2.3 Funkční poruchy pohybového aparátu
Za funkční poruchy pohybového aparátu označujeme poruchy funkce kloubů, svalů a nervů, ostatních měkkých tkání, orgánů, orgánových soustav a celého organismu, kdy není primárním důvodem projevu onemocnění organická, strukturální příčina. Funkční porucha je potom projevem chybné řídící funkce.
Funkční poruchy pohybového aparátu se nejzřetelněji projevují ve třech systémových, vzájemně propojených, úrovních (Kolář, 1997):
a. v oblasti funkce svalů – svalová nerovnováha;
b. v oblasti centrální regulace – poruchy pohybových stereotypů;
c. v oblasti funkce kloubů – omezení kloubní pohyblivosti nebo hypermobilita.
Funkce svalů bývá značně ovlivněna pohybovým režimem. Hypokinéza, jednostranné zatížení a psychické napětí jsou nejčastěji uváděné příčiny nežádoucích funkčních změn svalového systému. V důsledku jednostranného zatěžování vznikají nadměrně silné a zkrácené svalové skupiny a nadměrně oslabené svalové skupiny. Bylo prokázáno, že tyto změny mají hlubší fyziologický základ, který spočívá v odlišnosti svalů. Neuromuskulární komplex zůstává nejčastější příčinou funkčních poruch, které nemají charakter parézy, ale inhibice svalové činnosti. Nelze mluvit čistě o poruchách svalových, protože sval a příslušný nerv nelze od sebe oddělovat. Sval je brán jako výstup nervového systému nebo poruchy aferentace, na které je řízení přímo závislé.
Poruchy funkce pohybového aparátu bývají často příčinou bolestí a při delším trvání způsobují prokazatelné morfologické změny vyvolávající centrální změny, které lze identifikovat a účinně ovlivňovat. Je podstatné, že porucha funkce vystupuje jako příčina i důsledek morfologických poruch pohybového aparátu. Každá porucha posturální funkce se projeví patologickou změnou některé části pohybového aparátu, která však není spojena se změnou jeho struktury.
Zkrácení a oslabení svalu
Svalové zkrácení je stav, kdy sval nedosahuje v klidu své normální fyziologické délky a při pasivním pohybu v kloubu nedovolí zkrácenému svalu dosáhnout plného fyziologického rozsahu pohybu v kloubu, který překračuje a může v klidu vychylovat kloub z nulového postavení. Rozlišujeme dva stupně zkrácení:
-
mírné zkrácení
-
značné zkrácení
Pokud je sval vlivem zatížení pouze mírně zkrácen, je tento sval silnější, a v kloubu tak dochází k výhodnému přenosu svalové síly z výchozí polohy, což může být v určitých případech výhodné (např. u vrcholových sportovců). Při značném zkrácení ztrácí sval svou elasticitu a po určité době i sílu. Z funkčního hlediska může vést zkrácený sval nejen ke změně pohybového stereotypu, ale také ke změně statických poměrů hlavně při chůzi a při pracovních činnostech. Sval se aktivuje v situacích, kdy by neměl být aktivován. Při činnostech se více zapojuje do funkce, což vede k zatěžování pohybového aparátu. Současně působí tlumivě na své antagonisty, takže oslabené, převážně fázické svaly, nelze dokonale posílit bez prvotního protažení převážně posturálních svalů.
Rozlišujeme dva typy svalových skupin:
1. Svaly posturální – svaly s tendencí ke zkrácení*
-
šíjové svaly,
-
horní část trapézového svalu a zdvihač lopatky,
-
velký a malý prsní sval,
-
bederní svaly (bederní část vzpřimovačů páteře, čtyřhranný sval bederní),
-
ohýbače kyčle (sval bedrokyčlostehenní a dlouhá hlava čtyřhlavého svalu stehenního),
-
přitahovače stehna,
-
ohýbače kolenního kloubu,
-
trojhlavý sval lýtkový.
Hlavní zásady správného protahování svalů posturálních:
-
před protáhnutím zařazujeme uvolňovací cvičení,
-
ke cvičení přistupujeme dokonale uvolnění za stavu mírného prohřátí,
-
k protahování volíme co nejstabilnější a nejpohodlnější polohy,
-
soustřeďujeme pozornost na protahovaný sval,
-
pohyby provádíme plynule a pomalu,
-
nesmí dojít k bolesti při protahování,
-
volíme optimální dobu výdrže v protažené poloze (10 až 20s),
-
při protahování klidně a pravidelně dýchejme,
-
účinek protahování vydrží pouze den, a pokud zkrácený sval neprotáhneme do 48 hodin, opět se zkrátí.
Protahovací techniky
-
pasivní statické protahování,
-
postizometrická relaxace (napětí – uvolnění – protažení),
-
dynamické protahování rychlými, švihovými pohyby.
2. Fázické svaly – svaly s tendencí k oslabení
-
ohýbače krku a hlavy,
-
svaly mezilopatkové (rombický sval a střední část svalu trapézového),
-
dolní část svalu trapézového,
-
břišní svaly,
-
velký, střední a malý sval hýžďový,
-
některé části natahovače kolenního kloubu (čtyřhlavého svalu stehenního),
-
svaly na přední a bočné straně bérce.
Hlavní zásady správného posilování svalů fázických:
-
protáhneme jeho zkráceného antagonistu,
-
naučíme oslabený sval aktivovat a postupně jej zapojovat do správného pohybového stereotypu,
-
po zvadnutí techniky pohybu postupně zvyšujeme počet opakování (až na 10–15s),
-
nejprve posilujeme bez doplňující zátěže (proti odporu gravitace),
-
pak zvyšujeme náročnost a složitost cvičení prostřednictvím různých poloh těla,
-
teprve po dokonalé adaptaci přistupujeme k využití vnějších odporů,
-
velmi důležitá je koordinace s dechem.