11. PROJEKCE BUDOUCÍHO KLIMATU NA ZEMI 11.1 RADIAČNÍ PŮSOBENÍ JEDNOTLIVÝCH KLIMATOTVORNÝCH FAKTORŮ - podíl jednotlivých klimatotvorných faktorů je vyjádřen jejich příspěvkem k radiační bilanci (kladné hodnoty – oteplování, záporné hodnoty – ochlazování) - v období 1750-2019 je nejvýraznější radiační působení skleníkových plynů (GHG) 11.2 EMISNÍ SCÉNÁŘE - emisní scénáře – popisují kvantitativně budoucí vývoj koncentrací GHG na základě naplnění určitých předpokladů - prostřednictvím Mezivládního panelu pro klimatické změny (Intergovernmental Panel on Climate Change) byly sestaveny scénáře IPCC 1990, IPCC 1992 a SRES (The IPCC Special Report on Emission Scenarios) - SRES – 40 scénářů (z toho 35 obsahuje úplná data o GHG), zahrnujících hlavní demografické, ekologické a technologické vlivy na budoucí emise GHG a síry, ale žádné dodatečné klimatologické iniciativy (např. Kjótský protokol), rozděleny do čtyř skupin A1, A2, B1, B2 RCP (Representative Concentration Pathway) • představují čtyři trajektorie (cesty) dosažení určitých koncentrací skleníkových plynů (nejde o emisní scénáře) na konci 21. století v porovnání s předindustriálním obdobím, které byly připraveny pro potřeby modelování a výzkumu pro pátou hodnotící zprávu IPCC: a) RCP2.6 – 2,6 W.m-2 – výrazné snížení koncentrace CO2 v atmosféře (421 ppm k roku 2100) b) RCP4.5 – 4,5 W.m-2 – stabilizace koncentrace CO2 na nižší úrovni (538 ppm) c) RCP6.0 – 6,0 W.m-2 – stabilizace koncentrace CO2 na vyšší úrovni (670 ppm) d) RCP8.5 – 8,5 W.m-2 – bez omezení emisí (936 ppm) SSP (Shared Socioeconomic Pathways) • Společné socioekonomické trajektorie nebo též Scénáře socioekonomického vývoje • slouží pro odvození emisních scénářů pro různé klimatické politiky a jsou použity v Šesté hodnotící zprávě IPCC • popisují hlavní pravděpodobný globální vývoj a jsou určeny pro integrované multidisciplinární analýzy • charakterizují alternativní socioekonomický vývoj, včetně udržitelného rozvoje, regionální rivality, nerovnosti, rozvoje založeného na fosilních palivech a rozvoje uprostřed cesty • Šestá hodnotící zpráva IPCC používá: - SSP1: Udržitelný vývoj (zelená cesta) - SSP2: Střední cesta - SSP3: Regionální rivalita (kamenitá cesta) - SSP4: Nerovnosti (rozdělená cesta) - SSP5: Rozvoj založený na fosilních palivech (cesta po dálnici) SSP1 - Udržitelný vývoj (zelená cesta) - Svět se postupně, ale ve všech oblastech posouvá směrem k udržitelnějšímu rozvoji, který klade důraz na inkluzivnější rozvoj respektující předpokládané environmentální hranice. Pomalu se zlepšuje správa globálních společných statků, investice do vzdělávání a zdravotnictví urychlují demografický přechod a důraz na hospodářský růst se přesouvá k širšímu důrazu na lidský blahobyt. Díky postupnému směřování k dosažení rozvojových cílů se snižuje nerovnost mezi jednotlivými zeměmi i uvnitř nich. Spotřeba se orientuje na nízké materiální nároky a nižší náročnost na suroviny a energie. SSP5 - Rozvoj založený na fosilních palivech (cesta po dálnici) - Tento svět stále více věří v konkurenční trhy, inovace a participativní společnosti, které mají přinést rychlý technologický pokrok a rozvoj lidského kapitálu jako cestu k udržitelnému rozvoji. Globální trhy jsou stále více integrovány. Rovněž se výrazně investuje do zdravotnictví, vzdělávání a institucí s cílem posílit lidský a sociální kapitál. Současně je tlak na hospodářský a sociální rozvoj spojen s využíváním hojných zdrojů fosilních paliv a zaváděním životního stylu náročného na zdroje a energii po celém světě. Všechny tyto faktory vedou k rychlému růstu světové ekonomiky, zatímco světová populace v 21. století dosáhne svého maxima a bude klesat. Lokální problémy životního prostředí, jako je znečištění ovzduší, jsou úspěšně zvládány. Existuje víra ve schopnost účinně řídit sociální a ekologické systémy, v případě potřeby i pomocí geoinženýrství. 11.3 PROJEKCE BUDOUCÍCH ZMĚN TEPLOTY VZDUCHU 11.4 PROJEKCE DALŠÍCH ZMĚN V NÁVAZNOSTI NA GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ Možný efekt změn v průměru a rozptylu na variabilitu teplotních extrémů: a) zvýšení průměru, b) zvýšení rozptylu, c) zvýšení průměru a rozptylu IPCC, 2021: Summary for Policymakers. In: Climate Change 2021: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [Masson-Delmotte, V., P. Zhai, A. Pirani, S. L. Connors, C. Péan, S. Berger, N. Caud, Y. Chen, L. Goldfarb, M. I. Gomis, M. Huang, K. Leitzell, E. Lonnoy, J.B.R. Matthews, T. K. Maycock, T. Waterfield, O. Yelekçi, R. Yu and B. Zhou (eds.)]. Cambridge University Press, 2021. B – Možné budoucí klima B.1 Globální povrchová teplota bude podle všech uvažovaných emisních scénářů stoupat nejméně do poloviny století. Globální oteplení o 1,5 °C a 2 °C bude v průběhu 21. století překročeno, pokud v nadcházejících desetiletích nedojde k výraznému snížení emisí CO2 a dalších skleníkových plynů. B.2 Mnohé změny v klimatickém systému jsou výraznější v přímé souvislosti s rostoucím globálním oteplováním. Patří k nim zvýšení četnosti a intenzity extrémně vysokých teplot, mořských vln veder a vydatných srážek, zemědělské a ekosystémové sucho v některých regionech, podíl silných tropických cyklon, jakož i snížení rozsahu arktického mořského ledu, sněhové pokrývky a permafrostu. B.3 Pokračující globální oteplování pravděpodobně dále posílí globální koloběh vody, včetně jeho proměnlivosti, globálních monzunových srážek a závažnosti vlhkých a suchých událostí. B.4 Ve scénářích s rostoucími emisemi CO2 je pravděpodobné, že propady uhlíku v oceánech a na pevnině budou méně zpomalovat akumulaci CO2 v atmosféře. B.5 Mnohé změny způsobené minulými a budoucími emisemi skleníkových plynů jsou nevratné po staletí až tisíciletí, a to zejména změny v oceánech, ledovcích a globální hladině oceánu. C. Informace o klimatu pro hodnocení rizik a regionální adaptace C.1 Přírodní faktory a vnitřní variabilita budou ovlivňovat změny způsobené člověkem, zejména v regionálním měřítku a v blízké budoucnosti, s malým vlivem na dlouhodobé globální oteplování. Tyto přirozené vlivy je důležité zvažovat při přípravách na celý rozsah možných změn. C.2 S postupujícím globálním oteplováním se předpokládá, že v každém regionu bude docházet k současným a kombinovaným změnám klimatických prvků. Změny některých těchto prvků by byly rozsáhlejší při globálním oteplení o 2 °C ve srovnání s oteplením o 1,5 °C a ještě rozsáhlejší a/nebo výraznější při vyšší úrovni oteplení. C.3 Výsledky s nižší pravděpodobností výskytu, jako je zhroucení ledového příkrovu, náhlé změny oceánské cirkulace, některé kombinované extrémní jevy a podstatně větší oteplení, než dnes velmi pravděpodobně očekávané, nelze vyloučit. Jsou součástí hodnocení rizik. 11.5 STRATEGIE ZMÍRNĚNÍ POPŘ. ODVRÁCENÍ KLIMATICKÉ ZMĚNY - lidská společnost se přizpůsobila stávajícím klimatickým podmínkám na Zemi → převažující negativní důsledky potenciální klimatické změny - odvrácení změny: a) snížení emisí GHG (mezinárodní iniciativy – např. Kjótský protokol) b) zvýšení kapacity propadů GHG (např. rozšíření plochy lesních porostů) - zmírnění následků změny: a) studium dopadů klimatické změny (impaktní studie) b) předběžná opatření (strukturální změny aj.) - antropogenně podmíněná klimatická změna bude pokračovat po několik příštích století D. Omezení budoucí změny klimatu D.1 Z fyzikálního hlediska vyžaduje omezení globálního oteplování způsobeného člověkem na určitou úroveň zastavení růstu kumulativních emisí CO2, a to dosažením alespoň nulových čistých emisí CO2 spolu s výrazným snížením emisí dalších skleníkových plynů. Silné, rychlé a trvalé snížení emisí CH4 by rovněž omezilo oteplovací účinek vyplývající z klesajícího znečištění aerosoly a zlepšilo by kvalitu ovzduší. D.2 Scénáře s nízkými nebo velmi nízkými emisemi skleníkových plynů (SSP1-1.9 a SSP1-2.6) vedou během několika let ke znatelným vlivům na koncentrace skleníkových plynů a aerosolů a na kvalitu ovzduší ve srovnání se scénáři s vysokými a velmi vysokými emisemi skleníkových plynů (SSP3-7.0 nebo SSP5-8.5). Podle těchto kontrastních scénářů by se znatelné rozdíly v trendech globální povrchové teploty začaly projevovat oproti přirozené variabilitě přibližně do 20 let a v případě mnoha dalších klimatických prvků v delších časových obdobích (vysoká spolehlivost).