Sporulace kvasinek
Schizosaccharomyces japonicus, var. versatilis
Životní cyklus poltivé kvasinky
Schizosaccharomyces japonicus, var. versatilis
Vegetativní cylindrické buňky.
Ve fázovém kontrastu jsou
zřetelná jádra v centru buněk.
Ve stacionární fázi se buňky zkracují a po vyčerpání dusíku v mediu
aglutinují a vstupují do mating procesu. Kmen je homothalický a
frekvence tvorby zygot je téměř 100%.
Agregáty aglutinovaných buněk v
mediu v Erlenmayerově baňce
Meióza a sporulace u Sch. versatilis. Tři páry sesterských
a nesesterských buněk vytváří tři zygoty, ve
kterých probíhá téměř synchronně meióza a sporulace
Průběh meiózy v protoplastu, který byl připraven ze zygoty.
Meióza u Schizosaccharomyces versatilis –
dělení jader a funkce mikrotubulů.
Po meióze následuje postmeiotická mitóza,
takže v asku je 8 haploidních spór.
Fluoreskující svazky
mikrotubulů v zygotách
Fluoreskující jádra v
odpovídajících zygotách
Synapse homologických chromosomů v
průběhu meiózy je umožněna
přítomností tzv. synaptonemálního
komplexu. U štěpivých kvasinek Sch.
pombe a japonicus tento komplex
chybí, přesto crossing-over „geneticky“
probíhá. Jak se to dá vysvětlit?
V 1. meiotickém dělení u těchto
štěpivých kvasinek dochází k zvláštnímu
pohybu tetraploidního jádra, které je
taženo z jednoho pólu buňky ke
druhému svazkem mikrotubulů. Tento
pohyb jádra se 2 – 3 x opakuje.
Střižnými silami při otáčení jádra je
zřejmě umožněna tvorba chiazmat a
výměna částí nesesterských chromatid.
Ultratenký řez askem (vřeckem) Vzhled spor v asku zobrazený technikou FF
Ultrastruktura spor u Sch. versatilis
Po skončení meiotického dělení se haploidní jádra obalí cisternami
endoplazmatického retikula a vytváří se tzv. presporová
membrána. Uvnitř cisteren se pak syntetizuje materiál spórové
stěny. Plasmatická membrána spory má tedy původ v membráně
ER a stejná membrána je i na povrchu spóry.