Metody antropologie I a II Bi7351 a Bi8352 Studijní materiály Vznikly díky podpoře projektu MUNI/FR/1440/2015 Inovace výuky metod antropologie Předměty Metody antropologie I a II (Bi7351 a Bi8532) seznamují studenty bakalářského studijního programu Antropologie se základními i pokročilými metodami kosterní antropologie a antropologie živého člověka. Tyto nově vypracované studijní materiály kladou důraz na maximální využitelnost v praxi a „grafické“ zjednodušení rozhodovacího procesu při volbě té metody z celé řady dostupných metod, která je pro daný materiál nejvhodnější. Materiály jsou dostupné i v anglické verzi, nejen pro zahraniční studenty, ale také pro konfrontaci studentů domácích s anglickou terminologií v oblasti výzkumu biologie člověka. V příloze je přiložen soubor Vek/vyska.xls, který obsahuje komplexní pohled na problematiku odhadu tělesné výšky a věku u kosterního nálezu. Obsah Úvod k hodnocení tělesných charakteristik živého člověka Definice základních antropometrických bodů Definice základních antropometrických rozměrů Fotodokumentace kosterního nálezu Odhad biologického věku živého jedince Odhad výšky v dospělosti nedospělého jedince (u živého člověka) Určení pohlaví u kosterního nálezu Určení populační afinity u kosterního nálezu Hodnocení výživového stavu Stanovení tělesného typu Úvod do zpracování trojrozměrných dat Příloha Odhad tělesné výšky u kosterního nálezu Odhad dožitého věku u kosterního nálezu Úvod k hodnocení tělesných charakteristik živého člověka Měření a vizuální či elektronický záznam tělesných charakteristik (a jakýkoli jiný výzkum) živého člověka vyžaduje specifický přístup vědeckého zkoumání. Člověk nikdy nemůže být objektem, ale vždy jen subjektem výzkumu. S každým krokem zkoumání musí být vždy podrobně seznámen a srozuměn a musí s ním vyjádřit svůj souhlas (ideálně podpisem formuláře informovaného souhlasu, který schválí etická komise, v našem případě Etická komise pro výzkum Masarykovy univerzity). Při měření rozměrů a záznamu charakteristik na lidském těle jsou využívány striktně neinvazivní postupy, které jsou při správném zvládnutí techniky bezbolestné. Antropologické vyšetření však může být pro probanda nepříjemné i z hlediska psychologického, vzhledem ke vztahu výzkumník-účastník výzkumu. Tento vztah není rovnocenný. Účastník výzkumu je postaven do pozice, která může být z hlediska intimity nekomfortní – pro minimalizaci chyby měření (a při záznamu tělesného povrchu) je nutno rozměry měřit na kůži (stejně tak při záznamu povrchu těla), je proto vyžadováno, aby probandi byli oblečeni ve spodním prádle či elastickém cvičebním úboru. Oproti historické praxi je proto dnes považováno za standard, že probandy – ženy měří žena – výzkumnice a probandy – muže měří muž – výzkumník. Celá řada antropometrických bodů je výzkumníkem palpována na těle probanda, což může dále zvyšovat pocit diskomfortu. Je žádoucí, aby byl výzkumník schopen empaticky posoudit situaci a svým citlivým (a dle situace také rozhodným a sebevědomým či naopak odlehčeným a humorným) přístupem stresující situaci pro vyšetřovaného jedince zpříjemnil. Nejedná se pouze o profesionálně zdvořilé chování; při zkoumání tělesných charakteristik je zásadní celková uvolněnost. Křečovitě kontrahované svalstvo neumožňuje věrohodný záznam. Antropolog by měl být schopen svým profesionálním přístupem u probanda navodit pocit důvěry. Prvním a nejjednodušším krokem je užívání bílého pláště při vyšetření. Tzv. syndrom bílého pláště se může projevit i u antropologického vyšetření a naopak u probanda vyvolat nervozitu, ovšem pozitiva jsou převažující – bílý plášť signalizuje profesionální přístup, důvěryhodnost, solidnost a smysluplnost výzkumu. Dalším prvkem profesionality je dokonalá připravenost výzkumu – metodika musí být dobře promyšlená a detailně připravená, stanovená tak, aby vedla k ověření (či zamítnutí) předem stanovené pracovní hypotézy. Nelze praktikovat přístup tzv. lidoměřičství – „změř všechno, ono z toho něco vyjde“. Pracovní hypotézu stanovujeme na základě dobré znalosti teorie zkoumané problematiky, získané z literární rešerše. Odpovídající metodiku volíme tak, aby kromě základního požadavku – získání dat, která umožní hypotézu potvrdit či zamítnout – byla časově nenáročná. Při motivaci/náboru probandů je otázka času často klíčovou. Vhodným motivačním prvkem je nabídka protihodnoty za zameškaný čas. U většiny antropologických studií řešitel/řešitelský tým nedisponuje prostředky na finanční odměnu, proto je vhodné nabídnout atraktivní výstup z vyšetření – například 3D model obličeje/těla jedince u studií zaznamenávajících povrch těla, soutěž o nejsilnější stisk u studií s tělovýchovným zaměřením či hodnocení tělesného složení (především procentuální zastoupení tělesného tuku) u studií zabývajících se hodnocením výživového stavu. Samozřejmostí je etický přístup výzkumníka – v žádném ohledu nesmí být zneužit důvěrný vztah, ať už v hmatatelné (nakládání s osobními údaji ve vědeckém zkoumání je regulováno zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů) či nehmatatelné rovině. V antropologii živého člověka (při měření či záznamu tělesných charakteristik nebo i při jejich aspekčním hodnocení) existuje standardizovaná metodika založená na přesně definovaných antropometrických bodech. Mezi těmito body lze měřit baterii standardizovaných základních i specializovaných rozměrů. Dále v textu se setkáme se seznamem základních antropometrických bodů a rozměrů a jejich definic a se schématy, která ilustrují rozhodovací proces při využití základních i pokročilých metod na základě dostupného materiálu a instrumentáře. Definice základních antropometrických bodů Vertex - (v) - bod na temeni lebky, který při poloze hlavy v orientační rovině leží nejvíce nahoře Suprasternale - (sst) - bod ležící na horním okraji hrudní kosti v mediánní rovině. Akromiale - (a) - bod ležící nejvíce laterálně na akromiálním výběžku lopatky (akromiu) při vzpřímeném postoji s připaženou končetinou. Mesosternale - (mst) - bod na přední straně hrudníku ve střední čáře v místě úponu 4. žebra, uprostřed hrudní kosti. Thelion (th) – bod ve středu prsní bradavky Xiphosternale - bod na přední straně hrudníku ve střední čáře v místě připojení processus xiphoideus k tělu hrudní kosti. Omphalion - (om) - střed pupku v mediánní rovině. Symphysion - (sy) - bod ležící na horním okraji stydké spony ve střední čáře. Radiale - (r) - bod na horním okraji hlavičky kosti vřetenní, který na připažené končetině leží nejvýše. Prstem vyhmatáme na zevní straně paže štěrbinu mezi kostí pažní a kostí vřetenní. Stylion - (sty) - bod, který je na processus styloideus radii připažené končetiny položen nejvíce dole. Nahmatáme jej na palcové straně předloktí. Daktylion - (da) - bod na konci prstu, který na připažené končetině leží nejníže. Používá se hlavně daktylion 3. prstu. Metacarpale radiale (mr) – bod ležící nejvíce radiálně na hlavičce os metacarpale II.; Metacarpale ulnare (mu) – bod ležící nejvíce ulnárně na hlavičce os metacarpale V.; Iliocristale - (ic) - bod ležící na crista iliaca při vzpřímeném postoji nejvíce nahoře a nejvíce laterálně (na horní zevní hraně crista iliaca). Iliospinale (anterius) - (is) - bod ležící v místech spina iliaca anterior superior nejvíce vpředu. Nahmatáme jej, jedeme- li po hřebenu kosti kyčelní směrem dopředu. Trochanterion - (tro) - nejvýše položený bod na velkém chocholíku. Hmatáme jej poněkud za bočním obrysem v nejširším místě boků. Tibiale - (ti) - bod na proximálním konci kosti holenní (tibia), který při vzpřímeném postoji leží nejvíce nahoře a nejvíce laterálně na condylus lateralis tibiae. Sphyrion - (sph) - bod na hrotu vnitřního kotníku (malleolus medialis), který při vzpřímeném postoji leží nejvíce dole. Metatarsale fibulare (mtf) – nejlaterálněji ležící bod na hlavičce os metatarsale V. zatížené nohy; Metatarsale tibiale (mtt) – nejmediálnější bod na hlavičce os metatarsale I. zatížené nohy Pternion - (pte) - bod ležící nejvíce vzadu na patě zatížené nohy. Akropodion - (ap) - bod ležící na špičce zatížené nohy nejvíce vpředu (na konci 1. nebo 2. prstu) Antropometrické body na hlavě: Glabella - (g) - bod ležící nad nosním kořenem na dolní části čela, nejvíce vpředu, v mediánní rovině mezi obočím Opisthokranion - (op) - bod ležící na okcipitální části hlavy v mediánní rovině, nejvíce vzdálený od bodu glabela. Euryon - (eu) - bod ležící na straně hlavy nejvíce laterálně. Stanoví se při měření největší šířky hlavy. Nasion (n) – bod ležící v mediánní rovině na kořeni nosu v místě švu sutura nasofrontalis na horním okraji nosních kůstek (ossa nasalia). Tento bod neleží vždy nejníže ve vkleslině nosního kořene, zjistíme jej palpací, při zjišťování mělké brázdy švu můžeme použít nehtu. Zygion (zy) – bod na jařmovém oblouku ležící nejvíce laterálně. Zjistí se přim měření největší šířky obličeje. Gnathion (gn) – bod ležící v mediánní rovině na spodním okraji dolní čelisti nejvíce dole. Palpujeme jej směrem zdola. Gonion (go) – bod na úhlu dolní čelisti, který leží nejvíce dole a nejvíce laterálně. Alare (al) – bod ležící nejvíce laterálně na nosním křídle. Zjistí se při měření šířky nosu. Ektokanthion (ex) – bod ve vnějším koutku oka, v místě, kde se stýká horní a dolní víčko. Entokanthion (en) – bod ve vnitřním koutku oka, v místě, kde se stýká horní a dolní víčko. Frontotemporale (ft) – bod ležící na linea temporalis nejvíce vpředu a nejblíže k mediánní rovině, v místě, kde se lineae temporales nejvíce přibližují k sobě. Stomion (sto) – průsečík ústní štěrbiny při přirozeně zavřených ústech (neutrální výraz) s mediánní rovinou. Subaurale (sba) – bod na spodním okraji ušního lalůčku ležící nejvíce dole při hlavě orientované ve Frankfurtské horizontále. Subnasale (sn) – bod ležící v úhlu, který svírá obrys nosní přepážky a horního rtu. Superaurale (sa) – bod na horním okraji ušního boltce ležící nejvíce nahoře při hlavě orientované ve Frankfurtské horizontále. Tragion (t) – bod na horním okraji tragu, v malém zářezu v místě připojení chrupavky. Definice základních antropometrických rozměrů Tělesná hmotnost – zvážena pomocí osobní digitální váhy Výškové rozměry – měříme pomocí antropometru v základním (anatomickém) postoji; proband je oblečen ve spodním prádle, případně přiléhavém cvičebním úboru. Paty jsou u sebe, špičky lehce od sebe, zády, hýžděmi a patami se dotýkat stěny; postoj vzpřímený, ale uvolněný, ne „vojenská míra“. Laterální rozměry měříme vpravo Tělesná výška – vertikální vzdálenost bodu vertex (v) od podložky (M1). Výška horního okraje sterna – vertikální vzdálenost bodu suprasternale (sst) od podložky (M4). Výška nadpažku – vertikální vzdálenost bodu akromiale (a) od podložky (M8). Výška štěrbiny loketního kloubu – vertikální vzdálenost bodu radiale (r) od podložky (M9). Výška processus styloideus radii – vertikální vzdálenost bodu stylion (sty) od podložky (M10). Výška hrotu středního prstu – vertikální vzdálenost bodu daktylion (da) od podložky (M11). Ruka je při měření natažená, prsty semknuty. Výška kyčelního hřebene – vertikální vzdálenost bodu iliocristale (ic) od podložky (M12). Výška předního kyčelního trnu – vertikální vzdálenost bodu iliospinale (is) od podložky (M13). Výška velkého chocholíku – vertikální vzdálenost bodu trochanterion (tro) od podložky (M14). Výška štěrbiny kolenního kloubu – vertikální vzdálenost bodu tibiale (ti) od podložky (M15). Výška horního okraje symfýzy – vertikální vzdálenost bodu symphysion (sy) od podložky (M6). Výška pupku – vertikální vzdálenost bodu omphalion (om) od podložky (M5). Výška vsedě (M23) – měřená osoba sedí aktivně vzpřímeně, stehna položena paralelně v horizontální rovině, bérce a stehna svírají pravý úhel, hlava orientována ve Frankfurtské horizontále. Šířkové rozměry – měříme pelvimetrem (případně horní částí antropometru), rozměry na končetinách pomocí posuvného měřidla Šířka biakromiální (šířka ramen) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým nadpažkem lopatky – akromiale (a) (M35). Šířka bideltoidní – největší vodorovná vzdálenost mezi laterálními okraji pravé a levé paže měřená na deltovém svalu v místě největšího rozvoje (bez stlačení měkkých tkání). Transverzální průměr hrudníku – horizontální vzdálenost nejlaterálnějších bodů na hrudníku, měřená ve výši středu sterna (mesosternale – msst). Ramena měřidla přitlačíme lehce na žebra. Hrudník je v normální poloze (ani nádech, ani výdech) (M36). Sagitální (předozadní) průměr hrudníku – přímá vzdálenost středu sterna (mesosternale) od trnového výběžku obratle ležícího v téže vodorovné poloze (M37). Vzdálenost bikristální (šířka bikristální) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem iliocristale (ic) (M40). Vzdálenost bispinální (šířka bispinální) – vzdálenost mezi pravým a levým bodem iliospinale (is) (M41). Šířka bitrochanterická – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem trochanterion (tro) (M42). Největší rozpětí paží – největší vzdálenost pravého a levého bodu daktylion III. (da). Paže jsou upažené ve vodorovné poloze, dlaněmi dopředu. (M17). Šířka kotníku (šířka bimaleolární) – největší vzdálenost mezi mediálním a laterálním bodem sphyrion. Šířka nohy – největší vzdálenost mezi laterálním a mediálním okrajem nohy v místě metatarsofalangeálního kloubu (M59). Šířka ruky – největší vzdálenost mezi laterálním a mediálním okrajem ruky v místě metakarpofalangeálního kloubu (M52). Šířka dolní epifýzy humeru (šířka epikondylů humeru) – přímá vzdálenost bodů nejvíce od sebe vzdálených na epicondylus med. a epicondylus lat. humeru. Předloktí a paže svírá při měření pravý úhel (M52 3). Šířka zápěstí (šířka bistyloidální) – přímá vzdálenost mezi bodem stylion radiale a stylion ulnare (M52 2). Šířka dolní epifýzy femuru (šířka epikondylů femuru) – přímá vzdálenost mezi mediálním a laterálním epikondylem femuru, dolní končetina v koleni ohnutá do pravého úhlu (M68). Obvodové rozměry – měříme pásovou mírou Obvod hrudníku přes thelion v normální poloze (mezi nádechem a výdechem) – míra probíhá vzadu těsně pod dolními úhly lopatek, vpředu těsně nad prsními bradavkami (M61) (u mužů, u žen tento rozměr zjišťujeme v rovině bodu mesosternale). Obvod hrudníku přes xiphosternale v normální poloze – míra probíhá v horizontální rovině přes bod xiphosternale (M62). Obvod břicha – měříme ve výši pupku v horizontální rovině (M62 1). Obvod gluteální – měříme v horizontální rovině nejmohutněji vyvinutého gluteálního svalstva (M64 1). Obvod paže relaxované (obvod paže v extenzi) – měříme v poloviční vzdálenosti mezi bodem akromiale a hrotem lokte olecranon na paži volně visící podél těla (M65). Obvod paže kontrahované (obvod paže ve flexi) – největší obvod paže při maximální kontrakci flexorů a extenzorů (M65 1). Obvod předloktí – měříme v nejsilnějším místě (M66). Obvod zápěstí – měříme v místě processus styloideus ulnae. Obvod stehna gluteální – obvod měřený v proximální partii stehna pod hýždní rýhou (M68). Obvod stehna střední – obvod měřený v poloviční vzdálenosti mezi trochanterem a zevním epikondylem femuru. Obvod lýtka maximální – měříme v místě největšího vytvoření lýtkového svalu (M69). Obvod krku – měříme horizontálně nad štítnou chrupavkou (M63). Obvod pasu – měříme horizontálně v nejužším místě mezi posledním žebrem a hřebenem kyčelní kosti. Základní kefalometrické charakteristiky (rozměry měřené na hlavě) Obvod hlavy (pásová míra) – Obvod měřený přes body glabella a opisthokranion. Transverzální hlavový oblouk (t-v-t, pásová míra) – oblouková míra procházející oběma body tragion a bodem vertex. Nestlačovat chrupavku boltce. Subnasální oblouk (t-sn-t, pásová míra) – oblouková míra spojující oba body tragion a bod subnasale. Oblouk dolní čelisti (go-gn-go, pásová míra) – oblouková míra spojující oba body gonion a bod gnathion. Největší délka hlavy (g-op, kefalometr) – přímá vzdálenost bodu glabella od bodu opisthokranion. Největší šířka hlavy (eu-eu, kefalometr) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem euryon. Nejmenší šířka čela (ft-ft, kefalometr) - přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem frontotemporale. Šířka obličeje bizygomatická (zy-zy, kefalometr) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem zygion. Šířka úhlu dolní čelisti (šířka dolního obličeje) (go-go, kefalometr) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem gonion. Šířka baze lební (t-t, kefalometr) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem tragion Vzdálenost vnějších očních koutků (ex-ex, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem ektokanthion Vzdálenost vnitřních očních koutků (en-en, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost mezi pravým a levým bodem entokanthion Šířka nosu (al-al, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost mezi oběma body alare Morfologická výška obličeje (n-gn, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost mezi body nasion a gnathion Výška nosu (n-sn, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost mezi body nasion a subnasale Fyziognomická výška horního obličeje (n-sto, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodů nasion a stomion Výška dolního obličeje (sn-gn, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodů subnasale a gnathion Výška dolní čelisti (sto-gn, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodů stomion a gnathion Hloubka dolní čelisti (gn-go, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodu gnathion od bodu gonion Hloubka horní třetiny obličeje (t-n, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodu nasion od bodu tragion Hloubka střední třetiny obličeje (t-sn, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodu subnasale od bodu tragion Hloubka dolní třetiny obličeje (t-gn, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodu gnathion od bodu tragion Vzdálenost tragion – gonion (t-go, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodu gonion od bodu tragion Fyziognomická délka ušního boltce (sa-sba, posuvné měřítko) – přímá vzdálenost bodů superaurale a subaurale, maximální délka dlouhé osy ušního boltce Měření tloušťky kožních řas Kožní řasy měříme pomocí tloušťkoměru – kaliperu. Kaliperů je celá řada druhů, pro většinu aplikací jsou využívány dva typy – typ Harpenden a typ Best. Tloušťka kožních řas vstupuje do výpočtů metod hodnocení výživového stavu (tělesného složení) a somatotypu. Metody se liší v tom, který kaliper byl použit, což je třeba mít na paměti při plánování výzkumu. Kožní řasy shrnujeme v indikované lokalizaci tak, že řasu uchopíme palcem a ukazovákem levé ruky ve vzdálenosti asi 1 cm od místa měření její tloušťky a tahem přibližujeme prsty k sobě, aby došlo ke shrnutí kůže po hlubokých strukturách. Princip zajištění uniformního tlaku u obou kaliperů je odlišný. Správné měření vyžaduje dostatečné zaučení a zkušenost. Nejběžněji užívané kožní řasy: Na tváři - řasa probíhá vodorovně ve spojnici tragus-nozdry, měříme přímo nad spánkem tak, aby nebyl zavzat tukový polštář tváře. Na podbradku (pod bradou nad jazylkou) - řasa probíhá svisle, měříme přímo nad jazylkou, hlava mírně zvednutá, krk nesmí být napjat. Na hrudníku I (v přední axilární čáře) - řasa probíhá šikmo, měříme nad velkým prsním svalem v místě předního podpažního záhybu. Na hrudníku II (ve výši 10. žebra) - řasa probíhá podél průběhu žeber, zvedáme ji v průsečíku 10. žebra a přední axilární čáry. Suprailiakální - řasa probíhá podél hřebene kosti kyčelní, měříme v průsečíku výšky hřebene a přední axilární čáry. Na břiše - řasa probíhá vodorovně, zvedáme ji v místě jedné čtvrtiny vzdálenosti pupek – horní přední kyčelní trn, tj. blíže pupku. Nad patellou - řasa probíhá svisle, měříme nad čéškou. Dolní končetina je pokrčena v koleně, zcela uvolněná. Nad tricepsem (nad m. triceps brachii) - řasa probíhá svisle, měříme nad trojhlavým svalem pažním (polovina vzdálenosti mezi acromion a olecranon na zadní ploše). Paže visí volně podél těla. Subskapulární - řasa probíhá mírně šikmo podél průběhu žeber, měříme přímo pod dolním úhlem lopatky. Na lýtku (pod fossa poplitea) - řasa probíhá svisle, měříme asi 5 cm pod podkolenní jamkou. Dolní končetina je zcela uvolněná, ve stejné pozici jako při měření nad patellou. Nad bicepsem (nad m. biceps brachii) - řasa probíhá svisle podél osy paže, měříme nad dvouhlavým svalem pažním. Horní končetina je zcela uvolněná, ruka otočená dlaní nahoru. Na volární straně předloktí (v místě maximálního obvodu) - měříme na volární straně v místě největší šířky. Na stehně nad čtyřhlavým svalem - měříme na stehně nad čtyřhlavým svalem v poloviční vzdálenosti od rozkroku ke kolenu, dolní končetina je uvolněná. 08.12.2016 1 Fotografie v antropologii Mgr. Mikoláš Jurda, Ph.D. Fotografický záznam Výhody: rychlost záznamu, relativně malá datová velikost snímků a snadná manipulace s nimi Nevýhody: ztráta hloubkové informace, zkreslení Účel: Dokumentace stavu či situace Záznam pro hodnocení morfoskopických znaků živého člověka či kosti Záznam pro hodnocení morfometrické (na fotografii se následně měří a digitalizuje) – tzv. monofotogrammetrie Závažnost vlivu zkreslení Fotografický záznam Účel: Dokumentace stavu či situace Záznam pro hodnocení morfoskopických znaků živého člověka či kosti Záznam pro hodnocení morfometrické (na fotografii se následně měří a digitalizuje) – tzv. monofotogrammetrie Závažnost vlivu zkreslení • Dokumentace neobvyklých postupů – záznam může sloužit ke zpětné kontrole a prezentaci postupu • Dokumentace postupu zpracování v laboratoři. Například při laboratorním rozebírání nálezu, mytí nebo restaurace • Dokumentace finálního stavu rekonstrukce skeletu demonstrující kompletnost a zachovalost nalezených pozůstatků (dobré kombinovat s přehledem zachovalosti skeletu) • Ukázky měření, které mohou být součástí definic měřených rozměrů • Přísně standardizováno u forenzních nálezů (Zdroj: Frouz & Králík 2015) Fotografický záznam Účel: Dokumentace stavu či situace Záznam pro hodnocení morfoskopických znaků živého člověka či kosti Záznam pro hodnocení morfometrické (na fotografii se následně měří a digitalizuje) – tzv. monofotogrammetrie Závažnost vlivu zkreslení • Doplněk k hodnocení originálního objektu (standardní postup) • Umožňuje hodnocení ex-post na ploše počítače, a to u všech jedinců v podstatě zároveň (Zdroj: Frouz & Králík 2015) Fotografický záznam Účel: Dokumentace stavu či situace Záznam pro hodnocení morfoskopických znaků živého člověka či kosti Záznam pro hodnocení morfometrické (na fotografii se následně měří a digitalizuje) – tzv. monofotogrammetrie Závažnost vlivu zkreslení • Možnost objekt ve formě záznamu uchovat pro budoucí měření (ověření předchozíchměření nebo naměření rozměrů nových) • Možnost měření 2D souřadnic bodů • Snadnější definice některých rozměrů • Možnost automatického zpracování obrazu • Měříme většinou pouze rozměry probíhající rovnoběžně s plochou snímku • Vhodnější pro záznam a měření plochých objektů • Přísnější požadavky na standardizaci polohy předmětu, zvětšení snímku a nastavení fotoaparátu a minimalizaci zkreslení Fotografický záznam Zachycení formy těla (celého těla a jeho částí, portétu) a člověka i kosterních pozůstatků samotných a uložených in situ Výhody: rychlost záznamu, relativně malá datová velikost snímků a snadná manipulace s nimi Nevýhody: ztráta hloubkové informace, zkreslení Negativní faktory minimalizovat → Dodržováním několika základních pravidel → Standardizace polohy objektu na snímku → Fotografování z větší dálky Ačkoliv jsou možnosti softwaru pro editaci fotografií zdánlivě nekonečné, kvalitní surový snímek je základem úspěchu. 08.12.2016 2 Základní pravidla – vybavení STATIV MAKROSÁŇKY DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ Mají jedno jediné ohnisko (zorný úhel) Obvykle z širokého intervalu hodnot Mají speciálně a specificky vyrobené čočky pro danou ohniskovou vzdálenost, takže jsou ostřejší a jasnější než alternativy se zoomem Mohou být fixní nebo výměnné OBJEKTIVY S PROMĚNLIVOU OHNISKOVOU VZDÁLENOSTÍ (tzv. zoomovací objektivy) Zorný úhel může být nastaven adekvátně situaci Optika nemusí být tak doladěná jako u fotoaparátů s konstantní ohniskovou vzdáleností Všechny srovnávané objekty snímáme stejným vybavením OBJEKTIV Obecně lepší výsledky poskytují objektivy s fixní ohniskovou vzdáleností Základní pravidla – vybavení SVĚTELNÝ STAN Vytváří osvit měkkým, rozptýleným světlem bez odlesků a stínů ZÁBLESKOVÁ SADA Synchronizované přídavné blesky Při připevnění na objektiv vytvářejí rovnoměrnější a plošší osvětlení Umožňují snímání například při osvitu z boku, který zvýrazňuje povrchový reliéf Základní pravidla – nastavení ROZLIŠENÍ Počet pixelů tvořících obraz – ztracenou obrazovou informaci nenahradíme. Žádoucí je proto snímání při co největším dostupném rozlišení Mpx = šířka (p) x výška (p) / 220 ca 9 Mpx (3727 x 2581 px) Přijatelný tisk ca 300 mm x 200 mm ca 0,5 Mpx (932 x 645 px) Přijatelný tisk ca 80 mm x 60 mm Základní pravidla – nastavení Softwarově zvětšené rozlišení (opět 9 Mpx) – informace nesená snímkem zůstává stejná ca 0,5 Mpx (932 x 645 px) Přijatelný tisk ca 80 mm x 60 mm ROZLIŠENÍ Počet pixelů tvořících obraz – ztracenou obrazovou informaci nenahradíme. Žádoucí je proto snímání při co největším dostupném rozlišení Mpx = šířka (p) x výška (p) / 220 OSTŘENÍ A HLOUBKA OSTROSTI Špatně zaostřený snímek už nenapravíte. • ostřete manuálně nebo kontrolujte, na co fotoaparát ostří • zamezte pohybu fotoaparátu během snímání – stativ, dálkové ovládání, předsklopení zrcátka • maximalizujte hloubku ostrosti – zvýšením použité clony, ale ne nad úroveň, při které je patrný vliv difrakce Základní pravidla – nastavení OSTŘENÍ A HLOUBKA OSTROSTI Rozsah vzdáleností, kde se snímaný předmět musí nacházet, aby se na výsledném snímku jevil ostrý Velikost hloubky ostrosti je přímo úměrná hodnotě použité clony Při vyšších hodnotách je zpravidla možné dosáhnout přijatelné světlosti snímku jen využitím dlouhé expozice – použití stativu je nutné (nedá se použít na živé probandy) Zvyšování clony je možné pouze do určité úrovně. Nad tuto hodnotu se zhoršuje kvalita obrazu vlivem difrakce. f4 f11 f11 f34 Základní pravidla – nastavení 08.12.2016 3 VYVÁŽENÍ BÍLÉ Barevné vyvážení předmětu snímání (a jeho světelným podmínkám) tak, aby se zachycený obraz co nejlépe shodoval s podáním barev, tak jak je vidí lidské oko V automatickém režimu se nastavuje specifikováním světelného zdroje Základní pravidla – nastavení FORMÁTY RAW Datový soubor – obsahuje surová data vyjadřující, co senzor zaznamenal Obsahuje původní, neredukovaná a nezměněná data Obrazový formát se dá vytvořit stejně jako během focení Velká datová velikost Potřeba specializovaného software JPEG Ztrátový obrazový formát Malá datová velikost Univerzálně použitelný TIFF Bezztrátový obrazový formát Velká datová velikost Kompromis V ideálním případěfotíme do RAW a teprve z něj vytváříme konečné výstupy Základní pravidla – nastavení Základní pravidla – nastavení scény VOLBA POZADÍ Volíme konstantní a přiměřeně kontrastní pozadí (při vysokém kontrastu se snižuje hloubka tónů) MĚŘÍTKO Umisťujeme do snímané scény pokud možno vždy!!! Umožňuje zpětně rekonstruovat rozměry snímaných objektů. Musí být umístěno pokud možno co nejblíže středu fotografie a v rovině středu snímaného objektu. Fotografický záznam - distorze Vada geometrie zobrazení daná symetrií čoček a geometrickými nepřesnostmi při konstrukci objektivu. -> paprsky procházejícírůznými oblastmi optické soustavy nemění svůj směr jednotně, proto se poloha bodu na fotografii liší od skutečné polohy. Obecně uvažujeme pouze radiální distorzi. Fotografický záznam – reálný dopad distorze Zkreslení tvaru lebky při umístění v různých polohách mimo optickou osu soustavy (Zdroj: Frouz & Králík 2015) Fotografický záznam – reálný dopad distorze Změna zobrazení tvaru lebky v souvislosti se změnou ohniskové vzdáleností objektivu s důrazem na zkreslení použitím nevhodného objektivu (Zdroj: Frouz & Králík 2015) 08.12.2016 4 LEBKA Pokud je k dispozici,připevníme k lebce dolní čelist (plastelínou ve fossa mandibularis, gumičkou uvázanou okolo jařmových oblouků) a dostupné zuby by měly být upevněny v čelistech (ale ne permanentně! Pokud je fragmentární, můžeme rezignovat na dokumentaci lebky jako celku a dokumentovat jednotlivé fragmenty. Lebka se snímá zpravidla v nějaké definované normě Při snímání umísťujeme lebku na sloupeček plastelíny, do stativu (kranioforu) nebo do speciálního zařízení pro snímání (kubuskranioforu) Norma frontalis – lebka umístěná ve FH, osa objektivu prochází průsečíkem FH a mediosagitální roviny Norma lateralis – střed optické osy přibližně v bodu porion, osa fotografie kolmá na mediosagitální rovinu, oba bradavkovité výběžky a větve dolní čelisti jsou v zákrytu Norma verticalis & norma basilaris – střed optické osy přibližněbodě vertex (případně průsečíkem linie spojující body porion a mediosagitální roviny), osa objektivu kolmá na horizontální roviny Polohování lebky Snímání osteologického materiálu LEBKA Zkreslení minimalizujeme – použitím teleobjektivu Nikdy nesnímáme z menší vzdálenosti než 1 m (ideálně 5 a více metrů s využitím teleobjektivu), při nižších vzdálenostech dochází k výrazné zkreslení obrazu Vhodná je ohnisková vzdálenost objektivu 90 – 250 mm (teleobjektiv) Můžeme fotografovat na prosvětlovací desce Uspořádáváme do logických celků Vždy umisťujeme měřítko na úroveň středu fotografovaného předmětu OSTATNÍ KOSTI A FRAGMENTY Snímání osteologického materiálu CELÝ SKELET Volíme nějaké smysluplné roviny Pokud dokumentujeme celou kostru, umístíme kosti do anatomické polohy. Osa fotografie by měla být kolmá na podložku, na které jsou umístěné kosti. I v tomto případědochází při snímání z malé vzdálenosti ke zkreslení. Snímání osteologického materiálu MAKRO SNÍMKY Snímání osteologického materiálu MAKRO SNÍMKY Používáme stativ (fixujeme také samotný objekt), dálkové ovládání (případně samospoušť) a nástroj předsklopení zrcátka Pro maximální kontrolu nastavení scény je možné využít tzv. makrosáňky Používáme manuální mód ostření (MF) Odhad biologického věku živého jedince Biologický věk je na rozdíl od věku chronologického (kalendářního) parametrem, který charakterizuje celkový stav růstu a vývoje jedince. V antropologii se v naprosté většině případů setkáme s hodnocením biologického věku nedospělých jedinců – jedná se o určení stupně biologické zralosti dětského (adolescentního) organismu. Mezi chronologickým věkem (jednoduchý počet dní od narození do současnosti) a biologickým věkem může být výrazný rozdíl. Jedinci stejného chronologického věku se mohou lišit v míře formování morfologických a funkčních znaků – v rámci běžné variability či výrazněji, v případě disproporcí vůči fyziologicky normálnímu růstu a vývoji. Biologický věk je nenahraditelným ukazatelem tělesného rozvoje v mnoha vědeckých odvětvích (forenzní antropologie a medicína, sportovní antropologie, auxologie…). Zvláště v auxologii je odhad biologického věku základním diagnostickým nástrojem při podezření na poruchy růstu. (Pozn.: méně často se v antropologii setkáváme s odhadem biologického věku dospělých jedinců. S touto charakteristikou se častěji setkáme v tzv. anti-aging medicíně. Jedná se o hodnocení rychlosti stárnutí organismu. Mezi kalendářním věkem a biologickým věkem dospělého jedince může také existovat významná diskrepance; organismus může díky řadě vnějších i vnitřních faktorů stárnout pomaleji či rychleji, než indikuje kalendářní věk. Stárnutí je charakterizováno jako snižování funkční kapacity organismu (většinou je hodnoceno na úrovni orgánových soustav či orgánů). Biologický věk adolescentního jedince lze odhadovat pomocí řady metod. Každá z nich hodnotí věk jedince na základě odlišných parametrů; proto jsou dle požadavků určitých oborů – auxologie, stomatologie, forenzní antropologie – vhodné odlišné metody. Při volbě vhodné metody pro odhad biologického věku je také nutné mít na paměti omezení jednotlivých metod – každá z metod má odlišné nároky na materiál a vybavení. Níže uvádíme stručný přehled principů jednotlivých metod a diagram rozhodovacího procesu při volbě nejvhodnější metody. Růstový věk (hodnotí stupeň tělesného rozvoje jedince – na základě pozice v percentilovém grafu odpovídající populace) Zubní věk (užívají se metody od jednoduché aspekce prořezání až po metody hodnotící rozvoj komplexu znaků na chrupu jedince z rtg snímku – stupeň prořezání, uzavření apikálního kořenového otvoru atd.) Proporční věk (je hodnocen na základě věkově specifických změn proporcionality tělesných parametrů pomocí tzv. KEI indexu – index tělesného rozvoje a dalších metod) Vývojový věk (hodnotí stupeň rozvoje sekundárních pohlavních znaků, posuzuje stav pohlavní zralosti) Kostní věk (skeletní věk; hodnotí se na základě stádií osifikace různých oblastí dětské-adolescentní kostry; nejvíce jsou využívány rtg snímky komplexu distálních konců předloketních kostí, kostí ruky a zápěstí v porovnání se standardy v podobě TW2 či TW3 scoring systému) Rozhodovací proces: 1. Chci pro zhodnocení biologického věku využít co nejspolehlivější metodu (např. za účelem auxologické či stomato-chirurgické diagnostiky či relativně spolehlivého odhadu dospělé výšky ve sportovní antropologii).  Mám přístup k rtg snímkům zápěstí členů výzkumného vzorku? Platná legislativa neumožňuje provádět rtg snímkování probandů bez lékařské indikace; samozřejmostí je schválení etickou komisí a informovaný souhlas rodičů. Pokud ano, nejvhodnější metoda odhadu kostního věku - TW 3 (Tanner JM, Healy MJR, Goldstein H, Cameron N. 2001. Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height (TW3 method). London – Edinburg – New York – Philadelphia –St. Louis – Sydney – Toronto, případně její předchozí verze TW2: Tanner JM, Whitehouse RH, Cameron N, Marshall WA, Healy MJR, Goldstein H. Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height, 2nd ed. London: Academic Press, 1983.). Metoda TW 3/2 slouží k nejpřesnějšímu (ve srovnání s jinými metodami) odhadování biologického věku na základě skóre přiřazeného jednotlivým kostem na rtg snímku distálního konce předloktí, zápěstí a ruky probanda dle detailního popisu jednotlivých vývojových fází kostí doplněných rtg snímky a kresebnými vyobrazeními. Metoda je náročná na zkušenost vyšetřujícího.  Mám přístup k rtg snímkům hlavy členů výzkumného vzorku? Platná legislativa neumožňuje provádět rtg snímkování probandů bez lékařské indikace; samozřejmostí je schválení etickou komisí a informovaný souhlas rodičů. Pokud ano, nejvhodnější je metoda dle Demirjiana: Demirjian A, Goldstein H, Tanner JM. A new system of dental age assessment. Hum Biol. 1973 May; 45(2):211-227. Metoda hodnotí komplex znaků na rentgenogramu ústní dutiny, je však velmi náročná na zkušenost vyšetřujícího.  Nemám přístup k rtg snímkům výzkumného vzorku – hledám alternativní metody – viz krok 2 2. Chci pro zhodnocení biologického věku využít relativně spolehlivou metodu, například pro účely zhodnocení diskrepance mezi kalendářním věkem a biologickým věkem v populaci  Mám přístup k dostatečně rozsáhlému výzkumnému vzorku a etickou komisí schválené a podepsané informované souhlasy od rodičů se změřením či získání dat již dříve změřených tělesných charakteristik s přímým vztahem k věkově specifické dynamice růstu a vývoje (jmenovitě tělesná výška, biakromiální šířka, bispinální šířka, maximální obvod paže (chlapci), maximální obvod stehna (dívky) a hodnota Rohrerova indexu? Pokud ano, je vhodné hodnotit tzv. proporční věk pomocí indexu tělesného rozvoje (KEI index – Körperentwickelsbauindex) dle Brauera: Brauer, B. M.: Die Bestimmung des biologischen Alters in der Sport und jugendärztlichen Praxis mit neuen anthropometrischen Methoden. Ärztl. Jugend., 1982, vol. 73, s. 94-100. 3. Pro účely posouzení stavu pohlavní zralosti jedince či populačního vzorku (např. při analýze sekulárního trendu pohlavní maturace) lze využít hodnocení tzv. vývojového věku  Mám k dispozici údaje o menarché (nebo první poluci u chlapců) či provádím dotazníkové šetření (případně řízené rozhovory) s dostatečným počtem dívek či žen (mužů; a mám jejich informovaný souhlas, případně informovaný souhlas rodičů, a schválení etickou komisí)? Pokud ano, mohu provést srovnání nástupu puberty dle data první menstruace či poluce. Alternativou u chlapců je měření testikulárního objemu, problematika etické stránky je však limitující.  Při hodnocení pohlavní zralosti lze využít také vizuálního hodnocení dle vývojových schémat sekundárních pohlavních znaků (tzv. Tannerovy škály). Vzhledem k problematickému etickému aspektu není v současnosti vhodný (nehledě na to, že se jedná o subjektivní hodnocení) pro hodnocení sekulárního trendu u populačního vzorku, v dnešní době nachází omezené využití spíše jako pomocné kritérium ve forenzní antropologii při odhadu věku aktérů na záznamech s podezřením na dětskou pornografii (vzhledem k vysoké variabilitě nástupu puberty a rozvoje druhotných pohlavních znaků se však jedná o hodnocení orientační. Ještě významnější je však to hledisko, že tato metodika hodnotí biologický věk, ne věk chronologický, který je rozhodující pro určení plnoletosti, a mezi biologickým a chronologickým věkem může existovat výrazná diskrepance, a užití této metody lze ospravedlnit jen neexistencí metodiky alternativní). Hodnocení probíhá na základě porovnání statu quo u pozorovaného jedince s obrazovými škálami/schématy a slovním popisem rozvoje pubického ochlupení u chlapců i dívek, rozvoje prsu u dívek a zevního genitálu u chlapců. (Viz Marshall WA, Tanner JM (February 1970). "Variations in the pattern of pubertal changes in boys". Arch. Dis. Child. 45 (239): 13–23. doi:10.1136/adc.45.239.13.; Marshall WA, Tanner JM (June 1969). "Variations in pattern of pubertal changes in girls". Arch. Dis. Child. 44 (235): 291–303. doi:10.1136/adc.44.235.291). 4. Pro účely orientačního odhadu biologického věku spojeného s hrubým odhadem finální dosažené tělesné výšky je možné využít tzv. růstového věku.  Dosazením do růstového grafu (průsečík změřené tělesné výšky a kalendářního věku slouží k určení pozice v percentilovém grafu a orientační zhodnocení, zda je růst odpovídající populačnímu rozmezí „normy“, či zda je růst/biologický věk akcelerovaný nebo retardovaný)  Zpřesnění odhadu je možné při vynesení změřené hodnoty na křivku 50. percentilu odpovídající populace a odečtu kalendářního věku, který by v dostatečně početném vzorku měl mít blízký vztah s věkem biologickým; získáme tedy orientační odhad biologického věku  Výše uvedené kroky lze provádět také s využitím hmotnostně-výškového poměru místo samotné tělesné výšky – umožní posouzení tělesné stavby jedince  Jedná se o orientační odhad, pro zpřesnění je třeba přihlédnout k tělesné výšce rodičů  Pro další zpřesnění je možné použít výpočtových rovnic, např. dle Riegerové (1982) či Przewedy (1981): Percentilové (růstové) grafy a další informace viz: PŘIDALOVÁ, Miroslava a Marie ULBRICHOVÁ. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). Edited by Jarmila Riegerová. 3. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. Odhad výšky v dospělosti Tělesná výška je polygenně děděný kvantitativní znak, který je významně modulován vlivy vnějšího prostředí. Mezi odborníky neexistuje shoda o procentuálním vlivu genetických a zevních faktorů na finální, tzv. cílové či dosažené výšce v dospělosti. Odhad finálního stavu v dospělosti u dětí a adolescentů má význam v celé řadě oborů – v klinické antropologii, funkční antropologii, zvláště významný je v antropologii sportovní. Pro trenéry a rodiče mladých sportovců a zvláště pro sportovce samotné je doba přípravy a investice úsilí a financí od počátku tréninku do dosažení vrcholu výkonnosti je značná. Zvláště u sportů, kdy jsou preferovány extrémní typy tělesné stavby (nebo kde naopak somatické parametry mohou být limitujícími faktory vývoje výkonnosti), je dostatečně přesný odhad/predikce jejich vývoje zásadní. Z hlediska teoretických základů níže uvedených praktických postupů odhadu výšky v dospělosti je potřeba zmínit dva důležité pojmy – akcelerace a sekulární trend. Z výsledků populačních studií vyplývá, že dnešní děti jsou všeobecně vyšší a těžší než v minulosti. Mezi odborníky panuje shoda v tom, že celý proces růstu je zrychlený (akcelerovaný – daný jedinec se rychleji přibližuje velikosti těla v dospělosti) díky zlepšeným nutričním, hygienickým, zdravotním a dalším vnějším faktorům. Jev zvaný sekulární trend popisuje celkově zvětšení finální tělesné výšky dospělého obyvatelstva ve srovnání se stavem v minulosti (před sto lety – sekulární značí dlouhodobý, „stoletý“). Pro odhad tělesné výšky v dospělosti byla vytvořena celá řada metod, které lze rozdělit do základních skupin: Predikce z jednorázového měření; predikce na základě biologického věku; predikce z opakovaných vyšetření s použitím růstové míry; predikce z opakovaných vyšetření s ohledem na PHV (Peak Height Velocity – vrchol růstové rychlosti); predikce s ohledem na výšku rodičů. Pro přehled metod viz publikaci Riegerové, Přidalové a Ulbrichové (2006). Níže je uvedeno schématické znázornění rozhodovacího procesu (při využití nejrozšířenějších metod). 1. Pro potřeby sportovní antropologie – při výběru talentů a zhodnocení rozvoje somatických znaků v dospělosti  Mám přístup k rentgenogramu levé ruky a distálního konce předloktí vyšetřovaného jedince? (Platná legislativa neumožňuje provádět rtg snímkování probandů bez lékařské indikace; samozřejmostí je schválení etickou komisí a informovaný souhlas rodičů). Mám k dispozici publikaci TW2/TW3 software? Zřejmě nejspolehlivější je odhad dospělé tělesné výšky na základě biologického věku dle metody TW2 (Tanner JM, Whitehouse RH, Cameron N, Marshall WA, Healy MJR, Goldstein H. Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height, 2nd ed. London: Academic Press, 1983). Je doporučeno využít rovnice uvedené v publikaci: Prediction of adult height from height and bone age in childhood. A new system of equations (TW Mark II) based on a sample including very tall and very short children. J M Tanner, K W Landt, N Cameron, B S Carter, J Patel. Arch Dis Child 1983;58:10  Nemám přístup k rentgenogramu; volím některou z metod v kroku 2. 2. Pro potřeby vytvoření odhadu pro interesované rodiče či pro odhad tzv. dědičného růstového potenciálu lze použít některou z metod predikce z jednorázového měření  V našich podmínkách je často využíváno metody adjustované midparentální výšky: cílová výška chlapců = (výška otce + (výška matky +13 cm))/2 ± 10 cm cílová výška dívek = (výška matky+(výška otce - 13 cm))/2 ± 10 cm  Dále je možno použít aktualizovanou BP (Bayley-Pinneau) metodu (VIGNEROVÁ, Jana; BLÁHA, Pavel. Sledování růstu českých dětí a dospívajících. Norma, vyhublost, obezita. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001; v této publikaci je popsán také postup výpočtu hodnoty P): Predikovaná TV = (aktuální TV dítěte)*100/P 3. Pro potřeby individuálního hodnocení růstu/vývoje a predikce tělesné výšky dlouhodobě sledovaných dětí (tedy na základě opakovaných měření)  lze použít modelového přístupu Dynamického fenotypu, který je založen na fyziologických principech růstu. Podrobné informace jsou dostupné zde, případně v článku autorů Čuta M., Kukla L., Novák L. Modelování vývoje tělesné délky a výšky dětí s pomocí údajů o výšce rodičů. Čes.-slov. Pediat., 2010, roč. 65, č. 4, s. 159–166. Určení pohlaví u kosterního nálezu Vizuálnímetody Použitelnépouzevpřípadězkušenostis hodnocenímposuzovanýchznaků Určení pohlaví u dospělých jedinců ANO Pánevní kost Stolní skener k dispozici? Murail et al. 2005 – DSP Pánevní kost Vybavení: posuvné měřidlo, PC Ref. populace: celosvětové (1700 – 2000 n.l.) P: ref. 99.63 %; součastní Belgičané 100 %; součastní Francouzi 100 % Alternativně Novotný 1986 Steyn & Patriquin 2009 Pubická kost Phenice 1969 Kost stydká Hodnocení znaků Ref. populace: US afrického a evropského původu * 1829-1943 P: ref. 94,44-96,55 %; současní Britové 58,6 %, současní Nizozemci 68 %; Britové * 1600 – 1800 n.l. 82,5 %; současní US 96 % NENÍ Lebka Acsádi & Nemeskéri 1970 Lebka Populace: neuvedena P: současní Němci 94 % COLIPR Lebka Vybavení: osteometrické nástroje, virt. měření, digitizér Ref. populace: Češi a Portugalci přelomu 19. a 20. století P: Bazilci různého původu +1917-1937 60- 84,4% Fordisc 3.0 Lebka Vybavení: osteometrické nástroje, virt. měření, digitizér Populace: současní US nebo Howellsovy populace P: Brazilci různého původu +1917-1937 58-83 %; Francouzi +1960-1969 77,8%; současní Thajci 58,9 %; současní Češi 75% 3D-ID Lebka Vybavení: digitizér, virt. měření Ref. populace: 14 světových populací P: Brazilci různého původu 58-83 % Loth & Hennenberg 1996 Dolní čelist Populace: jihoafričané afrického půpůvodu *1827-1980 P: ref. 99 %, US evropského původu +1893- 1965; současní Turci 85,8 % HIP Pánevní kost Vybavení: 2D stolní skener, PC Ref. populace: Praha (+ 1934-1935), brněnští Češi a Němci (ca 1940), Řekové (+ 1960-1996) P: ref. 97,6 % Dolní čelist Metrickémetody Určovanépozůstatkybymělybýtalespoň časověsrovnatelnéspoužitoureferenční populací Český kontext Evropský kontext Světový kontext NE NENÍ Walker 2008 Lebka Populace: US afrického a evropského původu a Britové *1750-1900 P: US afrického a evropského původu (+ 1893-1938) 76,7-90 % Novotný 1993 Lebka Populace: nespecifikována P: ref. 98,2 % Acsádi & Nemeskéri 1970 Pánev Populace: neuvedena Brůžek 2002 Pánevní kost Populace: Portugalci a Francouzi *1820-1950 P: ref. 96,3-96,2 % Postkraniální skeletNENÍ Original study Validation Method Variables Statistics Skeletal part Equipment Continent Origin Collection Time Groups Sc P Sc P m Sc P f Sc P Sc P m Sc P f / metric 2 dimensions os coxae caliper Europe Czech, German Pachner, Brno MU * 19th & 20th century M/F 97 % / / / / / / metric 4 dimensions os coxae caliper, camera, image processing software Europe Czech, German Pachner, Brno MU * 19th & 20th century M/F 1 / / / / / Acsádi & Nemeskéri 1970 visual 10traits pelvis / Europe Hungary NS NS M/F Brůžek 2002 / visual 5 traits os coxae / Europe Portuguese, French Coimbra / Paris * 1820-1950 M/F 93.3 / 96.2 94.2 / 96.8 95.2 / 92.6 / / / / visual traits 3 traits os pubis / North America US european Terry * ca 1828-1943 M/F 96.55 95.5 100 / / / / visual traits 3 traits os pubis / North America US african Terry * ca 1828-1943 M/F 94.44 95 94.23 / / / Ubelaker & Volk 2002 visual traits 3 traits os pubis / North America US african, US european, US HinduTerry * ca 1828-1943 M/F / / / 88.4 79.8 97 Lovell 1989 visual traits 3 traits os pubis / North America US cadavers (Cornell university) recent M/F / / / 83 / / MacLaughlin & Bruce 1990 visual traits 3 traits os pubis / Europe UK cadavers (University of Aberdeen) recent M/F / / / 58.6 46.4 70.8 MacLaughlin & Bruce 1990 visual traits 3 traits os pubis / Europe UK St. Bride ca 1701-1900 M/F / / / 82.5 71.7 93.7 MacLaughlin & Bruce 1990 visual traits 3 traits os pubis / Europe UK cadavers (University of Leiden) recent M/F / / / 68 68 68.7 Sutherland & Suchey 1991 visual traits ventral arch os pubis / North America US cadavers (Los Angels coroner) recent M/F / / / 96 / / McBride et al. 2001 visual traits 3 traits os pubis / North America US African, European? asian Terry (European, African, Asian) * ca 1828-1943 M/F / / / 89.2 / / Kelley 1978 visual traits 3 traits os pubis / North America US native California, Berkley and Sacramento Universitynot specified M/F 99.98 / Metric 10 dimensions os coxae calieper Europe, Africa,North America, Asiaworldwide Olivier, Spitalfields, Tamagnini, Garmus, Dart, Hammann-Todd, Terry, cadavers (Asia) 1700 – 2000 M/F 99.63 (among 90.71 %) / / / / / Chapman et al. 2014 Metric 10 dimensions os coxae caliper + CT Europe Belgium (NS) Universite ´ Libre de Bruxelles recent (NS) M/F / / / 81.81-100 / / Mesteková et al. 2015 Metric 10 dimensions os coxae CT Europe France (NS) University North Hospital Marseilles recent (NS) M/F / / / / 100 % from 92.3 % 100 % from 97.2 % / Metric 7 dimensions os coxae Africa SA african Dart & Pretoria collections * ca 1827 - recent M / F 94.5 96 93 93.5 94.9 92 / Metric 7 dimensions os coxae Africa SA european Dart & Pretoria collections * ca 1827 - recent M/F 94.5 94.1 94.9 94 93.1 94.9 / Metric 7 dimensions os coxae Europe Greece Cretan collection + 1968 - 1998 M/F 94.8 97.7 91.9 94.1 97.7 90.5 HIP (Jungerová et al. 2015) / Metric 2D coordinates os coxae scanner, laptop Europe Czech Republic, Greece Pachner collection; Brno MU; Athens N / A M/F 97.6 98.8 96 Klales et al. 2012 ? Metric 3 traits (modified Phenice) os pubis North America US African, US European, US hispanic, Asian, MexixcanBass, Hamman-Todd M/F / / / 86.2 98 74.4 / Metric 3 distances os sacrum caliper North America US white FDB * 1930 - M/F / / / 75 73.1 79.3 / Metric 3 distances os sacrum caliper North America US black FDB * 1930 - M/F / / / 75 78.7 67.6 / visual 8 traits cranium Europe Hungary NS NS M/F Ramsthaler et al. 2007 visual multiple traits cranium CT Europe Germany CT Hamburg University recent M/F / / / 94 96.9 87.9 Novotný et al. 1993 / visual 9 traits cranium / / / / / M/F 98.2 97.2 100 / / / Walrath et al. 2004 / visual 10 traits cranium North America US native University of Pennsylvania * 500-900 M / F / / / / / / / visual Multiple traits, logistic regression cranium / North America, Europe US African, US European, UK Hamann-Todd, Terry, St´Bride church 1750 – 1900 M/F N/A 88.4 86.4 / / / Lewis & Garvin 2016 visual Multiple traits, logistic regression cranium / North America US african, US european Hamann-Todd + 1893-1938 M / F 76.7-90 Williams & Rogers 2006 / visual multiple traits cranium / North America US African, US European, US HispanicsN/A 1900 – modern M/F N/A 0.92 0.926 N/A N/A N/A Kajanoja 1966 / metric 8 distances cranium caliper, spreading caliper Europe Finland Deparment of anatomy, University of Helsinky (disections), graves* ca 1900 - 1950 (NS) M / F / 0.794 0.791 / / / / metric 3D coordinates cranium digitizer, 3D Scanner multiple mupltiple 14 populations NS / / / / / / / Urbanová et al. 2014 metric 11-14 landmarks cranium digitizer South America Br. African USP * ca 1850-1950 M/F / / / 63 59.3 68.4 Urbanová et al. 2014 metric 11-14 landmarks cranium digitizer South America Br. Euroepan USP * ca 1850-1950 M/F / / / 74.6 79.6 63.6 Urbanová et al. 2014 metric 11-14 landmarks cranium digitizer South America Br. Asian USP * ca 1850-1950 M/F / / / 75 93.3 44.4 Urbanová et al. 2014 metric 11-14 landmarks cranium digitizer South America Br. Admixed USP * ca 1850-1950 M/F / / / 63..6 74.5 50 Osipov et al. 2013 / metric distances, indices and angles temporal bone, bony labyrinthCT Europe Crete, Greece Cretan collection 1867 - 1956 M/F / / / 82.4 81.3 83.7 Lynnerup 2006 / Metric diameter os temporalis, ear canal drills Europe Germany forensic collection, SW Germany (NS) recent (NS) M/F 70.91 91.2 38.1 / / / / Metric Angle os temporalis, inner auditory meatuscast Europe Germany Institute of Forensic Medicine, Tübingen recent (NS) M/F 83.2 77 88.3 / / / / Metric Angle os temporalis, inner auditory meatuscast Europe Sweden Scania archeological sites Early medieval, 8th-11th centuryM/F 86.6 91.2 76.2 / / / Gonçalves et al. 2011 Metric Angle os temporalis, inner auditory meatusCT Europe Portugal Lisbon collection * ca 1880-1975 (NS) M/F / / / 62.9 54.5 76.9 Morgan et al. 2013 Metric Angle os temporalis, inner auditory meatusCT Europe Denmark forensic cases, University of Coppenhagenrecent (NS) M/F / / / 62.3 64.3 60 Masotti et al. 2013 Metric Angle os temporalis, inner auditory meatuscast Europe Italy Ferrara crematorium recent, +2010-2011 M/F / / / 58.1 64.9 53.1 Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / / / / / / / / / / / / / / / / Ramsthaler et al. 2007 Metric 12 distance Cranium CT Europe Germany Frankfurt and Meinz Centrum of Forensic Medicinerecent (NS) FDB white male / female / / / 85.7 89.2 78.79 Guyomarch Bruzek 2011 Metric 12 distances Cranium MicroScribe Europe French George Olivier’s collection + 1960-1969 FDB white male / female / / / 77.8 70.8 85.7 Guyomarch Bruzek 2011 Metric 12 distances Cranium caliper, sliding caliper Asia Thailand Department of Anatomy, University of Chiang-Mairecent (NS) FDB asiatic male / female / / / 58.9 80.4 36.4 Urbanová et al. 2014 Metric 12 distances Cranium MicroScribe South America Br. Asian USP + 1917 - 1937 FDB / / / 66.6 66.6 66.6 Urbanová et al. 2014 Metric 12 distances Cranium MicroScribe South America Brazil Europe + 1917 - 1937 FDB / / / 57.7 46.9 81.8 Urbanová et al. 2014 Metric 12 distances Cranium MicroScribe South America Brazil Africa + 1917 - 1937 FDB / / / 50 25.9 84.2 Urbanová et al. 2014 Metric 12 distances Cranium MicroScribe South America Brazil Admixed + 1917 - 1937 FDB / / / 75,8 52,9 100 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Greece Athens collection + 1960-1996 FDB / / / 77,63 70,89 84,93 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Greece Athens collection + 1960-1996 Howells / / / 73,89 59,52 90,41 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Portugal Coimbra collection + 1910-1936 FDB / / / 71.43 97.67 43.9 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Portugal Coimbra collection + 1910-1936 Howells / / / 67.44 41.86 93.02 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Portugal Lisbon collection + 1881-1975 FDB / / / 67.74 45.1 95.24 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Portugal Lisbon collection + 1881-1975 Howells / / / 69.47 51.92 90.7 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Czech rep. Institute of Criminalistic recent FDB / / / 75 72.4 86.36 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Czech rep. Institute of Criminalistic recent Howells / / / 73.47 57.41 93.18 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Czech rep. Pachner collection recent FDB / / / 71.11 48.98 97.56 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe Europe Czech rep. Pachner collection recent Howells / / / 73.47 57.41 93.18 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe South America Br. European, Br. African, mixedPachner collection recent FDB / / / 68.9 61 81.25 Jurda et al. 2013 Metric 13 distances Cranium MicroScribe South America Br. European, Br. African, mixedPachner collection recent Howells / / / 60.12 43.14 86.36 Urbanová & Králík 2008 (COLIPR) / Metric / Cranium / Europe Portugal, Czech republic Coimbra, Lisbon, Prague 19th and 20th century M/F / / / / / / Urbanová et al. 2014 Metric 7 distances Cranium Digitizer South America Br. asian USP NS M/F, universal / / / 87.5 86.6 88.8 Urbanová et al. 2014 Metric 7 distances Cranium Digitizer South America Br. european USP NS M/F, universal / / / 60 58.7 63.2 Urbanová et al. 2014 Metric 7 distances Cranium Digitizer South America Br. african USP NS M/F, universal / / / 83.1 83.7 81.8 Urbanová et al. 2014 Metric 7 distances Cranium Digitizer South America BR. admixed USP NS M/F, universal / / / 84.4 76.5 93.3 Giles & Elliot 1963 / Metric 4-8 distances cranium caliper North America US european Terry & Hammann Todd 1893-1965 (NS) M/F, multiple functions pooled sample82-88 / / 78.4-91.9 / / / Metric 4-8 distances cranium caliper North America US african Terry & Hammann Todd 1893-1965 (NS) M/F, multiple functions pooled sample82-86 / / 80.3-88.7 / / Guyomarch Bruzek 2011 Metric 5 distances cranium MicroScribe Europe French George Olivier’s reference collection 1960-1970 DF19 - US european / / / 60 / / Guyomarch Bruzek 2011 Metric 5 distances cranium MicroScribe Asia Thailand Department of Anatomy, University of Chiang.MaiRecent DF19 - US european / / / 51.6 / / Guyomarch Bruzek 2011 Metric 5 distances cranium MicroScribe Europe French George Olivier’s reference collection 1960-1970 DF20 - US african / / / 80 / / Guyomarch Bruzek 2011 Metric 5 distances cranium MicroScribe Asia Thailand Department of Anatomy, University of Chiang.MaiRecent DF20 - US african / / / 62.6 / / Kajonaja 1966 Metric 5 distances cranium Caliper Europe Finland Deparment of anatomy, University of Helsinky (disections), graves* ca 1900 - 1950 (not specified)DF19 - US european / / / 65 / / / metric 3-5 mesurements cranium caliper, spreading caliper Europe Czech Republic, Old Slavs Mikulčice - Valy, Kostelisko 9th and 10th century M/F 80.3-86.1 81.7-86.8 78-87.7 / / / / metric 3-5 mesurements cranium caliper, spreading caliper Europe Czech Republic, Old Slavs Prušánky 9th and 10th century M/F / / / 75-82 / / Vertebrae / metric 8 distances C2 caliper North America US european Hammann- Todd & Terry N/A M/F, pooled sample functions/ / / 85-89.4 83.7-88.7 83.3-90.1 / metric 8 distances C2 caliper North America US african Hammann- Todd & Terry N/A M/F, pooled sample functions/ / / 78.4-81.5 76-78.1 79.8-84.9 / visual 1 trait ramus mandibulae / Africa RSA african Dart collection *1827-1980 (NS) M/F 99 99.1 98.8 / / / / visual 1 trait ramus mandibulae / Africa RSA african, pathologic Dart collection *1827-1980 (NS) M/F / / / 91 91.7 90 / visual 1 trait ramus mandibulae / North America US european Terry & Hammann Todd + 1893-1965 NS) M/F / / / 91.7 91.5 92.1 / visual 1 trait ramus mandibulae / North America US african Terry & Hammann Todd + 1893-1965 NS) M/F / / / 92.4 91.2 93.8 / visual 1 trait ramus mandibulae / North America US natives Terry & Hammann Todd + 1893-1965 NS) M/F / / / 90.6 89.6 90.6 Balci et al. 2005 visual 1 trait ramus mandibulae / Europe Turkey forensic cases, Council of Forensic Medicine, Istanbulrecent M/F / / / 85.8 92.6 60 Balci et al. 2005 - modified visual 1 trait ramus mandibulae / Europe Turkey forensic cases, Council of Forensic Medicine, Istanbulrecent M/F / / / 90.9 95.5 60 Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 2 distances postcranial caliper North America US african FDB 1930 - recent (NS) black M/F / / / 93.8 93.3 94.7 / metric 2 distances postcranial caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 92.3 91.7 93.7 Dabbs & Moore-Jansen 2010 / metric 5 distances scapula caliper North America US african+european Hammann-Todd + 1893-1938 M/F 95.8 94.9 97.1 92.5 89.8 96.8 / metric 5 distances scapula caliper North America US (NS) Wichita State University recent M/F / / / 84.4 88.9 78.6 Clavicle Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 3 distances CVA clavicle caliper North America US african FDB 1930 - recent (NS) black M/F / / / 94 92.8 96.3 Brůžek & Velemínský 2006 Norén et al. 2005 3D-ID - Slice & Ross 2009 Walker 2008 Wescott et al. 2000 Sacrum Acsádi & Nemeskéri 1970 Cranium Loth & Hennenberg 1996 Steyn & Patriquin 2009 Murail et al. 2005 Phenice 1969 Novotný 1986 Os coxae Scapula Mandible Fordisc 3 / metric 3 distances CVA clavicle clavicle North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 92.1 90.9 94.7 Králík et al. 2014 / metric 2-4 distances clavicle clavicle Europe Greeks (NS) Athens collection + 1960-1996 M /F / / / 92.2 92.4 92 Tise et al. 2013 / metric 1 distance DFA clavicle osteometric board (NS) North America US hispanic FDB, Pima County Office of the Medical Examiner recent M/F / / / 87.29 93.33 81.25 Spradley & Jantz 2011 / metric 3 distances DFA clavicle caliper Nort America US european FDB * 1930 - recent white M/F / / / 93.6 90 97.2 Alcina et al. 2015 / metric 3 distances DFA clavicle caliper Europe Spain (NS) UCM collection + 1975-1985 (NS) M/F 85.7-94.8 / / / / / Humerus Mall et al. 2001 / metric 3 distances humerus caliper, osteometric board Europe Germany (NS) Anatomical Institute Munich recent M/F 93.15 / / / / / Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 5 distances humerus caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) black M/F / / / 94.8 94.4 95 / metric 5 distances humerus caliper North America US african FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 95.9 93.8 94.5 Tise et al. 2013 metric 3 distances DFA humerus caliper North America US hispanic FDB, Pima County Office of the Medical Examiner recent M/F / / / 88.96 87.5 90.41 Černý & Komenda 1980 Spradley & Jantz 2011 metric 4 distances humerus calliper Nort America US european FDB * 1930 - recent white M/F / / / 93.06 95.2 90.91 Radius Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 3 distances CVA radius caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 92.9 92.3 94.2 / metric 3 distances CVA radius calipers North America US african FDB 1930 - recent (NS) black M/F / / / 91.1 90.7 92 Mall et al. 2001 / metric 3 distances DFA radius caliper, osteometric board Europe Germany (NS) Anatomical Institute Munich recent M/F 94.93 / / / / / Tise et al. 2013 / metric 2 distances DFA radius calliper North America US FDB, Pima County Office of the Medical Examiner recent M/F / / / 89.43 81.82 97.04 Spradley & Jantz 2011 / metric 3 distances DFA Radius caliper Nort America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 94.34 92.24 96.43 Ulna Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 5 distances CVA ulna caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 92.7 92.3 93.6 / metric 5 distances CVA ulna caliper North America US african FDB 1930 - recent (NS) black M/F / / / 94.7 92.5 100 Mall et al. 2001 / metric 3 distances DFA ulna caliper, osteometric board Europe Germany (NS) Anatomical Institute Munich recent M/F 90.58 / / / / / Femur Seidemann 1998 / metric 1 distance os femoris, femoral neck caliper North America US european Hammann-Todd + 1910-1940 (NS) caucasian M/F 92 90 94 92 90 94 Stojanowski & Seidemann 1999 metric 1 distance os femoris, femoral neck caliper North America US european University of New Mexic * after 1900 caucasian M/F / / / 83 83 83 Stojanowski & Seidemann 1999 / Metric 1 distance os femoris, femoral neck caliper North America US european University of New Mexico * after 1900 caucasian M/F 84 80 91 84 80 91 Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / Metric 9 distances os femoris caliper North America US african FDB 1930 - recent (NS) black M/F / / / 92.7 91 97.1 / Metric 9 distances os femoris caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 91.9 90.7 94.6 Spradley & Jantz 2011 / metric 3 distances os femoris caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 93.54 95.87 91.21 Tibia Kranioti & Apostol 2015 / metric 3 distances tibia caliper Europe Greece, Cretans Cretan collection + 1968-1998 (NS) Crete M/F 85.9-88.5 88.2-89.4 83.1-87.3 85.9-87.8 88.2-89.4 83.1-87.3 / metric 3 distances tibia caliper Europe Spain (NS) Madric (UCM) + 1975 – 1985 (NS) UCM M/F 86-93.5 84.8-95.2 87-92.5 85-93.8 82.6-95.3 87-92 / metric 3 distances tibia Caliper Europe Italy (NS) Flaminio cemetery + 1970-1990 M/F 85.1-88.2 82.7-85.2 86.9-91.4 85.1-88.2 82.7-85.2 86.9-91.4 Kotěrová et al. 2016 metric 3 distances tibia CT Europe Czech (NS) CT examination recent (NS) M/F / / / 55.4 – 100 3.9 – 11.5 Kotěrová et al. 2016 / metric 9 distances LDA tibia CT Europe Czech (NS) CT examination recent (NS) M/F / / / 83.9 – 87.5 83.3 – 90 84.6 Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 6 distances CVA tibia caliper North America US africa FDB * 1930 - recent (NS) black M/F / / / 94.5 92.4 100 Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 6 distances CVA tibia caliper North America US european FDB * 1930 - recent (NS) white M/F / / / 92.5 91.5 94.7 Fibula Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 2 distances CVA fibula caliper North America US european FDB 1930 - recent (NS) white M/F / / / 81 81.4 80.3 Foot Navega et al. 2015 / metric 18 distances decision treetarsal bones caliper Europe Portugal (NS) Coimbra collection + 1904 – 1939 M/F / / / 88.3 92.6 84.8 Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3) / metric 6 distances CVA calcaneus caliper North America US european FDB * 1930 - recent (NS) white M/F / / / 92.5 91.5 94.7 Complexes Albanese 2013 / metric 3-6 distances DFA upper limb – clavicle, humerus, radius, ulnacaliper North America, Europe US (NS), Portugal (NS) Terry & Coimbra collection * 1835-1930 M/F 89.2-93 86.9-91.5 91.1-94.2 87.4-91.9 88.2-96.6 84.9-91.2 / metric 3-6 distances DFA upper limb – clavicle, humerus, radius, ulnacaliper North America US (NS) Grant collection + ca 1900-1950 M/F / / / 87.8-97.6 90-100 85.7-100 / metric 3-6 distances DFA upper limb – clavicle, humerus, radius, ulnacaliper Europe Portugal Lisbon collection + 1880-1975 (NS) M/F / / / 77.8-88 88.9-100 55.6-75 Albanese et al. 2003 / Metric 3-5 distances DFA os femoris, os coxae caliper North America, Europe US (NS), Portugal (NS) Terry, Coimbra * 1832 – 1930 M/F 93-98 92-97.9 93.6-98.1 91.8-98.5 91-98.5 89.5-98.5 / Určení populační afinity u kosterního nálezu Non-metric cranial traits – frequency among different populations Nasal bone contour Hefner 2009 Hefner 2015 Hefner 2016 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Nasal aperture width Hefner 2009 Hefner 2015 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Anterior nasal spine Slight Intermediate Marked Hefner 2009 Hefner 2015 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Nasal sill morphology Hefner 2009 Hefner 2015 Guttered Incipient gutterung Straight/Blunt Semi-partial still Complete still Hefner 2016 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Nasal overgrowth Hefner 2009 Hefner 2015 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Interorbital breadth Hefner 2009 Hefner 2015 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Postbregmatic depression Hefner 2009 Hefner 2015 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Alveolar proghnatism L´Abbé et al. 2011 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Expression of the malar tubercle L´Abbé et al. 2011 Hefner 2009 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Zygomaxillary suture L´Abbé et al. 2011 Hefner 2009 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Supranasal suture Hefner 2009 Non-metric cranial traits – frequency among different populations Palatine suture shape Hefner 2009 L´Abbé et al. 2011 Groups Original study Validation Method Variables Statistics Skeletal part Equipment Continent Origin Collection Time Black Hispanic White cranium Black, Hispanic, White Hefner & Ousley 2014 / visual 6 traits decision tree cranium / Africa, Europe, North America, Asia US african, african, asian, US asian, european multiple collections Late 18th and early 20th century 91 % 58 % 80 % cranium multiple Jantz & Ousley 2005 (Fordisc 3.0) / metric multiple distances CVA cranium caliper multiple multiple / / / / / FDB; African, European, Asian Urbanová & Jurda 2014 metric 12-14 distances CVA cranium MicroScribe South America Br. european, Br. african, Br. asian USP + 1917-1937 overall 50 %; Br. asian 68 % / / Howells; African, European, Asian Urbanová & Jurda 2014 metric 12-14 distances CVA cranium MicroScribe South America Br. european, Br. african, Br. asian USP + 1917-1937 overall 44,5 %; Br. asian 65% / / Howells; Berg, Hokkaido, Santa Cruz, Tasmanians, Zulu Elliott & Collard 2012 metric 10-56 distances CVA cranium caliper Europe, Asia, North America, Africa Europe, Japan, Santa Cruz, Tasmania, Zulus Howells database -1600-20th century under 40 % / / FDB Ubelaker et al 2002 (Fordisc 2.0) Metric 20 distances CVA cranium caliper Europe Spain (NS) UCM 1500-1700 (NS) overall 53.68 / / US european M/F US african M/F US natives M/F cranium 3; US european, US african, US natives Gilles & Elliot 1963 / metric 8 distances CVA cranium caliper North America US african, US European, US natives Terry collection, Todd collection, Knoll site (natives) 1893-1965 (eur, afr); , 3 450 BC (natives)80.0 / 88.8 85.3 / 88.0 94.7 / 93.3 2; US european, US african İşcan & Steyn 1999 metric 8 distances CVA cranium caliper Africa, Europe, North America, AsiaRSA african, RSA european Dart collection, University of Praetoria collection * 1827-recent 83 / 76 95.5 / 97.7 / 3; US european, US african, US natives Snow et al. 1979 metric 8 distances CVA cranium caliper North America Oklahoma Oklahoma forensic cases +1976-1979 85 / 71.4 87.5 / 20 / 0 cranium / Slice & Ross 2009 (3DID / metric landmark coordinates CVA cranium digitizer multiple multiple 14 collections NS / / / multiple populations; African, European, Asian Urbanová & Jurda 2014 metric landmark coordinates CVA cranium digitizer South America Br. european, Br. african, Br. asian USP +1917-1937 55 %; european 87% / / US African M/F US European M/F postcranial2; US european, US african Holliday & Falsetti 1999 / metric 7 distances multiple bones caliper North America US african, US european Terry collection +1920-1965 (NS) 88.4 / 100 85.7 /100 2; US european, US african / metric 7 distances multiple bones caliper North America US african, US european Pound Human Identification Laboratory - Florida, Maxwell Museum of Anthropologyrecent 100 / 75 / 57.14 cranium African, Austro-Melanesian, East Asian, European, US Natives, Polynesian Navega et al. 2015 / metric 23 distances machine learningcranium caliper multiple multiple Howells database NS / / African (6 ref groups / 2 ref groups) European (6 ref groups / 2 ref groups) 2-6 reference groups / metric 23 distances machine learningcranium caliper Africa, Europe african, european African slaves skeletal collection, Coimbra collection ca 14th century (african); +1904-1938 (european) 75 / 93.75 79.17 / 93.75 African (CV) African-European (CV) 2, Afr. european, African İşcan & Steyn 1999 / metric 17 distances cranim + mandible caliper Africa African, Afr. european Dart collection, University of Praetoria collection * 1863-1951 97.7 (95.3) 97.8 (93.5) African M/F (CV) African-European M/F (CV) 2, Afr. european, African Patriquin et al. 2002 / metric 13 distances pelvis caliper Africa African, Afr. european Dart collection, University of Praetoria collection * 1827-recent (NS) 89 (89) / 88 (88) 87 (86) / 82 (82 overall (observed) overall (CV) 2, US European, US African Holland 1986 / metric 8 distances cranial basis caliper North America US african., US european Terry collection * 1828-1943 (NS) 70-86 75-90 male / female male / female (CV) 2, Afr. european, African Bidmos 2006 / metric 8 distances calcaneus caliper Africa African, Afr. european Dart collection * 1827-1980 (NS) 87.8 / 81.1 86.7 / 80 US african + european M/F US natives M/F 2; US european + US african, US native Wescott & Srikanta 2008 / metric, platymery index / / os femoris caliper North America US african, US european, US natives, American Museum of Natural Histor, Terry collection, FDB, University of Tennessee/Smithonian institute presumably 1830-1983, US natives ca 7000 BC 79 / 77 72 / 82 overall (observed) 3, US european, US african, US hispanicHefner et al. 2015 (Taala) / visual 8 traits SVM Cranium / North America US african, US american, US hispanics Terry collection, Bass collection, PCOME Tucson * 1800-recent 83.4 P Hodnocení výživového stavu Hodnocení výživového stavu má význam v celosvětovém měřítku. Přestože (nebo možná právě protože) je dnešní doba charakteristická extenzivním rozvojem technologií a s tím souvisejícím relativním zvyšováním životní úrovně, světová populace je ohrožována pandemií malnutrice. Stále se zvýrazňující rozdíl mezi oblastmi „západního“ a „třetího světa“ se projevuje i ve výživovém stavu obyvatelstva těchto oblastí. Na jedné straně můžeme pozorovat zvyšující se zastoupení jedinců s nadměrným příjmem energie, který se ve spojení s nedostatečnou aktivitou projevuje epidemií nadváhy a obezity v zemích „západního“ světa. Na druhé straně, v geopolitických oblastech převážně jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky trpí podle některých údajů až 1 miliarda lidí chronickou podvýživou. Oba extrémní případy na škále výživového stavu člověka mají dopad jak na individuální, tak na populační úrovni, protože jsou doprovázeny řadou závažných zdravotních následků, které zhoršují kvalitu života jednotlivce a zvyšují úroveň populační morbidity a mortality. Pro hodnocení výživového stavu byla vyvinuta celá řada metod. Při hodnocení individuálního výživového stavu a zvláště při hodnocení větších populačních vzorků vystavených riziku malnutrice je volba vhodné metodiky zásadní nejen z hlediska praktického (časového), ale i z hlediska reliability výsledků a možnosti jejich srovnání a správné diagnostiky. Metody hodnocení výživového stavu můžeme rozdělit do tří základních kategorií: metody klinické, metody antropometrické a metody hodnocení stravování. Metody klinické lze dále rozdělit na metody aspekční a metody laboratorní/terénní. Metody hodnotící stravování jsou založeny na principu rekapitulace či okamžitého záznamu množství a druhu požité stravy (hodnocení jídelníčku). Jedna z možností je průběžný záznam do tzv. jídelního deníku, případně retrospektivní záznam formou tzv. 24hodinového recallu (opakovaného po několik po sobě jdoucích dnů). Antropometrické metody hodnocení výživového stavu využívají řady tělesných parametrů (hmotnostních/výškových, obvodových a tlouštěk kožních řas), které slouží k výpočtu jednoduchých indexů či složitějších aproximací tělesného složení. Hodnocení tělesného složení (frakcionace tělesné hmotnosti; praktické aplikace zahrnují jak metody antropometrické, tak metody laboratorní/terénní) hraje důležitou roli mezi metodami hodnocení výživového stavu. Modelové přístupy frakcionace hmotnosti těla neboli hodnocení tělesného složení lze z historického hlediska rozdělit do dvou základních kategorií – na model chemický a anatomický. V současnosti a vzhledem k praktické aplikaci se používá následujícího dělení (dle užitého modelového přístupu): Atomární model vychází z principu složení celkové hmotnosti těla z jednotlivých chemických prvků, přičemž 98 % hmotnosti je tvořeno 6 prvky (C, O, H, N, Ca, P). Molekulární model celkovou hmotnost těla rozděluje na následující komponenty: lipidy, voda, proteiny, minerály a glykogen. Buněčný model kombinuje celkovou tělesnou hmotnost z buněk tukové tkáně, svalových, pojivových, epiteliálních a nervových buněk, extracelulární tekutiny a organických a anorganických látek. Tkáňově-systémový model celkovou tělesnou hmotnost rozděluje na složky orgánových systémů – muskuloskeletální, kožní, nervový, respirační, oběhový, trávicí, močový, reprodukční a endokrinní. Celotělový model primárně vychází z antropometrických měření, umožňujících odhad podílu aktivní tělesné hmoty a tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti. V současnosti do této kategorie můžeme zařadit i metody biofyzikální a biochemické. Celotělový model je možno rozdělit na podkategorie: Model dvou-komponentový dělí hmotnost lidského těla na dvě složky – na tělesný tuk (FM – fat mass) a tukuprostou hmotu (FFM – fat free mass). Troj-komponentový model tělesnou hmotu dělí na tuk, vodu a sušinu (v praxi lze zjednodušit na podíl tuku, svalstva a kostní tkáně). Čtyř-komponentový model v celkové tělesné hmotnosti rozlišuje tuk, extracelulární tekutinu, buňky a minerály (Riegerová, Přidalová, Ulbrichová, 2006). K hodnocení tělesného složení v antropologické praxi je i přes výrazný rozvoj pokročilých metod stále velmi často využíváno metod antropometrických: zmiňme například celotělový troj-komponentový model vycházející z výškových, šířkových, korigovaných obvodových somatických rozměrů a z tlouštěk 6 kožních řas získávaných kaliperací. Tato metoda se nazývá dle autora metodou Matiegkovou a tělesnou hmotnost rozděluje na složku kosterní, složku svalstva, složku kůže a podkožní tukové tkáně a dopočteného zbytku (Matiegka, 1921). Mezi antropometrické metody řadíme i celou řadu dvoukomponentových modelů; jedná se o regresní rovnice pro výpočet množství podkožního tuku, které jsou založeny na tloušťce různého počtu kožních řas (získaných kaliperací). Řadíme sem například JacksonPollockovu metodu, vycházející ze tří kožních řas (Jackson et al., 1980, Jackson, Pollock, 1978), metoda Durnin-Womersleyova (Durnin, Womersley, 1974), založená na 4 kožních řasách, nebo v našem prostředí nejvíce využívaná metoda Pařízkové (1962), vycházející z 10 kožních řas. V klinické praxi se využívají převážně metody biofyzikální (které můžeme zařadit většinou mezi modely dvou-komponentové). Jedná se o metody radiologické (CT, DEXA), dále o denzitometrii, podvodní vážení, pletysmografii a další (Kleinwächterová, Brázdová, 2001). Velmi rozšířenou metodou je vzhledem ke své relativní finanční a časové nenáročnosti metoda bioelektrické impedance (či bioelektrické impedanční analýzy – BIA). Odhad složení těla je generován na základě principu rozdílné vodivosti tělesné vody a tukové tkáně. BIA přístroje měří elektrický odpor tkání (impedance) při šíření proudu s nízkou intenzitou a vysokou frekvencí. Tukuprostá složka s vysokým podílem vody (a elektrolytů) je dobrým vodičem (vykazuje nízkou impedanci), tuková tkáň s nízkým obsahem vody se chová jako izolátor (Kyle et al., 2004). Na základě regresních rovnic je poté z celkové impedance či impedance jednotlivých segmentů kalkulováno množství tukuprosté složky a tukové tkáně. Bioimpedanční přístroje můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: na přístroje bipolární (proud prochází pouze horní, případně dolní, částí těla) a na přístroje tetrapolární využívající k měření impedance 4 snímače s až osmi elektrodami; 2 na snímání na horních končetinách, dvě na snímání na dolních končetinách (Dittmar, 2004). Při srovnávání výsledků získaných pomocí různých metod, případně různých přístrojů, je potřeba počítat s následujícími potenciálními problémy: chyby u měření pomocí impedančními přístroji vznikají nejčastěji nedodržením podmínek vyšetřování a nesprávným umístěním elektrod (Bunc, 2001); u antropometrických metod chyba vzniká nejčastěji z důvodu nezkušenosti pozorovatele a nesprávného shrnování kožních řas. Z hlediska srovnatelnosti výsledků potenciální problémy vznikají z důvodu nevhodného použití bio-impedančních přístrojů s pevně instalovanými regresními rovnicemi kalkulovanými na základě referenčních populací nesrovnatelných s hodnoceným výzkumným vzorkem. Jako další možná příčina problémů při srovnávání výsledků získaných pomocí kaliperace s výsledky bioimpedančních přístrojů je jiný princip měření/hodnocení. Kaliperací se zjišťuje tloušťka tuku v podkoží, zatímco bio-impedanční přístroje pracují i s vrstvou viscerálního tuku. Někteří autoři sice uvádějí, že existují určité důkazy nárůstu množství viscerálního tuku v závislosti na nárůstu množství podkožního tuku, ale že tento vztah je ovlivněn celou řadou doprovodných faktorů, zvláště věku. Schématické znázornění rozhodovacího procesu při hodnocení výživového stavu Potřebuji zhodnotit výživový stav jedince z hlediska hodnocení stravování – nutriční hodnoty přijímané stravy a stravovacích návyků.  Využiju některou z metod hodnocení stravování pomocí jídelního deníku či dotazníkového šetření (metodou retrospektivního dotazování – recall) Potřebuji zhodnotit tělesné složení/výživový stav s co největší přesností, metodou považovanou za „zlatý standard“, pro potřeby klinické antropologie/medicíny, případně pro ověření nové metody.  Využiju hodnocení pomocí systému DEXA – Dual Energy X-ray Absorptiometry (pokud mám přístup k tomuto finančně náročnému přístroji; dále, jedná se o zdroj ionizujícího záření a bez indikace ošetřujícím lékařem není možné tuto metodu využít).  Alternativou k vyšetření přístrojem DEXA je vyšetření přístrojem BOD POD. Využívá metody airdisplacement plethysmography, tedy měření objemu vzduchu, který v uzavřeném prostoru nahradí objem/hmota lidského těla. Přístroj je však dostupný jen na specializovaných pracovištích.  Za relativně přesnou metodu je také považována metoda podvodního vážení. Opět se však jedná o metodu s velmi specifickými nároky na vybavení. Potřebuji zhodnotit tělesné složení/výživový stav pomocí metody využívající rozšířené a relativně běžně dostupné přístroje, nenáročnou na čas a na zkušenost výzkumníka; například jako doprovodný ukazatel komplexnějšího antropologického šetření či pro hodnocení vlivu konkrétního faktoru (změny některého z ukazatelů životního stylu) na výživový stav jedince či skupiny jedinců. Dále, v případě, že je znám přístroj použitý ve srovnávací studii, pro hodnocení inter-individuální variability tělesného složení.  Využiju metodu bioelektrické impedanční analýzy (BIA), zkráceně bioimpedance. Zásadou však je, že mohu provádět měření u jedinců, kteří splňují poměrně striktní podmínky (alespoň u některých přístrojů – nalačno, bez intenzivní pohybové aktivity v posledních 24 hod atd.). Měření dále nemohou podstoupit těhotné ženy a lidé s kardiostimulátorem. Důležité pro srovnávání je, jaký typ přístroje je použit – tedy rozhodující je též, zda mám k dispozici bipolární nebo tetrapolární přístroj. Potřebuji zhodnotit tělesné složení/výživový stav pomocí tradiční metody s širokou možností referenčního srovnávání, která je i dnes dosti rozšířená a zvláště využitelná pro hodnocení výživového stavu v málo rozvinutých oblastech pro svou finanční a časovou nenáročnost. Nevýhodou metody je relativně vysoký nárok na zkušenost examinátora.  Zvolím metodu antropometrickou – kaliperační, s řadou možností volby přístupu v závislosti na počtu a lokalizaci použitých kožních řas (či dalších somatických charakteristik) a výsledných regresních rovnic. Stanovení tělesného typu V antropologii živého člověka je typologie (tedy vědecká metoda založená na rozčleňování objektů a jejich seskupování pomocí zobecněného modelu nebo typu) využívána nejčastěji v podobě dvou principiálně odlišných aplikací. (Je důležité rozlišovat mezi typologií v antropologii živého člověka a tzv. antropologickou biotypologií, což je ve zkratce pseudovědecký kvazi-diagnostický přístup založený sice na vědeckých metodách z odvětví biologických a psychologických, který však vytváří posudky individuálních osobnostních, intelektových, sociálních a řady dalších vlastností a schopností na základě zobecněných a často populárních vztahů mezi vzhledem – tvarem a rozvojem – těla a jeho částí s vlastnostmi psychologickými). Typologie v antropologii živého člověka je využívána při hodnocení individuální a populační variability somatických charakteristik. Jedna z aplikací typologie se týká hodnocení nemetrických znaků na hlavě a těle člověka. Jednotlivé znaky jsou vizuálně hodnoceny a verbálně popisovány z hlediska svého velikostního a tvarového rozvoje, s cílem individuálního popisu (praktické využití nachází například v kriminalistice) či při hodnocení frekvence zastoupení určitých znaků v populaci. Některé ze znaků (zvláště na obličeji) jsou znaky adaptivními a v určitých etnických skupinách či populacích je jejich výskyt velmi frekventovaný. V této kapitole se však budeme věnovat druhé aplikaci typologie v antropologii živého člověka, tedy stanovení tělesného typu. Podobně jako u hodnocení nemetrických znaků na hlavě a těle člověka slouží pro hodnocení variability a pro účely kategorizace ve vztahu k řadě funkčních a fyziologických parametrů. Metody stanovení tělesného typu Tělesný typ je možno stanovovat především pomocí metod tradičních (aspekčních a metrických). Metody virtuální antropologie také umožňují stanovení tělesného typu (např. metoda BVI – Body Volume Index), není to však jejich primárním cílem. Tato problematika bude pojednána samostatně. Tradiční metody hodnocení tělesného typu prošly komplikovaným historickým vývojem. Velmi zjednodušeně lze říci, že od somatoskopického hodnocení (zahrnující stanovení dvou diametrálně odlišných, krajních typů, s třetím typem uprostřed mezi nimi) vývoj směřoval k exaktním metodám metrickým. Historie typologie tělesné stavby sahá až k Hippokratovi, který definoval dva základní typy – habitus phthisicus (štíhlý, hubený) a habitus apoplecticus (obtloustlý, krátký). Až v 19. století se znovuobjevil zájem o klasifikaci stavby lidského těla; francouzská škola, založená Hallém (typ abdominální, torakální, muskulární a kraniální), přes Rostana, Sigauda až k Violovi lidské tělo klasifikovala do typů dle orgánové soustavy, která se na tělesné stavbě nejvýrazněji podílela. Violova metoda je relativně komplexní a komplikovaná (zavedl 18 kategorií tělesných typů), snaží se však z hodnocení odstranit parametry hodnocené somatoskopicky, zatížené velkou subjektivní chybou. V antropologii živého člověka se i dnes setkáme s využitím aspektivní klasifikace tělesných typů dle Kretschmera; pro orientační představu o typu těla konkrétních účastníků většiny antropometrických výzkumů (má pomocnou informační hodnotu pro praktický postup měření). Kretschmer používá rozdělení do tří typů (astenický, atletický a pyknický); podle tohoto autora existuje biologický vztah mezi jednotlivými typy a náchylností k určitým psychickým poruchám (zajímavostí je, že už Hippokrates své typy nazval dle vztahu k chorobám – phthisis – souchotiny, apoplexia – mrtvice). Reliabilita Kretschmerových závěrů však přes snahu dalších badatelů zůstává nejasná. Řada autorů se posléze zabývala hodnocením tělesného typu z hlediska hodnocení vztahů tělesné výšky a šířky, z hlediska rozvoje tělesné hmoty (hyper-, hypo- a normoplasie) a z hlediska množství a uložení podkožního tuku. O tělesném typu vypovídají i antropometrické charakteristiky. Bez využití pokročilých metod však tradiční metrické postupy k popisu tělesné stavby nejsou dostatečné. Pro určitou orientační představu je možno využít některé z indexů, které o tělesné stavbě vypovídají lépe než izolované antropometrické rozměry. Příkladem je index BMI, index WHR či řada indexů tělesných segmentů. Samostatnou kapitolou hodnocení tělesného typu je metoda zvaná hodnocení somatotypu. Tato metoda se liší od všech výše uvedených přístupů v tom, že vychází z požadavku individuálního popisu tělesné stavby jedince. Autorem metody somatotypu byl v roce 1940 William Sheldon se spolupracovníky. Pro co nejvhodnější popis tělesného typu člověka zavedl tři komponenty tělesného složení, odvozené od tří zárodečných listů (a tkání, které z nich vznikají). Jedná se o komponentu endomorfní, mezomorfní a ektomorfní. Výpočet Sheldonova somatotypu byl velmi komplikovaný a i po následných úpravách byla velká část analýzy tělesného typu zatížena subjektivní chybou. Parnell jeho metodu modifikoval a vytvořil tak podklad pro dnešní, celosvětově rozšířenou adaptaci somatotypu dle Heathové a Cartera. Tato adaptace je založena již čistě na empirických datech. Takto adaptovaný somatotyp je dle somatotypu Sheldonova pochopitelně složen taktéž ze tří komponent: první komponenta, endomorfie, se vztahuje k relativní tloušťce či hubenosti jedince, hodnotí tedy množství podkožního tuku. Druhá komponenta, mezomorfie, vztahuje kosterně-svalový rozvoj k tělesné výšce; dá se říci, že se jedná o vztah hmotnosti těla bez tukové tkáně k tělesné výšce). Třetí komponenta, ektomorfie, se vztahuje k relativní délce částí těla. V tabulce 1 jsou uvedeny antropometrické míry, které jsou pro hodnocení somatotypu potřeba. Tabulka 1. Rozměry pro výpočet somatotypu Endomorfie Mezomorfie Ektomorfie Rozměry Kožní řasa na tricepsu Obvod paže (kontrahované) Tělesná výška Subskapulární kožní řasa Obvod lýtka (maximální) Třetí odmocnina hmotnosti Suprailiakální kožní řasa Šířka (biepikondylární) distálního konce humeru Šířka (biepikondylární) distálního konce femuru Kožní řasa na lýtku (II) Získané rozměry je možno vložit do protokolu pro stanovení somatotypu (samostatně pro dospělé a děti) či využít kalkulátorů v podobě placeného SW (např. Somatotype) či volně dostupného SW Biocalcul (ke stažení v ISu ve složce Studijních materiály předmětu Metody antropologie II). Pomocí jednoduchého výpočtu lze výsledné číselné hodnoty jednotlivých komponent lokalizovat do somatografu (tzv. Sheldonova trojúhelníku, obr. 1), který umožní utvořit si vizuální představu o komplexní stavbě těla. Obr. 1. Somatograf (tzv. Sheldonův trojúhelník) Somatotyp má význam nejen při popisu variability lidského těla, ale i v řadě praktických aplikací. Zásadní je hodnocení somatotypu v antropologii sportu. V určitých sportovních odvětvích se můžeme setkat s preferencí specifických somatotypů. Pro úspěch v některých disciplínách jsou určité „extrémní“ somatotypy takřka podmínkou. S hodnocením somatotypu se můžeme setkat také v klinické medicíně či lékařské genetice; u některých dědičných onemocnění byl popsán úzký vztah ke specifickým somatotypům (např. Downův syndrom či sclerosis multiplex). Schématické znázornění rozhodovacího procesu při hodnocení typu tělesné stavby Potřebuji orientačně zhodnotit tělesný typ jedince (např. před antropometrickým měřením či dalším hodnocením somatických charakteristik)  Zvolím jednu z metod aspekčního/somatoskopického hodnocení tělesného typu (často je užívána metoda rozdělení na tři základní typy dle Kretschmera – typ astenický, s převažující charakteristikou štíhlých tělesných proporcí, typ atletický/střední typ s převažující charakteristikou dobře rozvinutého pohybového aparátu a typ pyknický s převažující charakteristikou silně rozvinuté vrstvy podkožního tuku Potřebuji numericky, s co největší přesností a na základě empirických somatických charakteristik, popsat typ tělesné stavby u jedince či skupiny probandů s cílem praktického využití ve sportovní či klinické antropologii/medicíně, případně pro hodnocení individuální variability tělesného typu; mám k dispozici somatické rozměry uvedené v tabulce 1.  Zvolím metodu hodnocení somatotypu dle Heathové a Cartera. 12/12/2016 1 Metody antropologie I Mgr. Mikoláš Jurda, Ph.D. Úvod do 3D dat Malý úvod do 3D modelování DIGITÁLNÍ MODEL Trojrozměrná reprezentace skutečného či uměle vytvořeného tvaru ve formě digitálních dat MRAK BODŮ (POINTCLOUD) Nejobecnější formátem 3D dat je mrak bodů (angl. point cloud): • soubor bodů definovaných trojrozměrnými souřadnicemi (x, y, z) • body mohou být opatřeny barevnou informací • body mohou být opatřeny normálovým vektorem • může být zobrazen • mohou být měřeny vzdálenosti mezi body • nevymezuje prostor Bodový oblak Body mraku opatřené barevnou informací Malý úvod do 3D modelování POLYGONÁLNÍ SÍŤ Je tvořena body, hranami, které je propojují, a jimi vymezenými ploškami (facety, angl. faces): • mnohostěn vymezující prostor • může být zobrazen • mohou být měřeny vzdálenosti mezi body • prvky mohou být opatřeny barevnou informací • model může být propojen se souborem textury • nevymezuje prostor Polygonální model (nalevo v umělém zabarvení, napravo v podobě drátěného modelu) Malý úvod do 3D modelování POLYGONÁLNÍ SÍŤ Je tvořena body, hranami, které je propojují, a jimi vymezenými ploškami (facety, angl. faces): • mnohostěn vymezující prostor • může být zobrazen • mohou být měřeny vzdálenosti mezi body • mohou být extrahovány řezy • prvky mohou být opatřeny barevnou informací • model může být propojen se souborem textury Stíny jsou dopočítány uměle (na základě směřování normálových vektorů), model je zobrazen jako jednotně šedý Malý úvod do 3D modelování PŘESNOST DIGITÁLNÍCH MODELŮ Míra shody mezi vzájemnou polohou vrcholů modelu a vzájemnou polohou jim odpovídajících bodů zobrazovaného objektu ROZLIŠENÍ Počet vrcholů modelu na jednotku plochy (nejčastěji in2 nebo cm2) DETAILNOST Velikost rozlišitelných prvků 523 vrcholů/cm2 (70 Mb) 2 vrcholy/cm2 (0,2 Mb) Dáno přesností záznamových metod a následnými úpravami modelu Malý úvod do 3D modelování PŘESNOST DIGITÁLNÍCH MODELŮ Míra shody mezi vzájemnou polohou vrcholů modelu a vzájemnou polohou jim odpovídajících bodů zobrazovaného objektu ROZLIŠENÍ Počet vrcholů modelu na jednotku plochy (nejčastěji in2 nebo cm2) DETAILNOST Velikost rozlišitelných prvků 523 vrcholů/cm2 (70 Mb) 2 vrcholy/cm2 (0,2 Mb) Dáno přesností záznamových metod a následnými úpravami modelu 12/12/2016 2 Malý úvod do 3D modelování 60 tis. polygonů/30 tis. vrcholů 5 tis. polygonů/2,5 tis. vrcholů Se zvyšujícím se počtem polygonů modelu stoupá velikost souboru a nároky na výpočetní výkon potřebný pro jeho zpracování Rozlišení je vždy kompromisem mezi technickými možnostmi a potřebnou detailností. Malý úvod do 3D modelování POLYGONÁLNÍ SÍŤ – TEXTURA Je tvořena body, hranami, které je propojují, a jimi vymezenými ploškami (facety, angl. faces): • texturou myslíme obrazový soubor připojený k modelu, nesoucí barevnou informaci • jedná se o více samostatných souborů (např. jpeg), potřeba držet soubory u sebe a hlídat cesty mezi nimi • rozlišení barevné informace je nezávislé na rozlišení modelu .stl • Formát pro stereolitografii (3D tisk) - vyžaduje uzavřené modely. • Seznam normál a vrcholů polygonů. Neobsahuje žádnou informaci o barvě. • Dva formáty Ascii a Binary (program při exportu dovolí upřesnit formát). • Ascii se liší ve struktuře souboru (je přehlednější, ale je náročnější na velikost paměti). • Pokud polygonální sítě obsahují díry, některé programy hlásí chybu. .ply • Formát nese informaci nejen o geometrii modelu, ale také informaci o barvě vrcholů a polygonů • Může jít jak o mrak bodů, tak o polygonální model • Může být propojen s texturou Formáty 3D modelů .obj • Formát nese informaci o geometrii modelu • Může být propojen s texturou • V laboratoři nejčastěji užívaný Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat KONTAKTNÍ METODY POVRCHOVÉHO SKENOVÁNÍ • Efektivní metoda pro záznam prostorové polohy diskrétních bodů a křivek • Přesný záznam malého objemu dat • Použitelné na všechny pevné materiály • Pro snímání živých osob pomalé Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY • Tvoří realistické digitální kopie objektů • Dobře zaznamenávají povrch kostí i vnější povrch těla • Záznam o rozlišení až desítek mikrometrů • Kladou specifické nároky na snímaný materiál Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY TOF A FÁZOVÉ SKENERY • Měří scénu na základě doby letu laserového paprsku nebo změny jeho fáze • Velmi rychlý záznam větších scén (až 10 000 bodů/s) • Pro kosterní pozůstatky nevhodné – designováno především pro účely mimolaboratorní 3D dokumentace Metody pro snímání 3D dat – povrchová data 12/12/2016 3 Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY TRIANGULAČNÍ SKENERY • Prostorovou polohu bodů vypočítávají na základě triangulace (polohy vůči dvěma triangulačním bodům • Vhodné pro objekty ve velikostním rozmezí mm až ca 3 metrů • Povrch musí být triangulován – musí být dostupný z obou referenčních bodů Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Aktivní skenery – emitují záření a z druhé bodu kamerou snímají jeho obraz Pasivní skenery – soustavy synchronizovaných snímačů – pracují s přirozenou podobou objektů Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY TRIANGULAČNÍ SKENERY AKTIVNÍ SKENERY SE STRUKTUROVANÝM SVĚTLEM • Bílým světlem promítají složitější obrazce • Rozlišení až v řádu desítek mikrometrů (obecně větší než laserové) • Rychlejší, často na živého člověka, ale na některé aplikace stále pomalé – pohybové artefakty Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY TRIANGULAČNÍ SKENERY OPTICKÉ, PASIVNÍ SKENERY • Triangulují prostorové souřadnice z dvou a více snímků, pořízených synchronizovanými kamerami • Potřebují rozpoznatelné prvky • Velmi rychlé, designováno především na snímání živého člověka Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Skenery Vectra Metody snímání povrchových datMetody pro snímání 3D dat – povrchová data Soustavy synchronizovaných fotoaparátů Metody snímání povrchových datMetody pro snímání 3D dat – povrchová data Přístroje designované pro snímání různě velkých pracovních oblastí Metody snímání povrchových datMetody pro snímání 3D dat – fáze snímání povrchovými skenery SNÍMÁNÍ • Zpravidla není možné nasnímat celý povrch najednou • Pořizuje se více skenů z více stran OŘEZÁNÍ • Odstranění nechtěných částí ZAROVNÁNÍ • Zarovnání dílčích skenůSLOUČENÍ SÍTÍ • Vygenerování nové sítě 12/12/2016 4 Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY FOTOGRAMMETRIE Generování 3D dat ze série postupně pořízených fotografií, zachycujících digitalizovaný objekt z různých směrů Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Metody povrchového skenování snímají vnější podobu a (v některých případech) barevnost objektů Metody snímání povrchových dat BEZKONTAKTNÍ METODY FOTOGRAMMETRIE Metody pro snímání 3D dat – povrchová data Metody Asymetrie Různí jedinci Největší míra flexibility Pokud jde objekt nafotit, jde také modelovat Pouze na stabilní objekty s povrchovou texturou Podle srovnání s výstupy digitálních skenerů také dostatečně přesné! Metody zaznamenávající rozložení hmoty ve snímaném objemu – záznam vnitřní struktury, vnější podoby, ale ne barevnosti Metody snímání povrchových dat VÝPOČETNÍ TOMOGRAFIE • Měří pracovní pole pomocí rtg paprsků – ionizující a potenciálně nebezpečné • Běžné lékařské přístroje rozlišení od ca 0,35 mm, specializované uCT a nanoCT až do desetin mikrometru • Se zvětšujícím se rozlišením klesá velikost pracovního pole (až na jednotky mm) Metody pro snímání 3D dat – objemová data Kováčová 2016 Jazylka CT, voxel 0,01mm Metody zaznamenávající rozložení hmoty ve snímaném objemu – záznam vnitřní struktury, vnější podoby, ale ne barevnosti Metody snímání povrchových dat VÝPOČETNÍ TOMOGRAFIE • Obecně velmi dobrý kontrast pro kosti bez měkkých tkání i kosti kryté měkkými tkáněmi a jinými překážkami (ne kov) • Horší kontrast pro měkké tkáně • Přítomný kov může být zdrojem artefaktů – poškození záznamu Metody pro snímání 3D dat – objemová data Harvig et al. 2012 Metody zaznamenávající rozložení hmoty ve snímaném objemu – záznam vnitřní struktury, vnější podoby, ale ne barevnosti Metody snímání povrchových dat VÝPOČETNÍ TOMOGRAFIE Metody pro snímání 3D dat – objemová data MAGNETICKÁ REZONANCE Metody pro snímání 3D dat – objemová data • Používá zdraví neškodné magnetické vlnění – měří distribucijader vodíku na bázi změn magnetických momentů • Běžné rozlišení až 1mm, speciální přístroje pak desetiny milimetru • Nejlepší kontrast pro látky obsahující různé podíly vody a tuku • Kosti často špatný záznam Metody zaznamenávající rozložení hmoty ve snímaném objemu – záznam vnitřní struktury, vnější podoby, ale ne barevnosti 12/12/2016 5 Objemová a povrchová data Záznam vnější podoby je možný s relativně přenosnými, technicky jednoduchými, cenově dostupnými a zdraví neohrožujícími přístroji. Nemáme ale žádnou informaci o vnitřní struktuře. Špatně přenosné, těžké, technicky složité a drahé přístroje. Potenciálně zdraví ohrožující. POVRCHOVÉ SKENOVÁNÍ OBJEMOVÉ SNÍMÁNÍ Objemová a povrchová data Primárními daty jsou souřadnice povrchových bodů a případně barevná informace Primárním výstupem skenerů a fotogrammetrie jsou 3D data ve formě oblaku bodů nebo více či méně hotové polygonální modely POVRCHOVÉ SKENOVÁNÍ OBJEMOVÉ SNÍMÁNÍ Primárním jednotkou záznamu jsou voxely, částice objemu rozdělující snímaný prostor do pravidelné trojrozměrné sítě Každý voxel objemu nese hodnotu měřené charakteristiky Nejčastěji jsou výstupem dvojrozměrné rastrové snímky, jejichž pixely reprezentují jednotlivé voxely objemu. Jas pixelů pak vyjadřuje průměrnou hodnotu měřené vlastnosti v daném voxelu Objemová a povrchová data Primárními daty jsou souřadnice povrchových bodů a případně barevná informace Primárním výstupem skenerů a fotogrammetrie jsou 3D data ve formě oblaku bodů nebo více či méně hotové polygonální modely POVRCHOVÉ SKENOVÁNÍ OBJEMOVÉ SNÍMÁNÍ Primárním jednotkou záznamu jsou voxely, částice objemu rozdělující snímaný prostor do pravidelné trojrozměrné sítě Každý voxel objemu nese hodnotu měřené charakteristiky Nejčastěji jsou výstupem dvojrozměrné rastrové snímky, jejichž pixely reprezentují jednotlivé voxely objemu. Jas pixelů pak vyjadřuje průměrnou hodnotu měřené vlastnosti v daném voxelu Objemová data Primárními daty jsou souřadnice povrchových bodů a případně barevná informace Primárním výstupem skenerů a fotogrammetrie jsou 3D data ve formě oblaku bodů nebo více či méně hotové polygonální modely POVRCHOVÉ SKENOVÁNÍ OBJEMOVÉ SNÍMÁNÍ Primárním jednotkou záznamu jsou voxely, částice objemu rozdělující snímaný prostor do pravidelné trojrozměrné sítě Každý voxel objemu nese hodnotu měřené charakteristiky Nejčastěji jsou výstupem dvojrozměrné rastrové snímky, jejichž pixely reprezentují jednotlivé voxely objemu. Jas pixelů pak vyjadřuje průměrnou hodnotu měřené vlastnosti v daném voxelu Objemová data mohou být vizualizována ve 3D jako taková (Volume rendering) nebo ve formě náhledu ve třech rovinách (multiplanární rekonstrukce. Polygonální síť se z nich ale musí vytvořit! Objemová data OBJEMOVÉ SNÍMÁNÍ Primárním jednotkou záznamu jsou voxely, částice objemu rozdělující snímaný prostor do pravidelné trojrozměrné sítě Každý voxel objemu nese hodnotu měřené charakteristiky Nejčastěji jsou výstupem dvojrozměrné rastrové snímky, jejichž pixely reprezentují jednotlivé voxely objemu. Jas pixelů pak vyjadřuje průměrnou hodnotu měřené vlastnosti v daném voxelu Objemová data mohou být vizualizována ve 3D jako taková (Volume rendering) nebo ve formě náhledu ve třech rovinách (multiplanární rekonstrukce. Polygonální síť se z nich ale musí vytvořit! Maximum instensity projection Multiplanární rekonstrukce Objemová data – segmentacea renderování SEGMENTACE Vymezení oblastí, které zobrazují objekt, jehož model chceme vytvořit – definujeme průběh budoucího modelu v jednotlivých řezech RENDEROVÁNÍ Poskládání výřezů na sebe, vytvoření objemu Spolu s původním rozlišení ovlivňují přesnost a detailnost budoucího modelu 12/12/2016 6 Objemová data – segmentacea renderování ZDROJ CHYB Vymezení 2D linie v rastrovém snímku – někudy stěna modelu vést musí, ale ve snímku ostré hranice nejsou MANUÁLNÍ SEGMENTACE Uživatel přímo edituje průběh budoucí polygonální sítě ve snímku AUTOMATICKÁ (POLO-AUTOMATICKÁ) SEGMENTACE Uživatel nastavuje práh – pixely s úrovní jasu v mezích nastaveného prahu definují budoucí model Výstupy skenování Hrubé modely vytvořené skenerem mohou obsahovat řadu nedostatků: • nežádoucí části (skener snímá vše, co je v zorném poli) • nekvalitně nasnímané oblasti • defekty, artefakty skenování MeshLab Open-source program zaměřený na zpracování a editaci polygonálních modelů. Import: PLY, STL, OFF, OBJ, 3DS, COLLADA, PTX, V3D, PTS, APTS, XYZ, GTS, TRI, ASC, X3D, X3DV, VRML, ALN Export: PLY, STL, OFF, OBJ, 3DS, COLLADA, VRML, DXF, GTS, U3D, IDTF, X3D + Velké množství nástrojů pro editaci bodových mraků a polygonálních sítí jako celku. Pracuje s formáty .ply a .obj obsahujícími texturu. Časté sekání a poruchovost ve spojení s některými operačními systémy. Někdy s texturou nepracuje. Omezené možnosti lokálních úprav. Blender Blender (aktuálně v2.78a) Open-source program pro modelování a vykreslování počítačové grafiky. + Velké množství nástrojů pro celkovou úpravu 3D modelů, editaci textur, vykreslování a široké možnosti animace. Dostupný na velkém množství platforem. Pro nezkušené uživatele až příliš složitý. Vysoká výpočetní náročnost. MeshLab – základní navigace Navigace LMB - otáčení Ctrl + LMB – posouvání ZOOM – přibližování/oddalování Shift + ZOOM – změna FOV (field of view) Ctrl + h – návrat k originální poloze LMB + Ctrl + Shift – ovládání osvětlení MeshLab – rozhraní a import souborů Program pracuje s tzv. projekty, do kterých importujeme polygonální modely nebo mraky bodů Import dat File > Import > Import Mesh nebo přetažením z průzkumníka souborů Projekt je jednoduchý textový soubor (přípona .mlp), obsahuje pouze cesty k jednotlivým modelům, případně roto-translační matice, ne už záznamy jejich editace, definované body atp!!! V případě, že změníme cestu k modelům, projekt nenačteme!!!!! Seznam importovaných objektů a nastavení jejich vykreslování. Layer Dialog Obecné požadavky na pojmenovávání modelů: V cestě ani v názvu modelu nepoužívejte mezery a diakritiku C:\modely_cviceni\H123_superior.stl Pokud přejmenujeme vzájemně propojené soubory (např. obj s texturou), musíme změnit i odkazy (cestu) v samotných souborech. Historie příkazů 12/12/2016 7 MeshLab – import a export souborů Editované a neuložené modely jsou v Layer Dialog označeny hvězdičkouExport polygonálních modelů File > Export Mesh... Pokud pozměníme model, případnějej transformujeme, v Layer Dialog je onačen hvězdičkou – to znamená, že model byl změněn, ale ne uložen!!! Změny jsou uloženy pouze pokud uložíme/exportujeme samotný model, ne projekt. Zadáme formát souboru a umístění Označení prvků modelu, které budou součástí modelu Color je barevná informace přiřazená k vrcholům a facetám modelu. Pro uložení s texturou musejí být zaškrtnutá pole TexCoord. Název připojené textury (někdy při změně padá) MeshLab – export náhledu – nastavenízobrazení Aplikace MeshLab umožňuje exportovat náhledové okno ve vysokém rozlišení v různých formátech 2D grafiky Nastavení pozadí a barevnosti Tools > Options… BackgroundBotColor BackgroundTopColor Ambient color (Ambient lightning) – barva pozadí, nevycházející z žádného konkrétního zdroje. Ovlivňuje barvu v místech, kde objekt není nasvícen. Diffuse color (Diffuse lightning) – osvícení předmětu, které se nemění s pozorovacímúhlem. Specular color – světlo odražené lesklým povrchem – v MeshLab obvykle nemá vliv. Nastavení barevnosti zobrazeného modelu Nastavení perspektivy Shift + kolečko myši MeshLab – export náhledu Aplikace MeshLab umožňuje exportovat náhledové okno ve vysokém rozlišení v různých formátech 2D grafiky 1) nastavíme požadovaný náhled 2) otevřeme dialogové okno Save snapshot Cílový adresář Název souboru Nastavení rozlišení výsledného snímku v násobcích rozlišení obrazovky MeshLab – úprava rozlišení Redukce rozlišení může být provedena na začátku editace, pokud rozlišení modelu klade přílišné nároky na výpočetní výkon a čas. Zároveň by se mělo ponechat co největší, aby bylo zachováno co největší množství informace pro editační kroky. MeshLab – Redukce počtu polygonů bez přepočtu textury (Filters > Remeshing, Simplification and Reconstruction > Quadric Edge Collapse Decimation...) Optimal position of simplified vertices – výsledný model bude obsahovat pouze vrcholy, které tvořily původní objekt. Nebudou generovány nové pozice vrcholů na základě algoritmu. Specifikujeme počet polygonů výsledného modelu nebo procento redukce Preserve Normal, Preserve Topology, Preserve Boundary – volby zabraňující větším změnám v geometrii modelu. Zůstane zachováno směrování polygonů, nebudou redukovány výčnělkymodelu nebo zaplňovány díry. Redukce neprobíhá rovnoměrně po celém povrchu objektu. Nejdříve jsou zjednodušeny oblasti s vyšší hustotou polygonů!!! MeshLab – úprava rozlišení MeshLab – Redukce počtu polygonů modelů s texturou (Filters > Remeshing, Simplification and Reconstruction > Quadric Edge Collapse Decimation (with texture)) MeshLab – odstranění nežádoucích částí modelu Odstranění nežádoucích částí funguje podobně jako mazání v programech pro editaci fotografií. V prvním kroku jsou výběrovými nástroji označeny části modelu a ve druhém jsou vymazány. 1) K označení polygonů a vrcholů pro jakoukoliv editaci slouží nástroje: „Select vertexes“ a „Select Faces in Rectangular region“ Označení prvků rámečkem. „Z-Painting“ Označení štětcem, od ruky. 2) Vybrané části modelu odstraníme nástrojem pro smazání polygonů a vrcholů Na některých počítačíchtyto nástroje nefungují správně – počítač se zasekává. 12/12/2016 8 MeshLab – pohyb s modely ve virtuálním prostoru Každý model je umístěn na konkrétním místě vzhledem ke svému souřadnicovému systému (dáno hodnotou souřadnic bodů) Při nastavování zobrazení se pohybuje kamerou, resp. modelem včetně jeho souřadnicového systému – pozice modelu se nemění MeshLab – Manipulators Tools • T, R, S – zvolíme požadovanou transformaci • transformujeme při stisknutém LMB • transformaci potvrdíme Enter Tranformací je na objekt aplikována tzv. roto-transformační matice Matice je součást projektu. Při načtení je objekt podle ní orientován, ale samotné souřadnice jeho vrcholů zůstávají nezměněny!!! Změna musí být na objekt aplikována (LMB na název objektu v Layer Dialog > Freeze Current Matrix) MeshLab – měření přímých vzdáleností MEASURING TOOL Kliknutím LMB na model definujeme dva body definující vzdálenost Během měření se s modelem nedá otáčet Nástroj zobrazí hodnotu jejich přímé vzdálenosti Data se nikam neexportují a při opětovném použití původní hodnota zmizí MeshLab – kalibrace Digitální modely nemusejí mít reálné rozměry (např. modely z fotogrammetrie)  pokud mají být využity pro měření, musejí obsahovat měřítko (přip. známý rozměr), podle kterého můžeme transformovat jejich velikost Nastavení měřítka 1) za pomoci nástroje Measuring Tool změříme známý rozměr na modelu koeficient změny velikosti = skutečná vzdálenost naměřená vzdálenost Skutečná vzdálenost – 17 mm Naměřená vzdálenost – 16,02 mm Poměr = 1,06 MeshLab – měření souřadnic Záznam souřadnic probíhá přes dialogové okno do šablony 1. Do šablony přidáváme body volbou „Add Point“, pro editaci šablon slouží řada „Template controls“. (Pro další použití můžeme šablony ukládat. Při práci s dalšími modely je pouze načteme - musí být odznačeno „Save this as your default template“). 2. Pravým tlačítkem myši definujeme polohu bodů na aktivním modelu, souřadnice se zaznamenávají do aktivovaných položek v šabloně. 3. Šablonu se souřadnicemi můžeme ukládat do formátu (.pp). Data se ze souboru nejlépe dostávají s pomocí Průvodce importem textu Landmark Freeware - http://www.idav.ucdavis.edu/research/EvoMorph) Aplikace pro analýzu, interpretaci a vizualizaci morfometrických dat. Export tvaru a polohy bodů, křivek nebo definovaných ploch (XYZ souřadnice) na importovaných 3D modelech a export jejich prostorových souřadnic. Prvky jsou označeny jako tzv. primitives Vstupním formátem je ply Landmark – import dat a správa projektu Program pracuje s tzv. projekty. Nativními soubory programu (.land), do kterých jsou importovány trojrozměrné modely (.ply) nebo soubory obsahující souřadnice bodů (NTS - .dat, .pts) a jejichž součástí jsou i všechny výstupy. Všechna data jsou inkorporována v souboru projektu – máme jediný soubor! Importovaná data mohou být zobrazena v jednom ze dvou náhledových oken (RMB na daný soubor ve stromu > Load into...). Importovaná data jsou vypsána ve stromu projektu 12/12/2016 9 Landmark – měření přímých vzdáleností Landmark – měření přímých vzdálenostía registrace bodů RMB na data ve stromu projektu > Export Body i vzdálenosti se exportují pouze v podobě souřadnic bodů Landmark – měření přímých vzdálenostía registrace bodů RMB na data ve stromu projektu > Export Body i vzdálenosti se exportují pouze v podobě souřadnic bodů Landmark – formáty souborů Landmark – škálování Prostřednictvím vlastností vzdáleností (Edit primitives) můžeme model kalibrovat. 1. definujeme vzdálenost 2. V edit primitives definujeme skutečnou vzdálenost v poli „actual measured distance“ Modely ze specializovaných skenerů jsou většinou kalibrované – odpovídají reálným jednotkám. Z fotogrammetrie ale ne a také v průběhu editace může dojít k chybě. V dialogovém okně Primitive type musí být nastaveno Dimensions