Pokročilé programování
v jazyce C pro chemiky
(C3220)
Ukazatele v C++, virtuální
metody a polymorfismus
2
Dynamická alokace paměti
●
Jazyky C a C++ poskytují programu možnost vyžádat si část volné
operační paměti pro umístění proměnné, pracovat s ní a pak ji zase
vrátit
●
V jazyce C se paměť přidělí voláním funkce malloc(), v C++ je tato
funkce nahrazena operátorem new
●
Operátor new vrací ukazatel na přidělenou paměť (tj. adresu v paměti,
kde začíná přidělená oblast paměti), při chybě vrací nulový ukazatel
●
V C++ používáme místo NULL známého z C přednostně klíčové slovo
nullptr, ve starších verzích (před C++11) nulu (0)
int main()
{
// Ukazatele definujeme tak, ze pred jmenem promenne uvedeme *
// Ukazatele inicializujeme nulovou hodnotou
int *a = nullptr;
a = new int; // Prideleni pameti v C++
if (a == nullptr) return 0; // Otestujeme uspesnost alokace
// Tady bude dalsi kod
}
3
Operátor new
●
Operátor new lze použít pro přidělení paměti proměnným základních
typů (int, double, ...) i objektovým proměnnným
●
Použijeme-li operátor new pro vytvoření objektové proměnné, je ihned
po alokaci paměti zavolán konstruktor
●
Pokud chceme zavolat konstruktor, který přijímá parametry, můžeme
mu příslušné hodnoty předat – uvedeme je v závorkách za jménem
třídy
// Na zacatku je deklarovana trida Circle
int main()
{
Circle *circle1 = nullptr, *circle2 = nullptr, *circle3 = nullptr;
circle1 = new Circle; // Bude se volat konstruktor bez parametru
circle2 = new Circle(); // Take se bude volat konstruktor bez parametru
circle3 = new Circle(150, 200, 50, 3); // Vola se konstruktor s parametry
}
4
Ukazatele a operátor ->
●
Pro přístup ke členům třídy u ukazatelů používáme operátor ->
// Tady je nekde deklarovana trida Circle
int main()
{
Circle *circle = nullptr;
circle = new Circle;
circle->setValues(150, 200, 50, 3); // U ukazatelu pristupujeme ke clenum
// tridy pomoci operatoru ->
circle->x = 300; // Operator -> muzeme take pouzit pro pristup k datovym
// clenum tridy. Clenska promenna x by vsak musela byt
// v tomto pripade definovana v sekci public
}
5
Operátor delete
●
Operátor delete používáme pro uvolnění paměti, která byla
alokována operátorem new (v jazyce C se používá funkce free())
●
Při použití operátoru delete je nejdříve zavolán destruktor objektu a
poté je paměť uvolněna
●
Po uvolnění paměti je vhodné ukazatel vynulovat, aby neukazoval na
neplatnou adresu
int main()
{
Circle *circle = 0;
circle = new Circle;
// Tady pracujeme s promennou circle
// Kdyz uz promennou dale nepotrebujeme, uvolnime pridelenou pamet
// operatorem delete
delete circle;
circle = nullptr; // Odstranime neplatnou adresu z ukazatele
}
6
Chytré ukazatele
●
Použití holých ukazatelů a new/delete je nebezpečné a často vede k
těžko odhalitelným chybám (použití neplatného ukazatele, přístup ke
smazanému objektu, memory leak kvůli chybějícímu delete, atd.)
●
Operátory new/delete se tedy v moderním C++ používají výjimečně
●
Pro správu dynamicky alokované paměti jazyk C++ nabízí tzv. chytré
ukazatele, které samy zajistí korektní uvolnění paměti ve chvíli, kdy
přestane být potřeba
●
Pro přístup k chytrým ukazatelům přidejte #include <memory>
●
Holé ukazatele v C++ používáme prakticky jen tehdy, když
potřebujeme odkazovat na nějaký objekt, aniž by to ale zároveň
vyjadřovalo vlastnictví, například v situacích jako tato:
●
Třída Drawing obsahuje objekty třídy Circle
●
Třída Circle ale zároveň potřebuje vědět, v jakém objektu Drawing
je uložena
●
Do třídy Circle tedy přidáme ukazatel Drawing *parent, který
nastavíme v konstruktoru Circle(p, …) : parent(p), …
●
Potom např. Circle::set() může volat drawing->draw() k
překreslení obrázku při změně parametrů kružnice
7
Chytrý ukazatel unique_ptr
●
Ukazatel unique_ptr<T> (kde T je typ odkazované proměnné) slouží k uchování odkazu
na dynamicky alokovanou paměť
●
V jednu chvíli může existovat nejvýše jeden unique_ptr odkazující na daný blok paměti
●
Odkazovaná paměť je automaticky uvolněna při zrušení chytrého ukazatele
●
K vytvoření ukazatele unique_ptr můžeme použít new T nebo make_unique<T>()
●
Při použití new už ale nevoláme delete (unique_ptr si alokovanou paměť přivlastní)
#include <memory>
int main()
{
unique_ptr<Circle> circle1(new Circle);
unique_ptr<Circle> circle2; // Prazdny chytry ukazatel
circle2 = make_unique<Circle>(); // Vytvorime novy objekt, v zavorkach
// mohou byt argumenty konstruktoru
// Tady pracujeme s promennymi circle1 a circle2,
// jako by to byly hole ukazatele (tedy circle1->set() apod.)
circle1 = nullptr; // Vynuti smazani odkazovaneho objektu
// Objekt odkazovany circle2 bude smazan na konci funkce
}
8
Přiřazování unique_ptr
●
Ukazatele unique_ptr nelze kopírovat (nebyly by pak už unikátní)
●
Můžeme je ale přesouvat pomocí cil = move(zdroj)
●
Pomocí move() bude zdrojový objekt přesunut do cílového ukazatele, takže zdrojový
ukazatel zůstane prázdný
●
Stejným způsobem lze přesouvat i mnohé další objekty ze standardní knihovny (např.
přesunout celý vector nebo dlouhý string bez kopírování)
int main()
{
unique_ptr<Circle> circle1(new Circle);
unique_ptr<Circle> circle2; // Prazdny chytry ukazatel
circle2 = circle1; // CHYBA! Toto se nezkompiluje,
// unique_ptr nelze kopirovat!
circle2 = move(circle1);
if (!circle1) {
cout << "OK, circle1 je nyni prazdny" << endl;
}
}
9
Chytrý ukazatel shared_ptr
●
Ukazatel shared_ptr se používá podobně, jako unique_ptr, ale lze jej přiřazovat
●
Při přiřazení shared_ptr oba výsledné ukazatele ukazují na tentýž objekt v paměti
●
shared_ptr si interně sleduje, kolik odkazů na daný dynamicky alokovaný objekt právě
existuje. Při zrušení posledního shared_ptr je odkazovaný objekt automaticky smazán
#include <memory>
int main()
{
shared_ptr<Circle> circle1(new Circle);
shared_ptr<Circle> circle2; // Prazdny chytry ukazatel
circle2 = circle1; // OK, oba ukazatele ted ukazuji na totez
circle1 = nullptr; // Zrusime prvni odkaz
// Stale muzeme pracovat s circle2
}
10
Překrytí metod předka
●
Pokud definujeme v odvozené třídě metodu stejného jména jako v základní třídě, dojde k
překrytí této metody
●
Toto překrytí se však projeví pouze v metodách potomka, v metodách předka je stále volána
původní metoda předka
class Shape
{
public:
void printClass() { cout << "Shape\n"; };
void test() { printClass(); };
};
class Circle : public Shape
{
public:
void printClass() { cout << "Circle\n"; };
};
int main()
{
Circle circle;
circle.printValues(); // Vola se metoda Circle::printClass(), ktera
// prekryla metodu Shape::printClass()
circle.test(); // Vola se metoda Shape::test(), kterou trida Circle
// zdedila od Shape.
// Tato metoda vsak zavola Shape::printClass()
}
11
Virtuální metody
●
Deklarujeme-li překrytou metodu s klíčovým slovem virtual, bude i v
metodách předka volána příslušná virtuální metoda potomka
●
Metodu musíme deklarovat jako virtuální v předkovi i v potomkovi
class Shape
{
public:
virtual void printClass() { cout<< "Shape"; };
void test() { printClass(); };
};
class Circle : public Shape
{
public:
virtual void printClass() { cout << "Circle" };
};
int main()
{
Circle circle;
circle.printValues(); // Vola se metoda Circle::printClass(), ktera
// prekryla metodu Shape::printClass()
circle.test(); // Vola se metoda Shape::test(), kterou trida Circle
// zdedila od Shape. Tato metoda vsak zavola
// Circle::printClass(), protoze ta je virtualni.
}
12
Ukazatele a nevirtuální metody
●
Všechny ukazatele obsahují adresu v paměti bez ohledu na typ
ukazatele; to umožňuje přiřadit jednomu ukazateli hodnotu druhého
ukazatele
●
Typ ukazatele poskytuje překladači informaci o datových položkách
objektu a metodách na které ukazatel ukazuje
●
Pokud bychom ukazateli přiřadili ukazatel na proměnnou odlišného
typu (např. do int* přiřadíme Circle*), došlo by k nesprávnému
chování programu, proto překladač toto nedovolí
●
Je však možné přiřadit ukazateli základní třídy hodnotu ukazatele
odvozené třídy, v takovém případě však při práci s ukazatelem na
základní třídu bude přístupováno pouze ke členům základní třídy
// Zde budou definice trid Shape a Circle, kazda z nich bude mit
// definovanou nevirtualni metodu printClass() (viz. dve stranky zpet)
int main()
{
Shape *shape = 0;
Circle *circle = new Circle;
shape = circle;
shape->printClass(); // Zavola se metoda Shape::printClass()
circle->printClass(); // Zavola se metoda Circle::printClass()
}
13
Ukazatele a virtuální metody
●
Použijeme-li virtuální metody, obsahuje každý objekt informace o
virtuálních metodách objektu (interní tabulku virtuálních metod)
●
Tabulka virtuálních metod je k objektu přiřazena v okamžiku přidělení
paměti (při použití dynamické alokace to je ihned po použití new)
●
V okamžiku volání metody se z tabulky vybere příslušná metoda
odpovídající původnímu objektu a to i v případě, že jsme ukazatel
přiřadili do ukazatele základní třídy
// Zde budou definice trid Shape a Circle, kazda z nich bude mit
// definovanou virtualni metodu printClass() (viz. dve stranky zpet)
int main()
{
Shape *Shape = 0;
Circle *circle = new Circle; // Zde se vytvori interni tabulka
// virtualnich metod
shape = circle;
shape->printValues(); // V tabulce virtualnich metod objektu
// se vyhleda ta virtualni metoda printClass()
// ktera odpovida tride pouzite pro vytvoreni
// objektu a zavola se, takze se zavola
// metoda Circle::printClass()
}
14
Využití virtuálních metod
●
Typickým příkladem využití virtuálních metod je situace kdy
potřebujeme pracovat se souborem různých objektů (např. Circle,
Rectangle, CircleFilled) které mají společného předka (např.
Shape)
●
V takovém případě vytvoříme pole ukazatelů na předka a dynamicky
alokujeme jednotlivé objekty, které přidáváme do pole
●
Pomocí virtuálních metod můžeme docílit odlišného chování
jednotlivých prvků v poli
●
Mluvíme o polymorfismu: ukazatele stejného deklarovaného typu
(Shape) se chovají různě podle toho, jaký je skutečný typ
odkazovaného objektu
●
Třída potomka může tedy v jakémkoli kontextu zastoupit třídu předka
●
Stejně funguje polymorfismus u referencí (Shape & může přijmout
Circle)
15
Zpracování virtuálních metod překladačem
●
U nevirtuálních metod je již v době překladu rozhodnuto která
metoda bude volána - mluvíme o časné vazbě
●
U virtuálních metod je teprve v okamžiku volání metody
vyhodnoceno která metoda se bude volat - mluvíme o pozdní
vazbě
●
Virtuální metody jsou v jazyce C++ široce používány v souvislosti
s knihovnami tříd, kdy odvodíme vlastní třídu jako potomka
knihovní třídy a v něm definujeme ty virtuální metody, jejichž
chování chceme pozměnit
16
Cvičení
1. Vytvořte program vycházející z úlohy 1 ze cvičení 5 (načítání grafických
objektů ze souboru shapes2.dat a jejich ukládání do vektorů). Program
upravte následujícím způsobem:
• Do třídy Shape a všech tříd od ní odvozených přidejte metodu
printClass() (ta vypíše jméno třídy, v níž je definována)
• Ve třídě Shape vytvořte metodu test() která volá metodu printClass()
• Předtím než zavoláte metodu draw(), volejte vždy metodu test(),
postupně pro všechny grafické objekty (kružnice, obdélníky, vyplněné
kružnice) a sledujte výpis
• Všechny metody printClass() změňte na virtuální a porovnejte výpis s
předchozím
• Program dále modifikujte tak, že grafické objekty budou alokovány
dynamicky pomocí chytrých ukazatelů a ukládány do polí chytrých
ukazatelů (vector<unique_ptr<Circle>>, …). (Při vkládání do vektoru
budete potřebovat move().) 2 body
2. Předchozí program modifikujte následovně:
• Všechny grafické objekty budou alokovány dynamicky a ukládány do
jednoho společného pole vector<unique_ptr<Shape>>
• Zároveň metody readFile(), draw() a případně printValues() (pokud
ji používáte) všech grafických objektů budou implementovány jako
virtuální. (Bude potřeba přidat prázdnou Shape::draw().) 2 body