Základy petrolog Cvičení č.4- 30/10/2023 Dynamická geologie Mgr. Petr Nečas Magmatické horniny Dělení magmatických hornin Stavba magmatických hornin Rozdělení magmatických hornin podle způsobu a mľsta vzniku. Plutonické horniny Krystalizace z magmatu v zemské kůře nebo svrchním plášti V y Zilné horniny Krystal izace z magmatu těsně pod povrchem nebo v puklinách Vulkanické horniny Krystal izace z lávy na zemském povrchu (souš, mořské dno) Materiál vyvrhovaný při sopečné činnosti se po dopadu na zem stává sedimentární horninou. Textura popisuje prostorové uspořádání horninových součástí a je možné jí většinou zaznamenat okem. Struktura popisuje stupeň krystalizace horniny spolu s omezením, vzájemným vztahem a velikostí jednotlivých minerálních zrn. Některé tyto stavební znaky bývají viditelné pouze pod mikroskopem. Další často pojžívané termíny blíže určující stavbu horniny jsou: afanitická (celistvá) - nejsme okem schopni rozlišit jednotlivá zrna fanorltlcká - kde jsou zrna viditelná (velkozrnná, velmi hrubozmná hrubozrnná, středně zrnitá, drobnozmná, jemnozrnná, celistvá) stejnoměrně zrnitá - reprezentuje horniny se stejně velkými zrny porfyrická - v hornině jsou přítomny poríyrické vyrostlice a menší zrna, tvořící základní hmotu Při běžném určování hornin jsou časté tyto pojmy, označující stavbu hornin: kompaktní (masivní) - hmota horniny beze zbytku vyplňuje prostor ' pórovitá - pojmem pórovitá se označují všechny struktury obsahující prázdné nebo druhotně vyplněné prostory - všesměrná - minerálních zrna jsou v hornině uspořádána bez přednostního směru ' paralelní - minerální zrna mají zřetelné přednostní uspořádání podle určitých ploch nebo v jednom směru r páskovaná (laminární, zvrstvená) - minerální zrna jsou uspořádána do poloh, které se liší složením, barvou nebo zrnitostí Klasifikace magmatických hornin Magmatické horniny lze klasifikovat podle mnoha m, který zohledň uje jejich lni složeni. mun,probě ž ne Dováni hornin je nejvhodně jš i quartzolite alkali feldspar granite quartz alkali feldspar syenite Klasifikač ni diagram QAPF (Streckaisenů v) klasifikuje magmatické horniny podle obsahu Dtlých lun: s křemene (Q), s ch ( ch) živcu (A), s plagioklasů (P) s foidu - nefelin, leucit (F). Pravidla pro klasifikaci ch hornin: 1. V nádne horninen se společ neu nevyskytuje kř emen s foidy. 2. lni I kř emene se Dita z ho Q + A + P (obdobnen pro foidy). sadni jsou hodnoty 5, 20 a 60 %. 3. Ini • se Díta z ho vš ech ž ivcun. nova ch ž ivcun je doplně k do 100 %. Prn. hornina obsahuje 20 % Q, 30 % A, 30 % P. V diagramu je Q = alkali feldspar syenite foid-bearing alkali feldspar syenite foid syenite quartz monzodiorile, quartz-monzogab bro quartz diorile, quartz gabbro, quartz anorthosite monzodiorite, monzogabbro diorite, IQ ~" gabbro, anorthosite foid-bearing diorite, foid-bearing gabbro, foid-bearing anorthosite foid-bearing monzodiorite foid-bearing monzogabbro foid diorite, foid gabbro Quartz Pravidla pro klasifikaci vulkanických hornin: > Princip QAPF klasifikace pro vulkanické horniny je stejný, diagram je mnohem jednoduš š i. > m klasifikace ch hornin je jejich č asta celistvá nebo sklovitá stavba, takž e nejsme schopni urč it jejich lni slož eni. 90 Simplified IUGS Volcanic Rock identification chart. > Pro jejich klasifikaci se č astě ji slož eni. • íva diagram TAS diagram Z ř ady ch TAS diagram: > na osu y Dime > na osu x Dime Tento diagram je rozdě leny vulkanické horninové typy. Osa x dě li ch kladni lni, bazické a ultrabazicke. ci z jejich ho Orthodase jevsouč asnosti ce Dir eny a Na20 + K2O SÍO2 • ívany tzv Plagioclase ultraeazickŕ | b a z i c k é ) i n t e r m e d i á l n í 45 53 r,j. Plutonické horniny Typické znaky ch hornin: s plněn vykrystalovane, masivní stavba s č astě ji vš esmě rnen zrnité, hruběn zenite., . Granit - zula Barva: svě tla, svě tle š eda, narů ž ově la Slož eni: Křemen: 20-60 % ze vš ech Dtlých lun Alkalické živce: 35-90 % Plagioklasy: 10-65 % Množ stvi ch lu 5-20 %: muskovit, biotit, amfibol Granodiorit Barva: svě tle azD tmavel l š eda Slož eni: Křemen 20-60 % ze ntlých lun Alkalické živce: 1 0 - 35% Plagioklasy: 65-90 %. Obsah ch luD hornine l sa od 5 do 25 %, nejč astě ji biotit, amfibol, pyroxen. Syenit Barva: tmavel l š eda, š edomodra Slož eni: Křemen: do 5 % Alkalické živce: 65-90 % Plagioklas: 1 0 - 35% Obsah ch lun v syenitu je 10-35 %, nejč astě ji biotit, amfibol, pyroxen Plutonické horniny Diorit Skupina gabra ©V.Vávra, J-Stftfel Atlas hornin Barva: tmavěn š eda, š edoč erna Slož eni: Křemen: do 5 % (vě tš inou chybi) K-živec: do 10 % (vě tš inou chybi) Plagioklas: 90-100 % (ve slož eni •evláda albitova slož ka) ch lun: 25-50 %, bě ž ne biotit, pyroxen, amfibol Barva: tmavé š eda, č erna Slož eni hornin skupiny gabra: Křemen: do 5 % (vě tš inou chybi) živec: do 10% (vě tš inou chybi) Plagioklas: 9 0 - 100 %( evláda anortitova slož ka) evládajíci tmavé ly: •/ pyroxen = gabro S amfibol = amfibolové gabro s pyroxen = nořit s n = troktolit Vulkanické horniny Typické znaky ch hornin: s bé ž ně sklovitou zi s bě ž ně jš i je porfýricka stavba s dobr e rozeznatelné porfýricke •vyrostlice lun s nerozlíš itelna kladní hmota s zni stavba (volne dutinky) Ryolit Dacit i v.vavra, j . S K I C I Atlas hornin •tlých Barva: la, nazelenalá, nač ervenala Stavba: rovita, porfýricka (vyrostlice + kl. hmota) • ením je ryolit levny ekvivalent granitu: Křemen: 2 0 - 6 0 % ze Alkalické živce: 3 5 - 9 0 %, Plagioklasy: 10-65 % Trnave ly: biotit, pyroxen, amfibol S vou ho slož eni je spjat vznik vě tš iny ch skel, naprn. pemzu. • ástek n nebo Barva: š eda, nazelenalá, nač ervenala Stavba: rovita, porfýricka (vyrostlice + kl. hmota) Dením je ryolit levny ekvivalent granodioritu nebo tonalitu. Křemen: 20-60 % ze rjtlých Dástek, Alkalické živce: 0-35 %, Plagioklasy: 65- 100 % Trnave ly: biotit, pyroxen, amfibol Vyrostlice mů ž e tvoř it kř emen, plagioklas nebo biotit. Trachyt Barva: la, svě tle š eda Stavba: porfýricka (vyrostlice + kl. hmota), lni Děním je trachyt levny ekvivalent syenitu. Křemen: chybi nebo do 20 %, Alkalické živce: 65-90 %, Plagioklasy: do 35 % Tmavé ly: biotit, amfibol, pyroxen, cnen n Vyrostlice tvoř i sanidin (K-ž ivec). Andezit ©V.Vávra, J.Stel Atlas hornin Barva: svě tle azn tmavěn š eda se dioritu: Křemen: do 5 % ( • Í d k a a z n 2 0 % ) Plagioklasy: c e j a k 9 0 % v š ech ž ivcun Alkalické živce: do 10 %, Dnen do 35 % Tmavé ortopyroxeny a klinopyroxeny Vyioslliue Ivoľ i plagioklas nebo amfibol. m dechem Andezit je levny ekvivalent ly: amfibol a biotit, Vulkanické horniny Bazalt Z ClTYV i V.Vávra, J.StelcI Atlas hornin Barva: tmavel š eda, č erna Stavba: porfyricka, celistvá Bazalt je levny ekvivalent gabra. Křemen: chybi nebo do 5 %. Plagioklasy: nad 90 % ze ž ivcuc Trnave ly: n, pyroxen Vyrostlice tvoř i č asto n a pyroxen. Fonolit 1 v. Vávra. J . o t ; 1 » hornín' Barva: svě tle š eda, slabec nazelenalá, nahne dla Stavba: rovita, porfyricka (vyrostlice + kl. hmota) ením je fonolit př ibliž n e c levny ekvivalent ho syenitu. Foidy: 10-60 % ze ztlých Dástek (nefelin, leucit) Alkalické živce: nad 90 % (sanidin) Plagioklasy: do 10 % Trnave ly: alkalické pyroxeny a amfiboly, biotit a n Fonolit s.s. je nefelinovy trachyt (starš i označ eni zně lec) Žilné horniny > Vě tš ina Dílných hornin ma svů j plutonicky ekvivalent. > Zdrojové magma utuhlo v nzných ch pod povrchem, zpravidla Vyplnilo níhodne tektonické struktury jako pukliny nebo zlomy. > Ž ilne horniny maji vě tš inou tvar ch ž il nebo ch noč kovitých tě les. > nást Dílných hornin ma raznou porfýrickou stavbu, vyrostlice mohou tvoř it svě tle i tmavé ly. V ř aden nípadunlzež ilnou horninu bezpeč ne • poznat podle jej i pozice ve choze. > Ž ilne horniny odvozené m nením od ch hornin se označ uji př edponou „mikro". Ně ktere maji lni zvy. klady: > Mikrogranit - porfýricke vyrostlice tvoř i K-ž ivec, kladni hmotu pak mohou tvoř it kř emen, ž ivec, biotit. > Mikrosyenit - vyrostlice tvoř i neváž nen K-ž ivec nebo plagioklas, styse objevi ve ch i tmavé Žilné horniny Aplit Barva: la, narů ž ově la, č ervena Stavba: jemnozrnna masivni stavba Slož eni nejč astě ji da granitu: Křemen: tky % , Alkalické ž ivce: tky % Plagioklasy: v Izném množ stvi Trnave ly: do 5 %, vě tš inou muskovit a biotit Bě ž neotvor i ejíci íly, č oč ky nebo okrajové partie chtě les. Pegmatit Barva: la, svě tle š eda, tmavé š eda, nač ervenala (dle typu horniny) Stavba: hruběn azn velmi hruběn zrnitá, ně kdy zni Slož eni: pegmatity mohou m l lením dat mnoha typů m hornin (dioritovy pegmatit, syenitovy pegmatit), vě tš inou da r lením granitu. Graniticke pegmatity kř emen, ž ivce, dy. Pegmatity vznikají z r t ě pěných magmat, která jsou obohacena o tě kave slož ky a ně které Djš i prvky. Metamorfované horniny Vznik magmatických hornin > Metamorfované horniny vznikají př emě nou Dvodních ch, ch nebo starš i ch hornin. > ly Dvodních hornin se mě ni , anizn by ztratily sve pevne skupenství - zi k rekrystalizaci. > K m m č initelů m patř i: • teplota (obvykle sa v intervalu 250 - 1000° C) • tlak (azn 40 kbar, v vislosti na hloubce) • roztoky ci v horninen • č as (zpravidla stovky c azn miliony let) > K m typů m zy patř i: o lni za (př emě na ch lun hornin) o za hodna (spodni nást nske kú ry) o kontaktní za (na ch chtě les) o š okova za (impakt ch tě les) Systém magmatických hornin > Klasifikaci ch hornin lze nt na kladen mnoha rii, urč iten nefunguje lni slož eni (analogie magmatity) nebo zrnitost (analogie klasticke sedimenty). m ze rii ho rozdě leni Jsou metamorfni formace, tedy soubory hornin, které maji shodný metamorfni voj: • kontaktne • metamorfovane • Inen metamorfovane • š okoven metamorfovane • metasomaticky metamorfovane. Toto riumjeale nílisn obecne. Jinou mož nosti klasifikace ch , které k sobě ř adi horniny vznikle za ch teplot a tlaků : • facie velmi zke zy (naprn. zeolitova) • facie zke zy (naprn. ch bř idlic) • facie Dedních stupň un zy (naprn. amfibolitova) • facie vysoké zy (naprn. granulitova) Pro bě ž ne využ iti je to trochu komplikovane. Systém magmatických hornin > Jako velmi př eh led ne a logické se jeví klasifikovat metamorfovane horniny na kladen dvou ch rii: Typ chozi horniny redukujeme na ně kolik ch skupin a Díváme o sedimenty (typicky prachové a love sedimenty) o • - Divcovéhorniny (granitoidy, ale zu zy) o •emitéhorniny (typicky skovce) o horniny (bazaltygabra ale take droby) o horniny (prn.peridotity) o horniny ( pence nebo novce) Stupeň zy se stanovuje na kladen odhadu metamorfni teploty, tlak se nezohledň uje: o velmi zkoteplotni • , za (150-300 °C) o zkoteplotni • (300-500 °C) o stř edně teplotní • (500-700 °C) o vysokoteplotní • (700-900 °C) a o ultravysokoteplotni • (nad 900 °C) •jš ího označ eni pu vodní horniny: TYP VÝCHOZÍ HORNINY STUPNĚ METAMORFÓZY Tato dve ha vedou k ni sledně metamorfovane horniny, napr. původně"peliticky sediment metamorfovany ve facii ch břidlic ( zky vede ke vzniku fylitu. zy) Metamorfované horniny Amfibolit Podle typu ch hornin se ně kdy amfibolity rozdě luji na dve l skupiny: • paraamfibolity vznikly zou ch sedimentů • ortoamfibolity z i z g a b e r a ch tufů Metamorfni nky vzniku amfibolitů daji amfibolitove facii, tj. ledním azD Dš ím tlaků m a m. kladni slož eni amfibolitu je obecný amfibol a plagioklas, ve ním nebo m množ stvi najdeme t, biotit, Barva: č ernoš eda nebo č ernozelena, Stavba: masivni, ploš nei paralelní nebo skovaná. Stavby l kterých amfibolitů jsou podobne jako u migmatitů a ně kdy se Diva označ eni polyschematicke amfibolity. © V.Vávra, J.StelcI Atlas hornin t, epidot nebo diopsid. Metamorfované horniny Svor Svory vznikají z ch sedimentů v ch ho azO Gedního ho stupne^ (facie ch bř idlic a z " facie amfibolitova). kladní lni slož eni svoru tvoř i kŕ emen, muskovit, biotit, chlorit a rídka va i ítomen take plagioklas (do 10 % ze I tlých lud). Mezi bě ž ne akcesoricke ly, ktere obvykle tvoř i porfyroblasty, patř i t, staurolit, kyanit nebo andalusit. Hornina mu ž e echázet azn do tzv. ch rul nebo ch svorů . Barva: svě tle š eda, svě tle hně da, č ervenohně da nebo š edoč erna Stavba: ploš nen paralelní s raznou , plochy foliace jsou č asto padne lesklé. Bě ž nei l se ve svoru zídaji polohy ch (lepidoblasticka stavba) a ch (granoblasticka stavba) lud, č etne vaji polohy a č oč ky Dního kř emene. Metamorfované horniny Pararula > Pararula je označ eni pro metamorfovanou horninu vzniklou př emě nou pů vodnei l ho nebo ho sedimentu ve m stupni zy (amfibolitova azi i granulitova ly patř i kř emen, plagioklas, K-ž ivec, muskovit, biotit a amfibol. nelibě ž ne jsou pyroxeny, cordierit, t, sillimanit nebo n. > Jednotlivé typy parami mů ž eme rozliš ovat podle zných rii: > obsah ž ivcu (plagioklasove, ortoklasove, s př evahou ho ž ivce a pod.) > obsah d (muskovitove, dne, biotitove) > obsah ch luc (cordieritove, sillimanitove, tove) > stavba horniny ( skované, okaté, belnate) Barva: vzhledem k variabilite• slož eni velmi promě nliva. Stavby: drobněn az hruběn zrnité, masívni, stevnate, skované, okaté nebo belnate (v vislosti na nítomných lech). Ně které typy maji raznou bř idlič natost, která je č asto nna trávením. Je tř eba rozliš ovat pojmy pararula a ortorula. Použ ije-li se označ eni rula, vě tš inou se ni pararula. Sedimentární horniny > Sedimentární horniny jsou nedílnou součástí horninového cyklu a jejich vznik a výskyt je nejčastěji svázán se zemským povrchem. > Sedimentární horniny vznikají na souši nebo ve vodním prostředí (řekyjezera, moře) a způsob jejich vzniku je využíván pro jejich klasifikaci. > Provádět klasifikaci sedimentárních hornin není na základě chemického nebo minerálního složení praktické. > Proto se používají kritéria související s jejich genezí. Rozdělení: Klastické sedimenty: vznikají ukládáním, případně následným zpevněním úlomků starších minerálů nebo hornin. Chemické (chemogenní) sedimenty: vznikají fyzikálními nebo chemickými procesy nejčastěji ve vodním prostředí. Organogenní sedimenty: vznikají v souvislosti s činností různých typů organismů (rostlin i živočichů) Stavba sedimentárních hornin > Typickým stavebním znakem sedimentů je jejich vrstevnatost, která vzniká nejčastěji při vlastní sedimentaci nebo krátce po jejím ukončení. > K dalším typickým znakům můžeme počítat barvu sedimentu, zvrstvení, obsah konkrecí nebo hlíz. > Některé sedimenty mají masivní stavbu - vrstevnatost není na jejich stavbě patrná. > Z hlediska soudržnosti se sedimentární horniny dělí na: - nezpevněné (písek) - zpevněné (pískovec) Mezi nejběžnější sedimentární horniny patří klastické (úlomkovité) sedimenty, jejichž stavba se rozlisuje podle velikosti částic a ta slouží jako kritérium pro klasifikační zařazení příslušné horniny: • stavba psefitická (velikost zrn > 2,0 mm) • stavba psamitická (velikost zrn 2,0 - 0,063 mm) • stavba aleuritická (velikost zrn 0,063 - 0,004 mm) • stavba pelitická (velikost zrna < 0,004 mm) Klastické sedimenty - psefity > Jako psefity označujeme horniny, které obsahují více jak 50 % klastických částic psefitického charakteru, tj. s velikostí nad 2mm. Slepenec > Psefitický zpevněný sediment se zaoblenými nebo polozaoblenými valouny s velikostí nad 2 mm. > Valouny mohou být tvořeny křemenem, nebo různými typy hornin. > Stavba je běžně lavicovitá, pojivo je nejčastěji tvořeno psamitickým nebo > aleuritickým materiálem. Kamenná suť • Sediment je tvořený ostrohrannými úlomky hornin. Hornina vzniká mechanickým rozpadem horninových výchozů, významnou roli hraje obvykle mrazové zvetrávaní. • Pravidelně se s tímto typem sedimentu setkáme v hornatých terénech. Štěrk • Sediment tvořený polozaoblenými nebo zaoblenými valouny různých typů hornin. Můžeme ho považovat za nezpevněný ekvivalent slepence. • Pojmenování sedimentu se řídí zastoupením valounů různé velikosti: • 50-100 % psefitických klastů - štěrk • 25-50 % psefitických klastů - písčitý štěrk • 10-25 % psefitických klastů - valounový písek • do 10 % psefitických klastů - písek Klastické sedimenty - psamity > Jako psamity označujeme klastické sedimenty s obsahem více jak 50 % zrn velikosti 0,063-2 mm. Klasifikace zpevněných psefitických sedimentů je založena na poměrném zastoupení třech složek horniny: • křemen a úlomky stabilních hornin (silicity, kvarcity) • živce a úlomky nestabilních hornin (ostatní horniny) • matrix zahrnující jílovité a prachovité částice. Křemenný pískovec > Obsahuje více než z 90 % křemene nebo stabilních hornin. Pokud živce a úlomky nestabilních hornin tvoří do 25 %, označujeme sediment jako arkózový pískovec. > Pokud živce a úlomky nestabilních hornin jsou do 10 % a podíl matrix kolísá mezi 25 % až 75 %, horninu označíme jako drobový pískovec. > Písek je nezpevněný psamitický sediment s porozitou až kolem 35 %. > Převažují zrna o velikosti 0,063-2 mm, existuje však řada přechodných typů: • nad 50 % psamitických zrn - písek • 25-50 % psamitických zrn - prachovitý nebo jílovitý písek • 10-25 % psamitických zrn - písčitý prach nebo písčitý jíl • pod 10 % psamitických zrn - prach nebo jíl. Klastické sedimenty - zpevněné aleurity > Aleuritické sedimenty (české označení prachové sedimenty) obsahují více jak 50 % klastů o velikosti 0,004 - 0,063 mm. > Mohou volně přecházet do hrubších psamitických sedimentů (písčitých) nebo naopak jemnějších pelitických hornin. Prachovec (siltovec) • Zpevněný aleuritický sediment s obsahem více jak 50 % prachových klastů. • Barva horniny je obvykle tmavě šedá. • Stavba je masivní bez zjevné laminace. • Prachové částice jsou tvořeny křemenem, živci, slídami, karbonáty nebo jílovými • minerály, poměrně vzácná je přítomnost úlomků hornin. ©V.Vávra, J.StelcI Atlas hornin Pelitické sedimenty (české označení jílovité sedimenty) obsahují více jak 50 % klastů o velikosti do 0,004 mm. Běžně přecházejí do hrubších aleuritických sedimentů nebo do karbonátových hornin. Prach (silt) > Aleuritický nezpevněný sediment, který obsahuje více jak 50 % zrn prachové > velikosti (0,063-0,004 mm), obsah psefitových úlomků a tmele není vyšší než 10 % a podíl jílových částic nepřekračuje 20 %. > Prach se často vyskytuje ve směsi s jílovou frakcí: • nad 90 % prachových klastů - prach • 50-90 % prachových klastů -jílovitý prach • 10-50 % prachových klastů - prachovitý jíl • pod 10 % prachových klastů - jíl Klastické sedimenty - pelity > Pelitické sedimenty (české označení jílovité sedimenty) obsahují více jak 50 % klastů o velikosti do 0,004 mm. Běžně přecházejí do hrubších aleuritických sedimentů nebo do karbonátových hornin. Jílovec > Jako jílovec označujeme částečně zpevněný pelitický sediment, který obsahuje vysoký podíl částic o velikosti pod 0,004 mm. > Barva bývá světle až tmavě šedá, nazelenalá nebo hnědá. > Textura je lavicovitá, deskovitá nebo laminární. > Obsahuje křemen, živce a jílové minerály, jejich identifikace je problematická. > Ve vodě se jílovce rozplavují pouze částečně. Jíl > Jako jíl označujeme nezpevněný pelitický sediment, který obsahuje vysoký podíl částic o velikosti pod 0,004 mm, většinou reprezentované jílovými minerály. > Zpevněním jílu vzniká jílovec nebo jílová břidlice. > Jíl lze rozplavit ve vodě. Chemogenní sedimenty Ality • Jako ality se označují reziduálni horniny nebo sedimenty s vysokým podílem AI203. • Hliník je vázán zpravidla ve formě hydroxidů, přítomny jsou rovněž křemen, jílové minerály, živce, karbonáty, fosfáty nebo oxidy a hydroxidy Fe (v závislosti na matečné hornině). • Stavby alitů jsou masivní, úlomkovité, oolitické, peletové nebo hlízovité. • Barva je velmi variabilní, často velmi pestrá žlutá, červená nebo zelená. Ferolity • Jako ferolity se označují mineralogicky i geneticky rozdílné sedimenty, jejichž společným • znakem je zvýšený podíl železa. Minimální hranice není stanovena, někdy se jedná o ekonomicky významné rudy. • Stavba ferolitů bývá úlomkovitá, oolitická, masivní či vrstevnatá. • Barva sedimentu je zpravidla rezavá, červená nebo světle hnědá. • Kromě minerálů železa (hematit, goethit, chlorit, siderit, pyrit) obsahují klastické úlomky hornin • a minerálů, např. křemene, karbonátů nebo jílové minerály. Manganolity • Jako manganolity se označují zpevněné i nezpevněné chemogenní sedimenty, které obsahují nad 10 % manganových minerálů. • Nejčastějšími manganovými minerály jsou pyrolusit, manganit, psilomelan, todorokit, rodochrosit nebo oligonit. Fosfority • Jako fosfority se označují zpevněné i nezpevněné sedimenty, které obsahují nad 50 % minerálů fosforu (převážně apatit), což odpovídá asi 19,5 % P205. • Fosfority tvoří horninové řady s jíly, karbonáty nebo silicity, v případě míšení s karbonátovou složkou je pojmenování následující: S nad 80 % fosfátů - fosforit S 50-80 % fosfátů - vápnitý fosforit S 10-50 % fosfátů - fosfátický vápenec S pod 10 % fosfátů - vápenec Chemogenní sedimenty Silicity > Jako silicity označujeme zpevněné i nezpevněné neklastické sedimenty chemogenního nebo organogenního původu. Tento křemitý sediment je tvořen různými formami oxidu křemičitého, nejčastěji křemenem, chalcedonem nebo opálem. > Tvoří horninové řady s vápenci, dolomity, ferolity nebo jíly. Evapority > Evapority jsou chemogenní sedimenty vzniklé vysrážením některých minerálů ve vhodném prostředí. Pojmenovávají se podle převládajícího minerálu (např. sádrovec, halit), obsah jiných složek by neměl překročit 10 %. Evapority často tvoří horninové řady s jílovými sedimenty nebo karbonáty. > Barva evaporitů je zpravidla šedá, bílá, červenavá nebo namodralá. > Stavba bývá masivní nebo vrstevnatá, vláknitá, zrnitá, oolitická, sférolitická nebo krustifikační. Organogenní sedimenty > Mezi karbonátovými horninami převládají vápence. Většina karbonátových hornin vzniká > ze schránek organismů. Organogenní charakter vápenců je často setřen následnými > diagenetickými pochody. Vápenec je neklastický zpevněný sediment tvořený kalcitem. Příměs klastických částic > nepřesahuje 10 %. Vápenec lignit - hnědé uhlí - černé uhlí - antracit K organogenním sedimentům řadíme rovněž zbytky organismů přetvořené do podoby tzv. kaustobiolitů - sedimentů, které se dnes využívají především jako energetické suroviny a suroviny pro chemický a petrochemický průmysl.