Ml 130 — Příklady ze cvičení a domácí úlohy na procvičení Aktuální verze sbírky ze dne 22. září 2023. 2 Vyhodnocení vstupního testu Cvičení konaná 25. a 26. 9. 2023. Příklad 2.1: Nechť T = [r, s] je těžiště AABC, kde A = [2,-1], B = [-1,3] a C = [5,7]. Určete hodnoty ras. Řešeni: r = 2, s = 3. Příklad 2.2: Nechť S = 72 cm2 je povrch krychle vepsané do kulové plochy o poloměru r. Určete hodnotu r. Řešeni: k = 15. Příklad 2.3: Nechť M je množina všech reálných čísel, která splňují nerovnici |2x+l| < x+3. Určete množinu M. Řešeni: M = ( —|,2). Příklad 2.4: Komplexní číslo z je řešením rovnice z + |^| = 5 + (2 + i)2. Určete komplexní číslo z2. Řešeni: z2 = -7 + 2Ai. Příklad 2.5: Čísla a,b G(cii,a2) > H(cii,a2). Pro která a±, a2 nastane rovnost? (A značí aritmetický průměr čísel v závorce.) Řešeni: V platné nerovnosti (a± — a2)2 > 0 přičteme (kladné číslo) 4ciia2 k oběma stranám a dostaneme (cii + a2)2 >4ciia2. Po odmocněni (opět se využije, že jsou obě ai i a2 kladná čísla) a podělení dvěma dostaneme nerovnost A(cii,a2) > G(cii,a2). Pokud v této nerovnosti dosadíme cii = -j^ a a2 = -j^, potom po podělení oběma stranami dostaneme G(bi,b2) > H(bi,b2). Z postupu je jasné, že pro cii ^ a2 lze psát nerovnosti ostré. Rovnost tedy nastává právě pro dvojice cii = ci2, kdy A(a±, a2) = G(cii, a2) = H(cii, a2) = a±. Příklad 2.11*: Jaká je průměrná rychlost auta, které jede n stejně dlouhých úseků postupně rychlostmi Vi,v2,..., vnl Řešení: H(vi,v2,..., vn) Příklad 2.12*: Nerovnosti z příkladu 2.10 platí nejen pro dvojice, ale pro všechny n-tice kladných reálných čísel. Dokažte, že z nerovnosti A > G plyne nerovnost G > H. Zkuste dokázat nerovnost A > G. Řešení: To, že z nerovnosti A > G plyne nerovnost G > H lze ukázat stejně jako v řešení příkladu 2.10. Elementárně lze nerovnost A > G dokazovat indukcí, kde pro n = 2 jsme již provedli v příkladě 2.10. Indukční krok je poměrně jednoduchý pro n = 2k, kdy se sečtou nerovnosti A(cii,a2) > G(a1,a2) = h, A(a3,a4) > G(a3,a4) = b2, A(an-1,an) > G(an-1,an) = bk, a potom se použije nerovnost A(bi, b2,..., bk) > G(bi,..., bn). Z nerovnosti pro n = 2k (kde jsme využili indukční předpoklad pro 2 a k), lze volbou a2k = A(a±,..., a2k-i) dokázat nerovnost pro 2k — 1. (Poznamenejme, že s jistými znalostmi z matematické analýzy lze dostat nerovnost také takto: ex je konvexní funkce na intervalu (0,oo); proto platí (Jensenova) nerovnost e"^lH hXn'> < \(eXx + • • - + eXn), kde levá strana lze psát jako \/eXl.....eXn. Po substutuci eXi = cii dostnaneme požadovanou nerovnost.)