45 • m = 2 nebo m = A, • m je mocnina lichého prvočísla • m je dvojnásobek mocniny lichého prvočísla. poznámka. Pokud pro přirozené číslo existují primitivní kořeny, tak jich mezi čísly 1,2,... ,m existuje právě y?(y?(m)). Je-li totiž g primitivní kořen a a G {1,2,..., íp(m)} libovolné, pak ga je podle Věty 19 řádu (ay(m))' co^ Je rovno f(m) právě tehdy, je-li (a,
p — 1. Přitom ó \ p — 1 (jakožto řád čísla g), proto zejména ô < p — 1, a celkem 5 = p-l. □
Nyní ukážeme, že primitivní kořeny existují dokonce modulo mocniny lichých prvočísel. K tomuto budeme potřebovat dvě pomocná tvrzení.
Lemma. Bud' p liché prvočíslo, l > 2 libovolné. Pak pro libovolné a G Z platí
(1 + ap)pl 2 = 1 + ap1^1 (mod pl).
46
důkaz. Plyne snadno z binomické věty s využitím matematické indukce.
I. Pro / = 2 tvrzení zřejmě platí.
II. Nechť tvrzení platí pro /, dokážeme jej i pro / + 1. S využitím Lemmatu na str. 23 tak umocněním na p-tou tvrzení pro / (s navýšením modulu) dostaneme
(1 + apý'1 = (1 + apř-y (mod pl+1). Z binomické věty přitom plyne
(1 + aPl-vY = 1 + p ■ a ■ p1'1 + (fy akP(l-1)k
k=2 ^ '
a vzhledem k tomu, že pro 1 < k < p platí p \ (^)? stačí ukázat pi+i | pi+(i-i)k^ CQ~ je ekvivalentní s 1 < (k — 1)(/ — 1). Rovněž pro k = p dostáváme díky / > 3 vztah pl+1 | p(ř_1)p.
□
Lemma. Buď p liché prvočíslo, l > 2 libovolné. Pak pro libovolné a G Z, splňující p \ a platí, že řád čísla 1 + ap modulo pl je roven pl~x.
důkaz. Podle předchozího Lemmatu je
(1 + apf1'1 = l + apl (mod pl+1),
a uvážíme-li tuto kongruenci modulo pl, dostaneme (1 + ap)pl 1 = 1 (mod pl). Přitom přímo z předchozího Lemmatu a faktu p \ a plyne (1 + ap)p ^ 1 (mod pl), což dává požadované. □
tvrzení 4.2. Bud' p liché prvočíslo. Pak pro každé l G n existuje primitivní kořen modulo pl.
důkaz. Nechť g je primitivní kořen modulo p. Ukážeme, že pokud gP-i ^ ^ (mod p2), je g dokonce primitivním kořenem modulo pl pro libovolné / G N. (Pokud by platilo gp~ľ = 1 (mod p2), pak (g + pY^1 = l + (p— l)gp~2p ^ 1 (mod p2), a tedy místo g můžeme volit za původní primitivní kořen číslo g + p.)
Nechť tedy g splňuje gp~ľ ^ 1 (mod p2). Pak existuje a G Z, p \ a tak, že gp~ľ = 1 + p ■ a. Ukážeme, že g je modulo pl řádu ip{pl) = {p — l)pz_1. Buď n G N nejmenší číslo, splňující gn = 1 (modpz). Podle předchozího Lemmatu je gp~ľ = 1 + p ■ a řádu pl~ľ modulo pl. Pak ale
(gp-1)n = (gn)p-1 = 1 (mod p1) =^ p1'1 | n.
Zároveň z gn = 1 (mod p) plyne p — 1 | n. Protože jsou čísla p — 1 a pl~ľ nesoudělná, dostáváme (p — l)pz_1 | n. Proto n = ip{pl) a g je tedy primitivní kořen modulo pl. □
tvrzení 4.3. Buď p liché prvočíslo a g primitivní kořen modulo pl pro l G N. Pak liché z čísel g,g + pl je primitivním kořenem modulo 2pl.
47
důkaz. Nechť c je liché přirozené číslo. Pak pro libovolné n G N platí cn = 1 (mod pl), právě když cn = 1 (mod 2pl). Protože tp(2pl) = (f{pl)i Je každý lichý primitivní kořen modulo pl rovněž primitivním kořenem modulo 2pl. □
Další tvrzení popisuje případ mocnin sudého prvočísla. K tomu využijeme obdobných pomocných tvrzení jako v případě lichých prvočísel
Lemma. Buď l G N, l > 3. Pak 52i~3 = 1 + 21'1 (mod 2ř).
důkaz. Obdobně jako výše pro 2 \p. □
Lemma. Bud l G N, / > 3. Pak řád čísla 5 modulo 2ř je 2ř~2.
důkaz. Snadný z předchozího Lemmatu. □
tvrzení 4.4. Nechi l G n. Primitivní kořeny existují modulo 2l právě tehdy, když l < 2.
důkaz. Buď / > 3. Pak množina
S = {(-l)a • 56; a G {0,1}, 0 < b < 2ř~2; b G Z}
tvoří redukovanou soustavu zbytků modulo 2Z (má totiž tp(2l) prvků o kterých se snadno ukáže, že jsou po dvou nekongruentní modulo 2Z).
Přitom zřejmě (s využitím předchozího Lemmatu) řád každého prvku S dělí 2Z~2, proto v této (a tedy ani v žádné jiné) redukované soustavě nemůže existovat prvek řádu tp(2l) = 2l~1. □
Posledním kamínkem do mozaiky tvrzení, která společně dokazují Větu 30, je tvrzení popisující neexistenci primitivních kořenů pro složená čísla, která nejsou mocninou prvočísla (ani jejím dvojnásobkem).
tvrzení 4.5. Nechi m G n je dělitelné alespoň 2 prvočísly a není dvojnásobkem mocniny lichého prvočísla. Pak modulo m neexistují primitivní kořeny.
důkaz. Buď rozklad m na prvočísla tvaru 2ap"1 • • -p^.k, kde a G No, cti G N, 2 { pi a buď platí k > 2 nebo k > 1 a a > 2. Označíme-li ô = [^(2a),^(p^),..., ipipi1)], pak se snadno vidí, že ô < ^(2a) ■ VÍPí1)''' VÍPí1) = f(,m) a ze Pro libovolné a G Z, (a, m) = 1 platí as = 1 (mod m). Proto modulo m neexistují primitivní kořeny. □
Nyní máme dokázáno tvrzení přesně charakterizující ty moduly, pro které existují primitivní kořeny. Obecně je ale pro daný modul nalezení primitivního kořene velmi výpočetně náročná operace. Následující věta nám udává ekvivalentní podmínku pro to, aby zkoumané číslo bylo primitivním kořenem, jejíž ověření je o něco snazší než přímý výpočet řádu tohoto čísla.
48
věta 31. Buď m takové, že modulo m existují primitivní kořeny. Zapišme y?(m) = 1 • • • q^h. Pak pro libovolné g G Z, (g, m) = 1 platí, že g je primitivní kořen modulo m, právě když
íf(m) y(m)
g n ^1 (modm),...,g ^1 (mod m).
důkaz. Pokud by platila některá z uvedených kongruencí, znamenalo by to, že řád g je menší než íp(m).
Obráceně, pokud g není primitivní kořen, pak existuje d G N, d \