Paleoklimatické rekonstrukce - obratlovci
Martin Ivanov, Ústav geologických věd, Př.F. Masarykovy univerzity, Brno


Klimatické indikátory
obratlovci teplomilní - někteří netopýři (Miniopterus - létavec, Rhinolopus - vrápenec), hadi
(Hierophis, většina z rodu Zamenis + Elaphe)
Miniopterus schreibersi.
Rhinolophus ferrumequinum.
Coluber caspius.
obratlovci studenomilní - lumíci (Lemmus, Dicrostonyx), zajíc bělák (Lepus timidus), liška polární
(Alopex lagopus), rosomák sibiřský (Gulo gulo), tetřívek (Lagopus), z netopýrů Eptesicus nilssoni.
obyvatelé otevřených sprašových stepí - kůň (Equus), nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis),
jelen obrovský (Megaloceros giganteus), sob polární (Rangifer tarandus), bizon (Bison priscus),
pižmoň východní (Ovibos moschatus), sajga tatarská (Saiga tatarica), pišťucha stepní (Ochotona
pusilla), mamut srstnatý (Mammuthus primigenius)
Stádo mamutů (Mammuthus primigenius).
plži - nacházeni v sedimentech s obsahem CaCO3, hlavně ve spraších - jednotlivé asociace obývají
určité vegetační typy mezi asociacemi (banaticová fauna, striatová fauna, pupillová fauna,
columellová fauna) četné přechody - ekostratigrafická škála (vývoj klimatu)
ostatní bezobratlí - Hmyz (Insecta), zvláště brouci, ve vodních sedimentech skořepatci (Ostracoda)

Obojživelníci a plazi
•velmi omezená adaptace na změnu teplot
•
•většina kvartérních druhů je žijících, jejich ekologické požadavky jsou dobře známé. Vymřelé
pleistocenní druhy jsou velmi vzácné
•
•biotopy obojživelníků a plazů jsou obecně menší než u savců a ptáků
Hierophis viridiflavus
POZOR!
Mohou být důležitou složkou potravy ptáků
Toto prokázáno pro oblast jv. Evropy - dokonce obojživelníci s toxickými sekrety (Bufo bufo - 16
druhů ptáků; méně toxická Rana temporaria - 23 druhů ptáků; velmi toxický mlok Salamandra
salamandra - 4 druhy ptáků; Pleurodeles walti - 11 druhů ptáků)
Severní Amerika - nejbohatši pleistocenní herpetofauna pochází ze sovích vývržků
Z hlediska ‘čistoty vzorků’ jsou ideální tzv. ‘Tierbautensystemen’ - původně nory savců, vyplněné
druhotně sedimenty s herpetofaunou [např. Pisede bei Malchin, Německo, holocén - Böhme (1999)]

Vývoj hepretofauny a kvartérní klimatický cyklus
•druhy se širokým areálem výskytu - žijí v podmínkách teplého i chladného klimatu - např. Rana
arvalis, Rana temporaria, Lacerta vivipara, Vipera berus
Rana arvalis
Lacerta vivipara
•druhy snášející nízké zimní teploty –Rana temporaria, Bufo bufo, Vipera berus
Vipera berus
Rana temporaria
Bufo bufo
•druhy vyskytující se v podmínkách relativně vysokých teplot - většina druhů z jižní Evropy a
Středomoří
Dolichophis caspius
Elaphe quatuorlineata
Hyla arborea
Pro výskyt je určující maximální teplota během letních měsíců (inkubace), např. pro želvu bahenní
(Emys orbicularis) min. 18°C

Využití herpetofauny
Procentuální srovnání výskytu plazů a savců.
•přítomnost vodních zdrojů s křovinatými břehy, svahy výhodně exponované slunečnímu záření
•posun severní hranice souvislého výskytu N. tessellata do oblasti jižního Polska
•poikilotermní herpetofauna výrazně odráží změny v humiditě a teplotě okolního prostředí

několik klimatických oscilací různé délky trvání
1. E. süssenbornensis dosud pouze mezi menapem a elsterem. V elsteru - pouze kabaloidní koně
(pokročilé), nikdy však E. süssenbornensis (hojný na Stránské skále)
Vrstvy 6-13 jasně interglaciální (cromer s.s.), nepochybně mladobiharské - cromer I (suťový kužel
III) a cromer II (suťový kužel IV).
nejspodnější vrstvy – zřejmě glaciální (menap), avšak nepříliš chladné (chladné až mírné klima) -
sedimenty suťového kužele I a II v nadloží fluviálních
ČESKÁ REPUBLIKA
nadložní jasně interglaciální sedimenty - teplé klima, humidní se střídá s aridnějším. Dva suťové
kužele oddělení tenkou polohou typické spraše, uložené však v obecně stejných podmínkách jako
podloží a nadloží
v nadloží - stratigrafický hiát, poté sedimenty posledního glaciálu (velmi chladné klima)
holocén - dobře dochovaný, větší počet půd
Suťový kužel na Stránské skále (upraveno dle Musila 1965).
2. paleomagnetismus - svrchní část profilu (do vrstvy 7) - brunhes (normální polarita). Od vrstvy 5
- negativní polarita (matuyama)
3. Stránská terasa leží pod interglaciálními sedimenty, mindelské stáří (menap – asi 1 Ma)
B/M
spraš

absence mediteránních
taxonů; teplé spíše
sušší prostředí
lesostepního rázu,
blízkost vodních toků
klimatické optimum
převaha prvků otevřené a stepní krajiny
(Truncatinella claustralis, ), velmi teplo
(Discus ruderatus). Aridní teplé klima, v
okolí travnaté svahy s keři
klimatické optimum
úbytek suchých biotopů;
zvyšující se vlhkost,
blízkost vodních toků
Herpetofauna středního pleistocénu – svrchní bihar
Q22

Vývoj herpetofauny a kvartérní klimatický cyklus
•I. Rana temporaria - jediný druh přítomný v nezaledněných oblastech během plně chladných cyklů
•
•II. - Bufo bufo, Rana arvalis, Vipera berus - první invadéři během pozdní části chladných cyklů
•
•III. - Rana dalmatina, Rana lessonae, Triturus cristatus, Triturus vulgaris, Anguis fragilis,
Lacerta agilis, Coronella austriaca, Natrix natrix - invadéři během první části teplého cyklu
•
•IV. - Salamandra salamandra, Bombina bombina, Hyla arborea, Pelobates fuscus, Rana ridibunda,
Lacerta viridis, Zamenis longissimus, Emys orbicularis - druhy charakteristické pro teplé
klimatické optimum
•
•V. - Bufo calamita, Bufo viridis - první invadéři pozdní části teplého cyklu
•
•VI. - Rana temporaria, Bufo viridis, Lacerta vivipara, Vipera berus - druhy charakteristické pro
končící teplý cyklus a začátek studeného
•omezená platnost pro oblast jižní části střední Evropy
•kvartérní S-J migrace teplomilných balkánských taxonů
•v naší oblasti - možnost využití modelu především pro střední a svrchní pleistocén