Systém a fylogeneze hub
(pro pokročilé)
Díl sedmý:
Basidiomycota: Agaricomycotina.

AGARICOMYCOTINA
(dříve třída Basidiomycetes; nověji změněno jméno třídy v souladu s doporučením Mezinárodního kódu
botanické nomenklatury a taxon povýšen na pododdělení)
bazidiospory zpravidla jednobuněčné, klíčí vždy hyfou
sekundární mycelium vzniká vždy somatogamií (hyfogamií)
sacharidy v buněčné stěně nejčastěji na bázi glukózy, vyskytuje se i xylóza; u většiny zástupců se
tvoří přezky a dolipory s perforovaným parentosomem
téměř vždy se tvoří plodnice, obvykle se nevytvářejí kvasinkovité útvary
výjimečně dochází k tvorbě konidií (anamorfního stadia), a to vždy na dikaryotickém myceliu,
případně na plodnicích
Systém: dvě základní skupiny a samostatné linie
třída Tremellomycetes (~ Phragmobasidiomycetidae, Heterobasidiomycetes)
houby s rozdělenou bazidií (fragmobazidií) a/nebo tvorbou kvasinkovitých stadií (zahrnuje část
heterogenní skupiny Heterobasidiomycetes, již delší dobu neudržitelné, v dřívějších systémech
podržené víceméně z praktických důvodů)
třída Agaricomycetes (~ Homobasidiomycetes nebo Holobasidiomycetes)
houby s nerozdělenou bazidií (holobazidií), netvoří kvasinkovitá stadia (homogenní skupina,
víceméně odpovídající někdejší třídě Homobasidiomycetes)
třída Dacrymycetes stojí blíže k druhé, Bartheletiomycetes je zřejmě bazální linie
Agaricomycotina

BARTHELETIOMYCETES
– monotypický taxon, zahrnující jediný druh Bartheletia paradoxa
– ekologie: striktní specialista, kolonizující opadlé listy jinanu
– pravděpodobně fylogeneticky bazální linie, na což napovídá tvorba podélně přehrádkovaných bazidií
z teliospor (které přečkávají od zimy do léta, prakticky celý životní cyklus probíhá na podzim
během krátkého období po opadu listů)
Ekologii a životní cyklus detailně popisují Scheuer et al. (2008): Bartheletia paradoxa is a living
fossil on Ginkgo leaf litter with a unique septal structure in the Basidiomycota. Mycological
Research 112: 1265–1279.
– v životním cyklu dochází i k tvorbě sekundárních konidií (vyrůstají z primárních)
Viz Koukol & Lotz-Winter (2016): Secondary conidia observed in Bartheletia paradoxa. Czech Mycology
68(1): 79–84; odtud převzaty obrázky
(b – dvě konidiomata, c, d – primární konidie
a z nich vyrůstající sekundární).
Obsah obrázku jídlo Popis byl vytvořen automaticky

TREMELLOMYCETES
Podle pojetí kladoucího větší důraz na (ne)rozdělení bazidie byly kladeny do této třídy též
primitivnější řády Auriculariales (Dict. of Fungi je uvádí v Agaricomycetes), Ceratobasidiales
(nyní rozděleny mezi Auric. a Cantharellales) a Dacrymycetales (dnes Dacrymycetes); typ bazidie již
aktuálně není určující charakteristikou.
Třída je charakterizována ultrastrukturálními znaky (dělicí vřeténko - "biglobular spindle pole
body") a molekulárními daty. Jinak jde o dimorfické houby, některé tvoří plodnice, parentosomy
vakovité nebo chybí, bazidie přehrádkované nebo ne.
řád Tremellales
– plodnice (pokud se tvoří) rosolovité konzistence,
různých tvarů, na povrchu hymenium s bazidiemi
– sekundární mycelium s přezkami, dolipory
s parentosomy, na myceliu i tvorba konidií
– bazidie různých typů, tremelloidní je chiastická
fragmobasidie s dlouhými sterigmaty, zatímco
Filobasidiella tvoří holobazidie a na nich řetízky
bazidiospor (jedinečný znak tohoto rodu)
– bazidiospory klíčí hyfou, konidiemi nebo sekundárními sporami
– většinou dřevní saprotrofové, druhotně parazité, i parazité hub;
příkladem je rod Tremella (rosolovka, viz foto) – tvrdé „jádro“ plodnice se ukázalo být
parazitovaným pevníkem) různých tvarů
tremella_mesenterica_mprb_02

Cystofilobasidiales   (http://ijs.sgmjournals.org/content/49/2/907.full.pdf+html)
– zřejmě bazální skupina, uvažuje se i o jejím vyloučení z této třídy
– kvasinkovité teleomorfy, v septech mají dolipory bez parentosomů, holobazidie se vyvíjejí z
teliospor (jedinečný znak mezi Tremellomycetes), netvoří plodnice
– některé druhy psychrofilní, známy z arktických biotopů
Filobasidiales
– zřejmě heterogenní skupina
– holobazidie s přisedlými sporami (u rodu Filobasidium na vrcholu protáhlé baz.)
– druhy rodu Syzygospora jsou parazity jiných hub (Ascom., Basidiom.) i lišejníků; ekologie dalších
není známa, ale byli izolování z půdy a těl rostlin nebo živočichů
Holtermanniales   (http://ijs.sgmjournals.org/content/61/3/680.full.pdf+html)
– známa teleomorfa u rodu Holtermannia: plodnice podobná krásnorůžku s tremelloidními
fragmobazidiemi (tento rod znám z JV Asie a Brazílie)
– rostou na stromatech dřevních vřeckatých hub a mají tremelloidní haustoria, jde tedy zřejmě o
mykoparazity
– u dalších zástupců známa jen kvasinkovitá stadia
Trichosporonales
– taxon zahrnující anamorfní stadia hub, klasifikovaných v rodech Trichosporon (vláknité houby,
tvorba arthrokonidií) a Cryptococcus (kvasinkovité houby), řada druhů jsou i patogeni člověka
– zřejmě sem patří teleomorfa Tetragoniomyces, u které dochází k fúzi bazidií (absolutní redukce
haploidní fáze, vyrůstá rovnou dikaryotická hyfa)

DACRYMYCETES   [1 řád Dacrymycetales, někt. autory oddělován Unilacrymales]
– tvoří obvykle žluté nebo oranžové, slizovité, rosolovité až chrupavčité plodnice
– na septech sekundárního mycelia tvorba přezek a doliporů s neperforovaným parentosomem
– holobazidie vidlicovitě rozvětvené ve dvě prosterigmata, nesoucí protáhlá sterigmata se sporami
(horní snímek)
– bazidiospory klíčí hyfou nebo konidiemi
– dřevní saprotrofové, v našich lesích běžné rody:
Dacrymyces (kropilka, foto vpravo)
Calocera (krásnorůžek, foto vlevo)
Calocera%20viscosa dacrysti1s Fig3_small
houby tvořící plodnice: viz přednášku Systematický přehled makroskopických hub

AGARICOMYCETES
podle vývoje plodnic rozlišujeme 2 základní typy:
1) houby rouškaté (dříve podtřída Hymenomycetidae)
bazidiospory se tvoří na povrchu plodnice v povrchové vrstvě zvané hymenium (výtrusorodé rouško),
na speciální části povrchu plodnice - hymenoforu
v roušku i sterilní buňky: bazidioly, cystidy
bazidie hymenomycetoidního typu, spory aktivně odmršťovány (balistospory)
plodnice gymnokarpní - od počátku otevřené - nebo hemiangiokarpní - dočasně uzavřené plachetkou
(velum universale) či závojem (velum partiale)
2) břichatky (dříve podtřída Gasteromycetidae)
povrch plodnice uzavírá většinou dvouvrstevná okrovka (peridie), samotný vnitřek plodnice pak tvoří
teřich (gleba)
bazidie se tvoří volně v celém teřichu nebo na hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních prostor
(komůrek); jsou gastroidního typu - bazidiospory pasivně uvolňovány (odlamují se ze sterigmat),
roznášeny větrem, vodou, živočichy aj.
angiokarpní vývoj plodnice - uzavřená až do dozrání spor
Systematicky je ovšem definitivně zavrženo členění na fylogenezi neodpovídající jednotky
Hymenomycetidae a Gasteromycetidae; rouškaté houby a břichatky se prolínají i v rámci jednotlivých
řádů, dnes už i čeledí, dokonce i rodů. Dochází tím k řadě změn na řádové úrovni, některé řády
zanikají sloučením s jinými (viz dále).

plodnice (bazidiokarpy, bazidiomata)
(poznámka: plodnice v užším smyslu obsahují pohlavní orgány
– u stopkovýtrusných hub tedy podle tohoto pojetí nejsou pravé plodnice)
typy hymenoforu: hladký, bradavčitý, ostnitý, lištovitý, lupenitý, rourkovitý aj.
základní typy plodnic rouškatých hub:
holothecium - rozlitá, kyjovitá, keříčkovitá, hymenium pokrývá celý povrch plodnice (klavarioidní,
ramarioidní aj.)
pilothecium - plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, diferencovaná na klobouk a třeň (může být
redukovaný), hymenofor pokrývá spodní část klobouku (agarikoidní, kanthareloidní, pleurotoidní,
cyfeloidní aj.)
krustothecium - plodnice s postupným vývojem (přirůstající), jednoletá nebo častěji víceletá, může
a nemusí být členěna na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá většinou spodní část klobouku
(hydneloidní, fomitoidní, stereoidní aj.)
základní typy plodnic břichatek:
plektothecium - plodnice s roztroušenými bazidiemi v glebě
lysothecium, schizothecium - uvnitř plodnice jsou dutiny vystlané hymeniem (vznikající lyzí pletiva
u lysothecií nebo jeho roztrháním u schizothecií)
aulaiothecium - plodnice, do jejíhož nitra vrůstají lamely, pokryté hymeniem
klathrothecium - gleba je rozdělena větvenými lamelami a v době zralosti vynesena nahoru přídatným
nosičem - receptakulem („třeň“)

C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\tolweb_kladogramy\Agaricomycetes.png
The current classification of the Agaricomycetes is based on a combination of rRNA
and combined protein/rRNA studies, which are too numerous to review here.
For a compilation of the phylogenetic studies that inform the current classification,
see Hibbett et al. (2007). The informal names of Hibbett and Thorn (2001) have
now been replaced by formal taxonomic names, most of which were preexisting
in the taxonomic literature. Thus, the current concept of Agaricales is equivalent
to the “euagarics clade”, the Polyporales is equivalent to the “polyporoid clade”,
the Phallomycetidae is equivalent to the “gomphoid-phalloid clade”, and so on.
There have been several independent clades discovered in recent years that
were not included in Hibbett and Thorn’s (2001) overview. These include clades
composed mostly of resupinate forms (Corticiales, Trechisporales, and Atheliales),
as well as the “heterobasidiomycetous” Sebacinales, which includes coralloid,
resupinate, and encrusting forms (Hibbett and Binder 2001; Larsson 2002; Lim 2001; Langer 2002;
Weiss et al. 2004). With further study of the cryptic resupinate forms, it is entirely possible
that additional major groups of Agaricomycetes will be discovered.
In the tree at the top of this page, the deepest “backbone” nodes in the Agaricomycetes are drawn
as a large polytomy, reflecting lingering uncertainty about their resolution (this is a somewhat
conservative view, because the multi-locus studies suggest some resolution; see Matheny et al.
[2007]). Resolving the earliest divergences in the Agaricomycetes is of interest, because this
could provide insight into the form and ecology of the common ancestor of Agaricomycetes. Molecular
data do not yet provide robust resolution of this problem, but ultrastructure of parenthesomes may
provide some clues. Most Agaricomycetes have perforate parenthesomes, but the Cantharellales,
Phallomycetidae, Hymenochaetales, and Trechisporales include species with imperforate
parenthesomes. The Auriculariales and Dacrymycetes (see the Agaricomycotina page) also have
imperforate parenthesomes, which may therefore be the plesiomorphic condition in the
Agaricomycetes. Consistent with this view, the Cantharellales and Phallomycetidae clade have
frequently been resolved as basal clades in the Agaricomycetes, albeit with weak bootstrap support
(Hibbett and Binder 2002; Binder and Hibbett 2002; Matheny et al. 2007). Several authors have
suggested that there is homoplasy in the evolution of parenthesomes in Agaricomycetes (Larsson
2002; Hibbett and Thorn 2001).        http://tolweb.org/Agaricomycetes

řád Auriculariales
plodnice různých typů, rosolovitá nebo chrupavčitá, výjimečně chybí (Sebacina)
na sekundárním myceliu mohou a nemusí být vytvořeny přezky a dolipory
fragmobazidie stichická
bazidiospory klíčí hyfou, konidiemi nebo sekundárními sporami, tvoří se i kvasinkovité buňky
hlavně dřevní saprofyti
Hirneola auricula-judae (ucho Jidášovo, vpravo)
- na dřevě bezů i jiných listnáčů
-
-
-
-
-
-
-
    Exidia (černorosol, vlevo) - dřevní saprofyti
sem patří i čeleď Exidiaceae, mající sice chiastické fragmobazidie typu Tremella, ale fylogeneticky
příbuzná, recentně včleněná do Auriculariaceae
fm001002-warziger-Druesling hirneola_2

řád Sebacinales
– recentně odlišený řád (dříve Auriculariales), nepočetný v druhové bohatosti, leč převelice
významný, neb jeho zástupci vstupují v mykorhizní symbiózu s přehršlí cévnatých rostlin (různé
typy: ektomykorhiza, erikoidní i orchideová mykorhiza);
v současné době jsou jeho zástupci objevováni též coby rostlinní endofyté
– některé i saprotrofní; tvoří rozplizlé povlaky (resupinátní plodnice) na substrátu
řád Trechisporales   [jediná čeleď Hydnodontaceae]
– též recentně odlišený řád (dříve Thelephorales nebo Polyporales), zahrnující saprotrofní houby
s resupinátními plodnicemi, u kterých se setkáváme s tvorbou urniformních bazidií (ty jsou na bázi
ztlustlé – předpokládá se, že jde o pozůstatek vývojově původního rozdělení na pro- a metabazidii,
přičemž rozšířená báze je zbytkem probazidie)
Vlevo:
Sebacina incrustans
Foto Ania,
http://grzybiarze.eu
/gallery/users/8/49/04961-Sebacina_incrus.jpg
Trechispora mollusca
Foto Hans Bender, http://www.bender-coprinus.de
/pilz_der_woche/2005
/_trechispora_mollusca.html

C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\clavulina_coralloides.jpg
řád Cantharellales
gymnokarpní holothecia nebo pilothecia s různým
typem hymenoforu (hladký, lamelovitý, ostnitý aj.)
buď mykorhizní houby nebo dřevní
saprotrofové až fakultativní parazité
Clavulina (kuřátečko) - plodnice keříčkovité =>
pozn.: v systému se rozutíkaly houby kyjovité a keříčkovité – čeledi Clavariaceae a Typhulaceae
jsou v Agaricales, Clavariadelphaceae a dřívější Ramariaceae v Gomphales (phalloid clade); rod
Tremellodendropsis (dříve Auriculariales) má nyní řád Tremellodendropsidales
Cantharellus (liška, vlevo) - lištovitý hymenofor
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\liska_obecna.jpg ciba2S
http://www.gymfry.cz/zmp0304/semerak/les.htm
http://popgen.unimaas.nl
/~jlindsey/commanster/Mushrooms/Basidio/subasidio.html
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\hydnum_rufescens.jpg
http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=53632
Hydnum (lišák, vpravo) - ostnitý hymenofor
Berbee et al. (2016): Phylogenetic evidence places the coralloid jelly fungus Tremellodendropsis
tuberosa (Tremellodendropsidales)
among early diverging Agaricomycetes. Mycol. Progress
15 (9): 939–946. DOI: 10.1007/s11557-016-1220-x

Phallomycetidae [= phalloid clade]
řád Phallales
gasteroidní plodnice (tzv. klathrothecium), v mládí podzemní na rhizoidálním myceliu („vajíčko s
kořínkem“)
přídatná struktura - receptakulum (nosič) - vynese dozrávající teřich na povrch
zralý teřich tvoří zelená mazlavá páchnoucí hmota, lákající hmyz (zoochorie)
půdní saprotrofové:
Phallus (hadovka,
2 obr. vlevo)
Clathrus (mřížovka,
obr. vpravo)
řád Geastrales
jiný typ mají hvězdovky (Geastrum) – gasteroidní plodnice krytá vícevrstevnou okrovkou,
exoperidie záhy praská, hvězdicovitě se rozestupuje a obnažuje teřich krytý tenkou endoperidií;
ta se otevírá za zralosti na vrcholu
saprotrofové na lesních i nelesních stanovištích

do čel. Geastraceae vřazeny i Sphaerobolaceae (dříve v řádu Sclerodermatales)
impu3L quadL impuL rube2L

řád Gomphales
čeledi z řádu Gomphales, tj. Clavariadelphaceae (dříve v řádu Cantharellales) a Gomphaceae (incl.
Ramariaceae) jsou nyní součástí „phalloid clade“
jedná se o kuřátkovité houby s klavarioidními (Clavariadelphus – kyj, obr. vlevo) nebo
ramarioidními (Ramaria – kuřátka, obr. vpravo) holothecii
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\HOU064A.JPG C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\HOU069A.JPG
řád Hysterangiales
ektomykorhizní houby s podzemními plodnicemi
Hysterangium crassum
Foto Vladimír Kunca, http://www.nahuby.sk
/obrazok_detail.php?obrazok_id=405212&poradie=3&form_hash=8568849bcebffe417472efc71c3ab357/
více viz System. přehled makroskopických hub

řád Hymenochaetales
– krustothecia s pórovitým (vzácněji lamelovitým
nebo hladkým) hymenoforem
– dřevní houby, saprofyté i vážní parazité dřevin
Phellinus (ohňovec), Inonotus (rezavec, foto)
– poznámka: do řádu Hymenochaetales přibyla čeleď Schizoporaceae, zahrnující rody oddělené z čeledi
Hyphodermateceae (dříve Stereales, nyní Polyporales)
zástupcem je rod Schizopora (pórnovitka, foto)
v rodu Kurtia byla objevena erikoidní mykorhiza (zatím jediná mimo řád Sebacinales)
rezavec_lesknavy (J C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\schizopora_paradoxa.jpg
http://popgen.unimaas.nl/~jlindsey/commanster/Mushrooms/Basidio/subasidio.html
Contrary to most of the Homobasidiomycetes,
the hymenochaetoid clade, as well as the cantharelloid and
gomphoid-phalloid clades, include species with imperforate
parenthesomes (Hibbett and Thorn 2001, Binder and Hibbett
2002). As this character is also encountered in non-homo-
basidiomycetous Hymenomycetes (e. g. Auriculariales and
Dacrymycetales), one can argue that the presence of imperforate parenthesomes is the plesiomorphic
condition in the Homobasidiomycetes, and this point of view would be in accordance with the basal
position of the hymenochaetoid clade in homobasidiomycete phylogeny. Hibbett and Thorn (2001),
however, suggested that this character could be potentially homoplasic, because of the apparent
co-occurrence of imperforate and perforate parenthosomes in the polyporoid clade (Keller, 1997),
which would be in conformity with a non-basal position of this clade. Therefore, the position of
the hymenochaetoid clade in homomobasidiomycete phylogeny still is controversial (Binder and
Hibbett, 2002).         http://tolweb.org/Hymenochaetales

řád Corticiales
– nyní úzce pojatý řád hub s resupinátními plodnicemi; tradičně byly do Corticiales v různě širokém
pojetí řazeny nejrůznější resupinátní houby („poblitá dřeva“), dnes rozptýlené v asi deseti řádech
(vývojových liniích)
– dřevní saprotrofové, např. Corticium, Vuilleminia (čeleď Vuilleminiaceae), výjimečně houby
lichenizované nebo lichenikolní
řád Gloeophyllales   [jediná čeleď Gloeophyllaceae]
– nepočetný, ale různorodý řád zahrnující dimidiátní (bokem přirostlé plodnice typu chorošů) nebo
resupinátní houby
– saprotrofové zejména na dřevě jehličnanů, typicky způsobující hnědou hnilobu, např. Gloeophyllum,
Veluticeps
Vlevo:
Corticium roseum
Foto Standa Jirásek,
http://www.biolib.cz
/cz/image/id15515/
Gloeophyllum trabeum
Foto Dalibor Matýsek, http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=10539

řád Thelephorales
saprotrofové nebo častěji mykorhizní houby
pozemní kloboukaté houby s hladkým nebo ostnitým hymenoforem
Thelephora (plesňák, foto vpravo nahoře), Sarcodon (lošák, vpravo dole)
sarcodon imbricatus C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\thelephora_terrestris.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Thelephora_terrestris.jpg
houby tvořící plodnice: viz též Systematický přehled makroskopických hub
Obsah obrázku houba, bílá, květina Popis byl vytvořen automaticky
řád Stereopsidales   [1 rod Stereopsis]
vyčleněný z řádu Polyporales
Sjökvist et al. (2014): Stereopsidales - a new order of mushroom-forming fungi.
https://doi.org/10.1371/journal.pone.0095227
Stereopsis reidii
https://www.centrodeestudiosmicologicosasturianos.org/?p=13434

Obsah obrázku houba, dřevo, kmen Popis byl vytvořen automaticky
řád Polyporales
"choroše" - většina druhů tvoří gymnokarpní krustothecia, obvykle bokem přirostlá a často víceletá,
s pórovitým nebo lamelovitým hymenoforem
dřevní houby, saprotrofové nebo fakultativní (i obligátní) parazité
systematické poznámky:
řád se vrátil k "bývalé slávě" (míněn tím rozsah zahrnující většinu "chorošů")
– v pojetí 8. vydání Dictionary of Fungi patřila čeleď Polyporaceae do Poriales; dnes je tomu
naopak, Poria patří do (už zase široké) čeledi Polyporaceae
rody z někdejšího řádu Ganodermatales jsou nyní též součástí řádu Polyporales
Foto Jiří Polčák, https://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=776415
rody z dřívější čeledi Lentinaceae (např. podle Mosera /Die Röhrlinge und Blätterpilze, 1983/
součást čel. Polyporaceae v úzce vymezeném řádu Polyporales) jsou rozděleny: Lentinus a příbuzné
spadají do Polyporaceae (do rodu Lentinus dnes patří i drobné stipitátní choroše, viz foto vpravo),
Neolentinus je řazený do Gloeophyllales,
Pleurotus a příbuzné do vlastní čeledi
Pleurotaceae v řádu Agaricales
Lentinus brumalis (choroš zimní = poloplástvový)

Obsah obrázku houba, rostlina, zavřít, poleva Popis byl vytvořen automaticky
charakterističtí zástupci:
Fomes a Fomitopsis (česky obojí troudnatec, na fotografii
    vpravo nahoře t. kopytovitý)
Ganoderma (lesklokorka), Trametes (outkovka)
https://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/chorose/item/3307-polyporus-umbellatus
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\ganoderma_lucidum.bmp
http://jaruna7.bloguje.cz/img/lesklokorka.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\fomes_fomentarius.jpg
http://www.etf.cuni.cz/~moravec/fotky/p6904-m.html
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\laetiporus_sulphureus.jpg
některé „choroše“ jsou v mládí jedlé, např. Laetiporus sulphureus (sírovec, vlevo) nebo Polyporus
umbellatus (oříš, vpravo)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\trametes_versicolor.jpg
http://www.damyko.info/ForumB/viewtopic.php?t=191
http://www.naturfoto.cz/sirovec-zlutooranzovy-fotografie-4873.html

řád Russulales
nejčastěji hemiangiokarpní pilothecia (ale velum jen výjimečně)
sférocysty - kulovité buňky v pletivu plodnic; dužnina je nápadně křehká, lámavá
mykorhizní druhy
Lactarius (ryzec, vlevo) - plodnice po poranění roní latex
Russula (holubinka, vpravo) - též obsahují v pletivu plodnic mléčnice, ale ne latex
aeruL deteL
houby tvořící plodnice: viz přednášku Systematický přehled makroskopických hub

do řádu Russulales jsou řazeny i houby s plodnicí resupinátní (Stereum – pevník, vlevo),
keříčkovitou (Hericium – korálovec, vpravo) nebo kloboukatou s ostnitým hymenoforem (Auriscalpium –
lžičkovec, uprostřed)
součástí řádu Russulales jsou nyní rody z řádů
Bondarzewiales, Hericiales a Lachnocladiales
alternativou je užší pojetí řádu Russulales s vyčleněním řádu (nebo příp. na úrovni podřádů)
Hericiales (zahrnujícího Bondarzewiaceae, Peniophoraceae, Stereaceae apod.)
rody ze (svého času vystaveného) řádu Stereales jsou rozděleny na dvě části: čeledi Stereaceae
a příbuzné jsou nyní též součástí řádu Russulales, zbytek (většina resupinátních hub) pak řádu
Polyporales
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\stereum_rugosum.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Stereum_rugosum.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\hericium_flagellum.jpg
http://www.sci.muni.cz/botany/mycology/mykexk06/hericium_flagellum_2.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\auriscalpium_vulgare.jpg
http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=77091

„crown group“ v rámci třídy Agaricomycetes představují
– řád Jaapiales
(1 rod Jaapia, 2 druhy resupinátních hub, izolovaně stojící taxon)
– Agaricomycetidae
(sesterská skupina předchozího taxonu, zahrnuje většinu známých makromycetů)
řád Atheliales   [jediná čeleď Atheliaceae]
– houby resupinátního charakteru; saprotrofové nebo parazité, skupina zahrnuje i parazity lišejníků
nebo kolonií zelených řas
Byssocorticium atrovirens
Foto Pavol Kešeľák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Byssocorticium-atrovirens
/pakorovka-tmavozelena
/povucinik-modrozeleny/ID1008
Vpravo Sclerotium rolfsii, anamorfa od Athelia rolfsii – drobná sklerocia na větvi Juniperus
virginiana
Foto Edward L. Barnard, http://tolweb.org/Atheliales/20554

řád Boletales
hemiangiokarpní (vytvořen závoj) nebo gymnokarpní pilothecia, příp. gasteroidní typy
hymenofor nejčastěji rourkatý, řidčeji lupenitý (příp. i jiný), lze snadno oddělit od dužniny
klobouku
luteL scabL luriL
     převážně ektomykorhizní houby, méně dřevní saprofyti (vzácně paraziti)
Boletus (hřib, vlevo) masité plodnice, často síťka na třeni
Suillus (klouzek, vpravo) slizký klobouk, mykoriza s jehličnany, někdy závoj
Leccinum (kozák - vpravo dole, křemenáč)
Xerocomus (suchohřib), Tylopilus (podhřib)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\tolweb_kladogramy\Boletales.png

součástí řádu Boletales jsou rody z gastroidních Melanogastrales (s výjimkou čeledi Niaceae,
spadající pod Agaricales) a Sclerodermatales (včetně Calostomataceae z dřív. Tulostomatales)
citrL lacrL
Serpula lacrymans (dřevomorka domácí)
- resupinátní plodnice, dře-vní saprofyt,
škůdce dřeva v budovách
glutL
lupenitý hymenofor:
Gomphidius (slizák, vpravo) - lupenitá obdoba klouzků
Paxillus (čechratka)  - mykorizní druhy
Tapinella (čechratka) - dřevní saprofyti =>
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\tapinella_atrotomentosa.jpg
Scleroderma (pestřec) - myko-rhizní břichatky s tuhou peridií

řád Agaricales
nejpočetnější řád vyšších stopkovýtrusných hub, plodnicemi jsou u naprosté většiny zástupců
hemiangiokarpní pilothecia (u různých druhů různá tvorba závoje či plachetky) s lupenitým
hymenoforem
tradiční pojetí kompaktního řádu „lupenatých hub“ nekorespondovalo s názory Kühnera
(Les Hymenomycétes Agaricoides, 1980), který odlišoval řády Pluteales (Pluteaceae, Entolomataceae)
a Tricholomatales (Tricholomataceae, Hygrophoraceae, Amanitaceae)
v současném pojetí do Agaricales patří řada hub s různými typy plodnic, kromě kloboukatých též
cyfeloidní, rozlité i břichatkovité (snímek vpravo: Chlorophyllum agaricoides, přechodný typ
"agarikoidní břichatky"), přičemž pojetí čeledí se v průběhu let značně měnilo a nepochybně ještě
měnit bude
fistulina_hepatica HOU380A
http://www.damyko.info/ForumA/viewtopic.php?t=368
součástí Agaricales nyní jsou i rody z někdejších řádů Fistulinales (pstřeň, foto) a
břichatkovitých Tulostomatales a Lycoperdales (s výjimkou čeledi Geastraceae, viz Phallomycetidae)
řád Amylocorticiales
je recentně oddělován od Agaricales;
zahrnuje rody z plicaturopsidoidní větve, zřejmě bazální linie v rámci agarikoidních hub (viz
navazující text a „sedmizubý hřeben“ v kladogramu, mimo rody Athelia a Hypochniciellum, patřící
nyní k Atheliaceae)

Members of the earliest lineage of Agaricales, the plicaturopsidoid clade, are not very well known.
At present the clade includes a diverse assemblage of taxa composed of resupinate, merulioid,
club-like, coralloid, and gilled forms that are saprotrophic or pathogenic. No known EM lineages
have yet been confirmed. Larsson et al. (2004) and Binder et al. (2005) identified additional
resupinate, club-like, coralloid, and false truffle species at the base of the Agaricales, but
these have yet to be integrated in a single cohesive analysis. Unpublished findings, together with
results from Matheny et al. (2006), suggest many of these poorly known genera occupy early
diverging lineages of Agaricales using a Bayesian method of inference. The diversity of fruitbody
morphologies in the group, including species of Podoserpula, Plicaturopsis, Camarophyllopsis,
Athelia pro parte, and the Clavariaceae, suggest these traits are highly plastic and unreliable
gross phylogenetic markers. Separate 5.8S/25S and 25S only rRNA studies (Larsson et al. 2004;
Dentinger & McLaughlin 2006), however, embed the Clavariaceae within derived groups of Agaricales
with poor support using the maximum parsimony method. Parsimony analyses of combined protein-coding
and ribosomal RNA data sets place the Clavariaceae at the base of the hygrophoroid clade but with
weak support, or in a poorly supported grade with Plicaturopsis and allies before the split of the
remaining Agaricales. Thus, the phylogenetic position of the Clavariaceae merits more attention.
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\tolweb_kladogramy\Agaricales.png
The plicaturopsidoid clade appears to be the sister group to a crown group of Agaricales, which is
dominated by gilled forms. Some of these genera and families of the crown group remain poorly
supported by the parsimony bootstrap method despite a recent supermatrix phylogenetic analysis that
included up to six nuclear gene regions for 250 taxa (Matheny et al. 2006). Nonetheless, at least
five additional inclusive clades of mushrooms were recovered by Bayesian analyses.
http://tolweb.org/Agaricales

C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\tolweb_kladogramy\Agaricales.png
Based on these latter results, the preponderance of EM formers appears to have evolved within the
agaricoid and tricholomatoid clades, which are sister groups. Only two additional EM lineages are
presently identified in the remaining Agaricales, the Amanitaceae and Hygrophorus s. str., but the
nutritional mode of many other groups is poorly known (e.g., Cantharocybe, Clavariaceae s. str.).
The agaricoid clade contains the dark-spored Agaricales, and all taxa appear to be characterized by
multinucleate spores with an open-pore hilum. This group contains many truffle-like species that
are EM formers and tend to sporulate below the surface of the ground (hypogeous), as well as the
bird’s nest fungi (Nidulariaceae), which are saprotrophs. The tricholomatoid clade includes
lineages with white or pink spores and species with diverse ecologies including mycoparasites.
Of ecological interest, no EM taxa are known in the taxonomically diverse marasmioid clade, which
is dominated by saprophtrophic
white-spored taxa. Reduction of fruit bodies from gilled forms to cupulate forms (cyphelloid)
appears to be a morphological tendency
in this large inclusive lineage, in which some genera (e.g., Marasmius) are abundant in the tropics
(Singer 1986). The hygrophoroid clade (e.g., Pterulaceae and Hygrophoraceae s. lat.) comprises
predominantly white-spored taxa (rarely pink) that are also mainly saprotrophic. However, a few
pathogens (Typhula spp.) and lichenized lineages (Dictyonema, Lichenomphalia) are placed in this
clade,
along with the aforementioned EM lineage Hygrophorus.
The pluteoid clade is composed of pinkish brown and white-spored
taxa of the families Pluteaceae, Macrocystidiaceae, and Limnoperdonaceae. Kühner (1980) presents
morphological evidence that suggests a relationship between the Pluteaceae and Macrocystidiaceae,
which we accept here and which is also supported by combined rRNA analyses (Matheny et al. 2006).
Phylogenetic relationships between the pluteoid clade and families Amanitaceae and Pleurotaceae
were not strongly supported by Bayesian or parsimony multigene analyses and require further
investigation, hence, these families are shown in unresolved positions.
http://tolweb.org/Agaricales

ostr3L hypoL ostoL
Hygrophorus (šťavnatka)
- mykorhizní houby, tlusté řídké lupeny
Pleurotus (hlíva) =>
trsy na dřevě, postranní třeň
Armillaria (václavka)
významní paraziti list. i jehl. dřevin (v. smrková)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\lepista_nuda.jpg
čirůvky - přirostlé lupeny, bílý výtrusný prach:
rod Tricholoma mykorizní, rod Lepista saprofyté
Clitocybe (strmělka) - sbíhavé lupeny, bílý výtrusný prach; saprofyti, hl. jedovaté (vlevo)
(Lepista nuda - č. fialová)

comaL
Cortinarius (pavučinec) - rezavý výtrusný prach, pavučinovitý závoj, mykorhizní; i smrtelně
jedovaté druhy (dole vlevo)
Coprinus (hnojník) - plodnice se v dospělosti roztékají (tzv. autolýza) (dole vpravo)
Mycena (helmovka) - drobné plodnice, bílý v. p.; saprofyti na opadu i dřevě (dole uprostřed)
Entoloma (závojenka) - růžový výtrusný prach, mykorhizní i saprofyti, některé jedovaté =>
Inocybe (vláknice) - vláknitý klobouk, hnědý v. p., mykorizní houby; řada druhů jedovatých
armiL C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\mycena_crocata.jpg
http://www.naturfoto.cz/helmovka-safranova-fotografie-3542.html
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\entoloma_sinuatum.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Entoloma_sinuatum.JPG
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\rep-basi\inocybe_godeyi.jpg
http://cs.wikipedia.org/
wiki/Soubor:InocybeGodeyi1.jpg

xantL rhacL phal2L
Macrolepiota (bedla, vlevo) - šupiny na klobouku, bílé lupeny, závoj; saprofyti
Agaricus (pečárka, vpravo) - volné lupeny, hnědý výtrusný prach, závoj; saprofyti
Pluteus (štítovka) - růžové volné lupeny, dřevní saprofyti
pluteus_salicinus
Amanita (muchomůrka)
bílý v. p., plachetka i závoj přítomny
mykorizní; řada jedovatých druhů
Amanita phalloides      (much. zelená) =>
http://www.biolib.cz/cz/image/id8683/

břichatkovité typy v řádu Agaricales:
– Lycoperdon (pýchavka), Bovista (prášivka), Langermannia (vatovec) a jiné:
peridie se otvírá až za zralosti na vrcholu pórem nebo se rozpadá, někdy spodní část plodnice
sterilní („stopka“ - tzv. subgleba)
pozemní, vzácněji dřevní saprofyté
exciL laev2L
– Cyathus (číšenka) a příbuzné rody:
pohárovitá plodnice v mládí krytá tenkou blankou (epifragmou), v dospělosti praská a obnažuje na
dně pecičky (peridioly), obsahující spory
za deště vymrštění peridioly a její uchycení na okolní vegetaci pomocí poutka (funikulu) naspodu
peridioly
saprofyti na opadu či dřevě
– podzemky Hymenogaster
laevL
více viz v přednášce Systematický přehled makroskopických hub

Multiclavula mucida (Cantharellales, Hydnaceae)
Lichenomphalia umbellifera
(oba druhy: Agaricales, Hygrophoraceae)
dictyonema_glabratum
Dictyonema glabratum
příklady lichenizovaných stopkovýtrusných hub:
Obsah obrázku země, exteriér, mlok Popis byl vytvořen automaticky
Lepidostroma vilgalysii
https://en.wikipedia.org/wiki/Lepidostroma#/media/File:Lepidostroma_vilgalysii,_type_collection,_in
_the_field,_2007.jpg
řád Lepido-stromatales
Hodkinson et al. (2014): Lepidostromatales, a new order of lichenized fungi … Fungal Diversity 64
(1): 165–179. DOI: 10.1007/s13225-013-0267-0