Sveřep (Bromus) v květeně České republiky •jednoleté nebo vytrvalé byliny •listy bez oušek nebo ouškaté •listová pochva téměř k vrcholu uzavřená •klásky v latách, mnohokvěté •pluchy osinaté, méně často bezosinné (osiny někdy redukované) •semeník na vrcholu s kožovitým přívěskem Bromus secalinus - Rye Brome •celkem 160–170 druhů, zejména v mírném pásu, v tropickém pásu v horách •alogamie, autogamie, kleistogamie •epizoochorie, anemochorie, speirochorie •některé druhy jsou známy jen jako anekofyty •v českých zemích 15 častějších + 7 vzácně zavlékaných druhů, další 2 druhy (Bromus pumpellianus a B. riparius) uváděny omylem prouzek seda Saarela et al. (2007): Molecular phylogenetics of Bromus (Poaceae; Pooideae) based on chloroplast and nuclear DNA sequence data. – Aliso 23: 450-467 (ITS sekvence, MP tree) Neustálené infragenerické členění, rozlišováno několik skupin hodnocených jako sekce, podrody nebo samostatné rody V současnosti nejčastěji používané členění do sekcí: sect. Boissiera (1 druh) sect. Bromus (30-40) sect. Ceratochloa (10-25) sect. Genea (Anisantha) (6) sect. Neobromus (2) sect. Nevskiella (1) sect. Pnigma (Bromopsis) (ca 60) sect. Triniusia (2) Konspekt rodu 1 •Bromus sect. Bromus •Bromus arvensis •Bromus japonicus •Bromus squarrosus •Bromus racemosus •Bromus commutatus •Bromus secalinus Druhy rostoucí u nás lze rozdělit do čtyř sekcí, z nichž tři se někdy odčleňují jako samostatné rody. Bromus hordeaceus Bromus lepidus Bromus lanceolatus Bromus briziformis Bromus scoparius Konspekt rodu 2 •Bromus sect. Pnigma (syn. Bromus sect. Bromopsis, Bromopsis, Zerna) •Bromus erectus •Bromus inermis •Bromus benekenii •Bromus ramosus • •mylně uváděn Bromus pumpellianus a B. riparius Konspekt rodu 3 •Bromus sect. Genea (syn. Bromus subg. Stenobromus, Anisantha) •Bromus sterilis •Bromus tectorum • •Bromus diandrus, B. madritensis, B. rubens •Bromus sect. Ceratochloa (syn. Ceratochloa) Bromus carinatus (var. marginatus) Bromus catharticus prouzek seda Sekce rodu Bromus v české květeně 1a Plucha alespoň v hor. části výrazně kýlnatá; klásky z boku silně smáčklé; dol. pleva 3–7(–9)žilná … sect. Ceratochloa b Plucha na hřbetě zaoblená n. nanejvýš v hor. části tupě až zaobleně kýlnatá; klásky z boku nanejvýš mírně smáčklé; dol. pleva 1–5(–7)žilná … 2 2a Dol. pleva 3–5(–7)žilná, horní (5–)7–9(–11)žilná; plevy kopinaté, eliptické až široce vejčitá ….. sect. Bromus b Dol. pleva jednožilná, horní 3žilná; plevy úzce kopinaté až kopinaté … 3 3a Klásky za květu klínovité, směrem k vrcholu rozšířené (otevřené); osina delší než plucha; rostliny jednoleté,pouze se svazčitými kořeny … sect. Genea (Anisantha) b Klásky v obrysu podlouhlé, ve stř. části s rovnoběžnými okraji; osina kratší než plucha; rostliny vytrvalé, s krátkým oddenkem a krátkými n. dlouhými (až 50 cm) výběžky … sect. Pnigma (Bromopsis) Bromus sect. Bromus •jednoleté (obvykle ozimé) byliny •klásky v obrysu podlouhle kopinaté až vejčité, z boku obvykle mírně zploštělé •plevy téměř stejně dlouhé, dol. pleva 3–5(–7)žilná, horní (5–)7–9(–11)žilná •plucha na hřbetě zaoblená, na vrcholu ± špičatá až zaokrouhlená nebo s dvěma nanejvýš 1 mm dl. blanitými cípy •osina rovná nebo zejména za plodu nápadně ven vyhnutá, vz. chybí nebo osiny 3 prouzek seda Bromus arvensis L. – sveřep rolní Syn.: Bromus multiflorus Weigel Pochvy dol. listů hustě krátce (0,3–0,5 mm) měkce sametově chlupaté Lata přímá, za plodu obvykle ohnutá,v obrysu vejčitá až eliptická, rozkladitá, větve rovnovážně odstálé Dolní pleva po rozložení do plochy kopinatá Osina nasazená 1,3–1,6 mm pod vrcholem pluchy, přímá, ± rovná, 6–10 mm dl., u dol. květů v klásku kratší než u výše postavených, drsná dopředu směřujícími drobnými osténky, často fialově naběhlá až fialová Pluška podlouhle obkopinatá, 6,5–8,0 mm dl., ± stejně dlouhá jako plucha Prašníky (2,5–)3,0–4,0(–4,5) mm dl. (je třeba prohlédnout mladé klásky) C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_arvensis_203094_df_Laus_upraveno.jpg Bromus arvensis Bromus arvensis (www. botany.cz) http://botany.cz/foto/bromusarvensisherb.jpg http://botany.cz/foto/bromusarvensis1.jpg Bromus sect. Bromus •2. Bromus japonicus a B. squarrosus •pochvy dol. listů hustě dl. (0,3–2 mm dl.) jemně vlnatě (huňatě) chlupaté (podobně B. hordeaceus agg.) •prašníky 1–1,5 mm dl. (obvykle na herbářovém archu) •laty volné, s převislými větvemi •osina nasazená aspoň (1,5–)2 mm pod vrcholem pluchy, přímá a rovná nebo obloukovitě vyhnutá •osina dol. květů v klásku mnohem kratší než horních (nedosahující 1/2 jejich délky) •pluška aspoň o 1,8 mm kratší než plucha Bromus sect. Bromus •3. Bromus hordeaceus agg. (B. hordeaceus a B. lepidus) •pochvy dol. listů s hustými měkkými 0,2–0,4 mm dl. chlupy a různě hustě vtroušenými rovnovážně nebo mírně nazpět odstálými až 2 mm dl. měkkými chlupy •laty stažené •prašníky 0,3–1(–1,5) mm dl. •osina nasazená aspoň 0,7–1,5 mm pod vrcholem pluchy, přímá a rovná nebo obloukovitě vyhnutá •pluchy měkké, papírovité konzistence, s vyniklými žilkami často poloodstále chlupaté Bromus sect. Bromus •4. Bromus secalinus a B. racemosus agg. (B. racemosus a B. commutatus) •pochvy dol. listů s rovnovážně až mírně nazpět odstálými tužšími rovnými 0,4–1,2(–1,5) mm dl. chlupy a řídce vtroušenými kratšími tužšími chlupy •laty spíš volné, nikoli však rozkladité, za plodu s přímo odstálými, zvlněnými větvemi •prašníky 1–3 mm dl. •osina nasazená 0–1,5 mm pod vrcholem pluchy, přímá, ± rovná (vz. osina chybí nebo je zprohýbaná) •pluchy tuhé, bez vyniklých žilek, obvykle lysé •pluška nanejvýš o 1,5 mm kratší než plucha •osina dol. květů v klásku dosahuje aspoň 1/2 délky osiny hor. květů • Bromus commutatus C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_commutatus_Zapletalek_1930-07-06_df_upraveny.jpg Bromus secalinus C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_secalinus_179816_Maloch_196-07_02_df_upraveno.jpg Bromus japonicus C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_japonicus_575894_Ondracek_1999-06-01_df_0035_upraveno.jpg C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_arvensis_203094_df_Laus_upraveno.jpg Bromus arvensis Bromus arvensis (www. botany.cz) http://botany.cz/foto/bromusarvensisherb.jpg http://botany.cz/foto/bromusarvensis1.jpg Bromus arvensis •Dříve často pole (ozimy) a úhory, později spíš jen okolí mlýnů, náspy a okraje cest, silnic a železnic, říční přístavy, rumiště, smetiště a pustá místa; na půdách hlinitých, písčitých i kamenitých, čerstvě vlhkých až sušších, neutrálních až zásaditých, živinami středně bohatých. Ze segetálních společenstev vymizel v důsledku lepšího čištění obilí a snad i zavedení hluboké orby (poslední sběr z pole je z r. 1956). Dříve ve společenstvech třídy Secalietea, nejspíš svazu Caucalidion lappulae, nyní hlavně v obtížně klasifikovatelných ruderálních společenstvech třídy Chenopodietea. Archeofyt. • •Dříve vzácně až roztroušeně, v poslední době (od roku 1980) sbírán pouze u Borových Lad na Šumavě, v Českých Budějovicích, Droužeticích, Koryčanech, Ratiboři, Bruntálu a Rakvicích • obsazeno 127 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_arvensis.EMF prouzek seda Bromus squarrosus a Bromus japonicus Bromus squarrosus L. – s. kostrbatý Bromus japonicus Thunb. – s japonský Lata v obrysu úzce podlouhle vejčitá, jednostranná, velmi málo větvená, větve obvykle s 1(–3) klásky, obvykle kratší než klásky Klásky v obrysu široce vejčitě kopinaté, 3–5,5 cm dl. (včetně osin), (8–)10–20květé Plucha v obrysu vejčitě kosočtverečná, s okrajovou linií tvořící v 1/2 až hor. 1/3 nápadný tupý až pravý úhel, s blanitým průsvitným lemem ve stř. části 0,8–1 mm šir. Lata v obrysu vejčitá, vícestranná, větvená, větve obvykle s (1–)3(–4) klásky, většinou delší než klásky Klásky včetně osin v obrysu podlouhle kopinaté, 2–3 cm dl., obvykle 7–10květé Plucha při pohledu z boku podlouhle eliptická až obkopinatá, v obrysu kosníkovitě eliptická až kosníkovitě obvejčitá, v 1/2 až hor. 1/3 nejširší, s okrajovou linií tvořící málo zřetelný tupý úhel, s blanitým průsvitným lemem 0,1–0,4 mm šir. C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_squarrosus_534486_Grulich_1992-05-27_df_upraveno.jpg Bromus squarrosus Bromus japonicus http://www.ms-cbs.cz/__nalezy_thumb/_bromus-japonicus/bromus-japonicus-4.jpg Bromus japonicus http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_japonicus1.jpg Bromus japonicus http://www.ms-cbs.cz/__nalezy_thumb/_bromus-japonicus/bromus-japonicus-2.jpg Bromus japonicus •Pole, úhory, vinice, suché stráně a křoviny, okraje cest, rumiště, pustá místa, nádraží a kolejiště, průmyslové objekty; na půdách hlinitých až hlinitopísčitých, někdy až jílovitých, propustných, čerstvě vlhkých až sušších, neutrálních až zásaditých, živinami chudších až středně bohatých, často vápnitých. Zejména na j. Moravě se uplatňuje jako polní plevel. Ve společenstvech tříd Festuca-Brometea (hlavně svaz Festucion valesiacae) a Artemisietea vulgaris (především svazy Onopordion acanthii a Dauco-Melilotion), méně často tříd Chenopodietea, Agropyretea repentis a Secalitea (zejména svaz Caucalidion lappulae). • •Roztroušeně v teplejších územích, v poslední době se mírně šíří. • Karte nicht gefunden obsazeno 307 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_japonicus.EMF Bromus squarrosus http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_squarrosus1.jpg Bromus squarrosus http://www.biolib.cz/IMG/GAL/BIG/157713.jpg Bromus squarrosus •Travnaté a skalnaté svahy, skály, suché louky, písčiny, rumiště, nádraží a okolí železničních tratí, obilní sklady; na suchých propustných, obvykle neutrálních až bazických půdách. Doložen výskyt ve společenstvech třídy Festuco-Brometea (hlavně svaz Alysso-Festucion pallentis), druhotné výskyty byly zaznamenány v různých neklasifikovatelných typech ruderální vegetace. • •Přirozený výskyt pouze v okolí Znojma a Štramberka, občas přechodně zavlékán do dalších území. Nejstarší doklad o zavlečení Josefov u Jaroměře (1879), od 50. let 20. souvislost zejména s přepravou obilí po železnici a dovozem železné rudy z Krivojrohu a dalších míst bývalého Sovětského svazu. Později byl zavlečen i na Liberecko, do Prahy a jejího okolí, Vodňan a na více míst na v. a sv. Moravě. Karte nicht gefunden obsazeno 20 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_squarrosus.EMF prouzek seda Bromus hordeaceus a Bromus lepidus Bromus hordeaceus L. – s. měkký (Bromus mollis) Bromus lepidus Holmb. – s. ladný Pluška podlouhle eliptická, v 1/2 nejširší, zdéli obilky n. delší, na žilkách až k vrcholu brvitá Plucha 6,5–11 mm dl., obvykle měkce chlupatá, s okrajovou linií tvořící v hor. 1/3 pouze málo výrazný tupý úhel, na vrcholu mělce vykrojená, se dvěma 0,2–0,3 mm dl. blanitými cípy, zářez zdaleka nedosahuje k místu inzerce osiny Vřeteno klásku za zralosti obilek zakryté pluchami Jazýček listů 1,2–2 mm dl. Pluška obkopinatá, v hor. 1/3 nejširší, o 1–2 mm kratší než obilka, na žilkách v dol. a stř. části brvitá, v horní lysá Plucha 4,5–6,5 mm dl., obvykle lysá, s okrajovou linií tvořící v hor. 1/3 výrazný úhel (zalomení), na vrcholu vykrojená, se dvěma ± 0,5 mm dl. blanitými cípy, zářez dosahuje k místu inzerce osiny Vřeteno klásku za zralosti obilek viditelné Jazýček listů 0,7–1,3 mm dl. Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_hordeaceus4.jpg http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_hordeaceus8.jpg http://www.commanster.eu/commanster/Plants/Grasses/SpGrasses/Bromus.hordeaceus.jpg Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus http://www.commanster.eu/commanster/Plants/Grasses/SpGrasses/Bromus.hordeaceus3.jpg Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus •Ruderální stanoviště (okraje cest a silnic, chodníky, rumiště, nádraží apod.), travnaté plochy v sídlech, louky a pastviny (na místech s narušeným drnem může vytvářet rozsáhle porosty), pole, meze; na půdách hlinito-jílovitých, hlinitých až písčitých, lehčích, čerstvě vlhkých až sušších, slabě kyselých až slabě zásaditých, živinami středně bohatých až bohatých, humoznějších. Ve společenstvech tříd Arhenatheretea (svazy Arrhenatherion, Cynusurion, Alopecurion pratensis, Calthion a Molinion), Sedo-Scleranthetea, Festuco-Brometea Chenopodietea, Artemisietea vulgaris, Galio-Urticetea, Plantaginetea majoris, Secalietea a Aropyretea repentis. Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus •Nepříliš obtížný polní plevel, vázaný převážně na okraje polí, a podřadná pícní tráva (do metání), v kulturních loukách považovaná za nepříjemný plevel. Dozrálé obilky mohou mechanicky poškodit trávicí ústrojí zvířat. Platí za nebezpečný plevel v kulturách trav na semeno a s travním semenem se také snadno šíří. • •Hojný v termofytiku a teplejších územích mezofytika, ve výše položených a chladnějších územích mezofytika roztroušeně, vzácně nebo zcela chybí, do oreofytika většinou jen ojediněle zavlékán • •Značně proměnlivý – subsp. molliformis, subsp. bicuspis, subsp. mediterraneus, subsp. thominei, subsp. pseudothominei… • C:\Users\Jirka\Data\Diplomanti\Bromus hordeaceus.EMF obsazeno 679 kvadrantů Bromus lepidus Bromus lepidus, lemma Bromus lepidus, floret Bromus lepidus, lemma http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/poa/bromu/bromlep2.jpg Bromus lepidus •Parkové a městské trávníky, zahrady, nábřeží, rumiště, výjimečně obilná pole. Je příkladem mimikry kulturních plodin (vavilovské mimikry) v širším slova smyslu a šíří se speirochoricky s travním semenem. • •Přechodně zavlékán do městských parků a trávníků, většinou s travním semenem ze z. nebo sz. Evropy. První nález je z r. 1883 z městského parku v Sedlčanech; zatím poslední nález z roku 1976, je však pravděpodobné, že druh uniká pozornosti. Od planárního do suprakolinního stupně. Neofyt. C:\Users\Jirka\Data\Diplomanti\Bromus lepidus.EMF obsazeno 13 kvadrantů prouzek seda Bromus secalinus L. – sveřep stoklasa Stéblo a listové pochvy lysé, vz. řídce chlupaté Lata zprvu přímá, později obvykle alespoň v hor. části dolů ohnutá, v obrysu vejčitá až úzce podlouhle vejčitá, klásky za zralosti nerozpadavé Plucha široce eliptická, na vrcholu zaokrouhlená nebo s mělkým zářezem, ca v 1/2 nejširší, s okrajovou linií rovnoměrně obloukovitě zahnutou, bez osiny nebo osinatá (osina ale obvykle deformovaná), kožovitá Pluchy v době zralosti obilek podélně svinuté, kryjící obilky, navzájem se svými okraji nedotýkající (je viditelné vřeteno klásku) Obilky tlusté, na průřezu ve tvaru písmene V Bromus secalinus C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_secalinus_179816_Maloch_196-07_02_df_upraveno.jpg Bromus secalinus C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_secalinus_237639_Rican_1932-07_klasek_df_upraveno.jpg Bromus secalinus http://botany.cz/foto/bromussecherb1.jpg Bromus secalinus http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_secalinus2.jpg Bromus secalinus •Kultury ozimého žita a pšenice, vzácněji úhory, meze, okraje komunikací a rumiště, v současnosti relativně přibývá výskytů na ruderálních místech; na půdách hlinitých až písčitých, propustných, čerstvě až střídavě vlhkých, kyselých až neutrálních, živinami bohatých, obvykle nevápnitých. •Speirochorní druh (přenáší a šíří se s osivem), přizpůsobený tradičním agrotechnickým postupům při pěstování ozimých obilnin. Projevem této adaptace jsou tlusté obilky (s dostatkem zásobního škrobu), redukce osin, nerozpadavost vřetene klásku a převažující autogamie. •Stoklasa nevytváří semennou banku, ale při uložení v suchu si obilky udržují po mnoho let klíčivost a po výsevu klíčí během několika dnů. Fenologie a stadijní vývoj rostlin jsou sladěny s vývojem ozimých obilnin. Ve společenstvech třídy Secalietea, zejména svazu Aphanion, dnes též v různých typech ruderální vegetace třídy Chenopodietea a snad i Artemisietea vulgaris. Bromus secalinus •Kdysi běžný plevel v ozimém obilí, zejména v mezofytiku, ale i v termofytiku a nižších polohách oreofytika. Výrazný a rychlý ústup začíná po 2. světové válce, v některých územích však už ve 30. letech v souvislosti se změnami agrotechnických postupů. Během krátké doby z krajiny téměř zmizel, ve větší míře přežíval díky tradičnějším způsobům hospodaření jen v Bílých Karpatech. V současné době vzácný, po roce 1980 je doložen pouze z okolí Žatce, vápenců u Strakonic, Budějovické a Třeboňské pánve, Moravskotřebovských vrchů, okolí Opavy a Brna, Bílých Karpat a ze Vsetínské kotliny. obsazeno 349 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_secalinus.EMF prouzek seda Bromus commutatus a Bromus racemosus Bromus commutatus Schrader – s. luční Bromus racemosus L. – s. hroznatý Prašníky (1–)1,2–1,6(–2) mm dl. Plucha 8–11(–12) mm dl., v obrysu široce kosníkovitě obvejčitá, s okrajovou linií vybíhající ve zřetelný tupý úhel (v obrysu téměř zaokrouhleně kosníkovitá), v hor. 1/3 nejširší Pluška o 0,7–1,5 mm kratší než plucha Květenství obvykle latovité, větve 1. řádu dále větvené, stopky klásků až 7 cm dl. Osina nejdolejší pluchy v klásku kratší než osiny ostatních pluch Vřeteno klásku mezi květy 1,2–1,5 mm dl. Prašníky (1,5–)2–3 mm dl. Plucha (6,5–)7–8(–8,5) mm dl., v obrysu široce eliptická, s okrajovou linií obloukovitou Pluška zdéli pluchy n. nanejvýš o 0,5 mm kratší Květenství obvykle hroznovité (větve 1. řádu nevětvené), stopky klásků 1–3 cm dl. Osiny všech pluch v klásku stejně dlouhé Vřeteno klásku mezi květy 0,5–1 mm dl. C:\Users\Jirka\Data\M_snimky\Bromus_racemosus_621134_Fajmon_df_upraveny.jpg Bromus racemosus Bromus racemosus http://dbiodbs.units.it/quint/carso/foto/TS124195.jpg Bromus racemosus •Vlhké až mokré louky, pastviny, vzácně vlhká pole a různá ruderální stanoviště; na půdách hlinitých až jílovitých, málo propustných, čerstvě vlhkých, střídavě vlhkých až mokrých, slabě kyselých až neutrálních, živinami středně bohatých, často s menším obsahem vápníku. Ve společenstvech třídy Molinio-Arrhenatheretea (hlavně svazů Arrhenatherion, Polygono-Trisetion, Cynosurion, Alopecurion pratensis a Calthion), méně často třídy Plantaginetea majoris a vzácně i třídy Secalietea. Bromus racemosus •Dříve vzácně až místy roztroušeně téměř po celém území s výjimkou horských oblastí, pravděpodobně vždy chyběl nebo byl pouze ojedinělý v sušších kontinentálně laděných územích s malým zastoupením vlhkých luk. Rychlý ústup zejména po 2. světové válce je spojen se změnami v obhospodařování luk a s celkovou eutrofizací krajiny; v současnosti je s jistotou znám pouze z Bílých Karpat a údolí Botiče v Průhonickém parku. Od planárního do submontánního stupně (max.: Horní Moravice, 610 m). C:\Users\Jirka\Data\Diplomanti\Bromus racemosus.EMF obsazeno 118 kvadrantů Bromus commutatus Bromus commutatus - Meadow Brome Bromus commutatus •Pole (dříve zejména v jeteli, vojtěšce a vičenci, dnes v ozimých obilninách), meze, úhory, okraje komunikací, náspy a příkopy, rumiště, pustá místa, vzácně louky; na půdách hlinitých až jílovitých, různě propustných, čerstvě vlhkých, slabě kyselých až slabě zásaditých, živinami středně bohatých, spíše nevápnitých. Ve společenstvech tříd Secalietea, Festuco-Brometea (nejčastěji svazu Arrhenatherion), případně v ruderálních společenstvech třídy Chenopodietea. Bromus commutatus •Kdysi vzácně až roztroušeně v termofytiku sz. a stř. Čech a ve v. Polabí a roztroušeně až místy hojně v termofytiku na j. a stř. Moravě; v mezofytiku trvaleji pouze v Orlickém podhůří, v nejnižších polohách moravského podhůří Českomoravské vrchoviny, Bílých Karpatech a Vsetínské kotlině, vzácně a obvykle přechodně zavlečen jinam. V oreofytiku pouze velmi vzácně a přechodně. V poslední době (sběry a údaje od roku 1980) je vzácný. Trvale se vyskytuje v Bílých Karpatech (větší počet lokalit, často na loukách) a ve v. Polabí (Vlčí Habřina, Převýšov, Piletice, Svinary, vše okraje polí a cest), jinde jen jednotlivé nálezy. obsazeno 246 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_commutatus.EMF Bromus lanceolatus •jednoleté, až 70 cm vys. byliny •lata přímá, v obrysu podlouhlá až podlouhle eliptická, 5–10(–15) cm dl., 2–7 cm šir., stažená, zprvu hustá, za zralosti volnější, větve šikmo odstálé •klásky v obrysu kopinaté až podlouhle kopinaté, včetně osin (12–)25–40 mm dl., 4–12květé •plucha obkopinatá, 13–18 mm dl., po rozložení do plochy 3,0–3,4 mm šir., na vrcholu s dvěma cípy, lysá nebo chlupatá •osina vyrůstající pod zářezem na vrcholu, 12–15 mm dl., při bázi pentlicovitě stočená a za zralosti klásků ven zahnutá http://3.bp.blogspot.com/_Ry3a3RhaOdE/TAUWS0VkxoI/AAAAAAAAGRw/OAqLlTsryMA/s1600/Bromus+lanceolatus. jpg Bromus lanceolatus Bromus lanceolatus •U nás poprvé sbírán v Praze-Šárce (1848) , ve 20. letech byl nalezen krátkodobě zplanělý u železniční trati v Praze-Zlíchově, v letech 1958–1961 je uveden ze zahrádek hnojených odpadem po třídění vlny v Brně na Radlase a doložen z roku 1963 z Kuřimi ze zahrádky hnojené stejným odpadem. V poslední době byl sbírán v Olomouci-Holici (2001), Javorníku nad Veličkou (2005), Praze-Opatově (2007), Brně-Bohunicích (2007) a Znojmě-Příměticích (2013). •Původní od Středozemí přes Malou Asii, Kavkaz, Blízký východ, Írán, Irák do stř. Asie a Číny, zavlečen do stř. Evropy a Severní Ameriky. Bromus briziformis •jednoleté 20–40 cm vys. byliny, •dolní listové pochvy hustě měkce chlupaté •lata přímá, v obrysu eliptická, 5–15 cm dl., 3–7 cm šir., volná, řídká, větve jednostranně převislé, s 1 nebo 2 klásky •klásky v obrysu vejčité, 15–25 mm dl., 6–9květé •plucha obvejčitě kosníkovitá, 7–8 mm dl., po rozložení do plochy 6–8 mm šir., obvykle lysá, bez osiny nebo s osinou nanejvýš 1 mm dl., za zralosti nápadně břichatě nafouklá Bromus briziformis http://www.forestryimages.org/images/768x512/5228055.jpg Bromus briziformis http://my-lassen-flora.net/wp-content/uploads/2012/07/IMG_1576-g-w-sm.jpg Bromus briziformis •Občas pěstuje jako okrasná rostlina do suchých vazeb (dříve zejména do tzv. Makartových kytic) a velmi vzácně zplaňuje: Brno (1895), Mělník (1901), Olomouc-Slavonín (1912), Grygov (1912), Třebíč, zaniklá ves Oleška v bývalém okrese Doupov (1921 a 1925), Bezděkov (1959) a snad i u Rakovníka. •Původní ve v. části Malé Asii, na Kavkaze, v s. Íránu a stř. Asii, ojediněle zavlékán do z., stř. a v. Evropy a Severní Ameriky (z. část USA). Bromus scoparius Bromus scoparius Bromus scoparius •Mediteránně-západoasijský druh, byl sbírán v Praze-Smíchově (1927) a v Brně (1958–1961). http://www.wildflowers.co.il/images/merged/1898-l-2.jpg?Bromus%20scoparius Bromus sect. Genea, syn. Anisantha •jednoleté (obvykle ozimé) byliny •klásky před rozkvětem v obrysu kopinaté, později klínovité, směrem k vrcholu se rozšiřující (otevřené), z boku mírně zploštělé •plevy výrazně nestejně dlouhé, dol. pleva jednožilná, horní 3žilná •plucha mírně zploštělá (ale nikoliv kýlnatá), na vrcholu s dvěma 0,8–5 mm dl. blanitými cípy •osina rovná a přímá nebo ven vyhnutá Bromus sterilis & B. tectorum • Lata mírně stažená, jednostranná, větve 2,0–3,0(–4,5) cm dl., zprohýbané, nejdelší s 4–8(–12) klásky (s výjimkou celkově nápadně drobných rostlin); stéblo pod latou a vřeteno laty chlupaté; plucha 9–14 mm dl., často chlupatá, s 10–18 mm dl. osinou … B. tectorum •Lata volná, rozkladitá, ± všestranná, větve 5–12 cm dl., rovné nebo ohnuté (ale nikoliv zprohýbané) s 1(–4) klásky; stéblo a vřeteno laty lysé; plucha 14–20(–25) mm dl., obvykle lysá, s 15–30 mm dl. osinou … B. sterilis Bromus sterilis http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_sterilis_kvet.jpg Bromus sterilis http://i65.servimg.com/u/f65/13/25/48/78/bromus10.jpg Bromus sterilis •Křoviny, meze, akátiny, ruderalizované lesní okraje, sušší louky, zahrady, rumiště, zdi, železnice, okraje cest a polí; na půdách hlinitých až písčitých, lehčích, dobře propustných, čerstvě vlhkých až sušších, slabě kyselých až zásaditých, živinami bohatších, často vápnitých. Ve společenstvech tříd Chenopodietea, Artemisietea vulgaris, Galio-Urticetea, Agropyretea repentis, Molinio-Arrhenatheretea, Sedo-Scleranthetea, Festuco-Brometea, Robinietea, Epilobietea angustifolii, Plantaginetea majoris a Secalietea. Bromus sterilis •Roztroušeně až hojně v termofytiku, v mezofytiku roztroušeně a místy až dosti hojně v teplejších územích významněji ovlivněných zemědělskou nebo průmyslovou činností, ve výše položených chladnějších územích vzácně podél železnic a silnic nebo chybí, v oreofytiku pouze vzácně zavlečen na Šumavě, v Beskydech a Žďárských vrších. Od planárního do suprakolinního, velmi vzácně až do montánního stupně. •V teplejších oblastech se vyskytuje jako příležitostný plevel ozimých plodin, hlavně pšenice, ječmene a řepky. Expanduje se zaváděním minimálního zpracování půdy. Potlačuje jej hluboká orba a střídání plodin (hlavně v ozimech). Zralé obilky mohou poškodit zažívací soustavu zvířat a pluchy s osinami snižují kvalitu ovčího rouna. obsazeno 464 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_sterilis.EMF Bromus tectorum http://www.invasive.org/weedcd/images/768x512/5270025.jpg Bromus tectorum DOWNY BROME / Bromus tectorum Bromus tectorum http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_tectorum6.jpg http://swbiodiversity.org/imglib/seinet/Poaceae/photos/Bromus-tectorum-F-web-N41.jpg Bromus tectorum •Suchá ruderální stanoviště v intravilánech sídel a v jejich okolí, cesty, náspy, navážky, ruderalizované písčiny, železniční tratě, lomy, hradní zříceniny; na půdách písčitých až hlinitých, lehčích, často velmi mělkých dobře propustných, sušších a vysýchavých, slabě kyselých až zásaditých, živinami a humusem obvykle chudých. Ve společenstvech tříd Chenopodietea, Artemisietea vulgaris, Agropyretea repentis, Plantaginetea majoris, Koelerio-Corynephoretea, Sedo-Scleranthetea, Festuco-Brometea, Galio-Urticetea a Secalietea. Bromus tectorum •Roztroušeně až hojně v termofytiku, v mezofytiku roztroušeně a místy až dosti hojně v teplejších územích na místech významněji ovlivněných lidskou činností (sídla, průmyslové oblasti, komunikace, hlavně železniční nádraží), ve výše položených chladnějších územích vzácně nebo chybí, v oreofytiku pouze velmi vzácně zavlečen na Šumavě, v Nízkém Jeseníku a Beskydech. Od planárního do suprakolinního, velmi vzácně až montánního stupně. Archeofyt. •Na písčitých půdách teplých oblastí se vyskytuje jako méně obtížný polní plevel, vázaný zejména na polní okraje. Potlačuje jej hluboká orba. Dozrálé obilky mohou poškodit zažívací soustavu zvířat a osinaté pluchy snižují kvalitu ovčího rouna. Karte nicht gefunden obsazeno 506 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus tectorum.EMF Bromus rubens http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_rubens1.jpg http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_rubens3.jpg Bromus rubens •jednoleté 10–50 cm vys. byliny •lata přímá, v obrysu obvejčitá až eliptická, 4–10 cm dl., 2–5 cm šir., stažená, hustá •klásky v obrysu klínovité, 4–8květé, na vrcholu se svazečkem aspoň 3 samotných osinatých pluch (sterilních květů) •plucha kopinatá, 9–13 mm dl., osina vyrůstající pod zářezem na vrcholu, 8–12(–16) mm dl., rovná, nápadně růžovofialová až červená Bromus rubens •původní od Makaronésie a Středozemí po stř. Asii •zavlečený a místy zdomácnělý v dalších územích v Evropě, Asii, j. Africe a v Severní Americe a Austrálii, sbírán i na Novém Zélandu •u nás sbírán v Brně v letech 1958–1980, zavlečen s vlnou Bromus madritensis http://alienplantsbelgium.be/files/Bromus%20madritensis%201.jpg http://www.asturnatura.com/photo/_files/photogallery/abf9bed9659464424044618ef5b37be0.jpg Bromus madritensis Bromus madritensis L. Bromus madritensis •jednoleté 10–30(–50) cm vys. byliny •lata přímá, v obrysu vejčitá až podlouhle vejčitá, 5–15 cm dl., 2–6 cm šir., stažená, ± hustá, větve šikmo odstálé, většinou kratší než klásky, málo větvené •klásky v obrysu klínovité, včetně osin 35–60 mm dl., 5–12květé, na vrcholu s 1–2 samostatnými osinatými pluchami (sterilními květy) •osina 12–25 mm dl., rovná nebo mírně ven vyhnutá Bromus madritensis •původní je od Makaronésie a Středozemí přes Blízký východ (na sever ještě na Krymu) po Afghánistán •přechodně zavlečený nebo místy zdomácnělý v z., stř. a s. Evropě, j. Africe, Severní a Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu •1926 a 1927 sbírán na smíchovském nádraží v Praze •1929 na rumišti v Praze-Zlíchově •1958–1961 v zahrádkářské kolonii v Brně na Radlasu na pozemku hnojeném odpadem po zpracování vlny •1963 a 1964 v Kuřimi na pokusném pozemku hnojeném stejným odpadem Bromus diandrus http://biology.csusb.edu/PlantGuideFolder/BromusDiandrus/BromusDianrus800a.jpg Bromus diandrus http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/Bromus_diandrus_%283857568009%29.jpg Bromus diandrus •jednoleté 35–80 cm vys. byliny s přímými, aspoň v hor. části chlupatými stébly •lata přímá až převislá, v obrysu vejčitá až eliptická, 10–25 cm dl., volná nebo ± stažená, větve šikmo až rovnovážně odstálé, později někdy dolní dolů sehnuté, až 10 cm dl., nevětvené, s 1(–2) klásky •klásky v obrysu klínovité, včetně osin 60–90 mm dl., 3–8květé •osina vyrůstající pod zářezem na vrcholu, 25–75 mm dl., přímá, rovná •Bromus diandrus var. diandrus / B. diandrus var. maximus nebo subsp. rigidus Bromus diandrus •původní v Makaronésii, ve Středozemí, při pobřeží Chorvatska, na jihu Maďarska, na několika místech u Černého moře, na Blízkém východě a Kavkazu •zavlékán (a někde zdomácnělý) do z., stř. a s. Evropy, v. Asie (Čína, Dálný východ, Malajsie), j. Afriky, Severní a Jižní Ameriky, Austrálii a na Nový Zéland •1929 na navážce za smíchovským nádražím v Praze (Praha-Zlíchov) •1962–1977 v Kuřimi na pokusném pozemku hnojeném odpadem po zpracování surové vlny •1968–1975 na pozemcích hnojených stejným odpadem v zahrádkářské kolonii v Brně-Černých Polích •1971 na skládce v Brněnských Ivanovicích •1977 na železniční trati u Kadaně Bromus sect. Pnigma, syn. Bromopsis, Zerna •vytrvalé, trsnaté nebo výběžkaté byliny •klásky v obrysu úzce kopinaté, kopinaté, podlouhlé až podlouhle eliptické, z boku mírně zploštělé •plevy nestejně dlouhé, dol. pleva jednožilná, horní 3(–5)žilná •plucha na hřbetě zaoblená nebo v hor. části nezřetelně kýlnatá, na vrcholu ± špičatá nebo s dvěma nanejvýš 1 mm dl. blanitými cípy •osina chybí nebo kratší než plucha, přímá, rovná Bromus ramosus & B. benekenii •pochva nejhořejšího stébelného listu pouze s roztroušenými, (2–)3–4 mm dl., nazpět až téměř rovnovážně odstálými chlupy; delší větev vyrůstající z nejdolejší uzliny laty až 20 cm dl., kratší (postranní) větev zpravidla jen jedna; prašníky nejprve nachové, po vypylení oranžové; šupinovitý listen podpírající nejdolejší uzlinu laty na vrcholu dl. brvitý … B. ramosus •pochva nejhořejšího stébelného listu s četnými kratičkými, 0,1–0,3 mm dl., rovnovážně odstálými chlupy, někdy (hlavně u ústí pochvy) také s roztroušenými dlouhými chlupy, vz. zcela lysá; delší větev vyrůstající z nejdolejší uzliny laty 3–8 cm dl., kratší (postranní větévky) 1–4; prašníky oranžové; šupinovitý listen podpírající nejdolejší uzlinu laty na vrcholu lysý nebo krátce brvitý … B. benekenii Bromus ramosus http://luirig.altervista.org/cpm/albums/fenaroli1/002-bromus-ramosus.jpg http://www.plant-identification.co.uk/images/gramineae/bromus-ramosus-1.jpg Bromus benekenii http://crdp.ac-besancon.fr/flore/Poaceae/photos/bromus_benekenii_nmk_10.jpg http://www.gerhard.nitter.de/Bilder/Bromus-benekenii-2.jpg Bromus benekenii http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/167/Bromus_benekenii1.jpg Bromus ramosus •Vlhčí listnaté lesy, zejména dubohabřiny, potoční olšiny a bučiny, lesní prameniště, břehy lesních potoků, okraje lesních cest. Převážně ve společenstvech svazů Carpinion betuli, Fagion sylvaticae a Alnion incanae, vzácněji také Caricion remotae a Lycopodo-Cratoneurion commutati. •Hojně na jv. Moravě, roztroušeně na stř. a v. Moravě, v okolí Brna a ve v. Čechách, vzácně v sz. a stř. Čechách. Zcela chybí v j. a jz. Čechách, na Českomoravské vrchovině a v z. a s. části Moravy a Slezska. Převážně v mezofytiku, vzácněji v termofytiku, v oreofytiku se nevyskytuje. V kolinním až submontánním stupni, v planárním a montánním stupni vzácněji (min.: Hodonín, ca 165 m; max.: Hostýn, ca 710 m, Velká Javořina, ca 900 m). Bromus benekenii •Listnaté lesy, zvl. bučiny, suťové lesy, dubohabřiny a lužní lesy, vzácněji doubravy, dále křoviny a lesní paseky. Ve společenstvech svazů Carpinion betuli, Fagion sylvaticae, Sorbo torminalis-Fagion sylvaticae a Aceri tatarici-Quercion. •Roztroušeně až hojně po celém území zejména v mezofytiku a lesnatějších oblastech termofytika. V některých územích je vzácný nebo zcela chybí. Téměř chybí v nejzápadnější části Čech a na Šumavě, není znám ani z Orlických hor. V planárním až montánním, ojediněle až subalpínském stupni (min.: Břeclav, 155 m; max.: Hrubý Jeseník, Velká kotlina, 1300 m). Bromus inermis & B. erectus •rostliny s dlouhými podzemními výběžky, nevytvářející trsy; čepel přízemních listů nebrvitá; osina chybí nebo (0,5–)1–2(–10) mm dl. … B. inermis •rostliny trsnaté, bez nebo jen s krátkými podzemními výběžky; čepel přízemních listů dl. brvitá; osina (2–)4–8(–10) mm dl. … B. erectus Bromus inermis http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Bromus_inermis_%283739398258%29.jpg Bromus inermis http://www.biopix.com/photos/jcs-bromus-inermis-19197.jpg http://www.fao.org/docrep/007/y5576e/y5576e0s.jpg http://swbiodiversity.org/imglib/seinet/Poaceae/photos/Bromus-inermis-F-web-7-26.jpg Bromus inermis •Okraje a náspy cest a silnic, narušované suché trávníky, břehy řek, sady, okraje polí a úhorů, hráze, zarůstající haldy, lesní okraje a suché světlé lesy. Převážně ve společenstvech tříd Artemisietea, Festuco-Brometea a Galio-Urticetea, dále také ve společenstvech tříd Molinio-Arrhenatheretea, Stellarietea mediae, Rhamno-Prunetea a Quercetea •Hojně v nížinách a pahorkatinách, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně, v horách ojediněle. Hlavně v termofytiku a teplejším mezofytiku jižní a stř. Moravy a stř., sz. a v. Čech. Jinde je méně častý, popř. zcela chybí. V planárním až montánním, ojediněle až subalpínském stupni (max.: Krkonoše, Vrbatova bouda, bývalé Jestřábí Boudy, 1380 m, lit.). • Bromus inermis •Sveřep bezbranný patří mezi významné pícniny. Seje se především v sušších oblastech. Je velmi odolný k suchu a k vysokým i nízkým teplotám. V zemědělské praxi se rozlišuje luční (severní) typ a stepní (jižní) typ. Druh je šlechtěn od počátku 20. století a dnes existuje řada kultivarů, např. Lincoln, Polar nebo český kultivar Tabrom. • Karte nicht gefunden Bromus erectus http://flora.upol.cz/data/photos/10703.jpg Bromus erectus http://www.uni-graz.at/walter.obermayer/plants-of-styria/images/bromus-erectus-08.jpg http://www.uni-graz.at/walter.obermayer/plants-of-styria/images/bromus-erectus-05.jpg Bromus erectus •Suché až mezofilní trávníky, železniční náspy a okraje cest, na dočasně vysýchavých až mírně vlhkých, živinami obvykle dobře zásobených, ale i chudých, nejčastěji neutrálních až zásaditých, obvykle hlubších půdách, často jako dominantní druh. Převážně ve společenstvech svazů Cirsio-Brachypodion pinnati (diagnostický druh) a Bromion erecti. • Karte nicht gefunden Bromus sect. Ceratochloa, syn. Ceratochloa •jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny •klásky v obrysu kopinaté až eliptické, z boku zřetelně zploštělé •plevy nestejně dlouhé, dol. pleva 3–7(–9)žilná, horní 5–9(–11)žilná •plucha z boku zřetelně zploštělá a kýlnatá, na vrcholu špičatá nebo s dvěma nanejvýš 1 mm dl. blanitými cípy •osina přímá nebo mírně ven vyhnutá, vzácněji chybí Bromus catharticus & B. carinatus •plucha 9–13žilná, bez osiny nebo s osinou nanejvýš 3,5 mm dl.; pluška obvykle dosahující do 1/2–2/3 délky pluchy … B. catharticus •plucha 7(–9)žilná, s 4–17 mm dl. osinou; pluška obvykle dosahující alespoň do 3/4 délky pluchy… B. carinatus (u nás jen var. marginatus s osinami do 4–7 mm dl.) Bromus carinatus Bromus carinatus, Gent, port area, foot of fence, May 2011, J. Jansen Bromus carinatus, Gent, port area, foot of fence, May 2011, J. Jansen Bromus carinatus, Gent, port area, foot of fence, May 2011, J. Jansen Bromus carinatus, spikelet http://www.virboga.de/video/pics/Bromus_carinatus_005375.jpg Bromus catharticus http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/Starr_080418-4233_Bromus_catharticus.jpg Bromus catharticus http://keyserver.lucidcentral.org/weeds/data/03030800-0b07-490a-8d04-0605030c0f01/media/Images/Brom us_catharticus/bromus%20catharticus20.jpg Bromus carinatus •Intravilány sídel, zejména uměle založené trávníky, rumiště, travnaté plochy, navážky zeminy a stavebních materiálů, okraje komunikací, navigace vodních toků, mimo sídla zejména podél silnic a železnic. •První datovaný doklad o pěstování je z roku 1907 ze Sloupnice, ve 30. letech byl pěstován v Šumperku a v Olomouci, později i v botanických zahradách v Praze a Brně. V meziválečném období byl pěstován jako pícnina v krátkodobých travních směsích v okolí Veselí nad Lužnicí (v literatuře jako B. marginatus). Zplanělé rostliny jsou poprvé doloženy z Brna (1934) a Olomouce (1942). Nárůst lokalit od konce 60. let (Brno, Kroměříž, Rožnov pod Radhoštěm, Opava, Ostrava). V současnosti je znám z větších sídelních aglomerací a jejich okolí (např. Praha, České Budějovice a Brno) a mnoha dalších míst v j. a v. Čechách a na j. a jv. Moravě, ojedinělé výskyty jsou i v jiných územích. Bromus carinatus •Původní v z. části Severní Ameriky od Britské Kolumbie a Saskatchewanu na jih po Mexiko a ve stř. Americe, zavlečen na různá místa celého světa. •Významná pícnina a zejména silážní tráva s vysokou produkcí sušiny, s pící nadprůměrně výživné hodnoty, kterou si udržuje až do začátku kvetení. Využití má i v bioenergetice a zejména v z. části USA se používá při rychlém ozeleňování ploch a na pozemcích ohrožených erozí. Roste dobře především v oblastech s mírnější zimou a teplým jarem a létem, přechodně snáší i nedostatek srážek. Nevýhodou je malá konkurenční schopnost, pěstuje se proto buď v monokultuře, anebo s příměsí jetelovin (nejlépe vojtěšky). V ČR byl vyšlechtěn kultivar Tacit (v zemědělských pramenech jako B. marginatus). obsazeno 55 kvadrantů C:\Users\Jirka\Data\Bromus\Bromus_carinatus.EMF Bromus catharticus syn. Bromus unioloides, B. willdenowii, Ceratochloa cathartica, C. willdenowii •Původní v Jižní Americe, někdy jsou za původní považovány i výskyty ve stř. Americe a v nejjižnější části USA. Rozšíření v Evropě není vzhledem k častým záměnám s rostlinami z okruhu B. carinatus agg. přesné známé. •u nás poprvé sbírán v Kolíně (1853), mohlo jít ale o pěstované rostliny. Další nálezy se vztahují k rostlinám zplaňujícím v zahradách v Písku (1873) a Jaroměři (1879). V 50. letech byl nalezen zavlečený s odpadem po zpracování vlny u Raspenavy (1957), v nedávné době v Průhonicích (1998, 2004, několik dokladů, výskyt může souviset s nálezem rostlin zplaněných v pokusné zahradě [1989]). •