Vaňková Anna, 484343 Tichopád David, 484465 Novotná Marie, 484181 Podzim 2019 Global Warming of 1.5 °C Téma 1: Sekce A (str. 4-6), B (str. 7-11) a C (str. 12-17); Jaké budou dopady a možnosti adaptace při vzrůstu globální teploty o 1,5-2 °C oproti období 1850-1900? Jak by se musely vyvíjet emise skleníkových plynů a struktura výroby energie, aby se mohl růst globální teploty zastavit na úrovni 1,5 °C? A Understanding Global Warming of 1,5 °C Pochopení globálního oteplování o teplotě 1,5 ° C Zvýšení globální teploty přibližně o 1 °C od preindustriálního období je způsobeno především antropogenní činností. Pozorovaná globální průměrná povrchová teplota (GMST) za období 2006-2015 byla o 0,87 °C vyšší než průměr za období 1850-1900. Pokud se bude globální teplota zvyšovat dále tímto tempem, je pravděpodobné, že mezi roky 2030 a 2052 dosáhne růst hodnoty 1,5 °C v porovnání s obdobím 1850-1900 (Obr. 1). Oranžová šipka naznačuje očekávaný růst globální průměrné povrchové teploty, jednotlivé šedé oblasti ukazují modelovaný průběh při třech situacích. V prvním případě se jedná i snižování CO2 po roce 2030, kdy by globální emise CO2 dosáhly „čisté nuly" v roce 2055. V druhém případě okamžité snižování CO2 a vyšší pravděpodobnost snížení oteplování na 1,5 °C (na grafech bac modrá linie). A v posledním případě se jedná o nižší pravděpodobnost snížení oteplování na 1,5 °C a neredukovaní radiačního působení jiných faktorů než CO2 (např. dalších skleníkových plynů). a) Observed globál temperature change and modcled responses to stylized anthropogenic emission and forcing pathways Global warming relativ* to iaso-1900 (XI Likely range of modeled response* to stylized pathways □Global COi emissions reach net zero in 2055 while net non-COj radiative forcing is reduced after 2030 Igrey In b, e L d u Jfastei COj reductions Ibiue mb£ Ci result in a higher probability of limiting warming to 1-5"C —• □ No reduction of r.«t nan CO2 rad iatwe fore;ng tpurple Ind) results in a lower probability o( limiting warming to 1.5'C b) Stylized net global COi emission pathways c) Cumulative net CO. emissions Billion tonnes COj per year IGtCOi.'yrl Billion tonnes CO: • GtCO:l - ■ - co j emissions decline from 2020 to reach net zero in 20 55 or 2040 Cumulative COi emissions m pathways reaching net zero m 2055 and 2040 d) Non COi radiative forcing pathways Watts per square metre IW/m1) Nort-CO; radiative forcing reduced after 2030 or not reduced after 2030 Faster immediate COj emission reductions Maximum temperature nse is determined by cumulative net CO) emissions and net non-COi limit cumulative CO. emissions shown in radiative forcing due to methane, nitrous oxide, aerosols and other anthropogenic forcing agents, panel (c) Obr. 1 Pozorovaná globální změna (měsíční globální povrchová teplota) a odhadované oteplování způsobené antropogenní činností (IPCC, 2018) 1 Vaňková Anna, 484343 Tichopád David, 484465 Novotná Marie, 484181 Podzim 2019 Oteplování větší, než celosvětový průměr je zaznamenáno v mnoha pevninských oblastí a v průběhu ročních období, včetně dvakrát až třikrát vyššího v Arktidě. Je obecně vyšší nad pevninou než nad oceánem. Oteplení způsobené antropogenními emisemi z pre-industriálního období do současnosti bude přetrvávat po stovky až tisíce let a bude dále způsobovat dlouhodobé změny v systému klimatu (zvyšování hladin moří se souvisejícími dopady). Tyto antropogenní emise ale samy o sobě těžko způsobí oteplení o 1,5 °C. Rizika pro přírodní společenstva a lidstvo budou vyšší při globálním oteplování o 1,5 °C než v současnosti ale nižší než by byly při 2 °C. Tato rizika jsou závislá na velikosti a rozsahu globálního oteplování, na geografické poloze a na možnostech adaptace a na zmírnění dopadů. Dopady globálního oteplování na přírodní společenstva a lidstvo a jejich činnost jsou na mnoha místech pozorovatelná (v pevninských i oceánských ekosystémech). Některé dopady mohou být dlouhodobé anebo nevratné, zejména pokud se globální teplota bude nadále zvyšovat. B. Projected Climate Change, Potential Impacts and Associated Risks Předpokládané změny klimatu, možné dopady a související rizika Klimatické modely ukazují rozdíly v regionálních klimatických charakteristikách mezi současností a globálním oteplováním o 1,5 °C a mezi oteplováním o 1,5 °C a 2 °C. Jedná se zejména o zvýšení průměrné teploty ve většině pevninských i oceánských zemí, extrémy maximálních teplot osídlených oblastí, silné srážky v několika regionech a pravděpodobný deficit sucha a srážek v některých regionech. Do roku 2100 se globální průměrná hladina moří předpokládá o 0,1 m níže při globálním oteplování o 1,5 °C (0,26- 0,77 m) než při 2°C. Hladina moří bude i nadále stoupat po roce 2100, velikost a rychlost závisí na budoucích emisích. Pomalejší rychlost stoupání hladiny nabízí větší možnosti pro přizpůsobení člověka, včetně obnovy ekologických systémů malých ostrovů a nízko položených oblastí a delt. Předpokládá se, že při oteplováním o 1,5 °C ve srovnání s 2 °C se sníží dopady na suchozemské sladkovodní a pobřežní ekosystémy a jejich biodiverzitu, včetně snížení úbytku a vymírání druhů. Při 1,5 °C jsou nižší rizika lesních požárů a šíření invazivních druhů. Dalším rizikem je ohrožení tundry a boreálních lesů degradací a ztrátou půdy. Limitování oteplování o 1,5 °C zabrání tání permafrostu až o 1,5 až 2,5 milionů km2. Dále se očekává, že globální oteplování o 1,5 °C posune mnoho mořských druhů do vyšších zeměpisných šířek a také dojde k poškození mnoha mořských ekosystémů a sníží se produktivita rybolovu. Ve srovnání s 2 °C se však předpokládá, že tato rizika budou nižší. Například jeden globální model týkající se rybolovu předpokládá pokles celosvětového ročního objemu úlovků pro mořský rybolov přibližně 1,5 milionu tun při oteplování o 1,5 ° C ve srovnání se ztrátou více než 3 miliony tun při globálním oteplování o 2 ° C. Dojde ke zvýšení okyselování oceánů a snížení hladiny kyslíku v oceánu. To nám ukazují nedávné změny v arktických mořských ledech a ekosystémech korálových útesů teplé vody, u kterých se předpokládá jejich další pokles (přibližně o 70-90 %). 2 Vaňková Anna, 484343 Tichopád David, 484465 Novotná Marie, 484181 Podzim 2019 Rizika spojená se změnou klimatu se také týkají živobytí, zabezpečení potravin, zásobování vodou, bezpečnosti lidí. Nepřiměřeně vyšší riziko nepříznivých důsledků ovlivňuje znevýhodněné populace, závislé na zemědělství a rybolovu. Dalším předpokladem je tedy zvýšení chudoby. Globální oteplování má velký vliv na lidské zdraví. Předpokládá se zvýšení úmrtnosti vlivem zvýšení teploty, rozšíření nemocí. Očekává se zesílení efektu městského tepleného ostrova. Dále se předpokládá snížení výnosů kukuřice, pšenice, rýže a dalších obilovin v subsaharské Africe, jihovýchodní Asii, ve střední a jižní Americe. Také se očekává nepříznivé ovlivnění hospodářských zvířat, co se týče kvality krmiv, šíření nemocí a dostupnosti vodních zdrojů. V závislosti na budoucích socio-ekonomických podmínkách omezení globálního oteplování na 1,5 °C ve srovnání s 2 °C může snížit podíl světové populace, která je vystavena klimatické změně v souvislosti s nedostatkem vody až o 50 %. Musí se brát ale do úvahy, že mezi regiony existuje značná variabilita. Pokud bude globální oteplování omezena na 1,5 °C místo 2 °C, můžou malé ostrovní rozvojové státy čelit menšímu riziku sucha v důsledky předpokládaných změn. Očekává se, že rizika pro globální celkový ekonomický růst budou nižší při oteplení o 1,5 °C než při 2 °C do konce tohoto století. Nejsou zde zahrnuty náklady na zmírňování, investice na adaptaci a přínosy z přizpůsobování. Očekává se, že země v tropech a subtropech na jižní polokouli zažijí největší dopady na ekonomický růst v důsledku změny klimatu, pokud by se globální oteplování mělo zvýšit z 1,5 ° C na 2° C. Nejvyšší podíl obyvatelstva je vystaven globálnímu oteplování a následné chudobě v Africe a Asii. Při globálním oteplování o 2 °C místo o 1,5 °C se mohou začít současně zhorčovat situace napříč energetickými, potravinářskými a vodními sektory. Tímto by se vytvořila nová rizika a nebezpečí, která by zasáhla mnoho lidí a regionů. Existuje mnoho důkazů, že se hodnocené úrovně rizika zvýšily pro čtyři z pěti příčin znepokojení globální oteplování na 2 ° C. Je k dispozici široká škála možností, které povedou k přizpůsobení a následnému snížení rizik pro přírodní a řízené ekosystémy. Sem můžeme zařadit přizpůsobení ekosystémů, obnovu ekosystémů, zabránění degradaci a odlesňovaní a řízení biologické rozmanitosti. Můžeme dále snižovat rizika růstu hladiny moře (např. pobřežní ochrana a zpevnění) a rizika pro zdraví, živobytí, jídlo, vodu a ekonomický růst, zejména ve venkovských krajinách (např. účinné zavlažování, sítě sociálního zabezpečení, řízení při nebezpečích různých katastrof) a také v městských oblastech (např. zelená infrastruktura, udržitelné využívání půdy a úsporné hospodaření s vodou). Můžeme ale očekávat, že přizpůsobení bude horší při oteplení o 2 °C než o 1,5 °C, především pro ekosystémy, potravinové a zdravotní systémy. Předpokládá se, že některé zranitelné regiony, především malé ostrovy a nejméně rozvinuté země, budou i při globálním oteplování 1,5 °C vystaveny vysokým rizikům. 3 Vaňková Anna, 484343 Tichopád David, 484465 Novotná Marie, 484181 Podzim 2019 Adekvátní limity pro adaptaci existují při globálním oteplování o 1,5 °C. Dopady jsou výraznější při vyšších hodnotách oteplení a diferencují se podle odvětví, což má specifické důsledky pro zranitelné regiony, ekosystémy a lidské zdraví. C. Emisní trajektorie a systém změn pro udržení globálního oteplování na úrovni 1,5 °C V modelových trajektoriích při žádném nebo mírném překročení 1,5 °C, by bylo nutné snížit antropogenní globální emise C02 o přibližně 45%úrovně v roce 2010 do roku 2030. A dostat se na nulu v emisích C02 v roce 2050. V modelových trajektoriích, kde by se mělo globální oteplování zastavit na 2 °C, by bylo nutné snížit emise C02 o 25% úrovně v roce 2010 do roku 2030 a dosáhnout nulových emisí v roce 2070. Úrovně ostatních emisí by museli velmi silně klesnout, aby bylo možné udržet globální oteplování na úrovni 1,5 °C. Modelové trajektorie, v rámci kterých by se mělo globální oteplování zastavit na 1,5°C zahrnují snížení methanu a černého uhlíku o 35% nebo více u obou (úrovně v roce 2010) do roku 2050, tyto trajektorie také zahrnují redukci většiny chladicích aerosolů. Ostatní emise lze snížit rozmanitými a rozsáhlými změnami v energetice. V zemědělství lze významně omezit methan, některé zdroje černého uhlíku a flourovodíků. Na druhou stranu vysoká poptávka po bioenergii může zvýšit emise oxidu dusného. Zlepšení kvality ovzduší v důsledku snížení emisí přináší přímé a okamžité přínosy pro zdraví obyvatelstva ve všech trajektoriích modelu, který počítá se zastavením globálního oteplování na 1,5 ° C. Vlastnosti globálních emisních trajektorií Obecné vlastnosti vývoje emisí C02, metanu, černého uhlíku a oxid dusného v modelových trajektoriích, které předpokládají zastavení globálního oteplování na úrovni 1,5 ° C. Předpokládají, že se emise C02 dostanou na nulu do roku 2100, kdežto u ostatních emisí to není možné. Obr. 2 Modelované emisní trajektorie C02, methanu, černého uhlíku a oxidu dusného při využití strategií P1-P4 (IPCC, 2018) 4 Vaňková Anna, 484343 Tichopád David, 484465 Novotná Marie, 484181 Podzim 2019 Vlastnosti 4 ilustrovaných modelových trajektoriích Snižování emisí tak, aby globální oteplování nepřekročilo 1,5 °C, lze dosáhnout různými strategiemi. Všechny trajektorie snižují emise v průmyslu a spalování fosilních paliv (CDR), ovšem různou rychlostí. Navíc zde hraje roli i zemědělství, lesnictví a další land use (AFOLU) a také získávání bioenergie z biomasy a zachycování a ukládání uhlíku (BECCS). Pl: Důraz na inovace a technologie - nižší energetická náročnost. Žádný ohled na BECCS. P2: Důraz na udržitelnost, mezinárodní spolupráci, nízkouhlíkové technologie. Správný land use s BECCS. P3: Snížení emisí bylo dosaženo hlavně změnou ve způsobu, jak jsou energie a různé výrobky vyráběny. P4: V tomto scénáři je životní styl lidí náročný na skleníkové plyny, ale je vyrovnáván zaměřením se na snižování oxidu uhličitého prostřednictvím BECCS. Fossilfuelandindustry # AFOLU BECCS Billion tonnes CO, per yearlGtŕO]/yrŕ Billion tonnesC03 peryear (GtCQi/yr) Billion tonnes C03 peryearlůtCO]/yr) Billion tonnes COj per year IGtCO;..'yri 2G20 10GQ 2100 2020 2060 21ŮD 2020 2060 2100 2020 20G0 2100 Obr. 3 Strategie P1-P4 pro snižování C02 (IPCC, 2018) Aby se růst globální teploty zastavil na 1,5 °C, vyžadovalo by to dalekosáhlé změny v oblasti energetiky, půdy, měst, infrastruktury a průmyslu. Tyto změny jsou nutné z hlediska rozsahu, ne až tak nutně z hlediska rychlosti, a znamenaly by hluboké snížení emisí. V energetice by bylo nutné omezit spalování černého uhlí (0-2 %), naopak zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 70-85 %. Dále je důležitý podíl na výrobě elektřiny spalováním plynu, což by mělo dělat 8 %. Ve scénářích hraje důležitou roli také jaderná energetika a spalováním fosilních paliv se zachytáváním a ukládání CO2. Uhlíkové emise z průmyslu, by se měli snížit o 65-90 % (úrovně z roku 2010) do roku 2050. Takového snížení lze dosáhnout kombinací nových a stávajících technologií a postupů, včetně udržitelných surovin na biologickém základě, zachycování, využití a skladování uhlíku. Tyto možnosti jsou technicky ověřeny v různých měřítkách, ale jejich rozsáhlé nasazení může být omezeno ekonomickými a lidskými schopnostmi. Z hlediska měst a infrastruktury by zastavení růstu globální teploty na 1,5 °C znamenalo změny v postupech územního plánování. Navíc by bylo nutné hlubší snížení emisí v dopravě a ve vytápění budov. Z hlediska půdy, by se podle modelů měla snížit obdělávaná zemědělská půda ze 4 milionů km2 na 2,5 milionu km2, což je ale vzhledem k demografickému vývoji těžko realizovatelné. Při zavedení nízkouhlíkové strategie do výroby energie, by se roční náklady od roku 2016-2050 pohybovali v rozmezí 640-910 miliard amerických dolarů. Náklady na snižování emisí k tomu, abychom nepřekročili hranici 1,5 °C, jsou 3-4 x vyšší než kdybychom mířili k nepřekročení hranice 2°C. Všechny modely počítají s odstraňováním oxidu uhličitého ato 100-1000 Gt v průběhu 21. století. Podléhají však několika omezením proveditelnosti a udržitelnosti. 5 Vaňková Anna, 484343 Tichopád David, 484465 Novotná Marie, 484181 Podzim 2019 Existující a potenciální opatření CDR zahrnují zalesňování, obnovu půdy a přímé zachycování a ukládání uhlíku. Většina současných a potenciálních opatření CDR by mohla mít významný dopad na půdu, energii, vodu a živiny, pokud by byla nasazena ve velkém měřítku. Zalesňování a bioenergie mohou konkurovat jiným způsobům využití půdy a mohou mít významné dopady na zemědělství a biologickou rozmanitost. Některá opatření CDR související s AFOLU, jako je obnova přírodních ekosystémů by mohla poskytnout společné přínosy, jako je vyšší biologická rozmanitost a kvalita půdy. Zdroj: IPCC, 2018: Summary for Policymakers. In: Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty [Masson-Delmotte, V., P. Zhai, H.-O. Portner, D. Roberts, J. Skea, P.R. Shukla, A. Pirani, W. Moufouma-Okia, C. Péan, R. Pidcock, S. Connors, J.B.R. Matthews, Y. Chen, X. Zhou, M.I. Gomis, E. Lonnoy, T. Maycock, M. Tignor, and T. Waterfield (eds.)]. In Press. 6 Téma 2: Sekce A (str. 2-18) Jak se liší míra klimatické změny na pevninách oproti globálnímu průměru? Jaké přirozené i antropogenní systémy na pevninách jsou nejvíce ohroženy při různé míře oteplení a rozdílném socio-ekonomickém vývoji? Climate Change and Land Souš je pro člověka zdrojem jídla, vody, biodiverzity a dalších ekosystémových služeb. Člověk ovlivňuje více než 70 % souše nepokryté ledem. Čtvrtina až třetina souše je využívána k produkci jídla, krmiva, vlákenných či dřevěných materiálů a energie. Ekosystémové funkce jsou však přibližně stejně důležité jako hrubý domácí produkt. Pozemní ekosystémy a biodiverzita jsou ale zranitelné vůči dlouhodobým vlivům klimatických změn, které jsou částečně způsobeny plyny skleníkového efektu, které nad souší vznikají. Tyto negativní efekty se mohou zmírnit šetrnou péčí o zemi. Negativní efekty spojené s růstem ničení ekosystémů a množství skleníkových plynů jsou podporovány i silným šířením zemědělských aktivit, které byly vyvolány velkým populačním nárůstem. Tyto aktivity jsou velmi náročné na využívání pozemků a vodních zdrojů. Od roku 1961 se výroby masa a rostlinných olejů zdvojnásobila a množství kalorií se zvýšila o třetinu, 25-30 % vyrobeného jídla se ale nevyužije. Tato výroba dále podporuje skleníkový efekt. Navzdory větší výrobě jídla asi 821 miliónu obyvatel je stále podvyživeno a naopak asi 2 miliardy obyvatel trpí nadváhou či obezitou. Podle dat týkající se výroby jídla, produkce se od roku 1961 zvýšila o 150 %. Při porovnání nárůstu obezity a úbytku podvyživených, tak obézních přibylo o 75 % zatímco podvyživených ubylo jen o necelých 50 %. Podle dat o změnách globální teploty a teploty na souši sbíraných od roku 1850 jsme zjistili, že teplota vzduchu pevnin se od před-průmyslové doby, téměř zdvojnásobila. Podle dat se globální teplota zvýšila o 0,87 °C, ale při zaměření pouze na suchou zem zjistíme, že se teplota zvýšila o 1,53 °C. Od roku 1961 se populace potýkající se s desertifikací zvýšila o 200 %. Souše jsou dále ohroženy rychlostí půdní degradací, která se pohybuje podle odhadů mezi 10 až 100 násobkem rychlostí tvorby nové půdy. Změna klimatu přináší kromě nárůstu teploty i nárůst výskytu extrémních faktorů. Mezi vyvolané extrémy patří hlavně intenzivní a dlouhodobá sucha ale i větší intenzita srážek. Kombinací těchto faktorů se ještě dále zesilují erozní procesy ohrožující půdu. Podle satelitních snímků bylo možné pozorovat míry množství zelené vegetace a hnědé vegetace. Kvůli kombinaci množství dusičnanů, oxidu uhličitého či místní péči o zemi je zelená vegetace globálně převažující nad hnědou vegetací. Kombinací faktorů se stávají častějšími i prachové bouře, které negativně ovlivňují lidské zdraví a přispívají k desertifikací. Desertifikace je také podporována vysokou mírou evapotranspirace a nízkým úhrnem srážek, které jsou následkem vysoké teploty. Klimatické změny ovlivnily i světové regiony. Aridní oblasti se rozšiřují a polární zóny se zmenšují. Důsledkem těchto změn se musí přizpůsobit mnoho živočišných i rostlinných druhů. Vlivem změn se mění i pěstování některých rostlinných produktů. V níže položených polohách produkce poklesla a ve výše položených polohách naopak narostla. V některých regionech poklesla i živočišná výroba. Zemědělství, lesnictví a ostatní aktivity využívání půdy byly považovány za činitele emisí 13 % CO2, 44 % methanu (CH4) a 82 % oxidu dusičitého (N2O) z celosvětových lidských aktivit během let 2007-2016, což představuje 23% celkového množství emisí C02,NH4 a N2O. Pokud zahrneme emise z předprodukčních a postprodukčních aktivit z celosvětového systému potravin, který zahrnuje cestu od pěstitele ke spotřebiteli, jsou emise odhadovány na 21-37 % celosvětových antropogenních emisí CO2, NH4 a N2O. Země produkuje a zároveň i redukuje CO2 a to kvůli antropogenním a přírodním silám. Toto znemožňuje oddělení antropogenních činností od přírodních toků. Celosvětové modely odhadují emise CO2 na 5,2 ± 2,6 G1CO2 ročně z využití území a změny využití území během let 2007-2016. Tyto emise jsou způsobeny hlavně odlesňovaním, které jsou částečně kompenzovány zalesňováním. Neexistuje žádný jasný roční emisní trend od roku 1990. Přirozenou odezvou země na člověkem způsobené enviromentální změny, jako je zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře, depozice dusíku a změna klimatu, byla odstranění 11,2 ± 2,6 Gt CO2 ročně během let 2007-2016. Zvýšené emise z vegetace a půdy způsobené změnou klimatu budou kompenzovány CO2 hnojením a delšími obdobími pěstování. Očekává se, že tání permafrostu způsobí zvýšenou ztrátu půdního uhlíku. Vegetační růst v těchto oblastech během 21. století by mohl kompenzovat část jeho ztráty. Globální modely a národní CO2, nh4 a N2O inventáře používají různé metody k odhadu antropogenních emisí CO2 a jejich úbytku na zemi. Obě metody zahrnují do odhadu změny využití území včetně lesa (odlesňovaní, zalesňování), ale liší se v řízených lesích. Globální modely považují za řízené lesy ty plochy, které byly určeny k těžbě. Národní inventáře pak definují řízené lesy obsáhleji. Obě tyto metody odhadují emise jiným množstvím. Zvážení rozdílů v metodách můžou zlepšit porozumění emisí na pevninách, jejich odhad a aplikaci. SPM approved draft IPCC SRCCL Table SPM I. Net anthropogenic emissions due to Agriculture. Forestry, and other Land Use (AFOLL1) and non-AFOLI {Panel 1) and global food systems (overage for 2007-21116)' (Panel 2). Positive value represents emissions; negative value represents removals. Direct Anthropogenic Net anthropogenic emissions due to Agriculture. Forestry, and Other Land Use (AFOLU) Non-AFOLU anthropogenic GHG emissions Total net anthropogenic emissions (AFOLU + non-AFOLU) bv gas AFOLU as a % of total net anthropogenic emissions, by gas Natural response of land to human-induced environmental change7 Net land -atmosphere tlux from all lands Panel 1: Contribution of AFOLIJ FOLL1 Agriculture Total A B C = B +A D E = C + D F-(C/E)*100 G A + G COr Gt COi v ' 5.2 ±2.6 li 5.2 ± 2.6 33.9 ±1.8 39.1 ±3.2 -13",. -11,2 ±2.6 -6.0 ±2.0 CLV'! MtCHj v ' 19 : ft 142 ±43 162 : 4H,6 201 ± 100 363± 111 Gt cOíl-v1 0.5 ± 0.2 4.0 ± 1.2 4.5 ± 1.4 5.6 ± 2.X 10.1 ±3.1 -44% Mi N (I i 0.3 ±0.1 S ±2 8.3 ± 2.5 2.0 ± 1.0 10.4 ±2.7 Gt CO;l-V 1 0.09 ± 0.03 2.2 ±0.7 2.3 ± 0.7 O.i ± 0,3 2.K±II.7 -82% Imal idlli,) c;tcO;ey' 5.8 ±2.6 6.2 ± 1.4 12.1) ±3.11 4ÍIJI ± 3.4 52.11 ± 4.5 -23% Panel 2: Contribution til 'yjubaj food system Land-use change Agriculture \llll-AI 1)1.1 IllllLl Sectors pre- to post-production Total global tbod system emissions CO,' Land-use change ÍIUO. \ ' 4.* ±2.5 CH."'' .■V.'ik IjILiIIl Gt CO,e y' 4.0 ± 1.2 NjO'-"" Agriculture Gt COie y1 2.2 ±0.7 CO, other til ft) V 2.4-4.8 hll.,1 (<'02i)"' fit CO* y1 4.9 ±2.5 6.2 ± 1.4 2.4-4.8 10.7- 19.1 Globálna priemerná atmosferická koncentrácia metánu sa znížila v priebehu osemdesiatych rokov, ľahko narástla od polovice devädesiatych do roku 1999, nenarastala do roku 2006 a od 2007 opäť narastala. Biogénne zdroje vypúšťajú viac emisií v 21. storočí. Prežúvavce a rozšírenie ryžovej kultúry zväčšuje koncentráciu metánu. Emisie oxidu dusného taktiež narastajú, hlavne používaním dusíkatých hnojív, vysoká koncentrácia sa vyskytuje taktiež pri nánosoch hnoja na pastvinách. V roku 2014 to predstavovlao viac ako polovicu emisií N2O. Skleníkové plyny z poľnohospodárstva, lesníctva a iného land-use počas rokov 2007-2016 predstavovali 23% všetkých antropogénnych emisií. Odlesňovanie a rozklad rašelinísk, globálny potravinový systém predstavujú ďalšie formy vzniku emisií. 5-10% emisií skleníkových plynov pochádza z mimo poľnohospodárskej oblasti. Rôznorodosť systému jedla a konzumného vzoru taktiež ovplyvňuje množstvo emisií. Regionálna aj globálna klíma je ovplyvnená zmenami podmienok land-use či klimatickými zmenami. V regionálnej mierke vie zmena podmienok krajiny znížiť otepľovanie alebo extrémne javy. Závisí to od lokácie aj obdobia. Od predpriemyselnej doby zmeny krajiny ovplyvnené antropogénnymi činiteľmi viedli k vypúšťaniu CO2, ku globálnemu otepľovaniu, zvýšeniu albeda spôsobujúceho ochladenie povrchu. Pravdepodobnosť, trvanie a sila extrémnych javov môže byť ovplyvnená vlnami tepla alebo silnými zrážkami. Klimatická zmena je taktiež ovplyvnená regionálnou klímou. V boreálnych oblastiach sa otepľovanie zimy prejaví topením snehu a znížením albeda počas obdobia vegetácie vďaka zvýšenej evapotranspirácii. V tropických oblastiach, kde je väčší objem zrážok, je taktiež zvýšená populácia vegetácie, čo zredukuje regionálne otepľovanie počas vegetačného obdobia v podobe evapotranspirácie a môže znížiť taktiež výskyt extrémnych horúčav. V podmienkach so suchšími pôdami môžu nastať vlny tepla. Dezertifikácia ovplyvňuje globálne otepľovanie vypúšťaním CO2, čo sa spája s redukciou vegetačnej pokrývky, čo zvyšuje lokálne albedo, čo vedie k ochladzovaniu povrchu zeme. Deforestácia, zalesňovanie a vylesňovanie spôsobuje zmenu teploty pozmenenou výmenou vody a energie (evapotranspirácia). Z kombinácie globálneho otepľovania a urbanizácie vzniká tepelný ostrov mesta. Nočné teploty sú týmto viac ovplyvnené ako denné. Zvýšená urbanizácia môže mať taktiež za následok extrémne dažde v mestách alebo silné vetry. SSP (Shared Socioeconomic Pathways) sa chopí problémov do budúcnosti ohľadom migrácie za dôsledku zmeny klímy. SSP1: Pokles populácie, vyššie príjmy a zníženie nerovnosti, efektívny land-use, menej konzumných intenzívnych zdrojov, čo zahŕňa zníženie emisií zo skleníkových plynov, zníženie odpadu zjedla, voľný obchod a technológie a životné štýly priateľné k životnému prostrediu. SPP2: stredný nárast populácie, stredný príjem, technologický postup, vzor konzumu a produkcie je pokračovaním predošlých trendov. SSP3: vysoká polulácia, nízky príjem, nerovnosť, intenzívna produkcia a konzum, bariéry obchodu, a pomalý nárast technologickej zmeny, vysoké ciele ohľadom migrácie. SSP4: stredný nárast populácie, stredný príjem, a podstatná nerovnosť medzi regiónmi, nízke ciele ohľadom migrácie. SSP5: pokles populácie, vyšší príjem, voľný obchod, málo nerovnosti a vysoké výzvy migrácie. Počas 21. storočia sa očakáva nárast extrémnych prajvov tepla. Napríklad v Středozemí a severnej Afrike nárast súch. V boreálnych oblastiach sa to môže prejavovať suchami, požiarmi, zánikom rašelinísk. Pri oteplení o 1,5 °C môže dôjsť ku vysušeniu vodných plôch v suchých oblastiach, či k nedostatku zásob jedla. Pri 2 °C môže nastať roztápanie permafrostu a nedostatok zásob jedla ešte väčším riskom. Pri 3 °C môže nastať pokles vegetácie, požiare a vysušeniu vôd v suchých oblastiach ešte viac. Väčšia koncentrácia CO2 môže viesť ku zníženiu výživovej kvality potravín. Podľa SSP2 sa kvôli zmene klímy do roku 2050 navýšia ceny obilnín o 7,6%, čo bude viesť k hladomoru hlavne ľudí krajín 3. sveta. V suchých oblastiach je dezertifikácia hlavnou príčinou reduckie úrody aprouktivity dobytku, či redukcie biodiverzity. Podľa SSP2 bude pri oteplení do roku 2050 o 1,5 °C populácia žijúca vo vysuchnutých oblastiach 178 mil., o 2 °C to bude 220 mil. a o 3 °C to bude 277 mil. V Asii a Africe (v severní Africe budou lidé trpět nedostatkem vody) se očekává, že budou mít největší počet ohrožených lidí kvůli zvětšující se desertifikaci. Severní Amerika, Jižní Amerika, Středomoří, Jižní Afrika a Centrální Asie můžou trpět zvětšujícím se počtem požárů. Tropické oblasti a subtropy budou nejvíce ohroženy malou výnosností plodin. Kombinace zvyšování hladiny oceánů a intenzivnějších cyklon způsobí degradaci půdy a cyklony budou ohrožovat životy v oblastech s jejich častým výskytem. Nej ohroženější budou ženy, děti, starší a chudí. Změny klimatu mohou zesílit environmentálne podmíněnou migraci v rámci státu i mezi státy. Extrémní počasí a změny klimatu mohou také vést k přemístění či přerušení potravních řetězců, což ohrozí živobytí a zapříčiní to sklony ke konfliktům. Neudržitelné obhospodařování země vedlo k negativním ekonomickým dopadům. Změnou klimatu se tyto dopady ještě zhorší. Míra ohrožení změnami klimatu závisí na míře oteplování a na jak se bude vyvíjet populace, produkce, spotřeba, technologie a obhospodařování země. V případě zintenzívnění produkce a spotřeby a limitovaným vývojem technologií v zemědělství dojde k ohrožení z nedostatku vody, degradaci půdy a nedostatku jídla. Zvýšení populace a přijmu v kombinaci se změnami spotřebních návyků způsobí větší žádost jídla a vody. Tyto změny povedou ke změně využití území, což způsobí nedostatek vody, nedostatek jídla, emise CO2, NH4 a N2O a konfiskaci biodiverzity. Kvůli zvětšování zemědělských ploch bude vysoce klesat biodiverzita. Nebezpečí nedostatku vody v suchých oblastech je nižší ve variantě s nízkých populačním růstem, menším zvýšením žádosti po vodě a vysokou přizpůsobivostí. (SSP1). V této variantě je nebezpečí z nedostatku vody v suchých oblastech mírné i přes globální oteplení 3 °C. Velký rozdíl je ve variantách s vysokým růstem populace, vysoké zranitelnosti, větší žádosti po vodě a menší přizpůsobivosti. (SSP3) Nebezpečí spojená s degradací půdy jsou větší ve variantách s větší populací, zvýšenou změnou ve využití území, nízkou přizpůsobivostí a ostatními překážkami k adaptaci. (SSP3). Výsledkem těchto variant budou lidé vystaveni degradaci ekosystémů, požárům a pobřežním záplavám. Ve variantě SSP1 je změna degradace půdy z mírného na vysoké nebezpečí odhadována na globální oteplení mezi 1,8 - 2,8 °C. Ve variantě SSP3 1,4 - 2 °C. Nebezpečí spojená s dostatkem jídla jsou větší ve variantách s nižším příjmem, zvýšenou žádostí po jídle, zvýšenou cenou jídla způsobenou konkurencí o půdu, a omezeným obchodem (SSP3). Zde jsou změny z mírného nebezpečí na vysoké nebezpečí odhadovány na oteplení mezi 2,5 - 3,5 °C pro SSP1. V SSP3 oteplení mezi 1,3 - 1,7 °C. Rozšíření měst by vedlo ke změně zemědělské půdy, což by vedlo ke ztrátám v potravinové produkci. Strategie, které chtějí zredukovat tyto dopady zahrnují městkou a příměstskou produkci potravin a řízené rozšiřování městských oblastí, stejně tak jako výsadbu zeleně ve městech, která by pomohla snížit klimatické nebezpečí ve městech. 484565 T. Gramblička 482253 M. Mazuch 473833 M. Špaček 2. ročník, PřF B-GEK FYZG, III. semester IPCC - Klimatické zmeny a krajina Referát z predmetu Meteorologie a Klimatologie B. Adaptácia a zmiernenie možných dopadov Některé lidské činnosti mohou přispět ke lepší adaptaci prostředí na klimatické změny, nebo ke zmírnění jejich dopadu. Tyto činnosti byly hodnoceny vzhledem k adaptaci krajiny na klimatickou změnu, zmírnění jejího dopadu, zastavení desertifikace a degradace půdy, potravinovému zabezpečení a udržitelnému rozvoji. Některé z těchto činností mají okamžitý, pozorovatelný dopad (zachování rašelinišť, bažin, mangrovových porostů), u některých musíme počkat několik desetiletí, abychom se dostali k měřitelným výsledkům (zalesňování, rekultivace půdy). Úspěšná implementace zmírňujících opatření závisí na místních ekologických a socio-ekonomických podmínkách. Některá opatření lze využít napříč širokým spektrem územních typů (management půdního uhlíku), některé závisí na specifických agroekologických podmínkách (tvorba mokřadů a rašelinišť). Mnoho z opatření vedoucích k adaptaci na klimatické změny může být aplikováno bez výrazných změn stávajícího využití půdy, například metody jako zlepšení obhospodařování stávající zemědělské půdy a udržitelné hospodaření v lesích výraznou změnu půdy nevyžadují. Tato opatření lze zavést v různém měřítku, od jednotlivých zemědělců, až po celé regiony. Většina těchto činností také přispívá k udržitelnému rozvoji, nebo jsou jinak prospěšné pro společnost. Některé metody, jako například zalesňování, nebo vyžívání biomasy v bioenergetice ale výraznou změnu ve využívání půdy vyžadují a mohou vést k nepříznivým vedlejším účinkům. Pokud však budou aplikována na omezený podíl půdy v udržitelně spravované krajině, jsou tato opatření realizovatelná. Aktivity vedoucí k zastavení, nebo zpomalení desertifikace taktéž přispívají k adaptaci na klimatické změny, nebo ke zmírnění jejich dopadu. Opatření zlepšují úrodnost půdy v pouštních oblastech a umožňují zde lepší vstřebávání uhlíku do půdy a biomasy. Tato opatření jsou regionálně odlišná a zahrnují zadržování vody v krajině, mikro-zavlažování, a obnovu degradované půdy pomocí sadby suchomilných rostlin. Redukce prachových a písečných bouří a pohybu písečných dun díky vysazování stromů nenáročných na vodu atvorbě vetrolamu zmírní dopady větrné eroze. Jelikož je však v současné době jen málo znalostí o adaptaci prostředí na efekt desertifikace a klimatické změny, je tedy velmi pravděpodobné, že ne všechna opatření budou zcela efektivní. Některé možnosti adaptace se mohou stát neefektivní díky jejich enviromentálnímu dopadu. Například zavlažování v aridních oblastech může vést k zasolování půdy a odčerpávání zásob pitné vody. Udržitelný územní management zahrnující udržitelný lesnický management může předcházet degradaci půdy, udržuje produkci a zmírňuje dopady změny klimatu na půdu. Udržitelné hospodaření s půdou a lesy je zde definováno jako správa a využívání pozemních zdrojů (půd, rostlin, zvířat), aby uspokojili měnící se lidské potřeby a současně zajistili dlouhodobý produktivní potenciál těchto zdrojů a zachování jejich enviromentálních funkcí. To zahrnuje například vhodné střídání plodin a lesů, ekologické zemědělství, ochranu opylovačů, zadržování dešťové vody atd. Ke zmírnění dopadů klimatické změny také vedou změny ve stravovacích návycích. Důležitá je vyvážená strava, která mixuje potraviny na rostlinné bázi a živočišné produkty z udržitelných, nízkoemisních zdrojů. Relativně účinné je také zamezení, nebo redukce plýtvání potravinami. Budúce využívanie pôdy čiastočne závisí od požadovaného výsledku v oblasti klímy a nasadeného portfolia možností odozvy (vysoká dôvera). Všetky hodnotené modelované dráhy, ktoré obmedzujú otepľovanie na 1,5 °C alebo výrazne pod 2 °C si vyžadujú zmiernenie a zmenu využitia pôdy, ktoré zahrňujú najviac odlišné kombinácie zalesňovania, zníženého odlesňovania abioenergie. Malý počet modelových ciest dosahuje 1,5 °C so zníženou konverziou pôdy a teda znížené následky na rozširovanie púští, degradáciu pôdy a potravinovú bezpečnosť. Modelované cesty limitujúce globálne otepľovanie na 1,5 °C zahrňujú zmierňovanie viac na pevnine než cesty vyššieho otepľovania (vysoká dôvera) ale dopady zmeny podnebia v týchto cestách na pozemné systémy sú menej závažné (stredná dôvera). Tieto modely projektujú redukciu 2 milónov km2 lesnej plochy na 12 miliónov km2 vzrastu v roku 2050 v porovnaní s rokom 2010. Cesty s 3°C počítajú so znížením o 4 milióny km2 na zvýšenie o 6 miliónov km2 lesných oblastí (stredná dôvera). Územná plocha potrebná pre bioenergiu v modelových cestách sa výrazne líši v závislosti od sociálno-ekonomickej dráhy, úrovne otepľovania, východiskovej suroviny a použitého systému výroby (vysoká dôvera). Modelované cesty obmedzujúce globálne otepľovanie na 1,5 °C by v roku 2050 mali využívať až 7 miliónov km2 na bioenergiu (stredná dôvera). Cesty s veľkou úrovňou pôdnej premeny môžu mať za následok nepriaznivé vedľajšie účinky, ktoré majú vplyv na nedostatok vody, biodiverzity, pôdnej degradácie, dezertifikácie a potravinovej bezpečnosti, pokiaľ nie sú primerane a starostlivo riadené. Najviac zmierňujúce cesty zahrňuje podstatné využitie technológií bioenergie. Majú väčšie spoľahnutie na rýchle a ďalekosiahle prechody v oblasti energie, pôdy, mestských systémov a infrastruktury, a na správanie a zmeny životného štýlu v porovnaní s inými cestami s teplotou 1,5 °C. Tieto cesty zahŕňajú iba podmnožinu hodnotených možností reakcie v tejto správe (vysoká dôvera). Začlenenie ďalších možností reakcie do modelov by mohlo znížiť predpokladanú potrebu bioenergie alebo odstránenie oxidu uhličitého, ktoré zvyšujú dopyt po pôde. Úrovne dôvery: Do dôvery, ktorá má veľkostné kategórie (vysoká, stredná, nízka) patrí každá možnosť na účely zmiernenia, prispôsobenia, boja proti rozširovaniu púští, pôdnej degradácie a zvýšenia potravinovej bezpečnosti. Vysoká dôvera znamená, že je tu vysoká úroveň dohody a dôkazov v literatúre na podporu kategorizácie. Nízka dôvera znamená, že kategorizácia veľkosti je založená na niekoľkých štúdiách. Stredná dôvera odráža stredné dôkazy a súhlas v rozsahu reakcie. C. Vhodné reakcie na možné dopady Vhodná politika inštitúcií a vlád môže prispieť ku zmierneniu klimatických zmien. V obojstranne nápomocnej stratégií je potenciál ku záchrane zdrojov či podpore obnovenia ekosystémov. Efektivita a množstvo vykonaných rozhodnutí vlády s cieľom zmierniť zmeny podnebia sú podporované vplyvom lokálnych zainteresovaných subjektov (dobrovoľnícke komunity na ochranu životného prostredia, podnebia atď...). Dobrovoľnícka činnosť má rôzne formy (farmy šetrné k životnému prostrediu, štandardy a certifikácie kvality produkcie, používanie vedeckých znalostí) a môže dosiahnuť pozitívnu adaptáciu a zmiernenie. Tieto komunity pomáhajú aj pri určovaní miery zmeny biodiverzity, straty pôdy, zmeny vlastností podzemných vôd, zmeny vo využívaní územia, poľnohospodárskej i živočíšnej výrobe či zalesnení. Politická podpora nedegradovania krajiny podporuje bezpečnosť potravín, ľudské blaho i zmiernenie klimatickej zmeny. K výraznejšiemu obnoveniu dochádza ak je lokálny manažment s prírodnými zdrojmi podporovaný vládou. Obmedzený prístup do krajiny pre užívateľov i majiteľov pozemkov má vo vhodnej miere taktiež pozitívny vplyv. Spoločnosti pracujúce s jedlom, vrátané tých, ktoré sa starajú o zmiernenie strát, podporujú trvalo udržateľný spôsob využívania pôdy a znižujú emisie. Zlepšenie prístupu na trhy, zaistenie držby pôdy alebo platby za ekosystémové služby môžu viesť k stabilite manažmentu krajiny a odstráneniu chudoby. Úspešné zrealizovanie trvalo udržateľného rozvoja však požaduje vhodné prírodné a socioekonomické podmienky. ■ PASTU HE ■ BIOENERGYtRťJPLAMD ■ FOR EST ■ NATURAL LAND Pole Pastvina B. Pole Ostatná prirodzená krajina Obr.l Model vývoja krajiny v závislosti na socioekonomickom vývoji a miere krokov vykonaných na zmiernenie klimatickej zmeny [mil. km3] (zľava doprava: udržateľnosť v krajinnom manažmente, zvýšené požiadavky na zmierňovanie vplyvu určitých ľudských činností na prírodu, vzor intenzívnej produkcie a využívania zdrojov). Vo všetkých modeloch vykazujú stratu pastviny a polia, nárast plochy do budúcnosti zasa lesy a polia na výrobu bio - energie. Hodnoty sa však líšia, keďže každý model predstavuje inú situáciu. Rozdiel medzi prvým a tretím modelom v zmene plochy lesa [mil. km2] môže vysvetliť neprítomnosťou ťažby v prvom a prítomnosťou ťažby v treťom modeli. D. Opatrenia v blízkej budúcnosti Budovanie kapacít v blízkej budúcnosti, prenos a zavádzanie technológií a umožňujúce finančné mechanizmy môžu posilniť prispôsobenie a zmiernenie v sektore pôdy. Znalosti a transfer technológii môže pomôcť zvýšiť trvalo udržateľné využívanie prírodných zdrojov na potravinovú bezpečnosť v meniacom sa prostredí a rozšírenie prístupu k poľnohospodárskym službám pre výrobcov a užívateľov pôdy môže efektívne riešiť degradáciu pôdy. Meranie a monitorovanie zmeny využívania pôdy vrátane degradácie a dezertifikácie je podporované rozšíreným využívaním nových informácií a komunikačných technológii. Systémy včasného varovania pred extrémnymi poveternostnými a klimatickými udalosťami sú kritické na ochranu životov a majetku a znižujú riziko katastrof. Sezónne predpovede a systémy včasného varovania sú dôležité pre potravinovú bezpečnosť a monitorovanie biodiverzity vrátane škodcov a chorôb a adaptivně riadenie klimatických rizík. Investície do ľudských a inštitucionálnych kapacít sú vysoké a zahŕňajú prístup k systémom pozorovania, včasného varovania a iným službám (terénne pozorovanie, digitálne technológie, hydrometeorologické a monitorovacie systémy a údaje). Rámcové hospodárenie s pôdou hrá dôležitú úlohu napríklad pri adaptácií prostredníctvom krajinných prístupov, biologickej kontrole ohnísk, škodcov a chorôb. Trvalo udržateľné hospodárenie s pôdou sa dá zlepšiť zvýšením dostupnosti údajov a informácií týkajúcich sa napríklad efektívnosti využívania pôdy, vznikajúcich rizík či vedľajších výhod. Krátkodobé opatrenia na podporu trvalo udržateľného hospodárenia s pôdou pomôžu znížiť zraniteľnosť pôdy súvisiacu s potravinami a vytvárať odolnejšie živobytie, znižovať degradáciu pôdy, rozširovanie púští a stratu biodiverzity. Investície do obnovy pôdy môžu mať za následok globálny prínos a môžu to byť aj suché oblasti. Mnohé technológie udržateľného manažmentu pôdy a postupy sú ziskové do troch až desiatich rokov. Počiatočné investície do postupov a týchto technológií sa môžu pohybovať približne od 20 do 5000 dolárov na hektár. V budúcich scenároch znamená odklad zníženia emisií skleníkových plynov zmenu, vedúcu k výrazne vyšším nákladom a rizikám spojenými so stúpajúcimi teplotami. Napríklad zvýšenie organického uhlíka v pôde, ktorý klesá so zintenzívňovaním zmeny podnebia, pokles produktivity poľnohospodárstva, degradácia permafrostu a ťažkosti spätného navlhčenia rašeliniská. Problém by sa týkal aj nenávratnej straty funkcií ekosystémov služieb pôdy potrebných pre výživu, zdravie, obyvateľstvo, sídla a produkciu, čo vedie k čoraz významnejším ekonomickým dopadom v mnohých krajinách mnohých regiónov sveta. Rŕitiuľiip ůptlůlH baiŕduľl Luid mjnigefľiŕnt mnsjiioi •\ LWtl'l,.II .1- Lind Degradation Food security llH Jl-jutf luud |M'.řjLM.Ih-ri p1 I H II U If Jl * e -■ 1 1 i ... • I • 1 ' 1 P^PJ [ 1 Heduced pAutand cwmrsiDn to cfopünd I l j • f J bHTHľwd wt «■ p** uibofi Lonlírt w 1 ^ -i a t Heduced Ml cwi^ucttwi • ICH B 1 irrnuruflpmmr J H | E \ Reduced InfcftdK «1 nťuraL luoib I ■llllH] \ Reduced pollutkn liKludtng jcJdiVjikwi it - - 1 1 l.-^J:* rilii-i J. irrfui«1 iiaTTwrJm ^*.fl.ir.V. | u Pj^Pj^U If Pj^ Redot-ilkN. & i educed ammdon ul pedUnds IB 1- Kŕipo nie □ \>l i um b jsed on v jl ue thai n min jgEinťnl Ě Heduuád púfit hVMd K*±i-, 1 -1 DtelJťy change H ft i Reduced kod waste t-coovumtr or reuier] H 1 - j ji t S 5ü Jlflitliŕ rJfljS. 1 impfovŕd rood pfotŕisJnfc jndirtjJlng. - — 1 improved enerpr In ksod sy^jpfirs - Ĺ Rf-ipo nse options taxed on risk m anagentent ihvUmd drwrstVatton - < i f i ■ i .■■>■.■ 1 - - - ,'■ I---ÍI-. L 1 «— L II a. üpUtiv, shewn ar-c tttT-^-íti wfikýt tkjtn art LiwEttäfc tů asži±iqk.it*jlpĽ r1 ■■ Cost rang» 5« tethnlcaL caption fw cost range* In USi ICOrf' or LBS ha '. I n>i::Ar • • HcdhMncast | Lair cost — nodata Obr.2 Potenciálny globálny prínos možných dopadov na adaptáciu a zmiernenie pri boji s dezertifikáciou, degradáciou pôdy a bezpečnosťou potravín Bloenerey and Bř CCS i ---1 <*n> ZZZZZZAZZZZZZZ ... t Jlbun dloalik' lomovjl by M CIS 41 •m of up to wtcal ct( rt. yt' wlwn. i h a low c jcbon dingy I >h> ol >««•» to up to 1M m»on poor*, at the. Inri el f«4> lull: jtlon. LanddogadJtlon and tood u»nty at-j m j* ol 11 l cull, yt' m JOSO, jnd not»»,lhjt btowwtp tHhoul (ts cjn aho ' mu* (L r.LSt íal LH studVc Mang btomtnt to hod txntrnaiariimmln »r«>manlannn|tj_s,|^ lh»irt>u«d»i«liifctBra>MilDoiMlUndhi»qulr»dln jioo mrt Mnnarlm wtw h w* me iwvipnilila down nth dimi and Land d^jdjf Ion, fho actual acoaanoilťd h> ih^-MVItlkmal p«<>wHohnrt«rU*yqjuJnltlWi1 L jnd da-rtadjtlon Food wturty I h» urn and iruwr^udValtheaíWo. at btaanotfy and w CCS oVoand^onlnoujtrol arc at* lni lurlrd. Jtwl wtlr*v bto*nanj[y tv fpcflajn (lne hidlnn palot land uv and Indur* 1 land "dluv* MM typ*1 "t btawjj) UwnJia h. what h otfwt < tuner irntvilom] Iraiwtriplr ltriltlnt;t*o«Yw*iry RofoiostJtlon and lotost mctoi Jtlon WMUi MA-t*t~. MMlaNl IjndckttJdjtlon loodu»u«y Co* Htfh UnnFt Impute on adjptjora.. iWiOJV jtlnn. Ijnd dnjn jdjfton jnd tood tJ^unty (njrtnwn praonlul Imp* U jwmuna. lmpfcitxfil.il 1.», ..I irira.-J.illoo .mil kaiil rrtfot anon (partly ownlappara/wtr. jflornajtton}Jt a v jln of 10 1 Gtto.yr1 mmovjlf4* 1 I 1\ I *tr vjk- jlWcljnon could i «w>»iNwMn lood an. on .a" twfr ,toso,a«tii»iiii»a.i«iiliiJ^ loo rntton oaopk*, th» yen pjt l of Mlcmon Mapuoon o~mnrjtton I and day* jdjOon lood toturty IM >— t nw ant co baonWh, ol irtotm jthin and lonm nwloiJllon In pmnouitr totwttd alnay mul ttjto daptoyrnon oMny. paw MMCtH wd tnwjlytog lo. jl iHMinMi i, toptoytoV j tanaty net lot tood ant| t ijwipfcn at turtatnjtto mptarmncjnon tntludo, put ale not llnuled to. lodu. Inn «ty.nl k>«not andttj>nnt>h»jrilmdilto-^ Afforestation Wtleatkjn JUlapLatban D«#*lAjtoon I am) i Vylétat \ m loodwturty Coat Mto> towfc Mnpactv on artajWlBllLajpatyfJjtJfjOaL lioda|aaKad»Meil 4g4) jOBaj *gO^ Wipaapjnuin pntafilul HnpotU aftliarjnf toljthfWnt Jlton of aAVxgsljtton Injttry "mlapptntt ««h n*»»Ujnon and k»«! K-HmjHon| al anjtrolHC.HO.yl1 iwraj—l|».411.J11 Jffjr Kafc-ailoi<-llJtlon could OJMlMMMMÍ|áH otmm.by MSO.JladtoontarnnijlTOIIlfjt^ m*so4jmmirwAJ'icil^loKaollaoiial^Inln art^mund>inoun%hrnmt ol HO 100maftonpnopW|iCMI| AátacaalVŕi |k«-^f1lfMalbt lVL?y Blociw addition to Mil MllMl: Mpjcb on adaptation, dnnrutV jtlon. Land aVft jdjtlon and lood vm uly jn itvnanan poutitul Impj. t \ avuavunR Imptamantatlon ol afloiMJtlon at a w jL* ol k fc CJCOi yi * iHiKwjl (fc 41 I 4 Dndk jtnd ntMffy (top\ taojultjd tot Intihtotk production couU otcupy 0 4 I k Hun' ol Land, aqubalnm lo anajnd XT*, at In* (labjt ctopund jina. whk h < ould pdmtuPy tun-a a Ulto <xijdjOon loodwNiarty Mot atactko: whm appkrd to land. taottu» i ouk) oiranoV modnat. mWĚm «» lood w< uf ty by lmptoMn( ywVK by Is« in 11«. Hopl. v l»< with »««.• Ilmltnl lm(>a« umlaanpwjla inponk ot thrrajfti Bujanam) walaa tiolJtoKcjpjclty awl nutilmc >fw .VTb haw y Jayandonnd jopUpid couM bo mod to wppry btotnw fra nxtM t»«dpillv>tbyr^uiř»nta»>^jnontt.4S.lJ<. Obr.3 Potenciálny globálny prínos možných dopadov na adaptáciu a zmiernenie pri boji s dezertifikáciou, degradáciou pôdy a bezpečnosťou potravín Zdroje: Študijné materiály IS Masarykovej univerzity predmetu Meteorologie a Klimatologie: IPCC (2019): Climate Change and Land, Summary for Policymakers, str. 19-41 referát IPCC - Meteorologie a kllimatologie Kateřina Janáčková, 484492 Tereza Větříčková, 490382 Dominik Hološ, 484256 Pozorované změny a dopady v kryosféře a v oceánu Za poslední desetiletí se díky globálnímu oteplování zmenšily zásoby vody v ledovcích, ubyl rozsah grónského a antarktického ledového příkrovu. Dále se zmenšila tloušťka permafrostu. V průběhu let 2006 až 2015 ztratil Grónský ledovec kolem 278 Gt své masy ročně. Na antarktickém ledovém příkrovu činil úbytek masy během těchto let průměrně kolem 1555 Gt za rok a zbytek ledovců ztratil průměrně 220 Gt ročně. Jak v polárních, tak vysokohorských oblastech se teplota permafrostu zvýšila o 0,29 ± 0,12 °C v rozmezí let 2007 až 2016. Během období 1979 až 2018 se rozloha arktického ledu zmenšila zhruba o 12,8 % za každých deset let. Co se oceánu týče, je zřejmé, že se od roku 1970 ohřál. S vysokou mírou spolehlivosti můžeme říci, že v oceánech došlo k navýšení akumulované tepelné energie způsobené globálním oteplováním a to o 90 %. Dalším problémem jsou mořské horké vlny s výskytem u pobřeží jsou dnes dvakrát častější než v roce 1982 a zvyšuje se také jejich intenzita a doba trvání. Je pravděpodobné, že na 84 až 90 % těchto mořských horkých vln, které se objevily v období let 2006 až 2015, mají podíl antropogenně způsobené nárůsty teploty. Díky oteplování se také mění hustotní rozdíly mezi spodní a vrchní vrstvou oceánu. Vrstva stratifikace v horních 200 m se zvýšila asi o 2,3 % od 80. let. Tento nárůst ztěžuje vertikální výměny tepla, kyslíku a uhlíku, živin mezi vrstvami oceánu. Další problémy způsobuje zvýšení množství CO2 v atmosféře. Oceány pobírají asi 20 až 30 % emisí CO2. Díky tomu se od 80. let 20. století snížilo pH o 0,017 - 0,027 v každém desetiletí, a dochází tak ke zvyšování acidifikace moří. Globálně průměrná hladina moře v posledních dekádách stoupá stále rychleji, hlavně díky tání ledovců, především díky tání grónského a antarktického ledovce. Svůj podíl na tom mají i ztráty mas z horských ledovců a teplotní roztažnost vody, která při zahřátí zvětšuje svůj objem. V rozmezí let 1902 až 2015 se hladina světového oceánu průměrně zvedla o 0,16 m. Zdvih hladiny se v posledních letech zrychlil, hlavně díky úbytku masy hmot z kontinentálních ledovců. Zdvih hladiny mezi roky 2007-2016 je trojnásobný oproti míře zdvihu 1997-2006. Jedním z dopadů jsou extrémní vlny, například na pobřeží Atlantiku se v období 1985 až 2018 zvýšily o 0,8 až 1 cm ročně. Klimatická změna má i jiné dopady, jako zvýšení pozorovaných srážek, záplavy spojené s některými tropickými cyklonami. Samotné tropické cyklony také proporcionálně zhoršily a můžou dosahovat kategorických hodnot 4 až 5. 1 referát IPCC - Meteorologie a kllimatologie Kateřina Janáčková, 484492 Tereza Větříčková, 490382 Dominik Hološ, 484256 Past and future changes in the ocean and cryosphere Historical changes (observed and modelled) and projections under RCP2.6 and RCP8.5 for key indicators Historical (observed) Historical (modelled) -Projected (RCP2.6) -Projected (RCP8.5) 5 (a) Global mean surface air temperature 4- change relative to 1986-2005 3 2^ 1 0 1950 2000 2050 2100 2150 2200 2250 2300 year Obr. 1 historické změny a modely budoucích změn v oceánu a kryosféře kryosfére (Zdroj dát: IPCC (2019): Speciál Report on the Oceán and Cryosphere in a Changing Climate (7.11.2019) Grafy v obr. č. 1 popisují modely historických a budoucích změn v oceánu a krytosféře. Fialově jsou vyznačeny historická empiricky naměřená dat, hnědě historické modely. Modře je vyznačena prognóza modelu RCP2.6, která reprezentuje budoucnost, ve které se podaří dosáhnout světové uhlíkové neutrality před r. 2050. Naopak prognóza RCP8.5, která je zde vyznačena růžovou barvou, představuje budoucnost, kde se to nepodaří a emise CO2 a CO4 do konce století nadále poroste. Předpokládá se tedy vysoký podíl skleníkových plynů. 2 referát IPCC - Meteorologie a kllimatologie Kateřina Janáčková, 484492 Tereza Větříčková, 490382 Dominik Hološ, 484256 V budoucnu můžeme očekávat nárůst hodnot u průměrné teploty povrchu celosvětového oceánu (b), u počtu a délky trvání mořských horkých vln (c). Dále obsah tepla, vyjádřeného v joulech, do 2 km hloubky (d) ztráty masy z grónského (e) a antarktického (f) ledovce a dalších horských ledovců (g) a díky tomu i zvýšení hladiny světového oceánu (m). Naopak snížení hodnot můžeme očekávat u hodnot pH a tudíž zvýšení acidifikace (h). Úbytek zasáhne také množství kyslíku rozpuštěného ve vodě (i). Pozorované regionálne dopady na zmeny v oceáne a kryosfére I Ocean EBUS 1 Nonh Nonh Pacifis South Atlantic South Pacific Temperate Southern indián Tropi-cji Ocean Ocean Atlantic "-upi till indián Ocean Tropkal Pacrfic =2 j-1 Temperature Qnygen Oceän pH 5ca-icc extent Sťa level Upper water column Coral Coastal wetlands Kelp forest Rocky shores Peep sea Polar benthos 5es-ice-atto