Systém a fylogeneze hub
(pro pokročilé)
Díl šestý:
Entorrhizomycota,
Basidiomycota (charakteristika oddělení): Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Wallemiomycotina.

ENTORRHIZOMYCOTA
ENTORRHIZOMYCETES   [jediný řád Entorrhizales]
•  parazitické houby v pletivu kořenů rostlin, kde stimulují tvorbu hálkovitých útvarů
•  v buňkách pletiva vytvářejí smyčky z přehrádkovaných hyf, na nichž se terminálně tvoří
teliospory => z nich se vyvíjejí podélně přehrádkované bazidie
•  v dřívějším pojetí byly řazeny jako jedna vývojová větev v rámci pododdělení Ustilaginomycotina
(vedle Ustilaginomycetes a Exobasidomycetes, viz dále), posléze jako taxon incertae sedis v rámci
oddělení Basidiomycota, recentně vyčleněny jako separátní linie skupiny Dikarya
Entorrhiza_aschersoniana_J_bufonius-4
Entorrhiza aschersoniana, zduřenina na kořenech Juncus bufonius.
http://jule.pflanzenbestimmung.de/pflanzen-und-pilze/phytoparasitische-kleinpilze/brandpilze/entorr
hiza-aschersoniana/

u řady zástupců se setkáváme s dimorfismem – schopností tvořit vláknitou formu i kvasinkovité
stadium (v závislosti na podmínkách prostředí)
ve stěně přehrádek vytvořeny dolipory
- póry, jejichž obě strany jsou kryty
membránovou čepičkou (vytvoř. z ER)
- parentosomem (u někt. primitivních
typů chybí), obvykle perforovanou
hlavní složkou vícevrstevné bun. stěny
je chitin (ale i další cukry, též xylóza)
9-33 Dolipore septa with perforate parenthesome Four-spored basidium of the fungus Oudemansiella
radicata
BASIDIOMYCOTA – HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ
karyogamie a meioza probíhá v meiosporangiu - bazidii
bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách – sterigmatech
vegetativní stélka: vláknité přehrádkované mycelium (mono- či dikaryotické), spletením více
myceliálních vláken vznikají provazcovité rhizomorfy nebo zásobní sklerocia
nepohlavní rozmnožování – tvorba konidií (často arthrokon. typu chlamydospor), obvykle na
dikaryotických hyfách (vzácněji se mohou uvolňovat spory z bazidií, kde nedošlo ke karyogamii a
meioze => sekundární homothalismus)

životní cyklus stopkovýtrusné houby (všeobecně):
klíčením bazidiospory vzniká haploidní primární mycelium (výjimečně chybí - kopulace bazidiospor u
mazlavých snětí) - jednojaderné buňky, někdy dělení jader rychlejší než růst přehrádek, ale takto
vzniklá vícejadernost je dočasná
vznik dikaryotického sekundárního mycelia - v něm probíhají konjugované mitózy spojené s tvorbou
přezek (zajišťují rovnoměrné rozdělení + a – jader do dceřinných buněk)
Clamp_formation.jpg (28179 bytes) clampconnection
sekundární mycelium => tvorba plodnic (není časově a prostorově vázána na somatogamii - zásadní
rozdíl oproti vřeckatým houbám)
tvorba pro- a metabasidie, následně vznik bazidiospor (standardně čtyř)
tzv. „terciární mycelium“ – ozn. dikaryotické hyfy v pletivných útvarech (plodnicích)
– vzhledem k dominantnímu podílu této fáze jsou Basidiomycota označovány jako dikaryobionti

pro pohlavní rozmnožování je typické, že se vůbec nevytváří gametangia
nejčastějším pohlavním procesem je somatogamie dvou mycelií (hyfogamie), vzácněji probíhá přímo
kopulace bazidiospor; u rzí se setkáme s gametosomato-gamií (spermatizací - oplodnění hyfy
spermacií)
bazidie podle funkce (jsou-li morfologicky odlišné buňky, např. u rzí nebo snětí):
       probazidie - probíhá zde karyogamie
       metabazidie - probíhá zde meioza
       typy bazidií podle stavby:
       nepřehrádkovaná holobazidie (vlevo)
       přehrádkami rozdělená fragmobazidie
       (dělená podélně nebo příčně, vpravo)
typy bazidií podle postavení vřeténka při meiozi:
chiastická (vřeténko v příčné poloze, bazidie bývá "tlustá")
stichická (vřeténko v podélné poloze, bazidie obvykle štíhlá, protáhlá)
basidiagif basidiagif basidiagif
bazidie mohou vznikat přímo na myceliu, příp. z jiných buněk (např. teliospor u rzí), ale
nejčastěji je jejich tvorba soustředěna do omezené vrstvy - hymenia - nebo se tvoří (u
břichatkovitých hub) uvnitř plodnice v glebě

tvorba spor:
haploidní jádra po meiozi projdou sterigmaty ven
z buňky a obalí se buněčnou stěnou (existují různé
varianty tohoto procesu)
místo, kde spora přirůstá na sterigma,
se nazývá hilum
ztenčenina buněčné stěny, kudy spora klíčí,
je klíční pór
spory jsou vystřelovány (balistospory) pomocí kapičky na bázi spory
u odvozených gastroidních bazidií se spory pasivně uvolňují (zpravidla uvnitř teřichu, typické pro
břichatky)
bazidiospory jsou různého tvaru i velikosti (nejčastěji kulovité až elipsoidní), často rozmanitě
ornamentované (ostnité, bradavčité, síťované)
jsou téměř vždy jednobuněčné, obvykle jedno- či dvoujaderné
klíčení bazidiospor:
základní typ je klíčení hyfou (=> primární mycelium)
u primitivnějších klíčí i jednotlivé buňky (kvasinkovité buňky, konidie nebo sekundární spory,
pouze u některých řádů z býv. skupiny Heterobasidiomycetes)
genetické ladění - homothalické a heterothalické (bipolární a tetrapolární) typy
h83_basidiospore

ekologie:
saprotrofní i parazitické druhy, ale i specializované skupiny biotrofních parazitů (rzi, sněti)
ektotrofní mykorhiza - hyfový plášť obaluje kořínky, houba proniká jen do mezibuněčných prostor
(převládá u dřevin)
minimum je lichenizovaných hub, jen některé druhy (nejsou zde ohraničené taxonomické skupiny
zahrnující lichenizované zástupce)
význam:
hospodářsky významní jsou fytopatogenní paraziti (rzi, sněti) a houby rozkládající celulózu a
lignin - "dřevokazné" houby
řada zástupců zejména "masitých" hub jsou vyhledávané jedlé houby, u některých jsou využívány
halucinogenní látky
cytostatika a jiné účinné substance (Piptoporus, Langermannia aj.)

There is strong evidence that the Basidiomycota is monophyletic. Ballistospores, basidia, and clamp
connections are present in the Agaricomycotina, Ustilaginomycotina, and Pucciniomycotina (although
not in all species), suggesting that they have a common origin. Non-molecular characters that have
been used to recognize major groups within the Basidiomycota include the form of the basidia (shape
and septation), ultrastructure of hyphal septa and spindle pole bodies, presence or absence of
yeast phases and "spore repetition" (production of spores directly from spores), and cellular
carbohydrate composition (McLaughlin et al. 1995; Oberwinkler, 1987; Prillinger et al. 1990, 1991).
Sequences of ribosomal RNA (rRNA) genes, recently supplemented by protein-coding genes, have played
a major role in increasing our understanding of the relationships within Basidiomycota, and have
demonstrated that some morphological attributes that have been emphasized in higher-level
classification, such as the form of basidia, are subject to homoplasy (Swann and Taylor 1993, 1995,
Swann et al. 1999).
Three major clades are strongly supported within the Basidiomycota: 1) Pucciniomycotina includes
rusts (Pucciniales) and other taxa (Swann et al. 2001, Aime et al. 2006); 2) Ustilaginomycotina
includes smuts (Ustilaginales) and others (Bauer et al. 2001, Begerow et al. 2006); and 3)
Agaricomycotina includes mushrooms (Agaricomycetes), jelly fungi (Auriculariales, Dacrymycetales,
Tremellales) and others (Hibbett and Thorn 2001, Swann and Taylor 1995, Wells and Bandoni 2001,
Hibbett 2006). Monophyly of each of these groups has been supported in phylogenetic analyses of
rRNA gene sequences and protein-coding genes (Hibbett et al. 2007). Similarities in the
ultrastructure of septal pores and spindle pole bodies (McLaughlin et al. 1995) suggest that
Ustilaginomycotina and Agaricomycotina could be sister groups, and some molecular phylogenies also
support this topology. The placements of the Wallemiomycetes (a group of osmophilic molds) and
Entorrhizomycetes (a group of root-inhabiting Fungi, previously classified in the
Ustilaginomycotina [Bauer et al. 2001]) are particularly problematical (Matheny et al. 2006). At
present, these are classified as "incertae sedis" within the Basidiomycota (Hibbett et al. 2007),
but with the application of genome-scale datasets their placements may be resolved.
http://tolweb.org/Basidiomycota
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\tolweb_kladogramy\Basidiomycota.png
Pojetí systému stopko-výtrusných hub v první dekádě 21. století:

Někdejší třída Heterobasidiomycetes je silně heterogenní a zjevně parafyletickou skupinou,
zahrnující všechny skupiny s fragmobazidií + skupiny, u nichž byla zjištěna tvorba kvasinkovitých
buněk, sekundárních spor či mikrokonidií pučících z bazidiospor.
Další znaky:
•  primární mycelium relativně dlouhověké
•  pohlavní proces - vznik sekundárního mycelia: kromě obvyklé somatogamické hyfogamie i kopulace
bazidiospor (Tilletiales) či gameto-somatogamie (Pucciniales)
•  póry v přehrádkách hyf jsou různých typů - jednoduché, se zátkou i mohou zcela chybět
•  bazidie různých typů se tvoří v hymeniu, přímo na myceliu nebo na sekundárních sporách
•  zpravidla se nevyvíjejí plodnice
•  v současném pojetí zahrnují především parazitické zástupce

•  houby tvořící myceliální i kvasinkovité formy, buněčná stěna obsahuje xylózu
– póry v septech bez parentosomů, ale s microbodies; mohou být ucpány zátkou
•  karyogamie v probazidii (teliospoře), meioza v metabazidii – ta pak bývá příčně přehrádkovaná s
bočně narůstajícími sporami (vzácněji karyogamie i meioza v jedné buňce => holobazidie, zůstává
celistvá nebo se tvoří příčné přehrádky)
•  parazité rostlin nebo živočichů, nepatogenní endofyté nebo rhizosférní houby
More than 95% of the species and 75% of the genera in this group are placed in the Pucciniales
(Pucciniomycetes), the plant parasitic rust fungi. The next largest orders, Septobasidiales
(Pucciniomycetes) and Microbotryales (Microbotryomycetes), collectively constitute approximately 5%
of the species and 4% of the genera. Nearly 20% of the rust genera and 60% of the nonrust genera
are monotypic (containing only one species). The rust fungi and several of the yeasts have been
more extensively studied than have other taxa, and the surprisingly large percentage of monotypic
genera may be artificially high due to the limited research on these often obscure fungi.
http://tolweb.org/Pucciniomycotina
Pucciniomycotina Pucciniomycetes
stopkovýtrusnými a vřeckatými houbami); v 90. letech byly řazeny řády Uredinales a Septobasidiales
do třídy Teliomycetes, později byla (pro tyto a některé další řády) uznávána třída Urediniomycetes,
dnes je taxon hodnocen na úrovni pododdělení Pucciniomycotina.
PUCCINIOMYCOTINA
Skupiny kolem rzí byly odděleny do samostatné třídy již dříve (někdy i společně se skupinami kolem
snětí, tvoříce dohromady spíše heterogenní skupinu mezi

PUCCINIOMYCETES
řád Pucciniales (Uredinales) - rzi
obligátní biotrofní parazité cévnatých rostlin
intercelulární mycelium s haustorii => stimulace hypertrofie anebo hyperplazie v pletivu hostitele
přepážky s jednoduchými póry (nejsou vytvořeny dolipory, kolem pórů se mohou vyskytovat
microbodies), hyfy bez přezek
pohlavním procesem je gameto-somatogamie, netvoří se plodnice
pravděpodobně se jedná o nejprimitivnější stopkovýtrusné houby:
- přepážky hyf nemají přezky a dolipory
- dlouhá haploidní fáze
- gameto-somatogamie
- více stadií nepohlavních spor (aeciospory, urediospory, teliospory)
-
složitý životní cyklus:
- heteroecické = dioecické (dvoubytné) rzi - střídání dvou hostitelů
- autoecické = monoecické (jednobytné) rzi - celý životní cyklus na jednom hostiteli
řada druhů má různým způsobem zkrácený životní cyklus (tzv. brachy-, demi-, mikrocyklické druhy)

Uromyces aa pgt_lifecycle
bazidiospora (n) vyklíčí v haploidní mycelium => pod svrchní epidermis se tvoří bipolárně pohlavně
laděná spermogonia (0), kde dojde k tvorbě spermacií a receptivních hyf; zde se vytváří „nektar“,
hmyz přenese spermacie => oplození => sekundární dikaryotické mycelium => na spodní straně listu se
vytváří ložiska - aecia (prášilky; I) prorážející epidermis => aeciospory (spermogonia + aecia na
obrázku dole)
vývojový cyklus dvoubytné rzi
(mezihostitel, hlavní hostitel):
=> infekce hlavního hostitele => vývin dikaryotického mycelia => tvorba ložisek - uredií (II) =>
urediospory => další šíření nákazy během vegetační sezóny => před dozráním hostitele se vytvoří
ložiska - telia (III)
=> teliospory (přetrvávající neinfekční spory) => karyogamie - fungují jako probazidie => vyklíčí z
nich stichické fragmobazidie => meioza => bazidiospory (IV)

Gymnosporangium sabinae - Rez hrušňová (heterobasidiomycetes) makroskopické příznaky rzi
hrušňové-aecia na listech Foto: M.Sedlářová
zástupci:
Puccinia - 2-buněčné teliospory: P. graminis - mezihostitel dřišťál (vlevo nahoře spermogonium a
aecia), hlavní hostitel trávy (vlevo dole teliové ložisko), P. punctiformis - pcháč oset
Uromyces - 1-buněčné teliospory, často na bobovitých: U. pisi - pryšec (mezihostitel) + hrách
(hlavní hostitel)
Phragmidium - vícebuněčné teliospory: P. rubi-idaei - maliník
        Gymnosporangium sabinae:         hrušeň (mezihostitel, aecia         - 2 obr. uprostřed) +
jalovec         (hl. host., telia - obr. vpravo)
Gymnosporangium sabinae Gymnosporangium sabinae - Rez hrušňová (heterobasidiomycetes) telia se
zimními sporami (teliosporami) na větévkách jalovce Foto: M.Sedlářová 16003 rust400

mezi Pucciniomycetes jsou dále řazeny řády:
Helicobasidiales – parazité rostlin (původci kořenových hnilob), ale i hub (zaznamenán neobvyklý
případ hostitelů z různých říší – parazit rzí Tuberculina je anamorfou fytopatogenní houby
Helicobasidium)
http://www4.rz.rub.de:8230/imperia/md/content/geobot/2004/lutz_2004a-tuberculina-thanatophytum.pdf
Pachnocybales – pleomorfické houby, tvořící blastokonidie, chlamydospory, ale i větší útvary
charakteru plodnic; nerozlišené holobazidie, v hyfách jednoduché póry
Platygloeales – parazité mechů (zejména na severní polokouli), vyvíjejí se na místě sporofytu a
čerpají živiny z gametofytu
Septobasidiales – houby tvořící komplexní symbiotický vztah s červci a jejich hostitelskými
rostlinami; rozšířené celosvětově, ale zejména v teplých oblastech
eocronartium-muscicola_herb4
Eocronartium muscicola (Platygloeales).
Foto Věra Svobodová; http://botany.cz/cs/eocronartium-muscicola/
helicobasidium-longisporum
Helicobasidium longisporum na kořenech a bázích stonků.
Foto Matthias Lutz; http://tolweb.org/Helicobasidiales/51250

AGARICOSTILBOMYCETES
a SPICULOGLOEOMYCETES
– dimorfické houby, saprotrofní (na rostlinných zbytcích) nebo pravděpodobně mykoparazitické
(pozorována tvorba haustorií tremeloidního typu)
– tvorba stilboidních „plodniček“, odstřelování balistokonidií ze stopkatých konidioforů (s tím se
jinde u Pucciniomycotina nesetkáváme)
– fukóza v buněčné stěně; kolem pórů v přehrádkách jsou microbodies
– k oddělení spindle pole body (základ děl. vřeténka)
dochází v nukleoplazmě
ATRACTIELLOMYCETES   [1 řád Atractiellales]
– houby charakteristické přítomností symplechosomů
(organely neznámé funkce, ale typické pro tento taxon)
– též tvorba „plodniček“ stilboidního typu
– saprotrofové, ale bylo objeveno i symbiotické spojení
s tropickými orchidejemi
CLASSICULOMYCETES   [1 řád, 1 čeleď Classiculaceae]
– rostou na rostlinných zbytcích na vodní hladině
– tvorba haustor. buněk tremel. typu, typických pro mykoparazity
– s póry v přehrádkách jsou asociována microbodies
phleogena_faginea_bi5914
Phleogena faginea (Atractiellales)
Foto Josef Hlásek; http://www.hlasek.com/phleogena_faginea.html
symplechosome_Saccoblastia-farinacea
Symplechosom Saccoblastia farinacea (měřítko 0,25 µm)
Foto Robert Bauer;
http://www.crem.fct.unl.pt/dimorphic_basidiomycetes/Papers/DMBclassification/classification.htm
Wang et al. (2015): Phylogenetic classification of yeasts and related taxa within Pucciniomycotina;
https://doi.org/10.1016/j.simyco.2015.12.002

CRYPTOMYCOCOLACOMYCETES
[1 řád, 1 čeleď Cryptomycocolacaceae]
– Cryptomycocolax abnorme je parazitem vřeckatých hub
– tyto houby mají colacosomy (viz ilustrace) a microbodies u pórů v septech
http://www.jstor.org/discover/10.2307/3760154?uid=3737856&uid=2129&uid=2134&uid=2&uid=70&uid=4&sid=
21104958603593
colacosome-development
MICROBOTRYOMYCETES
– mykoparazitické houby, u nichž se tvoří colacosomy (vývin a průnik skrz stěnu hostitele viz na
obr. vlevo)
– nepozorována microbodies u pórů v přehrádkách
– k oddělení spindle pole body dochází v cytoplazmě
– řády Heterogastridiales (sem patří Colacogloea),
Leucosporidiales (mořská voda u Antarktidy), Micro-botryales (parazité rostlin, symptomy,
teliospory a živ. cyklus spíš podobné snětím),
Sporidiobolales rozšířené zejména v podobě kvasink. stadií (anamorfy Rhodomyces, Sporobolomyces)
colacogloea-peniophorae-
Zdroj obrázků na této stránce:
Robert Bauer & Franz Oberwinkler: Cellular Basidiomycete-Fungus Interactions.
In: A. Varma, L. Abbott, D. Werner, R. Hampp (eds.): Plant Surface Microbiology. Springer Verlag
Berlin-Heidelberg, 2004

CYSTOBASIDIOMYCETES
– v buněčné stěně není zastoupena fukóza
– k oddělení spindle pole body (základ dělicího vřeténka) dochází v cytoplazmě
– řády Cystobasidiales (sev. mírný pás, parazité vřeckatých hub koprofilních nebo lichenizovaných),
Naohideales (též sev. mírný pás), Erythrobasidiales (Japonsko), dnes do tohoto řádu řazen i rod
Cyphobasidium – kvasinkovité buňky, symbionti v korové vrstvě lišejníků (viz Lichenes)
MIXIOMYCETES   [1 řád, 1 čeleď, 1 rod Mixia]   http://tolweb.org/Mixia_osmundae/51266
– monotypický taxon, Mixia osmundae je parazitem kapradin
– houby charakteristické mnohojadernými hyfami, jen zřídka s přehrádkami
– na povrchu epidermis hostitele se tvoří sporogenní buňky (též označovány jako sporangia) a z
jejich povrchu se uvolňují současně až tisíce spor (zatím není známo, zda jsou pohlavní či
nepohlavní, každopádně tento proces nemá obdoby mezi stopkovýtrusnými houbami)
TRITIRACHIOMYCETES   [1 řád, 1 čeleď Tritirachiaceae]
– známy pouze anamorfy (podobné vřeckatým „nepravým plísním“)
– v septech jednoduché póry s drobnou zátkou
– dosud izolovány z mrtvých kořenů rostlin, těl hmyzu i neživých substrátů; pravděpodobně jde o
parazity vřeckatých hub (Penicillium aj.), některé druhy mohou být původci mykóz živočichů včetně
člověka

USTILAGINOMYCOTINA
I tato skupina prodělala v průběhu času značné posuny v systému a změny svého rozsahu. Historicky
se můžeme setkat s pojetím skupiny Hemibasidiomycetes (buď pro rzi a sněti dohromady, nebo jen pro
sněti /rzi pak patřily mezi Protobasidiomycetes/) nebo skupiny Endomycetes (sněti + kvasinky).
Z novější doby pochází pojetí samostatné třídy, případně dvou tříd Ustomycetes a Sporidiomycetes
(mj. i v samostatném oddělení Ustomycota).
Systém přelomu století, založený na klasické morfologii, ultrastrukturních znacích i molekulárních
datech dělil tuto skupinu na třídy Entorrhizomycetes (již byla zmíněna jako separátně řazený
taxon), Ustilaginomycetes a Exobasidiomycetes.
Je možno zaznamenat i přesuny některých druhů mezi tradičními řády, např. čeleď Urocystaceae (dříve
součást řádu Tilletiales) aktuálně dala základ řádu Urocystales v třídě Ustilaginomycetes (připadly
sem ovšem i některé rody řazené dříve do čeledí Tilletiaceae i Ustilaginaceae).
Problematické je postavení řádu Sporidiales ("bazidiogenní kvasinky" tvořící teliospory), dříve
vyčleňovaného v této skupině jako taxon nejasného postavení.
Nově je kladen do pododdělení Pucciniomycotina (viz tř. Microbotryomycetes, řád Sporidiobolales).

Lack of membrane bands or caps at the pores and the presence of local interaction zones without
interaction apparatus characterize the Entorrhizomycetidae (Bauer et al. 1997). Entorrhiza is the
single genus currently identified of this group.
Presence of enlarged interaction zones characterizes the Ustilaginomycetidae (Bauer et al. 1997).
This statistically well-supported subclass (Begerow et al. 1997) comprises 33 teleomorphic (with a
known sexual stage) and one anamorphic (without a known sexual stage) genera, e.g. Anthracoidea
living on Cyperaceae, Cintractia living on Cyperaceae and Juncaceae, Doassansiopsis living on mono-
and dicots, Farysia living on Cyperaceae, Melanotaenium s. str. living on dicots, Mycosyrinx living
on Vitaceae, Pseudozyma (anamorphic genus), Sporisorium living on Poaceae, Thecaphora living on
dicots, Urocystis living on mono- and dicots or Ustilago s.str. mainly living on Poaceae.
The Exobasidiomycetidae differ from the Ustilaginomycetidae by forming local interaction zones and
from the Entorrhizomycetidae by having membrane caps at the pores (Bauer et al. 1997). This
subclass contains 35 teleomorphic and two anamorphic genera, e.g. Botryoconis living on Lauraceae,
Brachybasidium living on Arecaceae, Coniodictyum living on Rhamnaceae, Doassansia living on mono-
and dicots, Entyloma living on dicots, Exobasidium living on dicots, Georgefischeria living on
Convolvulaceae, Graphiola living on Arecaceae, Malassezia (anamorphic genus), Microstroma living on
Juglandaceae and Fagaceae, Tilletia living on Poaceae, Tilletiaria (only known in laboratory) or
Tilletiopsis (anamorphic genus).        http://tolweb.org/Ustilaginomycotina
exobasidium_local-interaction-zone ustacystis_haustorium
Left: Transmission electron micrograph showing a local interaction zone (arrows) between
Exobasidium pachysporum (lower cell) and its host (upper cell). Note the interaction apparatus
(arrowheads) and the deposit at the host cell. Scale bar = 0.5 µm. © R. Bauer 1997
Right: Transmission electron micrograph showing an enlarged interaction zone between Ustacystis
waldsteiniae and its host. The haustorium (h) is encased by electron-opaque material. Scale bar = 2
µm. © R. Bauer 1997   http://tolweb.org/Ustilaginomycotina/20530

Charakteristika skupiny (pododdělení) Ustilaginomycotina:
•  parazité rostlin, působící symptomy charakteru snětí nebo rzí (výjimečně i patogeni jiných
organismů)
•  vegetativní fáze je myceliální
•  mnohé z nich jsou dimorfické houby, schopné tvořit saprotrofní kvasinkové stadium nebo
blastokonidie
•  sacharidy buněčné stěny jsou hlavně založeny na glukóze, chybí xylóza
•  póry v septech postrádají parentosomy, kolem póru není septum ztlustlé (s výjimkou Tilletiales)
•  tvorba meiospor na holobazidii nebo fragmobazidii
Ustilaginomycotina
MONILIELLOMYCETES
[1 řád, 1 čeleď, 1 rod Moniliella]
– kvasinkovité houby, spolu s následující třídou zřejmě
reprezentují bazální linie skupiny Ustilaginomycotina
Wang et al. (2014): Moniliellomycetes and Malasseziomycetes, two new classes …
https://doi.org/10.3767/003158514X682313
MALASSEZIOMYCETES   [1 řád, 1 čeleď, 1 rod Malassezia]
– lipolytické houby, oportunní patogeni na kůži živočichů (i povrchové dermatomykózy u člověka)
– kvasinkovité buňky, množí se pučením, pohlavní proces zatím nepozorován
– taxon dříve řazený do třídy Exobasidiomycetes

USTILAGINOMYCETES
mají rozšířené interakční zóny, průnik haustorii do hostit. buněk (viz snímky výše)
řád Ustilaginales - prašné sněti
obligátní vysoce specializovaní (na hostitele a jejich orgány - listy, květy aj.) parazité
cévnatých rostlin
silně redukovaná haploidní fáze, plodnice chybí
parazitické dikaryotické intercelulární mycelium s haustorii, přepážky převážně
bez pórů (!) a s přezkami; toto sekundární mycelium vzniká kopulací:
a) primárních mycelií
b) primárního mycelia s bazidiosporou
c) dvou sekundárních spor (vypučivších z bazidiospory)
často se tvoří kvasinkovité stadium nahrazující primární mycelium
z dikaryotického mycelia tvorba sorů tlustostěnných teliospor (chlamydospor) => karyogamie =>
vyklíčí tzv. promycel => meioza - stává se metabazidií (příčně přehr.) => tvorba bazidiospor (mohou
dále pučet), ty pak spolu kopulují rovnou anebo kopulují buňky z nich vypučivší => dikaryotické
mycelium => infekce (často napadení embrya, po vyklíčení semene sněť prorůstá rostlinou a projeví
se až v dospělosti přeměnou obsahu plodu v masu chlamydospor)
nepohlavní rozmnožování - hyfy prorážející na povrch hostitele odškrcují dikaryotické blastospory
=> další infekce

Ustilago maydis (prašná sněť kukuřičná, viz foto i schéma životního cyklu)
U. tritici (prašná sněť pšenično-ječná) – infekce květů, přezimuje v obilce
Ustilsgo%20maydis%20(Basidiomycetes) Ustilago maydis
Cintranctia caricis – mošničky ostřic
řád Urocystidales
– parazité cévnatých rostlin, též je zde specializace konkrétních druhů na hostitele z urč. rodů
nebo čeledí
– sporulují obvykle ve vegetativních orgánech rostlin
– tvorba spor ve shlucích, ve kterých jsou obaleny sterilními buňkami („spore balls“,
„Sporenballen“)
druhově bohatý rod Ustilago:

EXOBASIDIOMYCETES
mají většinou holobazidie (Tilletiales, Exobasidiales, Doassansiales,
Georgefischeriales), póry s parentosomy (vzácněji jednoduché póry nebo přepážky bez pórů), lokální
interakční zóny, netvoří klubka hyf v buňkách host.
řád Tilletiales - mazlavé sněti
obligátní parazité cévnatých rostlin, podobné projevy jako
prašné sněti
odlišnosti od prašných snětí:
- chybí primární mycelium a kvasinkovitá stadia
- dikaryotické mycelium - primitivní dolipory, bez přezek
- holobazidie
- protáhlé bazidiospory kopulují zpravidla ještě na bazidii pomocí kopulačních kanálků (tvar
písmene H) => klíčení hyfou nebo sekundárními sporami (nikdy pučením!)
- hostitele infikuje dikaryotická hyfa, nejčastěji v půdě při klíčení rostliny (infekce není předem
v embryu!)
zástupci:
Tilletia caries (mazlavá sněť pšeničná) - obilniny (hlavně pšenice); „caries“ (lat. „kaz“) - zrna s
kazem (viz foto)
tilletia_klas tilletia-zrno
http://plantpath.caes.uga.edu/extension/Fungi/smutfungi.html

řád Exobasidiales
vysoce specifičtí parazité, intercelulární mycelium s haustorii
vytváří nádory, skvrny na listech a jiné deformace
na povrchu hostitele se tvoří vrstva holobazidií (hymenium, plodnice ale chybí)
napadají zástupce některých čeledí rostlin (hl. Ericaceae, Empetraceae)
Exobasidium vaccinii (plíška brusinková) - červenobílé skvrny na brusnicích
Exobasidium_vaccinii Exobasidium vaccinii

mezi Exobasidiomycetes jsou dále řazeny řády:
Ceraceosorales – monotypický taxon, druh Ceraceosorus bombacis parazituje na Bombax celba („cotton
tree“) v Indii
Doassansiales – parazité vodních rostlin, projevují se jako skvrny na listech
– vytvářejí lokální interakční zóny, netvoří žádná haustoria
Entylomatales – taktéž parazité cévnatých rostlin, způsobující listovou skvrnitost
– intercelulární růst, tvorba shluků spor (sori) v pletivu
– většinou se vyskytují v anamorfním stadiu
Georgefischeriales – parazité trav, vzácněji i jiných krytosemenných rostlin
– vytvářejí lokální interakční zóny, netvoří žádná haustoria ani intracelulární hyfy
– sporulují ve vegetativních orgánech rostlin, zejména listech
Microstromatales – parazité cévnatých rostlin, symptomy jsou též skvrnitost listů, případně
napadení stonků nebo tvorba nádorů
microstroma-juglandis
Foto Jaroslav Rod;
http://old.botany.upol.cz/atlasy/system/gallery.php?entry=Microstroma%20juglandis
Entyloma oryzae
Foto Donald Groth;
http://www.forestryimages.org/browse
/detail.cfm?imgnum=5390514
entyloma-oryzae
Microstroma juglandis, skvrny na listu Juglans regia

WALLEMIOMYCOTINA
WALLEMIOMYCETES   [jediný rod Wallemia]
•  xerofilní a osmofilní houby (snášející i vysoké kon-centrace cukrů nebo solí), široce rozšířené
v půdě, konidie ve vzduchu, běžně osídlují suché potraviny
•  nepohlavní rozmnožování: konidiofory nevětvené nebo sympodiálně proliferující (z konidiogenní
buňky může vyrůstat další), z konidiogenní buňky se na distálním konci postupně vytvářejí a
odlamují arthrospory
•  přehrádky v hyfách s jednoduchými póry, přehrádka na okraji póru ztlustlá až soudečkovitá (jako
u doliporů)
•  separátní linie v rámci stopkovýtrusných hub (incertae sedis), možná sesterská skupina
Agaricomycotina (?) nebo Ustilaginomycotina (?)
Wallemia sebi, dole kolonie (měřítko 1 mm), nahoře arthrokonidie.
Foto Alena Kubátová;
http://ziva.avcr.cz/2012-5/houby-v-nasich-domacnostech-aneb-o-cem-doma-vite-i-nevite.html
Wallemia_sebi_kolonie_CCF_3005_lupa
wallemia-konidie_houby-v-nasich-domacnostech-aneb-o-cem-doma-vite-i-7