastní kov • Alkalická Roschelova sůl – 50 g/l NaOH a 150 g/l KNaC4H4O6 ∙ 4H2O • Alkalický glycerin – 150 g/l NaOH a 40 ml/l glycerinu • Calgonit – 150 g/l (NaPO3)15-20 • Pufrovaný roztok kyseliny citronové – 25 g/l C6H8O7 a 14 ml/l 25% NH3 • Roztok tripolyfosforečnanu sodného (E 451) - 5–20 g/l Na5P3O10 – převádí do komplexu Ca soli, nenapadá minerály Cu • Kyselé lázně – velmi rychle rozpouští korozní produkty, ale i vlastní kov – použití jen výjimečně; např. 5– 10% C6H8O7 nebo 5–10% H3PO4, výjimečně u odolných krust 3–5% HNO3, • 5–10% H2SO4 • Alkalické lázně – do 15 % NaOH, 25 % NH3 – pomalé rozpouštění kupritu KONZERVOVÁNÍ – MECHANICKÉ OPRAVY A DOPLŇOVÁNÍ MECHANICKÉ OPRAVY A ÚPRAVY Pájení – pájka = roztavený kov či slitina s nižšším bt než pájený kov, - Nízkotavitelné pájky (pod 450 °C) – Sn-Pb, Pb-Ag, Sn-Zn - Těžkotavitelné – slitiny na bázi Cu-Ag, pro měděné i bronzové předměty Lepení, nýtování Obvykle alternativní technologie nahrazující původní postup, např. místo letování se spoj podloží a nýtuje nebo lepí DOPLNĚNÍ CHYBĚJÍCÍCH ČÁSTÍ Zásady doplňování - Nedoplňovat neexistující části – nejasná forma a tvar - Vyrobit doplňovaný díl ze stejného materiálu a stejnou technologií - Rozhodnout, zda doplněný díl bude odlišen - Nezvládnutí původní techniky není důvodem k volbě techniky jiné - Všechny doplňky nezbytně uvést v závěrečné zprávě KONZERVOVÁNÍ – POVRCHOVÉ ÚPRAVY - PATINOVÁNÍ • patinou se rozumí přirozená nebo umělá vrstva (oxidická nebo oxidicko-solná) na povrchu předmětů z mědi, bronzu a jiných měděných slitin, případně i jiných kovů • patinování může být provedeno chemicky nebo elektrochemicky • dává povrchu kovu určitou barvu a vnější vzhled, v jisté míře izoluje kov od okolního prostředí a zabraňuje jeho korozi • přirozená nebo umělá patina na bronzových muzejních sbírkových předmětech, sochách, archeologických nálezech nemá jen funkci ochrannou a dekorativní, ale dotváří také umělecký vzhled předmětu • během patinování se rozpouští povrchová vrstva očištěného kovu v patinující lázni a vytváří se vrstva z oxidů a solí  každé další patinování vede k částečnému rozpuštění kovu • umělé patiny nejsou stálé v atmosférických podmínkách a patinované předměty je třeba chránit vrstvou vosku, laku nebo fermeže • tyto organické látky však mají jen dočasně plní svou ochrannou funkci, a pak se nerovnoměrně narušují, přitom vrstva praská a olupuje se a vznikají přitom ohniska měnící se patiny • při opakovaném patinování je třeba všechny organické nátěry odstranit což může být s ohledem na reliéf povrchu složitým úkolem PŘIROZENÁ PATINA Oxidační ochranná vrstva tvořená korozními produkty – výrazně zpomaluje další korozi Kompaktní, souvislá světle zelená vrstva brochantitu Cu4SO4(OH)6, antleritu Cu3SO4(OH)4 či posnjakitu Cu4SO4(OH)6∙H2O Vzniká mnoho let UMĚLÁ PATINA Řízená koroze s následným zpracováním korodovaného povrchu Provázena úbytkem vlastního kovu – korozní úbytek je několikanásobně (3–10 ⨯) vyšší než u přirozené patiny – nepředstavuje významné zeslabení plastiky či plechu Nevýhody - poréznější a méně kompaktní než přirozené; vrstva není dostatečně svázána (přilnavá) s podkladem (lze dosáhnout opakovaným vysycháním a ovlhčováním); částečně smývatelné vodními srážkami (vyšší obsah vodorozpustných složek); nevhodné změny vzhledu Nepřilnavé přebytečné vrstvy se odstraní kartáčováním Častá finální úprava při restaurování – vyžaduje znalosti a praxi Hnědá patina – vodné roztoky polysulfidů, vznikají vrstvy sulfidů mědi, sklon k trhlinám Zelená patina – roztok Cu(NO3)2; po tepelném zpracování vznikají bazické dusičnany mědi, barvu lze ovlivnit příměsemi solí jiných kovů; vrstvy jsou tenké, málo soudržné, nekompaktní a poréznější než tmavá patina Sirná játra Na2Sn – např. 250 g práškové síry a 140 g NaOH na 1 litr vody Nejčastější a nejosvědčenější metoda. Lze nanášet na odmaštěný a jemně zbroušený předmět ponorem či nátěrem. Aplikace umělých patin • Přímá patinace – přímé nanesení roztoků na povrch objektu pomocí tampónů – vzniká tenký povrchový film, po vysušení se setřou nepřilnavé části a aplikace se opakuje až do požadované patiny • Patinace v parách – objekt je vystaven působení chemických par v uzavřeném systému, mohou vznikat rozdílně barevné povrchy, nelze použít na 3D objekty • Patinace ponorem – ponoření celého objektu do roztoku, často za horka, postupně vznikají oxidy s okrovým, červeným až hnědým zbarvením, další patinací vznikají žluté až zelené vrstvy; neumožňuje víc odstínů na ploše, nevhodné pro rozměrné objekty • (patinace poléváním – použití na rozměrné objekty, nevede k dostatečně homogenní a barevně sjednocené vrstvě) • Patinace za tepla – především tmavé barvy, i lokální patinace, vrstva patiny relativně tenká, často jako předběžná úprava pro další patinací • Patinace postřikem – suspenze bazických solí mědi, částice jsou fixovány na povrchu voskovým pojivem naneseným po zaschnutí suspenze Dopatinování Dopatinování např. doplněných částí - komplikované dosažení shodné barevnosti, vlivem transformace umělé patiny s projeví rozdíly KONZERVACE ACRHEOLOGICKÝCH PŘEDMĚTŮ Téměř vždy pokryty vrstvou korozních produktů – cílem je zachovat a stabilizovat ji. Jejich odstraněním by většinou zůstalo pouze torzo kovového jádra bez původního tvaru. Dokumentace nálezového stavu – očištění na původní povrch – stabilizace • Ušlechtilá patina – lesklá stabilní vrstva korozních produktů, která velmi dobře kopíruje původní povrch. • Nesoudržná světlezelená kyprá vrstva – divoká patina – u aktivně korodujících předmětů – nezbytná stabilizace • Otisky a zbytky org. materiálů – zachovat. • Čištění – mechanické, pod stereomikroskopem, skalpel, skleněná vlákna, mikrotryskání (skleněná balotina, mleté ořechové skořápky), broušení leštění, ultrazvukové skalpely a jehly. Odstranit zbytky ulpívající na povrchu a v prohlubních • - chemické – může poškodit vrstvu ušlechtilé patiny, obtížní kompletní odstranění reziduí, většinou jen u nálezů bez ušlechtilé patiny; roztok Chelatonu III, 5–20% roztok Na5P3O10 (odstranění vápenatých krust) • Pokovené předměty – zachovat pokovení; často podkorodovány; mechanické čištění a fixace lakem; chemické čištění může způsobit rozpouštění či odpadávání • Velmi křehké předměty – zpevnění ponorem do roztoků laků (Paraloidy, Veropal), roztok cyklododekanu (postupně se odpaří) • Spojování – pouze lepení; gelová kyanakrylátová, epoxidová KONZERVACE – STABILIZACE Nebezpečí aktivní koroze je stále, ovlivněno především změnou (nárůstem) vlhkosti prostředí – aktivace CuCl a vznik nemoci bronzů. Především v drobných prasklinách a kde je porušena ochranná patina. Metody stabilizace • Vyluhováním chloridů v destilované vodě – výměna lázně, několi týdnů • Ultrazvuková lázeň – jen u předmětů mechanicky stabilních – neodstraňuje chloridy, následné ošetření benzotriazolem • Ponoření do 5–10% roztoku seskvikarbonátu sodného NaHCO3∙ Na2CO3, při pH 10 se CuCl přeměňuje na kuprit Cu2O za uvolnění Cl− a vzniku dobře rozpustného NaCl; pomalé, narušována patina – pouze pro předměty s rozsáhlou a opakovanou aktivní korozí, několikadenní vymývání, celkově několik měsíců • Elektrolytické odstranění chloridů – nejefektivnější, volbou vhodných parametrů se redukuje pouze CuCl a ne Cu2O CuCl + e− → Cu + Cl− 2OH− → ½ O2 + H2O + 2e− Anoda – síť z nerezové oceli, konzervovaný předmět je katodou, elektrolyt 1–5% NaHCO3∙ Na2CO3, udržování konstantního potenciálu • Stabilizace benzotriazolem (BTA) – pasivace kovového povrchu 3% roztokem BTA v EtOH po dobu až 3 dnů. Chloridy se neodstraňují, pouze částečná ochrana; porušením ochranné vrstvy se koroze aktivuje. Slouží i jako inhibitor koroze • Nezbytné sledovat koncentraci Cl− a lázně vyměňovat ZÁVĚREČNÁ KONZERVACE Povrch dokonale odmaštěn a následně vysušen (5–6 hodin při 90 °C). Ihned po sušení se provádí závěrečná konzervace Očištěný, pasivovaný, odmaštěný a vysušený povrch předmětů je nutné uzavřít Transparentní laky a vosky s přídavkem BTA Lakování Laky – paraloid B72, B44, Incralac, veropal KP 709 rozpuštěné v toluenu či xylenu Lakování ponorem V exteriéru je potřeba rekonzervovat Voskování Včelí vosk, mikrokrystalické vosky (revax) většinou v benzínu Nanášení štětci, snadněji na nahřáté předměty Leštění jemnými kartáči Vosky lze kombinovat s pigmenty Vždy alespoň 2 vrstvy laku či vosku. Lze je kombinvat Silikonové oleje – předměty bez korozních produktů PREVENTIVNÍ KONZERVACE Závěrečná zpráva by kromě použitých postupů a materiálů měla obsahovat i informace jak s předmětem manipulovat, o uložení, vystavování a běžné údržbě. Nebezpečí druhotné koroze především u archeologických předmětů. Podmínky uložení: Co nejnižší RH – pod 30 % Uložení v plastových krabicích, ve kterých lze s využitím silikagelu udržovat velmi nízkou RH (kolem 10 %)