Slovníček
odborných termínů
M. Kolényová, 424056@mail.muni.cz, 2020
MYKOLOGICKÁ ČÁST
hyfa – houbové vlákno, u „vyšších hub“ přehrádkované (septa)
generativní – tenkostěnné i tlustostěnné, větvené, přehrádkované, častá tvorba přezek;
skeletové – rovné, málo větvené, tlustostěnné, úzké lumen, dlouhé úseky mezi septy (zdánlivě
nepřehrádkované), nikdy se nepřezkují;
ligativní (vazbové, binding) – taktéž tlustostěnné a prakticky bez
přehrádek, leč hojně se větvící (propojují skeletové hyfy => zpevnění pletiva).
mycelium (podhoubí) – shluk hyf, představující tělo houby (stélku)
přezky – útvar na přehrádkách hyf (přítomnost/nepřítomnost je určovací znak)
rhizomorfy – silnější a často velmi dlouhý provazec podhoubí, na řezu s vrstevnatou strukturou; houbě
slouží k přenosu živin, ukotvení v substrátu nebo k expanzi na další vhodná stanoviště (václavka –
Armillaria)
sklerocium – sterilní pletivný tvrdý útvar, klidové
stadium. Objevuje se jen u některých druhů
napříč systémem (např. choroš hlíznatý –
Polyporus tuberaster, penízovka Cookeova –
Collybia cookei, paluška štíhlá – Typhula
phacorrhiza)
stroma – kompaktní shluk houbových vláken
(nejčastěji tmavé a velmi tvrdé), vlastní plodnice
houby jsou zanořené nebo rostou na povrchu.
Například u řádu Xylariales – dřevnatkotvaré;
pyrenomycety – „tvrdohouby“ (sazovka –
Daldinia, dřevomor – Hypoxylon, dřevnatka –
Xylaria) nebo u řádu Hypocreales – stromata
často barevná (housenice – Cordyceps, masenka – Hypocrea).
hygrofánnost / hygrofánní – zvýšená schopnost plodnic některých druhů hub vsakovat dešťovou vodu
nebo vzdušnou vlhkost, díky čemuž bývá vlhká část plodnice výrazně tmavší
plodnice – útvar, na kterém se tvoří spory, rozmnožovací orgán houby; askokarp / basidiokarp
fruktifikace – tvorba plodnic
Hymeniální plodnice (houby rouškaté):
Spory se vyvíjejí v hymeniu
Typ plodnic:
holothecium – rozlitá, kyjovitá,
keříčkovitá, hymenium pokrývá ±
celý povrch plodnice
pilothecium – plodnice jednoletá,
s jednorázovým vývojem,
diferencovaná na klobouk a třeň,
hymenofor pokrývá spodní část
klobouku
krustothecium – plodnice s
postupným vývojem (přirůstající),
jedno- nebo častěji víceletá, může
a nemusí být členěna na klobouk a
třeň, hymenofor pokrývá většinou
spodní část klobouku
hymenofor – část plodnice hub, která nese hymenium (výtrusorodou vrstvu), na kterém
se tvoří spory (výtrusy)
rourky – typ hymenoforu – válcovité, duté, zpravidla vzájemně srostlé struktury,
jejichž vnitřní strana je vystlána hymeniem; typické zejména pro hřibovité (hřib
smrkový – Boletus edulis) a chorošovité houby (troudnatec kopytovitý – Fomes
fomentarius)
labyrintický – typ rourkovitého hymenoforu, jehož póry jsou
polouzavřené, a mající tak vzhled bludiště; typický např. pro
běžný síťkovec dubový (Daedalea quercina)
lupeny – typ hymenoforu – lištovité struktury, většinou
paprsčitě uspořádané, hymenium se nachází na jejich plochách;
tento typ hymenoforu nalezneme např. u muchomůrek
(Amanita), holubinek (Russula) nebo bedel (Macrolepiota,
Lepiota, Chlorophyllum, Leucoagaricus)
ostny – typ hymenoforu – kuželovité nebo válcovité struktury,
hymenium se nachází na jejich povrchu; typické pro lošákovité
houby a korálovce
hladký, zprohýbaný, lamelovitý…
velum – útvar chránící mladé plodnice
závoj (velum partiale) – kryje lupeny/rourky; v dospělosti tvoří prsten
plachetka (velum universale) – zakrývá celou plodnici; v dospělosti jsou jeho roztrhané zbytky
na plodnici patrné na klobouku (šupinky, zrnka, bradavky…) a na bázi třeně v podobě pochvy
Gastroidní plodnice (břichatkovité houby):
Spory se vyvíjejí v uzavřené plodnici
gleba (teřich) – výtrusotvorné pletivo, basidie se
tvoří volně v teřichu nebo pokrývají stěny dutin,
komůrek nebo lamel
peridie (okrovka) – obal (často dvouvrstvý –
endoperidie a exoperidie – např. u rodu hvězdovka
– Geastrum); hladké, ostny, areoly…
peridiola (pecička) - kulovitý nebo čočkovitý tuhý
útvar, který uzavírá hymenium (číšenka rýhovaná –
Cyathus striatus, měcháč písečný – Pisolithus
tinctorius)
receptakulum (nosič) – speciální struktura u řádu
Phallales, slouží na rychlé vynesení hymenia výš nad
úroveň zemně (hadovka smrdutá – Phallus
impudicus, psivka obecná – Mutinus caninus)
subgleba – sterilní část plodnice (může a nemusí byt
přítomna, pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum)
ústí – otvor v peridii, kterým unikají spory (přítomen
například u Geastrum, nepřítomen u rodu pestřec –
Scleroderma – jeho plodnice se rozpadá)
Houby vřeckaté, typy plodnic:
apothecium: otevřená plodnice s rouškem (theciem) na povrchu
perithecium: lahvicovitá plodnice s jedním vyúsťovacím otvorem
kleisthothecium: uzavřená plodnice bez vyúsťovacího otvoru
Mikroskopické charakteristiky
basidie – buňky v hymeniu, na kterých se tvoří spory u stopkovýtrusých hub
(basidiomycety)
sterigma – stopka na basidii, z které vyrůstá spora
cystidy – sterilní buňky druhově
charakteristického tvaru
(u různých hub mohou být
přítomny nebo chybět), vyčnívají
z hymenia
dělení podle polohy na plodnici:
pileocystidy (pileus – klobouk, cystidy
v pokožce klobouku)
caulocystidy (na třeni)
pleurocystidy (na ploše lupenu)
cheilocystidy (na ostří lupenu)
sety – dlouhé tenké brvovité buňky, hnědě
zbarvené, tlustostěnné a na konci zašpičatělé,
prorůstající hymeniem a často ostnitě
vyčnívající z hymenia (typické pro řád
Hymenochaetales, ale i některé choroše či
čirůvkovité – Tricholomataceae)
spory (výtrusy) – buňky sloužící k reprodukci (případně též k přežívání určitého období), z nichž může
po vyklíčení vzniknout nový jedinec (na rozdíl od semen vyšších rostlin nejsou tvořeny specializovanými
strukturami a jsou jednobuněčné). Rozměry spor jsou mikroskopické, v rozsahu zhruba od 2 do 200
mikrometrů – barva, tvar a ornamentika druhově charakteristické (určovaní); askospory/basidiospory
vřecko (ascus) – buňka v hymeniu, ve které se tvoří spory u vřeckatých hub
(askomycety)
Ekologie
parazit – organizmus získávající uhlík z tkání jiného živého organizmu
saproparazit – organizmus, který dokáže získávat uhlík paraziticky i saprotroficky (např. houba napadne
strom, který postupem času zahubí, a pak jej několik let rozkládá)
saprotrof – organizmus získávající uhlík rozkladem tkání již odumřelého organizmu
lignikolní (saproxylický) – žijící na dřevě (kmenech, větvích, pařezech apod.)
terestrický – žijící na holé zemi nebo vrstvě rostlinného opadu
mykorhizní – organizmus (houba) získávající uhlíkaté látky symbiotickým vztahem (vztah prospěšný pro
oba organizmy) s rostlinami.
Mikroskopování hub:
Základní mikroskopovací média:
• destilovaná voda
• hydroxidy (KOH, NaOH, 2–5 % vodný roztok) – projasňují preparát, změkčují a narušují buněčné
struktury (lepší barvení např. Kongo červení),
pozor!! - mohou měnit velikost/tvar některých pozorovaných struktur – bobtnání
• Kongo červeň (Congo-red; roztok ve vodě nebo NH4OH) – barví stěny hyf, nejpoužívanější
• Melzerovo činidlo – roztok KI, I2 a chloralhydrátu ve vodě
• bavlníková (anilinová, kotonová) modř – roztok barviva v kyselině mléčné nebo laktofenolu
Determinaci na druhové i vyšší úrovni mohou napomoci chemické reakce:
 amyloidní reakce – modrání stěn orgánů obsahujících škrob v látkách obsahujících jód
(Melzerovo činidlo);
 dextrinoidní (pseudoamyloidní) reakce – žlutohnědorezavé zbarvení struktur taktéž působením
jódového činidla;
 inamyloidní – beze změny (žlutavé zbarvení);
 cyanofilní reakce – modrání chitinózních struktur v roztoku bavlnové modři.
Roztlakový preparát lupenu sametovky prstovité – Conocybe subpubescens v Melzerově činidle
Roztlakový preparát thecia (výtrusorodého rouška) řasnatky krátkonohé – Peziza micropus v Melzerově činidle