Výchova adolescentů z pohledu pedagogiky a psychologie - Co je výchova a její cíle - Styly výchovy - Výchova v adolescenci? - Odměny a tresty - Autorita ve výchově • Rozdělte se do čtveřic/pětic • Zformulujte společně definici výchovy • Každý si vybere 1 kartu hodnoty • Ve skupině sestavte hierarchii vybraných hodnot • Napište, jak k těmto hodnotám výchovně povedete své žáky -------------------------- • Záznam pošlete jiné skupině • Prostudujte. Co stojí za povšimnutí? Výchova (definice) • celoživotní společenský proces ovlivňování osobnosti…. • proces záměrného působení na osobnost člověka… směřující k cíli • vzájemné působení vychovávajících a vychovávaných, jejich vzájemná interakce, komunikace (děti ovlivňují „vychovávají“ rodiče) Záměrná, cílevědomá soustava činností, proces zaměřený k relativně trvalému utváření osobnosti člověka (formování jeho základních osobnostních znaků: názorů, přesvědčení, postojů, citů), utváření podmínek umožňujících rozvoj a stimulujících snahu člověka stát se integrovanou a socializovanou osobností, vytvořit člověka jako sociální bytost. Utváření charakteru osobnosti působením na city a vůli. Proces cílevědomého utváření vztahu člověka ke světu (k přírodě, civilizaci, kultuře, sociálnímu prostředí). Ideálem výchovy je takové formování osobnosti, kdy se slučuje svoboda jedince s mravním řádem společnosti (lidstva). - Výchova dětí a mládeže - Výchova dospělých - Propojení se vzděláváním (není vzdělávání bez výchovy a naopak) (Herbart, Drtina) nebo sociální učení (Bandura) Výchovné cíle • Dlouhodobé.....formování zájmů, postojů, morálních aspektů – hodnot osobnosti, rozvoj vůle, odpovědnosti... (charakteru)… • Střednědobé ... Výchova k volbě (profese), převýchova..., změny postojů, vztahů.... • Krátkodobé .... Převzít úkol, pozdravit.... Výchova z pohledu spol. věd • pedagogický pohled - proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji - učení, sociální učení, vzdělávání k….záměrný proces (Průcha) • antropologický pohled – výchova může být považována za prostředek, jímž se ze zvířete stává člověk lidskou bytostí přes záměrné a formální i neúmyslné a neformální metody (Ransaw). • sociologický pohled – výchova je proces, v němž společnost (jednotlivci, skupiny a instituce) v souladu se svými potřebami, zájmy a cíli působí na jednotlivce a utváří tak individuální předpoklady k zastávání společenských pozic a rolí u další generace a její předpoklady k využití a rozvinutí hodnot dané kultury. Hlavní důraz je zde kladen na postavení jedince ve společnosti…(Petruska) • psychologický pohled - otázka utváření osobnosti jedince. ….systematické rozvíjení citových a rozumových schopností člověka, utváření jeho postojů, způsobů chování, v souladu s cíli dané skupiny, kultury apod. (Hartl) Filozofie výchovy (ideál), teorie výchovy (řešení) FV = hledání teoretických východisek výchovy a její podstaty v tradici evropských dějin a evropského myšlení a také reflexe fenoménu výchovy a místa člověka v něm, v historickém a následně aktuálním kontextu. Otázky: • Co je výchova? • Co má být cílem výchovy? • K jakým hodnotám má vést? • Aktuální výchovné problémy (analýza stavu) Výchova v rodině. Sociálněpsychologický pohled (vlivy) - životní zkušenost vychovatelů, - vzdělání, - vlastnosti, - zdraví, - sociální status, - vlastní životní cíle, - osobní problémy a životní události, - sociokulturní podmínky… S věkem stoupá vliv kamarádů dětí, zájmů, módy. Psychologie výchovy Otázky např.: • jaké jsou účinky výchovných metod a výchovných stylů (pedagogická psychologie) • Věkové determinanty (vývojová psychologie) • výchova a vztahy/komunikace, jak výchovu ovlivňují vrstevnické skupiny (sociální psychologie) • Atd. Pohled vývojové psychologie - Jaké jsou aktuální problémy výchovy? - Co je pro adolescenci (13-18 let) typické? - Co to znamená pro výchovu? KOHLBERGOVA STÁDIA MORÁLNÍHO VÝVOJE Lawrence Kohlberg - americký psycholog, kognitivní vývoj předchází mravnímu vývoji, ale dosažení vyšších kognitivních stadií ještě neznamená vyšší stupeň morálky Předkonvenční úroveň morálky • vnější morálka - chování může být tvarováno zpevňováním • orientace na trest (1. úroveň) • orientace na odměnu ~ naivní instrumentální hédonismus (2. úroveň) Konvenční morálka • orientace být hodným dítětem (3. úroveň) (správné je to, co za správné považují ostatní) • orientace na řád a zákon (4. úroveň) (co by se stalo, kdyby každý porušil zákon) Postkonvenční morálka • orientace na společenskou smlouvu (5. úroveň) - v pátém stádiu méně než 15% lidí, od 25 let • univerzální etika (6. úroveň) orientace na svědomí či principy Výchova z pohledu vývojové psychologie Dospívání Korekce sebepojetí. Pohled do sebe – období introverze. Hledání sebe sama, pochybnosti, nespokojenost. Vliv vrstevníků na sebehodnocení. Důležitost zevnějšku. Po neúspěchu mnohdy klesají aspirace. Sociální vývoj Odmítá podřízené role. Tendence osamostatnit se. Kritičnost, obranné reakce. Frustrace a nedorozumění s dospělými. K dospělým netolerantní. Konflikty. Nechuť ke kompromisům, odmítání zbabělosti, submisivity, formalit, apod. Specifický komunikační styl. Odpoutání od hodnot rodiny. Normy vrstevníků. Peer programy. Mají povinnosti, ale ne mnoho práv. Rizika dospívání • Rizikovost může být chápána ve smyslu ohrožení mládeže (zneužívání apod.), ale především jako ohrožení vývoje – problémy sociální adaptace dospívajících. • Následkem spolupůsobení určitých faktorů je zvýšená pravděpodobnost selhávání v sociální a psychické oblasti. • Poruchy vývoje - nepřiměřené sociální chování spojené s dospíváním se objevují ve všech kulturách (jde o pubertu a adolescenci – období mezi dětstvím a dospělostí). • Podle WHO: nárůst problémů mládeže ve třech formách: - Pasivní: únikové chování, záškoláctví, vyhýbání se požadavkům, suicidia - Agresivní: delikvence, násilí, šikana až extrémy – terorismus… - Kompromisní forma: instabilita, výkyvy v práci, emoční labilita V. Labáth a kol. Rizková mládež. Praha: SLON, 2001 Rizika dospívání Rozhodující rizikové faktory: selhávání při naplňování jednotlivých vývojových úloh • Frustrace z neuvolněné vazby na dospělé (poruchy ve vztahu k dospělým) • Těžkosti s překonáváním dětských výhod (nepřipravenost převzít odpovědnost – selhávání v úkolech, ve škole, nízké ambice…) • Nedokáže najít místo ve skupině vrstevníků (sociální izolace, antisociální skupiny…) • Problémy v hledání identity – zmatek, méněcennost, bezmocnost (neurózy, úniky do drog…) • Problémy ve vztazích k opačnému pohlaví Neurotická spirála (H. Fensterheim): Neadekvátní reakce – pochybnosti o sobě – narušené pocity – neadekvátní reakce – pochybnosti o sobě… Co styly výchovy? Co prostředky výchovy? Nalepte/nakreslete barevné puntíky k flipům: - Styl výchovy, na který si vzpomínáte v rodině (žlutý) - Styl výchovy, který byste chtěli doma uplatňovat k dětem (žlutý) - Styl výchovy, který byste chtěli uplatňovat k žákům (žlutý) - Tresty, které byste nejvíce nedoporučili (červené) - Tresty, které byste nejvíce doporučili (modré) - Odměny, které považujete za dobré (modré) - Odměny, které považujete za nepříliš vhodné (červené) -------------------------------------------------------------- Projděte se kolem a v dané pětici diskutujte, co Vás (ne)překvapilo Jaké jsou důsledky vámi odmítaných trestů? Jaké jsou podmínky trestání? Výchovné styly K. Lewin Autokratický styl ............. Integrační .................. Liberální Schaefer, E.S. Silné řízení Slabé řízení Záporný vztah Kladný vztah Integrační, přísná a laskavá Bez požadavků, kamarádská autokratická Liberální s nezájmem, zanedbávající Výchovné styly (Čáp, 1994) Řízení Emoční vztah silné střední slabé rozporné Záporný Výchova autokratická, tradiční, patriarchální Liberální s nezájmem o dítě Rozporné řízení, záporný vztah Záporně kladný Výchova emočně rozporná, jeden z vychovatelů zavrhující, druhý extrémně kladný, koalice s dítětem... Kladný Výchova přísná a laskavá Optimální forma se vzájemným porozuměním a přiměřeným řízením Laskavá výchova bez požadavků a hranic Rozporné řízení relativně vyvážené kladným emočním vztahem Extrémně kladný Kamarádský vztah, dobrovolné dodržování norem Výchovné metody • Co pokládáme za výchovné metody? • Záměrné a systematické způsoby, postupy a prostředky, které směřují k výchovnému cíli Výchovné prostředky a metody • Kladení požadavků základní prostředek výchovy. Zprostředkovávání norem - požadavků společnosti. Záleží na míře požadavků, formě příkazu, smysluplnosti, autoritě dospělého,důslednosti, kontrole a hodnocení plnění. • Metoda přirozených následků/logických důsledků. Uklidit po sobě... (J. J. Rousseau). Teze: Špatný je čin, který dítě udělalo, dítě špatné není. • Povzbuzování. • Komunikace – otázky, vyjednávání, smlouvy, diskuse. • Osobní příklad, každodenní chování • Emoční projev – výchova vztahem • Hry, četba • Příkaz, trest • Odměna • Sebevýchova - cílevědomé a dlouhodobé úsilí o formování sebe sama Odměna a trest Odměna: Kladné společenské hodnocení, uspokojení potřeb, zážitek. Výhody, materiální odměny. „Zevšednění” odměny. Trest: Negativní společenské hodnocení, omezení potřeb, Funkce trestu: Ukázat na problém, smýt pocit viny, ukázat lepší cestu. Následky: Nelibost, stud, pocit ublžení, frustrace i bolest. Rizika trestu: Narušuje vztah, stimuluje vytváření strategií, jak se trestu vyhnout, nemusí nic napovědět o správném chování, vyvolávají úzkost a odpor, mohou mít jen krátkodobý účinek, mnohdy neřeší příčiny. • Vhodné a nevhodné tresty? • Vhodné a nevhodné odměny? • A co ve škole? • Jaké je „efektivní“ trestání (podmínky) Tresty Rizikové: např. zákaz činnosti, ukládání práce, učení, psychické a fyzické tresty. Psychické tresty – odepření projevů náklonnosti, odměřené chování, urážení, ponižování. Rizika: Učí se vydírat, narušení vztahu, silná emoční zátěž, nejasný konec, nejasný vztah k nápravě chování Fyzické tresty: Cílem je způsobit fyzickou bolest. Rizika: Stimulace agresivity a strachu, Silnější má právo na své straně, Často v afektu, Nejasný vztah k nápravě chování Fyzický trest – stimulace agresivity. Mezinárodní úmluva o právech dětí. K nejčastěji uváděným formám psychického týrání patřily: (dle Linky bezpečí) • chování dospělého vyvolávající pocit zbytečnosti a méněcennosti (63,6 %), • pocit, že dospělá osoba nebere dítě na vědomí (59,5 %), • znehodnocování myšlenek a pocitů dítěte (48,1 %), • ponižování (37,6 %), • omezování v kontaktu s kamarády nebo jinými blízkými osobami (29,4 %), • nadávky, vulgární oslovování ze strany dospělého (27,8 %), • opakované vysmívání se dítěti (27,2 %), • pocity strachu či hrůzy vyvolané chováním dospělého (21,9 %), • opakovaná lhostejnost dospělého k dítěti (21,6 %). Účinné trestání ve třídě (Fontana) • Rizika trestu: narušuje vztah, silnější si dovoluje na méně silného, vytváření strategií, jak se vyhnout trestu, nemusí nic napovědět o správném chování, vyvolávají úzkost a odpor, krátkodobý účinek, neřeší příčiny. • Účel trestu: odplata, odstrašení, náprava. • Efektivní trestání: - Střídmé užívání, - dát žákovi příležitost vysvětlit chování, - neodkládat trest (poznámky?), - musí být nepříjemný, - tón ukládání trestu, - domlouvat se s rodiči na postupech (někdy), - přirozené následky, - být konkrétní – jak se napraví chyba, - předcházet, - přiměřenost trestu, žák musí trestu rozumět, - postup v zájmu žáka, není to učitelova zlovůle, - trest v souladu s politikou školy,… Modifikace chování ve třídě (Fontana) vycházejí z toho, že: – učitel je modelem, musí si všímat vlastního chování – chování je možné popsat, je třeba přesně popsat to, co se má změnit – chování je naučené – chování je možné změnit (změna posilujících reakcí, které chování vyvolávalo – behaviorální přístup) – zákon účinku – chování má nějaký účel, něčeho chtějí dosáhnout porozumění a kontextu – důležitost (nesprávná interpretace prostředí dítětem – kognitivní přístup) Autoritou proti nekázni • Jak si udržíte autoritu? (napište 5 tvrzení) • Vyberte kartu: čím si autoritu rozhodně nezískáte (jaký by učitel neměl být?) • Rozdělte se do skupin po 4-5 • Prodiskutujte. V plénu: hlavní sdělení z Vaší diskuse. •Referenční (líbí se mi…) •Expertní (je to odborník…) Osobnostní („soft power“) •Legitimní (má na to právo...) •Donucovací (můžu být potrestán… může mě potrestat) •Odměňovací (dostanu pochvalu… může mě odměnit) Organizační, poziční („hard“) Teorie sociální moci (Raven, French) Nakreslete graf sociální moci. Jak to chcete mít? donucovací …….. ……. expertní ….. Řízení třídy Typy problémového chování ve třídě R. Dreikurs • upoutávání pozornosti (žák má pocit, že když spolupracuje, nikdo si ho nevšímá - projevit nezájem, ignorovat) • boj o moc (provokace učitele, když žáci nemohou dělat, co chtějí – nazvat hru a odmítnout ji) • snaha pomstít se (hořkost po prohraném boji o moc – pojmenovat hru, neztrácet tím čas) • stavění vlastní neschopnosti na odiv (aby se žák nemusel o nic snažit – pomoci žákům rozeznat a pojmenovat vlastní postoj). Zvládání třídy • Techniky organizace výuky a motivace žáků. Učitel manažer školní třídy (atmosféra společného dosahování cíle, týmy...). • Podpora „podnikatelské“ atmosféry: • využití začátku roku (domluvy, normy, podmínky, představy žáků…) • pečlivá konkrétní příprava a organizace výuky • zkrácení přechodových časů na minimum • výběr stylu komunikace (práce s chybou, obavy…) • jasné stanovení požadavků • být vzorem „podnikatelského“ postoje Demokratické třídy R. Dreikurs • žáci spolurozhodují o pravidlech chování • žáci jsou vystaveni logickým důsledkům svého chování • žáci jsou vnitřně motivováni. Zásady… • Přiměřenost chování učitele: důslednost, ale respekt k situaci – rozhodovat se v kontextu souvislostí. Respekt k potřebám žákům. I učitel má své potřeby: je třeba žákům jasně říci, co od nich potřebujeme. • Důležitost neverbálních signálů …Nechovat se rušivě. • Aktivizace žáků, spolupráce. • Vyhnout se nálepkování (hovořit o činnosti, chybě ne o člověku). • Nepoužívat prázdná slova/sdělení • Mluvit pouze k člověku, kterého se věc týká. • Přijímání pocitů a vyjadřování pocitů. • Asertivní chování • Pracuje s prožitkem jako formativním prvkem • Kultivujeme emoční projevy, vedeme k sebepoznání, sebeuvědomění a sebepřijetí • Pro efektivitu je nutné dodržovat metodiku • Jasný cíl • Zvažujeme časové možnosti • Dobře vybíráme techniky • Zvážíme specifika třídy • Zvážíme rizika programu • Způsob poskytování ZV (vždy pozitivní), pozor na degradaci, humor s taktem • Pozor na „otevírání“ žáků – práce s emocemi Prožitkové aktivity Vytvořme prostředí (vztah, důvěra) Dobře pozorujme Dejme najevo, že nás problém zajímá Nebagatelizujme Emočně žáka přijímejme Čekejme na pozvání Nemoralizujme Neraďme Neslibujme nemožné Nesnažme se o nemožné (neobětovat se) Nebojme se přiznat, že nevíme Buďme průvodci dítěte v problému Dokumentujme poctivě Supervidujme svou práci Komunikace – poradenství, zvládání (R. Braun)