Stratigrafie Západních Karpat Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky - alpinský orogen se vyvíjel od pozdního paleozoika, přes mesozoikum až do kenozoika – - rifting Pangey, otevření oceánu Tethys, oddělení Eurasie a Afriky („apulská deska“; ALCAPA) s pasivními okraji a oceánskými pánvemi - následná subdukce oceánských pánví, kolizí kontinentů a vzniku karpatského orogenu •Tektonické jednotky Západních Karpat jsou imbrikované jedna na druhou, v generelním směru od jihu k severu (severní vergence) •Důvodem jsou alpinské orogenetické procesy, které způsobovaly korové zkracování při uzavírání tehdejších depozičních prostorů severního výběžku oceánu Tethys 78 Tektonické jednotky Západních Karpat – trojrozměrná tělesa hornin s definovanými hranicemi - vlastní unikátní litostratigrafií, metamorfní a strukturní charakteristikou a tektonickým vývojem - tektonické jednotky označovány příponou -ikum - pro horniny v příkrovech Západních Karpat obecně platí: od jihovýchodu k severozápadu se uplatňovaly čím dál tím mladší fáze vrásnění a usazovaly se mladší sedimenty - z pohledu dnešní geografické situace začaly alpinské orogenetické procesy na jihu (vnitřní části ZK) a postupovaly generelně k severu (vnější části ZK) •Na základě stáří deformace lze orogenetické zóny ZK rozdělit na: •Vnitřní Západní Karpaty paleoalpinní (křídové) příkrovy •Vnější Západní Karpaty bradlové a „flyšové pásmo“ neoalpinní (neogénní) příkrovy • •v ZK jsou zachovalé i relikty starší variské stavby •variské stavby mají v generelu směr SSZ-JJV (jižní vergence) – tedy opačný vzhledem k alpinské stavbě •hlavní litotektonické variské jednotky byly formovány v mesovariské kolizi společně s intruzemi granitoidů (360–340 Ma) a pozdější neovariskou extenzí (gravitační kolaps s druhou fází granitoidních intruzí; 340–260 Ma) • nejmladší paleozoické sedimenty ze svrchního karbonu (kontinentální) •variská metamorfóza (amfibolitová- granulitová facie) vyšší než u alpinské metamorfózy • • •Hlavní paleoalpinní tektonické jednotky (internidy) •vahikum, tatrikum, fatrikum, veporikum, hronikum, gemerikum, meliatikum, turnaiku, silikum •Příkovy fundamentu •Superficiální příkrovy EXTERNIDY INTERNIDY •uspořádané ve vyšších jednotkách - pásmech - pásmo jádrových pohoří - veporské pásmo - gemerské pásmo • EXTERNIDY INTERNIDY •Hlavní neoalpinní tektonické jednotky (externidy) : -bradlové pásmo (oravikum) - flyšové pásmo – krosněnská a magurská skupina příkrovů - karpatská předlubeň • Pozdní karbon Paleotethys Pangea • Meliata Meliata Tethys Paleotethys • Meliata Meliata Tethys Paleotethys Paleotethys Vahikum Vahikum Meliata Meliata Tethys Tethys peninská pánev magurská peninská pánev magurská Tethys internidy internidy Tethys • magurská slezská • Paratethys Paratethys Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky • Paratethys – paleogeogr. členění (východní, centrální, západní) (upraveno podle Steininger et al. 1988) Internidy • Gemerské pásmo -strukturně nejvyšší pásmo alpinské příkrovové stavby ZK -svrchní skupina příkrovů Gemerské pásmo - základem je gemerikum - antiklinorium slabě metamorfovaného staršího paleozoika, lemované obalem mladšího nemetamorfovaného paleozoika (Spišsko-gemerské rudohorie) -severní gemerikum – vulkanosedimentární hlavně devonské vysoce a nízkometamorfované komplexy oceanického vývoje -jižní gemerikum – kambrium a silur. - flyš, varisky zvrásněný a slabě metamorfovaný • svrchní karbon – mořské i kontinentální fosiliferní sedimenty (např. v okolí Dobšiné) Meliata Gemerské pásmo - meliatikum – známe z dnešního povrchu pouze z reliktů, vycházejících z podloží turnaika a silicika - tektonická melanž triasových karbonátových hornin, radiolaritů a vulkanitů v tmavých jurských břidlicích a radiolaritech -sedimentace oceánského charakteru -tektonická melanž subdukčního komplexu meliatského oceánu turnaikum – vychází z podloží silicika ve Slovenském krasu -svrchní karbon – svrchní trias - - Gemerské pásmo Silicikum – strukturně nejvyšší tektonická jednotka Vnitřních Západních Karpat - Slovenský kras, Slovenský raj, Muránska planina Svrchní perm – svrchní jura Významná část budovaná triasovými vápenci wettersteinské vápence - střední - svrchní trias - řasové vápence Sýkora et al. 1998 Facie triasových vápenců široce rozšířené v alpsko-karpatském prostoru hallsattské vápence - pelagické červené vápence s amonity Obsah obrázku vsedě, stůl, jídlo, pizza Popis byl vytvořen automaticky http://www.thefossilforum.com/index.php?/blogs/entry/262-middle-ladinian-ammonoids-of-the-hallstatt -limestone-in-austria/ Obsah obrázku skála, skalní, tráva, vsedě Popis byl vytvořen automaticky Facie triasových vápenců široce rozšířené v alpsko-karpatském prostoru • dachsteinské vápence - mělkomořské tidální vápence - cyklické – loferity Obsah obrázku skála, hora, příroda, skalní Popis byl vytvořen automaticky Facie triasových vápenců široce rozšířené v alpsko-karpatském prostoru Veporské pásmo Veporské vrchy, Stolické vrchy, Revúcka vrchovina, východní část Nízkých Tater, sv. Tribeč, Kozie chrbty, Branisko a Čierna hora Veporské pásmo -obalové jednotky a tektonicky zešupinatělé krystalinikum, nasunuto na tatrikum -Největší část veporského pásma je tvořena veporikem - spodně paleozoický krystalinický základ (svory a fylonity nasunuté na migmatity a granitoidy) - svrchně paleozoický-mesozoický sedimentární pokryv -na veporiku leží trosky subtatranských příkrovů (fatrikum a hronikum) a silicikum -na veporiku leží trosky subtatranských příkrovů (fatrikum a hronikum) a silicikum •Hronikum (chočský příkrov) - karbon až spodní křída (ale nekompletní sledy) -převládají triasové vápence a dolomity -místy sedimenty a vulkanity sv. paleozoika, ojediněle jurské a křídové sedimenty -kořenová zóna, styk veporika a gemerika Pásmo jádrových pohoří • Pásmo jádrových pohoří Vys. Tatry M. Fa Nízké Tatry V.Fa Strážovské vrchy Žiar Tríbeč Pov.Inovec Malé Karpaty – nejsevernější a nejexternější tektonická jednotka internid -termín jádrové pohoří - Uhlig (1903) (Kerngebirge) na základě morfotektonického fenoménu - centrální hřebeny jsou z krystalinických hornin, překryté svrchním paleozoickým a především mezozoickým pokryvem (obal) a příkrovy (fatrikum a hronikum) -V nadloží často také kenozoikum - Pásmo jádrových pohoří Pásmo jádrových pohoří -základní jednotkou je tatrikum (sub-autochtonní jednotka, jádra vystupující v tektonických oknech) -granitoidy, ruly, migmatity a sedimentární pokryv -na něj jsou nasunuty superficiální subtatranské příkrovy (fatrikum a hronikum) -pásmo je odděleno od jižně ležícího veporského pásma čertovickým násunem (produkt raně křídového nasunutí veporika na tatrikum) •Sedimentární pokryv tatrika - stopy dinosaurů (trias, nor-rhaet) Fatrikum (križňanský příkrov) - stratigrafický rozsah je variabilní mezi jednotlivými výskyty příkrovů - sled končí ve svrchní křídě flyšoidními sedimenty • Hybodnotní žraloci (trias) • fatranské souvrství (trias) • Jurští amoniti Obsah obrázku mapa Popis byl vytvořen automaticky Gosauská křída a vněkarpatský paleogén • Eocénní numulitové vápence Vnější Západní Karpaty •jura – paleogén/neogén - systém halfgrabenových pánví, navzájem oddělených elevacemi hřbetů s mělkovodní sedimentací •ždánicko-podslezská pánev; bašský hřbet; slezská pánev; slezský hřbet; magurská pánev ; czorstynský hřbet; pieninská pánev, vahikum Vnější Západní Karpaty •jura – paleogén/neogén - systém halfgrabenových pánví, navzájem oddělených elevacemi hřbetů s mělkovodní sedimentací •ždánicko-podslezská pánev; bašský hřbet; • slezská pánev; slezský hřbet; • magurská pánev ; czorstynský hřbet; •pieninská pánev; ~ penninikum •Také označováno jako oravikum/ pieninské bradlové pásmo/pieninská zóna/pieninikum •strmá struktura na sutuře oddělující internidy od externid Bradlové pásmo •název odvozen od morfotektonického charakteru (strmé útesy/skály/bradla) •vápence jury a spodní křídy, obklopené slínovci a jílovci svrchní křídy a paleogénu • • Bradlové pásmo •kysucko-pieninská jednotka - na ztenčené kontinentální kůře sousedila na jihu s oceánem vahikum •mělčí facie czorsztynské jednotky oddělují sedimentační prostor jednotky magurské Oravikum v juře • Bradlové pásmo -šířka sedimentačního prostoru pieninika v době jurské až spodnokřídové extenze dosáhla asi 600 km - v křídě byla redukována na méně než desetinu původní šířky (dnes pouhých 20 km). Flyšové pásmo •Flyšové pásmo – objemný akreční klín •nahromaděním příkrovů křídových a hlavně paleogénních souvrství v typickém „flyšovém“ vývoji, se střídáním jílových břidlic a pískovců, uložených v hlubokomořském prostředí gravitačními proudy •složitý komplex příkrovů – v paleogénu a miocénu přesunutý na předpolí ČM •vnitřní skupina příkrovů (magurská) - Chřiby, Hostýnské vrchy, Vizovická vrchovina, Javorníky a Bílé Karpaty - jednotky: račanská, bystrická a bělokarpatská - především flyšové paleogenní sedimenty Flyšové pásmo •složitý komplex příkrovů – v paleogénu a miocénu přesunutý na předpolí ČM •vnější skupina příkrovů (krosněnská nebo menilito-krosněnská) - Pavlovské vrchy, Ždánický les, Podbeskydská pahorkatina a Moravsko-slezské Beskydy. - jednotky (příkrovy): pouzdřanská, ždánická, podslezská, zdounecká, slezská, předmagurská jednotka • Flyšové pásmo Ložiska uhlovodíků VZP Vnitřní/magurská skupina příkrovů - pestrá směs hlubokomořských facií od bathyálních hemipelagických slínů přes nejrůznější gravitační sedimenty až po abysální jíly račanská jednotka bystrická jednotka bělokarpatská jednotka Svobodová et al. 2019 Aptychové vápence Jura/křída Valouny, olistolity triasových a jurských hornin v paleogenních slepencích. Při čele račanské jednotky u Kurovic se nachází jediný tektonický útržek („bradlo“) sedimentů svrchní jury a spodní křídy - kurovické vápence – aptychové, hlubokovodní; svrch. jura sp. - tlumačovské slínovce – sp. křída Račanská jednotka Svobodová et al. 2019 Račanská jednotka Křída Rajnochovické souvrství: alb-cenoman - jemnozrnné pískovce až prachovce a černošedé vápnité jílovce, - turbidity distálních facií Kaumberské souvrství -cenoman-campan - rudohnědé a zelené nevápnité pelagické jílovce až drobně rytmické - distální turbidity Otevírání magurského trogu (příkopu) = extenze, hlubokomořské facie Křída - paleogén Soláňské souvrství – typicky flyš, střídání pískovců a jílovců Belovežské souvrství - drobně rytmický flyš, převaha jílovců, hlubokovodní prostředí, tektonický klid Zlínské souvrství – značné faciální rozrůznění. - Proximální turbidity (hrubozrnné pískovce a slepence), typická flyšová sedimentace s proměnlivým zastoupením jílovců Račanská jednotka Subhercynská fáze alp.orogeneze = komprese (zavírání trogu) Bystrická jednotka Paleogén má prokázané sedimenty ve stratigrafickém rozsahu paleocén až svrchní eocén, pro které je charakteristický relativně vysoký obsah karbonátového tmelu. - ve spodní části analogický vývoj s račanskou jednotkou. Belovežské souvrství - hrubozrnné pískovce a pestré jílovce, drobně rytmický flyš. Stáří svrchní paleocén až spodní eocén Bystrické souvrství – turbidity s převahou vápnitých jílovců a slínovců nad pískovci http://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/bystricka-jednotka/ komprese (zavírání trogu) Bělokarpatská jednotka Hlucké souvrství -spodní část černošedé až černé jílovce, vápnité jílovce a slíny, výše ubývá jílovců, objevují se vložky vápenců. Hemipelagity, pelagity, kalciturbidity. Kaumberské souvrství - šedé, zelenošedé, zelené, rudohnědé nevápnité jílovce, ojedinělé slabé vložky pískovců. Hemipelagity a turbidity uložené pod hladinou CCD, bathyál až abysál. Cenoman - svrchní senon. Púchovské slíny - Pelagity bathyálu uložené nad CCD. Maastricht. křída https://nature.hyperlink.cz/uh/photos/Okluky/Okluky_2002-12-01_2.jpg Otevírání magurského trogu (příkopu) = extenze, hlubokomořské facie Křída-paleogén Svodnické souvrství. Střídání vápnitých jílovců s vápnitými, drobovými pískovci. Stáří maastricht-paleocén Nivnické souvrství - drobně až středně rytmický flyš s převahou jílovců - střídání vápnitých jílovců s vápnitými, drobovými pískovci. Kuželovské souvrství - převaha vápnitých jílovců, slabé vložky jemnozrnných vápnitých pískovců - spodní části tokového režimu turbiditních vějířů - relativně hojný výskyt pelagitů v hlubších částech pánve převážně pod CCD Bělokarpatská jednotka komprese (zavírání trogu) Krosněnsko-menilitová skupina příkrovů Vnější krosněnská skupina příkrovů – pouzdřanská okrajová jednotka - ždánicko-poslezská jednotka - zdounecká jednotka - slezská jednotla - předmagurská jednotka předmagurská jednotka slezská jednotka ždánicko-podslezská jednotka pouzdřanská jednotka • Předmagurská jednotka -sedimenty svrchní křídy až oligocénu této jednotky vystupují v drobných tektonických útržcích před čelem magurského příkrovu. Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydská pahorkatina Slezská jednotka -oxford až oligocén/miocén litofaciální diferenciace tři základní vývoje jsou horizontálně spojeny pozvolnými přechody - vývoj kelčský, s typickou redukovanou mocností 700 až 900 m, nejčastěji pelitické sedimenty křídového stáří -svah pánve - vývoj bašský - skluzová tělesa vápenců, výše především pískovce a slepence - úpatí - vývoj godulský - jura až cenoman neflyšové - flyšová facie zcela převládá nad neflyšovou od turonu do oligocénu - kompletní vrstevní sled (sv. jura – paleogén) - maximální nahromadění sedimentů (až 6 km) - vnitřní část sedimentární výplně slezského prostoru Slezská jednotka Štramberský vápenec -prostředí karbonátové plošiny a útesu komplexu bašské kordilery -bloky uvnitř těšínsko-hradišťského souvrství tektonické šupiny x olistolity? Jura Vendryňské souvrství - tmavošedé až šedohnědé vápnité jílovce s laminami prachovců a vápenců Zkameněliny jurských organizmů ze štramberských vápenců z vrchu Kotouč Slezská jednotka - spodní převážně pelitická část („černý flyš“) - od oxfordu do cenomanu Hradišťské souvrství flyš – jíl/písk tmavé jílovce tmavé jílovce se skluzy červ.jíl. flyš Spodní křída Slezská jednotka - podmořský ultrabazický alkalický a alkalicko-vápenatý vulkanizmus - těšínitová asociace (těšínity a pikrity) - pruh od Hranic n. M. přes Český Těšín do Polska žíly, výlevy, pyroklastika – počátečná riftová fáze uvnitř trogu (berrias-apt) vulkanizmus - krátkodobý rifting kontinentální kůry v podloží flyšové slezské pánve Slezská jednotka - svrchní převážně flyšová část -od turonu do oligocénu - v turonu nástup austrijské fáze a mediteránní (subhercynské) fáze alpínské orogeneze Slezská jednotka - godulské souvrství - mocnost až 3 km - spodní část distální flyš - střední proximální flyš s převahou lavic pískovců - svrchní část distální flyš Hradišťské souvrství http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/10_obr/10_15_Knehyne.jpg pálkovické souvrství – flyš - převládají pískovce nad jílovci Svrchní křída vulkanizmus Slezská jednotka - istebaňské souvrství – hrubě rytmický flyš, místy mocnější polohy anoxických jílovců istebňanské souvrství https://www.branadovesmiru.eu/userfiles/obrazky/odborne/oc_geolZK_zarovjanka.JPG křída/paleogén - milotické souvrství - převládají šedé a zelenošedé jílovce s četnými tělesy skluzových slepenců, distální flyš proximální flyš Slezská jednotka istebňanské souvrství paleogén - rožnovské souvrství – jemně rytmický flyš, s převahou jílovců distální flyš Slezská jednotka - Menilitové souvrství - Krosněnské souvrství - budou probrány u ždánické jednotky Paleogén/neogén ždánická jednotka -svrchní křída (maastricht) až eger s tektonickými útržky jury a spodní křídy -litofaciálně blízké k stratigraficky ekvivalentním sledům podslezské jednotky - -na ždánickém příkrovu je uložen spodní miocén vídeňské pánve -Pavlovské vrchy, Ždánický les, jv. část Litenčické pahorkatiny, sz. svahy Chřibů podslezská jednotka Podslezská jednotka -faciálně diferencovaná pelitická sedimentace od pozdní křídy do pozdního eocénu -oligocenní menilitové souvrství se zachovalo velmi omezeně -jednotka je ploše přesunuta přes karpatskou předhlubeň -Podbeskydská pahorkatina Zdounecká jednotka -nižší část spodní křídy až oligocén -blízký litofaciální vztah ke slezské jednotce -zvrásněné vrstvy zdounecké jednotky vystupují v tektonických útržcích včele magurského příkrovu ve Chřibech karbonáty Ždánická jednotka pozdní jura/křída karbonátová sedimentace Klentnické souvrství – oxford-tithon - tmavé vápnité jílovce, slíny, výše převládají vápence - Hemipelagity z anoxického prostředí, vložky kalciturbiditů – osyp z pavlovské platformy. - ve vrchní části laterální zastupování s ernstbrun. vápenci. Ernstbrunnské vápence- tithon-spodní křída - brekcie, osypové kužely (gravitity) z ernstbrunské karbonátové platformy. Brněnská karbonátová plošina se šelfovou karbonátovou sedimentací byla oddělena pánevní oblastí se sedimentací mikulovských slínovců od ernstbrunské karbonátové plošiny. Ta tvořila okraj ždánického sedimentačního prostoru Z plošiny byly derivovány osypové brekcie a sedimenty gravitačních toků ernstbrunnských vápenců a klentnického souvrství, které se střídaly s hemipelagickou sedimentací. - jura v podobě tektonických útržků vyvlečených do čela flyšových příkrovů - příkrovy nasunuty na ČM s autochtonním jurským až paleogénním pokryvem Fosilie ernstbrunnských vápenců ernstbrun.váp. klementské s. Mikulov - Turold KŘÍDA ždánické jednotky Klementské souvrství – turon – conian - vápnité jílovce, glaukonitové pískovce - postupně se prohlubující málo prokysličené mořské prostředí Pálavské souvrství - Coniac-spodní campan -vápnité jílovce až slíny. maximální prohloubení - anoxické prostředí Šedé hemipelagity Tmavé hemipelagity a flyš Flyš Flyš Pestré hemipelagity Flyš PALEOGÉN -„podmenilitové“ souvrství -=němčické s., třinecké + gutské vrstvy + rožnovské souvrství -Převaha různě zbarveneých vápnitých i nevápnitých jílovců s vložkami váp. pískovců a petromiktních slepenců -(až X0 metrů mocné, redeponované šelfové fosilie - koralinní řasy, ústřice aj. - -Nejvýše leží šešorské slíny (dříve globigerinové slíny) Flyš Flyš Šedé hemipelagity karbonáty Tmavé hemipelagity Flyš těšín. Flyš Světlé/pestré hemipelagity Flyš Flyš Pestré hemipelagity Flyš Flyš PALEOGÉN -Menilitové souvrství -černošedé a čokoládově hnědé jílovce, polohy silicitů, siliciklastických i vápenových turbiditů - menilit - hnědý opálový, popř. chalcedonový rohovec - v typickém vývoji tvoří vložky v jílovcích podobné barvy - - opálová hmota vznikla především nahromaděním schránek a kostřiček rozsivek, křemenek, mřížovců -menilitové souvrství Podle Jirman et al. 2019 - sedimentace na hlubší části svahu - přínos živin z hlubokých vod, vysoká produktivita a sedimentace křemičitých schránek na anoxické dno -v menilitovém souvrství (především dynowských slínech) a jeho ekvivalentech jsou hojné fosilie ryb -zastoupeny hlubokovodní druhy se světélkujícími orgány Obsah obrázku exteriér, chůze, hnědá, boční Popis byl vytvořen automaticky karbonáty Tmavé hemipelagity Flyš těšín. Flyš Světlé/pestré hemipelagity Flyš Flyš Pestré hemipelagity Flyš Flyš PALEOGÉN + NEOGÉN Krosněnská facie – odraz kolize v rámci helvétské fáze alpinské orogeneze na konci oligocénu v eggeru ždánicko-hustopečské souvrství – rytmické střídání žlutavě šedých vápnitých pískovců, místy s vložkami skluzových slepenců a šedých vápnitých jílovců -psamitická litofacie - ždánické pískovce -pelitická facie - hustopečské slíny PALEOGÉN + NEOGÉN -pavlovické souvrství – jílovce, sádrovce, tufity -laaské souvrství – jíly (šlíry) -s úhlovou diskordancí nasedají na ždánicko-hustopečské souvrství šakvické slíny -(usazování na příkrovu- piggy back basin) fig4%20Paleogene%2020Ma Pouzdřanská jednotka -nejvíce k SZ vysunutý příkrov -tvořen intenzívně zvrásněnými a zešupinatělých sedimenty svrchního eocénu až eggenburgu -souvisle vystupuje před čelem ždánického příkrovu mezi Pouzdřany a Slavkovem u Brna Autochtonní paleogén ZK •vranovický a nesvačislký kaňon – erozní struktury (nesvačilský kaňon založen nad nesvačilským příkopem) - vyplněny později marinními sedimenty Autochtonní paleogén ZK •několik stovek metrů až 1500 m mocný sled - svrchní paleocén – sv. eocén (uvažována i sv. křída – pravděpodobně redepozice) •dambořická skupina - nesvačilské souvrství - organikou bohaté kalovce a prachovce s vložkami gravitačně usazených písků (turbidity) a debritů • - těšanské souvrství - kalovce • •Nesvačilský příkop - kompletní dambořická skupina •Vranovický příkop - pouze svrchní část těšanského s. • Neogénní pánve na Moravě •Zbytkové (reziduální) pánve flyšových trogů – slezská, ždánicko-podslezská a pouzdřanská pánev •Nesené na příkrovech – vídeňská (do karpatu) •Vnitrohorské (intramontánní, pull apart) – vídeňská (od raného badenu) •Před čelem příkrovů – karpatská předhlubeň •Hornomoravský úval Karpatská předhlubeň •jižní (od rakouské hranice po osu nesvačilského kaňonu), střední ( po s. omezení Hornomoravského úvalu), severní (po polskou hranici). • -součást periferních alpsko- karpatských pánví v předpolí flyšových jednotek - vznik díky flexuře ČM pod zátěží příkrovů -deprese na Ostravsku, Opavsku, Hornomoravský a Dyjskosvratecký úval, Boskovická brázda a řada izolovaných výskytů miocénních sedimentů západně na ČM - na jihozápadě se napojuje na molasovou zónu Rakouska -- soustava miocénních pánví přemisťujících se s postupujícími příkrovy směrem do předpolí - převážně v autochtonní pozici - výskyty buď před čelem příkrovů nebo pod nimi -- výrazná pliocenní a pleistocénní denudace - mocnost do 2 500 m fig5%20Miocene%2018Ma Eger až eggenburg - sladkovodní klastika, Znojemsko, nemají významné regionální rozšíření - žerotické vrtsvy - pestré štěrky, písky a jíly -splachy zvětralin krystalinika a paleozoika - aluviální a fluviální, popř. lagunární sedimenty před eggenburskou mořskou transgresí Transgrese v eggenburgu. - -silty, písčité jíly, vápnité/nevápnité jíly s vložkami uhelných jílů -střídání intervalů s mořskou/brakickou faunou -čejkovické písky – okrajové mělkovodní facie (pláže, kosy, valy) - -ryolitový tufit (20.3+-2.6 Ma) s malolistou flórou - -k východu (do pánve) litofaciální stabilita eggeburgských sedimentů vzrůstá -Na Mikulovsku : - dunajovické pískovce (chloriticko-galukonitické) - dobropolské jíly - bohatá foraminiferová fauna (vztah k vývoji vídeňské pánve) - směrem do nadloží fauna v jílech indikuje změlčování a anoxické podmínky - - Ostravsko - okrajové sedimenty mají odchylný ráz - dobře prokysličené prostředí bez sladkovodních vlivů - mechovkové vápence a hrubozrnné pískovce a slepence s mlži - jaklovecké slepence - „horizont s velkými pektény“ lemoval okraje pánví od Bavorska až po Gruzii a je uváděn i z Pacifiku. - Opavsko - v této době souší, výlevy bazických vulkanitů (olivinické čediče) - Kamenná Hůrka u Otic Oopecten gigas (Schloth.) Loibersdorf, eggenburg (Steininger et al. 1971) Ottnang – zdvih území, změlčení - sedimentace brakických, lagunárních a sladkovodních písků a nevápnitých jílů -sedimenty ottnangu mají větší plošné rozšíření než sed. eggenburgu - -jižní části Kp: - nevápnité, „pestré“ jíly, - vítonické jíly (dříve „rybí šlíry“) - rzehakiové vrstvy, transgresívně k SZ - písky až štěrky . Rzehakiové vrstvy – pískovce usazené v brakickém prostředí - Málo diverzifikovaná fauna mlžů s endemickým druhem Rzehakia socialis Rzehakia socialis socialis (Rzehak) Maršovice-Jezeřany, rzehakiové vr., ottnang (Foto Steininger et al. 1973) - ottnang/karpat regrese a lokální přerušení sedimentace (štýrské vrásnění ) - Karpat - zásadní změny ve vývoji sedimentačního prostoru karpatské předhlubně -šlíry, písky a pískovce - -mušovské vrstvy – transgresívní, jemně slídnaté, laminované vápnité jíly -novopřerovské vrstvy - silně vápnité prachovité jíly a jílovce a prachovce střídající se a písky a pískovci se zbytky flóry, -kroměřížské souvrství – pod příkrovy - slepence, písky a pískovce, vápnité jílovce a jíly, - -závěr sedimentace karpatu – ústupové sedimenty -holešovský člen – nesouvislá tělesa štěrků a písků - - - - Šlíry – vápnité jíly až písčité slíny Z němčiny – Schlier (jihoněmecky slín) - lasturnatý lom - vrstevnaté, slídy a rybí šupiny na vrstevních plochách - relativně hlubokovodní sedimenty https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/Piescite_sliene_sliry_Cerova_Lieskove.JPG /800px-Piescite_sliene_sliry_Cerova_Lieskove.JPG Baden - rozsáhlá transgrese, dobrá komunikace s Paratethydou i Atlantským a Indickým oceánem. Spodní baden - báze sutě a suťové brekcie kontinentálního původu v hlubokých depresích předbadenského reliéfu - výše klastika mořského původu - podle pozice v pánvi bazální nebo okrajová - petromiktní písky a štěrky – složení závislé na lokální provenienci -sedimenty pláží, pobřežních valů, lineárních pískových valů a kos, delt - - současně s nimi/v jejich nadloží se ukládaly vápnité nevrstevnaté jíly („tégly“) Během badenu – dosunování flyšových příkrovů na sever od Moravské brány, v jižní části ukončeno v karpatu. sobr brněnské písky troskotovické štěrky … Badenská bazální klastika/okrajové facie Tégly - relativně hlubokovodní sedimenty - litothamniové vápence (řasové vápence), mechovkové vápence Střední a svrchní baden – pouze Ostravsko a Opavsko -jíly s kobeřickými sádrovci -vápnité jíly -postupné změlčování Vídeňská pánev •podloží částečně brunovistulikum a jeho sedimentární obal a především příkrovy Východních Alp a Západních Karpat - Neogenní výplň vídeňské pánve zahrnuje pestrý sled mořských a terestrických sedimentů eggenburgu až pliocénu. • 1-s2 - vznik vídeňské pánve ve spodním miocenu - východo-západně protažená piggy-back pánev nesená na alpinských příkrovech Z. Karpat a Alp -v karpatu bylo sunutí vystřídáno levostrannou rotací Západních Karpat vůči předpolí Českého masívu a vznikem nových depocenter mechanismem pull-apart - posunem podle série do pánve upadajících strike-slip zlomů - bez vulkanizmu Neogenní výplň vídeňské pánve je mocná přes 5 km Eggenburg – na bázi slepence a pískovce suťového rázu - výše transgresivní variabilní sedimenty - SK – karbonátové brekcie, slepence, pískovce - výše mořské šlíry lužického souvrství (mikrofauna hlubšího neritika - svrchního batyálu) - nesytské vrstvy – na ždánické jednotkce, vápnité a nevápnité jílovce, prachovce úvalsko -mlýnské vrstvy -vrstevnaté jíly s tufity Ottnang – hodonínské písky – limnická sedimentace - svrchní lužického souvrství - písčité vrstevnaté jíly (šlíry) - střední a mělčí neritická zóna postupné změlčování celé pánve a vyslazování na konci ottnangu (staroštýrská fáze, regrese) Karpat -ottnang/karpat - hiát - týnecké písky - bazálních klastika – - vápnité písky s písčitými vápnitými jíly se zbytky rostlin - deltové prostředí - lakšárskonovoveské souvrství - šlíry - regresní šaštínské písky - petromiktní písky - brakické prostředí a změlčení sedimentace. Konec badenu – zvedání dna, čistě mořská sedimentace končí. Baden – na počátku pokles podél steinberského zlomu a mořská transgrese - sp. baden - lanžhotské souvrství - vápnité jíly („tégly“) s bohatou mikrofaunou - postupně změlčování zaplňováním pánve - stř. baden - žižkovské vrstvy - brakické, pestré vápnité jíly a lábské písky - stř. - svrchní baden hrušecké souvrství šedé, zelenošedé vápnité jíly, řasové vápence Svrchní baden –zlomová činnost, rozšiřování pánve, sedimenty pokrývají i dosavadní elevace, ale celkovému změlčení pánve Sarmat – brakické, místy sladkovodní podmínky Panon – vnitrozemské jezero, postupné vyslazování, především písky. Nižší panon – kyjovská lignitová sloj Vyšší panon – dubňanská lignitová sloj Pliocén – ustupující limnická sedimentace, fluviální sedimentace ve slovenské části.