ASIE Figure 1. Simplified tectonic map of Asia showing cratons, sutures, and modern subduction zones. Teeth are on overriding plate. For simplicity, the structures and sutures within the Central Asian Orogenic System are omitted. Pre-Neoproterozoic sutures within cratons are not shown. The location of Figure 2 is outlined. Inset map shows major tectonic divisions and oceanic domains. AS—Aral Sea, B—Lake Baikal, Kara—Karakum craton, MFT—Main frontal thrust. Sutures: AKM—Anyimaqen-Kunlun-Muztagh, Bi—Bitlis, BN—Bangong-Nujiang, DO—Denisov-Oktyabrsk, DS—Dabie Shan, J—Jinsha, M—Magnitogorsk, MO—Mongol-Okhotsk, PT—Paleo-Tethys, S—Sakmara, SJY—Solonker-Jilin-Yanji, TSYS—Tian Shan–Ying Shan, T—Turketsan, Td—Timanide, U—Ural, QS-Q—Qilian Shan–Qinling, ZNT—Zagros–Neo-Tethys. Figure after Yin and Nie (1996), Şengör and Natal’in (1996), Natal’in and Şengör (2005), Xiao et al. (2010), and Zheng et al. (2013). [USEMAP] Hlavní stavební jednotky Asie kontinentální jádra orogenetické zóny Kontinentální jádra- štíty a platformy (kratony) stabilizované v prekambriu. Sem patří angarský (nebo sibiřský) kraton, indický kraton a arabský kraton. Mimoto existují ještě menší kratony, které byly deformo- vány ve větší míře. Tyto zahrnují severočínský kraton, kraton Yangtze (jihočínský) a Indočínu. Zvláštní postavení má kazašský kontinent tvořený z velké části oceanickou kůrou ostrovních oblouků a hluboko- mořskými sedimenty akrečních prizmat a mikrokontinenty. Orogenetické zóny jsou tvořený tektonickou koláží, která byla přičleněna ke kontinentálním jádrům. Do této kategorie spadají altaidy(centrálněasijské orogenetické pásmo), přechodná zóna a tethysidy dále dělené na kimeridy a alpidy a cirkumpacifické pásmo alpid. Do nich jsou zahrnovány čínské bloky a mikrokontinenty. Vedle toho jsou součásti Asie menší úseky kontinentální kůry nazývané mikrokontinenty (tarimsky, karakumsky, Quaidam, Kara aj.). mikrokontinenty [USEMAP] Figure 1. Simplified tectonic map of Asia showing cratons, sutures, and modern subduction zones. Teeth are on overriding plate. For simplicity, the structures and sutures within the Central Asian Orogenic System are omitted. Pre-Neoproterozoic sutures within cratons are not shown. The location of Figure 2 is outlined. Inset map shows major tectonic divisions and oceanic domains. AS—Aral Sea, B—Lake Baikal, Kara—Karakum craton, MFT—Main frontal thrust. Sutures: AKM—Anyimaqen-Kunlun-Muztagh, Bi—Bitlis, BN—Bangong-Nujiang, DO—Denisov-Oktyabrsk, DS—Dabie Shan, J—Jinsha, M—Magnitogorsk, MO—Mongol-Okhotsk, PT—Paleo-Tethys, S—Sakmara, SJY—Solonker-Jilin-Yanji, TSYS—Tian Shan–Ying Shan, T—Turketsan, Td—Timanide, U—Ural, QS-Q—Qilian Shan–Qinling, ZNT—Zagros–Neo-Tethys. Figure after Yin and Nie (1996), Şengör and Natal’in (1996), Natal’in and Şengör (2005), Xiao et al. (2010), and Zheng et al. (2013). Slide11 Orogenetické zóny jsou tvořený tektonickou koláží, která byla přičleněna ke kontinentálním jádrům. Do této kategorie spadají altaidy, přechodná zóna a tethysidy dále dělené na kimeridy a alpidy a cirkumpacifické pásmo alpid. [USEMAP] islandarc Altaidy a kazašský kontinent – akreční orogen Akrečních klín sedimentů, vulkan. obloukú a mikrokontinentů [USEMAP] [USEMAP] Slide11 Orogenetické zóny jsou tvořený tektonickou koláží, která byla přičleněna ke kontinentálním jádrům. Do této kategorie spadají altaidy, přechodná zóna a tethysidy dále dělené na kimeridy a alpidy a cirkumpacifické pásmo alpid. Přechodná zóna Přechodná zóna - největším mikrokontinentem přičleněným k Sibiři byl variský tarimský(karakumský) mikrokontinent na jihu a na jihozápadě podél altajské sutury (Ťan Šan). S ním kolidoval Qaidam. Patří sem rovněž čínské kontinenty volně přičleněné k Asii na konci paleozoika [USEMAP] [USEMAP] Prekambrium Sibiřský kraton je největší tektonickou doménou staré kontinentální kůry mezi euroasijskými litosferickými deskami. Raně prekambrické metamorfované magmatické komplexy jsou nejlépe odkryty v aldanském a anabarském štítu, které byly spojeny během akitkanské a centráně aldanské orogeneze před cca 1,8 Ma a vytvořily sibiřský kontinent. Ten pravděpodobně souvisel s Laurentii a dohromady ještě s Baltikou byly v období před 1,8 Ma součástí velkého superkontinentu Columbia. [USEMAP] Geologický vývoj Eurasie ve fanerozoiku byl určován do značné míry severovergentní subdukcí a transferem kontinentálních bloku gondwanského původu směrem na sever a jejich akrecí k Baltice a Sibiři. S těmito akrecemi souvisel jak vznik kaledonských a variských tak alpinských pohoří. [USEMAP] islandarc [USEMAP] Paleozoická Asie Jádro tvořil sibiřský kontinent, kolem kterého se na jihu a západě vytvářel postupně lem altaid. Altaidy (centrálněasijské orogenetické pásmo) představují největší akreční orogenetickou jednotku na světě s průběžným vývojem od neoproterozoika až dokonce paleozoika. Nejstarší neoproterozoická část se nazývá bajkalidy a tvoří pohoří Bajkal, vytvořené mezi 850Ma a 570 Ma podél jižního okraje angarské platformy. Hlavní část altaid však vznikala v paleozoiku, kdy se při subdukci utvářelo mohutné akreční prisma tvořené hlubokomořskými sedimenty, vulkanickými oblouky, ofiolity a drobnými mikrokontinenty. Do altaid je někdy začleňovan i kazašsky kontinent, který rovnež vznikl při subdukci jako mohutne akreční prizma a kolidoval se sibiřským kontinenten a Laurussii ve svrchním paleozoiku. Přechodná zóna - největším mikrokontinentem přičleněným k Sibiři byl variský tarimský(karakumský) mikrokontinent na jihu a na jihozápadě podél altajské sutury (Ťan Šan). S ním kolidoval Qaidam. Patří sem rovněž čínské kontinenty. Ke konci paleozoika došlo k prvnímu kontaktu Asie se skupinou čínských teránů. Součástí Asie nebyla v paleozoiku východní část Sibiře tj. omolonský i další drobné mikrokontinenty. Naopak vzniklo pohoří Taimyr kolizi s mikrokontinentem Kara. Ty byly situovány na počátku svrchním paleozoika na jih od sibiřského kontinentu v oblasti teplejšího klimatu, postupně se ale posouval na sever. [USEMAP] Figure 2. Overview map of Siberia and neighboring regions (section 4.1), Kolyma-Omolon (4.3), New Siberian Islands (4.4) and the North Kara terrane (4.16). Polygon colors depict generalized tectonic environment classifications: yellow, Siberian craton; brown shades, continental terranes/fragments; green shades, marginal fold-thrust belts; blue shades, sedimentary basins; red shades, continental/oceanic magmatic arcs; purple shades, oceanic/accretionary complexes. Dotted red lines denote important boundaries discussed in the text: DB, Derba belt; KB, Kitoikin belt; PF, Primorsky fault; SA, South Anyui suture. Dashed green lines show modern political boundaries for referenc ALTAID~1 Altaids (Central Asian Orogenetic Systém) [USEMAP] bajkalidy [USEMAP] 1-s2 Full-size image (159 K) Fig. 5. A tentative tectonic sketch of the Vendian–Cambrian continental growth of Siberia (see Fig. 2 for zones and localities): A) Early Cambrian: two potential scenarios (1 and 2) for the formation of the Tuva-Mongolian Ribbon-microcontinent and the origin of the Bayanhongor Ocean; seamounts: KU: Kurai, BA: Bayanhongor, DZ: Dzhida, and LA: Lake; and B) Late Cambrian: Assuming scenario 1 (i.e. Khangai–Argunsky microcontinent as a part of the Tuva-Mongolian terrane, obduction of the Bayanhongor/Dzhida ophiolites on the microcontinent passive margin). [USEMAP] Full-size image (121 K) Tectonic reconstruction of the archipelago in the Western Altaids during the Middle Paleozoic [USEMAP] Figure 3. Overview map of southern Siberia (section 4.1) and central Mongolia (section 4.2). Polygon colors depict generalized tectonic environment classifications as in Fig. 2. Dotted red lines denote important boundaries discussed in the text: ATC, Agardagh Tes-Chem ophiolite; BB, Borus belt; BH, Bayankhongor ophiolite; DB, Derba belt; DK, Dariv- Khantaishir ophiolite; HE, Hegenshan ophiolite; KB, Kitoikin belt; KU, Kurtushiba belt; PF, Primorsky fault; XC, Xilinhot complex. Dashed black lines denote Precambrian continental blocks: BD, Baydrag; GB, Gargan; TB, Tarvagatay. Blue circles denote areas discussed in the text: DU, Duobaoshan area; MC, Mohe complex; TO, Toudaoqiao complex; TX, Tahe-Xinghuadukou area; ZH, Zhalantun area. Dashed green lines show modern political boundaries for reference [USEMAP] Kazakh continent Full-size image (84 K) [USEMAP] Full-size image (121 K) Tectonic reconstruction of the archipelago in the Western Altaids during the Middle Paleozoic 1-s2 [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] 00220_01 [USEMAP] Intermediate Zone Tarim-Karakum, Qaidam, Qilian, Alashan terranes, Chinese terranes Akrece v paleozoiku, popř. na začátku mesozoika [USEMAP] [USEMAP] Full-size image (180 K) Tectonic reconstruction of the archipelago in the Western Altaids during the late Carboniferous to Permian. The granulite in Central Tien Shan is after Li and Zhang (2004). Kazašský kontinent [USEMAP] Full-size image (182 K) Fig. 4. Sketch map showing distributions of main ophiolites and the latest Carboniferous and Permian granitoid plutons in China–Kyrgyzstan contiguous regions (modified from Burtman, 2008). AIF — Atbashy–Inylchek Fault, TFF — Talas–Fergana Fault, and NTT — North Tarim Thrust. [USEMAP] Fig. 10. Schematic model illustrating tectonic evolution of the western segment of the South Tian Shan Orogen in China–Kyrgyzstan contiguous regions. (a) Northward subduction of the South Tian Shan Ocean beneath the Kazakhstan–Yili terrane during the Middle Silurian to Early Carboniferous generated the southern arc magmatic belt of the Kazakhstan– Yili terrane; (b) exhumation of high to ultrahigh pressure metamorphic rocks during the Late Carboniferous collision between the Tarim craton and the Kazakhstan–Yili terrane, which were seldom accompanied by syn-collisional magmatism; and (c) Permian post-collisional plutonism, molasse sedimentation, and local low pressure, high temperature metamorphism. The post-collisional magmatism might be caused by delamination of the thickened lithospheric root, accompanied by upwelling of the asthenosphere, and the resultant plutons crosscut the high to ultrahigh pressure metamorphic belt, ophiolitic mélange and previous passive margin of the Tarim craton. [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] The Alashan Terrane was considered to be the westernmost part of the North China Block (NCB) FIGURE 3 Tectono‐paleogeography evolution of the Tarim and adjacent micro‐continental blocks (revised after Liu et al., 2016; Li, Zhao, et al., 2017; Liu et al., 2016; Gao & Fan, 2014) Abbreviations of micro‐continental blocks: NQL = North Qilian; CQL = Central Qilian; SQL = South Qilian; NALT = North Altyn; CALT = Central Altyn; SALT = South Altyn; WKL = West Kunlun; EKL = East Kunlun; OL = Oulongbuluke; CTS = Central Tianshan; YL = Yili [USEMAP] [USEMAP] Figure 10. Possible tectonic processes that have led to the provenance shift in NQOB during the Devonian. Qai = Qaidam Block; SQOB = South Qilian Orogenic Belt; CQB = Central Qilian Block; NQOB = NQOB; and AT = Alashan Terrane [USEMAP] [USEMAP] The Alashan Terrane (also called Alxa), which bridges the Mongolian fold belt and the Tarim, Qaidam, is situated at the north of Qilian Orogen. The Alashan Terrane was considered to be the westernmost part of the North China Block (NCB). However, palaeomagnetism and geochronological analyses of detrital zircons suggested that the Alashan Terrane was not connected with the NCB prior to the Early to Middle Triassic Prakticky skoro všechny kontinentální bloky přičleněné k Sibiří během paleozoika, mesozoika a kenozoika byly původně součástí Gondwany. Pokud jde o paleozoický vývoj dalších kontinentálních bloků tvořících Asii byl spojen s otevřením oceánu Paleotethys ve svrchním devonu, když se jižní a severní Čína spolu s Tarimem a Indočínou oddělily od okraje Gondwany. Během spodního karbonu byly již tyto bloky kompletně oddělené od Gondwany. Indočína a jižní Čína se sloučily podél sutury Song Ma na konci paleozoika. Ve svrchním paleozoiku severní Čína se sloučila s jižní Čínou a kolidovala svým severním výběžkem s okrajem Asie, nadále však zůstávala otevřená k východu se rozevírající oceanická zóna mezi nimi. Indická a arabská deska zůstávaly spolu kimerskou skupinou teránů do permu součásti Gondwany. Od permu se datuje rifting a oddělováni kimerské skupiny od Gondwany. Svrchopaleozické zalednění Gondwany je tak dokladováno rovněž v rámci indického kontinentu a arabské desky i v rámci většiny kimerských mikrokontinetů (Sibumasu, Lhasa, Qiantang, Karakoram, střednoafghanský blok) Fig04 Reconstruction of eastern Gondwanaland for the Late Devonian showing the postulated positions of the East and Southeast Asian terranes, distribution of land and sea, and opening of the Palaeo-Tethys ocean at this time. Present day outlines are for reference only. NC = North China SC = South China T = Tarim I = Indochina Qi = Qiangtang L = Lhasa S = Sibumasu WB = West Burma GI = Greater India. [USEMAP] Fig07 Palaeogeographic reconstructions of the Tethyan region for Late Permian showing relative positions of the East and Southeast Asian terranes and distribution of land and sea. The distribution of the Late Permian Dicynodon from Laos is also shown. Present day outlines are for reference only. [USEMAP] [USEMAP] Figure 10 Diagrams illustrating the amalgamation of two opposite-dipping subduction complexes in Inner Mongolia in the eastern Central Asian Orogenic Belt. (a) Early to middle Permian. (b) Late Permian to Early Triassic. (c) Middle Triassic. Multiple terranes of southern limb of the Mongol-Okhotsk orocline correspond to those in Figure 5. Abbreviations: E-MORB: enriched mid-ocean ridge basalt; OIB, ocean island basalt. [USEMAP] [USEMAP] Fig. 10. Schematic cartoon showing the tectonic evolutionary history of the Qinling orogen. For explanation see text. North Qinling Belt (NQB), South Qinling Belt (SQB) [USEMAP] Fig. 2. Crustal-scale cross section of northern Vietnam (located in Fig. 1). In the present geometry, the NW and NE belts are both Middle Triassic orogens formed by collision of Indochina and a ‘‘North Vietnam’’ continental block, and Dai Nuy Con Voy (DNCV) and South China Block, respectively. Depending on the amount of sinistral offset along the RRF, these two belts can be correlated or not (see text for discussion). [USEMAP] Fig. 22. Schematic geodynamic evolution model for northern Vietnam. Schematic cross-sections showing the possible configuration of the South China and Indochina plates during the late Permian to the Late Triassic. A. Late Permian. A forearc position is inferred for the Sam Nua Basin as it was opened to marine influences during the Early Triassic. B. Middle Triassic. The Song Da Basin underwent flexural subsidence related to the developing Indosinian thrust belt. C. Late Triassic. Culmination of the Indosinian orogeny and formation of high-pressure metamorphic rocks in the internal domains of the chain. The Sam Nua and Song Da basins were subjected to intense erosion that lead to the formation of the Indosinian unconformity (see text for discussion). D. Latest Triassic (Rhaetian). The Sam Nua and Song Da basins became syn- to post-orogenic foreland basins, mostly receiving the products of the erosion of the Indosinian mountain belt. [USEMAP] Fig. 14. Schematic tectonic cartoons showing the Paleotethyan tectonic evolution in Southeast Asia involving: (a) the on-going subduction of the main East Paleotethyan Ocean, the closure of a series of back-arc basins in Southeast Asia, and subsequent assemblage within/between the Southeast Asia continental fragments and Eastern Cimmerian silver at ~270 Ma (Permian); (b) ~247 Ma (Early Triassic); (c) ~247–237 Ma (Early-Middle Triassic); (d) ~237 Ma (Middle Triassic); (e) ~237–230 Ma (Middle-Late Triassic); and (f) ~230–200 Ma (Late Triassic). See text for the detailed explanation. [USEMAP] [USEMAP] Paleozoic evolution – acretionary prism of Altaids on the southern edge of Siberian continent, origin of accretionary Kazakh continent, colision of Kazakh continent with Siberia and Baltica, collision of Tarim microcontinent with Kazakh, first collision of Chinese blocks and first collision of North China continent with Asia Geologický vývoj severní Asie v paleozoiku [USEMAP] Mesozoická evoluce Asie Severní a východní Asie ALTAID~1 [USEMAP] Geologické schema severovýchodní Sibiře a Aljašky Na východní Sibiři vzniká Verchojanského pohoří(jura-spodní křída) reprezentuje akrečně-kolizní orogen kde ke konci mesozoika došlo ke kolizi s omolonským mikrokontinentem. Dále na východ čukotské a korjaksko-kamčatské pásmo reprezentují akreční orogeny s teránnní stavbou s kontinualním vývojem od mesozoika do kenozoika. Čukotské pásmo se liší zastoupení mikrokontinetů zatímco v korjaksko kamčatském dominují akreční klíny a vulkanické oblouky. FIG31 1-s2 [USEMAP] Great_sect [USEMAP] [USEMAP] fig2 Late Jurassic - Early Cretaceous Uda-Murgal island arc Slide11 Orogenetické zóny jsou tvořený tektonickou koláží, která byla přičleněna ke kontinentálním jádrům. Do této kategorie spadají altaidy, přechodná zóna a tethysidy dále dělené na kimeridy a alpidy a cirkumpacifické pásmo alpid. [USEMAP] Koryak fold belt [USEMAP] fig1 čukotské a korjaksko-kamčatské pásmo reprezentují akreční orogeny s teránnní stavbou s kontinualním vývojem od mesozoika do kenozoika. Čukotské pásmo se liší zastoupení mikrokontinetů zatímco v korjaksko kamčatském dominují akreční klíny a vulkanické oblouky. Při jižním okraji Asie byl vývoj určován kolizí s kimerskou skupinou teránů (trias, jura) v období mezi 210 až 180 Ma vytvářející kimerské orogenetické pásmo tethysid. Ke kimerským mikrokontinentům, které při svém severním driftu na sebe nabalovaly koláž dalších dilčích kontinentálních fragmentů, patří bloky v Turecku, Iránu, Afganistánu, Quiantang a Lhasa v západní Číně, blok Sibumasu a Barma v JV Asii. Starokimerská fáze Do první skupiny oddělené od Gondwany ve spodním permu patří bloky v severním Iránu (Elbrus) na západě a bloky Quiantang a Sibumasu na východě. Při jejich driftu se na severu subdukcí pod Laurasií, severní Čínu a jižní Čínu-Indočínu uzavírala Paleotethys a za nimi se otevíral nový oceán označovaný jako Mesotethys. Výše zmíněná skupina mikrokontinentů kolidovala s Eurasií v triasu, tj během starokimerských fází alpinského vrásnění. Mladokimerská fáze Jižní fragmenty kimerské skupiny mikrokontinentů zahrnující tauridský, střednoiránský, střednoafganský, lutský, karakoramský, lhaský a barmský blok byly začleněný do jižního okraje Asie potom během mladokimerských fází v juře. Kolize skupiny západokimerských teránů dala vzniknout pohořím v Turecku, Elbrusu, Kopet Dagu. Hindukúši a Pamíru. Pod jižní okraj Asie potom docházelo během křídy nadále k subdukci oceanické kůry Neotethydy, která místy vedla k velkých intruzím granitoidů (transhimalajský batolit). Kimerská orogeneze Jižní okraj Asie 1-s2 [USEMAP] Fig01 [USEMAP] [USEMAP] Southeast Asia Fig01 [USEMAP] [USEMAP] Fig. 14. Schematic tectonic cartoons showing the Paleotethyan tectonic evolution in Southeast Asia involving: (a) the on-going subduction of the main East Paleotethyan Ocean, the closure of a series of back-arc basins in Southeast Asia, and subsequent assemblage within/between the Southeast Asia continental fragments and Eastern Cimmerian silver at ~270 Ma (Permian); (b) ~247 Ma (Early Triassic); (c) ~247–237 Ma (Early-Middle Triassic); (d) ~237 Ma (Middle Triassic); (e) ~237–230 Ma (Middle-Late Triassic); and (f) ~230–200 Ma (Late Triassic). See text for the detailed explanation. [USEMAP] [USEMAP] Fig01 Kolize teranu západní Barna WW se Sibumasu se předpokládá na konci křídy A na počátky paleogenu [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] est_him [USEMAP] Fig07 Palaeogeographic reconstructions of the Tethyan region for Late Permian showing relative positions of the East and Southeast Asian terranes and distribution of land and sea. The distribution of the Late Permian Dicynodon from Laos is also shown. Present day outlines are for reference only. NC = North China SC = South China T = Tarim I = Indochina Qi = Qiangtang L = Lhasa S = Sibumasu WB = West Burma GI = Greater India. Fig08 Palaeogeographic reconstruction of the Tethyan region for Late Triassic showing relative positions of the East and Southeast Asian terranes and distribution of land and sea. Present day outlines are for reference only. NC = North China SC = South China T = Tarim I = Indochina Qi = Qiangtang L = Lhasa S = Sibumasu WB = West Burma GI = Greater India. Fig09 Palaeogeographic reconstruction for Eastern Tethys in the Late Jurassic showing distribution of land and sea. SG = Songpan Ganzi accretionary complex SWB = South West Borneo (includes Semitau) NP = North Palawan and other small continental fragments now forming part of the Philippines basement Si = Sikuleh N = Natal M = Mangkalihat WS = West Sulawesi Ba = Banda Allochthon ES = East Sulawesi O = Obi-Bacan Ba-Su = Banggai-Sula Bu = Buton B-S = Buru-Seram WIJ = West Irian Jaya Sm = Sumba PA = Incipient Philippine Arc PS = Proto-South China Sea Z = Zambales Ophiolite. M numbers represent Indian Ocean magnetic anomalies. NC = North China SC = South China T = Tarim I = Indochina Qi = Qiangtang L = Lhasa S = Sibumasu WB = West Burma GI = Greater India. Fig10 Palaeogeographic reconstruction for Eastern Tethys in the Early Cretaceous showing distribution of land and sea. SG = Songpan Ganzi accretionary complex SWB = South West Borneo (includes Semitau) NP = North Palawan and other small continental fragments now forming part of the Philippines basement Si = Sikuleh N = Natal M = Mangkalihat WS = West Sulawesi Ba = Banda Allochthon ES = East Sulawesi O = Obi-Bacan Ba-Su = Banggai-Sula Bu = Buton B-S = Buru-Seram WIJ = West Irian Jaya Sm = Sumba PA = Incipient Philippine Arc PS = Proto-South China Sea Z = Zambales Ophiolite. M numbers represent Indian Ocean magnetic anomalies. NC = North China SC = South China T = Tarim I = Indochina Qi = Qiangtang L = Lhasa S = Sibumasu WB = West Burma GI = Greater India. Fig11 Palaeogeographic reconstruction for Eastern Tethys in the Late Cretaceous showing distribution of land and sea. SG = Songpan Ganzi accretionary complex SWB = South West Borneo (includes Semitau) NP = North Palawan and other small continental fragments now forming part of the Philippines basement Si = Sikuleh N = Natal M = Mangkalihat WS = West Sulawesi Ba = Banda Allochthon ES = East Sulawesi O = Obi-Bacan Ba-Su = Banggai-Sula Bu = Buton B-S = Buru-Seram WIJ = West Irian Jaya Sm = Sumba PA = Incipient Philippine Arc PS = Proto-South China Sea Z = Zambales Ophiolite. M numbers represent Indian Ocean magnetic anomalies. Tibet [USEMAP] terrane5 Formation of the Songpan Ganze accretionary-orogenic wedge resulted from closure of the Paleotethys Ocean along two main subduction zones active from the Lower Permian to the Upper Triassic [USEMAP] F1 [USEMAP] Fig. 2. Paleogeographic and paleotectonic reconstitution of the eastern margin of the Tibetan plateau during Triassic times showing the development of the DMC during tectonic accretion of the Songpan Ganze orogenic wedge. In the CD cross section dotted lines across the lithospheric mantle represent the tear fault proposed in de Sigoyer et al. (2014). [USEMAP] Fig01 [USEMAP] Výsledek obrázku pro Songpan-Ganze terrane [USEMAP] Full-size image (38 K) [USEMAP] Fig01 [USEMAP] Full-size image (38 K) [USEMAP] Výsledek obrázku pro Lhasa terrane Full-size image (85 K) Based on the newly discovered eclogite that is believed to mark a Paleo-Tethyan suture zone, the Lhasa Block is tentatively subdivided into Southern and Northern segments. QT, Qiangtang Segment; NLS, North Lhasa Segment; SLS, South Lhasa Segment; HM, Himalaya Block; IND, Indian Plate; BNS, Bangong-Nujiang Suture; NGDS, North Gangdese Suture; YLZBS, Yarlung-Zangbo Suture; MBT, Main Boundary Thrust; star represents newly discovered eclogite location. [USEMAP] 1-s2 A cartoon showing multiple small, continental blocks and island arcs in Paleo-Tethys. Known terranes within Paleo-Tethys are the Songpan-Ganzi terrane (SG), North Qiangtang terrane (NQT), South Qiangtang terrane (SQT), North Lhasa terrane (NLS), South Lhasa terrane (SLS). Known island arcs within the Paleo-Tethys are the A’nyemaqen arc, the Jinshajiang-Yushu arc, the Central Qiangtang (CQT) arc, and the North Gangdese (NGDS) arc. QL + QDM + NKL + SKL = Qilian + Qaidam + North Kunlun + South Kunlun terrane; HP (CQT), Central Qiangtang high-pressure metamorphic belt; VHP (NGDS), North Gangdese very high-pressure metamorphic belt; HP (YLZB), Yarlung-Zangbo high-pressure metamorphic belt; a question mark means that the orientation of subduction during closure of the Bangong-Nujiang ocean is uncertain. [USEMAP] Kimerská orogeneze na západ od Tibetu [USEMAP] [USEMAP] Fig. 2 Tectonic setting of the Pamirs that comprises three main units: North, Central and South Pamir; mainly based on Vlasov et al. (1991) and on Schwab et al. (2004). Fig. 12 Rifting, drifting, and final collision of the Cimmerian blocks to the Eurasian margin showing the origin and the development of the main sutures that cross Central Asia. [USEMAP] Fig. 6. Permian to Early Jurassic tectonic history of the Pamir showing rifting of the Gondwana terranes, implications of the Cimmerian Orogeny, and source and deposition of Late Triassic to Early Jurassic clastic rocks (modified from Angiolini et al. (2013) and Robinson (2015)) Výsledek obrázku pro Pamir plate [USEMAP] Afghanistan Figure 6. Regional tectonic map of the Arabia-India-Eurasia collision zone, with the location of ophiolite (in pink) (BBB = Band-e Bayan Block, FPSZ = Farah-Panjao Suture Zone, and KB = Katawaz basin). [USEMAP] Cartoon of the collision history of the Gondwana terranes between the Turan Plate and the Indian Plate. This is one of several possible scenarios (Dercourt et al. 1986; Boulin 1990; Treloar & Izatt 1993; Montenat 2009). The sections are not to scale. M. Triassic: Final stage of Palaeotethys subduction beneath the southern margin of the Turan Plate. Formation of the north Hindu Kush rift basin and volcanic arc, as well as intrusion of I-type granitoids at 240–220 Ma. In the Late Triassic–Early Jurassic, the Gondwana terrane of the Band-e Bayan (BB)–Helmand (HE) blocks collided with Eurasia during the Early Cimmerian orogenic event and gave rise to post-collisional S-type granitoids at 210–190 Ma. M. Jurassic: Subduction of Neotethys beneath the SE margin of the Helmand Block caused the opening of the Waras–Panjaw Ocean by back-arc rifting. The Farah Basin (FB) was filled in by the ‘Panjaw Flysch’ series and was subsequently folded during the Late Cimmerian event in the Late Jurassic–Early Cretaceous by collision with the Helmand Block along the Waras–Panjaw suture. L. Cretaceous: Subduction beneath the Helmand Block was going on, entailing the intrusion of the mid-Cretaceous granitoids. The Kandahar forearc basin (KA) developed at the SE margin of the Helmand Block. The small Gondwana-derived Kabul Block (KB) is supposed to be situated in an oceanic environment between the Helmand Block and the Indian Plate. U. Cretaceous–Palaeogene: The Kabul Block collided with the Kandahar forearc basin and the Helmand Block, whereby the Logar ophiolite was thrust upon the autochthonous sedimentary cover of the Kabul Block. At about the same time, the Khost–Waziristan ophiolite was thrust over the shelf margin of the approaching Indian Plate. Eocene: In the collision zone between the Afghan promontory and India, the Katawaz pull-apart basin opened and was filled in by a thick deltaic sequence. In Neogene times, the ongoing collision caused the subduction of the Indian Plate beneath the Khost–Waziristan ophiolite together with a series of thrust sheets of shelf sediments. The Katawaz Basin was squeezed out and its pile of strata moved towards the SE on top of the thrust stack. Quaternary: The northward movement of the Indian Plate continues with recent seismic activity along the left-lateral strike-slip faults on both sides of the Kabul Block [USEMAP] IRAN Výsledek obrázku pro Sanandaj-Sirjan zone [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] TURECKO [USEMAP] [USEMAP] Výsledek obrázku pro Neotethys [USEMAP] [USEMAP] Různé fragmenty Gondwany jako Indie a Arabie kolidovaly se zbytkem Asie během eocenu a miocenu a orogenetická pásma, která vznikala uzavíráním Neotethydy se označují jako alpidy. Vytvářejí současné alpinsko-himalajské orogenetické pásmo. Alpidy spolu s kimeridami tvoří tethysidy. Nejdůležitější událostí byla kolize Indie s Asií asi před 45 Ma, tj. v paleogenu. Předpokládá se, že ke kolizi došlo asi 1250 mil na jih od dnešního kolizního kontaktu a během kolize došlo k horizontálnímu zkrácení o více neež 1000 km.. Arabská deska kolidovala s okrajem Asie v JV Turecku a v Iránu až během středního miocenu a tato konvergence pokračuje dodnes rychlostí 3-4 cm palce za rok. Kolizní zónu můžeme pozorovat v Zagrosu v jižním Iranu. Podobně jako v Tibetu vzniklo potom v centrálním Iranu a Turecku vysoká náhorní plošina. Circumpacifické alpidy můžeme pozorovat při východním okraji Asie v oblasti Kamčatky, Čukotky, Přímoří a Korjakské náhorní plošiny na ruském Dálném východě rovněž v Japonsku, a Jihočínském moři. Jejich vývoj byl a je určován subdukcí oceanické kůry Pacifiku pod východní okraj Asie. Subdukční zóna, která byla aktivní při východním okraji Asie ve svrchním mesozoiku začala migrovat směrem od kontinentu. To vedlo ke krustální extenzi. V oligocenu se např. otevřelo Jihočínské moře, ve středním miocénu se otevřelo Japonské moře a Japonsko se oddělilo od Asie. Podobné stáří má Kurilská pánev za Kurilskými ostrovy. Kenozoická evoluce Asie http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b1/Japan_separation.png/375px-Japan_separatio n.png [USEMAP] Arabská deska na severovýchodě pokrytá mocnou sekvencí sedimentárních hornin kolidovala s kimerskou částí Asie v Turecku a Iránu podél zagroské sutury a sutury Bitlis v JV Turecku za vzniku pohoří Zagros a Bitlis během mioocenu a tato kolize pokračuje dodnes. V předpolí pohoří se vytvořila, podobně jako v Tibetu, náhorní plošina (zluštění kontinentální kůry). Při severním okraji Iránské náhorní plošiny byly vyzdviženy kimerské pohoří Kopet-Dag a Elbrus. V Turecku na sever od Anatolské náhorní plošiny byl vyzdvižen Kavkaz. [USEMAP] Precambrian%20outcrops C:\Users\Kalvoda\Pictures\zagr.jpg [USEMAP] Figure 3. Cartoons illustrating geodynamic models for the western (a–c) and eastern (d–f) parts of the Arabia-Eurasia collision zone. (a) and (d) correspond to a precollisions stage of the closing of Neo-Tethys. (b) West Great Caucasus (GC, profile 1, Figure 2): Delamination of the formerly subducted slab is followed by uprising of the hot asthenospheric material under the Lesser Caucasus (LC) and initiation of underthrusting of the Eurasian plate under the West GC. (c) East Great Caucasus (profile 2, Figure 2): underthrusting of the Arabian plate under West Zagros (WZ), partial delamination of the Neo-Thetis plate, well-developed underthrust of the Eurasian plate under the East GC. (e) Convergence of the Iranian block (IB) with Eurasia, development of the subduction zone at the southern flank of the IB, bending of the northern subducting plate (e.g., Ribe, 2010). (f) corresponds to profile 4, Figure 2: underthrust of the Arabian plate under East Zagros (EZ) and IB in conjunction with the detached plate, partial underthrust of the Eurasian plate under Kopet Dagh. [USEMAP] [USEMAP] [USEMAP] 1 [USEMAP] redsea 2 Výše uvedená kolize vedla k aktivaci sinistrálních transformních zlomů Mrtvého Moře, které se táhnou od Rudého Moře v Akabském zálivu na jihu přes Libanon do trojného bodu v jižním Turecku, kde se stýká s východoanatolským zlomem. Tento pohyb potom vedl k severojižní extenzi a otevírání riftu Rudého moře a oddělení arabské desky od africké. SAUD C:\Users\Kalvoda\Pictures\daedsea.gif The Red Sea Rift is a spreading center between two tectonic plates, the African Plate and the Arabian Plate. It extends from the Dead Sea Transform fault system, and ends at an intersection with the Aden Ridge and the East African Rift, forming the Afar Triple Junction in the Afar Depression of the Horn of Africa. [USEMAP] HIMALAJE nepal1 Himalaje představují součást jednotky alpid (součást tethysid). Táhnou se od Afganistánu až po Barmu a při jejich vzniku byly deformovány rozsáhlé části Asie. Takže do jejich studia můžeme zahrnout Karakoram, Tibet, Tjan-Šan, Altaj, jezero Bajkal( (3000 km na sever od Himalájí) a dokonce jihovýchodní Asii, která byla pravděpodobně transportována bočním únikem dále na JV. Asie se vyznačuje výrazným posttektonickým vývojem, který trvá dodnes. [USEMAP] Himalaya •the Himalaya provides a good look at c-c collisions •world's youngest and highest mountain range •world's fastest uplift rate (10 mm/a at Nanga Parbat) •world's maximum relative relief (>6,000 m, Indus Valley) •world's largest high plateau (Tibet, >5,000 m) •(nice feature!) produced from almost orthogonal collision •tectonic development in brief: –Late Triassic: North Tibet collided with Eurasia, Paleotethys Ocean closed, Kun Lun Range initiated –Jurassic to Early Tertiary: several oceans (or arms of oceans) opened and closed; terranes were moved across Tethys to the north –Eocene: Neotethys Ocean closing, India collided with Eurasia –Eocene to Holocene: India still pushing north into Asia. S-MAP S-XSECT [USEMAP] Late Jurrasic [USEMAP] FIG21C~1 FIGS8-2 [USEMAP] [USEMAP] 1-s2 A cartoon showing multiple small, continental blocks and island arcs in Paleo-Tethys. Known terranes within Paleo-Tethys are the Songpan-Ganzi terrane (SG), North Qiangtang terrane (NQT), South Qiangtang terrane (SQT), North Lhasa terrane (NLS), South Lhasa terrane (SLS). Known island arcs within the Paleo-Tethys are the A’nyemaqen arc, the Jinshajiang-Yushu arc, the Central Qiangtang (CQT) arc, and the North Gangdese (NGDS) arc. QL + QDM + NKL + SKL = Qilian + Qaidam + North Kunlun + South Kunlun terrane; HP (CQT), Central Qiangtang high-pressure metamorphic belt; VHP (NGDS), North Gangdese very high-pressure metamorphic belt; HP (YLZB), Yarlung-Zangbo high-pressure metamorphic belt; a question mark means that the orientation of subduction during closure of the Bangong-Nujiang ocean is uncertain. [USEMAP] Související obrázek [USEMAP] Hlavní stavební jednotky Himalájí - Indie 1) Asijská deska – Tibet (Lhasa) Sutura Indus Tsangbo 2) Výšší Himaláj 3) Nižší Himaláj 4) Pánev Siwalik (molasa,tercier) 5) Indo-ganžská nížina (molasa, recent) Hlavní centrální násun Hlavní hraniční násun Hlavní frontální násun [USEMAP] S-MAP S-XSECT nepal2 nepal3 [USEMAP] Outer Crystalline Nappe Central Crystallines Miocene Granite Ophiolite klippe IZS Cretaceous batholiths in PZ seds Siwaliks MCT Indická deska Asijská deska Hlavni tektonické jednotky (od severu k jihu) v Indii 1) Tibet Jižní část Tibetu na jih od sutury Indus-Zangbo náleží geologicky Himalájím. Zde se budeme zabývat částí Tibetu, která se rozkládá asi 1000km na sever od sutury Indus-Zangbo a Transhimalajského batolitu Kandese až k Kun Lun Shanu při jižní straně Tarimské pánve Tibet(Xizang) můžeme rozdělit do třech kontinentálních fragmentů - Kun Lun, Qiantang a Lhasa. Oddělenými suturami Jinsha a Banggong. Kun Lun má laurasijské faunistické afinity ale Qiantang a Lhasa pocházejí z Gondwany a driftovali přes Mesotethys, která byla ve střední křídě přinejmenším 6000 km široká. Sutura Jinsha mezi teránem Kun Lun a Qiantang vznikla v pozdním triasu až nejspodnější juře a sutura Banggong mezi teránem Qiantang a Lhasa ve svrchní juře. Transhimalajský batolit můžeme nespojitě sledovat na 2500km podél sutury Indus-Zangbo. key [USEMAP] 1-s2 A cartoon showing multiple small, continental blocks and island arcs in Paleo-Tethys. Known terranes within Paleo-Tethys are the Songpan-Ganzi terrane (SG), North Qiangtang terrane (NQT), South Qiangtang terrane (SQT), North Lhasa terrane (NLS), South Lhasa terrane (SLS). Known island arcs within the Paleo-Tethys are the A’nyemaqen arc, the Jinshajiang-Yushu arc, the Central Qiangtang (CQT) arc, and the North Gangdese (NGDS) arc. QL + QDM + NKL + SKL = Qilian + Qaidam + North Kunlun + South Kunlun terrane; HP (CQT), Central Qiangtang high-pressure metamorphic belt; VHP (NGDS), North Gangdese very high-pressure metamorphic belt; HP (YLZB), Yarlung-Zangbo high-pressure metamorphic belt; a question mark means that the orientation of subduction during closure of the Bangong-Nujiang ocean is uncertain. [USEMAP] 2) Vyšší Himaláj v Indii Většina hornin je tvořena metamorfity. Nejvyšší vrcholky mnoha štítů jsou ale tvořeny paleozoickými sedimenty. Vyšší Himalaj můžeme rozdělit do 3 dílčích jednotek. a)Tethydní (Tibetská) zóna na severu je tvořena paleozoickými a mesozoickými sedimenty. Jedná se o 12 km mocné nakupení fosilifernmích mořských sedimentů od kambro-ordovického stáří až po střední eocen. Mesozoické sedimenty (např. mocné karbonáty) se uložily na severním pasivním kontinentálním šelfu indické desky. Sedimenty byly metamorfovány do facie zelených břidlic a deformovány v násunových příkrovech. b)Ofiolity odvozené z Neotethys a nasunuté na jih na indický kontinentální okraj. Byly nasunuty ze sutury Indus -Zangbo směrem k jihu od 40 do 80 km na tethydní sedimenty. Typické jsou násuny na mělkovodní karbonáty. c) Deska vysoce metamorfovaných hornin centrálního krystalinika nebo tibetská deska, intrudovaná miocenními leukogranity. Ruly amfibolické facie tvoří tvoří 15 km mocný pruh podél celé délky indických Himalájí na jih od jihotibetského odlepení. Jsou výrazně provrásněny, často se vyskytuje inverzní metamorfóza. Na jihu jsou omezeny Hlavním centrálním násunem. Granity náleží syntektonickému magmatismu. nepal2 nepal3 [USEMAP] EVEREST1 [USEMAP] np_Everestgeolmap01 [USEMAP] [USEMAP] 3) Nižší Himaláj Jedná se o zónu mezi Hlavním centrálním násunem a Hlavním hraničním násunem tvořenou 20 km mocnými proterozoickými rulami a metasedimenty, paleozoickými a mesozoickými metasedimenty indické desky a ordovickými granity. Krystalinické rulové komplexy Vyššího Himalaje byly nasunuty podél Hlavního centrálního násunu od severu z Vyšší Himaláje na jih na sedimenty. Podél kontaktu mezi Vyšším a Nižším Himalájem ve východním Bhutanu je více než 100m mocný kužel téměř nemetamorfovaných karbonátů. Na sever od Hlavního hraničního násunu jsou situovány 2 intramontanní molasové pánve, Kašmírská a Pešavarská pánev. Sedimentace v Pešavarské pánvi začala přinejmenším před 2,08 Ma a deformace pánve pokračuje dodnes. Kašmírská pánev typu piggy-back vznikla před 4-5 Ma, což je období vzniku Hlavního hraničního násunu a obsahuje více než 1km sedimentů. [USEMAP] nepal2 nepal3 [USEMAP] Výsledek obrázku pro Lesser Himalaya units [USEMAP] 4)Siwalik Foreland Basin (terciér) Vyskytuje se na jih od Hlavního hraničního násunu a jeho sedimentární výplň je tvořena miocenními až recentními nemetamorfovanými arkosami, prachovci, břidlicemi a slepenci. Vznikl flexurou indické litosféry pod nákladem k jihu se sunoucích příkrovů Předlubeň Himalají) a obsahuje více než 10km terestrických sedimentů indikujících rychlou erozi. Je postižen násunovou tektonikou až po hlavní frontální násun a tato část bývá označována jako Subhimalaje. Od indo-ganžské nížiny odděleny hlavním frontálním násunem 5) Recentní molasové pánve v předpolí (Indo-ganžská nížina) nepal3 [USEMAP] Hlavni tektonické jednotky (od severu k jihu) v Pakistanu Karakoram Ostrovní oblouk Kohistan-Ladakh Vyšší Himalaj, Nižší Himaláj, Subhimalaj [USEMAP] 1)Karakoram představoval okraj asijské desky v Pakistanu. Karakoram tvoří západní úzký konec tibetského plató. Geofyzikální údaje ukazují, že asijská litosféra zde subdulovala k jihu do hloubky přinejmenším 200km a naráží na mělkou k severu se podsunující indickou litosféru. 2) Severní sutura (Chalt Shyok Surture. Hlavní karakoramský násun) Tato sutura je situována mezi ostrovním obloukem Kohistan-Ladakh a karakoramskou (asijskou) deskou na severu. Vznikla uzavřením zaobloukové pánve, které je dnes potvrzováno nálezy mocných intravulkanických turbiditů. V Pakistanu sutura obsahuje 4km širokou melanž, ve které grafitická jílovitá matrix zahrnuje bloky obloukových hornin a albsko-aptských vápenců odvozených z jihu. V Ladakh sutura obsahuje ofiolity vázané na násunovou linii. Ke vzniku sutury došlo mezi 100 až 80 Ma jako důsledek severní subdukce a kolize ostrovního oblouku Kohistan-Ladakh s karakoramskou deskou [USEMAP] [USEMAP] 3) Transhimalajský batolit a ostrovní oblouk Kohistan-Ladakh Transhimalajský batolit můžeme nespojitě sledovat na 2500km podél sutury Indus-Zangbo. Na západě batolit pronikl do hornin ostrovního oblouku Kohistan-Lahakh zatímco na východě do hornin andského typu kontinentálního okraje. Je to způsobveno tím, že terán Kohistan-Ladakh je znám pouze na západě a severní sutura na východě konverguje k sutuře Indus-Zangbo. Batolit pronikl ve dvou fázích, nejprve během střední křídy a potom během paleocenu až spodního eocenu, velmi blízko období kolize. Jeho horniny byly důsledkem severní subdukce Neotethydy pod aktivní kontinentální okraj Tibetu. Tento magmatismus andského typu vedl k zvětšení tloušťky lhaského bloku při jižním okraji Tibetu. Pokud se týče ostrovního oblouku Kohistan-Ladakh. Tak vznikal pravděpodobně při severním okraji Neotethydy a během kolize byl zachycen mezi eurasijskou a indickou deskou. Byl tak deformován dvakrát, poprvé když kolidoval s asijskou karakoramskou deskou a podruhé když s ním na jihu kolidovala deska indická. Ve vývoji ostrovního oblouku Kohistan-Ladakh můžeme vyčlenit 3 období: 1) Vznik zralého ostrovního o blouku ve střední křídě. Po kolizi mezi 102-85Ma se oblouk stal výběžkem kontinentálního aktivního okraje pod který k severu subdukovala Neotethys. 2) Intruze batolitu andského typu ve dvou periodách - 78-75Ma a 48-45 Ma. 3) Průběžné podsouvání Indie pod zluštělou kůru Kohistanu vedoucí ke krustálnímu natavování a intruzi granitů před 30Ma. Takže můžeme v průběhu akrece ostrovního oblouku ke kontinentu rozlišit 3 rozdílné typy granitického magmatismu [USEMAP] Fig. 8. Suggested palaeogeographic setting of the Kohistan arc during Aptian-Albian times. Positions of continents is generalized after Scotese et al. (1988, fig. 10), although the precise palaeolatitude of Asia is controversial. Present northern limits of DUPAL anomaly (located by 87 Sr/ 86 Sr>0.7040, 7/4>7 and 8/4>40) are from Hart (1984). Position of trenches and convergent plate margins are shown, with 'teeth' on the overriding plate. Note that during this time, Kohistan and India move northwards on the same plate. Compare this figure with Fig. 6a. [USEMAP] Fig. 6. Tectonic model for evolution of the Kohistan arc. (a) Intraoceanic phase. India drifts northwards (left) due to closing of an ocean basin between Karakorum and Kohistan. Kohistan is on the same plate as India. Note positions of Chalt Volcanics, Chilas Complex, and Kamila Amphibolites. (b) Andean phase. Kohistan has collided with Karakorum and a new, northward-dipping subduction zone has formed on the south side of accreted Kohistan. India continues to move north. [USEMAP] Výsledek obrázku pro Karakoram plate [USEMAP] Výsledek obrázku pro Karakoram plate [USEMAP] [USEMAP] 4) Sutura Zangbo-Indus odděluje oblouk Kohistan-Ladakh od indické desky ( na východě lhaský blok Tibetu od indické desky). Zde je nazývána také sutura Yarlung-Zangbo. V Pakistanu tato sutura koinciduje s Hlavním násunem pláště (MMT), podél které došlo k obdukci hornin oblouku Kohistan-Ladakh na indickou desku. Na základě paleomagnetických údajů se předpokládá progresivní uzavírání sutury na východ, v SZ Himalájích v paleocenu a na východě v eocenu. Jinými slovy nejdelší období indentace bylo v Pakistanu na západní syntaxis, což je v souladu se skutečností, že deformace zde byla intenzívnější a komplikovanější než více na východě. V rámci sutury se setkáváme s následujícími horninami: a)Ofiolity, které se objevují v Nagaland v SV Indii a hlavně v centrálním Tibetu v nespojitém pásu 2500km dlouhém, místy s kompletní ofiolitovou sukcesí.se sedimenty svrchního albu až cenomanu. b)Glaukofanické břidlice c) Ofiolitické melanže a olistolity. Objevují se v SZ Indii v Ladakh. Olistolity tvoří bloky šelfových, předúteesových a svahových sedimentů v turbiditech abysálu. c)Středotlaké granulity. Byly metamorfovány více než pří 8kbar v subdukční zóně pod obloukem. [USEMAP] pakslg97 [USEMAP] Výsledek obrázku pro Karakoram plate 4) Okraj indické desky v Pakistanu Jednotky obdobné jako v Indii. Neznámnější oblastí je masiv Nanga-Parbat, kde v tektonickém okně vystupují jednotky indické desky zpod příkrovů zóny Kohistan-Ladakh. Obdobné jednotky jako v Indii Vyšší Himalaj, Nižší Himaláj, Subhimalaje. Nejmladší projevy násunů můžeme vidět na místech, kde amfibolitové facie rul Nanga Parbat je nasouvána na štěrky řeky Indus.. Ukazuje to, že himalajská orogeneze, která začala před 50 Ma probíhá dodnes. Nanga Parbat, s kulminujícími hodnotami až 7mm za rok, vykazuje nejvyšší denudační rychlosti na světě. Nanga Parbat, rises over 8,000 m (26,000 ft) above the Indus valley [USEMAP] Fig2 nanga [USEMAP] https://www.researchgate.net/profile/Francois_Jouanne/publication/263030825/figure/fig8/AS:31672566 1847560@1452524690495/Figure-1-Geological-map-of-the-NW-Himalaya-modified-from-Pecher-et-al-2008-an d.png Související obrázek [USEMAP] Tektonická evoluce Dříve než Indie narazila na Asii ve starším tercieru, několik tisíc kilometrů oceanické kůry Neotethydy velmi rychle subdukovalo pod Asii. Při subdukci Neotethydy vznikl v centrálních-východních Himalájích andský typ kontinentálního okraje a ostrovní oblouk v oblasti Kožistan-Ladakh na západě. Paleomagnetické údaje ukazují, že Indie se od období před 84 Ma pohybovala proti směru hodinových ručiček a ke kolizi s Asií došlo asi před 45 Ma. Poté pokračoval pohyb na sever, který na západě dosahoval 1815 km a na východě 2750 km. Severní pohyb indické desky probíhal od kolize až dodnes rychlostí 5cm/rok. Protože obě desky, indická i asijská , mají zhruba stejnou hustotu, nemůže dojít k výraznější subdukci jedné desky pod druhou. To vede k výraznému výzdvihu kolizní zóny. Při nárazu Indie na Tibet byl nejprve seškrábnut paleozoický a mesozoický sedimentární pokryv (superficiální příkrovy) okraje indické desky a sunut do předpolí na její stabilnější část. S pokračujícím posunováním indické desky byly strženy části metamorfovaného basementu (příkrovy fundamentu) na okraji desky a rovněž sunuty jako příkrovy fundamentu. Himaláje jsou tak tvořeny z velké části šupinami severního okraje indické desky. Postkolizní zkracování bylo kompenzováno 3 způsoby, nazory na jejich relativní význam se liší. 1) Zkrácení a ztluštění kůry Ke zkrácení došlo podél celé řady násunových ploch. Tří nejvýznamnější jsou Hlavní centrální násun (MCT) s translací více než 100km, Hlavní hraniční nasunutí (MBT) a Hlavní frontální nasunutí(MFT) . Zkrácení v suturové zóně je odhadováno na 550km a v zóně mezi suturou a himalajskými násuny na 400km. Celkové zkrácení nebylo tedy pravděpodobně více než 1000km. Ztluštění tibetské kůry na téměř dvojnásobek proběhlo od středního eocenu do spodního miocenu a současná výška byla dosažena asi před 8MA 2) Podsouváni indické kontinentální litosféry pod Eurasii. Názory na rozsah se liší, nejnovější seismické údaje ukazují, že to muselo být přinejmenším 200km nebo více. 3)Východní laterální extruze (boční únik) Tibetu a JV Asie. Opět se názory liší, řádově to však byly stovky km. •About 40 to 50 million years ago •India collided with Asia, –but because India was to light to subduct, –it thrust under Asia India Collided with Asia WICHG31608b •Thrusting of Asian rocks –onto the Indian subcontinent –accompanied continued convergence Continued Convergence WICHG31608c map key xsect2