Anna Ličmanová



žAgrese je v psychologicko-sociologickém pojetí chování, které vědomě a se záměrem ubližuje,
násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci.
žAgrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu nebo se může jednat o agresi
instrumentální (úmyslný faul při sportu).
žSklon k útočnému jednání, které se transformuje do různých podob, se nazývá agresivita.
ž

Rozeznáváme více typů agrese:
žz hlediska formy:
ž             myšlenková, verbální, fyzická
žz hlediska povahy a kontextu příčin:
ž    afektivní, instrumentální + nově šikanování
žz hlediska zaměření:
ž proti osobám, věcem, nebo
ž na jiný objekt, než který byl spouštěčem
ž

žRys osobnosti (vnitřní pohotovost jednat útočně)
žJe to sklon k útočnému jednání.
žV přírodě je to přirozená a nutná vlastnost živočichů, aby přežili.
žJe to způsob reakce na podkladě strachu, přání, heredity, opuštění nebo tyranie.
ž

žhlučné prostředí, čtvrť bydliště
žtělesná (fyzická) nepohodlnost
ždav (městská hromadná doprava, fotbaloví fanoušci), teplo
žškola, kamarádi, počítačové hry, filmy
žskupiny a mocenské struktury
žvzrušení (vztek, afekt, bezmocnost a jiné emoce)
žnarušení osobní a intimní zóny jedince
žanonymita
žhlad, žízeň
žvíce různých faktorů dohromady
ž

1.Vrozená agrese
—V první polovině 20. st. prezentuje Freudova psychoanalytická koncepce vznik agrese na základě
existence dvou soupeřících instinktů v lidské osobnosti - Libido a Thanatos.
—V roce 1950 na základě etologických studií ptáků a ryb Konrad Lorenz shledává původ agrese v
genetických faktorech. Také je autorem tzv. hydraulického modelu katarze.

2.Reaktivní teorie agrese
—Agrese je reakcí na vnější nebo vnitřní podněty. Dollard sestavil nejproslulejší hypotézu
frustrace-agrese, kdy je agrese důsledkem frustrace a frustrace vede k agresi.
—Kritika Bandury odkazuje na odlišnost reakcí jedince na frustrující situace při dosahování cílů
(mohou i motivovat). Selingman poukazuje, že dlouhodobá frustrace může vést naopak k pasivitě
(případně ke stavu tzv. naučené bezmocnosti).
ž

3.Naučené chování
—Agrese je naučeným vzorcem sociálního chování. Způsob reagování na opakující se situaci je naučený
a vyvolává agresivní chování za účelem zisku. Průkopníkem této teorie je Bandura (70. léta 20.st.),
který empiricky i experimentálně doložil význam tří činitelů při učení se agresivních vzorců
chování:
—averzivní zkušenost
—předvídané zisky
—pozorování jiných agresorů
ž

žneboli spolupráce je druh sociální interakce. Jedná se o základní formu sociálního chování.
žSpolupráce znamená společné úsilí zaměřené na dosažení prospěchu všech, kteří se na něm
podílejí.Opakem spolupráce je konkurence.
1)Můj základní postoj je: „Já jsem ok, ty jsi ok.“ (Eric Berne)
2)Každý má určité představy, které musí umět nabídnout, protože jsou důležité.
3)Každý má zcela speciální schopnosti, které jsou pro tým užitečné.
4)Každý je zodpovědný za to, co dělá, ale také za to, co nedělá.
5)Respektuji mínění druhých.
6)Nikdy nespouštím ze zřetele cíl.
7)Čím více souhlasím s prací ostatních, tím lepší bude výkon skupiny.
8)Tvořivost je lepší než jednokolejnost.
9)Konflikty, jsou-li produktivně urovnány, podporují výsledek skupiny.

žUniverzita Karlova. Velký sociologický slovník. I, A-O. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s.
ISBN 80-7184-164-1.
žJANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. 286 s. ISBN 80-7178-535-0.
žHAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální psychologie. Přel. Irena Štěpaníková. 2. vyd.Praha : Portál,
2000. 165 s. ISBN 80-7178-415-X.
ž