Lesy niv, nížin a pahorkatin
Přírodní les
Současná „pralesní“ společenstva převážně ve vyšších polohách – bučiny, smrčiny.
Většina porostů v nižších polohách – lesy kulturní, pouze velmi malá část
přírodních nebo přírodě blízkých
Velmi dlouhý vývoj a působení člověka – celková změna lesních společenstev
Lužní lesy – Soutok – rezervace Ranšpurk
Doubravy – např. PR Břenčák, NP Podyjí – několik lokalit atd. (přírodní nebo
přírodě blízké lesy)
Osídlení 7-4,2 tisíce let BP
ATLAS ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJIN (1965)
Osídlení v době „klimatického optima“, převážná část poloh do ca. 500 m n. m., neosídleny Plzeňská a
Českobudejovická pánev. Hustota a rozloha osídlení oscilovala v čase. Rozsah osídlení se prakticky nelišil
od paleolitického (70-12 tis. let BC) a mezolitického (11-6 tis. let BC).
Osídlení 3,7-3,3 tisíce BP
Osídlení víceméně kontinuálně stejné od neolitu do středověku. Výjimkou jsou jihočeské pánve, kde se
souvislé zemědělské osídlení datuje ca. na 3,5 tis. let.
Carpinus betulus
Osídlení 2,1-1,6 tis. BP (do 4. stol n. l.)
Ústup osídlení z méně vhodných lokalit (pánve).
Osídlení 5.-6. století n. l.
Stěhování národů – velká změna, krajina se vylidnila. Obydleno mnohem méně plochy. Později
vzniká volná nika vyplněná Slovany. Kolem r. 535-6 výbuch supervulkánu (předpokládá se Krakatoa
nebo sopky na Islandu) nebo dopad meteoritu – krátkodobé klimatické změny, hladomor, migrace.
A failure of bread from the years 536–539 AD, Low temperatures, even snow during the summer, a dense, dry fog
Osídlení od 10. do 13. stol n. l.)
Udržování hraničních hvozdů, Česká kotlina chráněná předpolím osídlení pánevních oblastí a
hraničních hvozdů. Rozsáhlý komplex lesů Českomoravské vrchoviny.
Zalesnění krajiny od středověku po současnost
V novověku velká spotřeba dřeva
(bučin) na dřevěné uhlí = kácení lesů
středních poloh
13.-17. století – odlesňování horských
oblastí, záplavy na dolních tocích,
šíření pionýrských dřevin.
Systematické hospodaření v lesích
18. stol. – borové a smrkové
monokultury, za Marie-Terezie (ca.
1750) lesnatost pouze 14%.
současnost
Ve 20. století – postupné
zalesňování, současnost –
34,1% zalesněnost rozlohy ČR
(Evropa – 43% EU)
Velké změny lesní vegetace od neolitu
• Nejprve polohy do 400 m, později do 500 m, v raném středověku ústup
osídlení následovaný šířením obyvatelstva do vyšších poloh.
• Zavlékání nových druhů dřevin ve starověku
• Středověk – první obnova lesa (nejprve síje lesních dřevin)
• Pěstování lesů od poloviny 18. století - školkaření
• Výuka lesnictví
• Přibližně od konce 19. století pokusy s cizokrajnými dřevinami (douglaska,
topoly, b. černá, b. vejmutovka atd.)
Aktuální (?) složení lesních porostů
Smrk 52,4%
Borovice 17%
Buk 7%
Dub (doubravy a dubohabřiny) 6,8%
Modřín 3,9%
Bříza 2,8%
Jedle 1%
Ostatní listnáče
(javor, jasan, jilm, jeřáb, lípa…) 7,9%
Ostatní jehličnany 0,2%
Kontrast - změna hospodaření v lesích za posledních 100 let
(ústup od lesní pastvy, obnova lesa výsadbou, udržení zakmenění)
V kategorii lesů hospodářských je průměrné obmýtí
111,3 roku, v lesích zvláštního určení 124,0 a v lesích
ochranných 152,5 roku.
Vliv člověka – archeofyty
Kulturní plodiny, ovocné stromy v lesích
?
Slivoň švestka,
meruňka,
broskvoň, jabloň
domácí, hrušeň
obecná, jeřáb
oskeruše atd.
?
Změna vodního režimu kolem velkých řek na přelomu 9. a
10. století
V dolních částech toků velké opakující se záplavy z důvodu odlesňování
podhorských poloh – rozšiřování lužních lesů, zánik osad, patrně přispěly patrně k
zániku Velkomoravské říše (Mojmír II – 906)
Přesun pozdějšího osídlení na 1. říční terasu
Podobně tomu bylo i v
minulosti: KLY (okr. Mělník).
Povodně v srpnu 2002.
Hradiště michelsberské kultury
(cca 4000 př. Kr.) - ani rozsáhlé
záplavy nedosáhly na areál z
období počátku pozdní doby
kamenné.
Lesnictví dnes - Lesní hospodářské plány (LHP)
Základní pomůcka vlastníka lesa
k hospodaření, vypracovává se na 10 let,
první LHP – 1739, do konce 18. století
pětina ploch, v současnosti legislativně
zakotven v lesním zákoně (289/1995 Sb.)
• Náklady na pořízení hradí vlastník
• 3 části – textová, hospodářská kniha,
lesnické mapy
• Plánování výsadeb, umělé zalesňování –
monokulturní lesy
Meliorační dřeviny
Meliorační dřeviny - Zákon stanovuje
druhovou skladbu porostů ve členění na
dřeviny základní, dřeviny meliorační a
zpevňující a dřeviny přimíšené a vtroušené,
kterou je nutné dodržet při obnově lesa.
Lesnictví dnes – soustavný
tlak proti přirozené druhové
skladbě lesů.
Příklady:
Směsné porosty – poškození podrostu z důvodu vyšší
produktivity porostu
Jan Rosenauer
Lesní zákon
Zákaz některých činností v lesích
(1) V lesích je zakázáno
a) rušit klid a ticho,
b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat
chodníky,
stavět oplocení a jiné objekty,
c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
g) jezdit a stát s motorovými vozidly,
h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem
vstupu,
i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo
doprava
dříví,
j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na
lyžích nebo na saních,
k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo
vyhrazená místa,
l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
m) narušovat vodní režim a hrabat stelivo,
n) pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a
průhon dobytka lesními porosty,
o) znečišťovat les odpady a odpadky.
(2) Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je
zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.
(3) Zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují
na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v
lese; zákazy uvedené v odstavci 1 písm. l) až o) se
vztahují i na vlastníka lesa, nájemce lesa nebo toho,
kdo užívá les z jiného právního důvodu.
(4) Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů
uvedených v odstavci 1 písm. a) až k). Pokud by
touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků
lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní
správy lesů.
Lesní zákon
Obnova a výchova lesních porostů
(1) Vlastník lesa je povinen obnovovat lesní porosty stanovištně
vhodnými dřevinami a vychovávat je včas a soustavně tak, aby se
zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění
funkcí lesa. Ve vhodných podmínkách je žádoucí využívat přirozené
obnovy; přirozené obnovy nelze použít v porostech geneticky nevhodných.
(2) Při mýtní těžbě úmyslné nesmí velikost holé seče překročit 1 ha a
její šíře na exponovaných hospodářských souborech jednonásobek a na
ostatních stanovištích dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu.
Šířka holé seče není omezena při domýcení porostních zbytků a porostů o
výměře menší než 1 ha.
(4) Je zakázáno snižovat úmyslnou těžbou zakmenění porostu pod sedm
desetin plného zakmenění; to neplatí, jestliže se prosvětlení provádí
ve prospěch následného porostu nebo za účelem zpevnění porostu.
(6) Holina na lesních pozemcích musí být zalesněna do dvou let a lesní
porosty na ní zajištěny do sedmi let od jejího vzniku; v odůvodněných
případech může orgán státní správy lesů při schvalování plánu nebo při
zpracování osnovy nebo na žádost vlastníka lesa povolit lhůtu delší. Na
povolení této delší lhůty se nevztahují obecné předpisy o správním
řízení.
Podmínky vedoucí k odumírání světlomilných druhů:
Kulturní jehličnaté lesy
Acidifikace, eutrofizace, šíření nitrofilních druhů (tzv.
borealizace), potlačení původní vegetace podrostu, silné
zastínění vs. paseky – velké ekologické rozdíly = šíření
převážně anemochorních druhů
Smrk, borovice, douglaska, modřín atd.
Optimálním prostředím
pro vývoj kůrovce –
čerstvě odumřelé smrky
nebo jedinci oslabení
(suchem, imisemi,
mechanicky, stářím,
parazitickými houbami)
Vývoj jedné generace 6-
10 týdnů – z jednoho
kmene až 200 000 nových
jedinců.
Kulturní listnaté lesy
Eutrofizace, změna druhového složení, podpora
rychle se šířících druhů, potlačení druhové
pestrosti
Lipové, javorové, jasanové, akátové
monokultury
Přirozený výskyt – pod izotermou průměrné roční teploty 4°C, srážky nad 1000 mm
Jinak uměle vysazován – kratší střední délka života, chybí spontánní obnova,
nedostatek vody – náchylnost ke kůrovcovým kalamitám
Acidifikace půdy, vyplavování živin, eroze půdy, silný zástin (propouští pouze 1-2%
slunečního záření = 10-20 W.m-2)
Kulturní dřeviny - smrk ztepilý
Kulturní dřeviny – borovice lesní
Přirozený výskyt – skály, písky, rašeliniště – okrajové biotopy
Jinak uměle vysazován – dobře roste, velká produktivita, kvalitní dřevo
Acidifikace půdy (menší), vyplavování živin, opad jehličí, následky nejsou tak hrozné
jako u smrku – sušší stanoviště, pomalejší vyplavování živin atd.
Napadána houbou Cenangium ferruginozum – odumírání jehlic.
Kulturní dřeviny – modřín opadavý
Přirozený výskyt – při horní hranici lesa
Jinak uměle vysazován – dobře roste, velká produktivita, velmi
kvalitní dřevo, cílová dřevina modříno-bukových lesů (ca. 10%)
Acidifikace půdy, vyplavování živin, opad jehličí, zástin – velký
vliv na původní bukové porosty – zvláště květnaté bučiny
Kulturní dřeviny –
douglaska tisolistá
Přirozený výskyt – Kanada, USA
Výška až 70 m (Nejvyšší žijící exemplář
je "Doerner Fir", 99,4 m vysoká)
Mohutná kůra – odolává lesním
požárům.
Silný opad, potlačení podrostu,
acidifikace půdy
Kulturní dřeviny – borovice černá
Přirozený výskyt – vápencové skály a sutě
Jinak uměle vysazována – dobře roste, velká produktivita, kvalitní dřevo
Acidifikace půdy, zástin, vyplavování živin, opad jehličí – sušší stanoviště, pomalejší
vyplavování živin atd. Větší negativní vliv na vegetaci než borovice lesní.
U nás poskytuje méně kvalitní dřevo. Nejsou rozdíly mezi b. lesní a černou.
Kulturní dřeviny – borovice vejmutovka
Přirozený výskyt – východní část Severní Ameriky
Do Evropy přivezena 1705, v Čechách od konce 18. století.
Nejprve ve většině Evropy, později od pěstování upuštěno pro špatný zdravotní stav.
Suché pískovcové skály - dobře roste, velká produktivita – rychle se šíří, zcela potlačuje
ostatní vegetaci.
Acidifikace půdy, opad jehličí, zástin, eroze – nulový podrost.
Kontrola: Důsledné odstraňování mladých i dospělých jedinců, a to i z nedostupných
míst.
Kulturní dřeviny – jasan ztepilý
Přirozený výskyt – nivy potoků – patrně přirozená rostlinná společenstva (Carici remotaeFraxinetum).
Jinak se spontánně šíří – dobře roste na vápnitých půdách, snáší zástin (desítky
let), velká produktivita semen = velký potenciál při obnově lesního porostu.
Zástin, humózní opad, eutrofizace – problém ve světlých lesích na vápencích
Od roku 2006
pomalá smrt
usycháním
větviček a
rozpadem stromu
– nekróza jasanu
– Chalara
fraxinea
Kulturní dřeviny – trnovník akát
Přirozený výskyt – Severní Amerika, Skalisté hory.
Jinak uměle vysazován od 18. století – dobře roste, velká produktivita (9 t.ha-1.a-1),
kvalitní dřevo, topivo
Alelopatie, opad, změna kvality půdy – obnova stanoviště velmi obtížná (30+ let)
Invazní druhy – křídlatka japonská a sachalinská
Z Asie zavlečena do Evropy v r. 1844, spontánní výskyt u nás na konci 19. století. Roste
nejčastěji podél vodních toků. Velmi produktivní rostlina –křídlatky jsou součástí
seznamu energetických rostlin. Má výbornou schopnost regenerace z oddenků – šíření
povodněmi. Zcela potlačuje původní rostlinné společenstvo – eliminuje diverzitu
pobřežních porostů. Odstraňuje se velmi obtížně, výhradně chemicky – herbicidy.
Invazní druhy v lesích – netýkavka žlaznatá
Podél vodních toků, roznášena vodou (+ autochorie), jednoletá, jediný jedinec – až
5000 semen. Předpokládá se i šíření vodními ptáky.
První rostliny dovezeny v roce 1839 (Anglie) , pěstována jako okrasná letnička, poprvé
udáván zplanělý z ČR v roce 1896.
Eliminace reálně nemožná, jedině včasným vytrháváním a likvidací rostlin v první
polovině sezóny.
Invazní druhy – netýkavka malokvětá
Přirozený výskyt – jihozápadní Sibiř, u nás zcela zdomácněla. První zprávy z botanické
zahrady v Drážďanech (1837). Od roku 1870 první údaje o invazi druhu do volné
přírody.
Vyhledává narušované lesní porosty, není limitována pH půdy. V současnosti se
vyskytuje všude (max. 1330 m n. m.). Dokáže potlačit domácí druhy. Kontrola obtížná
– semenná banka.
Invazní druhy – náprstník červený
Dvouletá, okrasná, prudce jedovatá bylina; paseky, světlé lesy.
Šíří se od 19. století, místy zdomácněl, není tak agresivní jako jiné invazní druhy.
Přírodě blízká lesní druhová skladba
Pouze v něktrých lesích ochranných a lesích
zvláštního určení, kde se lesnicky hospodaří podle
zvláštních pravidel
Lesy ochranné – mimořádně nepříznivá stanoviště,
vysokohorské lesy a lesy v klečovém lesním
vegetačním stupni
- Nelze hospodařit z důvodu rizika eroze a obtížné
obnovy stanoviště
Lesy zvláštního určení – v pásmech hygienické
ochrany 1. stupně vodních zdrojů, v pásmech
ochrany léčivých a minerálních vod a na území
národních parků a přírodních rezervací, v prvních
zónách CHKO, se zvýšenou půdoochrannou,
vodoochrannou, klimatickou funkcí, lesy v oborách
a bažantnicích a lesy, v nichž veřejný zájem
vyžaduje odlišný způsob hospodaření.
Hlavní požadavky ochrany přírody:
- Biologická rozmanitost
- Vzhledová rozmanitost
Lužní lesy
Historický vývoj:
nivy hustě osídleny již od neolitu,
odlesněny, hrúdy
vodní režim vyrovnaný do 8.-9. století,
měkký luh pouze na náplavech řeky
od 10. století niva neobyvatelná,
vrstvení povodňových hlín, rozplavení hrúdů
Tvrdý luh: zastoupení tvrdých, dlouhověkých dřevin, dále od
toku
Měkký luh: zastoupení měkkých dřevin
Ohrožení: Odvodněním, plošným mýcením, výstavbou přehrad.
Hrúdy
Tvrdý luh
Ochrana v Polabí – Libický luh, Podyjí – Křivé jezero, soutok
Moravy a Dyje – Ranšpurk a Cahnov, Litovelské Pomoraví –
Vrapač, Poodří – Polanská niva.
Nesou znaky středního lesa (nejstarší systém hospodaření u
nás, trvalá dodávka dřeva s převahou dřevin schopných obnovy
z pařezů
Funkce: stavební dřevo, zásobování palivovým dřevem a výkrm
stád vepřového žaludy.
Ve středním lese se s každým zásahem těžil každý desátý
strom horního patra porostu ve věku 150-200 let. V podrostu
se ponechával asi trojnásobek tvárných jedinců podrostu.
Výhoda středních lesů – jednotlivé ošetřování jedinců a výběr,
možnost obnovy ze semene, přežívání dřevin, které se dobře
neregenerují v pařezinách.
Management: Pravidelné povodňování v jarním a letním období
(v zimě hrozí zamrznutí a škody na porostech)
Tvrdý luh
Měkký luh
Každoročně zaplavovaný s rychlým poklesem
hladiny spodní vody.
Ojediněle zbytky autochtonních topolů, většinou na
ústupu, často skupinově hlavaté vrby (reliktní typ
hospodaření)
Management lužních lesů: Tam, kde nejde
povodňování, budovat strouhy a uměle zavodňovat
krajinu potoky a kanály.
Neodstraňovat stromy spadlé do toku, podporovat
porosty v okolí kanálů – přirozený biologický filtr
Obnova porostů – dodnes pouze holosečí!
Doporučované jsou podrostní a skupinové způsoby
obnovy – většinou bez odezvy.
Měkký luh
Olšiny Olšiny podél vodních toků a na podmáčených
půdách
Záplavy jen krátké, rychlý ústup vodní hladiny, střední
toky – úzká niva, překrývání s mezofilními lesy v
druhovém složení
Ohrožení: úživné stanoviště, většina přeměněna na
úrodná pole a nivní louky, výstavba přehrad.
Management: Těžba pomocí lanovky, jinak dochází k
velkému narušení podrostu, nebezpečí zabahnění –
holiny se po zabahnění obtížně zalesňují.
Často lesní porosty odvodňovány – ztráta druhové
pestrosti, převod na mezofilní lesy.
Olšiny
Bory nižších poloh
Příklady přírodě blízkých borů: Říční údolí moravského předhůří Českomoravské vrchoviny, Mohelská
hadcová step a hadce na jihozápadní Moravě, váté písky u Hodonína, pískovcová skalní města v Čechách
atd.
Skalní bory
Extrazonální maloplošná stanoviště, ekologicky limitované
mělkou půdou
Velmi suché, výslunné, malá pokryvnost stromového patra, malý
prostor pro rostliny podrostu.
Ohrožení: Mimo ekonomické zájmy, nekvalitní dřevo, pomalý
růst – ochranné lesy s výběrným způsobem hospodaření.
Částečně ohroženy napouštěním přehrad a těžbou kamene,
poškozování borovice lesní houbovými chorobami.
Management: Nedostupné, obvykle bez managementu, likvidace
invazních druhů
Skalní bory
Bory na hadcích a pískách
Borové porosty na hadcích a pískách
Roviny nebo svahové porosty, druhově pestrý podrost – borovice
propouští světlo.
Ohrožení: Maloplošná vegetace = snadná změna. Nitrifikace, převod na
jiné lesní kultury, sucho, výsadba jiných druhů dřevin (např. borovice
černá)
Management: Maloplošné holosečné hospodaření, zmlazování bočním
náletem.
Suťové lesy
Hlavní kostru dřevin tvoří lípa, javor a jilm, v nižších
polohách také habr, ve vyšších buk a jedle.
Dříve mnohem hojněji zastoupené. Do podoby suťových lesů
spěje postupně převážná část dubohabrových pařezin, v nichž
stárnutím dochází k postupnému rozpadu porostu, přičemž staří
jedinci jsou nahrazováni stínomilnými druhy.
Ohrožení: Výstavba přehrad, stupeň ohrožení poměrně nízký,
poškozování porostů zvěří.
Management: Vždy jako ochranné lesy (půdoochranná funkce).
Hospodaření určeno pouze výběrným způsobem. Výsadba
sazenic obtížná, náletové dřeviny – jasan. Ochrana jedlových
porostů a tisu.
Suťové lesy
Dubohabřiny a lipové doubravy
Jedna z představ paleobotaniků je šíření mezifolních smíšených doubrav s
dubem, lískou, jilmem a lípou (později i habrem) od staršího atlantiku.
Vegetace souvisí s nízkým lesem, pařezinovým hospodařením v okolí lidských sídel
Habr není rozšířen plošně.
Ohrožení: Přeměna na smrkové a borové monokultury, pěstování akátu, chybí
přirozená obnova dubu.
Management: Vyloučení holosečí, prodloužení doby obmýtí, zamezení pronikání
stanovištně nepůvodních dřevin, zachování hájové vegetace.
Dubohabřiny
Acidofilní doubravy
Druhově chudé, nepříznivá stanoviště. Patrně velmi staré
holocénní lesy.
S velkoplošným výskytem těchto doubrav se lze setkat na sedimentech
České křídové tabule (150-700 m n. m.). Vyskytují se na
ilimerizovaných půdách říčních údolí na kyselých horninách. Dále jsou
hojné na píscích v okolí Bzence.
Ohrožení: Do dnešní doby se zachoval zlomek původní rozlohy –
výsadby kultur borovice a smrku.
Management: Podpora přirozené obnovy – bez lesnických zásahů a
bez těžby. Ve starých porostech výběrná těžba starých jedinců.
Acidofilní doubravy
Teplomilné doubravy
Porosty hospodářsky málo využitelné, s malou zásobou
dřeva
Dříve mnohem hojněji zastoupené. Ústupem pařezinového
hospodaření proměna na lesy mezofilní, s malým zastoupením
teplomilných druhů.
Ohrožení: poškozování zvěří, oslabení vitality druhů dubu,
změna kultury – trnovník akát, zvyšování zakmenění,
Management: Samovolný vývoj a obnova, jednotlivý výběr bez
dosazování (v případě nižších stavů zvěře)
Teplomilné doubravy
Ohrožení doubrav a dubohabřin
Přezvěření, oborový chov zvěře
Chytrý, M. & Danihelka, J. 1993.
Long-term changes in the field
layer of oak and oak-hornbeam
forests under the impact of deer
and mouflon. Folia Geobotanica
et Phytotaxonomica 28: 225–245.
Ohrožení doubrav a dubohabřin
Náhradní společenstva > přirozený sukcesní vývoj vede k suťovým lesům
Udržováno lidskou činností, sukcesní vývoj zpomalován extrémními
podmínkami stanoviště
Pařezina = dlouhodobě nejproduktivnější typ vegetace na daném stanovišti
Dva protichůdné názory – (1) ponechat samovolnému vývoji nebo (2)
simulovat „neolitickou“ činnost člověka
Dlouhodobý způsob hospodaření –
les nízký (pařezina) nebo les střední
– výběrné hospodaření
Les nízký - pařeziny
• historický tvar lesa výmladného původu se
zkráceným obmýtím (často < 20 let)
• doubravy, dubohabřiny, vzácně také bučiny (buk –
krátká doba schopnosti regenerace z pařezů)
• v minulosti využívány především jako zdroj
palivového dřeva
• výstavky – zdroj stavebního dřeva a podpora
generativní obnovy
© Martin Konvička
Tradiční způsob hospodaření
• Smýcení porostu
• Obnova výmladků z dormantních pupenů na bázi kmene
(obvykle dřeviny pařezin dormantní živé pupeny do věku 50-70
let
• Jednocení výmladků, osekání, použití jako letnina – krmivo,
podestýlka
Proč jsou pařeziny specifickým a ochranářsky
významným typem vegetace?
• jsou člověkem udržovanou formou archaického biotopu světlých nížinných lesů (Vera 2000)
• je na ně vázána významná složka středoevropské biodiverzity – světlomilné lesní druhy - se
zánikem světlých lesů tyto druhy vymírají. Na pařeziny je vázána asi 1/3 druhů na červeném
seznamu fauny a flóry ČR
okáč jílkový
poslední lokalita v ČR
hrachor hrachovitý
poslední dvě lokality v ČR
Jasoň dymnivkový
Hnědásek osikový
Vstavač nachový
Zarostlá pařezina po ca. 35 letech bez obnovy
– ústup bylinného patra, silný zástin, kumulace opadu
Po odtěžení dřeva (palivo),
vahrabání (stelivo) a
odstranění větví (spálením hnojivo)
vzniká volný prostor a
úživná půda!
V současnosti je třeba dávat
pozor, aby se zde nešířily
invazní a expanzivní druhy =
uzavřená světlina uprostřed
zapojeného lesa.
• Na nově otevřené ploše expandují světlomilné byliny
suchých trávníků a teplomilných lemů, nejvýrazněji
některé širokolisté byliny.
• Jen pomalu se šíří světlomilné dominanty suchých
trávníků.
• S nízkou pokryvností se objevují světlomilné nitrofyty.
• Nešíří se nebo mizí nitrofilní druhy původního lesního
podrostu.
Živné rostliny pro hmyz, teplomilné druhy, zvýšení
pokryvnosti bylinného patra, zvýšení celkového počtu všech
druhů.
Světlá pařezina po smýcení připomíná společenstva lesních lemů
Dříve časté vypásání dobytkem – proti okusu a z důvodu produkce
letniny – vyšší pařezy
Trsnaté žito
Secale cereale cv. multicaule
Pasečné žito, letní žito, křibice, svatojánské žito,
jánské žito…
-Bohaté olistění, delší vegetační doba, vysoký vzrůst až
200 cm
-Velmi skromný kultivar rostoucí na neplodných půdách a
v nepříznivých klimatických podmínkách
-Vysévá se na sv. Jana. Mezi pařezy se spálil zbytek
klestu a na mésta pálení se zakopalo ručně osivo. Oheň
se potahoval, aby spáleniště bylo co největší. Výsev bez
hnojení.
-Vysévalo se buď jen čisté osivo nebo směs s kmínem.
-Do podzimu narůstá do výšky 20-30 cm a bohatě
odnožuje. Podpora odnožování pastvou.
-Na svazích má velmi dobrou schopnost zabránit erozi!!!
-Křibice dala základ šlechtění žita v ČR.
-Osivo se podařilo zachránit jen díky jeho pěstování na
malých políčkách ve Valašském muzeu v přírodě
(Rožnov p. R.).
-Výnosy zelené píce v 1. seči: ca. 35 t/ha, 2. seč: 7 t/ha
zrno: do 1,5 t/ha.
Obnovní cyklus pařezin
Smýcení porostu (podzim; rok 0)
Výsev křibice (červen; rok 1)
Extenzivní pastva (léto-podzim; rok 1)
Sklizeň žita (červenec; rok 2)
Osekání letniny (léto; rok 4-6)
Pastva (občasně; rok 10-15)
Obmýtí – líska = 7 let; dub = 30-40 let.