Rovinné úlohy Q: oblast v IR2 s Lipschitzovskou hranicí f~, též regulární oblast. Příklady oblastí, které nejsou regulární: Označení: C(fl), PC(ft), Z.2(fi), Hk(Q) je prostor funkcí, jejichž derivace do řádu /c jsou v L2(Q). V = gracf = (|^5 ^) , a? = (nx, ny)T = (a?i, n2)T je jednotkový vektor vnější normály. Derivace ve směru vnější normály: |jj = n • Víí = nx|^ + □ s ► < i ► < : n du Ydy Jiří Zelinka Pokročilé numerické metody lil rovinné úlohy I 1/9 Greenova formule u^-dx = / uvn^dS — [ v—^-dx n oxk Jv Jn dxk Klasická formulace úlohy -V • (pVu) + qu= f vQ kde Okrajové podmínky: Dirichletova: u = g na Ti Newtonova (Neumanova pro a = 0): — = au — /3 na l~2 rx n r2 = 0, f x u r2 = r. Podmínky: hladkost funkcí podle potřeby p(*,y) > Po > 0, g(x,y) > 0. Podmínky pro jednoznačnost resení: > 0 nebo <7(*?y) > qo > 0 na Q0 C Q, fai^-o) > 0 nebo a(x,y) > a0 > 0 na r20 Q T2, /ii(r20) > 0 Nesplnění těchto podmínek vede na úlohu du -V • (pVu) + qfii = Z7 ví), -p— = která je řešitelná, pokud platí (odvození pomocí Greenovy formule) fdxdy+ / f3ds = 0. Jiří Zelinka Pokročilé numerické metody lil rovinné úlohy I Slabá formulace úlohy v = v(x,y) - testovací funkce, v = 0 na Rovnici vynásobíme testovací funkcí v a integrujeme přes Q. Za použití Greenovy formule a okrajových podmínek dostaneme J[pVu - Vv + quv]dxdy + J auv ds = J fv dxdy + J f3v ds r2 r2 Můžeme psát a(a, v) = J [pS7 u • V v + quv]dxdy + J auv ds r2 c/xc/y + /3v c/s, r2 tedy a(i/, v) = /.(v) V\/. Jirí Zelinka Pokročilé numerické metody III rovinné úlohy I 4/9 Triangulace Předpokládejme, že Q je polygon (hranice je tvořena úsečkami). Provedeme triangulaci oblasti Q pomocí trojúhelníkové sítě T tvořené prvky (elementy) e, pro něž platí, že jsou buď disjunktní, nebo mají společnou stranu nebo vrchol, přičemž hraniční body Y2 jsou součástí triangulace. Pro každý vrchol triangulace (uzel) definujeme bázovou funkci w jako po částech lineární spojitou s hodnotou 1 v daném vrcholu, v ostatních vrcholech 0. Obecnou oblast aproximujeme polygonem. Jiří Zelinka Pokročilé numerické metody lil rovinné úlohy I 5/9 Metoda konečných prvků Pro každý uzel triangulace (vrchol) P; je definována jedna bázová funkce w-, nenulová na polygonu E-, tvořeném sousedními uzly. Přibližné řešení rovnice U je pak U = U'tw'n kde U-, je hodnota U v uzlu P\. Pro w\ máme rovnici [pVU'X7wi+qUwi]dxdy+J aUw; ds = J fw,dxdy+J fiwjds, Ei r2/- E; r2/- kde V U a Vw; jsou konstantní funkce na každém elementu, r2; je průnik ľ2 s hranicí £;.