SEMINÁŘ – STYLY UČENÍ XS150 osobnost, kognitivní styl, motivace, vyspělost styl učení strategie učení taktiky učení výsledky učení Model vazeb mezi individuálními rozdíly, styly učení a výsledky učení. (Schmeck, 1988) Úvodem ¨Pedagogická psychologie (Čáp, Mareš, 2001) ¤Učení v širším a užším významu ¤ ¨Pedagogika (Průcha, 2000) ¤Bezděčné ¤Záměrné ¤Řízené ¤ ¨Historicky teorie učení ¤učení jako obrábění jedince (subjekt – objekt; behavioristické a starší přístupy) ¨V současnosti teorie učení ¤respekt k jedinečnosti a specifičnosti (kognitivistické a konstruktivistické teorie) ¤ Pojem učení ¨ ¨K uvedeným změnám dochází především na základě zkušeností, tj. výsledků předcházejících činností, které se transformují na systémy znalostí – na vědění. Jde přitom o zkušenosti individuální nebo o přejímání a osvojování zkušenosti společenské. ¨(Kulič, 1992, s.32) Pojem učení Vztah stylu a struktury inteligence dle Gardnera Převažuje styl Uvažuje ve Dávají přednost Potřebují jazykový slov čtení, psaní, diskuze, slo. hry knihy, kazety, debata, psaní logicko-matematický odvození, dedukce pokus, otázky, logické hry objevovat věci a přemýšlet o nich zrakový, prostorový představy a zobrazení navrhování, kreslení, náčrty video, filmy, zkoumání psycho-motorický tělesný pocit/vnímání fyzický kontakt, gestikul., pohyb hraní rolí, drama, pohyb, dělání hudební rytmus, melodie zpívání, dupání, tleskání, hudba zazpívat si, koncerty, apod. interpersonální interakce s jinými lidmi organizování, setkávání, plán. společenské hry, kluby, apod. intrapersonální, meta-kognitivní vlastní nitro meditace, přemýšlení vlastní projekty, osobní výběr Co říkáme na otázku „Jak se učíš?“ „Jak to děláš?“ Diagnostika stylů učení ¨Metody přímé §učení pomocí počítače (procesuální diagnostika – Pask, 1976; Kulič,1992) §pozorování průběhu žákova učení §etnografické pozorování, analýza in situ, tj. v přirozené situaci (Fleming, 1987; PSŠE) ¨Metody nepřímé – kvalitativní §analýza dílčích žákovských produktů (koncept, osnova, náčrtek, poznámky) §analýza žákovského portfolia §polostandardizovaný rozhovor se žákem a/nebo jeho učitelem §fenomenografický rozhovor (Marton, Säljö) §volné písemné odpovědi §projektivní grafické techniky, např. dynamická, akční kresba ¨Metody nepřímé – kvantitativní §dotazníky a posuzovací škály ¤ ¤ ¨funkce: diagnostika a/nebo autodiagnostika ¨způsob provedení: tužka-papír; počítačová diagnostika České verze zahraničních metod ¨IASLP (Entwistle, Ramsden, 1984) – 45 položek, čeští vysokoškoláci: 2 072 osob ¨ILP (Schmeck et al., 1983) – 58 položek, čeští vysokoškoláci: 2 016 osob ¨ILS (Vermunt at el., 1987) – 120 položek, čeští vysokoškoláci: 126 osob ¨LSI IIa (Kolb, 1984) Styly učení jako mýtus ¨Navzdory značné popularitě je fenomén stylů učení i terčem oprávněné kritiky: ¨ ¤Pro slabé teoretické zázemí a problematické psychometrické parametry metod (Coffield a kol. 2004) - https://resources.eln.io/coffield-critique-of-learning-styles/ nCurry (1987) různé přístupy k operacionalizaci (‘instructional preferences’, ‘information processing styles’ a ‘cognitive styles’). nMetody s empirickým potenciálem: nAllinson a Hayes: Cognitive Style Index (nejlepší psychometrické parametry) nEntwistle: Approaches and Study Skills Inventory for Students (ASSIST) (dobrý základ pro debatu o efektivních a neefektivních přístupech studentů k učení) nHerrmann: ‘whole brain’ model může bát užitečný pro studenty a učitele i pro vedení škol (zahrnuje i skupinovou dynamiku, porozumění sobě i ostatním) nVermunt: Inventory of Learning Styles (ILS) přistupuje k procesu učení validně a reliabilně a zdá se být dobrým východiskem pro úvahy o případné změně. ¤Pro odtržení od současných poznatků neurověd (např. Brammann, 2017 aj.) - https://theneuromancersivy.wordpress.com/2017/08/07/the-educated-mind/ ¤Řada studií problematizuje vztah mezi „vhodnými“ styly učení a studijním úspěchem 20170907_00001_001.jpg ¨ Styly učení jako seminární cvičení Dotazník stylů učení - LSI (Dunnová, Dunn, Price, 1989) ¨určen pro žáky 3.-12. ročníku ¨jazykové verze: francouzská, španělská, arabská, hindská, hebrejská, česká ¨původně 104 položek ¨česká verze ověřena u 891 žáka ZŠ a 402 žáků středních škol (gymnázií, středních odborných škol a SOU) ¨ Struktura dotazníku LSI –1.část ¨Preferované prostředí při učení §zvuky (ticho, hluk) §teplota (chladno, teplo) §osvětlení (málo, hodně) §pracovní nábytek (stůl + židle, křeslo, gauč, postel) Struktura dotazníku LSI – 2.část ¨Preferované emocionální potřeby §vnitřně motivován/nemotivován §vnější motivace – rodiče §vnější motivace - učitel §vytrvalost v učení §odpovědnost za výsledky učení §struktura/flexibilita postupu při učení Struktura dotazníku LSI – 3.část ¨Sociální potřeby při učení ¨ §učit se sám – učit se s kamarády §variovat sociální podmínky podle situace §dosažitelnost autority při učení Struktura dotazníku LSI – 4.část ¨Preferované kognitivní potřeby při učení §auditivní učení §vizuální učení §taktilní, kinestetické učení §zážitkové učení Struktura dotazníku LSI – 5.část ¨Preferované tělesné potřeby při učení §konzumování něčeho při učení §potřeba pohybu při učení §preferování ranního/večerního učení §(„sova“ / „skřivánek“) §preferování dopoledního/odpoledního učení STYLY UČENÍ ŽÁKŮ A STUDENTŮ Styly učení 1 ¨jemné projevy individuality člověka v mnoha situacích učení (transsituační) ¨přestavují metakognitivní potenciál člověka ¨svébytné postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje Styly učení 2 ¨jsou svébytné svou: ¤ motivovaností (vnější, vnitřní) ¤ strukturou (strategie, taktiky) ¤ posloupností (pořadí činností) ¤ hloubkou (povrchový versus hloubkový styl) ¤ propracovaností ¤ pružností aplikace ¨ Styly učení 3 ¨vyvíjejí se z vrozeného základu (tj. z kognitivních stylů), ale proměňují se během života jak záměrně, tak bezděčně ¨jedinec je užívá ve většině situací pedagogického typu ¨jsou relativně nezávislé na učivu (obsahu) Styly učení 4 ¨mají charakter metastrategie učení (sdružují učební strategie – učební taktiky – učební operace) ¨vedou k výsledkům určitého typu, ale komplikují nebo zabraňují dosažení výsledků jiných ¨jedinec si je zpravidla neuvědomuje, neanalyzuje, nezlepšuje; jsou „samozřejmé“ ¨jeví se mu jako postupy samozřejmé, jemu vyhovující, „optimální“ ¨dají se diagnostikovat a do jisté míry měnit Struktura stylu učení ¨Model „cibule“: ¨bazální charakteristiky osobnosti nNapř. Eysenck – EOD (orig. EPI) ¨tendence ve způsobu zpracování informací ¨sociální interakce žáka ¨učební preference, výuková motivace n(Curryová, 1983;Claxton, Murrellová, 1987) Žákovská pojetí učení (Säljö, 1979) ¨„Co to znamená učit se?“ (řazeno dle četnosti odpovědí žáků): ¨získávat stále více znalostí (kvantitativně) ¨učit se nazpaměť ¨získávat fakta, metody, které člověk může použít, až je bude potřebovat ¨objevovat (abstraktní) smysl ¨interpretovat naučené, aby člověk porozuměl světu Studentské pojetí učení a učitelova vyučování (van Rossum, 1985) Pojetí učení (žák) 1. rozšiřovat si znalostí 2. pamětní učení 3. aplikovat znalosti 4. vhled, vztahy 5. rozvoj osobnosti Pojetí vyučování (očekávání od učitele) vyhovuje závislost na učiteli vyhovuje technol. postup detailně organiz. výuka, plné zaměst. potřeba nezávis-losti, kon-struktiv. aktivity samost. činnost, dialog s učitelem Vnější determinanty stylů učení ¨učitel sám (jeho osobnostní zvláštnosti, vyučovací styl, styl učení, pojetí výuky) ¨podmínky pro žákovo učení (místo, čas, pomůcky) ¨sociální situace (sám-společně, spolupráce-soupeření) ¨koncepce výuky (tradiční, alternativní) ¨učivo (volitelnost, relevantnost, operační struktura úloh) ¨způsob zkoušení a hodnocení Literatura ¨Coffield, F., Moseley, D., Hall, E. and Ecclestone, K. (2004). Is there a role for learning styles in personalised education and training?: International Journal of Lifelong Education: Vol 24, No 3. ¨Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál 2011. ¨Čáp, J., Mareš, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2001. ¨Mareš, Jiří. Styly učení žáků a studentů. Portál, Praha 1998 ¨Lojová, G.; Vlčková, K. Styly a strategie učení ve výuce cizích jazyků. Praha: Portál 2011. ¨Evaluační nástroje http://www.nuov.cz/ae/evaluacni-nastroje ¨ ¨ ¨ Strategie učení Schéma žákových dosavadních znalostí (Dochy, 1996) osobnost, kognitivní styl, motivace, vyspělost styl učení strategie učení taktiky učení výsledky učení Model vazeb mezi individuálními rozdíly, styly učení a výsledky učení. (Schmeck, 1988) Kde jsme ve výkladu Strategie učení Learning Strategies Strategie učení ¨Strategie učení je tedy obecným plánem, podle kterého student ve studiu postupuje ¤Co jí určuje: nStudijní motivace nKognitivní zvláštnosti, zvláštnosti osobnostní struktury, věku a schopnosti žáka nStyl (způsob) výuky a její formy nOrganizace a typ studia n ¤Rozměr objektivní nje pozorovatelná jako chování a učební aktivity, které student provádí (které předměty si vybírá, jakým způsobem plní studijní povinnosti, jak přistupuje k termínům (prokrastinace), jak přistupuje k obsahu učení (rozsah a způsob si osvojování učiva)). ¤Rozměr subjektivní njak student tyto aktivity vnímá, prožívá a hodnotí ¤Rozměr sociální nInterakce s učiteli, spolužáky, rodiči… Strategie učení podle přístupu k učení ¨Povrchový přístup ¤Vzbuzení dojmu, získání známky diplomu, „co je potřeba“ s ohledem na požadavky ¨Hloubkový přístup ¤Osobní zaujetí a motivace, důraz na detaily a osobní přínos ¨Utilitární přístup ¤Konformní k požadavkům („Hujer“) Přístup k učení (Ramsden) Přístup k učení JAK - Strukturální aspekt: •akt poznání, •organizování, •strukturování CO - Významový aspekt: •co je poznáváno, •důležitost úkolu/učiva HOLISTICKÝ zachovává strukturu, soustřeďuje se na celek ve vztahu k jeho částem ATOMISTICKÝ deformuje struktury, soustřeďuje se na části, rozkládá celek na části HLOUBKOVÝ soustřeďuje se na obsah úkolu nebo učiva POVRCHOVÝ soustřeďuje se na „znaky“ učiva Strategie učení ¨Pomáhají studentům pochopit informace a řešit problémy. ¨Strategie učení je osobní přístup k učení a používání informací. ¨Studenti, kteří neznají nebo nejsou schopni použít adekvátní strategie, jsou v učení pasivní a v důsledku mohou selhávat ve škole. ¨Příklady konkrétních strategií učení Strategie pro čtení a práci s textem ¨Identifikace neznámých slov ¨Sebedotazovací strategie ¤kladení si otázek ve vztahu k textu a hledání odpovědí ¨Strategie vytváření vizualizací ¤představování scén, postav ¨Inferenční strategie (odvozování) ¨Parafrázování a sumarizace ¨Pojmové mapování Pojmové (Mentální) mapování ¨cíle ¤zjištění, co víme ¤pomoc při plánování ¤pomoc při hodnocení ¨formy ¤mapování pojmových hierarchií nvypisování hierarchií nvytváření hierarchických map nmapování příběhů nmapování zvolených témat ¤vědomostní mapy ¤grafická znázornění - prvky Obr. - Příklad mentální mapy přijímacího pohovoru (zdroj Wiki) Příklady – pojmové mapování ¨Vytčení vlastností ¤Jaký je dobrý učitel? ¤Co víme o reformě platů ve školství? ¨Mentální mapy ¤Studujeme naši školu jako stolní hra ve stylu „Člověče, nezlob se“ s úkoly ¤ Strategie pro studium a uchovávání informací ¨První písmena ¤Pro blok informací; memotechnická pomůcka ¨Párové asociace ¤Např. spojení jmen a dat (kartičky, dril) ¨Klíčová slova a koncepty ¤Vytváření schémat, map ¨Psaní poznámek a naslouchání Strategie pro psaní ¨Základy psaní textu, strukturování a práce s informačními zdroji ¨Strategie hledání chyb v textu Strategie pro práci na úkolech a zlepšení testového výkonu ¨Jak si rozvrhnout práci ¨Jak postupovat při řešení testových úloh ¤Nejprve se věnovat položkám u kterých je vysoká míra subjektivní jistoty, tipovací soutěž na závěr Strategie pro podporu spolupráce ¨Spolupráce ve třídě ¨Řešení problémových úkolů ¨Týmová spolupráce Strategie pro zvyšování motivace ¨Strategie sebeprosazení ¤Schopnost aktivně využít poznatky ¨Možná já (Possible selves) ¤Já jaký(á) jsem vs. já jaký(á) bych chtěl(a) být Strategie specifické pro jednotlivé předměty ¨Např. jazyky: ¨Lojová, G.; Vlčková, K. Styly a strategie učení ve výuce cizích jazyků. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-876-0 Příklad Práce s učebním textem - Záznamový arch (Lan, 1998) > Strategie práce s prostředím ¨Kde a jak studovat ¤Znalost vhodného místa k učení, okolností k učení ¤(…) Práce s pozorností ¨Stálost pozornosti: ¤mladší školní věk 3 - 5 min. ¤starší školní věk 5 - 10 min. ¤dospělí 20 - 30 minut ¤ ¤Záleží na denní době (ranní / večerní typ) ¤Záleží i na fyzickém a psychickém stavu ¨Rozdělování pozornosti – přepínání ¨Propojování pozornosti – pružnost ¨Fluktuace pozornosti ¨Systematičnost pozornosti ¨