MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Ochrana přírody
(semestrální přednáška)
Reintrodukce druhů do volné přírody
doc. Dipl.-Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.
Ústav botaniky a zoologie PřF MU
Chovy ohrožených živočichů, rozmnožování ohrožených rostlin a uchovávání
semen patří mezi opatření tzv. „ex situ“ (mimo místo, tedy volnou přírodu)
a jsou dnes jedním z hlavních úkolů zoologických a botanických zahrad.
V případech, kdy není zajištěna ochrana na přirozených
stanovištích (in situ) to může být jediná cesta k záchraně druhu
a otevírá cestu pro pozdější reintrodukci (= repatriaci).
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Primack, Kindlmann, Jersáková (2001): Biologie ochrany přírody. Portál, Praha.
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Primack, Kindlmann, Jersáková (2001): Biologie ochrany přírody. Portál, Praha.
U sociálních zvířat slouží jedinci z volné přírody jako „instruktoři“ pro
vypouštěné odchované jedince.
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Primack, Kindlmann, Jersáková (2001): Biologie ochrany přírody. Portál, Praha; foto: Charles Webber © California Academy of Sciences
Úspěšnost reintrodukce je podmíněna vhodným
stanovištěm, resp. doprovodnými opatřeními.
Charles Webber © California Academy of Sciences
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Původní rozšíření: Alpy
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1558 - poslední zástřel v kantonu Glarus (CH)
1583 - poslední zástřel v kantonu Uri (CH)
od 1556 - pokusy o omezení lovu v kantonu Wallis (CH)
1574 - kanton Graubünden (Grisoňsko, CH) - skoro vyhuben
1612 - chráněn v kantonu Graubünden (Grisoňsko, CH)
1704 - odchyt posledních kusů v Tyrolsku (A)
1754 - poslední záznam o výskytu v Dauphiné (F)
cca 1800 - jednotlivá pozorování v Savoysku (F) - přechody z Piemontu (I)?
1820 - jeden kus střelen v kantonu Wallis (CH)
1821 - zákaz lovu v Piemontu (I)
1840 - několik kusů spatřeno v kantonu Wallis (CH)
1870 - zástřel posledních kusů v oblasti Mont Blanc (F)
1875 - zákaz lovu ve Švýcarsku - žádný kozorožec zde již nežil!
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1815–1887 - čtyři neúspěšné pokusy o reintrodukci ve Švýcarsku pomocí
kříženců s kozou domácí (Interlaken 1815, St. Gotthard 1854, Arosa 1879, Filisur 1887)
1878 - posledních 500 ks v královské rezervaci v masivu Gran Paradiso (Piemont, Itálie)
1923 - založen národní park Gran Paradiso (I)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1906 - propašování tří mladých kozorožců (2 kozy, 1 kozel) upytlačených v královské oboře Gran
Paradiso do Švýcarska (od r. 1875 se Švýcaři opakovaně pokoušeli získat kusy pro
reintrodukci legálně), chov v zoologických zahradách (Peter und Paul, St. Gallen; Interlaken).
1911 - reintrodukce prvních kozorožců v kantonu St. Gallen (CH)
Robert Mader, hotelier ze St. Gallen, jeden
z iniciátorů propašování kozorožců z Itálie
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
Volně žijící alpská populace (cca. r. 2006)
Švýcarsko 13 800
Itálie 13 200
Rakousko 4 800
Francie 6 800
Slovinsko 400
Německo 300
Celé Alpy 40 000
do 1939 – celkem bylo do Švýcarska propašováno dalších asi 100 kůzlat kozorožce z Itálie
1952 - ve Švýcarsku existuje již 10 významných populací, celkem přes 1000 jedinců
1960 - ve Švýcarsku existuje již 35 významných populací, celkem cca. 2400 jedinců
od 70. let – regulovaný lov kozorožců ve Švýcarsku k snížení škod na stromech
a pastvinách, dnes roční odstřel cca. 1000 kusů
2000 – celkový stav ve Švýcarsku: 13 700 volně žijících jedinců
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec pyrenejský = iberský
(Capra p. pyrenaica)
A – Capra p. pyrenaica; B – Capra p. victoriae; C – Capra p. hispanica; C – Capra p. lusitanica
Capra p. lusitanica – poddruh severovýchodu Iberského poloostrova, kolem r. 1800 běžný, v r.
1870 vzácný, poslední stádo (cca. 12 ks) pozorováno 1886, ve Španělsku 1 samice odchycena
v r. 1889 (uhynula za 3 dny), další 2 nalezeny zabité lavinou 1890. V Portugalsku byl poslední
kus (rovněž samice) pozorován v r. 1892. Do původního areálu tohoto poddruhu byly později
(re)introdukováni jedinci C. p. victoriae.
Capra p. pyrenaica – poddruh Pyreneí, kolem r. 1900 již pouze 100 jedinců, od r. 1910, nikdy více
než 40, poslední populace v národním parku Ordesa a Monte Perdido (E); poslední jedinec
(stará samice) zabitý pádem stromu v r. 2000. Pokusy o naklonování z odebrané tkáně zatím
ztroskotaly.
Capra p. victoriae – poddruh zapadního Španělska (Gredos); klasifikován jako zranitělný
Capra p. hispanica – poddruh jihovýchodního Španělska (Sierra Nevada,…) – „near threatened“
Capra p. hispanica;
Sierra Nevada
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec pyrenejský (Capra p. pyrenaica)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Pérez et al. (2002): Distribution, status and conservation problems of the Spanish
Ibex, Capra pyrenaica (Mammalia: Artiodactyla), Mammal Rev. 32 (1): 26-39
Rozšíření čtyř poddruhů kozorožce pyrenejského (před vyhynutím
některých z nich): červeně C. p. pyrenaica; žlutě C. p. lusitanica, modře
C. p. victoriae a zeleně C. p. hispanica.
Zdroj: Peter Maas, http://www.petermaas.nl/extinct/speciesinfo/pyreneanibex.htm
Jedna z posledních fotografií živého jedince C. p. pyrenaica?
Zdroj: http://www.oocities.org/rainforest/8769/lista-roja/1025.htm
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Evropě
• Původně rozšířen takřka plošně
• Začátkem 20. století chyběl v celé západní a jihozápadní Evropě
(snad s výjimkou Pyrenejí; na Iberském poloostrově žije rys pardálový)
• Nejnižší stavy cca v r. 1950
Rozšíření rodu Lynx v Euroasii: zeleně rys ostrovid (L. lynx), červeně rys pardálový (L. pardinus)
- na levé fotografii
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Evropě
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Dnešní populace (cca 2012):
- Skandinávie 1800 – 2300
- Finská Karélie 2400 – 2600
- Pobaltí, Polsko, Ukrajina: 1600
- Karpaty (104 000 km2): 2300 – 2400 (největší samostatná!)
- Šumava, CZ-D-A (6 000 km2): 50 (reintrodukce)
- Alpy : 130 (reintrodukce)
- Jura, F-CH 100 (reintrodukce)
- Vogézy, Falc (F-D) 19 (reintrodukce)
- Dinarské pohoří 120 – 130 (reintrodukce)
- Balkán 40 – 50
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Česku
• Původně rozšířen na celém území dnešní ČR, zde vyhuben v 19. století (trval občasný průnik
jedinců do moravských výběžků Karpat ze Slovenska)
• Preference pro jedlobukové a bukové porosty se skalními útvary ve středních až vyšších
horských polohách
• 1970-1973 reintrodukce 5-9 rysů na bavorské straně Šumavy
• 1982-1989 vypuštění 17 rysů z Karpat na české straně Šumavy: rychlá stabilizace populace,
začátkem 90. let šíření i mimo Šumavu
• 1990-1995: 100-150 teritoriálních jedinců, 4 oblasti s trvalým výskytem: Šumava vč. podhůří,
Labské pískovce, Hrubý a Nízký Jeseník, Moravskoslezské Beskydy (22 % území ČR)
• 1997 již na 27 % území ČR: rozšíření do zemědělských oblastí jižních a západních Čech
• 2012: populace stagnuje (úhyn pytlačením!); Šumava
30-45 jedinců, Beskydy 13, Jeseníky ≤ 10
• 2017:198 nezávislých rysů, 32 rodin, 62 narozených
koťat, 10 známých úhynů, na 13 000 km2
• Teritorium samce 300-400 km2, samice 150-200 km2
• Průměrná spotřeba kořisti: 1-2 kg/den
- 80 % kořisti je srnčí, dále mufloní a kamzičí
- cca 60 kusů srnčí či kamzičí zvěře ročně (1 ks týdně)
na jednoho jedince (50-100 ovcí - CH)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
• Ve švýcarském „Mittelland“ vyhuben v 17. století, v pohoří Jura a v Alpách začátkem 20. století
(poslední pozorování v r. 1909)
• Od r. 1962 chráněn zákonem o myslivosti
• Reintrodukce v Alpách a Juře začátkem 70. let
(legálně a ilegálně, celkem 25-30 jedinců ze
Slovenska)
• Mezi r. 2001 a 2008 bylo 12 jedinců přemístěno
do severovýchodního Švýcarska
• Dnešní populace: cca 100 jedinců (kromě mláďat)
v Alpách a cca 30 ve švýcarské Juře (sev. a střed.
Alpy - 10 000 km2, Jura - 5 000 km2)
Rys ostrovid (Lynx lynx) ve Švýcarsku
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Výskyt rysa ve Švýcarsku a okolí
(data z r. 2006-2010): černé čtverce trvalý,
šedé sporadický výskyt
Rys ostrovid: konflikt s myslivci a zemědělci
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
• IUCN 2002: druhu hrozí vymření (critically endangered)
• 2009: zbývá 200 jedinců ve dvou populacích v Andalusii
• a 56 jedinců v chovných stanicích
(chov za účelem posílení
stávajících divokých populací
či reintrodukce)
Rys pardálový (Lynx pardinus)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Pokles populace v letech 1960-2007
Rozšíření v r. 1980
• V r. 2012 žilo 156 samostatných rysů ve dvou zbývajících populacích
ve volné přírodě
• IUCN v r. 2015 snížila status ohrožení na „ohrožený“ (endangered)
• Do roku 2015 bylo vypuštěno 45 rysů pardálových ze záchranného
chovu do volné přírody (4 lokality ve Španělsku a Portugalsku)
Rys pardálový (Lynx pardinus)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Foto: Programa de Conservación Ex-Situ del Lince Ibérico
Lynx habitats
Green: Reintroduction areas in 2014
Sites where the Iberlince LIFE project, which
involves WWF, is reintroducing lynx.
Blue: Distribution area in 2013
Areas in Doñana and Sierra de Andújar where
the remaining wild lynxes were living
autochtonní výskyt
v r. 1900 (1-2 tis. jedinců)
současný výskyt
(500-700 tis. jedinců)
areál introdukovaného
bobra kanadského
Bobr evropský (Castor fiber)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber): důležitý činitel přírodní nivní krajiny
1 2
3 4
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber) ve Francii
cca. 1900 - zbývá cca. 100 jedinců C. fiber galliae na dolním toku Rhony; poté postupné rozšíření
proti proudu až po Lyon, který představuje překážku osídlení horního toku
1952 (?) / 1959 – 1989 – 13 projektů, reintrodukce na 18 místech v 14 departmánech; celkem
182 jedinců, vše C. fiber galliae z údolí Rhony.
1 Marne et Haute-Marne, eaux et forêts, bassin de la Marne (Der) 1952? 1964?, +
2 Ain (frontière suisse), LSPN, Versoix, 1957, ++
3 Lozère, Eaux et Forêts, bassin supérieur de la Jonte, (Mevrueis), 160, -
4 Finistère, SEPNB, Ellez, 1968-1971, ++
5 Vienne, SPNE, Camp militaire de Montmorillon, 1970-1973, -
6 Haut-Rhin, JAANM, Doller, Bas-Rhin (Schoenau), JANM, vieux-Rhin, 1970-1971, ++
7 Loir-et-Cher, SEPN, Loire, 1974-1976, ++
8 Rhône et Ain, DDAF et FRAPNA, Rhône, 1977-1979, ++
9 Lozère, PNC, Tarn, 1877-1980, ++
10 Haute-Savoie, DDAF, Arve et Griffe, 1975-1981, ++, Eau Morte, 1972, +, Fier, 1977-1978, -,
Les Usses, 1972-1975, -, affluents du Léman et Redon, Foron de Sciez, 1973-1974, ++
11 Meurthe-et-Moselle, GECNAL, Moselle, 1983-1984,++
12 Isère, Ville de Grenoble et FRAPNA, Drac, 1982-1986, ++
13 Aveyron, Nature-Aveyron, Dourbie, 1988-1989, +
Sigles:
DDAF: Direction départementale de l'agriculture et de la forêt
FRAPNA: Fédération Rhône-Alpes de la protection de la nature
GECNAL: groupement d'étude et de conservation de la nature en Lorraine
JAANM: Jeunes amis des animaux et de la nature en Lorraine
LSPN: Ligue suisse pour la protection de la nature
PNC: Parc national des Cévennes
SEPNB: Société pour l'étude et la protection de la nature en Bretagne
SEPN L&C: Société pour l'étude et la protection de la nature en Loir-et-Cher
SNPE V: Société de protection de la nature et de l'environnement de la Vienne.
Figure1 . Réintroduction du Castor en France: Avec, à la
suite du numéro, l'indication du département, de l'organisme
initiateur, du bassin hydrographique, de l'année de lâcher,
du succès(++ ou +) ou de l'échec (-) de l'opération.
++++ aire de répartition actuelle du Castor.Flèche sens et
importance de la colonisation.
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber) v Německu
V západní části Německa byl bobr zcela vyhuben,
zbyla malá autochtonní populace v Sasku na Labi
a jejich přítocích. Dnešní stavy: cca. 14 tis. jedinců.
Reintrodukce:
1934/35 – reintrodukce v oblasti Schorfheide u Berlína
(Braniborsko)
1966-1979 – reintrodukce cca. 120 bobrů v Bavorsku
(C. fiber různého původu)
1979 – neúspěšná reintrodukce na Rýně u Karlsruhe
(Badensko-Würtembersko)
od 1981 – opakované vysazení polských bobrů v pohoří
Eifel (Sev. Porýní-Vestfálsko)
1987/88 – reintrodukce 18 bobrů z Polabí
1990 – reintrodukce na řece Wanow v Mecklenbursku
-Předních Pomořanech
- reintrodukce polabských bobrů na řece Hase
v Dolních Sasku
1994 a 2000 – reintrodukce cca. 50 polabských bobrů
v Saarsku
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber)
Reintrodukovaná populace v Bavorsku dnes slouží jako zdroj bobrů pro
další reintrodukce v Evropě:
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber) v Česku
cca 1750 - v Českých zemích vyhuben ve volné přírodě
přelom 18. a 19. století – polopřírodní chovy (bobrovny) v již. Čechách, úniky do volné přírody
1882 – poslední odstřel bobra v Českých zemích
1967 – migrující jedinec na řece Kamenici (sev. Čechy) ubit převozníky
od r. 1986 – imigrace bobrů podél Moravy a Dyje z Rakouska (tam reintrodukce 1967-85)
od r. 1990 – imigrace bobrů do záp. a již. Čech z Bavorska (tam reintrodukce od r. 1960);
z Německa po Labi (C. fiber albicus) a po Odře a Divoké Orlici z Polska
1991/92 – reintrodukce bobra v Litovelském Pomoraví (1991: 6 ks; 1992:12 ks; 1996: 2 ks; vše
C. fiber vistulanus z Polska a Litvy)
1996 – reintrodukce na Odře (4 ks, C. fiber vistulanus z Litvy)
2007 – celková populace v ČR: 900-1100 jedinců
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Country Extirpation Protection
Re-introduction
and/or
translocations
Present
population
size
Albania ? - - 0
Austria 1869 - 1970-90 >1300
Belarus remnant 1922 - 24,000
Belgium 1848 - 1998-99 100-130
Bosnia &
Herzegovina ? - -1 01
Bulgaria ? - - 0
Croatia 1857? - 1996-98 150
Czech Rep. 17th century - 1991-92, 1996 300
Denmark c.500 BC2 - 1999 18
England <12th century - (2002, fenced) (6)
Estonia 1841 - 1957 10,000
Finland 1868 1868 1935-37, 1995 1500
France remnant 1909 1959-95 7000-10,000
Germany remnant 1910 1936-40, 1966-89 8000-10,000
Greece ? - - 0
Hungary 1865 - 1980-2000 70
Italy 1541 - proposed 0
Kazakhstan ? - - 1000
Latvia 1830s - 1927-52, 1975-84 50,000
1 - No data. Beavers have
probably immigrated from Croatia
along the Sava, where beaver are
present to the Bosnian border.
Bobr evropský
(Castor fiber):
Stavy v jednotlivých
zemích
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Lithuania 1938 - 1947-59 32,000- 50,000
Luxembourg ? - 20002 <10
Macedonia ? - - 0
Moldova 19th Century - - 0
Mongolia & China
(Xinjiang) remnant - 1959-85 800
Netherlands 1826 - 1988-2000 >150
Norway remnant 1845 1925-32,
1952-65 >70,000
Poland 1844 1923 1943-49,
1975-86 17,000
Portugal ? - - 0
Romania 1824? - 1998-99 >28
Russia remnant 1922 1927-33, 1934-41,
1946-64 232,000-300,000
Scotland 16th century - proposed 0
Serbia &
Montenegro 1903? - Spring 20044 20-30
Slovakia 1851 - 1995 >500
Slovenia ? - 20005 <10
Spain c. 400AD - March 2003 18
Sweden 1871 1873 1922-39 >100,000
Switzerland 1820 - 1956-77 >350
Ukraine remnant 1922 - 6000
Wales 12th century - - 0
Bobr evropský
(Castor fiber):
Stavy v jednotlivých
zemích (pokračování)
Country Extirpation Protection
Re-introduction
and/or
translocations
Present
population
size
2 - Based on subfossil remains.
Philological evidence from
placenames suggests a remnant
may have survived as late as the
11th century.
3 - Natural spread from Belgium.
4 - In final planning stages.
5 - Natural spread from Croatia
• Poslední pozorování ve volné přírodě v r. 1968-69 v Mongolsku (Džungarsk,
Gobi), v SZ Číně naposledy v r. 1966
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
• První koně Převalského v Evropě: 1899/1900 Askania Nova (Ukrajina)
• 1902 přivezeno 54 jedinců, rozprodaných do zoologických zahrad
• Jen 12 z dovezených koní mělo potomky!
• Mezi 1. a 2. světovou válkou v zool. zahradách stále 30-40 kusů
• V r. 1945 zbylo v zajetí 31 jedinců, 2 chovná stáda (Praha, Mnichov)
• Mezinárodní plemenná kniha vedena pražskou zoo od r. 1959 (1. mezinárodní
symposium na záchranu koně Převalského v Praze)
• V 80. letech cca 500 jedinců, dnes přes 1500 jedinců v zajetí
• Probíhají pokusy o reintrodukci v Mongolsku a Číně (první vypuštění v r.
1997; volně žijící populace čítaly v r. 2020 cca 750 jedinců).
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
1650 – ibis skalní mizí z Evropy (Alpy)
1920 – intensivní lov vede k zániku velkých kolonií v Jordánsku
a na arabském poloostrově; zůstávají kolonie v sev.
Africe (pohoří Atlas) a v Turecku.
1960-1990 – pokles stavů v sev. Africe z 36 kolonií o cca. 8000
jedincích na jedinou kolonii s 200 ptáky v Maroku.
1960-1980 – opakovaný odběr mláďat a pokusy o odchov v
zajetí; populace v zajetí se začíná množit (dnes
cca. 1200 jedinců; patrně vše severo-afrického původu).
1990 – zaniká kolonie u města Birecik v Turecku (předcházel výrazný
pokles početnosti a přestěhování kolonie kvůli stavbě
silnice a domů v 70. letech; dnes polodivoká populace, která
z několika desítek ptáků vzrostla na cca. 100 jedinců (2008),
po vyhnízdění jsou uzavíráni do voliér,nemigrují).
2002 – „senzační“ objevení malé kolonie v Sýrii u Palmyry
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Hnízdiště posledních divokých populací ibise skalního:
- divoká populace v Maroku (3 kolonie v nár. parku Sous-Masa, další velká u města Tamri),
- polodivoká populace v Turecku (2006: 86 jedinců, 20 hnízd. párů),
- nově objevená (2002), malá divoká populace v Syrii u Palmyry (6 párů a jeden nadpočetný
jedinec)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Mapa stávajících i dřívějších kolonií, chovných skupin a záznamů
pozorování během tahu a na zimovišti i současných projektů reintrodukce
(Zdroj: International Advisory Group for the Northern Bald Ibis, http://www.iagnbi.org)
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Marocká populace
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Syrská populace u Palmyry (objevena 2002)
Na zimovišti v EtiopiiJedinec s vysílačkou
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
rok navrátivší se
dospělci (v únoru)
navrátivší se
subadultní
ptáci
hnízda vyvedená
mláďata
(odlet s dospělci)
úspěšnost
hnízdění
(vyvedená
mláďata/hnízdo)
2002 7 0 3 3 1
2003 6 0 3 7 2,3
2004 5 1 2 4 2
2005 4 0 2 0 0
2006 7 3 2 6 3
2007 4 1 2 4 2
2008 5 0 2 0 0
2009 4 0 2 0 0
2010 3 0 1 1 (opuštěno,
odchováno
člověkem)
(1)
Migrační cesta od syrské
Palmyry na zimoviště
v Etiopii (červeně) a migrační
cesta mladých ptáků vypuštěných
z polodivoké
(nemigrující) kolonie
v tureckém Birekciku (zeleně)
Poslední hnízdění pozorováno v r. 2014.
V r. 2017 zde naposled pozorováni
jednotliví ptáci.
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Kromě polodivoké hnízdní kolonie
v tureckém Bireciku existuje mnoho
ibisů skalních v zoologických zahradách.
Je pečováno samostatně o tři populace
v zajetí: evropskou, severoamerickou
a japonskou (viz grafy níže)
Kolonie u Bireciku
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Projekt k založení migrující populace hnízdící v rakouských
Alpách, resp. severním Předalpí (waldrappteam.at):
Mláďata jsou odchována člověkem (vtištění!), pomocí
ultralehkých letadel jsou mladí ptáci v létě vedeni
svými pečovately z „hnízdiště“ v Horním Rakousku do
bezpečného zimoviště v Itálii . Mezitím byl projekt rozšířen
na lokality v Německu (Bavorsko, Badensko-Würtembersko).
2002 – začátek projektu
2004 – úspěšná vedená migrace do Itálie (Laguna di
Orbetello)
2005 – „italští“ jedinci byly do jara přikrmováni,
poté se potulovali (pozorováni v sev. Itálii),
v létě se vrátili se na „zimoviště“
2006 – na jaře 5 ptáků opustilo zimoviště, dva doletěli
do rakouských Korutan!
2007 – návrat prvních pěti dospělých ptáků do Rakouska
(po 3 letech), 1 pár úspěšně hnízdil (3
mláďata), všichni samostatně odletěli na jih
– uskutečnil se naváděný let dalších odchovaných
ptáků na zimoviště
2008 – celková velikost skupiny na zimovišti: 20
2019 – Georgenberg (Solnohradsko): největší evropská
kolonie – 8 hnízd, 27 vylíhlých ptáků
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: http://www.waldrappteam.at/
Ibis skalní (Geronticus eremita)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: http://www.waldrappteam.at/
Trasa naváděné migrace mladých ptáků z uměle
založené kolonie (nemigrujících rodičů) v Rakousku
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
1900 1990
Rozšíření orlosupa bradatého
cca 1800 cca 1985
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Rozšíření orlosupa bradatého v Evropě
cca. 1800 cca. 1985 reintrodukce od r. 1985
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Evropské zoologické zahady podílející se na chovu orlosupa bradatého
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Přehled všech v Alpách vypuštěných orlosupů (do r. 2007)
Místo Stát
od
do
počet
1)
počet
2)
Rauris A 1986 1999 29 20
Haute-Savoie F 1987 2004 31 22
Engadin CH 1991 2007 26 25
Mercantour F 1993 2007 15 14
Alpi Marittimi I 1994 2006 16 15
Mallnitz A 2000 2006 6 6
Martell I 2000 2006 9 9
Gschlöss A 2001 2001 2 2
Doran F 2001 2005 8 8
Gastein
/Salzburg
A 2002 2002 2 2
Kals / Lienz A 2004 2004 2 2
Rauris 2 A 2005 2005 2 2
NP Hohe
Tauern
A 2007 2007 2 2
Total 1986 2007 150 129
1) Počet orlosupů bradatých vypuštěných do přírody
2) Počet orlosupů, kteří zůstali po vypuštění do r. 2007 naživu (bez znovu odchycených nebo doloženě uhynulých)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Do r. 2018 bylo v Alpách
vypuštěno do volné přírody
227 orlosupů (z toho 63
v Rakousku).
Stav k r. 2020: cca 220
jedinců volně žijících
v Alpách.
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Ztráty orlosupů vypuštěných v Alpách podle příčiny
Losses of released Bearded Vultures in the Alps
(nbirds = 139, ndrop out = 22, Jan.2006), Source: IBM-NPHT/EGS R.Zink
27%
9%
9%
23%
18%
14%
at release avalanche collision
recaptured shot unknown
při vypuštění lavina kolize
znovu odchyceni zástřel neznámá příčina
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Vysazených mladých
orlosupů přežívá cca 70 %.
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Přehled všech orlosupů vylíhlých v Alpách ve volné přírodě do r. 2007
Označení
páru
Region Stát 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Σ
Haute-Savoie
Haute-
Savoie
F 1 1 1 1 1 1 1 1 8
Vanoise 1 Vanoise F 1 1 1 1 1 5
Vanoise 2 Vanoise F 1 1 1 1 1 5
Vanoise 3 Vanoise F 1 1 2
Stelvio 1 Stelvio I 1 1 1 1 1 1 1 1 8
Stelvio 2 Stelvio I 1 1 1 1 1 1 1 1 8
Stelvio 3 Stelvio I 1 1 1 1 1 5
Swiss 1
Grau-
bünden
CH 1 1
Swiss 2 Wallis CH 1 1
Swiss 3
Grau-
bünden
CH 1 1
Σ 1 2 1 3 2 5 2 5 7 6 10 44
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Do r. 2019 (včetně) v Alpách vyletělo z hnízda ve volné přírodě 272 mladých orlosupů
(více než tam bylo celkem vysazeno). Vlastní reintrodukce skončila (úspěchem).
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
Území endemického, historického výskytu (fialově) a oblastí translokovaných (přemístěných)
populací (reintrodukovaných i introdukovaných, v druhém případě v oblastech hodně dávného
přirozeného výskytu). Oranžově jsou vyznačený oblasti, kde byly vypuštěni jedinci do existujících
populací (zdroj: Cuyler et al. 2020, Ambio). Pokusy o (re)introdukci na Špicberkách (20.-70. leta
20. století a na Islandu (cca 1930) ztroskotaly (nejsou zakreslené).
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
- reintrodukce v pevninské Evropě
1927 – první, neúspěšný pokus o reintroduci v Norsku:
ostrov u Alesundu
1931 – vysazení 10 kusů z Grónska na Dovrefjellu, Norsko
1935 – vysazení dalších 2 kusů tamtéž
1940-45 – stádo na Dovrefjellu zaniklo
1947-53 – vysazeno celkem 47 telat z Grónska
na Dovrefjellu
1953 – přežilo 10 kusů, základ dnešní populace
1971 – 6 kusů opustilo Dovrefjell, 5 došlo do oblasti Rogen
(Härjedalen, norsko-švédská hranice)
1978 – stádo na Dovrjefjellu narostlo na 51 kusů, ale 12 kusů
zabito bleskem
1992 – stádo v oblasti Rogen se ustálilo na cca 20 kusů
2000 – populace na Dovrefjellu čítá cca 80-100 kusů
2011 – populace na Dovrefjellu čítá cca 300 kusů;
v přírodní rezervaci Rogen 7 kusů
2017 – populace na Dovrefjellu čítá 244 kusů;
v přírodní rezervaci Rogen 10 kusů (zde byly
do stáda integrováni noví jedinci z Grónska)
2019 – populace na Dovrefjellu čítá ca 240 kusů, každým rokem
se rodí cca 50 telat ale jejich mortalita je značná; v oblasti
Rogen žilo v letech 2017-2022 stále 10 jedinců.
Dnešní rozšíření
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
Rozšíření v 19. století (červeně) a dnešní
reintrodukované populace (modře)
Reintrodukce pižmoně na Aljašku
1894 – pravděpodobné datum odstřelu posledního pižmoně
1930 – kongres U.S.A. poskytuje 40 tis. $ na nákup stáda pižmoňů
za účelem jejich introdukcena Aljašku s perspektivou
domestikace a využití v teritóriu
léto 1930 – odchyt 19 samic a 15 samců (telat a ročních kusů)
v Grónsku (jiný poddruh: O. m. wardi) než v sev. Americe)
norskými námořníky, přeprava do Norska (konec srpna)
září 1930 – parník s pižmoni doplouvá do New Yorku; následuje
33 dní karantény v Athenia, New Jersey
říjen 1930 – přeprava pižmoňů vlakem do Seattlu na pacifickém
pobřeží, dále 7 dní parníkem do Sewardu na Aljašce
5. listopadu 1930 – po 4 dnech přepravy vlakem vypuštění všech
34 pižmoňů na oplocenou mýtinu v boreálním lese
u Fairbanks (Alaska Agricultural College and School of Mines)
1935 – přeprava 27 pižmoňů (složitá a dobrodružná) na ostrov Nunivak v Beringově moři před
ústími Yukonu a Kuskokwimu (vegetace: tundra)
1936 – vypuštění dalších 4 jedinců na ostrově Nunivak (celkem 31)
1967-1968 – vypuštění 23 kusů z Nunivaku na pevnině východně od ostrova
1969-1970 – vypuštění 64 kusů z Nunivaku v Arctic National Wildlife Refuge
1970 a 1981 – vypuštění 72 kusů z Nunivaku na Seward Peninsula
1970 a 1977 – vypuštění 70 kusů na severozápadní Aljašce
2005 – přes 3,5 tis. pižmoňů na Aljašce, z toho cca. 620 na ostrově Nunivak (2017: 4,3 tis. / 740 ks)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Přímorožec arabský (Oryx leucoryx)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
1962 - vybudování chovného stáda
v zool. zahradě ve Phoenix (USA)
1972 – vyhuben ve volné přírodě
1980 - začátek reintrodukce (Omán)
2020 – cca 1200 jedinců ve volné přírodě
(rezervace v Saudské Arábii, Ománu a
Izraeli), 6-7 tis. v zajetí (vč. polodivokých)
Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah)
• původní areál: Sahara
• IUCN: v přírodě vyhuben (2002)
• (nepotvrzená pozorování v Čadu
a Nigeru, zde v r. 1985 cca 500 ks)
• chov v zajetí od 60. let 20. stol.
• 1996: 1250 jedinců v zoologických
zahradách po celém světě, 2145
jedinců na rančích v Texasu (úniky do přírody)
• reintrodukce postupně od r. 1985 do oplocených
rezervací v Tunisku (vč. dvou kusů ze Zoo Dvůr
Králové), Maroku a Senegalu.
• 2015: 1750 jedinců v chovných programech
• 2016: vypuštění 21 jedinců v nově zřízené
rezervaci v Čadu (2017 aklimatizace dalších 14 ks)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Nosorožec (tuponosý) Cottonův
(Rhinoceros simum?? cottoni)
R. s. cottoni
R. s. simum
• Poslední volně žijící populace
R. (simum?) cottoni přežívala
v Garamba National Park v Kongu (Zaire)
• srpen 2005: v Garamba NP již jen 4 jedinci
• březen 2008: již pouze 2 kusy?!
• v zajetí 8 jedinců (6 v Zoo Dvůr Králové,
2 v Zoo v San Diegu, USA; nová data
– jaro 2009), nerozmnožují se!
• v r. 2009 všech 5 jedinců schopných
rozmnožování (3 samice, 2 samci)
převezeno z Dvora Králové do rezervace
v Keňi, v r. 2018 zbývají jen 2 samice.
Nejedná se o klasickou
reintrodukci, ale o zoufalý
pokus navodit rozmnožování
posledních jedinců stimulací
přírozeným prostředím!
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Jasoň červenooký (Parnassius apollo)
Historické a současné (reintrodukce) rozšíření v ČR
1850-1900 - zánik většiny populací v Čechách
20. léta 20. století – zánik poslední populace v Čechách (Podkrkonoší)
cca. 1930 – zánik populace u Štramberka (sev. Morava)
1935 – zánik poslední populace na území dnešní ČR u Znojma (již. Morava)
70. a 80. léta – pozorování několika jedinců v Bílých Karpatech,
patrně zalétlé kusy ze Slovenska (Vršatecké bradlo)
od r. 1986 – reintrodukce v oblasti velkolomu Kotouč u Štramberka
(ČSOP Apollo, Štramberk; původ: Velký Manín, Strážovské vrchy, Slovensko)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Jasoň červenooký (Parnassius apollo)
- Stanoviště: otevřená stanoviště jako skály, skalní výchozy,
vyprahlé pastviny, horské louky; xerothermofilní
- Relativně mobilní (známé přelety do 5 km)
- Potravna: různé druhy rozchodníku (Sedum sp.)
- na Štramberku r. bíly (S. album) a r. velkokvětý
(S. maximum agg.)
- imága sají nektar převážně na červeně či fialově
kvetoucích rostlinách.
- Ustupuje v celé Evropě hlavně kvůli změnám v krajině,
resp. v zemědělství (ústup od pastvy – Štramberk
býval označován za „město koz“!)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Rozšíření západního a východního (pod)druhu:
ještěrky dvoupruhé - Lacerta (v.) bilineata
(zeleně) a ještěrky zelené - L. viridis (modře);
žlutě hybridní zóna (zhotovitel mapky
patrně nevěděl o výskytu v Česku: střední Čechy,
jižní Morava)
Rozšíření L. viridis v ČR
Hypotetický příklad: posílení slabé populace ještěrky
zelené (Lacerta viridis sensu lato) vypuštěním jedinců
z jiných (jižních, západních populací)
- teprve od r. 1991 rozlišujeme dva druhy; hlavní důvod je
velmi nízká úspěšnost křížení
- při vysazení jedinců ze západní Evropy by mohlo dojít k snížení
reprodukce a dalším jevům extrémní „outbreeding depression“;
případně by se jednalo o introdukci nepůvodního druhu
- při vysazení jedinců z jihovýchodní Evropy by se mohla
přinejmenším negativně projevit geneticky daná adaptace na
teplejší podmínky v jejich domovině a tím menší odolnost
jejich (hybridních) potomků v chladnějších podmínkách
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bývalý vojenský prostor Milovice
• (re)introdukce velkých přežvykavců
jako způsob péče o přírodu
(zubr evropský, zpětně vyšlechtěný
„pratur“, Exmoorský pony)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
foto: Dmitrij Gurjanov, Wikipedia
foto:Česká krajina o.p.s.
foto:Česká krajina o.p.s.
foto:Česká krajina o.p.s.