„morfologické skupiny“ stopkovýtrusých hub
tradiční dělení podle charakteru plodnic:
(také poněkud odlišné pracovní metody  specializace mykologů)
- houby lupenaté (a hřibovité) - kloboukaté
- houby chorošovité
- houby kornatcovité
- houby „rosolnaté“
- ostatní nelupenaté houby (kyjankovité, kuřátkovité a lošákovité)
- břichatky
chorošovité houby
zejména zástupci ř. Polyporales a Hymenochaetales, méně i v jiných
skupinách
- rourkatý (poroidní) hymenofor
- plodnice jedno- či víceleté, dlouhověké, rozlité nebo bokem přirůstající
(vz. se třeněm), zpravidla tzv. krustothecium
v drtivé většině lignikolní saprotrofové či (sapro)parazité, několik druhů
terestrických (i mykorizních)
chorošovité houby – morfologie plodnic
- jednoleté n. víceleté (pak více
vrstev rourek)
- povrch klobouku hladký,
sametový, s lesklou krustou,
štětinatý aj.
- zbarvení (nejčastěji bílé či hnědé)
- tvar – zcela rozlité, „efusoreflexní“ (polorozlité - s horním okrajem
odstálým), bokem přirostlé, s postranním či centrálním třeněm,
střechovitě nad sebou, v trsu
chorošovité houby – morfologie plodnic
- dužnina homogenní nebo dvojitá („duplex“ – dvě různě husté vrstvy,
někdy oddělené tmavou linií), příp. přítomnost zrnitého jádra
- konzistence dřevnatá, ztuha masitá, měkce masitá, korkovitá
- někdy tmavá/ želatinózní vrstva mezi rourkami a dužninou
chorošovité houby – morfologie plodnic
- velikost pórů (ca 10 na 1 mm až i více mm v průměru), jejich
tvar (okrouhlé, hranaté, protažené), příp. jiný charakter
hymenoforu (lupenitý, labyrintický, irpikoidní)
- okraj plodnice celistvý, třásnitý či rhizomorfní (u rozlitých typů)
- vůně (anýzová, nakyslá, štěničná aj.)
chorošovité houby – sběr a preparace
při sběru zaznamenat důležité ekologické údaje:
- charakter a druh substrátu (živý vs. odumřelý, jaká část stromu, stupeň
rozkladu aj.)
- typ tlení: bílé tlení (rozklad všech složek vč. ligninu) a hnědé tlení
(rozklad především celulózy – ca 1/4–1/5 druhů)
fruktifikace (sporulace) jen v určitých obdobích – u víceletých plodnic často
sterilní (sporulují obvykle pozdě na podzim/na jaře)
ještě v den sběru usušit!! – rostou i utržené plodnice, rourky přerůstají
hyfami a mikrostruktury kolabují
sušit dlouho, nechat několik dní doschnout a vyvětrat
přítomnost různých typů hyf
- generativní hyfy (tenkostěnné, větvené, přehrádkované; přítomny vždy)
- skeletové hyfy (tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované)
- ligativní hyfy (tlustostěnné, ±bohatě větvené, nepřehrádkované, často
téměř postrádají lumen)
chorošovité houby – anatomie plodnic
© M. Vašutová
(metoda rozplétání malých
kousků tramy preparačními
jehlami)
Kreisel 1969
monomitický dimitický trimitický
(jen generativní hyfy) (gener.+skeletové hyfy) (gener., skelet. i vazbové hyfy)
dle přítomnosti různých typů hyf rozlišujeme tyto základní
hyfové systémy:
chorošovité houby – anatomie plodnic
- přezky (ano/ne)
- sety: hnědé tlustostěnné nepřehrádkované
elementy (Hymenochaetales)
© M. Vašutová
- různé typy cystid (gloeocystidy, metuloidy)
- přítomnost a charakter inkrustace hyf (hl. v
ostří rourek)
- amyloidita a cyanofilita hyf a spor
- tvar a velikost spor
© M. Vašutová
lit.: Bernicchia A. (2005): Polyporaceae s.l. – In: Fungi Europaei, Vol. 10, Edizioni
Candusso, Alassio.
Ryvarden L., Melo I. (2016): Poroid fungi of Europe. – Fungiflora, Oslo.
Kotlaba F. (1984): Polyporales v Československu.
Vampola P., Charvátová E. (2021): Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava.
chorošovité houby – anatomie plodnic
kornatcovité houby
plodnice zcela nebo částečně rozlité, s rozmanitě utvářeným hymeniem
(ale nikoliv rourkatým hymenoforem)
zástupci různých skupin stopkovýtrusných hub (hl. řády Corticiales a
Polyporales)
někdy i vytrvalé plodnice, výskyt téměř celý rok
důležité jsou podobně jako u chorošovitých ekologické znaky (charakter
substrátu, typ hniloby)
pach plodnic
hymenofor: hladký, poroidní, irpikoidní (s nepravidelnými zuby), ostnitý,
merulioidní (síťnatě zvrásněný), grandinioidní (jemně zrnitý), tuberkulátní
(nepravidelně hrbolkatý)
konzistence: kožovitá, dřevnatá, moučnatá, voskovitá, blanitá
okraj plodnice – brvitý, rhizomorfní, ohraničený, difúzní
případné barevné změny po poškození
žilnatka bledá - Phlebia centrifuga dřevomorka lesní - Serpula himantioides
ostnateček třásnitý - Steccherinum fimbriatum tlustěnka kafrová - Scytinostroma portentosum
kornatcovité houby – anatomie plodnic
- hyfový systém (přítomnost skeletových nebo ligativních hyf)
- přítomnost a četnost přezek v různých vrstvách pletiva
- na řezu: subikulum, subhymenium a hymenium
- inkrustace na hyfách
- přítomnost gloeoplerních hyf, mléčnic apod. (SA+/SA-)
- tvar a velikost bazidií, počet sterigmat a další znaky bazidií (repetitivní aj.)
- tvar, velikost, ornamentika a amyloidita spor, tloušťka jejich stěny
- tvorba konidií
- cystidy (různé typy - lyocystidy, asterocystidy, halocystidy, gloeocystidy,
lamprocystidy aj.), hyfidie, asterosety a další elementy
kornatcovité houby - mikroznaky
Hjortstam et al. 1987
kornatcovité houby - mikroznaky
Hjortstam et al. 1987
povrch plodnice - okrovka (peridie)
uvnitř různě organizovaný teřich (gleba), v němž vznikají spory (obvykle na
hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních prostor)
uvnitř teřichu často také vlášení (kapilicium)
spory roznášeny větrem, vodou, živočichy aj.
břichatky
břichatkovité houby - makroskopické znaky
- charakter a utváření peridie (exo- a endoperidie, ostny, areoly) a její
hygroskopicita (Geastrum, Astraeus)
- přítomnost a utváření ústí (Tulostoma - brvité x rourkovité, Geastrum rýhované
x třásnité), resp. charakter rozpadání plodnice
- přítomnost a utváření sloupku - kolumely
- přítomnost tzv. myceliové vrstvy (Geastrum)
- přítomnost a tvar sterilní části - subgleby
- zbarvení výtrusného prachu (Lycoperdon)
břichatkovité houby - mikroskopické znaky
- přítomnost přezek v peridii (Scleroderma)
- kapilicium - charakter větvení, póry, (přepážky)
- spory: velikost, ornamentika, (tvar), přítomnost stopeček
http://www.mykoweb.com/CAF/photos/Lycoperdon_molle(fs-04).jpg
foto V. Antonín
Pilát A. (1958): Gasteromycetes. - In: Flora ČSR. sv. 1, ČSAV, Praha.
Pegler D.N., Laessoe T. et Spooner B.M. (1995): British puffballs, earthstars and
stinkhorns. - RBG Kew, London.
Sarasini M. (2005): Gasteromiceti epigei. - Associazione Micologica Bresadola.
Jülich W. (1984): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. – In: Gams W.,
Kleine Kryptogamenflora, Band IIb/1, Fischer Verlag, Jena.
Hansen L. et Knudsen H. (eds.) (1997): Nordic macromycetes. Vol. 3.
Heterobasidioid, aphyllophoroid and gasteromycetoid Basidiomycetes. –
Nordsvamp, Copenhagen.
Breitenbach J. et Kränzlin F. (1986): Fungi of Switzerland. Vol. 2. – Mycologia,
Luzern.
Krieglsteiner G.J. (ed.) (2000): Die Großpilze Baden-Württenbergs. Vol. 2. – Ulmer
Verlag, Stuttgart.
+ monografie jednotlivých rodů
břichatky - základní literatura
mikroskopovaný materiál:
Geastrum – ± nevětvené kapilicium
Bovista – dichotomicky větvené, postupně se ztenčující kapilicium, spory
se stopečkami
Lycoperdon – nevětvené kapilicium
Battarraea – elatery
Boletales
Scleroderma spp.
pestřec
hlízovitá plodnice s kořenovitě svazčitou bazí
gleba drobně dutinkat, za zralosti prašnatá
kapilicium redukované
spory ostnité n. síťnaté, kulovité
mykorizní druhy
slabě jedovaté
břichatky – vybraní zástupci:
až 50 cm velké plodnice
subgleba chybí
za zralosti se rozpadá celá plodnice, může se i
kutálet jako „stepní běžec“
na eutrofních místech (komposty, pastviny, lužní
lesy, porosty kopřiv apod.)
saprotrof
Agaricales
Langermannia gigantea
vatovec obrovský
Agaricales
Lycoperdon spp.
pýchavka
ostnitá peridie
sterilní subgleba, někdy pseudokolumela
vlášení nevětvené, válcovité hyfy (typ
Lycoperdon)
pozemní saprotrofové
Boletales
Astraeus hygrometricus
hvězdák vláhojevný
dvouvrstevná peridie
vnější okrovka praskající, cípy hygroskopické:
za scuha svinuté, za vlhka rozestálé
https://www.youtube.com/watch?v=Yq5bnFc2RLo
http://www.errotari.com/Micologia/fotos/32.jpg
plodnice bez subgleby, za zralosti
nepravidelně praská otvorem na vrcholu
„vločkovité“ kapilicium (typ Bovista),
stopečkaté spory
na pastvinách a loukách, saprotrofní
Agaricales
Bovista spp.
prášivka
plodnice bez subgleby, s dvouvrstevnou
peridií
za zralosti obřízně praská, otvor vzniká
naspodu vnitřní okrovky
xerotermní biotopy – písčiny, stepi
saprotrofní
Agaricales
Disciseda – žaludice
stopkaté plodnice s dřevnatou
stopkou
ohraničený otvor na temeni
xerofilní druhy nelesních stanovišť
saprotrofové
Agaricales
Tulostoma sp. – palečka
mohutné stopkaté plodnice
plodná část se otevírá obřízně
„třeň“ dřevnatý, hrubě vláknitý
teřich obsahuje elatery
saprotrof, kosmopolit
pustá suchá místa, polopouště, pouště
Agaricales
Battarraea stevenii
battarovka Stevenova
Geastrales
Geastrum
hvězdovka
funkčně dvouvrstevná peridie
vnější praská (někdy cípy hygroskopické), s myceliovou vrstvou
nebo bez ní
vnitřní okrovka na vrcholu s diferencovaným ústím
(vláknitým/rýhovaným)
vlášení nevětvené
spory kulovité, bradavčité
saprotrofní druhy různých biotopů
© Tomaso Lezzi
pohárkovité plodnice
na dně pecičky (peridioly) s
provázkovitým funikulem
spory v pecičkách – šíření pomocí
deště
http://www.youtube.com/watch?v=EGlaQhDi5ts
Agaricales
Cyathus spp.
číšenka http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7f/2012-10-
22_Cyathus_striatus_(Huds.)_Willd_274333_crop.jpg
© L. Zíbarová
tzv. klathrothecium – nosič (receptakulum)
spory ve zralé slizovité glebě na povrchu kloboučku
endozochorie – mouchy, brouci
Phallales
Phallus impudicus
hadovka smrdutá
© J. Záškoda