Druhy učení Učení •Učení - veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností • •Ne všechny změny, k nimž u člověka během jeho života dochází, lze považovat za výsledek učení • •Spontánní vs. záměrné, řízené •Jaké druhy učení znáte? Geneticky naprogramované typy učení •orientačně pátrací reflex - vrozená reakce - funkcí je zjistit, zda jedinci nehrozí nějaké nebezpečí + poznávání okolí •Habituace - elementární typ učení - živé organismy postupně přestávají reagovat na podněty, které nejsou ani užitečné, ani škodlivé = výsledkem životních zkušeností; v tomto smyslu se skutečně jedná o učení •Senzibilizace (zcitlivění) - opakované působení určitého podnětu vede k postupnému narůstání reakce vůči tomuto podnětu. Určité podněty „nespouštějí" hned okamžitou reakci v plné intenzitě, pohotovost k jednání je aktivována pomalu…(warm up)… •Imprintace / vtiskování (imprinting) - postačuje jediná expozice určitého klíčového podnětu k tomu, aby si živočich jeho obraz (mentální reprezentaci) natrvalo uložil do paměti. Tento podnět pak s jistotou rozpoznává a reaguje na něj převážně vrozenými způsoby chování. Jedná se tedy o učení bez opakování a bez posilování. Zpravidla v raném dětství. Senzitivní / kritická vývojová fáze (zapamatování rodiče, který má být následován) •Explorační chování - spontánní a systematické přezkoumávání prostředí a neznámých předmětů, které zvířata provádějí v situacích, kdy jim nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí. Explorační chování je tudíž „luxusnější" projev než orientačně-pátrací reflex (Fraňková a Bičík, 1999) (zvíře zkouší totéž chování na novou situaci) Reflexy a Instinkty •Některým reakcím a vzorcům chování se člověk nemusí učit. Vrozené způsoby chování - „spouštějí se" na základě vnitřních impulsů či vnějších podnětových vzorců bez nutnosti předchozí zkušenosti. • •Reflexy - relativně jednoduché reakce, které umožňují rychlé přizpůsobení vůči změnám okolního světa (základ v orientačně pátracím reflexu, nejde jen o ohrožení) •Instinkty (vrozené automatismy), jsou na rozdíl od reflexů relativně složité, zpravidla sledují určitý biologický účel, nejde jen o přizpůsobení se změnám (vyhledávání pastvy, spřádání pavoučích sítí, budování mravenišť, stavění hnízd …) •Vrozené způsoby chování se získávají během dlouhého evolučního procesu, přenášejí se z generace na generaci •Na základě učení však lze získat nové „adaptace" během několika hodin. •Lidé si však na základě životních zkušeností někdy osvojují způsoby chování a prožívání, které nejenže nevedou k jejich lepší adjustaci (společenskému přizpůsobení), ale spíše je znevýhodňují a brání jim v dosažení životní spokojenosti …. • Klasické podmiňování •Nepodmíněná reakce (reflex) - nenaučená, vrozená odezva na nepodmíněný podnět. (I. P. Pavlov, 1849-1936) • Podmíněný podnět je původně neutrální stimul (např. rozsvícení světla, zvonění), který během podmiňování získává schopnost vyvolávat vrozenou, nenaučenou reakci (slinění). •Podmíněná reakce (reflex) je původně nepodmíněná reakce (slinění), kterou vyvolal podmíněný podnět (světlo). •Doprovodné jevy: •Generalizace (zobecňování) - reflexní reakci vyvolávají podněty, které se podobají původnímu podmíněnému stimulu (trochu jiný zvuk). Intenzita naučené reakce klesá se zmenšující se podobností . •Diskriminace (rozlišování) - organismus se učí reagovat pouze na určité podněty a ostatní ignorovat. (Dítě pokousal pes a začne se bát všech ostatních psů - generalizace, k odstranění generalizovaného strachu je třeba „diskriminace“ (rozlišení mezi psy), ale obvykle nestačí verbální objasnění, že někteří psi jsou hodní) •Vyhasínání a spontánní obnovení podmíněných reflexů (při nepoužívání dochází k vyhasínání) •Vznik závislostí na rozmanitých psychoaktivních látkách lze částečně vysvětlit mechanismy klasického podmiňování. Alkohol = nepodmíněný podnět, který vyvolává příjemnou odezvu (nepodmíněná reakce). Podmíněným podnětem se stává chuť alkoholu, prostředí (kafe vyvolá chuť na cigaretu, parta chuť na drogu…) • Operantní (instrumentální) podmiňování E.L. Thorndike (1874-1949) a B.F. Skinner (1904-1990) •Operantní (instrumentální) podmiňování : Učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu (systematické odměňování) – zvířata, děti, pracovníci…. •Operanty jsou spontánní akty chování, které mohou mít kladné nebo záporné důsledky. Dva obecné důsledky chování: posílení (zpevnění, odměny /učení úspěchem/) a trest, nepříjemnost (záporný důsledek). Posílení zvyšuje pravděpodobnost budoucího výskytu chování, zatímco trest ji snižuje. •Operantní podmiňování se liší od klasického ve dvou základních rysech: Rozdíl spočívá v (1) aktivitě učícího se organismu, (2) ve výsledcích učení. Při klasickém podmiňování si živé organismy neosvojují nové způsoby chování či prožívání. Učí se pouze spojovat převážně vrozené reakce s novými podněty. •Instrumentální: Učení na základě důsledků. Neúspěšné aktivity, které nevedou k získání odměny, jsou z repertoáru chování postupně vyřazeny, zatímco úspěšné v něm přetrvávají (zákon efektu). Určité akty chování se tak stávají nástrojem (instrumentem) k dosažení uspokojení. Učení pokusem a omylem (trial-and-error learning). •Rozdíl spočívá v tom, že při instrumentálním podmiňování zahajuje každý učební pokus (např. umístění kočky do klece) experimentátor (učitel). Při operantním podmiňování zkoumaný jedinec nejprve spontánně provede určitý akt chování, po kterém následuje posílení nebo trest. • • Pozitivní posílení (zpevnění) - vlivy •Rozvržení kladného posilování (zpevňování) – nepřetržité, nepravidelný interval… může přestat fungovat (nepravidelné hodnocení u žáků, nedůslednost učitele…) •Pověrčivé chování (je také pozitivní posílení) •Efekt kontrastu - (efekt musí jasně kontrastovat s původním stavem), např. postupné zvyšování mzdy pracovníky motivuje k větším výkonům než stále stejný, byť poměrně vysoký plat. Pro výkonnost je rozhodující počáteční úroveň odměn, která určuje naše očekávání. •Tvarování (shaping) - V mnoha situacích se žádoucí reakce v přirozeném repertoáru chování vůbec nevyskytuje. Je třeba odměňovat projevy, které se cílové reakci alespoň trochu podobají. Zpevňované chování se tak postupně stále více přibližuje žádoucímu projevu (slabší žáci) Negativní posílení (zpevnění) •Záporné posílení (zpevnění) je důsledek chování, nové chování vyvolává snahu o odstranění nebo zmírnění nepříjemných pocitů, jakými jsou tělesné nebo psychické potíže, bolest či nepohodlí. Na základě negativního posilování se snadno vyvine závislost na lécích proti bolestem hlavy, na prášcích na spaní …. •Trest je nepříjemný důsledek určitého chování, který hypoteticky snižuje pravděpodobnost jeho dalšího výskytu •Naučená bezmocnost vzniká tehdy, jestliže jakékoliv operantní chování nevede k ukončení působení averzivních podnětů. •Protektivní faktory (tkví v osobnosti): optimistický explanační styl - tendence připisovat své úspěchy vlastním schopnostem a neúspěchy vlivům prostředí (Seligman, 1991), self-efficacy, locus of control…. • Učení vhledem •Wolfgang Kohler na základě svých pokusů s opicemi. • •Vliv gestalt psychologie (celostní) • •Při řešení problému dochází k určité kognitivní změně, tzv. vhledu, jehož podstatou je vnímání nových vztahů a souvislostí v dané problémové situaci. Vhled je srovnatelný se vznikem dobrého tvaru. •Spíše spontánní „nápad“ (nejde o pokus – omyl) Sociální učení (A. Bandura) •Silná tendence napodobovat chování dospělých (už u novorozenců) - kopírování, probíhá bez jakékoliv vnější odměny •Observační učení, velký význam má zpevňování (vliv behaviorismu), roli hrají i kognitivní a sociální faktory •Observace vzorů neboli modelů vede ke vzniku subjektivních přesvědčení a očekávání týkajících se efektivnosti určitých aktivit •Observačním učením si osvojujeme řadu kulturních vzorců chování (stravování, styl oblékání, trávení volného času, výchovné metody…) Může se přitom jednat o chování, které si daný jedinec nikdy nevyzkoušel „na vlastní kůži". •Lidé s vysokou mírou „self-efficacy" věří tomu, že je v je-jich silách zvládnout nejrůznější životní problémy a překonávat překážky (A. Bandura) •Lidé s vnitřním místem řízení (internal locus of control) , lidé s vnějším místem řízení (external locus of control) (J. Rotter) • Internalizační procesy (sociální učení) •Internalizace (zvnitřňování) se podílí nejen na vzniku schopnosti řídit a usměrňovat své vlastní chování, ale je také klíčovým mechanismem při formování osobnosti (dítě poděkuje, i když jej nikdo nevidí) • •Identifikace - vyšší forma internalizace. Dítě při ní nezvnitřňuje objekt jako celek, ale přebírá od něj jen některé vlastnosti či projevy, které může snáze začlenit do své vyvíjející se psychiky. Probíhá-li identifikace jako normální vývojový proces, pak se jedinec podobá „objektům", zejména rodičům, ale podrží si individuální charakteristiky. • •Ego-identita je celková organizace identifikací a introjekcí (nevědomá projekce někoho v sebe sama, vnější zkušenosti do vnitřní) pod vedením syntetické funkce ega. Výsledkem je organizované sebepojetí a hlubší a realističtější pojetí druhých lidí. • Způsoby učení – jednoduše (dle cíle) •habituace - navykání si na okolní jevy •podmiňování - nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých (operantní podmiňování) •Dle cílů, resp. dle využití druhu paměti •pojmové učení - učení poznatkům - osvojování znalostí (souvisí s deklarativní pamětí) – dle Piaget, uplatňuje se deklarativní paměť •senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.) – dle Piaget, uplatňuje se implicitní paměť/procesuální •učení intelektovým činnostem - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů (uplatňuje se logické myšlení), nejde o pokus – omyl (mechanické myšlení) •sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter (nápodoba, identifikace…) •Další druhy učení: •Záměrné učení - Bezděčné učení - Řízené učení • Základní typy učení •Učení nápodobou (observační učení) •Vtiskávání •Učení pokusem a omylem •Přivykání (habituace) •Nárůst vnímavosti (zcitlivění) •Učení vhledem •Klasické podmiňování •Instrumentální (operativní) podmiňování • Trend •Zážitkové učení + reflexe (konstruktivismus) •