FYLOGENEZE A DIVERZITA
HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ
(část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub)
• SAR - Straminipila: Peronosporomycota / Labyrinthulomycota / Hyphochytriomyc.
• Rhizaria: Plasmodiophorida • Excavata: Acrasida • Amoebozoa: Mycetozoa
• Opisthokonta - Fungi: Microsporidiomycota / Chytridiomycota / Blastocladiomycota
/ skupina Zygomycota - Mucoromycota, Zoopagomycota / Glomeromycota
/ Dikarya - Ascomycota: Taphrinomycotina, Saccharomycotina, Pezizomycotina
- pomocné skupiny Deuteromycota a Lichenes
- Basidiomycota: Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Agaricomycotina
MASARYKOVA UNIVERZITA, PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA
ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

Oddělení: BASIDIOMYCOTA – HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ
•  charakteristickým rysem oddělení je karyogamie a meioza probíhající v terminální buňce
dikaryotické hyfy - bazidii (bazidie = meiosporangium)
•  ve stěně přehrádek vytvořeny dolipory - póry, jejichž obě strany jsou kryty membránovou čepičkou
- parentosomem (dolipory nejsou vytvořeny u všech stopkovýtrusných hub, např. u rzí)
•  hlavní složkou vícevrstevné buněčné stěny je chitin
Zdroje fotografií – bazidie: M. J. Carlile et S. C. Watkinson: The Fungi, Academic Press, London,
1994;
dolipor: G. Langer (1994), Die Gattung Botryobasidium Donk (Corticiaceae, Basidiomycetes), Bibl.
Mycol. 158: 1-459; http://www.uni-tuebingen.de/uni/bbm/mycology/botryoba.htm
•  v tomto je podobnost s vřeckatými houbami, ale zásadní rozdíl - bazidiospory se tvoří exogenně
na stopkách vyrůstajících z bazidie - sterigmatech (nejčastěji po 4, ale počet může být 2–8)
•  vegetativní stélka - vláknité přehrádkované mycelium, spletením více myceliálních vláken
vznikají pevné provazce, rhizomorfy nebo sklerocia
Měřítko: (a) 0,5 µm, (b) 0,2 µm
[USEMAP]
[USEMAP]

•  klíčením bazidiospory vzniká haploidní primární mycelium (jednojaderné buňky, někdy při klíčení
dělení jader rychlejší než růst přehrádek, ale takto vzniklá vícejadernost je dočasná); výjimečně
tato fáze může chybět, pokud dojde již ke kopulaci bazidiospor (mazlavé sněti)
=> na sekundárním myceliu dochází k tvorbě plodnic (není časově a prostorově vázána, nemusí se
tvořit hned a v místě somatogamie – naopak, dikaryotické mycelium může růst řadu let bez vytvoření
plodnic; zde je zásadní rozdíl oproti vřeckatým houbám)
•  hyfy tvořící plektenchymatická pletiva v plodnicích jsou někdy označovány jako terciální
mycelium, ačkoli se jedná stále o dikaryotické hyfy
•  z hlediska životního cyklu jsou Basidiomycota dikaryonty – značně omezena je délka života
haploidního primárního mycelia a diploidní fázi představuje jediná buňka
•  pohlavní proces vede ke vzniku dikaryotického sekundárního mycelia – v něm probíhají konjugované
mitózy spojené s tvorbou přezek (zajišťují rovnoměrné rozdělení + a – jader do dceřinných buněk; ne
u všech skupin k tvorbě přezek dochází)
R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany.  Wm. C. Brown Publ., 1995.
[USEMAP]

•  nepohlavní rozmnožování - tvoří se konidie, obvykle na dikaryotickém myceliu, ale dominujícím
stadiem je u stopkovýtrusných hub teleomorfa
•  pro pohlavní rozmnožování je typické, že se vůbec nevytváří gametangia;
nejčastějším pohlavním procesem je somatogamie dvou mycelií (vzácněji rovnou bazidiospor), u rzí se
setkáme s gametosomatogamií (oplodnění hyfy spermacií)
Životní cyklus stopkovýtrusné houby – primární a sekundární mycelium, tvorba plodnic a bazidií
Zdroj: R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany.  Wm. C. Brown Publ., 1995.
[USEMAP]

• bazidie je koncovou buňkou dikaryotické hyfy, oddělenou příčnou přehrádkou
karyogamie a meioza mohou bezprostředně navazovat v téže buňce, nebo může být odlišena probazidie
(v ní dochází ke karyogamii) a metabazidie (místo, kde probíhá meioze)
•  dělení bazidií podle jejich stavby: nepřehrádkovaná holobazidie × přehrádkami rozdělená (podélně
nebo příčně) fragmobazidie
•  dělení podle postavení vřeténka při meiozi: chiastická (vřeténko v příčné poloze, bazidie bývá
"tlustá") × stichická (vřeténko v podélné poloze, bazidie obvykle štíhlá, protáhlá)
Vlevo:
Tvorba spor na stichické holobazidii lišky obecné
Zdroj: E. Danell (1994): Cantharellus cibarius: Mycorrhiza formation and Ecology. Acta Univ. Ups.
35, 75 pp.,  Uppsala;
http://www-mykopat.slu.se
/Newwebsite/mycorrhiza/kantarellfiler/texter/rtf.htm
Vpravo: Chiastická fragmobazidie rosolovky s dlouhými sterigmaty
Zdroj: Jean Louis Émile Boudier: Icones mycologicae ou iconographie des champignons de France,
principalement Discomycètes, 1904–1909;
http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/steri702.html
[USEMAP]

•  bazidie mohou vyrůstat přímo na myceliu, příp. z jiných buněk (např. teliospor u rzí nebo
snětí), ale nejčastěji je jejich tvorba soustředěna do omezené vrstvy hymenia nebo se tvoří uvnitř
plodnice v glebě
i klíční pór, ale může být také na vrcholové straně spory)
•  z bazidií hymenomycetoidních jsou spory aktivně odmršťovány (balistospory), zatímco z
gastroidních se pasivně uvolňují (tvorba těchto typů bazidií neodpovídá přesně skupinám rouškatých
hub a břichatek)
•  bazidiospory jsou různého tvaru i velikosti, mají různé barevné reakce na chemická činidla
(cyanofilní, amyloidní, dextrinoidní) – pomůcka při určování
•  spory jsou vždy jednobuněčné, většinou jednojaderné
•  klíčení bazidiospor – základní typ je klíčení hyfou (=> primární mycelium), kromě tohoto mohou z
bazidiospor klíčit jednotlivé buňky (kvasinkovité buňky, konidie nebo sekundární spory, pouze u
některých řádů ze skupin Pucciniomycetes a Ustilaginomycetes)
http://pollen.utulsa.edu/Spores/basidiospores.html
http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/mims.html
•  tvorba spor: haploidní jádra po meiozi projdou sterigmaty ven z buňky a obalí se buněčnou stěnou
•  místo, kde spora přirůstá na sterigma, se nazývá hilum (obvykle zde je
[USEMAP]

ekologie:
•  houby ponejvíce saprofytické, z nichž řada má schopnost přejít fakultativně k parazitismu, ale i
specializované skupiny biotrofních parazitů (rzi, sněti)
•  významná je symbióza s cévnatými rostlinami - mykorhiza (vzájemný podíl na výživě a ochraně,
odumření jednoho partnera často vážně oslabí i druhého)
– ektotrofní mykorhiza - hyfový plášť obaluje kořínky,
houba proniká jen do mezibuněčných prostor (převládá
u dřevin – viz foto, kořínky obalené hyfami muchomůrky)
– endotrofní mykorhiza - hyfy pronikají do buněk rostlin,
více u bylin
•  minimum je lichenizovaných hub, jen některé druhy
(nejsou zde ohraničené taxonomické skupiny zahrnující
lichenizované zástupce)
•  hospodářsky významné jsou kromě fytopatogenních parazitů houby rozkládající celulózu a lignin -
"dřevokazné" houby
•  řada zástupců zejména "masitých" hub jsou vyhledávané jedlé houby, u některých jsou využívány
halucinogenní látky
výskyt: nalézáme je v různých suchozemských biotopech, často ve spojení s určitými porosty vyšších
rostlin
fosilie stopkovýtrusných hub známy ze starších třetihor, symptomy na cévnatých rostlinách
přisuzované napadení parazitickými zástupci známy již z křídy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mykorhiza
[USEMAP]

Pododdělení: AGARICOMYCOTINA
•  homogenní skupina, považovaná v současné době za vývojově nejodvozenější
•  bazidiospory klíčí vždy hyfou, nevytvářejí se kvasinkovité útvary (v přirozených podmínkách)
•  sekundární mycelium vzniká vždy somatogamií (hyfogamií), u většiny zástupců (jsou výjimky) se
tvoří přezky a dolipory s perforovaným parentosomem
•  bazidiospory jednobuněčné, téměř vždy se tvoří plodnice (výjimkou je pár drobných řádů, ze zde
zmíněných jen Filobasidiales)
•  výjimečně dochází k tvorbě konidií (anamorfního stadia), a to vždy na dikaryotickém myceliu,
případně na plodnicích
poznámka: se systémem této skupiny zřejmě víc než u kterékoli jiné "zamával" nástup molekulární
taxonomie; je dost možné, že (až opadne prvotní nadšení "sekvence nade vše") se ukáže, že zařazení
některých taxonů (přesuny mezi řády) je potřeba brát s rezervou :o)

•  v pododdělení Agaricomycotina se tvoří útvary nazývané plodnice (bazidiokarpy, bazidiomata);
k tomu poznámka: plodnice v užším smyslu tohoto slova by měly obsahovat pohlavní orgány – podle
tohoto užšího pojetí u stopkovýtrusných hub nejsou pravé plodnice
•  základní dělení na typy hymeniální a gastrální
– hymeniální plodnice /obr. vlevo/ jsou charakterizovány přítomností hymenia (buď pokrývá celý
povrch plodnice, nebo jen specializovanou část povrchu - hymenofor (lupeny, rourky, ostny, póry,
lamely, i hladký hymenofor); v hymeniu se kromě bazidií tvoří sterilní buňky zakončující hyfy
(cystidy aj.)
– v gastrálních plodnicích /vpravo/ se bazidie tvoří uvnitř v glebě, obalené peridií
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Basidium_schematic.svg
Gleba_icon
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gleba_icon.png
[USEMAP]

•  typy hymeniálních plodnic:
– holothecium - rozlitá, kyjovitá, keříčkovitá, hymenium pokrývá celý povrch plodnice
– pilothecium - plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, diferencovaná na klobouk a třeň,
hymenofor pokrývá spodní část klobouku;
u plodnic tohoto typu se vytváří
plachetky: velum universale,
kryjící celou plodnici, z nějž po
roztrhání zbývá pochva na bázi
třeně nebo strupy na vrcholu
klobouku, a velum partiale,
kryjící mladý hymenofor, jehož
pozůstatkem je pak prsten nebo pavučinka na třeni anebo cáry na okraji klobouku
– krustothecium - plodnice s postupným vývojem (přirůstající), jedno- nebo víceletá, může a nemusí
být členěna na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá spodní část klobouku (nebo nerozlišené plodnice)
HOU069A HOU114A HOU222A HOU299A
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
Shora: kuřátka lososová, pavučinec šupinonohý (vlevo), muchomůrka císařka, hlinák červenající.
[USEMAP]

•  typy gastrálních (gastroidních) plodnic (všechny uzavřené):
– plektothecium - plodnice s roztroušenými bazidiemi
– lysothecium, schizothecium - uvnitř plodnice jsou dutiny vystlané hymeniem
– aulaiothecium - plodnice, do jejíhož nitra vrůstají lamely, pokryté hymeniem
– klathrothecium - gleba je rozdělena větvenými lamelami a v době zralosti vynesena nahoru
přídatným receptakulem
brichatky_typy-plodnic
Běžné typy gastroidních plodnic =>
(řády v popiscích dle historického systému)
T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii,
Karolinum, Praha, 2005.
[USEMAP]

•  plektenchymatická pletiva tvořící plodnice (prosenchym, pseudo-parenchym) jsou utvářena hyfami
trojího typu:
– základním typem jsou hyfy generativní (1) - tenkostěnné, větvené, přehrádkované, dávají vznik
bazidiím
– odvozené typy jsou pak hyfy skeletové (3) - tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované
– případně ještě vazbové = ligativní (2) - tlustostěnné, větvené, nepřehrád-kované, oproti
skeletovým téměř nemají lumen
=> pletivo je pak monomitické (4; jen generativní hyfy, ty jsou vždy přítomny), dimitické (6;
generativní + skeletové), amfimitické (5; generativní + ligativní) nebo trimitické (7; všechny tři
typy hyf)
Zdroj: R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled československých hub, Academia, Praha, 1972.
VKP032
[USEMAP]

Třída: TREMELLOMYCETES
houby s rozdělenou bazidií (fragmobazidií) a/nebo tvorbou kvasinkovitých stadií
řád Tremellales – houby tvořící plodnice rosolovité konzistence, na jejich povrchu hymenium s
bazidiemi
•  somatogamie => sekundární mycelium s přezkami, dolipory s parentosomy;
řád Filobasidiales – nejasně vymezený řád, dikaryotické mycelium s přezkami a dolipory (ale bez
parentosomu), holobazidie, tvorba kvasinkovitých stadií
– Filobasidiella neoformans - v anamorfě Cryptococcus neoformans patogen, původce vážné nemoci
tremella-mesenterica_peter-stefanovie-2007 chiasticka-fragmobazidie_tremella
na myceliu i tvorba konidií
•  bazidie příčně rozdělená s dlouhými sterigmaty
– bazidiospory klíčí hyfou, konidiemi nebo sekundár-ními sporami
•  většinou dřevní saprofyté, druhotně parazité, i parazité hub (Tremella - rosolovka)
Vlevo: Chiastická fragmobazidie rosolovky s dlouhými sterigmaty       Zdroj: Jean Louis Émile
Boudier: Icones mycologicae ou iconographie des champignons de France, principalement Discomycètes,
1904–1909; http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/steri702.html
Vpravo: Rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica) Foto P. Štefanovie,
http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=56185
[USEMAP]

Třída: DACRYMYCETES
řád Dacrymycetales tvoří obvykle žluté nebo oranžové, rosolovité až tuhé,
•  dřevní saprofyté – Dacrymyces (kropilka, bochánkovité plodnice), Calocera (krásnorůžek,
keříčkovité plodnice)
calocera-viscosa_ladislav-racko
Krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa)
Foto Ladislav Racko,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Calocera-viscosa/Parozkovec-lepkavy/Krasnoruzek-lepkavy/ID325
dacrymyces_tomas-papousek-1995
Kropilka (Dacrymyces sp.)
Foto Tomáš Papoušek
dacrymyces_tuning-fork-basidia
chrupavčité plodnice
•  na sek. myceliu tvorba přezek a doliporů s parentosomem
•  bazidie se vytvářejí v hymeniu na povrchu plodnice, jsou specifického typu – holobazidie
rozvětvené ve dvě prosterigmata, nesoucí sterigmata se sporami
– bazidiospory klíčí hyfou nebo konidiemi
[USEMAP]

Třída: AGARICOMYCETES
houby s nerozdělenou bazidií (= holobazidií), netvoří kvasinkovitá stadia (neplatí absolutně, viz
první řád)
dle vývoje plodnic rozlišujeme houby rouškaté (dříve podtř. Hymenomycetidae), u nichž se
bazidiospory tvoří na povrchu plodnice v povrchové vrstvě zvané hymenium (výtrusorodé rouško), jež
tvoří kromě bazidií sterilní zakončení hyf: bazidioly, cystidy, hyfidie (vlákna, která jsou obdobou
parafýz u vřeckatých hub)
– bazidie hymenomycetoidního typu, spory až na výjimky aktivně odmršťovány (balistospory)
– plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) nebo hemiangiokarpní (dočasně uzavřené 1 nebo 2
plachetkami - velum partiale, velum universale)
druhým typem jsou břichatky (dříve podtřída Gasteromycetidae)
– základní znak: angiokarpní vývoj plodnice – je uzavřená až do dozrání spor
– bazidie gastroidního typu, bazidiospory pasivně uvolňovány (odlamují se ze sterigmat), roznášeny
větrem, vodou, živočichy
– povrch plodnice uzavírá většinou dvouvrstevná okrovka (peridie), samotný vnitřek plodnice pak
tvoří teřich (gleba)
– bazidie se tvoří volně v celém teřichu nebo na hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních
prostor (komůrek)
– během zrání se pletivo teřichu rozrušuje => shluky hyf tvořící kapilicium
– k uvolnění spor dojde po rozrušení peridie a obnažení teřichu
[USEMAP]

řád Auriculariales – plodnice různých typů, konzistence rosolovitá nebo chrupavčitá (jednoduché
typy netvoří plodnice, jen myceliální povlaky s tvorbou bazidií), na jejich povrchu hymenium
•  na sekundárním myceliu mohou a nemusí být vytvořeny přezky a dolipory
•  fragmobazidie různých typů, příčně nebo podélně přehrádkované (mohou být i nepravidelně dělené –
Patouillardina má bazidie dělené nepravidelně podélně i příčně), zřetelná diferenciace na
probazidii a metabazidii
– bazidiospory klíčí hyfou, konidiemi nebo sekundárními sporami, tvoří se i kvasinkovité buňky
•  především saprofyté na tělech rostlin (Hirneola - ucho, Auricularia - boltcovitka, Exidia -
černorosol, Pseudohydnum - rosolozub), vzácněji parazité
HOU052A_auricularia_boltcovitka HOU055A_exidia_cernorosol
Vlevo: boltcovitka mozkovitá (Tremella mesenterica);
vpravo: černorosol bukový (Exidia plana).
Zdroj: L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
[USEMAP]

řád Cantharellales – gymnokarpní holo- nebo pilothecia s různým typem hymenoforu (hladký,
lamelovitý, ostnitý aj.)
• buď mykorhizní houby nebo dřevní saprofyté až fakultativní parazité
• plodnice keříčkovité - Clavulina (kuřátečko) nebo kloboukaté s lamelami - Cantharellus (liška) či
ostny - Hydnum (lišák)
cantharellus-cibarius_ladislav-pomsar-2005
Nahoře: liška obecná (Cantharellus cibarius)
Foto Ladislav Pomšár,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Cantharellus-cibarius/Kuriatko-jedle/Liska-obecna/ID231
Dole: kuřátečko popelavé (Clavulina cinerea)
Foto Jiří Polčák,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Clavulina-cinerea/Konarovka-popolava/Kuratecko-popelave/ID194
clavulina-cinerea_jiri-polcak
Vlevo: lišák
zprohýbaný (Hydnum repandum)
Foto Ján Šuvada, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Hydnum-repandum/Jelenka-poprehybana
/Losak-zprohybany/ID169
hydnum-repandum_jan-suvada-2006
[USEMAP]

řád Phallales – klathrothecia zakládající se podzemně na rhizoidálním myceliu, během vývinu
prorážející na povrch
•  teřich má přídatnou strukturu zvanou receptakulum – má úlohu nosiče, který dozrávající teřich
vynese na povrch (tlakem rostoucího receptakula praská peridie původně kryjící plodnici)
– na povrchu zralého teřichu se vytvoří mazlavá páchnoucí
hmota, lákající mouchy aj, hmyz, který pak roznáší spory
•  půdní saprofyté - Phallus (hadovka)
řád Geastrales – plodnice jsou schizothecia krytá
vícevrstevnou okrovkou – exoperidie záhy praská,
hvězdicovitě se rozestupuje a obnažuje teřich krytý tenkou
endoperidií (ta praská
za zralosti)
•  saprofyté na lesních
i nelesních stanovištích
- Geastrum (hvězdovka)
HOU382A_phallus_hadovka geastrum-fimbriatum_jan-gaisler
Vlevo: hvězdovka brvitá (Geastrum fimbriatum)
Foto Jan Gaisler,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Geastrum-fimbriatum
/Hviezdovka-strapkata/Hvezdovka-brvita/ID157
Foto vpravo: L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
Hadovka smrdutá (Phallus impudicus)
[USEMAP]

•  řád Gomphales – rouškaté houby s kyjovitými (Clavariadelphus - kyj) nebo keříčkovitými (Ramaria
- kuřátka) holothecii
– na základě molekulárních analýz řazeny do příbuznosti Phallales a Geastrales
HOU064A_clavariadelphus_kyj ramaria-botrytis_viliam-ridzon-2005
Kuřátka květáková (Ramaria botrytis)
Foto Viliam Ridzoň,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Ramaria-botrytis/Strapacka-koralovita/Kuratka-kvetakova/ID635
Kyj Herkulův (Clavariadelphus pistillaris)
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
[USEMAP]

s_imbric_preulozeny
řád Hymenochaetales – gymnokarpní krustothecia s pórovitým hymenoforem (vzácněji lamelovitým nebo
hladkým)
•  dřevní houby, saprofyté i vážní parazité dřevin - Phellinus (ohňovec), Inonotus (rezavec)
řád Thelephorales – pozemní kloboukaté houby
s hladkým nebo ostnitým hymenoforem
•  saprofyté nebo mykorhizní houby - Thelephora
(plesňák), Sarcodon (lošák)
inonotus-radiatus_standa-jirasek
Vlevo:
rezavec lesknavý (Inonotus radiatus, Hymenochaetales)
Foto Standa Jirásek,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Inonotus-radiatus
/Rysavec-lucovy/Rezavec-lesknavy/ID602
Vpravo: lošák jelení
(Sarcodon imbricatus, Thelephorales)
Zdroj: D. Dvořák, P. Hrouda:
Ježaté houby / lošáky a korálovce, Brno, 2005.
[USEMAP]
[USEMAP]

řád Polyporales zahrnuje houby laicky označované "choroše" – většina druhů tvoří gymnokarpní
krusto-thecia, obvykle bokem přirostlá a často víceletá, s pórovitým nebo lamelovitým hymenoforem
•  dřevní houby, saprofyté nebo fakultativní (i obligátní) parazité
•  charakterističtí zástupci: Fomes a Fomitopsis (česky obojí troudnatec, kopytovité plodnice),
Daedalea (síťkovec, protažené až lamelovité póry), Ganoderma (lesklokorka), Trametes (outkovka);
některé druhy jsou v mládí jedlé, např. Laetiporus (sírovec)
– "květákovité" plodnice tvoří Sparassis (kotrč)
outkovka-pestra_juraj-komar
Kotrč kadeřavý
(Sparassis
crispa)
L. Hagara, V. Antonín,
J. Baier: Houby,
Aventinum, Praha, 1999.
Vpravo nahoře: outkovka pestrá (Trametes versicolor)
Foto Juraj Komár,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Trametes-versicolor/Trudnikovec-pestry/Outkovka-pestra/ID764
Dole: sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)
Foto Sloník :o)
sírovec_zlutooranzový_sloník HOU067A_sparassis_kotrc
[USEMAP]
[USEMAP]

– vlastní rod Polyporus (choroš) - houby s dobře odlišeným třeněm a kloboukem a pórovitým
hymenoforem
– Lentinus (houževnatec) s lupenitým hymenoforem (vznik paralelně s lupeny hub řádu Agaricales -
příklad evoluční konvergence)
– kromě výše uvedených zahrnuje i dřevní saprofyty nebo fakultativní parazity tvořící rozlité
plodnice s hymeniem na povrchu; hymenofor hladký (příkladem je rod Phanerochaete - kornatec),
případně ostny nebo póry
polyporus brumalis_jan-suvada-2005
Choroš zimní (Polyporus brumalis)
Foto Ján Šuvada, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Polyporus-brumalis/Trudnik-zimny
/Choros-poloplastvovy/ID1824
phanerochaete-sanguinea_oldrich-roucka-2006 lentinis-tigrinus_jiri-polcak
Houževnatec tygrovaný (Lentinus tigrinus)
Foto Jiří Polčák, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Lentinus-tigrinus/Huzevnatec-tigrovany/Houzevnatec-tygrovany
/ID1590
Kornatec krvavý (Phanerochaete sanguinea)
Foto Oldřich Roučka,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Phanerochaete-sanguinea/Kornatec-krvavy/Kornatec-krvavy/ID1773
[USEMAP]
[USEMAP]
[USEMAP]

řád Agaricales – nejpočetnější řád, gymnokarpní nebo hemiangiokarpní pilothecia (u různých druhů
různá tvorba velum partiale nebo velum universale), hymenofor u naprosté většiny zástupců lupenitý
•  patří sem řada rodů obsahujících vyhledávané jedlé houby – Macrolepiota (bedla), Agaricus
(pečárka, žampion), Armillaria (václavka), některé druhy rodů Tricholoma, Lepista (čirůvky) aj.
•  stejně významné jsou ale i jedovaté houby z rodů
Amanita (muchomůrka), Entoloma (závojenka),
Inocybe (vláknice) nebo Cortinarius (pavučinec)
HOU226A_amanita_virosa_muchomurka_jizliva entoloma-sinuatum_ladislav-tabi
Foto
Ladislav Tábi,
http://www.nahuby.sk
/atlas-hub/Entoloma-sinuatum
/Hodvabnica-velka/Zavojenka-olovova/ID113
inocybe-erubescens_jaroslav-maly cortinarius-orellanus_vladimir-zita-2004
Zleva muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), závojenka olovová (Entoloma sinuatum), nahoře vláknice
načervenalá (Inocybe erubescens), dole pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus)
L. Hagara, V. Antonáín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
[USEMAP]

Amanitaceae (muchomůrkovité) - vedle smrtelně jedovatých hub i dobré jedlé druhy (růžovka = masák)
Entolomataceae (závojenkovité) - i zde jsou vedle jedovatých druhů i dobré jedlé (např. podtrnka)
Cortinariaceae (pavučincovité) - nejrozsáhlejší a na určování nejobtížnější skupina, řada
jedovatých druhů, stejně jako v čeledi Inocybaceae (vláknicovité)
nejdůležitější čeledi:
Agaricacaeae (pečárkovité) - sem patří pečárky (žampiony) a bedly
Psathyrellaceae (křehutkovité) - sem patří většina hnojníků, jejichž spory se uvolňují díky
autolýze plodnic
Tricholomataceae (čirůvkovité) - čirůvky a strmělky; do širšího okruhu patří špičky, helmovky,
václavky, šťavnatky (dnes v rámci jiných menších čeledí)
HOU241A_agaricus_pecarka coprinopsis-atramentaria_erik-brozmann
Pečárka polní (Agaricus
campestris), hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria), čirůvka fialová (Lepista nuda)
lepista-nuda_jiri-polcak-2006
Foto Erik Brozmann,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Coprinopsis-atramentaria/Hnojnik-atramentovy/Hnojnik-inkoustovy/ID97
Foto Jiří Polčák,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lepista-nuda/Povabnica-fialova/Ciruvka-fialova/ID507
Hagara et al.: Houby, Aventinum, Praha, 1999
[USEMAP]

•  do řádu Agaricales jsou aktuálně řazeny břichatky tvořící podzemní nebo pozemní schizothecia
– brzy se rozpadá exoperidie, endoperidie se otvírá až za zralosti pórem nebo praská, někdy spodní
část plodnice zůstává sterilní (tzv. subgleba)
– zástupci jsou většinou saprofyté na nelesních stanovištích, vzácněji rostou i na dřevě -
Lycoperdon (pýchavka), Bovista (prášivka)
•  odvozený typ: pozemní schizothecia, v mládí krytá tenkou blankou (epifragmou)
– plodnice v dospělosti nálevkovité, epifragma praská a obnažuje na dně "nálevek" teřich, jenž se
mezitím rozpadl na několik tělísek - peridiol (peciček)
– každá peridiola obsahuje jednu komůrku teřichu (nedochází k tvorbě kapilicia), je přichycena ke
stěně (= peridie) vláknitým poutkem (funikulus) => za deště nacucání => vymrštění peridioly a její
uchycení někde venku
– saprofyté na půdě nebo dřevě - Cyathus (číšenka), Crucibulum (pohárovka)
26_uvolnovani_spor_lycoperdon HOU406A_crucibulum_poharovka HOU380A_endoptychum_strechan
Vlevo střechan bedlovitý (Chloro-phyllum agaricoides) – přechodný typ mezi rouškatou houbou
a břichatkou;
vpravo pýchavka (Lycoperdon sp.) a pohárovka obecná (Crucibulum laeve)
Hagara et al.:
Houby, Aventinum, Praha, 1999.
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Praha, 1999.
[USEMAP]

řád Boletales – hemiangiokarpní (vytvořeno velum partiale) nebo gymnokarpní pilothecia s
hymenoforem rourkatým, vzácněji lupenitým (snadno se odděluje od dužniny klobouku)
•  převážně mykorhizní houby – největším rodem je Boletus (hřib), dále rody Suillus (klouzek),
Xerocomus (suchohřib) nebo Leccinum (kozák); z lupenitých mají význam Gomphidius (slizák) nebo
Paxillus (čechratka)
xerocomus-badius_yvona-janotova
Zleva hřib hnědý (Boletus badius), klouzek modřínový (Suillus grevillei), nahoře slizák mazlavý
(Gomphidius glutinosus), čechratka podvinutá (Paxillus involutus)
Foto Yvona Janotová,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Boletus-badius/Suchohrib-hnedy/Suchohrib-hnedy/ID673
Foto Ivan Belay,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Suillus-grevillei/Masliak-smrekovcovy/Klouzek-slicny/ID276
Foto Pavol Kešeľák,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Gomphidius-glutinosus/Sliziak-mazlavy/Slizak-mazlavy/ID609
Foto Ondrej Líška,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Paxillus-involutus/Cechracka-podvinuta/Cechratka-podvinuta/ID21
suillus-grevillei_ivan-belay gomphidius-glutinosus_pavol-keselak
paxillus-involutus_ondrej-liska-2005
[USEMAP]

•  do řádu Boletales jsou aktuálně řazeny břichatky tvořící na rhizoidálním myceliu pozemní nebo
částečne podzemní plektothecia s tuhou peridií – čeleď Sclerodermataceae
– saprofyté v lesích i mimo ně, některé druhy mykorhizní - Scleroderma (pestřec)
•  s hřiby je příbuzná i resupinátní rouškatá houba neblaze proslulá v budovách - Serpula lacrymans
(dřevomorka domácí)
HOU384A_scleroderma_pestrec serpula-lacrymans_pavel-bruzek
Nahoře pestřec obecný (Scleroderma citrinum)
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
Dole dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)
Foto Pavel Brůžek,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Serpula-lacrymans/Drevokaz-slzivy/Drevomorka-domaci/ID63
[USEMAP]
[USEMAP]

řád Russulales – pilothecia gymnokarpní (vzácně s vyvinutým velem)
•  charakteristickým znakem řádu je přítomnost sférocyst (správnější je výraz sférocyty) -
kulovitých buněk, vzniklých přeměnou buněk hyf (hyfy zde netvoří přezky); dužnina je pak křehká,
lámavá
•  převážně mykorhitické druhy, u nás zástupci dvou velkých rodů - Russula (holubinka) a Lactarius
(ryzec), jenž je kromě sférocyst charakteristický ještě roněním mléčné tekutiny při poranění (může
za to přítomnost mléčnic v pletivu – u holubinek jsou také vytvořeny, ale bez obsaženého "mléka")
russula-emetica_bozena-kuzmova-2004
Ryzec ryšavý (Lactarius rufus)
Foto Milan Zajac, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lactarius-rufus/Rydzik-rysavy/Ryzec-rysavy/ID585
lactarius-rufus_milan-zajac
Holubinka vrhavka (Russula emetica)
Foto Božena Kuzmová,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Russula-emetica/Plavka-skodliva/Holubinka-vrhavka/ID470
[USEMAP]

do řádu Russulales jsou aktuálně řazeny i některé "choroše" (Heterobasidion - kořenovník, "metla"
smrkových kultur), houby s plodnicí resupinátní (Stereum - pevník), keříčkovitou (Hericium -
korálovec) nebo kloboukatou s ostnitým hymenoforem (Auriscalpium - lžičkovec)
HOU070AB_auriscalpium_lzickovec+dentipellis_ostnatecek heterobasidion-annosum_lukas-faturik-2006
hericium-erinaceus_yvona-janotova stereum-hirsutum_standa-jirasek
Nahoře zleva:
Lžičkovec šiškový (Auriscalpium vulgare)
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.

Korálovec ježatý (Hericium erinaceus)
Foto Yvona Janotová, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Hericium-erinaceus/Koralovec-jezovity
/Koralovec-jezaty/ID198
Dole zleva:
Kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum)
Foto Lukáš Faturík, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Heterobasidion-annosum/Korenovka-vrstevnata/Korenovnik-vrstevnaty/ID201
Pevník chlupatý (Stereum hirsutum)
Foto Standa Jirásek, http://www.nahuby.sk/atlas-hub
/Stereum-hirsutum/Pevnik-chlpaty
/Pevnik-chlupaty/ID425
[USEMAP]

Pododdělení: USTILAGINOMYCOTINA
Třída: USTILAGINOMYCETES
pozn.: dnes je této třídy řazen i řád
Urocystidales, zahrnující rody, patřící
v tradičním systému k mazlavým snětím
řád Ustilaginales - sněti prašné
jsou obligátní parazité se silně
redukovanou haploidní fází
•  sekundární mycelium vzniká kopulací
primárních mycelií nebo primárního mycelia s bazidiosporou nebo dvou sekundárních spor (vypučivších
z bazidiospory); často se tvoří kvasinkovité stadium nahrazující primární mycelium
•  sekundární mycelium - jednoduché póry, tvorba přezek, intercelulární mycelium s haustorii
(řídčejí intracelulární)
•  vysoce specializovaní (nejen na hostitele, ale i jen na některé nadzemní orgány - listy, květy
aj.) parazité cévnatých rostlin – druhy rodu Ustilago (na travách, nahoře vlevo U. tritici, vpravo
U. maydis), Anthracoidea caricis (na ostřicích, foto vpravo)
http://www.broadinstitute.org/news/169
Foto Carl Farmer, http://www.nature-diary.co.uk/2008/06-11.htm
[USEMAP]

•  pohlavní rozmnožování: netvoří se plodnice, na dikaryotickém myceliu se tvoří tlustostěnné
teliospory (= chlamydospory) => v nich dojde ke karyogamii => vyklíčí tzv. promycel => v něm meioza
- stává se metabazidií (příčně přehr.) => tvorba bazidiospor = sporidií (každé jádro v metabazidii
se ještě mitoticky rozdělí na 2 => přejdou do bazidiospor) => ty pak spolu kopulují rovnou anebo
kopulují buňky z nich vypučivší => vyrůstá dikaryotické mycelium => infekce => časté napadení
embrya, po vyklíčení sněť prorůstá rostlinou a projeví se až v dospělosti přeměnou obsahu plodu v
masu teliospor
•  nepohlavní rozmnožování: hyfy prorážející na povrch hostitele odškrcují dikaryotické blastospory
=> další infekce
[USEMAP]

Třída: EXOBASIDIOMYCETES
taktéž parazitické houby, na rozdíl od třídy Ustilaginomycetes mají holobazidie
řád Exobasidiales – vysoce specifičtí parazité, mezibun. mycelium s haustorii
•  holobazidie se tvoří na povrchu hostitele
•  napadají zástupce některých čeledí rostlin (způsobují nádory, skvrny na listech, deformace)
Exobasidium vaccinii (plíška brusinková) – červenobílé skvrny na brusnicích
Foto Witold Wójciak, http://www.grzyby.pl/gatunki/Exobasidium_vaccinii.htm
[USEMAP]

řád Tilletiales - sněti mazlavé
jsou obligátní parazité, odlišní v mnohém od snětí prašných:
•  nevytváří se primární mycelium, na dikaryotickém myceliu primitivní dolipory (ale ještě i
jednoduché póry)
•  na dikaryotickém myceliu se též tvoří teliospory (chlamydospory), z nichž klíčí promycel –
meioza někdy v něm a někdy už v teliospoře => pak přesun haploidních jader do promycelu => z něj se
tak stává holobazidie (promycel je tedy už vlastně metabazidií) => tvorba bazidiospor => kopulují
ještě na bazidii pomocí kopulačních kanálků => přesun jádra z jedné do druhé => ta pak vyklíčí
hyfou nebo sekundárními sporami (nikdy pučením)
•  hostitele infikuje dikaryotická hyfa, nejčastěji v půdě při klíčení rostliny (infekce není
předem v embryu!)
[USEMAP]

•  obligátní parazité cévnatých rostlin, v napadených orgánech často vytváří při tvorbě teliospor
páchnoucí ložiska se zbytky hyf (druhy rodů Tilletia aj.)
http://www.viarural.com.ar/viarural.com.ar/insumosagropecuarios/agricolas/agroquimicos
/rizobacter/aa-enfermedades/tilletia-caries-01.htm
Foto B. Goates, http://www.apsnet.org/online/archive/1998/barley81.htm
Vlevo pšeničné klasy napadené Tilletia caries (= T. tritici); vpravo teliospory Tilletia
controversa.
Poznámka: tzv. bazidiogenní kvasinky, známé jako anamorfy Sporobolomyces, byly některými autory
řazeny k řádu Tilletiales, leč podle aktuálních poznatků se jedná o anamorfy hub z pododdělení
Pucciniomycotina

Pododdělení: PUCCINIOMYCOTINA
Třída: PUCCINIOMYCETES (UREDINIOMYCETES)
řád Pucciniales (Uredinales) - rzi jsou obligátní biotrofní parazité rostlin
•  intercelulární mycelium vysílá haustoria do buněk hostitele => způsobují hypertrofie,
hyperplazie
•  na myceliu jsou jednoduché póry (nejsou vytvořeny dolipory), hyfy bez přezek
•  netvoří se plodnice, zato se vytváří několik typů nepohlavních spor
•  většina druhů během svého životního cyklu střídá hostitele (heteroecické, dioecické =
dvoubytné), některé druhy prožijí celý životní cyklus na jednom hostiteli (autoecické, monoecické =
jednobytné)
•  řada druhů má životní cyklus zkrácený o jednu nebo více fází
•  pravděpodobně se jedná o nejprimitivnější stopkovýtrusné houby – hyfy nemají přezky a dolipory,
dlouhá haploidní fáze (u mikrocyklických rzí je jedinou formou vegetativní stélky),
gameto-somatogamie, více stadií nepohlavních spor
•  parazité cévnatých rostlin - druhy rodů Puccinia (na travách aj., různí mezihostitelé), Uromyces
(na bobovitých aj.), Phragmidium a Gymnosporangium (na růžovitých)
vývojový cyklus dvoubytné rzi: na mezihostiteli bazidiospora vyklíčí v hyfu => haploidní mycelium
infikuje tkáně => pod svrchní epidermis se tvoří ložisko - spermogonium (ozn. 0) => na něm se z hyf
odškrcují spermacie - samčí gamety

spolu s gametami se vytváří sladký "nektar“; ve spermogoniích vyrůstají také receptivní hyfy =>
hmyz sající "nektar" na ně přenese spermacie => oplození => dikaryotická buňka => sekundární
mycelium => vytvářejí se a epidermis prorážejí ložiska - aecia (prášilky, označ. I) => aeciospory
=> infekce hlavního hostitele (u auto-ecických rzí téhož hostitele) => vývin dikaryotického mycelia
=> tvorba ložisek - uredií (II) => uredio-spory => další šíření nákazy během vegetační sezóny =>
před dozráním hostitele se vytvoří ložiska - telia (III) => teliospory - oproti krátce žijícím
a ihned klíčícím urediosporám jsou sporami přetrvávajícími a nejsou infekční => v teliosp.
karyogamie - fungují jako probazidie => vyklíčí z nich bazidie (příčně přehrádkované) => zde meioza
=> bazidiospory (IV)
[USEMAP]

http://www.botany.hawaii.edu/faculty
/wong/Bot201/Basidiomycota
/Uredinomycetes/Uredinomycetes.htm (řez spermog. + aecia, teliosp. + bazidie)
http://www.botany.hawaii.edu/faculty
/wong/BOT135/2009/Lecture07
/Lect08.htm (spermogonia, uredia + řez ložiskem, telia + řez ložiskem)
Vlevo nahoře spermogonia s kapkami nektaru, dole aecia, uprostřed řez listem s ložisky Puccinia
graminis.
Vpravo nahoře uredia a řez ložiskem Puccinia graminis, pod nimi teliospory a telia Puccinia
graminis, dole telia Gymno- sporangium sp. na cypřišku a bazidie vyrůstající z teliospory.
[USEMAP]

řád Septobasidiales – specializovaní parazité (nebo symbionti?) červců
•  mycelium porůstá povrch rostliny, proniká haustorii do těla červce – zde získává živiny, které
on saje z rostliny; naopak je chráněn několikavrstevnou strukturou, kterou hyfy na substrátu
vytvářejí
•  na povrchové vrstvě tvorba hymenia (příčně přehrádkované bazidie) a spor – roznáší je hmyz
pronikající z hyfové struktury ven
Foto Heino Lepp, http://www.anbg.gov.au/fungi/images-captions/septobasidium-sp-0201.html
http://www.anbg.gov.au/fungi/ecology-invertebrates.html
Vlevo houba pokrývající povrch větve s přisátými červci; vpravo schematický průřez – rezavá větev,
okrové tělo červce, modrý „chobotek“, kterým nasává živiny, hnědé mycelium porůstající větev,
červené hyfy vrůstající do těla červce.
[USEMAP]