Integrální počet M1030 28.11. a 5.12.2019 Úvod Základní úloha integrálního počtu Neurčitý integrál_ Určitý integrál a jeho užití Úvod Základní úloha integrálního počtu 3/ Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) Dále: i^) + /^(^ Ax)Ax < + Ax) < F (x) + Ax)Ax ,f*(x, Ax) x x + Ax 6 x 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) Dále: i^) + /^(^ Ax)Ax < F(x + Ax) < F (x) + /*(x, Ax)Ax ,/ . s F(x + Ax) - F(x) A , /* (x, Ax) <--^ < /* (x, Ax) Ax f*(x,Ax) f*(x,Ax) x x + 6 x 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) Dále: i^) + /^(^ Ax)Ax < + Ax) < F (x) + Ax)Ax ^ a \ ^ F (x + Ax) — -F(x) . fJx.Ax) < —--1-— < f*(x,Ax) hm Ax Ax-^O Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) Dále: i^) + /^(^ Ax)Ax < + Ax) < F (x) + Ax)Ax ^ a \ ^ F (x + Ax) — -F(x) . fJx.Ax) < —--1-— < f*(x,Ax) hm Ax Ax-^O /(x) < F'(x) < f (x) Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) Dále: i^) + /^(^ Ax)Ax < F(x + Ax) < F (x) + /*(x, Ax)Ax ,/ . s F(x + Ax) - F(x) A , Ax f (x) < F'(x) < f (x) lim Ax^O Odtud: F'{x) = f (x) 3/14 Základní úloha integrálního počtu Určit obsah S obrazce pod grafem spojité funkce na intervalu (a, b) Označení: F (x) obsah obrazce pod grafem funkce / na intervalu od a do x Ax přírůstek nezávisle proměnné /* (x, Ax) = max {f (s) : x < s < x + Ax} /* (x, Ax) = min {/(s) : x < s < x + Ax} Platí: lim f*(x,Ax) = lim L(x,Ax) = f (x) Dále: i^) + /^(^ Ax)Ax < F(x + Ax) < F (x) + /*(x, Ax)Ax ,/ . s F(x + Ax) - F(x) A , /* (a:, Ax <--^ < /* x, Ax Ax f (x) < F'(x) < f (x) lim Ax^O Odtud: F'{x) = f (x) Přitom: F (a) = 0, S = F (b) 3/14 Úvod tý integrál Primitivní funkce a její vlastnosti „Tabulkové integrály" Substituční metoda Integrace „per partes" Příklady Určitý integrál a jeho užití Neurčitý integrál Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivník funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, 6) platí ř» = f(x). Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí F'(x) = f(x). Označení: F = f f(x)dx. Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí F'Or) = /(x). Označení: F = J f(x)dx. Alternativní názvy: Funkce F je neurčitý integrál z funkce f. Funkce F je antiderivace k funkci f. Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí Vlastnosti primitivní funkce: Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá pro každé x G (a, b) platí F'(x) = f(x). Vlastnosti primitivní funkce: • Ke každé funkci spojité na intervalu (a, b) existuje na tomto intervalu funkce primitivní. Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí F'Or) = /(x). Vlastnosti primitivní funkce: • Ke každé funkci spojité na intervalu (a, b) existuje na tomto intervalu funkce primitivní. • Primitivní funkce k dané funkci, pokud existuje, není určena jednoznačně. Je-li F primitivní k /, pak také F + c je primitivní k / pro libovolnou konstantu c. Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí F'Or) = /(x). Vlastnosti primitivní funkce: • Ke každé funkci spojité na intervalu (a, b) existuje na tomto intervalu funkce primitivní. • Primitivní funkce k dané funkci, pokud existuje, není určena jednoznačně. Je-li F primitivní k /, pak také F + c je primitivní k / pro libovolnou konstantu c. • Primitivní funkce je aditivní: J (f(x)-\-g(x))dx = J f(x)dx-\- J g(x)dx. Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí F'Or) = /(x). Vlastnosti primitivní funkce: • Ke každé funkci spojité na intervalu (a, b) existuje na tomto intervalu funkce primitivní. • Primitivní funkce k dané funkci, pokud existuje, není určena jednoznačně. Je-li F primitivní k /, pak také F + c je primitivní k / pro libovolnou konstantu c. • Primitivní funkce je homogenní. (cf(x))dx = c I f(x)dx. Primitivní funkce a její vlastnosti Funkce F je primitivní k funkci f na intervalu (a, b), je-li na tomto intervalu spojitá a pro každé x G (a, b) platí F'Or) = /(x). Vlastnosti primitivní funkce: • Ke každé funkci spojité na intervalu (a, b) existuje na tomto intervalu funkce primitivní. • Primitivní funkce k dané funkci, pokud existuje, není určena jednoznačně. Je-li F primitivní k /, pak také F + c je primitivní k / pro libovolnou konstantu c. Primitivní funkce je lineární: (af{x)Jrbg{x))áx = a J f(x)dx-\-b J g(x)dx. „Tabulkové integrály" 6/ „Tabulkové integrály" Tabulkové integrály x a+1 a+ 1 pro a / -1 — dx — ln Ixl 6/1. Tabulkové integrály x a+1 a+ 1 pro a / -1 — dx — ln Ixl e dx = e CC 6/1. Tabulkové integrály X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a áx — a X lna 6/1. Tabulkové integrály X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) 6/1. „Tabulkové integrály" X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xdx — — cos x 6/1. „Tabulkové integrály" X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xdx — — cos x cos xdx = sin x 6/1. „Tabulkové integrály" X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 (cosx): áx — tg x — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xdx — — cos x cos xdx = sin x „Tabulkové integrály" X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xdx — — cos x cos xdx = sin x (cos x)2 1 (sin x)2 dx = tg x áx — — cotg x „Tabulkové integrály" x a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln Ixl x e áx = e CC x 1 a ax — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xdx — — cos x cos xdx = sin x (cos x)2 1 (sin x)2 1 áx — tg x dx = — cotg x 1 + X' áx — arctg x — — arccotg x „Tabulkové integrály" X a+1 x áx — - pro a / -1 a+1 — áx — ln \x x e áx — e .r a áx — a X lna ln xdx = x(lnx — 1) sin xdx = — cos x cos xdx = sin x / (cos x)2 1 (sin x)2 1 dx = tg x dx = — cotg x 1 + x: dx — arctg x = — arccotg x : dx — arcsin x — — arccos x 6/1. „Tabulkové integrály" x° áx — x i e áx = e x a+1 a + 1 pro a ^ — 1 — dx — ln \x\ x x X 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xáx — — cos x (cos x)2 1 (sin x)2 1 dx = tg x áx — — cotg x 1 + x: y/l — x2 dx — arctg x — — arccotg x dx — arcsin x — — arccos x 1 + x 1 — x cos xdx = sin x „Tabulkové integrály" X a+1 x áx = - pro a / -1 a + 1 — áx — ln Ixl x e dx = e X X 1 a áx — a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xáx — — cos x (cos x)2 1 (sin x)2 1 dx = tg x áx — — cotg x 1 + x2 y/l — x2 áx — arctg x — — arccotg x áx — arcsin x — — arccos x 1+x 1 — X Vx2 ± 1 dx — ln x + \/x2 ± 1 = - ln x - \/x2 ± 1 cos xdx = sin x Tabulkové integrály xadx — —- pro a / -1 a+1 axdx — a+1 — áx — ln \x\ x e áx — e X a X lna lnxdx — x(lnx — 1) sin xáx — — cos x cos xáx = sin x (cos x)2 1 (sin x)2 1 áx = tg x dx = — cotg x 1 + X' Vl -x2 dx — arctg x = — arccotg x dx — arcsin x = — arccos x dx — ~ ln 1 — x Vx2 ± 1 1 +x 1 — x dx — ln x + \/x2 ± 1 = - ln x - \/x2 ± 1 yr^d,= i(,yr^_arccosx) „Tabulkové integrály" Příklady: „Tabulkové integrály" Příklady: J (3x5 - 2x3 + x2 - 2) áx Tabulkové integrály Příklady: /x0 (3x5 - 2x3 + x2 - 2) áx = 3— - 2 6 XA 4 Tabulkové integrály Příklady: /x0 (3x5 - 2x3 + x2 - 2) áx = 3— - 2 6 XA 4 2xz — x + 2xJx — Jx -=-c1.t x + l Tabulkové integrály Příklady: CC CC CC V 7 6 4 3 2 2 3 2x2 — x + 2x\/x x + 1 dx 2xv/X (y^X + 1) — v7^ (-y^ + 1) X + 1 dx 5 3 1\ X2 2x2 — x 2 dx = 2 5 2 3 X2 2 (i 3X Tabulkové integrály Příklady: Tabulkové integrály Příklady: Substituční metoda F' = f, F = ff Substituční metoda Fř = f, F = Jf d Derivace složené funkce: [F(cp(t))]' = —F(cp(t)) = f(cp(t))cp'(t) Substituční metoda F' = f, F = Jf d Derivace složené funkce: [F(cp(t))]' = —F(cp(t)) = f(cp(t))cp'(t) Odtud: f( F = Jf d Derivace složené funkce: [F(/š = -2V/2T cos X substituce: 2 + cosx = s, — sinxdx = ds Příklady x 1 x2-ldX~ 2 2x x2 — 1 ■dx -ds = | ln |s| = ln ar substituce: x2 — 1 = s, 2xdx = ds . smx tgxdx = / -dx cosx substituce: ln cosx = — J ds = — s = — ln — sin x = 5, -dx = ds cosx cosx smx dx cosx ds s 2 ds 1 S2 2 ■2^ = -2V/2T cosx substituce: 2 + cosx = s, — sinxdx = ds 3x dx Příklady x 1 x2-ldX~ 2 2x x2 — 1 ■áx —ds = -kin X' substituce: x2 — 1 = s, 2xdx = ds . smx tgxdx = / -dx cos x substituce: ln cos x = — J ds = — 8 = — ln — sin x = 8, -dx = ds cos x cos x smx dx cosx ds s 2ds 1 2 ■2^ = -2V/2T cosx substituce: 2 + cosx = s, — sinxdx = ds 3x ÁX substituce: ex — 1 = s, exdx = ds 9/14 Příklady x x2 — 1 dx 1 2 0 —dx = h f -ds = ^ ln x2 — 1 s z ln/ substituce: x2 — 1 = s, 2xdx = ds . smx tgxdx = / -dx cos x substituce: ln cos x = — J ds = —s = — ln — sin x = 8, -dx = ds cos x cos x smx dx cos x ds s 2 ds 1 2 ■2^ = -2V/2T cos x substituce: 2 + cos x = s, — smxdx = ds 3x dx = 3 + 1 ds = i _ i S2 + 8 2 ds = 3 2 1 S2 + -r- = 1 2 substituce: ex — 1 = s, exdx = ds §S*(S + 3) = = l^e^Tíe* + 2) 9/ Příklady Příklady u = x3 v! = 3.x2 i/ = ex' i? = ex' Příklady x 6 dx — x 6 3 / x 6 dx ,3 nx 2x u = x3 v! = 3.x2 i/ = ex' v = e x Příklady x 6 dx — x 6 3 / x 6 dx ,3 „x 2 x u = x2 u' = 2x v' = ex' v = e x Příklady x3exdx = xúex - 3 / xÁexdx = xúex - 3 ( xÁex - 2 / xexdx ,3 nx ,2x 3 nx ,2x = x3ex - 3xzex + 6 / xexdx ,2x u = x2 v! = 2x v' = ex v = ex Příklady x3exdx = xúex - 3 / xÁexdx = xúex - 3 ( xÁex - 2 / xexdx ,3 nx ,2x 3 nx ,2x = x3ex - 3x2ex + 6 / xexdx u = x v! = 1 vf = ex v = ex Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 ^ xe^dx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = u = x v! = 1 (x3 — 3x2 + 6x — 6) i/ = ex' i? = ex' 9/14 Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 ^ xe^dx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = [x3 — 3x2 + 6x — 6) x ln x dx 9/14 Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 J xexdx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = = {x3 — 3x2 + 6x ,3 „x ,2 x 3 nx ,2x x ln x dx u = ln x v! = — / 2 1 S i; = .X V = ^.T Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 J xexdx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = = {x3 — 3x2 + 6x ,3 „x ,2 x 3 nx ,2x x2 \nxdx = |x3lnx | / x2dx = |x3 lnx — |x3 = ^x3 (\nx3 — l) 2/ = ln x v! = — / 2 ir = X x i s v = 77.x Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 ^ xe^dx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = [x3 — 3x2 + 6x — 6) x2 ln x dx = |x3 ln x — | Jx2dx = |x3 ln x — |x3 = |x3 (ln x3 — l) I = sin ln x dx 9/14 Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 ^ xe-Mx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = = (x3 — 3x2 + 6x x2 ln x dx = |x3 ln x — | Jx2dx = |x3 ln x — |x3 = |x3 (ln x3 — l) I = sin ln x dx i£ = sin ln x u' = — cos ln x x v7 = 1 V = X Příklady xúexdx = x*ex - 3 J xzexdx = x*ex - 3 \^xzex - 2 J xex'dxj = = x3ex - 3x2ex + 6 j xexdx = x3ex - 3xV + 6 (xex - ex) = = (x3 — 3x2 + 6x x2 lnxdx = |x3 \nx - \ Jx2dx = \x3 lnx - \x3 = \x3 (lnx3 - l) 1=1 sin ln x dx = x sin ln x — / cos ln x dx i£ = sin ln x i/ = l v! = — cos ln x x v = x Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 J xexdx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = = {x3 — 3x2 + 6x x2 Inxdx = |x3 ln x — | Jx2dx = |x3 ln x — |x3 = |x3 (ln x3 — l) I = sin ln x dx = x sin ln x — / cos ln x dx u = cos ln x v! =--sin ln x x v' = 1 v = x Příklady = x3ex - 3x2ex + 6 J xexdx = x3ex - 3x2ex + 6 (xex - ex) = (x3 — 3x2 + 6x — 6) x2 ln x dx = |x3 ln x — | Jx2dx = |x3 ln x — |x3 = |x3 (ln x3 — l) I = sin ln x dx = x sin ln x — / cos ln x dx = x sin ln x — (x cos ln x + / sin ln x dx ) = x sin ln x — x cos ln x — I u = cos ln x v! =--sin ln x x v7 = 1 v = x 9/14 S1 CL to u i—i • P ET o o U ET O Q_ r+ Q_ bO 11- 'u I—1 • p Er o u 5" o o I—1 • p Ul I—1 • p p O O Ul P u h-1 • P ET * II P P U I—1 • p p o o u p to p colt-1 co P ech co P co co P co CD CD CD co CD 00 to ■o Q. Příklady e^dx 9/ Příklady e^áx substituce: x = ť2, áx = 2tát 9/1 Příklady e^dx = 2 tédt substituce: x = ť2, dx = 2tát Příklady e^dx = 2 tédt Příklady e^dx = 2 1 tetdt= 2 (té - /e*dt) = 2(t - l)e* u v' w v 1 Příklady substituce: x = ť2, dx = 2tdt Příklady e^dx = 2 1 tetdt= 2 (té - / e*dt) = 2(t - l)eť = 2 (y/x - 1) substituce: x = ť2, dx = 2tdt u = t v' = eř v = 9/1 Úvod Neurčitý integráI Určitý integrál a jeho užití Definice a základní vlastnosti Obsah obrazce Délka rovinné křivky Objem tělesa (exhaustivní metoda) Určitý integrál a jeho užití Definice a základní vlastnosti Nechť / je spojitá funkce na (a, b) a F je funkce primitivní k /, F'(x) = f(x) pro všechna x G (a, 6). Definice a základní vlastnosti Nechť / je spojitá funkce na (a, b) a F je funkce primitivní k /, F'(x) = f (x) pro všechna x G (a, 6). Newtonův určitý integrál z funkce f v mezích od a do b je definován jako b J f(x)dx = F (b) - F (a) a Definice a základní vlastnosti Nechť / je spojitá funkce na (a, b) a F je funkce primitivní k /, F'(x) = f(x) pro všechna x G (a, 6). Newtonův určitý integrál z funkce f v mezích od a do b je definován jako o J f(x)dx = F(b) - F (a) a Označení: F(b) - F (a) = \F(x) x=a Definice a základní vlastnosti Nechť / je spojitá funkce na (a, b) a F je funkce primitivní k /, F'(x) = f(x) pro všechna x G (a, 6). Newtonův určitý integrál z funkce f v mezích od a do b je definován jako o J f(x)dx = F(b) - F (a) a Označení: F(b) - F (a) = \F(x) x=a F(x) a Definice a základní vlastnosti Nechť / je spojitá funkce na (a, b) a F je funkce primitivní k /, F'(x) = f(x) pro všechna x G (a, 6). Newtonův určitý integrál z funkce f v mezích od a do b je definován jako f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a Označení: F(b) - F (a) = \F(x) x=a F(x) a Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = F(x)ib a a a b a • I f(x)dx = 0, J f(x)dx = — J f(x)dx a a b Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a a a J f(x)dx = 0, J f(x)dx = — J f(x)dx b a a Linearita vzhledem k integrované funkci: Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a a a J f{x)dx = 0, J f(x)dx = — J f(x)dx b a a Linearita vzhledem k integrované funkci: b b b aditivita: J (f(x)-\-g(x)}dx = J f(x)dx-\- J(x)dx a a a Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a a a J f(x)dx = 0, J f(x)dx = — J f(x)dx b a a Linearita vzhledem k integrované funkci: b b b aditivita: J (f(x)-\-g(x)}dx = J f(x)dx-\- J(x)dx a a a b b homogenita: J cf(x)dx = c J f(x)dx a a Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a a a J f(x)dx = 0, J f(x)dx = — J f(x)dx b a a Linearita vzhledem k integrované funkci: b b b aditivita: J (f(x)-\-g(x)}dx = J f(x)dx-\- J(x)dx a a a b b homogenita: J cf(x)dx = c J f(x)dx a a Aditivita vzhledem k integračnímu oboru: b c b c G (a, b) =>- J f(x)dx = J f{x)dxJr J f(x)dx a a c Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a Integrace „per partes" pro určité integrály: b b J u(x)v' (x)dx = u (x) v (x) — J u' (x)v(x)dx a a Definice a základní vlastnosti f(x)dx = F(b) - F (a) = \F(x) a a Integrace „per partes" pro určité integrály: b b J u(x)v' (x)dx = u (x) v (x) — J u' (x)v(x)dx a a Substituční metoda pro určité integrály: b oo —J J i=l i=l a Xi ■ ■ ■ Xn—i 5 x 12 / 14 Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b - Oj n G N, položíme Ax =- a X{ — a + iAx, i = 1, 2,..., n. Pak je n S ~/ f(xi)Ax, lim y f(xi)Ax = / f(x)dx1 S = / f(x)dx —J n—)>oo —J J J i=l i=l f(Xi) Ax a x\ ■ ■ ■ Xi • • • xn—i i) x 12 / 14 Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah parabolické úseče, která má výšku v a délku základny a. 12 / Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x — a, x — b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah parabolické úseče, která má výšku v a délku základny a. f (x) = v (1 - \x Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x — a, x — b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah parabolické úseče, která má výšku v a délku základny a. f (x) = v (1 - -\x a- 2 S= vil 4x2 ) dx (ľ íl 2 Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x — a, x — b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah parabolické úseče, která má výšku v a délku základny a. f (x) = v (1 - -\x íl 2 S = vil 2 2 ■^rx2 J áx — v í dx —% í x2dx = v \x] š a--^ a2 J / or / L J ~ 2 or x íl 2 íl 2 2 2 (a a\ Av f a ď 2 -va Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah elipsy s poloosami a a b. 12 / Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah elipsy s poloosami a a b. 2 2 x y 7? T77 — 1 b2 y ■ b Ja x 12 / 14 Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah elipsy s poloosami a a b. 2 2 x y 7? ~~\~ T77 — 1 b2 -> y b a — —y/a 2 _ 2 y ■ b Ja x 12 / 14 Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah elipsy s poloosami a a b. 2 2 x y a* b2 a + £r = 1 y = -Va2-x2 a S = 4 / — \Ja2 — x2 dx J a o y ■ b Ja x 12 / 14 Obsah obrazce Obrazec ohraničený osou x, přímkami x = a, x = b (a < b) a grafem spojité funkce / definované na intervalu (a, b). b S — J f(x)dx a Příklady: Vypočítejte obsah elipsy s poloosami a a b. 2 „.2 ^ a x a y 2 ■ b2 a + f- = 1 y = -Va2-x2 TT 2 7T 2 S = 4 / —\fa2 — x2 dx — — í a(coss)2ds — 4a6 / Ja aj J 1 + cos 2s ds — o o o 2a6 sin s _, 7T 2 J s = 0 — 7ra6 substituce: x = a sin s, dx = a cos s ds, a2 — x2 — a2 (l — (sin s)2) = a2 (cos s)' 12 / 14 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). y Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). , 6 — a n G N, položíme Ax = -, x o = a, xt = a + ^Ax, n As/* = f(xi+1) - f(xi), i = 1,2,... ,n. 13 / 14 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b) n G N, položíme Ax b — a n , xq = a, Xi = a + iAx, Ayi = f(xi+1) - f(xi), i = 1,2,... ,n. Pak je lim ^ =/'to), tedy ^1 «/'(*ť) As^O Ax n— 1 Ax n— 1 i=0 n —1 i=() Ax n — 1 Ax ~ S V1 + (/'(^i))2^ lim V Jl + (f'(Xi))2Ax i —Vrvn r V n—)-oo 1 + (f'(x))2dx, i=0 a 13 / 14 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b) n G N, položíme Ax b — a n , xq = a, Xi = a + iAx, Ayi = f(xi+1) - f(xi), i = 1,2,... ,n. Pak je lim ^ =/'to), tedy ^1 «/'(*ť) As^O Ax Ax n—l n—l / / * \ 2 n —1 y- ^^v/(Ax)2 + (Ayi)2 = ^Wl+ MM Ax « £ ^1 + (ffatfAx i=o i=o V V / i=0 i=0 n — l lim ^ ^l + (f'(xi)fAx = í ^l + (f'(x))2dx, tedy n—)-oo i=0 a ť = / y/l + (f'(x))2áx a 13 / 14 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). Její délka je dána integrálem b a Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). b a Příklad: Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). b a Příklad: Vypočítejte délku kružnice o poloměru r. Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). b a Příklad: Vypočítejte délku kružnice o poloměru r. f(x) = Vr2 — x2 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b) 1 = a Příklad: Vypočítejte délku kružnice o poloměru r. f(x) = V^^Š f'(x) = -ř^L=, (f(x)f = X \/r2 — x2 iy* 2 _ rjQ 2 13 / 14 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b). b i = I ^l + (f'(x))2dx a Příklad: Vypočítejte délku kružnice o poloměru r. f(x) = V^^, f'(x) = -ř^L=, (f(x)f = ^ J v2 — x2 t 2 r ^ = 4 / Jl + T 9dx ty* Zi _ QCi 0 Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b) b Z = / y/l + (f'(x))2dx a Příklad: Vypočítejte délku kružnice o poloměru r. f(X) = V^^, f'(X) = 7===, (f{x)ý = x2 \/r2 - x2 ' r 2 r 0 o substituce: x = r sin s, dx = rcossds Délka rovinné křivky Křivka je grafem spojité funkce na intervalu (a, b) 1 = a Příklad: Vypočítejte délku kružnice o poloměru r. f(x) = V^^, f'(x) = -ř^L=, (f(x)f : \/r2 — x2 r r e = 4 / Ji + r dx = 4 r o o \/r2 — x2 substituce: x = r sin s, dx = rcossds X' ty* 2 _ 2 7T 2 dx = 4 r cos s o r^/l — (sins)2 ds 7T 2 4ry ds = 4r:| o 27rr 13 / 14 Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Uvažujeme jeho řezy rovinami kolmými k ose x, které jsou od sebe vzdáleny o Ax. Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Uvažujeme jeho řezy rovinami kolmými k ose x, které jsou od sebe vzdáleny o Nechť roviny protínají osu x v bodech xq = a, #1, #2, • • • ? xn = b. Přitom Xi+i — Xi = Ax, celé těleso se nachází mezi 0-tou a n-tou rovinou. Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Uvažujeme jeho řezy rovinami kolmými k ose x, které jsou od sebe vzdáleny o Nechť roviny protínají osu x v bodech xq = a, #1, #2, • • • ? xn = b. Přitom Xi+i — Xi = Ax, celé těleso se nachází mezi 0-tou a n-tou rovinou. Obsah řezu (průniku) tělesa i-tou rovinou označíme S(xí). Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Uvažujeme jeho řezy rovinami kolmými k ose x, které jsou od sebe vzdáleny o Nechť roviny protínají osu x v bodech xq = a, #1, #2, • • • ? xn = b. Přitom Xi+i — Xi = Ax, celé těleso se nachází mezi 0-tou a n-tou rovinou. Obsah řezu (průniku) tělesa i-tou rovinou označíme S(xí). Objem (tenké) vrstvy tělesa mezi (i — l)-ní a i-tou rovinou je přibližně roven S(xí)Ax. Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Uvažujeme jeho řezy rovinami kolmými k ose x, které jsou od sebe vzdáleny o Nechť roviny protínají osu x v bodech xq = a, #1, #2, • • • ? xn = b. Přitom Xi+i — Xi = Ax, celé těleso se nachází mezi 0-tou a n-tou rovinou. Obsah řezu (průniku) tělesa i-tou rovinou označíme S(xí). Objem (tenké) vrstvy tělesa mezi (i — l)-ní a i-tou rovinou je přibližně roven S(xí)Ax. n Pro objem tělesa tedy platí: V i=l Objem tělesa (exhaustivní metoda) Těleso umístěné v souřadné soustavě. Uvažujeme jeho řezy rovinami kolmými k ose x, které jsou od sebe vzdáleny o Nechť roviny protínají osu x v bodech xq = a, #1, #2, • • • ? xn = b. Přitom Xi+i — Xi = Ax, celé těleso se nachází mezi 0-tou a n-tou rovinou. Obsah řezu (průniku) tělesa i-tou rovinou označíme S(xí). Objem (tenké) vrstvy tělesa mezi (i — l)-ní a i-tou rovinou je přibližně roven S(xí)Ax. n Pro objem tělesa tedy platí: V i=l Limitním přechodem n 00 dostaneme b V a Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = J S(x)dx a Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = J S(x)dx a Příklad: Vypočítejte objem trojosého elipsoidu s poloosami a. Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = J S(x)dx a Příklad: Vypočítejte objem trojosého elipsoidu s poloosami a, 6, c. x2 y2 z2 ^ a2 b2 c2 ~ Objem tělesa (exhaustivní metoda) b V = / S(x)dx a Příklad: Vypočítejte objem trojosého elipsoidu s poloosami a, b x2 y2 z2 ^ a2 62 c2 — ?/2 2^2 Obvodová křivka řezu rovinou kolmou k ose x\ — H—- = 1 — bA cz y2 +_zl_= i Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = J S(x)dx a Příklad: Vypočítejte objem trojosého elipsoidu s poloosami a, b x2 y2 z2 ^ ^ a2 b2 c2 ~ y2 z2 Obvodová křivka řezu rovinou kolmou k ose x\ — H—- = 1 — o cl y2 +_zl_= i = 7t&C (1--- Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = J S(x)dx a Příklad: Vypočítejte objem trojosého elipsoidu s poloosami a, x2 y2 z2 ^ a2 62 c2 — y2 z2 Obvodová křivka řezu rovinou kolmou k ose x\ — H—- = 1 - b2 + (l-^)b2 (l-fí)c = 1 S (x) = 7r6c ( 1 — X' Cľ a V = 2 / irbc 1 - dx = 27t&C x1 X — 3a2 = 2nbc í a — o Jo Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = J S(x)dx a Speciální případ: těleso vzniklé rotací „podgrafu" funkce y = f (x) definované na intervalu (a, b) kolem osy x. S(x) = 7t(/(»)2, tj. V = 7T J (f(x))2dx 0 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = 7T J (f(x))2dx 0 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. Objem tělesa (exhaustivní metoda) 14 / 14 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. a-\-h ■>2 ,v( 2 V = 7i i — x: ) dx 7t X1 a 1_ rp 3 3^ a-\-h* a a 7t (^2/i - \{3a2h + 3a/i2 + h3)) 14 / 14 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. a-\-h ■>2 ,v( 2 V = 7ľ i — X" ) dx 7t ^ a 3^ a a 7t (^2/i - \{3a2h + 3a/i2 + /r3)) a2 = £2 - i?2 (a + h)2 = Q2 - r2 14 / 14 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. a-\-h ■>2 ,v( 2 V = 7ľ i — X" 7t ^ a — rv> 3 3^ a a 7t (^2/i - \{3a2h + 3a/i2 + /r3)) a2 = £2 - R2 (a + h)2 = Q2 -r2 -+ 2ah + h2=R2-r2 14 / 14 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o v = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. a-\-h v = 7ľ j (q2 — x2) dx = 7t (g: ar a-\-h a 3^ a-\-h* a a a2 = g2 - R2 (a + h)2 = Q2 -r2 7t (g2h - \(3a2h + 3ah2 + h3)) R2 -r2 - h2 -+ 2ah + h2=R2-r2 -+ { a — 2h 2 (R2-r2-h2)2 Q 4h2 + R 14 / 1 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o V = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. a-\-h v = 7t / (q2 — X" :) dx 7t ^ XK a-\-h a 3^ a a 7t (^2/i - \{3a2h + 3a/i2 + /r3)) a2 = £2 - i?2 (a + h)2 = Q2 - r2 2ah + h2 = R2-r2 -+ { R2 -r2 - h' 2h a — .2 (R2-r2-h2)2 Q 4h2 + R Celkem: V = \>Kh(3(R2 + r2) + h2) 14 / 1 Objem tělesa (exhaustivní metoda) o v = 7T J (f(x))2dx 0 Příklad: Vypočítejte objem kulové vrstvy tloušťky h s poloměry podstav R a r. a-\-h v = 7ľ j (q2 — x2) dx = 7t (g: ar a-\-h a 3^ a-\-h* a a 7t (g2h - \(3a2h + 3a/i2 + h3)) R2 — r2 — h2 a2 = Q2 - R2 (a + h)2 = Q2 -r2 -+ 2ah + h2=R2-r2 -+ { a — 2h .2 (R2~r2-h2)2 Q 4h2 + R Celkem: V = \ith(3(R2 + r2) + h2) Specielně - Kulová úseč (r = 0): V = \iih(3R2 + h2) Polokoule (r = 0, = R)\ V = §ttí?3 14 / 1